Umělá inteligence stojí na čipech, datacentrech a energii. Významnou část jejího financování zajišťuje šejk Tahnún, kterého mimo Emiráty zná málokdo. Vede tamní bezpečnost, spravuje majetek odhadovaný na 32,6 bilionu korun a jeho firma G42 je významným partnerem OpenAI, xAI i Anthropic. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Tahnún bin Zájid Ál Nahján je bratrem prezidenta Spojených arabských emirátů – to je na něm ale ta nejméně zajímavá věc. Britský deník The Guardian v rozsáhlém profilu popisuje muže, který se po studiích ve Spojených státech vrátil do Abú Dhabí, kde rozjel rodinný byznys a masivní investice do zahraničí, šéfuje bezpečnostním složkám, které potlačují jakoukoli opozici, a jeho posledním projektem je výstavba obrovských datacenter a investice do největších AI firem na světě. 

Tahnúnova firma G42, kterou založil před osmi lety, buduje v Abú Dhabí obří datacentrum s plánovaným příkonem 5 GW. Zároveň pomáhá financovat výstavbu nových datacenter v USA za zhruba 10,9 bilionu korun (500 miliard dolarů) a koupila několik stavebních firem, které se na ní podílejí. Microsoft do ní investoval zhruba 32,6 miliardy korun (1,5 miliardy dolarů).

Americká administrativa, zřejmě i díky náklonnosti Donalda Trumpa k Tahnúnovi, zvrátila zákaz exportu čipů do Spojených arabských emirátů (SAE) a loni povolila vývoz stovek tisíc pokročilých čipů, část z nich podle Guardianu míří právě k G42. Deník také uvádí, že G42 vznikla z pozůstatků firmy DarkMatter, která provozovala sledovací operace zaměřené i na disidenty, novináře a politiky v zahraničí. Emiráty ke špehování měly používat mimo jiné spyware Pegasus. 

G42 tvrdí, že její počátky s kybernetickou špionáží nesouvisely a že neprovádí ani neumožňuje protiprávní sledování. Firma původně vznikla jako technologická společnost, která provozuje datacentra s výkonnými servery pro provoz modelů umělé inteligence. 

Přečtěte si

Vlády špehovaly spywarem novináře, aktivisty i disidenty

Peníze od Microsoftu

Podle Guardianu Tahnún koncem desátých let přetvořil zbytky DarkMatter v technologickou firmu Group 42, zkráceně G42. Její generální ředitel Peng Xiao dříve vedl klíčovou jednotku DarkMatter a někdejší šéf firmy Karim Sabbagh dnes řídí jednu z hlavních dceřiných společností G42. Firma vazby na kybernetickou špionáž popírá, nicméně jedním z jejích prvních produktů byla aplikace ToTok, kterou New York Times označil za spyware.

Microsoft do společnosti G42 investoval zhruba 34,9 miliardy korun a jeho viceprezident Brad Smith sedí v její správní radě. G42 a Tahnúnův investiční fond jsou podle Guardianu přímými investory nebo významnými partnery Anthropic, xAI a OpenAI. Šéf OpenAI Sam Altman označuje Tahnúna za „drahého osobního přítele“. G42 zároveň v SAE staví datové centrum o výkonu 5 GW, tedy zhruba dvaapůlkrát víc, než vyrábí Temelín. Jde o největší takový projekt mimo USA. 

Americké tajné služby v roce 2022 varovaly před pokusy Abú Dhabí ovlivňovat zahraniční politiku USA. Bidenova administrativa kvůli vazbám SAE na Čínu omezila vývoz pokročilých čipů do země, Donald Trump jej loni znovu povolil. Část čipů podle Guardianu míří k G42. Rozhodnutí přišlo dva týdny poté, co jeden z Tahnúnových investičních nástrojů koupil kryptoměnu firmy World Liberty, kterou vlastní Trumpova rodina, za zhruba 43,7 miliardy korun. Necelý měsíc před Trumpovou druhou inaugurací Tahnún koupil také 49 % firmy. Bílý dům i World Liberty souvislost mezi investicemi a čipy popírají.

Cesta k moci

V roce 1993 zhruba 80 tisíc lidí sledovalo v televizi první turnaj UFC, tedy soutěže v MMA zápasení. Byl mezi nimi i student obchodních studií v San Diegu, který se krátce nato přihlásil na akademii brazilského jiu-jitsu a představil se jako Ben. Podle spolucvičence Kida Peligra, později známého bojovníka, chodil Ben v kraťasech a žabkách, seděl v rohu a skoro nemluvil. Peligro ho měl za komorníka nebo bodyguarda bohatého Angličana, který ho občas doprovázel.

Po více než roce Ben oznámil, že se vrací do Abú Dhabí a bere s sebou zakladatele jiu-jitsu akademie Nelsona Monteira. Na tréninky Ben pozval i Peligra s manželkou. Když do SAE dorazili, začali si pomalu uvědomovat, kdo Ben ve skutečnosti je. Na billboardech i bankovkách viděli tvář Benova otce a „trénink“ se konal v jednom z rodinných paláců.

