Za sérii investigativních článků o vykořisťování ukrajinských uprchlíků v rámci celoevropského projektu War and Labour získala redaktorka investigace.cz Kristina Vejnbender společně se svými zahraničními kolegyněmi cenu od International Labour Organization.

Koncem března roku 2022, přesně měsíc po začátku invaze do Ukrajiny, varoval německý ministr práce Hubertus Heil při svém projevu v Bundestagu před možným zneužíváním ukrajinských uprchlíků na pracovním trhu: „Musíme zajistit a zajistíme, aby se lidé, kteří prožili tolik utrpení, nestali obětmi okrádání nebo vykořisťování – a to ani na trhu práce. “O dva roky později lze konstatovat, že ministrovy obavy se naplnily, a to nejen v Německu, ale i v sousedních evropských zemích. Čtyři reportérky z Německa, Litvy a Česka pracovaly v průběhu necelého roku na společném projektu War and Labour, jehož cílem bylo zmapovat křehkou pracovní situaci ukrajinských uprchlíků na evropském trhu práce.

Popsané příběhy vykořisťování zaměstnaných ukrajinských uprchlíků jsou si navzdory drobným lokálním rozdílům nápadně podobné. Mezi hlavní nástroje vykořisťování vyskytující se ve všech třech zmíněných zemích patří nedodržování smluvních podmínek, absence výplatních pásek, srážky ze mzdy, pokuty, neplacené přesčasy, nemožnost čerpat dovolenou, zadržování nebo nevyplácení mezd, vydírání a psychický nátlak.

Nový začátek a konec

Ukrajinskému uprchlíkovi Julianu Šeremetovi, jehož příběh popsaly německé reportérky Marija Merkusheva a Olivia Samnick, dluží zaměstnavatel podle Šeremetových výpočtů tisíc eur, tedy zhruba 25 tisíc korun. „Nejde o peníze, ale o to, že mi šéf lhal a podvedl mě,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý kněz, který má magisterský titul z teologie a filozofie. Před dvěma lety uprchl spolu s manželkou Marií a pěti dětmi autem přes Polsko do Německa. Skončili v západní části země – v Severním Porýní-Vestfálsku. Do té doby žila rodina v Čerkasech, malém městě ve střední Ukrajině, kde Šeremeta působil jako kněz. Katolická církev ubytovala manželský pár a jejich pět dětí v bytě na faře.

Na podzim roku 2023 se Šeremeta nechal zaměstnat v místní výrobní firmě jako podlahář. „Když ještě neumíte jazyk, musíte prostě pracovat rukama,“ říká a dodává, že každá práce může být dobrá, pokud je s člověkem dobře zacházeno. Po absolvování neplacené stáže následovalo podepsání smlouvy. Na papíře vypadaly podmínky dobře: 3 000 eur hrubého (necelých 76 tisíc korun), pracovní doba od sedmi do čtyř hodin odpoledne, pět až šest dní v týdnu. Kněz byl spokojený.

To, co pak následovalo, popisuje uprchlík jako šikanu. Šéf firmy nebral žádné ohledy na pracovní dobu stanovenou smlouvou – ve firmě se pracovalo podle aktuálního počtu objednávek a říkalo se tomu „firemní kultura“. Když Šeremeta požádal o volno kvůli návštěvě lékaře, šéf jeho žádosti nevyhověl. „Trval na tom, že se mám držet pracovní doby uvedené ve smlouvě,“ říká.

Těsně před Vánoci se mu šéf ozval na WhatsAppu a požádal jej o práci přes víkend, a to navíc pár hodin před začátkem předpokládané směny. „Mám malé děti, jak si to mám asi v tak krátkém čase zařídit?“ říká otec dětí ve věku od 3 do 13 let. Koncem roku 2023 došla Šeremetovi trpělivost a svému nadřízenému napsal dopis, v němž ho požádal o respektování pracovní smlouvy a volného času zaměstnanců. „Chápu, že jste můj nadřízený, a já si Vás vážím, ale to Vám nedává právo se mnou takto jednat,“ sdělil šéfovi, který ho následující den donutil dát výpověď.

Příběh vysoce kvalifikovaného jedince nuceného vykonávat práci neodpovídající jeho vzdělání, a navíc v podmínkách, kdy se nedodržuje zákonem podložená pracovní smlouva, není výjimečný. Německý Institut pro výzkum zaměstnanosti uvádí, že přibližně 72 % ukrajinských uprchlíků v Německu má vysokoškolské vzdělání, což z nich činí příliš kvalifikované uchazeče o volná pracovní místa. 

Podobná čísla dokládá i výzkum českého think tanku PAQ Research – v Česku vykonávají práci, která nekoresponduje s jejich kvalifikací, dvě třetiny Ukrajinců. Dmitrij Družinin, protagonista české série investigativních reportáží o vykořisťování uprchlíků, absolvoval stejně jako Šeremeta vysokou školu – je inženýrem raketových motorů. V pracovní agentuře Pokrov International, kam nastoupil po začátku války v Ukrajině, však pracoval jako správce ubytovny pro ukrajinské dělníky. Podobně jako Šeremeta se musel se svými zaměstnavateli rozejít ve zlém – poté, co dal výpověď kvůli tomu, že nesměl čerpat zákonem stanovenou dovolenou, mu pracovní agentura odmítla vyplatit mzdu za poslední odpracovaný měsíc. Podle výpovědí dalších zaměstnanců byla praxe stržení poslední mzdy jako „pokuty za odchod“ ve firmě běžná. Vedení agentury, která působí na českém trhu od roku 2007, se odmítlo redakci ke kauze vyjádřit.

Je to vůbec agentura?

Odborníci na integraci uprchlíků v Česku se shodují na tom, že pracovní agentury jako zprostředkovatelé zaměstnání hrají v systému vykořisťování klíčovou roli. Mezi běžné praktiky, jež některé agentury využívají ke snížení ceny nabízené pracovní síly, patří neplacení přesčasů, netransparentní srážky ve formě pokut a poplatků za bydlení, nemožnost čerpání dovolené nebo uvádění minimální mzdy v pracovní smlouvě místo té skutečné, vyšší.

Z těchto důvodů zažila zklamání i ukrajinská uprchlice Irina, která využila nabídku litevské firmy Nermeka zprostředkovávající práci pro uprchlíky a nechala se zaměstnat v továrně na výrobu zmrzliny. Její příběh popsala reportérka Miglė Krancevičiūtė z litevského centra investigativní žurnalistiky Siena. Po příjezdu do Marijampolė, kam dorazila spolu s dcerou, Irina zjistila, že bydlení pro dítě ji vyjde na dalších 150 eur měsíčně. Její pracovní doba k tomu přesahovala zákonem stanovenou maximální délku, mzda byla navíc mnohem nižší, než stálo v původní nabídce. „Sazba je 3,5 eura (v přepočtu necelých 90 korun) na hodinu, a to za práci ve dne i v noci. Bylo nám řečeno, že máme vysoké mzdy a Litevci dostávají méně,“ uvedla Irina v rozhovoru pro médium Siena. Přitom jí stejně jako jiným uprchlíkům byla přislíbena měsíční mzda 1 000 eur čistého a ubytování za pouhých 60 eur měsíčně za služby.

Další bývalý pracovník firmy Nermeka byl vyslán na delší pracovní cestu do Německa a počítal s tím, že mu během pobytu v zahraničí bude firma hradit sociální pojištění. Po návratu do Litvy ale zjistil, že má u pojišťovny obrovský dluh. Zaměstnavatel za něj v době jeho nepřítomnosti zřejmě přestal odvádět příspěvky. Jiným pracovníkům, kteří v Německu strávili méně než půl roku, Nermeka pro změnu strhávala jakousi „německou daň“ a srážela výši celkových odměn. „Zaměstnavatel snižoval výši stravného v závislosti na kvalitě práce zaměstnance i na jeho údajných kázeňských přestupcích a podobně. Tím výrazně snižoval odměnu, kterou zaměstnanec za dobu strávenou na pracovní cestě obdržel,“ konstatovala mluvčí litevského inspektorátu práce Jolanta Bielskienė. O praxi pokutování zaměstnanců z důvodu údajného nedostatečného pracovního výkonu svědčí i dokumenty, jež investigaci.cz doložili bývalí zaměstnanci agentury Pokrov Interational.

Společnost Nermeka, která na pracovním trhu vystupuje pod značkou HireLabas a zprostředkovávala práci Irině i dalším zmíněným protagonistům, působí na litevském pracovním trhu od roku 2015. Přestože se na sociálních sítích firma prezentuje jako pracovní agentura, nikdy neměla a nemá povolení ke zprostředkování agenturních zaměstnanců. Žádnou agenturou tedy ve skutečnosti není.

Zastřeno!

V češtině se pofidérním pracovním agenturám bez agenturního povolení říká „zastřené“. Navenek sice vystupují jako plnohodnotné agentury práce, byť jimi podle zákona nejsou. Tím pádem nemusí plnit jinak povinné požadavky jako hlášení přidělených zaměstnanců Úřadu práce nebo zajištění vyplácení stejné mzdy i benefitů jako kmenovým pracovníkům na obdobných pozicích. Často se jedná o živnostenské subjekty nebo právnické osoby, jež zprostředkování zastírají obchodními smlouvami s odběrateli pracovní síly. 

„Cílem takového jednání je zejména vyhnout se dodržování zákonných podmínek pro zprostředkovávání, především zajištění srovnatelných mzdových a pracovních podmínek pro přidělené zaměstnance. Umožňuje se tak výkon nelegální práce, a to jak občanům ČR či EU, tak zvláště cizincům z dalších zemí,“ vysvětluje mluvčí Inspektorátu práce.

Přečtěte si

Pokuty za odchod ve výši měsíční mzdy. Výpovědi bývalých zaměstnanců odhalují nekalé praktiky pracovních agentur vůči ukrajinským pracovníkům

Aby zakryly svou nelegální činnost, uzavírají tyto „agentury“ obchodní smlouvy, kde se zavazují svým klientům dodat realizaci díla, nikoli pracovní sílu. To znamená, že zastřená agentura bez povolení zaměstná například stavební dělníky a vyšle je na práce do firmy, které se podle smlouvy zaváže postavit dům nebo dodat jiný hotový produkt. Ve skutečnosti ale dělníci pro klienta zastřené agentury pravidelně pracují.

Dalším nadnárodně využívaným trikem je vyslání pracovníka na pracovní cestu místo jeho řádného agenturního přidělení k firmě. Tuto praxi potvrzují jak výpověď litevského zaměstnance vyslaného do Německa, tak i české soudní záznamy.

