V sobotu uplyne osm let od úkladné vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Ani po osmi letech ale nebyl uzavřen soudní proces s hlavními podezřelými Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou. Celý proces se vrací na začátek, případ dostali na starosti noví prokurátoři i nový soudní senát, znovu bude probíhat i dokazování. „Náš trestní zákon je nastaven tak, že obžalovaní mají všechna práva a poškození žádná. Přestávám věřit,“ řekl po obnově soudního řízení otec zavražděného novináře Jozef Kuciak.

Dne 21. února 2018 ve večerních hodinách přišel k jejich domu vrah Miroslav Marček, dvěma ranami do hrudníku zastřelil Jána Kuciaka, jednou ranou do hlavy pak Martinu Kušnírovou. Nedaleko domu na něj pak čekal jeho komplic Tomáš Szabó.

Vrahové pracovali na objednávku Zoltána Andruskóa. Ten zas podle své výpovědi jednal na základě zadání od Aleny Zsuzsové, která měla plnit instrukce mafiána Mariana Kočnera.

Dnes, osm let od vraždy, jsou základní fakta jasná – Andruskó se k objednávce přiznal, a dostal patnáct let. Marček se ke skutku rovněž přiznal a spolu se Szabóem si odpykávají dvacet pět let. Tyto rozsudky jsou již pravomocné.

Přečtěte si

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

Stále však není zřejmé, jestli si vraždu objednal Kočner u Zsuzsové, která pak podle obžaloby předala zadání dále Andruskóovi. Soudy doposud Kočnera dvakrát osvobodily, Zsuzsovou jednou uznaly vinnou. Všechny rozsudky v jejich případě byly ale zrušeny.

Naposledy senát Nejvyššího soudu zrušil celý soudní proces a případ vrátil k úplně novému projednávání na Specializovaném trestním soudu v Pezinku.

Senát v novém řízení zasednul letos v lednu, pokračoval minulý týden a naplánovaná jsou stání až do prosince. Co tedy o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové víme? Proč začalo zcela nové soudní řízení? A jak se do soudu snažila zasáhnout slovenská vládní koalice pod vedením Roberta Fica? Redakce investigace.cz přináší na výročí vraždy souhrn všech dosavadních událostí a souvislostí a taky výhled na nejbližší měsíce.

1. Proč je nový soud?

Poslední verdikt soudu v případě vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové padl v květnu 2025. Nejvyšší soud tehdy zrušil rozhodnutí Specializovaného trestního soudu kvůli chybám senátu. Nejvyšší soud soudcům vytknul, že kdyby hodnotili důkazy logicky a v souladu s trestním zákoníkem, dospěli by k jinému závěru. Jejich závěr z května 2023 zněl: Kočner nevinný, Zsuzsová vinna.

Nejvyšší soud také odebral spis senátu pod vedením soudkyně Ruženy Sabové. Senát opakovaně pokyny Nejvyššího soudu nerespektoval. Mezi výtkami senátu vůči Sabové byly nejasnosti kolem skutkových zjištění, nevypořádání se s důležitými fakty a už zmíněné vykonání důkazů. Stejné výtky měl přitom Nejvyšší soud už v roce 2021. 

Spis tak nyní dostal náhodně přidělený nový senát Specializovaného trestního soudu, konkrétně senát předsedy Miroslava Mazúcha. Ten poprvé zasedl 26. ledna a otevřel nové stání se čtyřmi obžalovanými ve dvou skutcích – Marianem Kočnerem a Alenou Zsuzsovou, kteří jsou obžalovaní z objednávky vraždy Jána Kuciaka a třech bývalých prokurátorů, a Dušanem Kracinou a srbským občanem Darkem Dragićem, kteří měli realizovat vraždu prokurátorů. 

Zajímavostí je účast soudce Jána Buvaly v senátu. Ten totiž rozhodoval i o přijetí dohody o vině a trestu Zoltána Andruskóa, který díky spolupráci s policií dostal nižší trest. Kočnerův advokát vůči jeho účasti v senátu podal ústavní stížnost, i z toho důvodu do rozhodnutí Ústavního soudu v senátu přísedí čtvrtá soudkyně.

2. Co se u soudu teď řeší?

Nejočekávanějším rozhodnutím bylo připuštění přepisů zpráv z aplikace Threema z Kočnerova telefonu. Obhajoba namítala, že Kočnerův telefon prolomili vyšetřovatelé bez souhlasu soudu a tedy podle dřívějšího rozhodnutí Soudního dvora EU by zprávy z něj neměly být připuštěny jako důkaz.

Jejich argumentaci ale senát Specializovaného trestního soudu zamítl hned první den obnoveného jednání. Zprávy z Threemy, které podle vyšetřovatelů ukazují na dohadování o vraždě Jána Kuciaka mezi Zsuzsovou a Kočnerem, se tak budou znovu číst.

Prokuratura označuje zprávy z Threemy za klíčový důkaz obžaloby. Zsuzsová a Kočner o vraždě komunikovali šifrovaně. Psali si o vypadávání zubů, o svrabu nebo o sněhu, což je v obžalobě interpretováno jako příprava a plánování vraždy. V den vraždy Kočner Zsuzsové zase poslal zprávu s emotikony „5️⃣0️⃣🔜☠️“. Padesát tisíc eur přitom odpovídalo sumě, kterou měl Kočner slíbit za vykonání vraždy.

Jedním z dalších důkazů, který bude chtít obžaloba prosadit, je záznam z fitness aplikace Zsuzsové. Ta nosila na ruce chytré hodinky, které kromě jiného zaznamenávaly její pulz a data se zálohovala v aplikaci na telefonu. Z údajů vyšetřovatelé vyčetli, že v čase, kdy se Zsuzsová měla dozvědět o vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, jí vyskočil pulz na historicky nejvyšší hodnoty.

Slovenský prokurátor Peter Kysel, který obžalobu dozoruje, považuje za největší výzvu právě tyto důkazy. Podle něj dosud nebyly prezentované před soudem celé. Způsob vykonání nových důkazů určil již dvakrát Nejvyšší soud. Poprvé tak učinil v roce 2021 a loni v květnu podruhé.

„Jde o doplnění detailů do už navržených důkazů i o nové důkazy, které mají poskytnout soudu komplexnější pohled,“ řekl redakci investigace.cz Kysel. 

3. Proč soud neprojednává i vraždu Martiny Kušnírové?

Objednaná byla vražda novináře Jána Kuciaka. Jeho snoubenka Martina Kušnírová neměla být původně zavražděna. Ze zpráv z Threemy také vyplývá, že jak Kočner, tak i Zsuzsová byli rozčilení, že Marček zastřelil i jeho snoubenku. Navíc jak Marček, tak i Szabó si už za dvojnásobnou vraždu odpykávají pravomocné tresty.

Soud tedy již před lety vyčlenil objednávku vraždy Jána Kuciaka na samostatné stání. Později do stejného případu přičlenil i objednávku vražd prokurátorů Petra Šufliarského, Maroše Žilinky a tehdejšího advokáta Daniela Lipšice. Ty si měl podle obžaloby také objednat Kočner u Zsuzsové. Ta měla provedení vraždy zadat Kracinovi s Dragićem, kteří nyní také stojí před soudem.

Soudů se i nadále účastní matka zavražděné Martiny Zlatica Kušnírová. Její bývalý advokát Roman Kvasnica v případu nově zastupuje rodinu Kuciakových. Zlatě Kušnírové je tak umožněno sledovat, jak se případ u soudu vyvíjí.

4. Jaké hrozí komplikace?

Do samotného procesu mohou zasáhnout i politická rozhodnutí vlády Roberta Fica. Fico hned po návratu k moci v roce 2023 protlačil změnu trestního zákoníku, kdy kromě jiného výrazně zmírnil tresty za ekonomický organizovaný zločin. V tomto případě tedy obžalovaným změna nepomůže.

Co by však mohlo pomoci, je kritizovaný přílepek poslance Smeru Tibora Gašpara (také bývalého policejního ředitele právě z doby vraždy) z prosince 2025. Ten na jednání Národní rady narychlo prosadil novelu trestního zákoníku, která přikazuje soudům, jak mají přihlížet ke kajícníkům, tedy spolupracujícím obviněným.

Pokud by se prokázalo, že kajícník v minulosti lhal ve své výpovědi, soudy musí zamítnout celou jeho výpověď, tedy i tu, která pomohla ve vyšetřování a obvinění jiných osob. To by se v případě objednávky vraždy Jána Kuciaka týkalo hlavně výpovědi korunního svědka a zprostředkovatele vraždy Zoltána Andruskóa, který ve své výpovědi označil za objednavatelku vraždy Alenu Zsuzsovou a za zadavatele Mariana Kočnera.

Andruskó začal s policií spolupracovat hned po svém zadržení v září roku 2018. Obhajoba jeho výpověď opakovaně zpochybňovala a upozorňovala na některé nesrovnalosti. Konkrétně se to týkalo třeba fotek, které mu měla Zsuzsová ukazovat v autě, kdy mu zadávala vraždu. Nejdříve vypověděl, že mu je vyfotila Zsuzsová, u soudu pak řekl, že si záběry ze sledování Kuciaka vyfotil z jejího laptopu sám.

V současnosti o ústavnosti Gašparovy novely trestního zákoníku rozhoduje Ústavní soud, který předběžně pozastavil její platnost. Minulý týden košický Ústavní soud řekl, že jelikož změna zákona by zasáhla i do probíhajících soudních kauz, není možné předvídat, jak by je to ovlivnilo.

Na další možný problém upozorňuje prokurátor Kysel – jde o paměť klíčových svědků. „Jedná se již o potřetí opakovaný soudní proces, od skutků uplynulo osm let, podstatní svědci budou opětovně vyslýchání. Při opakovaných výsleších často dochází k oslabování paměťových stop. To bylo možné vidět i při druhém opakovaném soudním procesu,“ upozorňuje Kysel.