Tichý student, který se představoval jako Ben, byl šejk Tahnún bin Zájid Ál Nahján. Je jedním ze šesti bratrů, kterým se říká Bani Fátima, „synové Fátimy“, údajně nejoblíbenější manželky šejka Zájida, prvního vůdce SAE po vyhlášení nezávislosti na Británii v roce 1971. Dnešním prezidentem země je nejstarší ze šesti bratrů, Muhammad bin Zájid.

Po návratu do Abú Dhabí v roce 1995 začal Tahnún spravovat otcův soukromý úřad, který měl na starosti paláce, farmy a zahraniční nemovitosti, například v londýnském Berkeley Square. Koncem devadesátých let založil investiční skupinu Royal Group, jejíž aktiva Guardian odhaduje na 6,3 bilionu korun (300 miliard dolarů).

Dnes podle deníku Guardian vede Tahnún největší státní investiční fond SAE, banku First Abu Dhabi Bank a klimatický fond Alterra. Ve Spojeném království Tahnún také kontroluje poskytovatele zdravotní péče, realitní společnosti a podíly ve veřejných službách včetně největší britské vodárenské společnosti Thames Water. Celé Tahnúnovo impérium odhaduje Guardian na 31,4 bilionu korun, což odpovídá ročnímu HDP Indonésie nebo Turecka. 

Emirátský špionážní aparát

Od roku 2013 byl Tahnún zástupcem národního bezpečnostního poradce, o dva roky později začal funkci zastávat sám. SAE mají jen 1,4 milionu domácích obyvatel, což je zhruba 11 % všech lidí, kteří v zemi žijí. Zbytek tvoří cizinci. Podle Guardianu proto země jen těžko postaví velkou armádu a bez cizinců by nemohla fungovat. Tuto zranitelnost se od nultých let snažila vyvážit zpravodajskou činností a špionážními technologiemi. Koncem prvního desetiletí uzavřela dohodu s bývalým americkým koordinátorem boje proti terorismu Richardem Clarkem.

Ten v Abú Dhabí založil tajnou jednotku s krycím názvem Project Raven, jejíž tým tvořili převážně bývalí pracovníci americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), tedy zpravodajské služby, která se zabývá mimo jiné sledováním a odposlechy. Clarke později uvedl, že motivací byl boj proti terorismu.

Přečtěte si

Projekt Pegasus: Napíchnutý Macron 

Project Raven se postupně změnil v rozsáhlou digitální odposlechovou operaci, která mířila i na lidi podezřelé z nepřátelství vůči režimu. V roce 2011, po arabském jaru, podepsala skupina emirátských soudců, právníků a novinářů petici za demokratické reformy včetně voleného parlamentu. Většina signatářů byla během dvou let zatčena. 

Tahnún se podle Guardianu podílel i na normalizaci vztahů s Izraelem. Izraelská zpravodajská služba podle deníku nabídla Emirátům přístup k Pegasu, spywaru izraelské firmy NSO Group, který do zařízení dokáže proniknout i bez vědomí uživatele. Cílem špehování spywarem byli aktivisté, novináři a politici v zahraničí. Deník jmenuje britskou právničku Fionu Shackleton, která zastupovala bývalou manželku vládce Dubaje, nebo tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona.

V roce 2019 operaci Project Raven odhalila agentura Reuters ve spolupráci s kanadskou skupinou Citizen Lab. V USA následně začala soudní řízení proti americkým dodavatelům projektu, tedy lidem, kteří pro Raven pracovali. Tahnún podle Guardianu během následujícího roku DarkMatter oficiálně zrušil.

Schránka 5151

Britský akademik Matthew Hedges odjel do SAE v dubnu 2018 za výzkumem národní bezpečnostní strategie. Guardianu popsal, že ho při odjezdu ze země na dubajském letišti zadrželi maskovaní ozbrojenci. Popisuje měsíce vazby, výslechy až patnáct hodin denně a nucené podávání léků. Po pětiminutovém jednání bez obhájce ho tamní soud v listopadu 2018 odsoudil na doživotí. Po zásahu se strany Británie byl později omilostněn. 

Na otázku, kdo za jeho zadržení nese odpovědnost, vyjmenoval Hedges nejprve nižší funkce bezpečnostního aparátu a pak řekl, že nad nimi stojí Tahnún. Vláda SAE v prohlášení z roku 2023 uvedla, že Hedges „obdržel zcela řádnou péči“ a nebyl mučen ani mu mučení nehrozilo.