Například v roce 2017 měla Almax Work-Holding, předchůdkyně společnosti Pokrov International, nelegálně přidělit zaměstnance českému výrobci CNC strojů Weiler Holoubkov. Almax tehdy tvrdila, že vyslala své zaměstnance „na pracovní cestu“ do továrny Weiler, přičemž pobyt dělníků „na cestách“ měl v součtu trvat několik měsíců.

Pravděpodobnější je výhra v loterii než kontrola

Odborníci se shodují, že problémem nejsou samotné zákony, ale jejich vymahatelnost. Inspektoráty práce jak v Litvě, tak i v Německu a Česku nemají dostatečnou kapacitu, aby prováděly namátkové kontroly firem zaměstnávajících uprchlíky. „V Německu je pravděpodobnější, že vyhraješ v loterii, než že dorazí kontrola z Inspekce práce,“ konstatuje odborník na sociologii práce Gerhard Bosch z univerzity v Duisburgu. Zdlouhavost řízení navíc často podvedené pracovníky od podání podnětů na Inspektorát práce odrazuje. 

 „Spousta uprchlíků nemá pro psaní stížnosti nebo podnětu na úřady kompetence. Inspektorát práce nadto nemá pravomoc vymáhat mzdy – pokud zjistí pochybení, rozhodnutí se odehraje ve správním řízení a dotyčný by měl následně podat žalobu k soudu. To je dlouhý a složitý proces. Není tedy divu, že tito lidé raději hledají pomoc ve své komunitě než u oficiálních orgánů,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Litevský odborník na pracovní právo Vilius Mačiulaitis kritizuje i nedostatečné postihy tamních zastřených agentur. „Ve své praxi jsem se zatím nesetkal s pokutou za provoz nelegální obchodní činnosti. Společnosti, které zprostředkovávají práci bez povolení, dostávají stejné pokuty za porušení pravidel pro dočasné zaměstnávání jako společnosti, které takové povolení mají – poprvé až 200 eur a podruhé až 800 eur. Žádný rozdíl mezi nimi na litevském pracovním trhu není,“ konstatuje Mačiulaitis.

Evropský fénix

Uložení pokut úřady, nebo dokonce odnětí licence agentuře navíc zdaleka neznamená konec zprostředkovatelského byznysu. Schéma „fénix“, kdy jedna společnost přestává působit kvůli dluhům vůči zaměstnancům nebo úřadům, zatímco druhá, nově založená s vazbou na stejné majitele, přebírá její činnost, je podle zjištění reportérek rozšířené jak v Litvě, tak i v Česku.

Například zmíněná firma Nermeka, jež za vykořisťování pracovníků dostala několik pokut, vyhlásila v září 2023 bankrot. Tehdy vykazovala dluhy přesahující 424 000 eur, z toho 360 000 eur dlužila na daních. V okamžiku, kdy firma byla v insolvenci, vznikly dvě další společnosti spojené s generálním ředitelem Nermeky Mečislovasem Bušasem nesoucí názvy Mezitora a Zimeda. Ani jedna z nich přitom nemá licenci pro zprostředkovávání pracovní síly, přesto obě nabírají pracovníky.

Navzdory podnětům, které před rokem podali podvedení pracovníci agentury Pokrov International na svého bývalého zaměstnavatele, pro nějž pracoval i výše citovaný Dmitrij Družinin, je agentura manželů Poleščuků stále v provozu a v současnosti nabízí necelé dvě desítky pracovních pozic. Pokud by však i Pokrov International přišla o platné povolení, manželům Poleščukovým nadále zůstává další firma, Pokrov Czechinvest s. r. o., jež vznikla na podzim roku 2022 a agenturní povolení získala loni na jaře. Jako odpovědný garant agentury je uveden otec Oksany Poleščuk.

Přečtěte si

Agenturní „fénixové“: nesmrtelný byznys s Ukrajinci, který vzdoruje českým úřadům

Jak konstatuje ředitel sociální neziskovky Ponton Ľubomír Lupták, zprostředkovávání zaměstnání je lukrativní byznys založený na obchodu s chudobou a existenční nejistotou a ukrajinští uprchlíci jsou pouze jednou z mnoha skupin, na něž tito obchodníci cílí.

Podobný názor zastává i jeho kolega z Německa. „Mnoho problémů s vykořisťováním na pracovišti je podobných a řídí se stejným schématem. Ukrajinci ale nejsou jedinou skupinou, v jejímž případě zaměstnavatelé systematicky zneužívají situaci uprchlíků. Ohroženi jsou všichni migranti,“ varuje Sergej Sabelnikov, odborník z německého poradenského centra pro pracovní práva IQ Service Faire Integration.

Vznik tohoto textu byl podpořen International Women’s Media Foundation.

The post Vykořisťování po evropsku. Novináři zmapovali pracovní situaci ukrajinských uprchlíků v Česku, Litvě a v Německu appeared first on investigace.cz.

Redakce investigace.cz několik měsíců sledovala aktivity uzavřeného telegramového kanálu, který slouží k náboru a koordinaci práce řidičů převážejících nelegální migranty. Kanál je určený k přerozdělování objednávek na dopravu nelegálních blízkovýchodních migrantů z hraničních států Evropské unie do cílových zemí, kde chtějí získat azyl. Většina míří do Německa nebo Itálie, Česko je v tomto systému zatím pouze tranzitní zemí. Nábor řidičů probíhá v ruskojazyčných skupinách na sociálních sítích, kde se publikují pracovní nabídky, a děje se i v Česku.

„Most mezi dvěma světy“ nebo dokonce „brána do lepšího světa“ – takto návštěvníci popisují přeshraniční most přes řeku Odra, spojující německý Frankfurt a polské Słubice. Právě tento most je konečným cílem většiny nelegálních migrantů z Blízkého východu, kteří se vydávají za lepším životem po takzvané „východní migrační trase“. Ta vede z Běloruska přes pobaltské země a Polsko do Německa. A zatímco o azyl v Polsku, tedy pro část migrantů v zemi prvního vstupu na území EU, požádalo v roce 2023 necelých 80 tisíc migrantů, do sousedního Německa zamířilo se stejnou žádostí čtyřikrát více lidí.

Nová vrata do Evropy

Dopravit se do země, v níž chtějí požádat o azyl, uprchlíkům pomáhá síť převaděčů – organizátorů, zprostředkovatelů a řidičů, kteří je dopraví těsně ke vstupu na zmíněný most. Hranici pak musí každý přejít pěšky. „Na podání žádosti o azyl mají jeden pokus, proto si chtějí být jistí, že se to stane v zemi, kde skutečně chtějí zůstat,“ vysvětluje ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek. Důvod, proč volí zrovna Německo, je jednoduchý – v zemi žije rozsáhlá etnická komunita lidí původem z Blízkého východu. 

Reportérka investigace.cz několik měsíců sledovala uzavřenou telegramovou skupinu, jež slouží jako platforma pro nábor řidičů dopravujících nelegální migranty od hranic Evropské unie směrem na západ. Mezi nejpopulárnější trasy v poslední době patří cesta z Polska právě k přeshraničnímu mostu přes řeku Odru. Telegramový kanál obsahuje nespočet videí, na nichž se migranti vydávají přes most jako symbol jejich vstupu do nového života.

Před třemi lety tak ve frankfurtské čtvrti Markendorf, čtvrt hodiny jízdy autem od přeshraničního mostu, Němci otevřeli migrační centrum, které přijímá azylové žádosti. Důvodem byl zvyšující se počet migrantů přicházejících z Běloruska – tehdy přičiněním běloruské vládní politiky, jež podporovala migraci z Blízkého východu, čímž vznikla nová cesta v rámci „východní trasy“. Přestože je putování přes Bělorusko považována za jedno z těch bezpečnějších, od roku 2021, kdy běloruský stát začal podporovat uprchlíky v nelegálním překročení bělorusko-evropských hranic, zemřelo v lesích poblíž polsko-běloruské hranice nejméně čtyřicet lidí. 

I přesto, že Polsko vybudovalo na hranici s Běloruskem téměř dvě stě kilometrů dlouhý a šest metrů vysoký plot z ocelových lamel s žiletkovým drátem, se migrantům zjevně stále tuto hranici daří přecházet. Podle dat Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) se z Běloruska do Polska dostalo za polovinu roku 2024 kolem dvou set syrských migrantů a dalších pěti set lidí z afrických zemí. Právě v polském městě Bělostok, které leží padesát kilometrů od hranice s Běloruskem, bylo reportérce investigace.cz, jež předstírala zájem o práci řidiče a kontaktovala takzvaného „kurátora“ kanálu, nabídnuto vyzvednutí prvních pasažérů. Cílovou stanicí byl znovu německo-polský most nad Odrou.

 „Je to riziko, a proto za to dobře platíme“

„Takže jste něco jako BlaBlaCar? (tak se jmenuje mezinárodní platforma, která nabízí spolujízdu, pozn. red.),“ zní jedna z nejčastějších otázek řidičů, kteří si chtějí přivydělat převážením migrantů.

„V něčem jsme této platformě podobní, ale na rozdíl od ní nemáme žádné registrační postupy, nepoužíváme žádné aplikace a obecně se snažíme nezanechávat zbytečnou digitální stopu,“ odpovídají správci kanálu. Tato obezřetnost má své důvody – jejich pasažéři totiž nejsou obyčejní Evropané, ale uprchlíci z Blízkého východu – ze Sýrie, Afghánistánu, Iráku nebo Turecka. 

„Zabýváme se dopravou lidí, kteří nemohou použít jiný způsob, a to většinou kvůli tomu, že mají problémy s dokumenty. Ano, je to riziko, a proto za to dobře platíme. Pasažéři jsou lidé, co utíkají před válkou spolu se svými rodinami, hledají klidný a mírumilovný život, proto platí za odvoz do míst, kde si dokážou zajistit bezpečný a pohodlný život,“ vysvětluje správce kanálu. 

Z fotografií a videí umístěných v kanálu je patrné, že mezi pasažéry jsou často rodiny s malými dětmi, ale i skupiny dospělých mužů. Podle Martina Rozumka z OPU jde o opatrnost – ženy cestující osamoceně by mohly být snadným terčem pro převaděče s nekalými úmysly.