Přečtěte si

Kočnerova knižnica veřejných tajemství

5. Kdy můžeme očekávat rozsudek?

Pravomocný rozsudek je v nedohlednu. I kdyby Specializovaný trestní soud rozhodl brzy, je téměř jisté, že jedna nebo druhá strana se proti rozsudku odvolá k vyšší instanci, kterou je Nejvyšší soud. Ten může rozsudek potvrdit, nebo zrušit a vrátit k dalšímu projednávání.

To se ostatně dělo i v prvním kole soudních stání, které trvalo déle než pět let – od ledna 2020, kdy začalo první řízení na Specializovaném trestním soudu, až do května 2025, kdy Nejvyšší soud vrátil spis podruhé a nařídil nové líčení.

Pokud bychom se řídili podle předcházejících zkušeností, rozsudek prvního stupně by mohl padnout ještě letos ve druhé polovině roku. Poslední soudní líčení je naplánované na prosinec 2026. Pak bude záležet na rychlosti Nejvyššího soudu.

6. Půjdou Kočner a Zsuzsová na svobodu?

Krátká odpověď je, že ne. Kočner si odpykává devatenáct let za falšování směnek Televize Markíza. Z vězení by se měl dostat v roce 2037. Zsuzsová si odpykává dvacet jedna let za objednávku vraždy exprimátora jihoslovenského Hurbanova Ladislava Basternáka, z vězení by měla vyjít v roce 2039.

V posledních letech ale Kočner a jeho advokáti zkouší mimořádné prostředky ke zkrácení jeho pobytu ve vězení. Týká se to už zmiňované novely trestního zákoníku z roku 2023, která výrazně zmírnila tresty za ekonomickou kriminalitu, což by se mohlo týkat i falšování směnek.

Kočner proto podal odvolání jak na Nejvyšší soud, tak na lucemburský Soudní dvůr EU. Kdyby se dřívější pravomocný rozsudek zrušil, znamenalo by to bezprecedentní zásah do nezávislosti soudnictví na Slovensku.

Autor textu: Dávid Pásztor

The post Osm let od vraždy Jána a Martiny a stále neznáme objednatele. Co je nového v případu Kočnera a Zsuzsové? appeared first on investigace.cz.

Nový newsletter: SIGNÁLY PAVLY HOLCOVÉ

Rozhodla jsem se, že jednou za čas, Vám, našim čtenářům, pošlu newsletter s výběrem textů, které ač nemají aktuální datum vydání, jsou právě dnes mimořádně aktuální. Máte-li o tento newsletter zájem, přihlaste se níže k jeho odběru.

Rozkopnout všechna pravidla

Je to sedm let, co byli zavražděni můj kolega a kamarád Jáno Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Byla jsem v domě, kde se vražda odehrála. Mezi spárami v dlaždicích na podlaze byla zaschlá krev, která nešla vydrhnout ani třemi kýbly vařící vody se savem. Na rozestavěných schodech, jež vedly do ložnice v prvním patře, stály sklenice od zavařenin naplněné vodou s octem. Ocet, aby vstřebával ten všudypřítomný pach krve, pach smrti.

Dům ve Velké Mače, kde se obě vraždy udály, dnes už nestojí. Obraz zavařovaček s octem a zaschlé krve si ale sebou ponesu až do konce života. Slovensko se točí ve spirále. Naději na změnu, možnost, že násilná smrt Jána a Martiny měla hlubší smysl, o tu pomalu přichází. Vůči rodičům Jána a Martiny ale máme obrovský dluh. Proto boj o změnu, boj o naději nesmíme vzdát. Dlužíme jim to.

Dnes pro vás vybírám texty o krutostech spojených s těmito vraždami, o banalitě zla i mentálním nastavení lidí, kteří si mysleli, že vraždou novináře umlčí jeho práci.

Když byl Jáno Kuciak zavražděn, pracovali jsme spolu zrovna na textu o propojení tehdejšího (a současného) předsedy vlády Roberta Fica na jednu z nejmocnějších mafií světa, italskou ´Ndranghetu.

Přečtěte si

Ján Kuciak a náš poslední nedokončený článek…

Rok nám v investigaci.cz trvalo, než jsme byli schopni dát dohromady data o tom, jak byli Martina Kušnírová a Ján Kuciak zavražděni. Jednalo se o nejtěžší text, na kterém jsem ve svém životě pracovala.

Přečtěte si

Vražda

Pro pochopení toho, jak a proč hlavní podezřelý z objednání vraždy Jána a Martiny uvěřil ve svoji nedotknutelnost a nepostihnutelnost, je tu jedna perla z jeho života. Text a video o tom, jak si Marian Kočner nainstaloval za asistence generálního prokurátora Slovenska skrytou kameru v jeho kanceláři. Kočnerovým cílem bylo sbírat kompromitující materiály na lidi u moci, kteří do této kanceláře chodili řešit své problémy.

Přečtěte si

Kočnerova kamera v prokurátorově kanceláři

Naopak pro pochopení toho, jak se Marian Kočner cítil čím dál tím ohroženější kvalitní investigativní prací Jána Kuciaka, je tu časová osa, která dává do kontextu Jánovy články a Kočnerovy reakce na ně.

Přečtěte si

Kuciak a Kočner: Články, vražda, rozsudek

A poslední text je o projektu, jenž vznikl společně s Arpádem Soltészem, spoluzakladatelem Investigativného Centra Jána Kuciaka a pojmenovali jsme jej Kočnerova knižnica. Šlo o 52 TB dat sesbíraných během policejního vyšetřování vraždy Jána a Martiny, včetně dvou přesných kopií přesných záznamů z dvou mobilních telefonů Mariana Kočnera. Tato data jsme spolu s mezinárodní organizací OCCRP zpracovali a zpřístupnili slovenským novinářům. Protože vražda nesmí novináře nikdy umlčet.

Přečtěte si

Kočnerova knižnica veřejných tajemství

Autorka: Pavla Holcová

The post SIGNÁLY: Sedm let od vraždy Jána a Martiny appeared first on investigace.cz.

V pátek 21. února uplyne 7 let od vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Jejich vražda zatřásla slovenskou společností a vyvolala masivní protesty. Poté, co se na veřejnost dostaly informace o korupci a úplatkářství, byl premiér Robert Fico nucen podat demisi. O 7 let později je Fico opět u moci a lidé znovu na náměstích.

Hostem Odposlechu je Ján Gálik. Výrazná tvář hnutí Za slušné Slovensko a spoluorganizátor protestů v roce 2018 i protestů letošních. K rozhovoru ho pozvala šéfredaktorka investigace.cz Pavla Holcová.

The post Podcast Odposlech: Nechceme tahat Slovensko na východ, říká spoluorganizátor protivládních protestů Ján Gálik appeared first on investigace.cz.

U Specializovaného trestního soudu v Pezinku právě zazněl rozsudek v kauze vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a přípravy vražd dvou prokurátorů a právníka. Soudní senát ve složení Ružena Sabová, Rastislav Stieranka a Jozef Pikna rozhodl, že Marian Kočner je v objednávce vraždy Jána Kuciaka, která vedla i k vraždě jeho snoubenky Martiny Kušnírové, nevinen. Stejně tak jej soud osvobodil ve věci objednávky vraždy dvou prokurátorů a právníka. Alena Zsuzsová byla odsuzena jak za objednávku vraždy Jána Kuciaka tak za plánování vražd prokurátorů. Soud ji nepravomocně poslal do vězení na 25 let.

Soud osvobodil Mariana Kočnera v případě objednávky vraždy Jána Kuciaka a přípravy takzvaných vražd prokurátorů. Alena Zsuzsová je vinna z objednávky vraždy Kuciaka a přípravy vražd prokurátorů Žilinky a Šufliarského. Zsuzsová je odsouzena k 25 letům vězení a musí pozůstalým zaplatit nemajetkovou újmu ve výši 160 tisíc eur.

Podle obžaloby si měl vraždy objednat Marian Kočner u spoluobviněné Aleny Zsuzsové. Tu obžaloba vinila ze zprostředkování nájemných vražd Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové spáchaných v západoslovenské obci Velká Mača 21. února 2018, ale i z přípravy stejných trestných činů plánovaných proti současnému generálnímu prokurátorovi Maroši Žilinkovi, dnešnímu šéfovi Speciální prokuratury Danielu Lipšicovi a prokurátorovi Petru Šufliarskému.

Obvinění v této kauze čelili vedle Kočnera a Zsuzsové ještě Dušan Kracina, Darko Dragić a Tomáš Szabó, který si už odpykává trest 25 let odnětí svobody za podíl na vraždě Kuciaka a Kušnírové. Tomáš Szabó se během soudního procesu zároveň přiznal k tomu, že se aktivně podílel na přípravě vražd prokurátorů. Za přípravu vražd prokurátorů byl odsouzen i Dušan Kracina a to na 8 let. V případě přípravy vraždy prokurátora Daniela Lipšice nebyl shledán vinným nikdo z obžalovaných, Darko Dragić tak bude propuštěn.

Přečtěte si

Kauza Kuciak: Soud pokračuje

Předsedkyně soudního senátu Ružena Sabová ve svém zdůvodnění rozsudku uvedla, že nebylo prokázáno, že Kočner skutek spáchal. Soud rozhodnutí přijal poměrem 2:1. Rodiny zavražděných po přečtení rozsudku opustily soudní síň a plánují se proti rozhodnutí odvolat.

Podrobnější článek připravujeme na pondělí.

The post Kauza Kuciak: Kočner osvobozen, Zsuzsová vinna appeared first on investigace.cz.