Přečtěte si

Dubaj jako útočiště zločinců, zkorumpovaných politiků a kontroverzních postav

Inženýr a básník Ahmed Mansúr byl jedním z těch, kteří v roce 2011 podepsali petici za volený parlament. Téhož roku byl zatčen mimo jiné za urážku rodiny Ál Nahjánů, ale tehdy byl ještě omilostněn. Podle Guardianu se později data z jeho elektronických zařízení po otevření škodlivé přílohy odesílala na server registrovaný na poštovní schránku 5151 v Abú Dhabí. Na adresu Tahnúnovy osobní kanceláře. V roce 2017 byl Mansúr odsouzen na deset let za urážku „postavení a prestiže SAE“ a od té doby je ve vazbě ve věznici al-Sadr, zhruba šestnáct kilometrů od místa, kde roste datové centrum G42.

Hosté v Abú Dhabí

Tahnún 27. února předsedal zasedání správní rady investičního fondu G42. Hned druhý den začaly americko-izraelské útoky na Írán. Írán v odvetě zasáhl dvě datacentra v SAE a zveřejnil seznam „legitimních cílů“, na němž byly i emirátské kanceláře Amazonu, Googlu a Microsoftu.

Podle agentury Reuters Tahnún v následujících měsících hostil představitele íránských Revolučních gard ve svém domě v Abú Dhabí. V polovině června údajně uzavřel dohodu, která zahrnovala miliardy dolarů pro íránskou vládu a zastavila útoky na SAE. O několik týdnů později, v den, kdy Donald Trump oznámil konec příměří s Íránem, americké ministerstvo obchodu potvrdilo zrušení posledních exportních omezení na prodej pokročilých čipů do Abú Dhabí.

Přečtěte si

Dubai Unlocked: Jak se špinavé peníze nalévají do dubajských nemovitostí

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Bratr prezidenta Spojených arabských emirátů buduje impérium kolem AI. Jeho firma má kořeny ve špionážní organizaci appeared first on investigace.cz.

Před ruskou invazí na Ukrajinu odborníci očekávali, že nezanedbatelnou roli v konfliktu budou hrát i kybernetické útoky. Navzdory velké síle Ruska v této doméně však zatím došlo k relativně málo viditelným akcím proti ukrajinským systémům. Oproti minulosti se už Ukrajina totiž dokáže bránit a pomáhají jí v tom i hackeři z celého světa. Nejen o tom včera informovala britská vládní zpravodajská organizace GCHQ.  

Sir Jeremy Fleming, ředitel britské špionážní agentury GCHQ, v úterý ráno ve svém projevu uvedl, že ačkoli se obavy z plnohodnotné online války mezi Ruskem a Ukrajinou zatím zcela neprojevily, v rámci konfliktu stále existuje oboustranně vysoká kybernetická aktivita. Fleming zároveň potvrdil, že v kyberprostoru Rusko zesílilo své útoky i na západní země, které podporují Ukrajinu v jejím úsilí bránit se invazi. 

Zvýšenou aktivitu ruských hackerů v minulých týdnech ostatně poznaly i české instituce, jež se koncem dubna staly terčem kybernetických útoků DDoS.

Distributed Denial of Service je typ útoku na internetové služby nebo stránky, jehož cílem je omezit či přímo vyřadit z provozu internetový systém uživatele a znemožnit k němu přístup i ostatním.​​ 

Ministr vnitra Vít Rakušan pro ČTK prohlásil, že za útoky stojí ruští hackeři. 

Uvedl, že se jim žádné informace ani soukromá data občanů ukrást nepodařilo. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost rovněž oznámil, že se sám stal terčem útoků, které pokračovaly několik dní, přičemž cílem byly mimo jiné i webové stránky Úřadu vlády.

Kreativní cesty pravdivých informací do Ruska

Pěkně od začátku

V ranních hodinách 24. února, kdy ruské jednotky vstoupily na území východní Ukrajiny, hackeři agresora ochromili desítky tisíc satelitních internetových modemů na Ukrajině i v celé Evropě, které prostřednictvím společnosti Viasat poskytovaly internet tisícům lidí. 

Tento kybernetický útok prozatím zůstává jedním z největších veřejně známých, k nimž v rámci konfliktu došlo. 

Napadení sítě kontrolované americkou satelitní firmou Viasat způsobilo na začátku války „opravdu obrovské problémy v komunikaci“, uvedl pro Reuters vysoký ukrajinský představitel pro kybernetickou bezpečnost Victor Zhora. K bleskovému digitálnímu útoku proti Viasatu britské ministerstvo zahraničí v úterý sdělilo, že za operací stojí Rusko, přičemž se odvolalo na „nové zpravodajské informace Spojeného království a USA“, aniž upřesnilo další podrobnosti.  

Nešlo přitom o jedinou podobnou akci. Podle studie společnosti Microsoft ruští hackeři během invaze napadli i několik důležitých ukrajinských organizací, včetně jaderných energetických společností, mediálních firem a vládních subjektů.

Ačkoli je obtížné vysledovat cíle jednotlivých hackerských útoků, k jednomu incidentu došlo 1. března, kdy se raketový útok na kyjevskou televizní věž shodoval s rozsáhlými destruktivními kybernetickými útoky na kyjevská média.

