Mariánské lázně jsou natolik krásné, až se to stává jejich nevýhodou. Přitahují totiž i zahraniční investory, kteří někam potřebují uložit peníze. Pro ty je často důležité pouze vlastnění nemovitosti, o její stav se nestarají. Ikonické domy v Mariánských Lázních proto často chátrají.

Mariánky kazašské

Dříve to byla jedna z ikonických staveb Mariánských Lázní, teď ale chátrá a rozpadá se. Řeč je o budově bývalé dětské léčebny Miramonte, zámečku, jenž se kdysi impozantně tyčil na úpatí Zádubské výšiny. Kvůli hustému a neudržovanému porostu je dnes téměř neviditelný, tedy pokud člověk nestojí přímo u vchodu. Dveře se zde za někdejšími pacienty naposledy zavřely v listopadu 2006, údajně kvůli jejich nedostatku.

V té době objekt ještě spadal do majetku akciové společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně, která ve městě a jeho okolí vlastní několik dalších pozemků a nemovitostí. O dva roky později, v říjnu 2008, bylo Miramonte prodáno. Kupcem, jenž za 60 milionů korun koupil společně s budovou a pozemkem, na němž stojí, i sousední pozemky, se stala společnost Miramonte M. L., kterou od založení ovládají podnikatelé z Kazachstánu. Skupinu nejprve šesti, posléze osmi Kazachů spojují dvě věci – podle obchodního rejstříku všichni bydlí v Pavlodaru na severovýchodě Kazachstánu a všichni jsou ve větší či menší míře napojení na věhlasné kazašské Trio.

To tvoří tři podnikatelé – Patokh Chodiev, Alexandr Machkevich a Alijan Ibragimov. V Kazachstánu snad neexistuje člověk, který by tato tři jména neznal. Lidé i média jim říkají Trio. Své bohatství získali díky podnikání v oblasti hornictví (Kazachstán je země plná nerostného bohatství), těžby ropy a bankovnictví. Dohromady jsou majoritním vlastníkem Eurasian Resources Group (ERG), mezinárodního globálního holdingu a jednoho z největších producentů přírodních zdrojů na světě. Jak ERG, tak i samotné Trio byly několikrát vyšetřovány pro podezření z korupce a praní peněz, poslední vyšetřování stále probíhá. Za zmínku stojí i jejich vztah s kazašským autoritářským ex-prezidentem Nursultanem Nazarbayevem. Tomu měli v 90. letech údajně financovat prezidentskou kampaň výměnou za bezproblémovou privatizaci státních podniků, které se poté staly středobodem jejich impéria.

Investice pro celou dědinu

V současnosti vlastní největší podíl ve společnosti Miramonte (20 %) Almaz Ibragimov. Podle našich kolegů z OCCRP je v zemi velmi známým podnikatelem úzce spolupracujícím s Triem. V letech 1994 až 2015 vykonával funkci ředitele a předsedy správní rady Alyuminiy Kazakhstan, jedné z největších světových společností těžících a prodávajících minerály, nerosty a látky z nich vyráběné. Současně s tímto podnikem řídil mezi roky 2004 až 2015 i Kazakhstan Electrolysis Plant, největšího výrobce hliníku v Kazachstánu. Mateřskou společností obou zmíněných firem pak není nikdo jiný než Eurasian Resources Group, jejímž majoritním vlastníkem je právě Trio.

Reportérům investigace.cz se podařilo spojit se dvěma bývalými jednateli a minoritními vlastníky Miramonte M. L. Olegem Kostenkem a Pavlem Frolovem. Podle nich budovu koupili poté, co jim byl místní cestovní kanceláří zprostředkován kontakt s akciovou společností Léčebné lázně Mariánské Lázně, která Miramonte tehdy vlastnila. K nákupu použili zejména finance Almaze Ibragimova. Původně plánovali budovu přestavět na čtyřhvězdičkový lázeňský resort a případně s investicemi v České republice pokračovat. Od tohoto nápadu ale upustili, neboť měli problém získat dlouhodobá víza pro pobyt v Česku. Skupina investorů se přibližně před třemi lety rozpadla a oba pánové s ostatními od té doby nespolupracovali. Co s budovou plánuje Rustam Ibragimov, kterého jmenovali jako hlavu celého projektu, nevěděli.

Mariánky italské

Rodina Garzottů patří do skupiny italských podnikatelů, kteří od devadesátých let začali masivně investovat do realit v České republice. Zakladatel rodinného podnikání Aldo Garzotto úzce spolupracoval s vyšetřovaným italským podnikatelem Claudiem Leem Personnettazem. Kromě toho, že jsou ze sousedních vesnic v italské provincii Aosta, je pojí i společné vlastnictví několika desítek firem.