Na Slovensku zbývá pět měsíců do předčasných parlamentních voleb. A zatímco v Česku proběhla v rámci festivalu Jeden svět premiéra dokumentárního filmu Kuciak: Vražda novináře a diváci nestačili žasnout, do jakého stavu se Slovensko dostalo, podle předvolebních průzkumů to vypadá, že nejenže se Slovensko vrací do doby před vraždou, ale že tentokrát bude situace ještě daleko horší. Jak dopadne Slovensko po volbách? Vrátí se korupční chobotnice, která byla po vraždě Jána a Martiny odhalena? A co by se muselo stát, aby se demokracie na Slovensku vzchopila?

Rozhovor se slovenským komentátorem, spisovatelem a spoluzakladatelem Investigatívneho centra Jána Kuciaka Arpádem Soltészem. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Kam kráčíš, Slovensko? – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Rozhovor se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou vznikl při příležitosti pětiletého výročí vraždy Jána Kuciaka. Probíhal v přátelské atmosféře v Prezidentském paláci v Bratislavě. Bavily jsme se nejen o Jánu Kuciakovi ale i o tom, čí zásluhy jsou pokročilá vyšetřování korupce, o problémech v justici nebo o “systému našich lidí”, který mnoha vlivným Slovákům roky zaručoval beztrestnost.  

Na Slovensku si ten den skoro všichni pamatují. Co jste tehdy dělala, když jste se to dozvěděla? 

Pamatuji si to velmi dobře, byla to mimořádně významná chvíle. Seděla jsem v kuchyni za stolem, bylo ráno, když jsem se dozvěděla informace o vraždě. Protože jsem věděla, čím se Ján Kuciak zabývá, tak mě okamžitě napadlo, že byl zavražděn kvůli své práci. Od začátku jsem o tom nepochybovala.

Za těch pět let, co od vraždy uplynulo, Slovensko urazilo určitou cestu – nevím, jestli se dá říci, že přímou, nebo zda to byl spíš kruh. Dokázala byste nějak shrnout, co těch pět let od Jánovy smrti pro Slovensko znamenalo?

Byla to velmi silná zkušenost. Investigativní novináři léta přinášeli informace o tom, čemu říkáme únos státu – o korupčních kauzách, o zneužívání moci. Vraždou jednoho z nich došlo k probuzení i té části společnosti, která tato témata předtím vůbec neřešila. Událost velmi silně otřásla všemi lidmi a společnost také velmi silně zareagovala. Odezva byla tak masivní, že něco podobného pravděpodobně nikdo nečekal. Lidé vyžadovali politické konsekvence, vznikl tlak na vyšetřování. V tomto smyslu to byl opravdový a mocný budíček. Myslím, že se jednalo o jednu ze zásadních křižovatek ve vývoji společnosti. Odstartovalo to změnu.

Šok přinesl do společnosti naději, že změny jsou možné. Platí to i dnes, zůstala pořád ta naděje, nebo už všichni rezignovali?

Tuto otázku si často sama kladu. Avšak odpověď spíš odhaduji, nemám ji podloženou výsledky průzkumu veřejného mínění. Naopak to, co z průzkumů víme, je fakt, že lidé jsou velmi frustrovaní, nespokojení, nedůvěřují institucím. To není dobrým základem pro naději do budoucna.

Současná vláda má nejnižší důvěru veřejnosti v dějinách moderního Slovenska. Přenesl se tento stav i na instituce, nebo prošly nějaku reformou a začaly si důvěru budovat? Mám na mysli instituce jako policii, soudy, prokuraturu.

Nejsem si jistá, jestli platí souvislost mezi poklesem důvěry ve vládu a poklesem důvěry v ostatní státní instituce. Myslím, že společnost je nevnímá v bezprostřední souvislosti s vládou. Samozřejmě vládě slouží ke cti, že umožnila vyšetřování desítek trestných činů, které jsou korupčního charakteru nebo se týkají zneužívání pravomocí. Některé z nich už jsou vyřešené a viníci odsouzení. Ale myslím si, že důvěra v soudy, policii a prokuraturu se buduje spíše přes jejich samostatný profil než v návaznosti na to, jak je vnímána vláda.

Je to skutečně zásluha vlády, že se korupce a zneužívání moci začaly vyšetřovat, nebo je k tomu přinutil obrovský tlak společnosti, a vláda tak víceméně neměla jinou možnost?

Možná jde o kombinaci obojího. Otázka, zda je to zásluhou vlády, je ale dobrá. Změna vlády po posledních volbách v roce 2020 přinesla něco, co by jinak mělo být úplně normální. Je přece normální, že vláda nezasahuje do vyšetřování. Takže ve slovenských poměrech a v souvislosti s minulostí vypadá dnešní situace jako zásluha vlády. Ale vláda by měla dělat to, co v demokracii dělat má. To znamená respektovat nezávislost vyšetřování, nestrannost a politické nezasahování. Slovo zásluha se proto jeví jako přehnané. V kontextu slovenského vývoje je tento trend ve vyšetřování zároveň něčím, po čem tady byla silná společenská poptávka. Ale myslím si, že nebýt těch dramatických událostí před pěti lety, jen samotná společenská poptávka by možná nestačila.

Vrátím se k Jánu Kuciakovi. Znala jste ho osobně?

Spolupracovala jsem s ním v době, kdy jsem působila jako právnička v organizaci Via Iuris. Neměli jsme ale příležitost potkat se osobně. Na denní bázi jsem velmi úzce spolupracovala s novinářem Markem Vagovičem (kolega Jána Kuciaka z aktuality.sk, pozn. redakce). S Jánem Kuciakem jsme si telefonovali a psali e-maily. Spolupracovali jsme v této trojici spolu s dalšími kolegy z Via Iuris na několika kauzách, které se týkaly korupce, zneužívání pravomocí nebo pozastavených vyšetřování těchto kauz. V této souvislosti jsem měla možnost s Jánem Kuciakem několikrát mluvit. Pracovala jsem i s výstupy jeho práce.

Co s vámi konzultoval?

Moje role se týkala práva. A Marek Vagovič s Jánem Kuciakem dělali investigativní práci.

Pracovala jste ve Via Iuris, kde se mimo jiné dělaly i průzkumy ohledně důvěry lidí v justici a ve spravedlivé procesy. Ty průzkumy dopadaly pro Slovensko mimořádně špatně. Vnímala jste tehdy, v jakém stavu je justice? 

Rozhodně ano. Jednak jsme to viděli právě díky výsledkům těchto průzkumů. Vycházelo nám z toho, že jako Slovensko jsme v tomto směru na evropském chvostu, měli jsme špatné výsledky, co se týče důvěry lidí ve slovenské soudnictví. Vnímali jsme to také v souvislosti s tím, co se ve slovenské justici dělo během takzvané „harabinizace“ (soudce Štefan Harabin ve svých rukou koncentroval extrémní moc, kterou zneužíval. Byl předsedou Nejvyššího soudu a zároveň i dozorčího orgánu nad soudci, později byl i ministrem spravedlnost, pozn. red.). Zneužívala se i disciplinární řízení. A šlo i o další věci a kauzy, které jsme jako Via Iuris sledovali a v nichž jsme jako advokáti často zastupovali poškozené. Jako advokáti jsme tak samozřejmě měli své osobní zkušenosti se soudci, jejichž rozhodnutí nejevilo známky toho, že stojí na právních argumentech.

Měli jste podezření, že v soudním systému dochází ke korupci?

O tom se mluvilo téměř veřejně. Mluvilo se o jménech, o souvislostech. Ale nebyly to prokázané věci. Existovala přitom řada indicií, nejen od investigativních novinářů, ale i v rámci justičního stavu. O korupci hovořili i samotní soudcové nebo advokáti.

Stalo se vám někdy, že by si vám někdo řekl o úplatek?

Ne, nikdy. Ani mi ho nikdo nikdy nezkoušel dát.

Systém, jenž vedl k vraždě Jána Kuciaka a kterému se dnes říká „systém našeho člověka“, spočíval v tom, že do klíčových pozic byli dosazeni lidé blízcí nebo loajální vládnoucí koalici či politické straně. Dalo by se říct, že „nezávislá“ justice byla propojená s politikou? Je možné mluvit o tom, že patrně i oficiálně byl vliv politiky na justici obrovský? Nemluvím pouze o soudcích, ale i o policejním prezidentovi, což je do jisté míry politická funkce. Fungovalo to takto? 

Abych nevycházela jen ze svých dojmů, dnes se můžeme opřít o výpovědi řady lidí, kteří byli součástí toho systému. Výpověď poskytli pod tlakem vyšetřování nebo sami od sebe dnes vypovídají o tom, jak ta korupční síť fungovala, tedy co se týče fungování soudců, policie a zaměstnanců státních institucí. Další informace jsme se dozvěděli z Kočnerovy Threemy (mobilní aplikace na šifrovanou komunikaci, přes kterou Marian Kočner komunikoval s vlivnými lidmi, pozn. red.).

Četla jste zprávy z Threemy? 

Ano, četla jsem s velkým zájmem všechny ty klíčové pasáže, které byly publikovány v médiích. Viděli jsme autentickou komunikaci mezi oligarchou (Marian Kočner, pozn. red.) a soudkyní, bývalým generálním prokurátorem a dalšími důležitými lidmi. Viděli jsme jejich loajalitu vůči Kočnerovi. To všechno naznačuje, nebo přímo svědčí o silné provázanosti, o systému něco za něco, o silném vlivu lidí z politického nebo byznysového prostředí na představitele orgánů státu.

Změnily se tyto praktiky s novou vládou? Nebo pořád existuje silné propojení státních institucí s politikou? Spousta lidí ve vysokých státních funkcích jsou političtí nominanti…

Žádné indicie, ani z investigativního prostředí, že by dnešní fungování politické nebo vládní moci vykazovalo znaky takového zneužívání nebo zasahování, nemám. Čas ukáže. Do jednotlivých procesů samozřejmě nevidím, ale z toho, co dnes vnímám, tady není ani jen náznak toho, co se na Slovensku v nedávné minulosti dělo.