„Prosím, nechávejte své objednávky zde,“ stojí v arabsky psaném popisu telegramového kanálu, komunikačním jazykem je přesto ruština. Většina zprostředkovatelů a řidičů, kteří kanál navštěvují, ruštině rozumí – pocházejí totiž ze zemí bývalého východního bloku jako Rumunsko, Moldavsko nebo Ukrajina. To potvrzují i informace poskytnuté redakci mluvčím cizinecké policie Josefem Urbanem: „Byť Ukrajinci tvoří nemalou část z celkového počtu zadržených převaděčů, rozhodně se nejedná o většinu. Mezi převaděči figurují nejen státní příslušníci Ukrajiny, ale i Sýrie, Gruzie, Turecka, České republiky, Německa, Iráku, Rumunska a Moldavska.“ 

Denně se v kanálu objevují požadavky na převoz několika desítek lidí, měsíčně jsou to vyšší stovky. Například v době psaní tohoto textu je v kanálu několik čerstvých objednávek na převoz pětadvaceti lidí z Lotyšska do Německa a také z Rumunska do Rakouska. Cesta vede přes Litvu do Polska k přeshraničnímu mostu na Odře. Většina cest začíná v Burgasu poblíž bulharsko-turecko hranice nebo v Bělostoku poblíž polsko-běloruské hranice, ale i v Lotyšsku, Rumunsku nebo Chorvatsku a končí v Německu nebo Itálii. Česko je pouze tranzitní zemí. „Občas budete muset přejet státní hranice, občas ne. Záleží na trase. Průměrná délka cesty je 700 kilometrů,“ shrnuje správce kanálu, takzvaný kurátor. 

Část zmíněných tras patří k takzvané západobalkánské cestě, kterou loni podle dat Frontexu absolvovalo zhruba sto tisíc migrantů, z nichž většina byla syrského, tureckého, iráckého nebo afghánského původu. Trasa začíná v zemích jako Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko nebo Chorvatsko, kam se migranti dostávají ze sousedních balkánských států, jež nejsou členy EU. 

O krok napřed

Konkrétní podoba tras se ale v průběhu času mění a závisí na umístění policejních hlídek na hraničních přechodech. Zatímco na podzim roku 2023 byla telegramová poptávka po přepravě migrantů ze Slovenska do německých Drážďan velmi vysoká a čítala až stovky pasažérů, po zavedení kontrol na česko-slovenských hranicích na podzim roku 2023 klesla téměř na nulu. Poslední objednávka na dopravu ze Slovenska do Německa pochází z května letošního roku a týkala se necelých dvou desítek lidí. Naopak se objevily poptávky po dopravě z Lotyšska do Německa.

Pokles ovšem zaznamenala celá západobalkánská trasa – v první půlce letošního roku se po ní vydalo jedenáct tisíc migrantů, což je mnohonásobně méně než loni. Propad je vidět i na počtu převaděčů zadržených na území Česka. Zatímco v roce 2023 bylo podle mluvčího cizinecké policie v Česku zadrženo téměř čtyři sta převaděčů a necelých pět tisíc migrantů, za první polovinu roku 2024 to byli pouze tři převaděči a sto třicet migrantů.

Příčin obdobného poklesu je podle Urbana hned několik. „Výrazné zpřísnění bezpečnostních opatření v okolních státech EU zejména kvůli hokejovému mistrovství světa v Česku, olympijským hrám v Paříži, fotbalovému mistrovství v Německu a zasedání G7 v Itálii markantně omezuje možnosti migrace do těchto zemí. Zároveň stále pokračuje přítomnost srbské armády u hranic této země,“ vyjmenovává.

Zatímco počet nelegálních migrantů na západobalkánské trase díky opatřením klesá, využívání jiných migrační tras, především východní středomořské cesty vedoucí z Turecka do Řecka či na Kypr nebo z Turecka do Bulharska, posiluje. Podle poslední zprávy Evropské migrační sítě překročilo loni hranici Unie 380 tisíc nelegálních migrantů, což je 17% nárůst oproti roku 2022. „Převaděči migrantů jsou vynalézaví a obratní. Pružně diverzifikují zdroje, mění trasy a přizpůsobují své mody operandi, aby reagovali na poptávku a vnější vývoj. Jejich reakce jsou pohotové, což svědčí nejen o jejich obchodním povědomí, ale také o silném logistickém zázemí a značných zdrojích, které jim umožňují snadno přizpůsobovat své obchodní modely,“ shrnuje situaci čerstvá zpráva Europolu věnována pašování lidí do Evropy.

Objednavatelé jsou na Západě

Objednávky na dopravu, jež se v kanálu objevují, si často přebírají zprostředkovatelé, kteří působí jako náboráři. Řidiče hledají v rusko a ukrajinskojazyčných telegramových kanálech nebo facebookových skupinách obsahujících pracovní nabídky v Evropě. Ve svých inzerátech ale neuvádějí, že jde o přepravu migrantů. V případě, že se jim podaří zprostředkovat práci pro řidiče, účtují si provizi z každé objednávky. Celkový počet účastníků telegramového kanálu čítá kolem 1 300 osob, které tak tvoří síť zprostředkovatelů a řidičů.

Sledovaný telegramový kanál přitom představuje pouze část schématu pašování lidí z Blízkého východu na Západ. Samotní objednavatelé pocházejí z Blízkého východu a členové kanálu jim zjednodušeně říkají Arabové. V kanálu se též objevují střípky komunikace s objednavateli a ta je většinou v angličtině. Podle Martina Rozumka jde často o bývalé migranty, kteří už žijí na Západě a jsou ve spojení se svou domovskou zemí. 

Například koncem minulého roku německá policie odhalila pašeráckou skupinu organizovanou Syřany žijícími v Německu, která se zabývala transportem migrantů. Podle zprávy si účtovali od tří do sedmi tisíc eur za osobu. Část této částky byla zřejmě vyhrazena jako platba řidiči, který je měl dopravit do Německa. Odhalení další mezinárodní pašerácké sítě s kořeny v Rumunsku, Turecku a organizátorem v Německu popisuje reportáž německého týdeníku Der Spiegel. 

Naší redakci se podařilo identifikovat jednoho z objednavatelů – jeho osobní údaje se v kanálu objevily, protože nedoplatil dlužnou částku jednomu ze zprostředkovatelů, a tak se ocitl na černé listině „podvodníků“. Syřan se spolu se svými malými dětmi dostal do Německa v roce 2016. Jeho žena zůstala v řeckém imigračním táboře a byla od zbytku rodiny odloučena. Muž tehdy poskytl svůj příběh několika německým a mezinárodním médiím.

„Řidiče pustí, zprostředkovatele zatknou“

Reportérka investigace.cz se spojila s „kurátorem“ a dotázala se na podrobnosti ohledně nabízené práce. „Platíme pět set dolarů (v přepočtu 11,5 tisíc korun) za osobu,“ sdělil správce a dodal, že veškeré platby probíhají v kryptoměně. Převod peněz ze zemí Blízkého východu na Západ umožňují podle zprávy Europolu směnárny fungující na principu hawaly. Z Polska do Německa obvykle cestují skupiny do čtyř lidí – k převozu stačí osobní auto a za jednu jízdu řidič dostane dva tisíce dolarů. Pokud nemá vlastní auto, nabídnou mu správci sítě pomoc s vypůjčením auta z půjčovny. 

Podle Josefa Urbana z cizinecké policie je trend poslední doby jasný. Zatímco dříve se migranti přepravovali ve velkých počtech v kamionech a jen částečně v osobních autech, dnes se pašeráctví decentralizuje a k přepravě se používají především osobní vozidla a dodávky. „Tím pádem se mění řidiči. V minulosti byli řidiči kamionů v podstatě zaměstnanci přepravních společností, u osobních aut se jednalo zejména o řidiče ze sociálně slabších skupin, kteří využívali starší vozidla. V současné době jsou využívána zánovní vozidla a činnost je dobře organizovaná. Není výjimkou, že v jeden den bylo v registru vozidel zaregistrováno nové BMW X a ten samý den se ihned vydalo převážet migranty. Touto činností se většinou splácí leasing vozidel,“ řekl loni šéf Oddělení šetření trestné činnosti a dokumentace z cizinecké policie Václav Drda.

„Řidič by měl mít po celou dobu na Telegramu zapnuté sdílení polohy a být ve spojení se svým koordinátorem, který ho během jízdy povede. Řidič by měl zdokumentovat nástup migrantů a jejich vystoupení na dohodnutém místě,“ zní pokyny správce platformy. Platbu obdrží v průběhu následujících dvaceti minut po tom, co vysadí své pasažéry na dohodnutém místě. Na dotaz reportérky, jak často dochází k zastavení policejní hlídkou a zda existuje nebezpečí v podobě zatčení, zaslal správce několik pokynů pro chování v případě, že se stane něco podobného. „Řidiče obvykle vystraší, ale nakonec jej pustí. Sedět půjdou zprostředkovatelé a objednavatelé,“ vysvětluje.

Přečtěte si

„Nabídli mi hory zlata.“ Českem a Pobaltím se šíří nabídky práce na převoz migrantů

To však není pravda. „Co se trestů týče, jestliže jde o základní skutkovou podstatu, tedy převážení nelegálních migrantů, pachatel může dostat až dva roky vězení. Dále se tresty stupňují podle závažnosti okolností a jednání samotného pachatele. Zejména se posuzuje, zda šlo o organizovanou skupinu či zda tímto činem způsobil těžkou újmu na zdraví, nebo dokonce smrt. V takovém případě může být trest až patnáct let,“ řekl Drda v rozhovoru. 

Například v říjnu minulého roku byl u přejezdu přes česko-slovenský hraniční přechod zadržen mladík převážející dodávku s třiceti Syřany. Když byl vyzván, aby zastavil, pokusil se ujet a během útěku naboural, přičemž se několik migrantů zranilo. Za pašování dostal skoro sedm let vězení. „Přitěžujících okolností je celá řada. Určitě tam patří i podmínky, v jakých jsou migranti přepravováni, jejich zdravotní stav a podobně. Již několikrát jsme v minulosti byli svědky toho, že se migranti přepravovali v opravdu nelidských podmínkách,“ vysvětluje Urban.

Přečtěte si

Migrační pakt Evropě nepomůže. Jen zvedne ceny za služby převaděčů, míní ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům

Podle kurátora telegramového kanálu však hodně záleží na konkrétním chování řidiče. „Pokud tě zadrží policejní hlídka, co nejdřív smaž veškerou komunikaci se mnou nebo celou aplikaci Telegram, protože se policie často dívá do telefonu,“ radí a pokračuje. „Jelikož budeš přepravovat maximálně čtyři osoby, připrav si předem jednoduchou historku, že jsi narazil na stopaře a rozhodl ses jim pomoct. Rozhodně ale neříkej, že ti za to zaplatili.“ Čím víc bude tvůj příběh pravděpodobný, tím míň ti budou pokládat hloupé otázky, podotýká. „O tom, že jsi za to dostal zaplaceno, raději ani nemluv.“ 

Podle Václava Drdy jsou pašeráci lidé, kteří „parazitují na cizím neštěstí pro vlastní prospěch“. Podobná formulace zaznívá i v tiskových zprávách Europolu. „Převaděči migrantů vůči nim používají násilí nebo jim násilím vyhrožují, často proto, aby je vydírali nebo donutili je či jejich rodiny zaplatit další poplatky za převaděčství. Životy nelegálních migrantů jsou tak nadále ohroženy kvůli nebezpečným způsobům jejich přepravy a ukrývání,“ konstatuje zpráva Europolu.