O několik dní později Microsoft odhalil ruskou kybernetickou aktivitu také v sítích ukrajinské elektrárenské společnosti právě v době, kdy ruská armáda obsadila Záporožskou jadernou elektrárnu, největší svého druhu v Evropě.

Extremisté na Telegramu posilují. Včetně těch, co propagují invazi na Ukrajinu

Proč se očekávalo víc?

​​Využití kybernetických útoků jako součást vojenské operace není ze strany Ruska nic nového. Tyto prostředky Moskva použila už v průběhu invaze do Gruzie v roce 2008 či na Krym v roce 2014. „Od té doby se Ukrajina stala cvičištěm pro ruské kybernetické operace,“ říká pro server nature.com Lauren Zabierek, odbornice na kybernetickou bezpečnost v mezinárodních konfliktech z Harvardovy univerzity. Například v letech 2015 a 2016 vyřadily ruské útoky na několik hodin ukrajinskou energetiku.

V roce 2017 Rusko prostřednictvím ukrajinského účetního softwaru pro změnu nasadilo neslavně známý malware NotPetya, který se rychle rozšířil po celém světě a způsobil firmám škody a narušení provozu v řádu miliard dolarů. V měsících, jež následovaly po útocích NotPetya, mnozí specialisté spekulovali, že Ukrajina sloužila jako „testovací území“ ruských kybernetických válečných schopností a že se tyto schopnosti, co se týče sofistikovanosti a dosahu, zvyšují.

Ukrajinské vládní, finanční a další systémy byly takto více než deset let napadány hackery podporovanými ruským státem. Teprve v posledních letech se ukrajinská obrana vyrovnala ruské kybernetické agresi, a to díky pomoci americké vlády, intenzivnímu výcviku vlastních bezpečnostních agentur a aktivitám svých počítačových programátorů. 

Nyní je samotné Rusko v kybernetické aréně pronásledováno proukrajinskými hackery, oportunistickými zločineckými skupinami a podle některých výzkumníků kybernetické bezpečnosti i subjekty podporovanými vládami západních zemí.

Někteří z nich se spojili v relativně jednoduchých „útocích na odepření služby“, jež bombardují ruské webové stránky, aby je vyřadili z provozu. V reakci na to se ruské společnosti od bank přes železniční prodejce jízdenek až po média dočasně odpojily od celosvětového internetu, čímž si zajistily, aby přístupnost jejich stránek byla dosažitelná pouze z Ruska. 

Jiní hackeři se naopak zaměřili na databáze ruské vlády a osob blízkých Kremlu, ukradli jejich data i utajované dokumenty a tyto zprávy vypouštějí do světa. 

Odhadnout plný rozsah těchto útoků je téměř nemožné. Některé z úniků citlivých informací totiž pocházejí i z jednotek ruské FSB (Federální služba bezpečnosti) nebo z tajných zpravodajských složek, které se pravděpodobně nikdy veřejně nepřiznají k tomu, že byly úspěšně napadeny. 

Hacktivismus

Poté, co letošního února vypukla válka, Ukrajina vyzvala hacktivisty (spojení slov hackování a aktivismus), aby jí pomohli v obraně před Ruskem. Od té doby se na sociálních sítích objevuje neustálý proud nejmenovaných hacktivistů z obou nepřátelských stran, kteří tvrdí, že provedli úspěšné průniky do ruských nebo ukrajinských cílů. 

Pomocnou ruku ale Ukrajině podaly i některé velké technologické společnosti. Již zmíněný Microsoft upozornil Kyjev na kybernetické útoky a nabídl i ochranu před malwarem. Nejvýraznějším rysem tohoto kybernetického konfliktu však zůstává skutečnost, že se Kyjevu podařilo zmobilizovat podporu tisíců hackerů neboli „hacktivistů“ z celého světa. Ukrajinská vláda tím spustila svou „IT armádu“, jejíž úlohou je posílení civilní infrastruktury, jako jsou třeba nemocnice a elektrické sítě proti kybernetickým útokům, ale i špionáž vůči Rusku. 

Hacktivisté často mohou identifikovat a opravit chyby v softwaru i na sítích. Pomáhají také odhalovat a potírat ruské dezinformace. Ukrajině jde zkrátka o holou existenci a proti zákeřnému napadení Ruskem je třeba se bránit. Každopádně ale tato válka mimo jiné ukázala nutnost zintenzivnit mezinárodní úsilí o vytvoření digitální Ženevské úmluvy, která by stanovila humanitární normy a právní standardy pro kybernetickou válku. Dosažení jakéhokoli konsensu bude nesmírně obtížné. Samotná debata je však užitečná i proto, že upozorňuje na kolektivní zranitelnost světa v oblasti kybernetiky. 

The post Hackeři na všech frontách appeared first on investigace.cz.