Může se tato situace změnit po zářijových volbách?

Může, samozřejmě. Vývoj mají v rukou lidé. Zároveň část lidí z minulého systému, zejména na nižších pozicích, zůstala. To je i důvod obrovského protitlaku vůči trendu, o němž jsme hovořily, tedy o vyšetřování korupčních kauz, jsou mu vystaveni vyšetřovatelé i prokurátoři. A volby jsou vždy křižovatkou na cestě každého státu. A takovou křižovatkou budou i na podzim na Slovensku. Obzvlášť v dnešní době, kdy máme výjimečně těžkou kombinaci krizí, vlivu dezinformací a klesající míry naděje na lepší časy.

Lze mluvit o tom, že to budou klíčové volby? Jedny z nejdůležitějších za posledních deset nebo patnáct let?

Rozhodně. Zároveň ale přiznávám, že to říkám o každých volbách. Vždy totiž mají nějaké své podstatné znaky, charakteristiky, i když ty letošní opravdu budou asi ty nejdůležitější. Mám pocit, že vždy, když se volby blíží, byť v rozličných kulisách a za odlišných okolností, je situace nějakým způsobem vyhrocená. A vždy je v sázce demokratické pokračování státu, života naší společnosti. A nebo také krok zpět. Asi to souvisí s mladostí naší demokracie, že každé volby jsou opravdu ty nejdůležitější.

Očekává se, že bude vysoká volební účast? Nebo to ještě nelze odhadnout?

Myslím, že to ještě nejde odhadnout. O výsledku voleb i angažovanosti lidí se z hlediska toho, co se na Slovensku děje, rozhoduje každý den. Mám na mysli například chaos, který se momentálně odehrává v parlamentu. Záleží i na tom, jak moc bude jedna nebo druhá strana, no, spíš jedna strana používat dezinformace a výhružky, šířit strach a nenávist… Je ale šance, že o to víc se zmobilizují lidé, kteří chtějí demokracii. Současně doufám a přála bych si, abychom byli ušetřeni od podobné lekce, která by takto vzbudila zájem o volby.

Na Slovensku jsme velmi pozorně sledovali prezidentské volby v Česku. Možná právě to vychýlení kyvadla ze strany jednoho z kandidátů, který používal podobné negativní narativy jako strach, zlo…

Na sítích se objevila i informace, že generál Pavel zemřel…

Ano. Neuvěřitelné věci. Možná právě to do jisté míry probudilo a motivovalo lidi, aby k volbám přišli.

Kolaps justice

Co Vám, ženě profesně obeznámené s prostředím slovenské justice, běželo hlavou, když začala ta velká zatýkání soudců? 

V souvislosti se jmény, která vyskakovala ať už v různých článcích novinářů, nebo se o nich diskrétně mluvilo mezi právníky i mimo justiční prostředí, mě tehdy napadlo „tak to všechno byla pravda…“ Abych ale byla důsledná, zatím nepadly právoplatné rozsudky, byť se někteří lidé přiznali. Jen samotné zveřejnění Threemy, tedy komunikace mezi Kočnerem a lidmi z justičního prostředí – to byl takový zvláštní pocit: „Bože, ono se to opravdu dělo, přesně jak se o tom mluvilo.“ My právníci jsme spoustu těch obviněných znali osobně. Z konferencí i z dalších oficiálních setkání, kde mnozí z nich zastávali velice velkorysá moralizující stanoviska. A najednou byli vyšetřováni a vzati do vazby právě kvůli tomu, že neobyčejně závážným způsobem porušili pravidla.

Přemýšlela jste někdy o tom, že to vlastně bylo docela levné, koupit si soudce nebo rozsudek? Částky za takovou službu nešplhaly do nijak závratných výšek…

Máte pravdu, ale takto jsem o tom neuvažovala. Pro mě byl neuvěřitelný už fakt, že ti lidé se vydali touto cestou a že se takto morálně i vzhledem k demokratickým hodnotám, které měli zastávat, rozhodli. Protože šlo o lidi, kteří měli zabezpečovat spravedlnost. Oni se však rozhodli nejen neprofesionálně, ale dokonce i proti spravedlnosti. Což je pro mě naprosto nepředstavitelné.

Stejné to bylo u policie, ne-li ještě horší. Organizovaný zločin je organizovaný zločin a policie je instituce, která s ním má bojovat. Jestliže se však policie sama stane organizovaným zločinem, co to vypovídá o společnosti nebo systému, který existoval na Slovensku?

Často se k tomu vracím a možná to nebude přesné konstatování, ale mám pocit, že tyto jevy souvisejí s krátkodobou demokratickou tradicí, s krátkodobou tradicí institucí, politické kultury, respektu k pravidlům. To všechno jsou spojené nádoby. Tím myslím osoby v institucích i instituce samotné, systém a jeho persony. Někdo řekl, že osmdesát procent jsou pravidla a dvacet procent lidé, kteří za ta pravidla i celek nesou zodpovědnost, ručí za ně. Když těch dvacet procent selže, zajetý, funkční a tradiční demokratický systém by to měl zvládnout, vydržet. Mám pocit, že právě to je něco, co se u nás teprve rodí, teprve jsme v procesu. Navíc v procesu, který je v případě samostatné demokratické slovenské společnosti teprve třicetiletý, a navíc má za sebou velmi těžká úskalí. Tím myslím například dobu mečiarismu – to budování demokratické tradice opravdu nepřidalo.

Pak tady bylo období vlády Roberta Fica kdy, jak se nyní ukazuje, bylo umožněno fungování „systému našich lidí“. Takže my za sebou nemáme třicetileté období vitálního fungování imunitního systému společnosti proti korupci.

Když srovnám justici v Česku a justici na Slovensku, tak na Slovensku jsou kontrolní mechanismy nastaveny mnohem přísněji než v Česku, kde se naopak mnohem více spoléhá na vlastní etiku soudců. Na Slovensku je Soudní rada, rigidně nastavené kontrolní mechanismy, a přesto ten systém selhal. V čem spočívá hlavní rozdíl?

Rozumím. Vím, kam míříte. Nikdy nám ale nikdo nedá odpověď, jak by to na Slovensku vypadalo, kdybychom ty kontrolní mechanismy neměli.

Ještě hůř?

I to je možné a tam jsem mířila. Na jedné straně jsme ty mechanismy měli nastavené nebo jen naznačené, někdy forma předběhla obsah, někdy jsme měli instituční rady, které jsme převzali od západních demokracií. Pokud jsou ale obsazeny lidmi, kteří umí a chtějí systém zneužívat k tomu, aby justici i její kontrolní mechanismy ovládli, tak institut Soudní rady, byť může být dobrý, neslouží svému poslání. Zároveň jsme tady měli deklarováno disciplinární soudnictví, které ale neplnilo svůj účel, nakonec se zvrhlo proti soudcům, kteří nebyli spokojeni s fungováním justice. Takže je to samozřejmě tak, že nastavení systému a priori nedává záruku, že systém nebude zneužívaný. Což ale není chyba systému, ale spíše jednotlivců, kteří ten systém někam unesou, zneužijí ho. Ta zkušenost naštěstí netrvala tak dlouho a systém se daří opravovat.

Osobně jsem například nesmírně ráda, že na Slovensku vznikl podle českého vzoru Nejvyšší správní soud. Ten by měl mimo jiné poskytovat justici klíčové reflexe k očistě a vyvozování zodpovědnosti.

Fascinuje mě, jak se ten model stále opakuje. Je tu vláda, která nefunguje standardním způsobem a justici si přizpůsobí, podmaní. Pak nastane nějaké krátké období reflexe s inspiracemi ze zahraničí, jak tu příliš závislou justici řešit. Jenže o pár let později starý systém opět ovládne i nové kontrolní mechanismy nebo nástroje na očistu justice. Přijde mi to jako koloběh bez konce, který není moc k vidění nikde jinde v Evropě. Nebo aspoň to podmanění justice politiky neprobíhá v jiných evropských státech tak rychle…

Tak tomu může být. Zároveň máme na Slovensku novou kapitolu tohoto příběhu, týká se zpřísnění dohledu a vyladění systému na vyvozování zodpovědnosti soudců. Tím myslím Ústavou daný Nejvyšší správní soud a profesionalizaci disciplinárního soudnictví. Předpokládám a doufám, že to přinese své benefity. Ještě je však příliš brzy na hodnocení.

Rodiče

Jste v nějakém kontaktu s rodiči Jána a Martiny? Uvidíte se s nimi ve dnech výročí?

V kontaktu jsme nepravidelně, setkáváme se na různých akcích. Před vraždou jsem neměla příležitost ani důvod se s nimi seznámit, znát je. Věřím, že se setkáme v nejbližších dnech, kdy si toto smutné výročí budeme připomínat. Jejich postoj a statečnost včetně toho, že se všech podobných akcí zúčastňují, je součástí toho, kdo a kým Ján a Martina byli.

Přijde Vám, že se na jejich oběť zapomíná? Že ze společnosti odkaz té tragédie vyprchává? 

Doufám, že ne. Myslím si, že takto důležité zlomové momenty společnosti se zapisují do naší kolektivní paměti. Že tam zůstávají. A je samozřejmě jen na nás, do jaké míry si to necháme překrýt jinými vrstvami méně důležitých věcí. Do jaké míry jsme schopni se k těm důležitým zlomovým zkušenostem vrátit v té správné chvíli. Například v době voleb.

Lze si vzít z vývoje na Slovensku nějaké ponaučení pro Čechy?