Martin Rozumek ale ve fenoménu pašeráctví na balkánské trase vidí i pozitivní stránku. „Pašeráctví je špinavý byznys, ale zachraňuje životy. Syrští uprchlíci mají nárok na mezinárodní ochranu. Jejich jediná smůla spočívá v tom, že legální cesta napříč Evropou do Německa neexistuje, a tak jsou pro ně pašeráci často jedinou možností, jak dostat svou rodinu do bezpečí,“ říká a dodává, že násilí na migrační trase se dopouští spíše evropská policie. „Nedělejme si iluze ani o chování české policie na západobalkánské trase, o tom třeba informuje Border Violence Monitoring Network (BVMN), který sbírá svědectví o násilí na migrantech,“ řekl v rozhovoru pro investigaci.

Autorka textu: Kristina Vejnbender

The post Taxík pro nelegální migranty z Blízkého východu. Jak funguje pašerácká síť na Telegramu appeared first on investigace.cz.

Redakce investigace.cz několik měsíců monitorovala telegramový kanál, kde probíhá nábor a koordinace řidičů, kteří přepravují nelegální migranty z hraničních států Evropské unie do Německá a jiných západních zemí. Pro hlubší pochopení tíživé situace migrantů z Blízkého východu v jejich cestě na Západ, ale i role pašeráků a také dopadů, jež by měl přinést nedávno přijatý Pakt o migraci a azylu, jsme si promluvili s ředitelem české Organizace pro pomoc uprchlíkům Martinem Rozumkem.

Přečtěte si

Taxík pro nelegální migranty z Blízkého východu. Jak funguje pašerácká síť na Telegramu

Podle obsahu telegramového kanálu, kde probíhá nábor řidičů pro přepravu nelegálních migrantů, se dá říct, že nejfrekventovanějšími místy vstupu uprchlíků do Evropské unie jsou hranice Polska s Běloruskem, dále Bulharsko, Lotyšsko nebo Chorvatsko. Jsou podle vašich informací tyto lokality skutečně hojně využívány na trase z Blízkého východu do západní Evropy?

Nedokážu to posoudit. V Organizaci pro pomoc uprchlíkům pomáháme zejména těm, kteří už jsou v Česku a chtějí tu zůstat. Ti, co zemí jen projíždějí, se na nás téměř neobracejí a nesdělují nám informace. Setkáváme se s nimi pouze v okamžiku, kdy během jejich cesty nastanou komplikace. Buď mají úraz, skončí v detenci (detenčním zařízení pro zajištění cizinců, pozn. red.), nebo mají problémy s policií.

Například v případě, kdy převaděče spolu s uprchlíky zadrží policejní hlídka po cestě do Německa…

Přesně tak. Pokud skončí v detenci, dorazí za nimi náš právník, který se teprve na místě seznámí s případem. Člověk, jenž chce pokračovat na Západ, kde má často příbuzné, nemá jediný důvod sdělovat nám informace nebo podrobnosti o své cestě a svém příběhu. Často nám neřekne ani své pravé jméno, protože nechce být evidován v Česku, neboť hodlá získat azyl v Německu. Jde-li o Syřany, mají na mezinárodní ochranu nárok a vědí, že ji na Západě dostanou.

Po Česku nechtějí v podstatě nic kromě hladkého průjezdu. A velmi často se toho u nás dočkají, českému státu víceméně vyhovuje, že je pouze tranzitní zemí. Probere se až v okamžiku, kdy Německo hlasitě oznámí, že zavede kontroly společných hranic. Teprve pak začne stát situaci řešit a nasadí hlídky na hranici se Slovenskem.

Proč potřebují migranti převaděče uvnitř Evropské unie – řidiče, kteří je dovezou z bodu A do bodu B? Je to kvůli tomu, že chtějí požádat o azyl až v Německu?

Ano, kdyby se nechali zaevidovat v jiné zemi, museli by požádat o azyl tam. Podle dublinských pravidel ale mohou požádat o azyl jen jednou.

„Migranty nechce téměř nikdo“

Co se tedy děje s uprchlíky poté, co je česká policie zadrží na cestě do Německa?

Policie migranty zadrží a často umístí do detenčního zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Jenže pokud vyhoštění není realizovatelné, protože se do Sýrie nesmí vyhošťovat, pak ta detence není legální. 

Abychom je postrašili a náš stát ukázal, že také něco dělá, mnohé uprchlíky policie zavře do detence a pak je za měsíc či dva pustí. Nebo je nezavře a rovnou pustí s příkazem, že musí opustit naše území, což uprchlík stejně chtěl udělat. Pokud je zachytí v blízkosti slovenských hranic, policie je může zrychlenou procedurou vrátit na Slovensko. Pokud je zadrží až třeba v Praze, Syřané do detence ani nepůjdou – dostanou jen ten příkaz.

Bude mít letos přijatý migrační pakt dopad na situaci lidí, kteří jsou zachyceni v Česku při cestě do Německa?

Je naděje, že země prvního vstupu budou migranty evidovat mnohem důsledněji a odebírat jim otisky prstů. Tím budeme i my schopní zadržené migranty v databázi dohledat a poslat zpátky do země prvního vstupu, například do Polska nebo Řecka. To si přejí české úřady, avšak určitě ne Řekové nebo Poláci. Pro ně to znamená, že přestanou být pouze tranzitními zeměmi a budou mít mnohem vyšší počty uprchlíků. Doteď je nechávali projít bez evidence, aby ti lidé mohli využít svou jedinou možnost v případě žádosti o azyl až v Německu. Kdyby byli evidováni v Řecku nebo Polsku, měli by tam zůstat.

V podstatě by migrační pakt měl být jakési síto na vnějších hranicích Evropské unie, díky němuž budou lidé, kteří nemají nárok na azyl, rychle vyhoštěni a nebudou moci vstoupit na území EU. Slabina je ale v tom, že nemáme uzavřené dohody o návratu uprchlíků se zeměmi, odkud přicházejí. Téměř žádný stát nechce uprchlíky zpět, i kdybychom za to těmto zemím platili.

Na základě zkušenosti s Běloruskem, které naopak posílalo migranty na polskou hranici, se uzavření obdobné smlouvy třeba od běloruského prezidenta nedá čekat…  

Je to tak, my sice zadržíme migranty v Polsku, ale Bělorusko si je zpátky nevezme, takže je Poláci stejně budou muset pustit. A bude přetrvávat i situace, kdy policie nelegálně a bez zbytečného papírování donutí migranty k návratu zpět do Běloruska (v angličtině se používá termín „pushbacks“ a jde o nelegální praktiku, pozn. red.). Stejná situace je na maďarsko-srbské, chorvatsko-bosenské, litevsko-běloruské hranici nebo na českém letišti, kde česká policie v mnoha případech protiprávně nedovolí migrantům požádat o azyl a vrátí je prvním letadlem zpátky, odkud přicestovali.

Primární snahou policie totiž je, pokud to jde, nevpustit migranta do země. Kdyby požádal o azyl, budou dělat, že tu žádost neslyší. Jestliže se sem člověk přece jen dostane a policie ho nedokáže vrátit nazpět, tak se alespoň snaží, aby skončil v Německu. A je to vidět na číslech. Zatímco Němci měli loni kolem 350 000 žádostí o azyl, Česko jen asi 1 300.

„Jsme z Česka. Nesnášíme přistěhovalce“

Zpátky k pašerákům. Na fotografiích během převážení migrantů často vidíme rodiny s malými dětmi, které cestují s převaděči. Je podobná cesta pro děti nebezpečná?

Často ano. Hodně záleží na tom, kolik člověk pašerákům zaplatí. Pokud má málo peněz, jde velkou část cesty pěšky a putuje složitě, někdy třeba půl roku nebo rok, než se dostane z Afghánistánu. Když má peněz hodně, ujede cestu pohodlně autem, nebo si dokonce pořídí falešný cestovní pas. Je to prostě otázka ceny.

Vzhledem k tomu, že řidičům za odvoz nabízejí nejméně pět set dolarů za osobu, musí být celková cena za cestu velmi vysoká, je to tak?

Přesně tak. Občas se platí za celou cestu i deset tisíc dolarů, což si mohou dovolit jen ti nejbohatší. Chudší lidé zůstávají doma nebo v okolních zemích. Podle statistik UNHCR se 69 % uprchlíků nachází v okolních zemích konfliktu, do bohatých zemí na Západě se vůbec nedostanou. 

Přečtěte si

Převaděč promluvil. Zachraňuji ukrajinské muže před smrtí. Cena sto tisíc korun

Takže prodají všechno, co mají, aby zaplatili za služby pašeráků, které však nejsou legální, a oni tím pádem nemají jistotu, že dostanou to, za co zaplatili.

Jak se říká, pašeráctví je sice špinavý byznys, ale zachraňuje životy. Z našeho pohledu se na balkánské trase docela dobře osvědčuje jako jediná možnost pro uprchlíky. Naopak cesta přes Libyi je velmi nebezpečná. V zemi není stabilní vláda a v uprchlických táborech dochází k častým případům znásilnění a obchodování s lidmi. V tomto případě rozhodně nelze hovořit o pozitivní roli pašeráků.

Jak to, že balkánská cesta je bezpečnější?

Na balkánské trase má reputace pašeráků velký význam – pokud se dopustí podvodu, rychle se to dozví jak klienti, tak ostatní pašeráci. Pašeráci také mnohdy mají příbuzné v Turecku nebo na Blízkém východě, což jen přispívá k tomu, že situaci více hlídají. Naopak násilí se na této trase opakovaně vyskytuje ze strany policie, především v Makedonii, Srbsku a Chorvatsku. Nedělejme si však iluze ani o chování české policie na západobalkánské trase, o tom třeba informuje koalice více než čtrnácti organizací Border Violence Monitoring Network (BVMN), jež sbírá svědectví o násilí na migrantech. (Před dvěma lety vydala BVMN zprávu o českých policistech, kteří porušovali práva uprchlíků během nasazení v Maďarsku a Severní Makedonii. Lidé na cestách uvádějí, že se vůči nim čeští policisté dopouštějí násilí, jež by se dalo přirovnat k nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo mučení. „Jsme z Česka. Nesnášíme přistěhovalce. Takže jestli sem ještě jednou přijdete, tak vás zmlátíme. Přestaňte sem chodit,“ vybavuje si slova české policie jeden z migrantů. Celou zprávu si můžete přečíst na stránkách BVMN, pozn. red.)

Co je tedy řešením? Legalizovat celou trasu?