Softwarový gigant Microsoft zaplatí americkým úřadům miliony dolarů za uplácení státních úředníků v zahraničí. Zařadí se tak po bok několika dalších amerických firem, které kvůli obdobným nařčením musí platit mimosoudní vyrovnání americké Komisi pro cenné papíry. Zákon, jenž umožňuje pokutovat tyto firmy za korupci v zahraničí, však má řadu odpůrců, a to včetně prezidenta Donalda Trumpa. Ten se už v minulosti nechal slyšet, že není správné trestat firmy za to, co dělají v cizině.

Microsoft zaplatí více než 25 milionů dolarů jako mimosoudní vyrovnání americkým úřadům, a to kvůli podezření, že maďarská pobočka této firmy uměle navyšovala ceny softwarových licencí a za získané peníze uplácela tamní úředníky.

Vysoce postavení zaměstnanci maďarské pobočky podle deníku Wall Street Journal prodávali zlevněné licence zprostředkovatelům. Ti je posléze prodávali maďarským vládním úřadům už za plnou cenu. Peníze utržené z tohoto podvodného schématu následně zprostředkovatelé používali k uplácení tamních úředníků.

„Maďarská pobočka, kterou Microsoft zcela vlastní, poskytovala platby zahraničním vládním úředníkům za účelem získání obchodních příležitostí pro firmu,“ stojí v příkazu americké Komise pro cenné papíry a burzy (SEC). Té musí softwarový gigant zaplatit 16,6 milionů dolarů, což je v přepočtu téměř 370 milionů korun. Dalších 200 milionů korun pak maďarská pobočka uhradí americkému Ministerstvu spravedlnosti. Pokutu úřady vyměřily na základě dohody se samotnou firmou. 

Jakékoliv pochybení ovšem Microsoft nepřiznal ani neodmítl. Podle deníku Washington Post však v interním e-mailu informoval šéf právního oddělení firmy Brad Smith zaměstnance, že obvinění „zahrnovala nepřijatelné pochybení zaměstnanců a zcela neetické jednání obchodních partnerů“.

Microsoft nečelí nařčením z pochybných praktit pouze v Maďarsku. Komise pro cenné papíry ve své zprávě zmínila také nepořádně vedené účetnictví poboček v Saúdské Arábii, Thajsku a Turecku. Kvůli těmto nešvarům se sice se zpožděním, ale přece jen podařilo odhalit další nekalé praktiky. U Saúdů Microsoft například vedl černý fond o objemu zhruba 440 tisíc dolarů, který podle komise pobočka využívala na „platbu cestovních výdajů zaměstnancům saúdské vlády a na pořizování darů, nábytku, laptopů, tabletů a dalšího vybavení pro vládní agentury“. 

Federální úřady Spojených států kromě toho již dříve prověřovaly obchodní praktiky firmy v Číně, Itálii a v Rumunsku, které byly taktéž podezřelé z korupčních machinací. Firma podle deníku Washington Post odmítla uvést, zda tato vyšetřování nadále probíhají.

Americký deník upozorňuje, že v oboru technologií jsou podobné korupční skandály poměrně vzácné, čemuž ostatně odpovídá i relativně malá výše pokuty. Obchodní gigant Walmart musel v souvislosti s totožnými obviněními minulý měsíc zaplatit 282 milionů dolarů (více než sedm miliard korun). Jak ovšem připomíná server Techspot, na rozdíl od vedení Microsoftu neučinil Walmart žádná preventivní opatření, i když jeho management věděl o jasných nedostatcích ve svých pobočkách v Číně, Mexiku a v Brazílii. Microsoft podle ředitele právního oddělení firmy naopak posílil protikorupční opatření, a dokonce začal k odhalování podezřelých zakázek využívat dedikovaný software.

Trump: Netrestejme firmy za to, co dělají v zahraničí

Americký zákon proti korupci v zahraničí (Foreign Corrupt Practices Act) z roku 1977 zapovídá americkým firmám uplácet zahraniční státní činitele za účelem získání výhodnějších obchodních nabídek. Právě na základě tohoto zákona musel Microsoft zaplatit výše zmíněnou pokutu. 

Tato právní norma má však v USA řadu kritiků, a to včetně současného prezidenta Donalda Trumpa. Ten se nechal v rozhovoru pro stanici CNBC v roce 2012, kdy ještě nebyl prezidentem, slyšet, že jde o „příšerný zákon, který by měli změnit“. Podle Trumpa není správné, aby američtí žalobci hnali k odpovědnosti firmy za jejich jednání v zahraničí.

Je česká státní správa „rukojmím Microsoftu“?

Microsoft má přitom ve státní správě členských zemí Evropské unie stále unikátní postavení,  software od této firmy používá rovněž většina českých úřadů. Microsoft podle odhadů ročně vydělává za licence ve veřejném sektoru nejméně 50 miliard korun. Problematické také je,  jak jsme již uvedli dříve, že státní správa někdy ani netuší, kolik za software ročně zaplatí.