Vypadá to, že se nacházíte na stabilnější cestě. Je to dáno i tím, že Slovensko směřuje k předčasným volbám, máme odvolanou vládu a obecně vysokou míru různých problémů ve všech směrech. U vás to teď vypadá stabilně.

The post Prezidentka Čaputová: Nezávislé vyšetřování korupce není zásluha vlády, ale norma appeared first on investigace.cz.

Chladnokrevná vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové v únoru 2018 otřásla nejen Slovenskem. Proč museli zemřít? Dánský koprodukční dokument Kuciak: Vražda novináře rozplétá chapadla (nejen) slovenské mafie z cenné zahraniční perspektivy a s potřebným odstupem. Divákům přináší nikdy nezveřejněné záběry, málo známé informace také autentické rozhovory s rodiči Jána a Martiny. I s obhájcem hlavního obžalovaného podnikatele Mariana Kočnera. Unikátní policejní záběry a materiály vrhají na celý případ nové světlo.

Dokument Kuciak: Vražda novináře vstoupí na Slovensku do kin 23. února – pár dní po 5. výročí tragické události. Česká premiéra následuje o měsíc později – 23. března v rámci MFF Jeden svět. Uvedení filmu Kuciak: Vražda novináře předznamenává trailer zde.

Film Kuciak: Vražda novináře natočil oceňovaný režisér Matt Sarnecki. Příběh oligarchů, zkorumpovaných soudců, samolibých podnikatelů, prohnilé policie a bezskrupulózních politiků připomíná zápletku rafinovaného thrilleru, ačkoliv smutným faktem zůstává, že takto krutá byla a je skutečnost sama. Dokument vzbudil značný zájem už při světové premiéře v květnu 2022 na největším festivalu dokumentárních filmů v Severní Americe Hot Docs Festival v Torontu. Velká pozornost veřejnosti i médií provázela také evropskou premiéru na MFF Karlovy Vary 2022. Součástí festivalové delegace byl režisér Matt Sarnecki, producentky z Frame Films, blízká Jánova spolupracovnice Pavla Holcová i rodiče Jána a Martiny, kteří by se měli zúčastnit i slovenské premiéry.

„Vždycky jsem cítil, že tenhle film je o tom, jak je demokracie citlivá a choulostivá záležitost. Příběh vražd Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové ukazuje na prorezlý politický systém, který umožnil průchod brutalitě. Vraždy odhalily ztrouchnivění samého jádra institucí, jejichž úkolem je hlídat demokratické principy. Myslím, že mnoho lidí bylo přesvědčeno, že tato tragédie, jejíž pětileté výročí se blíží, posílí závazek Slovenska k demokratickým hodnotám a vůdcům. Ovšem současné politické trendy ukazují, že to není nutně ten případ. Demokracie je křehká. Není samozřejmostí na Slovensku, ani nikde jinde,“ konstatuje režisér Matt Sarnecki.

„Natáčení dokumentu o Jánovi a Martině pro mě byla jedna z nejtěžších ale zároveň i jedna z nejdůležitějších životních zkušeností. Procházet znovu a znovu poslední hodiny života Jána a Martiny, dívat se, jak se ty nejtemnější hypotézy, které jsme o fungování Slovenska a slovenské justice s Jánem měli, prokazují, bylo velmi vyčerpávající. Na druhou stranu ve mně tato životní etapa vyvolává vděk – vděk za to, že když o něco jde, novináři i společnost se dokážou semknout a udělat neskutečné věci. Vděk za to, že jsem toho mohla být součástí,“ dodává novinářka a jedna z hlavních protagonistek filmu Kuciak: Vražda novináře Pavla Holcová.

O filmu
Oceňovaný dokument Kuciak: Vražda novináře se detailně zabývá nejen vraždou Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, ale i následky této dramatické události, která na Slovensku vyvolala největší protesty od pádu komunismu. Ke zlomovým patří okamžik, kdy ředitelka a zakladatelka investigace.cz Pavla Holcová, která s Jánem Kuciakem dlouhodobě spolupracovala například na odhalování vlivu italské mafie na Slovensku, získá od nejmenovaného zdroje utajenou vyšetřovací složku k danému případu. Ta zahrnuje zabavené počítače a zašifrovanou komunikaci údajného strůjce celé tragédie: podnikatele úzce spjatého s vládnoucí politickou stranou. Ve spolupráci s redakcemi slovenských médií vzniká tzv. „Kočnerova knižnica“. Novináři při pročítání zašifrovaných zpráv zjišťují, že země se zmocnili zkorumpovaní oligarchové, soudci, policisté a vládu tvoří mafie. Nastává čas zúčtování…
Film Kuciak: Vražda novináře vznikl v produkční společnosti Final Cut for Real, v koprodukci s OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), Frame Films a For Got Fat Productions. Distributorem je Bontonfilm.

Matt Sarnecki
Novinář, producent a režisér působící v mezinárodní organizaci investigativních novinářů OCCRP. Studoval na Kolumbijské univerzitě v New Yorku politickou vědu a historii a později na Kalifornské univerzitě v Berkeley žurnalistiku. Režíroval několik dokumentárních snímků vysílaných nejenom po celé Evropě, ale i za jejími hranicemi. Jeho dokument Killing Pavel o vraždě investigativního novináře Pavla Šeremeta vyhrál v roce 2017 cenu Investigative Reporters and Editors Medal a v roce 2018 italské ocenění DIG Award. Předtím Matt produkoval a režíroval dokumentární seriály uvedené na VICE nebo Powder.com. Mimo jiné působil i v Praze, kde v rámci Fulbrightova stipendia přednášel na FAMU. Od roku 2013 žije v rumunské Bukurešti.

Přečtěte si

Režisér filmu Kuciak: Vražda novináře: „Nemůžu se sesypat, i když pláče celý tým“

Pavla Holcová
Investigativní novinářka, zakladatelka a ředitelka Českého centra pro investigativní žurnalistiku, spolupracuje s mezinárodní organizací investigativních novinářů OCCRP. Je absolventkou žurnalistiky na FSV UK v Praze a iberoamerikanistiky na FF UK v Praze. Pracovala v neziskové organizaci Člověk v tísni, kde měla na starosti podporu opozičních novinářů na Kubě. V rámci působení v Českém centru pro investigativní žurnalistiku se Pavla mimo jiné podílela na článku Jána Kuciaka o propojení slovenského premiéra Roberta Fica a italské mafie ‚Ndrangheta. Ke čtvrtému výročí vraždy svého slovenského kolegy napsala spolu s Evou Kubániovou knihu Neděkuj, pamatuj. Pavla Holcová je jednou z hlavních protagonistek filmu Kuciak: Vražda novináře.

Přečtěte si

Kauza Kuciak: Soud pokračuje

Autor textu: Redakce
Autor úvodní fotografie: trailer k filmu Kuciak: Vražda novináře

The post Pět let po šokujícím zločinu míří do kin dokument Kuciak: Vražda novináře s dosud nezveřejněnými materiály appeared first on investigace.cz.

Ve středu 11. ledna se opět rozběhne soud ohledně vraždy Jána Kuciaka, Martiny Kušnírové a přípravy dalších tří vražd. Složení soudního senátu, zástupců poškozených i prokurátorů se oproti poslednímu stání změnilo, z procesu byla také vyloučena matka zavražděné Martiny. Výpověď klíčového svědka se ale potvrzuje a obhajoba Kočnera a Zsuzsové má nové trhliny. Přinášíme přehled toho, co se zatím v kauze odehrálo.

Případ vraždy Jána a Martiny byl sloučen s přípravou takzvaných vražd prokurátorů, které měl objednávat Marian Kočner u spoluobviněné Aleny Zsuzsové. Ta podle vyšetřovatelů měla zprostředkovat nájemnou vraždu současného generálního prokurátora Maroše Žilinky, dnešního šéfa Speciální prokuratury Daniela Lipšice a prokurátora Petra Šufliarského. Obvinění v této kauze čelí vedle Kočnera a Zsuzsové ještě Dušan Kracina a Darko Dragić. Celý soudní případ tak získává nové rozměry i váhu.

Původní zprošťující rozsudek ze září loňského roku zpochybňoval výpověď Zoltána Andruskóa, spolupracujícího obviněného, jenž tvrdil, že Alena Zsuzsová si u něj už v roce 2017, tedy ještě před zavražděním Jána Kuciaka, objednala vraždu dvou prokurátorů. Andruskó vypověděl, že tehdy dokonce od Zsuzsové dostal finanční zálohu 20 000 eur. Protože se ale domníval, že ho odposlouchává policie, zpanikařil a provedení objednávky zastavil.

Na časovou osu případu se můžete podívat zde:

„Konkrétně s tím, že je potřeba zavraždit Žilinku a Lipšice, za mnou přišla Alena (Zsuzsová, pozn. red.) na podzim v roce 2017, když jsme se setkali před jejím domem v Komárně. (…) Sedla si ke mně do auta a měla u sebe 20 000 eur v pětistovkách. Rovnou mi řekla, že tohle jsou peníze jako záloha na vraždu Žilinky a Lipšice,“ vypovídal klíčový svědek Zoltán Andruskó u soudu. „Rovnou mi řekla, že za Žilinku bude 70 000 eur (přibližně 1,7 milionu korun, pozn. red.) a za Lipšice 200 000 eur (přibližně 5 milionů korun, pozn. red.),“ dodal.

S vraždou ale Andruskó otálel. Zsuzsová mu tak později měla nabídnout, že si zálohu může ponechat, pokud zavraždí novináře Kuciaka. Což se 21. února 2018 v podvečer nakonec stalo. Soud ale tuto výpověď tehdy zpochybnil a přistoupil na vysvětlení Zsuzsové, že údajná záloha na vraždy byla naopak finanční půjčka a Andruskó ji chce zatáhnout do celého případu jen proto, aby tuto půjčku nemusel splácet.