Ano, měli bychom legalizovat cestu pro ty, kteří mají nárok na azyl. Pokud to bude možné, uzavřít dohody se zeměmi původu, a naopak rychle vracet ty, co nárok na azyl nemají. A nabídnout možnosti pro ekonomické migranty, které stejně potřebujeme. V současnosti však nemáme žádné legalizované cesty ani uzavřené dohody. Používáme pouze policejní represi, ale ta v podstatě nic neřeší. Pašerákům tím jen zvyšujeme cenu jejich služeb.

Určitá část řidičů, kteří převážejí migranty, pochází z Ukrajiny a žije v Evropě. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Neřekl bych, že se jedná o ustálenou praxi – spíš si chtějí rychle přivydělat. Samotní převaděči, tedy lidé, co organizují nelegální převoz migrantů přes hranice, pocházejí ze zemí jako Afghánistán, Sýrie, Turecko. Hlavu celé operace většinou najdete někde v Německu.

„Nechceme nikomu pomáhat“ 

V Česku bylo v roce 2023 podáno přes tisíc žádostí o azyl. Tito lidé sem přišli cíleně?

Je to tak. Většina těch, kdo u nás požádají o azyl, zde chce i zůstat. Český stát se však snaží uprchlíky odrazovat – odmítáním na hranicích, umisťováním do detence, záměrně pomalým azylovým řízením, negativními azylovými rozhodnutími i pro zjevně důvodné žadatele. Chceme, aby uprchlíci vůbec nepřicházeli nebo rychle odešli. Máme nízkou kvalitu rozhodování v azylových řízeních a úředníky, kteří se k lidem mnohdy nechovají vstřícně. A rovněž tlumočníky placené ministerstvem, kteří nezřídka tlumočí tendenčně – tak, jak si ministerstvo přeje, často s cílem odrazovat od podání žádostí. Ti féroví jsou pak na černé listině a k tlumočení je ministerstvo a policie nevyzve. Bohužel náš přístup pak odnášejí státy, kde existuje férové azylové řízení.

 Uvedl byste příklad takového státu?

Německo, Nizozemsko, Francie, Švédsko – zkrátka západní země. Tamní úřady fungují mnohem více podle práva než podle politické atmosféry. U nás je azylové řízení doprovázeno xenofobií a svévolí správního orgánu – muž jednotlivec, muslim s jinou barvou pleti má téměř jistotu, že azyl v Česku nezíská, i kdyby přišel ze sebehorší diktatury typu Írán. Stejně špatná situace je v Maďarsku nebo na Slovensku. Migrační pakt proto nebude fungovat, neboť my a spolu s námi řada dalších států EU jednoduše nechce mít funkční systém a být solidární, politici se chtějí po migrantech vozit a silnými výkřiky oblbovat veřejnost a získávat laciné politické body. A úředníci mlčí, za restrikce vůči migrantům je všichni politici plácají po zádech. 

Takže kvalita služeb v rámci azylového řízení závisí na národnosti dotyčného migranta? Je přístup k Ukrajincům odlišný?

Neřekl bych kvalita služeb, ale spíše přístup státu a konečné rozhodnutí, jestli člověka přijmeme, nebo nepřijmeme. Jak už jsem říkal, je úplně jasné, že když přijde muslimský muž sám, jeho šance získat u nás azyl jsou minimální a on to ví. Naopak pro Bělorusy nebo Kubánce je šance mnohem větší. Politika u nás hraje mnohem větší roli než právo.

Myslíte si, že v nadcházejících parlamentních volbách bude migrace velkým tématem?

Určitě ano. Vždy to vytáhne Babiš, Okamura ani žádné jiné téma nemá. Pro Babiše to bude snadné, může se trefovat do cizinců až do smrti. Máme v Česku milion padesát tisíc cizinců (k 30. červnu 2023 bylo na území ČR 1 036 798 osob původem ze zahraničí, pozn. red.) – nemohou volit ani být voleni, a tak jsou snadným terčem. I současní vládní politici se bojí říct k uprchlíkům cokoli vstřícného. Pokud tedy nejsou z Ukrajiny, těm jsme pomohli velmi pěkně.

Autorka rozhovoru: Kristina Vejnbender

The post Migrační pakt Evropě nepomůže. Jen zvedne ceny za služby převaděčů, míní ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům appeared first on investigace.cz.

Přijmou práci řidiče za dobré peníze a v dobré víře, ale nakonec skončí ve vězení. Novináři z projektu VSquare popsali, jak občané střední Evropy a Pobaltí převážejí migranty jako řidiči dodávek. Proti rostoucímu počtu takových případů bojuje tvrdě Maďarsko a Polsko, pro něž je boj s migrací základní stavební kámen jejich politiky. Polsko navíc čelí přívalu migrantů přes hranici s Běloruskem. Počet chycených utečenců byl za rok 2022 rekordní, Českem ale pouze procházejí. „Legální cesty neexistuji, tak putují nelegálně a nikoho tu neohrožují,“ shrnuje situaci ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

V říjnu 2021 zadrželi rakouští policisté podezřelou dodávku, ve které našli dva mrtvé Syřany. Ze skoro třiceti migrantů, kteří se snažili dostat přes maďarsko-rakouskou hranici, se dva udusili. Deník Der Spiegel informoval o tom, že řidič auta utekl, policisté celou oblast uzavřeli a po řidiči pátrali i za pomocí vrtulníků. „Tento hrozný čin ukazuje jasně jednu věc: pašeráci vědomě akceptují smrt jednoho nebo více lidí,“ prohlásil tehdy rakouský ministr vnitra Karl Nehammer.

Převažeče zadržela teprve lotyšská policie o dva měsíce později. Jednalo se totiž o lotyšského studenta střední školy Alexandera. Na lukrativní brigádu ho upozornil jeho dobrý kamarád. Měl si vydělat několik tisíc eur za den a ani by kvůli tomu neměl zameškat moc výuky. Šlo o práci šoféra. Jelikož se práce zdála jednoduchá a za odměnu mu podle jeho slov „slíbili hory zlata“, na nabídku kývl.

Pokyny dostal na vídeňském letišti od koordinátora celé akce. Lotyšský student si měl na nedaleké čerpací stanici vyzvednout plně natankovanou dodávku a vydat se do lesa u maďarsko-rakouských hranic. Zanedlouho poté, co podle pokynů zaparkoval se zhasnutými světly mezi stromy, slyšel, jak do nákladového prostoru dodávky nastupují lidé. Aniž Alexander věděl, kolik lidí právě v přepravním prostoru špatně větraného auta veze, zamířil zpátky do vnitrozemí Rakouska. Cesta zpět trvala mnohonásobně déle, koordinátor, který byl po celou dobu s Alexandrem v kontaktu, ho naváděl na různé objížďky, aby se student, nyní převaděč, vyhnul chycení. Ačkoli vzadu v nákladním prostoru zaznamenal hluk, stres z nekonečných objížděk ho přiměl nezastavovat a prostor nekontrolovat.

I přes obezřetnost dodávku zastavila policie. Alexander ve strachu utekl a podařilo se mu vrátit zpátky do Lotyšska, kde ho místní policie chytila po dvou měsících cestou na brigádu. Teprve v policejní cele zjistil, že převážel 29 migrantů, z nichž dva cestu nepřežili. Během cesty se udusili.

Víc než sto tisíc korun za možné úmrtí

Příběh lotyšského studenta, kterého odsoudili k sedmi letům za mřížemi za obchodování s lidmi a usmrcení z nedbalosti, je jedním z mnoha. Například v Maďarsku policisté momentálně zadržují Lotyše a Litevce na základě obvinění z obchodování s lidmi jednou až dvakrát týdně, celkem od roku 2021 zadrželi více než 60 osob.

Schéma byznysu je jednoduché. Na sociálních sítích nebo prostřednictvím známostí se hledají řidiči pro práci v dopravě v Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, České republice, Chorvatsku, Polsku a Srbsku. Přes tyto země procházejí především migranti ze Sýrie, Afghánistánu a Turecka, když se vydávají do Německa.

V Alexandrově případu rakouský soud odsoudil 20 lidí z řad organizátorů celého schématu. Zpráva o smrti dvou migrantů v Alexandrově dodávce se rozšířila v rakouských médiích, a tak policie a státní zástupci věnovali případu zvláštní pozornost. Pokud nikdo nezemře, bývají zadrženi především převozníci. V tomto případě ale soud odsoudil převážně mladé muže z Rumunska a Moldavska, kteří za celou operací stáli. Ti si za převoz zhruba 350 migrantů přišli na téměř 42 milionů korun. Každý uprchlík za převoz zaplatil přibližně 120 tisíc korun.

Tvrdé tresty končící propuštěním na svobodu

Maďarský premiér Viktor Orbán udělal z boje proti migraci základ svojí politiky. „Nechráníme před nelegálními přistěhovalci pouze Maďarsko, ale celou Evropu,“ prohlásil letos na akci ve Vídni. Podle maďarské vlády zabránila maďarská pohraniční stráž vstupu 330 tisíc migrantů do země.

Maďarská policie má ale v důsledku hospodářské krize nedostatek zaměstnanců. Z toho důvodu byl v některých částech Slovenska vyhlášen výjimečný stav kvůli více než 24 tisícům migrantů, kteří hromadně přecházeli maďarsko-slovenskou hranici. Slovenská policie identifikovala nejméně dva z nich jako teroristy.

Mezi zadrženými v Maďarsku byl i Tom, Lotyš a otec dvou malých dětí. Již v minulosti pracoval jako dálkový řidič, který převážel věci pro Lotyše žijící v zahraničí. Jeho příjem byl ale nepravidelný, a když loni na podzim narazil na Telegramu na nabídku práce řidiče, ozval se. Muž, který se Tomovi představil jako Emils, se s ním jednou setkal, zaplatil pronájem dodávky a Tom hned následující den vyrazil do Bratislavy.

Tom se domníval, že bude převážet migranty v rámci Rakouska. Pokyny ho ale zavedly do Budapešti a pak do maďarského Kecskemétu, na půli cesty k srbským hranicím. Policie ho zadržela na cestě zpět u rakouských hranic. Teprve tehdy Tom zjistil, že přes hranice převezl 15 syrských uprchlíků. Odsouzen byl k pěti letům vězení. Začátkem letošního roku ale začalo Maďarsko odsouzené zdánlivě z ničeho nic propouštět, jak informoval server Le Monde. Země se snažila splnit normy Evropské unie týkající se životních podmínek vězňů a jako odůvodnění propouštění uvedla vysoké náklady na zadržování cizinců.