Sama Evropská komise zadala v roce 2016 firmě PricewaterhouseCoopers vytvoření studie, která měla za cíl zjistit, jak probíhá zadávání veřejných zakázek na IT služby. Výsledná studie potvrdila, že Microsoft pravidla veřejných zakázek porušuje.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Microsoft zaplatí stamilionovou pokutu americkým úřadům, maďarská pobočka uplácela státní úředníky appeared first on investigace.cz.

Pavla Holcová, Steffi Černá

“Pokud je většina vládních úřadů závislá na jednom dodavateli softwaru, ztrácí možnost volby. Evropské země riskují, že ztratí kontrolu nad vlastní IT infrastrukturou,” prohlašuje Martin Schallbrunch, bývalý šéf IT a kybernetické bezpečnosti z německého ministerstva vnitra.

Poslanec Evropského parlamentu za Německo John Philipp Albrecht jde ještě dál. Podle něj se z Evropy již stala „digitální kolonie“, kde autority nejsou schopny zaručit soukromí dat, když pracují se softwarem, nad kterým nemají žádnou kontrolu.

V rámci spolupráce s novináři z Investigate Europe jsme se zaměřili na vztah mezi státní správou a Microsoftem ve vybraných zemích Evropy.

Neprozraďme nic, co víme

V Německu je to téma, v Polsku vůbec ne. Češi jsou někde na půli cesty – o problému vědí, ale do řešení se nikdo nehrne.

Adam Golecký, technický ředitel sdružení nix.cz (národního propojovacího uzlu na celosvětovou internetovou strukturu) a odborník na útoky hackerů říká: “Windows jsou operační systém s největším množstvím zranitelností. To je dáno tím, že Windows se díky svému vysokému tržnímu podílu staly vyhledávaným cílem útoků: pro útočníka je větší motivace hledat slabé stránky tam, kde může předpokládat, že zranitelnost se bude týkat velkého počtu potenciálních obětí.” Zároveň dodává, že operační systém Windows začal být vyvíjen v době, kdy se na bezpečnost ještě příliš nehledělo.

Oficiální informace o podílu Microsoftu na českém trhu není dostupná: tisková mluvčí českého zastoupení firmy Lenka Čábelová na tento dotaz odmítla odpovědět. Podle expertních odhadů by mohl být celkový podíl Microsoftu na českém trhu přibližně dvoutřetinový. V samotné státní správě je ale odhadem asi 95 procent úřadů závislých na licencích od Microsoftu – od operačních systémů Windows na jednotlivých počítačích až po serverová řešení. Microsoft přes své obchodní partnery ovládá technickou páteř všech ministerstev, policie, parlamentu, většiny radnic, katastru a mnoha dalších úřadů.

Plošnou diverzifikaci operačních systémů ale nedoporučuje český Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). “Taková diverzifikace sama o sobě neznamená automatické snížení rizika. V některých případech to může být doporučované řešení, ale konečné rozhodnutí je vždy na správci daného systému,” tvrdí Radek Holý z NBÚ.

Benefity, které by mohly být zdarma

Nutno říci, že Česká republika vůbec není výjimkou. Naopak. V Evropě se podle konzervativních odhadů utratí ročně 200 eur za licence Microsoft pro jednoho úředníka. Podle společnosti Pierre Audoin Consultants vydělal Microsoft mezi roky 2015 až 2016 v Evropské Unii pouze na veřejném sektoru dvě miliardy dolarů (50 miliard korun). Marže podobných softwarových firem je okolo 70 procent.

V roce 2008 přijel výkonný ředitel Microsoftu Steve Ballmer podepsat s tehdejším ministrem vnitra Ivanem Langerem smlouvu o strategickém partnerství. Dohoda měla mimo jiné za cíl zjednodušit obchodním partnerům Microsoftu jednání se státní správou.

V roce 2014 pak byla podepsána rámcová smlouva s obchodními partnery Microsoftu, která je platná do roku 2018. Tato smlouva zaručuje Ministerstvu vnitra v průměru dvacetiprocentní slevu na licence od Microsoftu a zjednodušuje zadávání veřejných zakázek jednotlivým státním úřadům, které se k rámcové smlouvě přihlásí. Na druhou stranu smlouva zavazuje Ministerstvo vnitra k tomu, že během čtyř let nakoupí od obchodních partnerů Microsoftu, jako jsou například Autocont CZ a.s. nebo T-Mobile Czech Republic, a.s. licence v hodnotě až 4,6 miliardy korun.

Podle smlouvy na dodávky MS licencí do českého parlamentu se ceny pohybují od 0,44 eur za tajemně nazvanou licenci SysCtrEnfPntPrtctn přes 658,34 eur za licenci na Office Pro Plus až po 7441,48 eur za licenci na Windows Server Data.

V cenách jednotlivých licencí jsou započítány i různé benefity, jako jsou školení produktů Microsoft na DVD nosičích nebo konzultace k nákupu. IT odborník a člen Pirátské strany Ondřej Profant ale většinu těchto benefitů považuje za zbytečné. Podobné kurzy jsou totiž dostupné zdarma, online a aktualizované (například na Youtube).