Spojení s přípravou vraždy prokurátorů však roli Zoltána Andruskóa jako důvěryhodného svědka posiluje. Poslední vývoj událostí totiž naznačuje, že Andruskó říká pravdu.

Vraždy prokurátorů

Tři lidé, jejichž smrt si měl Marian Kočner objednat, jsou Peter Šufliarský, Maroš Žilinka a Daniel Lipšic. Vraždy plánovali stejní pachatelé, kteří pak zastřelili Jána Kuciaka a Martinu Kušnírovou. „Jsem vinný ze všech činů a lituji toho,“ přiznal překvapivě v květnu 2022 během soudního stání Andruskóův komplic Tomáš Szabó. Prokurátor Matúš Harkabus pak novinářům během přestávky řekl, že Szabóovo přiznání nečekali, protože v přípravném řízení tomu nic nenasvědčovalo a vypovídat odmítl.

Peter Šufliarský

Peter Šufliarský měl na generální prokuratuře na starosti kauzy spojené se závažným organizovaným zločinem. Angažoval se ale i v případech, které se týkaly Mariana Kočnera, například kauzy Inkasný servis, Technopol nebo Gatex.

Šufliarský měl s Marianem Kočnerem původně překvapivě vřelý vztah, podle dat, jež má investigace.cz v rámci projektu Kočnerova knižnica k dispozici, si vyměnili přes čtyři sta šifrovaných zpráv, a to na Šufliarského soukromém mobilním čísle. Proč se ho Kočner mohl chtít zbavit, vysvětlil prokurátor u soudu tím, že byl nepodplatitelný. „Nikdy jsem nebyl ničí člověk,“ doslova prohlásil.

Právě jeho vražda měla být již v pokročilém stádiu plánování. Andruskó k tomu vypověděl: „Zabití Šufliarského si u mě objednala Alena (Zsuzsová, pozn. red.), podobně jako jiné vraždy. (…) řekla mi, že Šufliarský je teď priorita. Jakmile se Kočner dostal do vazby (v roce 2018, pozn. red.), tak na tuto vraždu tlačila ještě víc.“

Adekvátní vývoj událostí potvrzuje i samotné vyšetřování.

Přečtěte si

Kočnerovy kauzy: Jak tahal za nitky Slovenska

„Vyšetřovatelům se podařilo zajistit kamerový záznam, na němž je zachycen Szabó pravděpodobně s komplicem Marčekem, jak jdou do místa bydliště Petra Šufliarského. Ne že by se bezprostředně pokoušeli ho zabít, ale zkoumali terén. Kde a jak žije,“ uvedl pro server investigace.cz šéf slovenské Speciální prokuratury a další z Kočnerových plánovaných obětí Daniel Lipšic.

Objednávka vraždy Petra Šufliarského se měla podle výpovědi jednoho z obžalovaných, Tomáše Szabóa, odehrát až po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, někdy v létě 2018. Marian Kočner byl tou dobou už ve vazbě kvůli kauze Směnky.

„Bavili jsme se o tom, kdo by tu likvidaci (prokurátora Šufliarského, pozn. red.) vykonal,“ vypověděl Szabó u soudu v červnu 2022, „řekl jsem, že to nedokážu. Marček odpověděl, že postačí, když budu řídit, že on bude sedět vzadu, stáhne okénko a před garáží pana Šufliarského zastřelí.“

K vraždě nakonec nedošlo, Tomáš Szabó, Miroslav Marček i Zoltán Andruskó byli v září 2018 pozatýkáni.

Maroš Žilinka

Maroš Žilinka je prokurátor, který se významně zasadil o vyšetřování Mariana Kočnera. Angažoval se v kauze Donovaly, kdy odmítl, že jeho kolegyně zastavila vyšetřování tohoto případu. Poté, co jí spis odebral, prokuratura Kočnera obvinila. Žilinka navíc navrhoval disciplinární stíhání policejního vyšetřovatele, jenž Kočnerovy kauzy týkající se DPH zametal pod koberec. Žilinka dozoroval i další Kočnerovu aféru Technopol.

Tomáš Szabó v červnu 2022 před soudem vypověděl, že Maroše Žilinku začali s Marčekem sledovat už v létě 2017, tedy půl roku před vraždou Jána Kuciaka.

Zoltán Andruskó jim pak na osobním setkání vysvětlil, že nejde jen o sledování, ale o likvidaci. „Když jsem se ptali, jestli je normální, tak nám Andruskó vysvětlil, že by za to bylo 70 tisíc eur (přibližně 1 750 000 korun). Marček proto zpozorněl,“ vypověděl Szabó. „Andruskó naznačil, že se Žilinka často pohybuje se ženou a s dětmi. Když jsem se ptali, co tím chce Andruskó říct, odpověděl, že za každého člena rodiny přidá 10 000 eur (přibližně 250 000 korun). To nás vyděsilo a dohodli jsme se, že do vraždy Žilinky a jeho rodiny nejdeme, že se nechceme podlet na vraždách dětí a manželky,“ dodal Szabó u soudu.

Dnes je Maroš Žilinka slovenským generálním prokurátorem. Jeho současná rozhodnutí nicméně budí silné kontroverze, zejména kvůli velkorysému uplatňování paragrafu 363, tedy opravného právního prostředku, kdy generální prokurátor může zrušit právoplatné rozhodnutí prokuratury nebo policie, pokud byl během jejich konání porušen zákon.

Daniel Lipšic

Poslední z obětí měl být právník a někdejší ministr spravedlnosti a vnitra Daniel Lipšic. Marian Kočner ho považoval za svého arcinepřítele. V šifrované komunikaci s Alenou Zsuzsovou o Lipšicovi mluví jako o „ovci první třídy“ a Zsuzsovou ponouká k tomu, aby ho svedla a takto na něj vytvořila kompromitující materiály. Na internetu se pak dala najít údajná inkriminující konverzace na sociální síti Facebook mezi Zsuzsovou a Lipšicem. Ten ale tvrdí, že mu někdo naboural účet a Zsuzsové odpovídal jeho jménem. Konverzaci považuje za neautentickou.

K samotné přípravě své vraždy Lipšic investigaci.cz řekl: „Podle toho, co bylo ve spisu, se domnívám, že se jednalo o ranou fázi přípravy. Podle mého názoru vraždu tehdejšího prokurátora Maroše Žilinky a mě považoval (Kočner, pozn. red.) za poněkud riskantní. Následně od této myšlenky odstoupil a pak přešel k vraždě Jána Kuciaka. To se pro Kočnera stalo prioritou. V létě 2018, když byl Kočner ve vazbě za padělání směnek, měla přijít čtvrtá objednávka vraždy dalšího prokurátora, Petra Šufliarského“.

Daniel Lipšic je dnes předsedou slovenské Speciální prokuratury.

Lipšicova čtyřrole

Právník Lipšic má v celém případu hned několik klíčových rolí. Je šéfem žalobců, měl být obětí plánované vraždy, byl právním zástupcem rodiny Kuciakových i údajným cílem kompromitujícího útoku Aleny Zsuzsové.

Jako politik a ministr spravedlnosti stál na Slovensku za zřízením Specializovaného trestního soudu a Speciální prokuratury. Dnes této Speciální prokuratuře, která nemá v Česku obdobu, Lipšic předsedá. Instituce řeší mimořádně závažnou trestnou činnost jako například organizovaný zločin nebo úkladné vraždy.

V kauze vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka pak právně zastupoval rodinu Kuciakových. V momentě, kdy byl zvolen šéfem Speciální prokuratury, se této funkce vzdal a převedl ji na kolegu ze stejné právní kanceláře.

Na případu se ale Lipšic nadále podílí, a to nejen jako šéf prokurátorů či právní zástupce, ale i jako oběť. Kočner měl spolu se Zsuzsovou plánovat nejdříve jeho kompromitaci a pak jeho vraždu. K té nakonec nedošlo, vykonavatelé byli ještě před provedením činu pozatýkáni.

Oproti poslednímu soudnímu jednání se změny odehrály i mezi poškozenými. Zlata Kušnírová byla z nového procesu vyloučena. Soud o jejím vyloučení rozhodl na základě toho, že všichni tři vrahové její dcery Martiny už byli potrestáni a odpykávají si mnohaleté tresty. Podle soudu si ale obžalovaní Marian Kočner a Alena Zsuzsová zabití Martiny Kušnírové nikdy neobjednali, a neměli by proto kvůli tomu být souzeni.

Nového právního zástupce má i Kočner. Jeho právník Marek Para byl přitom obviněn z toho, že se podílel na založení, zosnování a podporování zločinecké skupiny. Para byl obviněný mimo jiné spolu s bývalým slovenským předsedou vlády Robertem Ficem a bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem. Dva měsíce jako prevenci před ovlivňováním svědků strávil v koluzní vazbě. Propuštěn byl v červnu 2022.

Nový je i prokurátor celého případu. Kauzu vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky tak momentálně řeší Michal Šúrek. Jeho předchůdci v této roli z prokuratury odešli. Vladimír Turan do důchodu, Juraj Novocký se stal prvním slovenským prokurátorem nově vzniklé Evropské prokuratury.

Trhliny v obhajobě a Kočnerova hra s jinotaji

Jedním z důkazů, jež nový prokurátor soudu předložil, je analýza komunikace mezi Kočnerem a Zsuzsovou pořízená z šifrované mobilní aplikace Threema. Z posudku, který vypracoval sedmičlenný tým zaměstnanců z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a jejž má investigace.cz k dispozici, vyplývá, že výskyt metafor o bolavých zubech, svrabu (narážky na plánované vraždy, pozn. red.) i samotné emotikony korespondují s prohlášením Zoltána Andruskóa. Ten ve své výpovědi zasadil plánování vraždy a oznámení o splnění úkolu do časového rámce, korespondujícího s výměnou zpráv mezi Zsuzsovou a Kočnerem. Ihned po vraždě výskyt těchto slov prudce klesl.