Za co tu seš? Za turistickou přepravu

Plukovník Olegs Tribis, zástupce lotyšské pohraniční stráže, vysvětluje rostoucí počet migrantů jako důsledek hybridní války, kterou vede sousední Bělorusko. To má tlačit nelegální migranty do Evropské unie jako odvetu za sankce vůči Bělorusku kvůli podpoření ruské invaze na území Ukrajiny. V letošním roce lotyšští pohraničníci zastavili více než devět tisíc lidí, téměř dvakrát víc než v roce 2022. Podle Tribise bude tato snaha pokračovat, Rusko a Bělorusko se tak snaží „destabilizovat situaci v Lotyšsku“.

Polská vláda vedená stranou Právo a spravedlnost taktéž zastává orbánovské hodnoty, za převážení migrantů hrozí trest až osm let. Jak ale ukazuje případ mladé ženy jménem Madara z Lotyšska, realita je jiná. Za převoz deseti migrantů v polské vazbě strávila jen tři měsíce. Stejně jako Alexander se k nabídce dostala přes známou. Za převoz migrantů do Německa si měla vydělat téměř 40 tisíc korun. Celu sdílela s Ukrajinkami a Litevkami, které doprovázely své partnery – řidiče. „Jak jsme mezi sebou žertovaly – každý druhý byl zadržen kvůli ‚turistické přepravě‘,“ vyjádřila se Madara v rozhovoru pro lotyšskou redakci Re:Baltica.

Navzdory tomu, že poptávka po převaděčích roste, od roku 2021 odsoudili polské okresní soudy v blízkosti hranice s Běloruskem celkem jenom devět lidí. V letošním roce zahájila lotyšská prokuratura 97 případů, což je oproti loňským 26 případům skoro čtyřnásobný počet.

Legální cesty neexistují, tak putují nelegálně

Tiskový mluvčí ředitelství služby cizinecké policie Josef Urban pro redakci investigace.cz potvrdil, že nejčastěji převozníci využívají osobní auta nebo dodávky. Policie k 29. říjnu eviduje celkem 361 osob, které jsou stíhané za organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Za celý rok 2022 jich přitom bylo 248. „Mezi převaděči jsou Češi, Ukrajinci, Syřané, Uzbekové, Turci, Gruzínci, Němci, Bulhaři, Moldavani, Slováci, Poláci a další,“ přibližuje Urban.

Ke stejnému datu celní správa zadržela celkem 371 nelegálních migrantů. Oproti celému roku 2022, ve kterém celní správa zadržela celkem 114 osob, je to víc než třikrát tolik. Nejvíce jich bylo zadrženo na dálnici D1 z Brna do Prahy a na dálnici D2 z Bratislavy do Brna. „Nejvyužívanější hranicí je pozemní hranice České republiky se Slovenskou republikou,“ doplňuje Urban.

Podle Zprávy v oblasti migrace a integrace cizinců za rok 2022 nelegální migrace od roku 2017 do roku 2023 každým rokem stoupá. Největší nárůst ministerstvo vnitra zaznamenalo v roce 2022, kdy do České republiky přišlo téměř 30 tisíc osob oproti 11 tisícům v roce 2021. Téměř 22 tisíc osob, tedy tři čtvrtiny, bylo zadrženo při takzvané nelegální tranzitní migraci, kdy migranti skrz Českou republiku pouze procházeli s cílem dostat se do jiných států.

Více než 90 % tranzitních migrantů v roce 2022 pocházelo ze Sýrie. Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) Martin Rozumek podotýká, že v praxi k deportacím do zemí, jako je Sýrie či Afghánistán, nedochází. „Ty země nejsou bezpečné. Takže migranti z nebezpečných zemí, ve většině případů uprchlíci s nárokem na mezinárodní ochranu, jsou policií propuštěni a pokračují do cílové země, nejčastěji za příbuznými. Bezpečnostní riziko v tom žádné nevidím, legální cesty neexistují, tak putují nelegálně. Ale nikoho tu neohrožují a o Česko zájem nemají,“ zdůrazňuje Rozumek.

The post „Nabídli mi hory zlata.“ Českem a Pobaltím se šíří nabídky práce na převoz migrantů appeared first on investigace.cz.

Představte si, že uzavřete roční nájemní smlouvu, aniž byste viděli byt, který si chcete pronajmout, nebo se přímo setkali s jeho majitelem. Právě takový postup Ministerstvo vnitra požaduje po cizincích, kteří přijedou do Česka. Potvrzení o zajištěném ubytování je nutnou podmínkou k tomu, aby mohl v Česku člověk podat žádost o vízum. Místo, na němž se cizinec chystá bydlet následující rok, musí ministerstvu vnitra nahlásit dokonce ještě před příjezdem do Česka. A v případě, že se tento člověk přestěhuje na novou adresu, má tři dny na to, aby tuto informaci osobně nahlásil Cizinecké policii.

Takto vzniklý problém s pronájmem bytu v Česku pomáhají cizincům řešit takzvaní obchodníci s adresami. Ti za pár tisíc korun ročně vystaví žadateli o vízum dokument, který potvrzuje, že má dotyčný kde bydlet. Jenže ve skutečnosti tento cizinec kde bydlet nemá. Podobnou službu se rozhodla skoro před dvaceti lety využít i naše reportérka Kristina Vejnbender, pocházející z Kazachstánu. Právě ona se tématu obchodu s adresami podrobně věnuje.

O obchodování s doklady o ubytování si s redaktorkou investigace.cz Kristinou Vejnbender povídal redaktor Jiří Slavičínský.

Více informací k obchodování s doklady o ubytování si můžete přečíst v našich článcích:

Přečtěte si

Bydlení naoko za pár tisíc. V Česku kvete obchod s doklady o ubytování. Umožňují cizincům získat vízum

Přečtěte si

Právník Kašicyn: Prodej dokladů o ubytování cizinců je byznys. Těží z něj zprostředkovatelé, podniky i ubytovny

The post Podcast ODPOSLECH: Kvete tu byznys s falešnými doklady o ubytování. Bydlení naoko jsem kdysi měla i já, říká reportérka investigace.cz appeared first on investigace.cz.

Prohlubující se ekonomická krize, válečné konflikty i měnící se klima přispívají k nárůstu migrace do evropských zemí. Zvýšené počty běženců nahrávají do karet pašerákům lidí, kteří jim s příslibem lepšího života za úplatu nabízejí přesun do Evropy. Jedna taková cesta může vyjít na stovky tisíc korun. Europol vydal novou zprávu o současném stavu obchodování pašeráků s migranty. 

Podle Mezinárodní organizace pro migraci k evropským břehům od začátku letošního roku doplulo přes 100 tisíc uprchlíků. Evropská unie hodlá proud migrace snížit a její zástupci tak s tuniským prezidentem podepsali společné memorandum o odvrácení migrace směřující na starý kontinent. Tunisko díky své poloze na severu Afriky představuje jeden z výchozích bodů pro všechny, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy. Nárůst migrace rovněž potvrzuje italské ministerstvo vnitra, jež uvedlo, že v roce 2023 k italským břehům zatím dorazilo více než 75 tisíc migrantů, což je dvojnásobek oproti první polovině roku 2022. 

I když se úřady proti nelegální migraci snaží bojovat změnami ve vízové, obchodní i azylové politice, pašeráci se těmto opatřením dokáží rychle přizpůsobit, mezi zákony umějí kličkovat a pro nelegální převoz vymýšlet nové alternativní cesty. Zločinecké sítě tak podle poptávky upravují ceny, trasy i způsoby přepravy nebo na různých převaděčských cestách spolupracují. 

Podle zprávy Europolu je pašeráckých sítí velká škála: některé jsou regionální a spoléhají na jednotlivce, kteří se do procesu pravidelně zapojují, jiné pracují v rámci komplexních mezinárodních operací. Zavedené pašerácké sítě v podstatě kopírují fungování běžného byznysu – na dálku vše řídí manažeři, prostředníci poté vyhledávají zájemce o nelegální migraci, zajišťují logistiku či finance. Další v hierarchii, níže postavení zprostředkovatelé, se pak podílejí na převozu migrantů, mohou tedy působit jako řidiči vozidel nebo kapitáni lodí. Policie tyto pašerácké sítě dokáže rozkrýt jen ve chvíli, kdy je chytí při činu, k mozkům celé operace se dostane málokdy. Převaděčské organizace se skládají jak z občanů Evropské unie, tak ze zemí třetího světa, většinu ale tvoří mimoevropští dospělí muži. Ačkoli se podílejí na nelegální migraci, jejich pobyt v zemích EU je často legální. 

Od uprchlického tábora po zemi zaslíbenou

První fází procesu pašování lidí je nábor jedinců či skupin inklinujících k migraci. Ten může probíhat třeba v uprchlických táborech, kde je vysoká koncentrace nelegálních migrantů. Převaděči si vytipují konkrétní osoby, jež pak začnou lákat na lepší život v Evropě. S rozvojem technologií se ale i převaděči stále častěji uchylují do online prostředí, kde své služby nabízejí pomocí sociálních sítí nebo různých komunikačních platforem. Online reklama se neustále profesionalizuje, zločinci pravidelně aktualizují informace, sdílejí videa i recenze úspěšných operací. Potenciální zájemci o služby pašeráků tak spoléhají na recenze předchozích klientů, kteří službu převaděčů doporučí. Jako reklamní strategii používají i videa, kde ukazují své zbraně a vyhrožují útokem na kohokoli, kdo by jim chtěl převaděčskou akci narušit. 

Poplatky za převaděčství závisí na mnoha faktorech, jako je bezpečnost a délka cesty nebo obtížnost překročení určité hranice. Na trase mezi severní Afrikou a nejbližšími evropskými státy se ceny pohybují od tří do deseti tisíc eur (cca 72 tisíc až 240 tisíc korun), výjimečně i víc. Největší část migrantů je do EU pašována na lodích a člunech, zločinecké sítě ale nabízejí i bezpečnější způsoby přepravy, včetně letecké, což ovšem navyšuje celkovou cenu. Migranti většinou platí v hotovosti až po úspěšném převozu. Někteří zprostředkovatelé však od uprchlíků vybírají peníze průběžně. 

Po náboru přichází na řadu hlavní část celé akce – přeprava. Pašeráci během cesty poskytují ubytování, falešné doklady i podporu při legalizaci pobytu – opět záleží na tom, jaký rozsah služeb si daná osoba může dovolit. Taková podpora zahrnuje například pomoc při organizování účelových sňatků či instruování migrantů, aby v případě odhalení a zahájení řízení požádali o mezinárodní ochranu. Žádosti o azyl totiž nelegálním migrantům umožňují pobyt v EU dočasně legalizovat a poskytnou jim čas na další řešení situace. 