Konzervativní jako státní úředník

Ministerstvo vnitra odhaduje, že v rámci této smlouvy distribuuje do konce roku 2018 licence 217 státním úřadům na přibližně 100 tisíc počítačů. Přestože smlouva explicitně zmiňuje, že uživatelé mohou dodatečně používat jakýkoliv software dalších stran, v praxi tuto možnost téměř nikdo nevyužívá.

Profant to vysvětluje tak, že dodatečný software, který státní správa používá, je opět naprogramovaný pro platformu Windows. “Státní úředníci jsou navíc velmi konzervativní uživatelé. Odpovědní pracovníci se bojí zkoušet nové věci a nikdo z nich se nechce učit novým věcem. A to i přes to, že na stávající stav mnohdy nadávají,” dodává.

V Polsku taková rámcová smlouva neexistuje, což vede k mnoha paradoxním situacím. Nikdo například neví, kolik polská státní správa každý rok za licence Microsoft utratí. Polská ministryně pro digitalizaci Anna Streżyńska ale věří, že Microsoft je správná spotřebitelská volba, protože jeho produkty jsou prostě dobré: „Náš problém není monopol, ale jen to, že platíme moc.“

Jednotlivé státní úřady totiž často kupují licence bez toho, že by si dobře spočítaly, kolik licencí přesně potřebují. Ty pak tudíž často ani nepoužijí, případně zapomenou, že je vůbec mají nebo že už za ně platili.

Kde se ta závislost vzala?

Závislost na produktech firmy Microsoft se datuje do devadesátých let a má hned několik příčin. Podle Adama Goleckého je to mimo jiné fakt, že Microsoft dokonale využil mezeru na trhu.

„Systém mohl běžet na počítačích třetích stran. PC si mohl uživatel sestavit sám a tím měl možnost ovlivnit výkon systému — Windows na rozdíl od Mac OS nebyly vázané na hardware jen od Apple. Obecně stav graficky orientovaných operačních systémů koncem devadesátých let nebyl kdovíjaký. V tomto období Apple ztrácel dech a až s návratem Jobse se stal systém NeXTSTEP základem pro operační systém Mac OS X. Co se týká Linuxu, tak ten má odladěné grafické rozhraní a je použitelný pro běžného uživatele až tak posledních sedm let. Další výhodou mohlo být i to, že Microsoft nezapomínal ani na podnikatelský sektor, ve kterém se mu dařilo šířit.“

Adam Jurkiewicz, polský počítačový odborník, hacker a učitel, dodává, že Microsoft byl během devadesátých let všude, a to většinou nelegálně. Nikdo tomu však nevěnoval větší pozornost. Počítače se jednoduše koupily a následně se do nich nainstaloval operační systém. Používání pirátských kopií Windows se považovalo za normální i u státní správy. S tím souhlasí i Golecký: „Osobně si myslím, že pirátské kopie mohly paradoxně prospět k rychlému šíření Windows.“

Lidé z Microsoftu potvrdili, že společnost neměla potřebu proti pirátským kopiím bojovat, protože věděli, že se tak lidé s Windows naučí pracovat. V devadesátých letech měla celá země pirátské Windows a společnost se tím nezatěžovala. Nedlouho potom se Microsoft stal standardem.

Marná snaha

Před dvěma lety vydala Evropská komise oficiální zprávy, ve kterých jasně deklarovala, že státní správy členských zemí jsou „rukojmími Microsoftu“.

Podle Ondřeje Profanta stojí za dominantním postavením Microsoftu i přístup úředníků k zadávání veřejných zakázek. “České úřady nejsou motivované efektivně hospodařit. Obvykle pouze zkopírují předchozí zadávací dokumentaci – a tedy soutěží to samé namísto poctivého zvážení vývoje na trhu.”

Podle specialistů na IT není problém jen v závislé státní správě, ale i v tom, že tato závislost se dál šíří. Windows jsou často nuceni pro komunikaci se státní správou užívat i lidé, které by jinak technická řešení od Microsoftu vůbec nezajímala.

Ministerstvo financí, statutární město Brno či Univerzita Hradec Králové dokonce podaly v letech 2004, 2005 a 2007 podněty Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, když se jim nelíbilo, že přístup k některým službám těchto institucí byl umožněn pouze uživatelům operačního systému a internetového prohlížeče společnosti Microsoft.

Tiskový mluvčí ÚOHS Martin Švanda k tomu dodává:  „Úřad v rámci zmíněných předběžných šetření neshledal porušení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů. Žádné správní řízení týkající se společnosti Microsoft vedeno nebylo.“

Žádný trestný čin

Kvůli podezřením z machinací s veřejnými zakázkami už byly vyšetřovány firmy jako AutoCont nebo Tesco SW. Konsorcium AutoCont Online společně s českým Telecomem měl za 4,3 miliardy korun dodat internetovou infrastrukturu do 3600 českých škol v rámci projektu státní informační politiky ve vzdělávání.