Experti upozorňují i na nesoulad mezi tím, jaké zprávy si Zsuzsová vyměnila s Kočnerem a jak se poté chovali v běžném životě. Zsuzsová sice Kočnerovi píše, že jí „vypadl zub“, avšak zubaře nenavštívila. Podobně je tomu i v případě, kdy si stěžuje na svrab a Kočner jí doporučuje návštěvu lékaře, ale Zsuzsová s žádným doktorem své údajné problémy nekonzultovala.

Zuby

Právě výraz „zuby“ jako jinotaj pro plánování vraždy zmiňuje i klíčový svědek Zoltán Andruskó ve své výpovědi pořízené na policii v roce 2019, tedy dlouho předtím, než se mohl dostat k šifrované komunikaci Aleny Zsuzsové a Mariana Kočnera.

Podle této komunikace v mobilní aplikaci Threema i podle výpovědi Andruskóa sice Kočner opravdu zaplatil za opravu zubů a další dentální estetický zákrok jak Aleně Zsuzsové, tak i její dceři, nicméně termín „zub“ nebo „zuby“ později nabyl úplně jiného významu. „Právě tohle o těch zubech vím, to mi řekla (Alena Zsuzsová, pozn. red.), že to bylo heslo, přes které s Kočnerem komunikovali, když už byl ve vazbě. To o těch zubech měl být vzkaz, že je potřeba zabít Šufliarského.“

Obhajoba Kočnera naopak tvrdí, že v šifrované mobilní aplikaci Threema není nutné komunikovat v jinotajích, protože ze své podstaty je už komunikace zabezpečená. Vzhledem ke zmíněným časovým okolnostem ale toto tvrzení dostává trhlinu.

Billboardy

Podle vyšetřovatelů si den po Kuciakově vraždě, tedy 22. února 2018, měla Zsuzsová domluvit s Kočnerem schůzku v Bratislavě a převzít od něj za vykonání vraždy 50 000 eur.

Zsuzsová se nicméně u soudu bránila tím, že do Bratislavy jela pro plakát z billboardu, na němž pózovala pro módního návrháře její dcera. Časově toto vysvětlení ale nesedí, plakát byl na billboardu v Bratislavě vyvěšený jen do 8. února, posléze jej reklamní společnost odstranila a odeslala přímo do dílny citovaného módního návrháře.

Soudní stání jsou naplánována na 11., 12. a 13. ledna 2023 a pak na 23., 24. a 25. ledna 2023. Podle slovenského deníku SME se rozsudek očekává koncem února.

The post Kauza Kuciak: Soud pokračuje appeared first on investigace.cz.

Před dvěma dny měl na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech evropskou premiéru dokument o vraždě slovenského novináře a jeho snoubenky, která odkryla prohnilost tamního systému a nevyhnutelně zemi změnila. Pavla Holcová, jedna z hlavních postav filmu Kuciak: Vražda novináře (The Killing of a Journalist), po premiéře zpovídala amerického režiséra Matta Sarneckiho a společně vzpomínali, jak dokument vznikl. 

Kolik jsi toho o Slovensku věděl, když jsi film začal natáčet?

Asi to bude trochu trapné. Moc jsem toho nevěděl. Na Slovensku jsem byl předtím pouze jednou, v roce 2006, kromě toho jsem o té zemi nevěděl skoro nic, a už vůbec ne o tamní politické situaci. Jakmile jsme ale začali natáčet dokument a na Slovensku jsem s týmem – Julií Babuščak a Evou Kubániovou – byl, a pak jsem mluvil s tebou, velmi rychle jsem se začal orientovat. Myslím, že reálie i atmosféru společnosti jsem začal chápat poměrně rychle, snad jsem byl dobrý student i navzdory jazykové bariéře. V tom mi také pomohl můj tým. Díky nim, ale i tomu, že jsem se na Slovensku pohyboval, si myslím, že jsem dokázal události zachytit autenticky, pravdivě. 

Na Slovensko jsi dorazil asi týden po vraždě… 

Nebyl to ani týden. Jedna z věcí, na kterou se mě lidé často ptají, je to, jak jsem se k práci na dokumentu dostal. Hlavním důvodem byla skutečnost, že jsem posledních deset let pracoval pro Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP, jeden z producentů dokumentu, pozn. red.) jako producent a tvůrce investigativních dokumentů. A žil jsem v Bukurešti. Před několika lety jsem pracoval na dokumentu „Killing Pavel“, což je film o vraždě ukrajinského novináře Pavla Šeremeta v Kyjevě v roce 2015. Součástí naší práce tenkrát byla analýza videí z pouličních kamer, kdy jsme se snažili odhalit podezřelé osoby, najít pachatele. Proto mě několik dní po objevení těl Martiny a Jána pozvali novináři, kteří s ním spolupracovali, do Velké Mači, kde se to stalo, přičemž jsme doufali, že uskutečníme nějaké podobné vyšetřování jako na Ukrajině a dokážeme odhalit vrahy. 

Je důležité v takových případech jednat rychle?

Je to velmi důležité. Zvláště když je potřeba získat záznamy z kamer z okolí místa činu. Je proto třeba pracovat velmi rychle. To se bohužel na Slovensku nepovedlo, policie s námi nechtěla záznamy sdílet… 

Vy jste přijeli na Slovensko a požádali o záznamy policii?

Ano. 

Není to trochu naivní? Přece jste museli mít nějakou představu o tom, že slovenská policie přinejmenším nefunguje tak, jak by měla. 

Popravdě jsem vůbec nepočítal s tím, že bychom ty záznamy dostali. Zaprvé, Slovensko není Ukrajina – v Kyjevě jsme většinu záznamů získali tak, že jsme prostě chodili po jednotlivých podnicích a obchodech, tedy privátních objektech, a žádali je o nahrávky z jejich bezpečnostních kamer. Většina kamer ve Velké Mači ale patřila městu a komunikace s kanceláří tamního starosty byla extrémně náročná, všechno už poskytli policii. Bylo by naprosto bezprecedentní, kdyby nám ty záznamy poskytli. 

Rozhodli jste se tedy, že film nevznikne?

V té době nešlo o vznik filmu. Chtěli jsme pomoci při vyšetřování zločinu. Popravdě to byla poslední věc, kterou bych chtěl dělat, další dokument o zavražděném novináři. V té době jsem se také seznámil s Evou Kubániovou, která byla Jánova kamarádka, a spřátelili jsme se. 

Ano, Eva pro investigaci.cz pracovala už dříve, pak si vzala volno a vrátila se asi týden před vraždou. 

Vidíš, to jsem nevěděl. Celý případ jsem nicméně začal sledovat. Ne denně, tehdy jsem o žádný dokument neměl zájem. Ale zajímalo mě, jak bude pokračovat vyšetřování, jestli stopa skutečně povede k italské mafii, jestli to opravdu byla úkladná vražda objednaná ’Ndranghetou a provedená ve střední Evropě. 

Kdy se tedy objevil nápad realizovat tento filmový dokument?

Vykrystalizovalo to na konferenci šéfredaktorů a editorů OCCRP v Lisabonu někdy na přelomu let 2019 a 2020. Nejsem si úplně jistý, jak to tehdy bylo, ale myslím, že jsi mi říkala, že máš přístup k policejním složkám týkajícím se vyšetřování a vysvětlila jsi mi, co všechno se v těch dokumentech nachází. 

To bylo ale ještě předtím, než jsem vůbec věděla, do jaké hloubky dokumenty zachází.

Ano, nevěděla jsi, že tam budou nahrávky doznání vrahů, nahrávky z výslechů. Nevěděli jsme, co všechno najdeme. Ale pamatuju si, že jsem si říkal, tě pic, tohle je skvělý materiál, s tím dokážeme udělat něco úžasného. 

Jeli jsme tenkrát z Bratislavy do Prahy a já ti vyprávěla celý příběh… 

Přesně tak. Tehdy jsem se tě v podstatě zeptal, jestli mi můžeš vyložit novodobou historii Slovenska. To bylo poprvé, kdy jsem začal chápat celou situaci, seznamovat se s jednotlivými postavami. Mluvili jsme o slovenských zbohatlících, o Marianu Kočnerovi. A to jsme tenkrát nevěděli ani polovinu z toho, co víme dnes, jak celá vlivová síť fungovala. Do té doby jsem si myslel, že Slovensko je takový vzorový stát, vůbec ne jako problémové Polsko nebo Maďarsko. No, tento vzdušný zámek vzal rozhodně za své. Vím, že spousta Slováků věděla, že situace není až tak růžová, ale až do vraždy a následného zveřejňování informací a zatýkání vysoce postavených osob si neuvědomovala velikost celého problému. Část vlády a většina institucí byla prohnilá až na dřeň. 

Poté, co sis přečetl policejní složku a pochopil slovenský korupčně mafiánský systém „našeho člověka“, objevilo se během natáčení dokumentu ještě něco, co tě překvapilo? 

Velkým překvapením byl pro mě Marek Para (právník Mariana Kočnera, pozn. red.). Nikdy bych nečekal, že bude souhlasit s natáčením, že bude chtít být součástí dokumentu. Už tenkrát byl na Mariana Kočnera vyvíjen velký tlak, byl obviněn. Julia Babuščak – rešeršistka, producentka – se mě ptala, jak má Paru oslovit. Řekl jsem jí, musíš říct pravdu, že točíme dokument o vraždě a dění okolo. Tak jsme se sešli, což už bylo samo o sobě překvapení, že se s námi chtěl bavit. Vysvětlil jsem mu, že v dokumentu budou mluvit právníci obou rodin (Kuciakových a paní Kušnírové, pozn. red.), takže čím lepší bude obhajoba jeho klienta, tím lépe bude finální film vypadat. Že je důležité ukázat obě strany. Nakonec se Para ukázal jako jeden z nejpříjemnějších lidí, s nimiž jsme během natáčení pracovali. Což samozřejmě mohl být jeho zájem, ale i tak si ho celý štáb vlastně oblíbil. Rozhodně svého klienta reprezentoval velmi dobře. 