Přečtěte si

Andrew Tate obžalován za obchodování s lidmi a znásilnění

Migrantům ale v průběhu celého procesu hrozí samozřejmě nebezpečí, a to ze strany převaděčů, nebo kvůli používání nebezpečných způsobů přepravy. Pro vynucení poslušnosti či peněz se pašeráci často dopouštějí hrubého násilí. Uprchlíci se nezřídka ocitají v nebezpečných dopravních prostředcích, třeba v přeplněných zchátralých lodích, což se nedávno stalo u řeckého pobřeží, kde se potopila loď se 750 migranty mířícími do Evropy, z nichž 80 zemřelo. Nebezpečí pro migranty však nepředstavuje jen moře, ale i pobřeží, kde se před policií musí ukrývat například v autech a dodávkách tak důkladně, že dochází ke zranění nebo i úmrtím. Něco podobného se přihodilo letošního dubna, kdy poblíž řecko-turecké hranice havarovalo auto plné migrantů, kteří se snažili vyhnout policii. K pašeráckým praktikám patří i korupce – zločinci se často snaží uplácet například pracovníky na hraničních přechodech. 

Podle analytičky Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (GIOC) nemá řada migrujících osob dostatek financí, a tak se mohou stát obětí zneužívání či vykořisťování nebo se v rámci splácení dluhu dostat do otroctví. Jiní si svůj dluh musí odpracovat, což se většinou děje v příhraničních městech, kde si můžou vydělat na další část své cesty. I když se migranti vydávají do světa dobrovolně, mohou cestou padnout do pasti obchodníků s lidmi, kteří je pak využívají pro specifické účely, jako je sexuální nebo pracovní vykořisťování, nucená kriminalita nebo odebírání tělesných orgánů. 

Evropské středisko pro boj proti převaděčství (EMSC), jež bylo založeno v roce 2016 kvůli tehdejší migrační krizi v Evropě, obdrželo během roku 2022 téměř 14 tisíc podnětů ohledně pašování migrantů, z čeho vzešlo 131 speciálních protipašeráckých operací. Podle projektu Missing migrants od roku 2014 ve Středozemním moři zmizelo nebo zemřelo 27 670 lidí, z toho téměř dva tisíce jen za první polovinu roku 2023. 

Na zastavení nelegální migrace by EU měla poskytnout až jednu miliardu eur (cca 24 miliard korun). Podle odborníků by částka mohla stabilizovat tuniskou ekonomiku. Ozývají se však i hlasy, které tvrdí, že dohoda s Tuniskem opomíná lidská práva migrantů. Dohodu kritizují také mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International. Ty argumentují, že jejím podepsáním Evropská unie legitimizuje brutální násilí, kterého se tuniské orgány na uprchlících ze subsaharské Afriky dopouštějí.

The post Pašeráci lidí profitují z válek, ekonomické krize a klimatických změn appeared first on investigace.cz.

Máme tu první prázdninový týden a s ním i nové zesvěta! Amerika v úterý opět oslavila výročí Dne nezávislosti a někdo v Bílém domě se podle všeho připravoval, že to letos pěkně rozšoupne. Do pozornosti novinářů se konečně dostává i rekordní počet migrantů, co se uprostřed června utopili ve Středomoří. O pozornost však určitě nestojí čínská vláda, která patrně špehuje evropské diplomaty. Poslední zprávou tohoto týdne je smutná skutečnost o dalším potlačování ženských práv v Afghánistánu, kde tato tendence bohužel nabírá na síle a Tálibán proti ženám stále přitvrzuje.

#1 Tálibán dohnal ženy do kouta

Než Tálibán v roce 2021 opět ovládl Afghánistán, nasliboval hory, doly, černej les. Postupně se ale všechno vrací do starých tálibánských kolejí a omezování práv žen nebere konce. Už nyní nemohou tamní ženy studovat ani pracovat a většinu svého času musí trávit zavřené mezi zdmi svých domovů. Nejnovější restrikce ze strany fanatických vousáčů se momentálně dotkla všech kosmetických salonů v Afghánistánu: Tálibán je totiž nechal zavřít. Mluvčí ministerstva pro šíření ctnosti a prevence neřesti poté sdělil CNN, že všechny salony musí zůstat zavřené do konce července. V tomto případě ale nejde jen o zásah proti ženám, uzavřením kosmetických salonů Tálibán zadělává na problémy i rodinám, jež se jejich provozem živí. Celý krok je absurdní tím spíš, že ženy musí nosit na veřejnosti hidžáb, takže svoje zkrášlení venku stejně ukazovat nemohou. Ženy bez povolení nesmějí opustit svůj domov ani svého mužského opatrovníka. Podle zprávy OSN v Afghánistánu roste počet pokusů mladých žen a dívek o sebevraždu. Tento fakt instituce šíření ctnosti a prevence neřesti ale nekomentovala.

Co dalšího musí ženy v Afghánistánu trpět, najdete na webu CNN. 

#2 Moře proti pašerákům 

Zatímco celý svět řešil zmizení ponorky Titan s bohatými turisty lačnými pohledu na vrak Titaniku, pakistánská federální vyšetřovací agentura rozjížděla speciální operaci, aby dopadla viníky tragédie v Jónském moři. U řeckého pobřeží se v červnu potopila rybářská loď s více než 700 lidmi na palubě, převážně Pákistánci. Díky této operaci se policistům podařilo zadržet 29 osob podezřelých z obchodu s lidmi. Mladí migranti se skrze Středozemní moře, jež představuje hlavní trasu tohoto byznysu, snaží uprchnout před chudobou a nezaměstnaností. Pašeráci často využívají jejich naivitu, neboť s vidinou zlepšení svých životních podmínek usilují o to dostat se jakýmkoli způsobem do Evropy. Překupníci proto často objíždějí pákistánské vesnice i města a nabízejí tamní mladé populaci lepší budoucnost v Evropě za sedm až čtrnáct tisíc dolarů na osobu (cca 150 až 300 tisíc korun). Obyvatelé Pákistánu momentálně čelí obrovské inflaci a hospodářské krizi, jen od ledna do května proto policie vypátrala na ilegální trase do Evropy 4 971 pákistánských občanů, což je doposud v počtu odhalených migrantů během jednoho roku rekord. 

Jak obchodování s lidmi řeší pákistánská vláda a jaké jsou příběhy některých rodin, které své syny vyslaly do Evropy za lepším životem, si můžete přečíst v článku OCCRP. 

Přečtěte si

#zesvěta: Dětská pornografie generovaná umělou inteligencí

#3 Snaží se Čína sledovat české diplomaty?

Americko-izraelská společnost Check Point zabývající se kybernetickou bezpečností odhalila, že se čínský stát zaměřuje na špehování evropských ministerstev zahraničních věcí pomocí dálkového přístupu. Přesněji řečeno, Číňané se pokoušejí dostat do technologických systémů ministerstev svůj vir, takzvaného trojského koně. Podle firmy probíhá tento útok minimálně od prosince 2022 a je součástí trendu čínského nelegálního průniku do Evropy. Z dokumentů, které firma analyzovala, vyplývá, že nebezpečný vir by měl cílit na diplomaty v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Velké Británii, Ukrajině, Švédsku a Francii. V praxi to vypadá tak, že například v jednom případě měl napadený aktér kliknout na odkaz s ujgurskou tematikou, přičemž se spuštěním odkazu nevědomě připojil k neviditelnému sledování. Pro napadání systémů má Čína údajně používat nové techniky pašování kódů programovacího jazyka HTML. Check Point ale uvedl, že v současnosti neexistuje dostatek důkazů, které by Čínu mohly přesvědčivě z těchto slídilských praktik usvědčit.

Jak to programátorsky opravdu funguje, se propracovanějším nerdským jazykem můžete dočíst na webu The Hackers News. 

#4 Divoké oslavy Dne nezávislosti 

Poslední červnový nedělní večer jste možná strávili v klidu a míru, něco podobného ale nelze tvrdit o zaměstnancích Bílého domu ve Washingtonu. Agenti tajné služby totiž ten večer našli v jeho západním křídle kokain, což vedlo ke krátké evakuaci všech přítomných ze sídla amerických prezidentů. Bílý prášek byl ve skladovacím prostoru, kam si zaměstnanci i turisté ukládají mobilní telefony. V západním křídle Bílého domu ovšem sídlí i slavná Oválná kancelář prezidenta Spojených států amerických. Tajná služba bude proto nyní zkoumat, zda si kokain ve skladu neuložil třeba prezidentův kocour nebo někdo z turistů či zaměstnanců. Manželé Bidenovi ze hry pravděpodobně vypadávají, byli totiž celý víkend v Marylandu. Pokud se ve Fox News Channel těšili, jak rozjedou aféru o starém bělovlasém narkomanovi, mají zkrátka smůlu.

Zprávu si v originále můžete přečíst na stránkách BBC. 

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Ženy v Afghánistánu v pasti patriarchátu appeared first on investigace.cz.

Situace na bělorusko-polské hranici je poslední týdny napjatá a plná lidských dramat. Migranti a uprchlíci se snaží proniknout do Polska, odkud se hodlají dostat dál do Evropy. Z průzkumu provedeného v rámci Vsquare vyplývá, že běženci, které polská pohraniční stráž vrací zpět, se zdržují na běloruských vojenských základnách a cvičištích, kde jsou mnohdy násilím nucení k dalšímu ilegálnímu přechodu. 

Díky zprávám, které nám poskytl kurdský imigrant a novinář Rawand Qadir (jméno bylo z důvodů jeho ochrany změněno), ale i další lidé ve stejné situaci, se nám podařilo lokalizovat mnoho takových základen – jedna z nich se nachází v Tokari poblíž polského okresu Mielnik. Začarovaný kruh se však pro tyto lidi nemilosrdně točí dál, i když byli od polských hranic vrácení zpět: běloruské složky imigranty shromáždí ve zmíněných vojenských objektech, nechají je trochu odpočinout a posléze je odvezou opět směrem k Polsku. Každý, kdo se postaví na odpor nebo se rozhodne k návratu do své vlasti, je zbit a hnán psy.

Podle polské pohraniční stráže bylo od vyhlášení výjimečného stavu v tomto regionu, tedy od 2. září 2021, zjištěno k 30. říjnu 2021 více než 27 000 pokusů o narušení polské hranice, skutečně zadržených osob bylo pouhých 574. Úředníci pohraniční stráže tvrdí, že všechny ostatní pokusy o překročení hranice stráže zmařily.

Abychom zjistili, co se s uprchlíky a migranty děje, analyzovali jsme informace zveřejněné na internetu i příběhy získané od humanitárních organizací a samotných migrantů v regionu. Rovněž jsme ověřovali informace zveřejněné pohraniční stráží, propagandistická sdělení vydávaná Běloruskem a obsah z účtů migrantů na sociálních sítích. Pomocí satelitních map a telefonické geolokace jsme také identifikovali místa, odkud byli k hranicím vysíláni, a propojili je s prosbami o pomoc získanými z internetu a od humanitárních organizací.