Nejvyšší kontrolní úřad tento projekt kritizoval a podal trestní oznámení na neznámého majitele. Ve své zprávě uvádí, že:  „(…) část prostředků určených na realizaci státní informační politiky ve vzdělávání byla použita neoprávněně nebo nehospodárně, popřípadě nebyla použita na krytí nezbytných potřeb (…)“

Struktura napojených firem ale byla tak složitá, že nebylo možné pachatele identifikovat, a případ byl v roce 2006 policií odložen. V srpnu 2005 vypovědělo ministerstvo smlouvu s generálním dodavatelem a poskytovalo peníze již jen na připojení škol.

V roce 2015 byl AutoCont, tentokrát s firmami Gordic, Mois, Merit Group, A-Scan, Eunice Consulting, telekomunikační společností Telefónica O2 a také firmou Tesco SW, znovu prověřován českou policií kvůli možným machinacím s veřejnými zakázkami za více jak 400 milionů korun. Přesněji z účasti v organizované zločinecké skupině, sjednávání výhod při veřejných soutěžích, poškození zájmů Evropské unie a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Toto obvinění však bylo nakonec v roce 2016 staženo.

Sama Evropská komise zadala v roce 2016 firmě PricewaterhouseCoopers vytvoření studie, která měla za cíl zjistit, jak probíhá zadávání veřejných zakázek na IT služby. Výsledná studie potvrdila, že Microsoft pravidla veřejných zakázek porušuje.

„Problém je, že když je jednou napáchána takováto škoda (tj. plná závislost na produktech Microsoft, pozn. redakce), tak je neuvěřitelně těžké to zvrátit. Jediným řešením jsou multiplatformní aplikace – takové, které lze spustit na jakémkoliv operačním systému. Příkladem může být např. LibreOffice nebo Mozilla Firefox. Pak je možné se rozhodnout a přejít na jiný software. Jenže Microsoft prosazoval aplikace svázané s jeho operačním systémem a tím si upevnil pozici,“ uzavírá diskusi Ondřej Profant.

Řešení?

Jsou tedy úřady skutečně odsouzeny k Microsoftu? Podle některých odborníků by byl alternativou tzv. „open-source“ software. Tím jsou programy, jejichž licence dovolují volné kopírování. Svoboda šíření se vztahuje i na zdrojový kód, na kterém je software založen (na rozdíl od zdrojového kódu Windows, který je tajný). Přesto má open-source mnoho odpůrců, kteří kritizují zejména to, že nemívá dostatečnou podporu, vývojáři bývají dražší, špatně se ovládá a je jen pro „ajťáky“, „nerdy“ a „geeky“.

Podle specialisty na kyberbezpečnost Michala „Ryška“ Wozniaka to tak ale není: „Open-source není jenom zábava pro počítačové nadšence. Open-source řešení dnes využívá například část administrativy Spojených států. V Itálii přechází armáda na Linux, ve Francii je to policie. Nezávislost, bezpečnost a schopnost rychle kódovat – to jsou jasné argumenty proč Linux a open-source používat.“

Open-source licence navíc mohou kromě bezpečnějšího fungování poskytnout i výraznou finanční úsporu.

V Itálii má přechod armády na LibreOffice generál Camillo Sileo. Jeho poslední projektem je adaptace asi 100 tisíc kancelářských počítačů na open-source software. “Uživatelsky skoro nepocítíte rozdíl. A díky přechodu od Microsoftu na open-source ušetří armáda 28 milionů euro v průběhu příštích tří let,” odhaduje Sileo.

Francouzské četnictvo začalo přecházet od Windows k Linuxu v roce 2005. Policejní počítače fungují na Linuxu s LibreOffice, které jsou speciálně upravené pro jejich potřeby. Jen do roku 2014 četnictvo ušetřilo okolo 20 milionů euro.

V Česku využívá open-source a Linux jako technické řešení Česká pošta. “Výhody jsou cenová úroveň, přívětivé ovládání ze strany uživatelů a zkušenosti našich pracovníků s tímto systémem. Česká pošta má svůj vnitřní systém nastavený tak, aby nemohlo dojít k vnějšímu přístupu, případně napadání tohoto systému. Z hlediska bezpečnosti je tak pro Českou poštu tento systém optimální,” tvrdí tiskový mluvčí České pošty Matyáš Vitík.

Na otázku, zda je open-source software dobrou volbou, svým způsobem odpovídá i samotný Microsoft. Ten se pod vedením svého šéfa Satyi Nadelly k myšlenkám open-source hlásí všude kromě produktů pro státní správu. Nedávno dokonce Microsoft publikoval knihu s názvem „Microsoft miluje Linux“.

“Většina lidí dnes vlastní telefon s Androidem, což je systém založený na Linuxu. Není potřeba se toho bát,” uzavírá debatu Wozniak.

The post Je česká státní správa „rukojmím Microsoftu“? appeared first on investigace.cz.