Snažili jste se mluvit s Kočnerem? 

Ano. Marek Para řekl, že nejlepší člověk na obhajobu Kočnera je Kočner, a dokonce tvrdil, že se Kočner s námi chce setkat a udělat rozhovor ve vězení. Vězeňská správa to ale nedovolila. Myslím, že to tenkrát bylo kvůli jeho dalším procesům. (Marian Kočner byl tehdy souzen v kauze falešných směnek televize Markíza, pozn. red.)

Dokument už vznikal, když byl vynesen rozsudek prvoinstančního soudu v Pezinku – Kočner a Alena Zsuzsová jsou nevinní. Překvapilo tě to?

Celý proces v Pezinku byl dlouhý. Popravdě řečeno jsem si myslel, že verdikt bude znít „viní“. Na začátku soudního jednání to totiž vypadalo slibně, jenže pak přišly různé průtahy a zrušená stání. Až to podle mě budilo dojem, že si soud myslel, že bude mít odsuzující rozsudek, ale něco tomu stálo v cestě, soudci se nemohou shodnout. V tu chvíli jsem si začal říkat, „sakra, tohle nebude verdikt, který bychom chtěli“.

Zasáhla tě práce na dokumentu emočně? Například když jsi natáčel rozhovory – nemyslím, jen s rodiči. 

Jsem extrémně emocionální člověk. Za ty roky, co tuto práci dělám, jsem se ale naučil nedávat svým emocím takový prostor, aby třeba nerozptylovaly respondenty. Ale jsme jenom lidé. Když jsme natáčeli rozhovor s Kuciakovými, plakal celý tým, s tím se prostě nedá nic dělat. Nepřipadá mi ale vhodné, abych se jako režisér sesypal. Během natáčení jsem si velmi dobře vědom toho, co je třeba udělat, čeho je třeba docílit, a na to se soustředím. Extrémně důležité je udělat svou práci správně, musíš se na to soustředit, nepodělat to. V tomto dokumentu není jasně daný vypravěč, takže divák získává informace od jednotlivých aktérů, jejich výpovědi proto nikdo nesmí narušovat. Na druhou stranu je jasné, že mě tato práce zasáhla, byl jsem nervózní, soucítil jsem s lidmi, kteří zažili hrozné věci

Myslíš, že bys dokázal popsat, co byli Ján a Martina za lidi? Díky práci na dokumentu jsi je vlastně poznal? 

Nevím. Nikdy jsem se s nimi osobně nesetkal. Nečetl jsem jejich deníky, četl jsem jen pár Jánových článků. Myslím, že by ode mě bylo arogantní tvrdit, že je znám. Co ale naopak můžu říct, je to, že znám jejich rodiny a jejich vztahy. Pro Kuciakovy a Zlatu Kušnírovou chovám jen ten největší respekt. Filmování byl dlouhý a těžký proces, během něhož jsme analyzovali smrt dvou lidí, kteří mi byli na začátku naprosto cizí. Měli jsme ale například přístup k jejich telefonům, k jejich společným fotkám, videím. 

Jak jsi vnímal potlesk ve stoje, který následoval po promítání evropské premiéry filmu v Karlových Varech? 

To bylo skvělé. Vůbec jsem si nebyl jistý, jak budou lidé reagovat. Na předchozích projekcích v zámoří (světová premiéra dokumentu proběhla v kanadském Torontu, pozn. red.) to bylo tak, že diváci prostě ztichli. Netleskali. Protože téma je velice silné, těžké. Karlovy Vary ale nejsou od Slovenska daleko a téma dokumentu je tu známé, blízké. Myslím si, že diváci netleskali pouze filmu, oni tleskali hlavně rodinám Jána a Martiny. Neumím si vůbec představit, co se těm rodičům v tom okamžiku honilo hlavami. 

Ptala jsem se jich, byli pohnutí, dojatí. 

Nikdy jsem nic takového neviděl, že by se lidé v sále otočili směrem k někomu a netleskali směrem k jevišti. Jen kvůli tomuto momentu stojí celá moje výprava sem, do střední Evropy, za to. 

Jaký bude další osud tohoto filmu? Kdy jej bude moci vidět širší publikum?

Jedná se o promítání filmu v Česku a na Slovensku, mělo by proběhnout příští rok, v den výročí vraždy. Zkrácená verze bude k dispozici na některých televizních kanálech, například na BBC. 

Autorky textu: Pavla Holcová, Zuzana Šotová

Foto: investigace.cz

The post Režisér filmu Kuciak: Vražda novináře: „Nemůžu se sesypat, i když pláče celý tým“ appeared first on investigace.cz.

„Za normálních okolností bych vám popřál, ať si film užijete. Ale tady to asi není na místě,“ uvádí svůj snímek Kuciak: Vražda novináře (The Killing of a Journalist) režisér Matt Sarnecki. Je úterý 5. července, jsme na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, kde napjatě čekáme na promítání evropské premiéry dokumentu o prohnilosti státu, která může vést až k vraždě dvou mladých lidí.

Světová premiéra The Killing of a Journalist proběhla již v květnu v kanadském Torontu. Ta evropská je ale trochu jiná, svým způsobem citlivější, neboť na západě Čech budeme sledovat dokument o tom, co se dělo a děje u našich východních sousedů. Dívat se na méně či více známé tváře, znovu prožívat události, které šokovaly snad každého a ještě před čtyřmi lety by nám připadaly naprosto nereálné, nemožné.

V Karlových Varech je horko a před divadelním sálem, kde projekce proběhne,  stojí fronta lidí. Na premiéru dlouho očekávaného dokumentu přijel tým investigace v hojném počtu. S šéfredaktorkou Pavlou Holcovou před vpuštěním do budovy divadla vtipkujeme, že nebyl dobrý nápad dát si řasenku, neboť se slzám asi neubráníme.

To už ale přicházejí rodiče zavražděných Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Dveře divadla se otevírají, hřejivé venkovní slunce mizí, vítá nás šerosvit hlediště. Před samotným začátkem promítání je celý filmařský tým i s Kuciakovými a Zlatou Kušnírovou představen na pódiu. Když mluví Josef Kuciak a děkuje divákům za jejich přítomnost, napjaté ticho v sále přerušuje první vytahování kapesníčků.

Dokument začíná videem natočeným lidmi, kteří Jána a Martinu sledovali. Poté se ozve hlas Pavly Holcové, která má ve snímku roli průvodkyně a vypravěčky. Když policejní vyšetřovatel popisuje, jak byli Ján a Martina zavražděni, což ilustrují fotografie krvavých louží a prázdných nábojů, ozve se z levého balkonu pláč. I divačka vedle mě se začíná ošívat a vrtět. Naprosto ji chápu. Scény na plátně jsou drsné, nepříjemné, mrazivé.

Při záběrech z demonstrací, jež na Slovensku vypukly po vraždě, podlahu malého divadla rozduní podkresová hudba. I takto zní v Karlových Varech rozhořčení a touha po změně prohnilých poměrů slovenské politiky, justice, policie.

Vražda novináře opravdu není film, který si divák v klidu užije. Některé záběry mu vhání slzy do očí, když ale rodiče zavražděných v dokumentu vyprávějí o vrtoších svých potomků, neubrání se úsměvu, naopak začne brblat a hučet při projevech politiků a policie, kroutit hlavou nad naprosto arogantním Marianem Kočnerem, smát se fotkám jeho parťačky Aleny Zsuzové. The Killing of a Journalist zkrátka probouzí emoce, ale současně nutí k přemýšlení. Je to kronika zločinu i varování před zvůlí mocných.

Pamatuju si humbuk, který kolem natáčení filmu panoval v naší redakci, pamatuju si, co Pavla o celé kauze vyprávěla, pamatuju si, jak kolegyně Eva Kubániová neúnavně ověřovala fakta a překlady, pamatuju si historky o Kuciakových a Zlatě Kušnírové, jací jsou to skvělí lidé a jak těžké pro ně bylo natáčení filmu o vraždě jejich dětí. Pamatuju si, jak na sebe Eva s Pavlou po kanceláři pokřikovaly různá nová fakta o zatýkání slovenských policistů, soudců a dalších šíbrů a jak jsme všichni sledovali soudní proces s Kočnerem a Zsuzovou v Pezinku. Pro člověka, který vznik dokumentu, ale i události na Slovensku pozoroval nepřímo, byť ze zákulisí, je možnost vidět finální filmové dílo velkým zážitkem.

Po skončení projekce diváci opouštějí sál a moc nemluví. Hovory se rozproudí teprve venku, poté, co temno a chlad z dění na Slovensku zůstaly v divadle a přede dveřmi je opět slunečný den. Pán stojící opodál trefně prohodí: „Teda, bylo to docela náročný.“ Má pravdu, ale jak v závěru filmu říká Pavla Holcová: „Změna je možná a je na nás, jestli bude k lepšímu, nebo k horšímu.“

Režisér dokumentu Matt Sarnecki nám pak u piva vysvětluje, jak jsou pro něj reakce karlovarského publika důležité. „Co se dělo na Slovensku znáte mnohem lépe než lidé v Torontu, je vám to bližší.“ Několikaminutový potlesk vestoje směrem k rodičům Jána a Martiny po závěrečných titulcích musel být i pro něj satisfakcí.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Autor úvodní fotografie: ČTK/Šulová Kateřina

The post Evropská premiéra dokumentu o prohnilém Slovensku a vraždě novináře appeared first on investigace.cz.