Důkazy, které se nám podařilo shromáždit, ukazují tragické osudy těch, kteří se pokoušeli překročit bělorusko-polské hranice. Příběh Rawanda Quadira a jeho rodiny je vhodným příkladem. Oba manželé pocházejí z iráckého Irbílu a mají tři malé děti. Jejich synům je šest a osm let, dcera Noor prožila na této Zemi teprve rok.

Vojenské výcvikové prostory

Rawandanova rodina nejprve strávila nějaký čas na vojenském cvičišti ve Stradzechu u Brestu. Podle map se jedná o sportoviště, které je ve srovnání s ostatními běloruskými vojenskými zařízeními poměrně malé. Archivní satelitní snímky z Google Earth mimo jiné ukazují velkou neoznačenou přistávací plochu, místy zakrytou plachtou, a cosi, co připomíná obrněné vozidlo nebo tank. Poté byl kurdský novinář se svými nejbližšími převezen do vojenského prostoru u vesnice Vulce. Najdeme jej na Google Earthu díky videu, které zveřejnil jeden z migrantů.

Jedná se o jedno z několika neoznačených vojenských cvičišť, nořících se do pohraničních lesů. Ve videu je vidět budova cvičiště s vlající běloruskou vlajkou, okolo sedí pohraničníci oblečení v maskovacích uniformách. Pod jejich dohledem odpočívají na trávě skupinky migrantů, jejich děti si hrají na žebřinách. Scénka vypadá docela idylicky, neboť to nejhorší běžence teprve čeká.

„V noci nás – čtyři lidi – auto odvezlo k polské hranici,“ popisuje Rawand své zkušenosti. „Když jsem vystoupil, měl jsem poprvé opravdový strach, v naprosté tmě nebylo vidět na krok. Obě moje malé děti se pevně držely za ruce a byly vyděšené. Nejmladší dítě bylo s maminkou v jiné skupině. Přijela s dalšími auty a za doprovodu běloruské policie, která nám nařídila vypnout mobilní telefony, jsme vyrazili k polským hranicím. V Polsku jsme ušli zhruba 4 km. Podle instrukcí běloruského převaděče, s nímž jsem byl předtím v kontaktu, jsme měli narazit na čekající auto, což se nestalo. Tu noc jsme zůstali v lese, druhý den šla jiná rodina a dva mladíci hledat auto. Neuspěli, a tak jsme se vyčerpaní a unavení vzdali o kilometr dál polské policii. Dost se nás vyptávali a my je prosili, aby nám pomohli. Naše děti měly velkou žízeň, Poláci nám dali vodu a pak nás poslali na běloruskou hranici.“

Tokari

Z Rawandových zpráv vyplývá, že po dalších neúspěšných pokusech o přechod hranic skončila jeho rodina v táboře pro migranty. Jak jsme zjistili, jednalo se o tábor v malé běloruské osadě Tokari, ležící přímo u hranic.

Rawand Qadir a jeho rodina dorazili do Tokari v noci z 8. na 9. října. Jsou promrzlí, vyčerpaní a hladoví. To však není důvod, aby je běloruská pohraniční stráž nechala dlouho odpočívat. Večer 10. října nám Rawand píše:

„Bělorusové říkají mému známému, že se musí víc snažit a konečně se dostat do Polska. Vyhrožují mu, že pokud se mu to nepodaří, že ho zabijí. Teď mě nutili k tomu samému, všechny rodiny se musí snažit, aby zůstaly v Polsku. Všechno si také natáčí běloruská policie i polští vojáci, kteří jsou od Bělorusů oddělení jen plotem z ostnatého drátu.“

Rawandovy zprávy jsou jedny z mála propagandou neupravených informací, jež se od imigrantů nucených k přechodům bělorusko-polských hranic dostaly na veřejnost. Na zmíněný region je totiž uvalen výjimečný stav, pro novináře je uzavřený a monopol na zpravodajství o tom, co se v této části světa právě děje, mají pouze státem vybraná konkrétní běloruská a polská média.

Střety mezi migranty a polskými pohraničníky jsou nahrávány běloruskou policií a následně vysílány v tamních médiích. Běloruský Sputnik tak například uvádí, že „Poláci používají zbraně, aby uprchlíky zahnali“.

Polská strana prostřednictvím mainstreamového média niezalezna.pl zase zveřejňuje zprávy o „agresivních migrantech, kteří vtrhli na hranice“.

Realitě tak spíše odpovídají videoklipy, které nám poslal Rawanda Qadir. Na jednom z nich je vidět zoufalá osoba, jež se neobratně snaží srazit balík ostnatého drátu za pomoci dlouhé kovové tyče. (V srpnu 2021 bylo podél polsko-běloruské hranice vztyčeno 150 kilometrů oplocení z ostnatého drátu.) Z druhé strany hranic ho pozorují muži v polských uniformách, aniž by hrozili zbraněmi.

Lokalizace běženců

Dne 8. října 2021 zaslal Rawand svým příbuzným a přátelům zprávu, že jeho rodina uvízla. Informace obsahovala zeměpisné souřadnice odpovídající poloze kousek od Tokaru. Podle lokalizačních údajů získaných z žádostí o humanitární pomoc, které nám poskytla Grupa Granica (Hraniční skupina nevládních organizací poskytujících humanitární pomoc uprchlíkům a migrantům), lze v této části Evropy neboli v trojúhelníku mezi Běloruskem, Litvou a severně od Bělověžského pralesa aktuálně najít každých pět až deset kilometrů velké skupiny uprchlíků tábořící v počtu 200 až 300 osob.

Po obdržení informace začali Rawandovi blízcí navazovat kontakty právě s organizacemi humanitární pomoci, jež podobné zprávy shromažďují, a jakmile se jim podaří zjistit polohu osob, které potřebují pomoc, mohou se k nim dostat s oblečením, potravinami a léky a zdokumentovat žádosti o mezinárodní ochranu. S pomocí nouzových telefonních linek, které tyto organizace zřizují, jsme tak mohli navázat osobní spojení s Rawandou prostřednictvím aplikace WhatsApp a několik dalších dnů sledovat, co jeho rodina prožívá. Avšak jen ve chvílích, kdy mu Bělorusové umožnili nabít baterii telefonu maximálně na 20 % její kapacity.

Na základě zprávy z 9. října jeho skupina nemá vodu ani jídlo. Na videu, které jsme dostali, jsou vidět promrzlí lidé zapalující oheň. Aktivisté Rawandu informují, že 13 kilometrů severně od jejich stanoviště je otevřený přechod, na který by mohl spolu s rodinou dojít a požádat o azyl.

„Bělorusko mě nepustí,“ odpovídá kurdský novinář, „běloruská policie nás pouští jen do Polska. Doleva nebo doprava se můžeme pohybovat pouze do vzdálenosti pět set metrů. Jinak jen přímo do Polska, jinam ne.“

Nevíme, kam nás vezou

Mrazivé počasí se začíná projevovat, v táboře navíc dochází pitná voda. Rawanda nám posílá nahrávku muže prosícího Poláky o vodu pro své dítě. Má smůlu – polští vojáci se jen usmívají. Za poslední peníze skupina nakupuje jídlo od Bělorusů.

V pondělí 11. října jim dojde dříví a Bělorusové odmítají prodat další potraviny. Na Rawandových videozáznamech jsou vidět sklíčení uprchlíci bloudící podél hranice. Přesto se znovu pokoušejí o přechod. V 16:30 se něco stane – Rawanda odešle krátkou hlasovou zprávu: „Jsme v Polsku! Prosím vás, přijeďte.“

Kurdský běženec také udává polohu na polské straně hranice a posílá videa, jež během přechodu natočil: členové skupiny dlouhými ocelovými tyčemi sráží k zemi ploty z ostnatého drátu. Migranti přecházejí na druhou stranu a leží na zemi se svými dětmi. Pohraničníci jim nařídí, aby si sedli k plotu. Vše se odehrává téměř v klidu.

O dvě hodiny později, v 18:30, Rawanda upřesňuje polohu od polského města Czeremcha. Vzápětí se ptá a informuje: „Co se děje? Jsou tu obrovská policejní auta. Jsem tu i se svou rodinou. Celá rodina, dohromady je nás dvanáct a více lidí. Nevíte, kam nás vezou? Kam? Do Polska? Do táborů?“

Aktivisté nás informují, že se všichni zřejmě blíží ke kontrolnímu stanovišti pohraniční stráže v Czermechu.

Poslední zpráva od Rawandy přichází v 19:20: „Mám si vypnout telefon? Prosím. Mám strach.“ Poté se jeho telefon definitivně odmlčí.

Aktivisté obvolávají uprchlická centra a kanceláře pohraniční stráže a snaží se zjistit, kde se Rawand s rodinou nacházejí. Nikdo jim nedokáže odpovědět.

Záhada je vyřešena o týden později, když se 18. října 2021 Rawand ozve z Německa, kam se navzdory dalším problémům nakonec dostal i s rodinou a pobývá u své sestry. Plánuje se přestěhovat do uprchlického centra a požádat o azyl. Než mu začne karanténa bez přístupu k telefonu, podělí se s námi o to, co se celý týden dělo.

Vraťte se do Běloruska

Dne 11. října policejní vozy nezastavily na kontrolním stanovišti pohraniční stráže v Czeremcha a další dvě hodiny jely až k hraničnímu přechodu v Bobrownikách, kde úřad Pohraniční stráže přijímá žádosti o azyl od několika vyvolených.

Vozidla ale nezastavila ani tam a místo do uprchlického centra odbočila na sever a téměř 40 osob vyložili u obce Łapicze poblíž běloruské hranice.

Tam je Poláci prostrčili dírou v plotě zpět do Běloruska. „Žádní Bělorusové tam nebyli,“ popisuje Rawanda situaci. „Poláci v uniformách proto s námi přešli hranici a nechali nás tam se slovy: ‚Vraťte se do Běloruska.‘“

Praxe neformálního vyhošťování cizinců (bez dodržení řádných postupů) je známá jako „push back“. Navzdory tomu se však Rawandovi a jeho rodině podařilo brzy poté proniknout téměř stejným místem, kudy je přes hranice provedli Poláci, zpět na druhou stranu a posléze až do Německa.

O několik dní později přijely auty do Německa i další rodiny z tábora v Tokari. V Bělorusku zůstaly pouze ty, jejichž příbuzným v Iráku došly peníze, nutné k zaplacení převaděčů.

Jejich další pobyt zůstává neznámý.

Článek připravili naši kolegové z Vsquare. Celou verzi si můžete přečíst tady. 

The post Bělorusko a Polsko: Putování v bludném kruhu appeared first on investigace.cz.