Podle italského vyšetřovatele Giovanniho Polizziho je Personnettaz podezřelý z toho, že přes investice do českých nemovitostí pral peníze. „K investicím do realit byly použity peníze z daňových podvodů páchaných italskými občany. Tyto operace měly zastřít původ peněz,“ vysvětluje Polizzi.

Garzottové v Mariánských Lázních provozují Hotel Continental na Hlavní třídě, hotel Residence Romanza v ulici Mladějovského a pronajímají byty v Apartments Central Park Marienbad na dohled od hlavní kolonády. Mimo tyto tři ubytovací kapacity vlastní přes různé firmy dalších šest bytových domů. Z těchto budov jsou tři v katastrofálním stavu, chátrají a rozpadají se. Další dvě jsou opuštěné a nepoužívané, pouze jedna je obydlená, avšak svým stavem a vzhledem silně připomíná zbylé stavby. Všechny tyto nemovitosti se přitom nacházejí jen několik desítek metrů od lázeňské kolonády a tedy centra města, dvě budovy jsou přímo na Hlavní třídě.

Podobné budovy nejenže zvyšují ceny nájmů a kazí tvář města, ale ohrožují i zápis Mariánských Lázní do seznamu UNESCO. V přihlášce totiž zastupitelé slíbili, že budou schopni zajistit ochranu svého kulturního dědictví. Jakmile by však jedna z budov spadla, hrozil by městu stejný osud, jenž za adekvátní situaci postihl před deseti lety labské údolí v Drážďanech.

I přes opakované dotazování nám Aldo ani Alessandro Garzotto neodpověděli na otázky a neposkytli žádné vyjádření.

Mariánky islámské

Závěrečným případem naší série je člověk „emocionálně nezralý, naivní a kvůli samotě a odloučení od rodiny i zranitelný“. Těmito slovy popisoval srbského studenta Davida Souaana, žijícího a studujícího v Londýně, jeho obhájce. Psal se rok 2015 a advokátova řeč na londýnské soudce nezabrala, Souaan byl za své extrémní postoje a plán přidat se k radikálním bojovníkům Islámského státu v Sýrii odsouzen ke třem a půl letům vězení. V době, kdy tento „zranitelný“ student seděl ve vězení, založila v Česku jeho rodina v červnu 2017 firmu Sirius Invest Group s. r. o. a těsně před Vánocemi téhož roku firma koupila v Mariánských Lázních část vily, kterou vlastní doposud. David Souaan byl již od založení firmy jejím spoluvlastníkem, a tudíž i spoluvlastníkem oné části vily.

Jeho otec s žádostí o rozhovor nejprve souhlasil, když se však dozvěděl téma, své rozhodnutí si rozmyslel. Během telefonních hovorů, které mezi kolegy a Suleimanem Souaanem proběhly, přece jen něco prozradil. Svůj trest si David Souaan ve Velké Británii již odseděl a přestěhoval se zpět do Srbska za svou rodinou. Firmu v Mariánských Lázních prý založili proto, že Suleiman Souaan chtěl využívat každé příležitosti k zabezpečení své rodiny, což v České republice představovalo obchodování s nemovitostmi. Další firmy má například v Německu nebo ve Vídni. Část vily, kterou v Mariánských Lázních disponuje, údajně nevyužívá přímo on, ale pronajímá ji svým přátelům a spolupracovníkům, kteří do města přijedou. Firma Sirius Invest Group s. r. o. v České republice vlastní pouze tuto jednu část vily.

Text vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Hra Monopoly o Mariánské Lázně appeared first on investigace.cz.

Investiční byty se v Praze staly předmětem vášnivé debaty. Návrh Pirátů, aby se podle odběrů elektřiny zjišťovalo, kolik má hlavní město prázdných nevyužitých bytů, jež by se poté zdaňovaly, vyvolal vlnu nevole, kritiky a koaliční spory na magistrátu. Dvě neméně důležitá témata ale v této debatě zůstala stranou: investiční byty na malých městech, jejichž existence často dokáže změnit tvář i atmosféru daného města, a investiční byty pořízené za špinavé peníze – ty často slouží jako bezpečné úložiště peněz a pojistka pro zkorumpované politiky nebo lidi z prostředí organizovaného zločinu pro případ, že by se časy změnily. Obojí platí v Mariánských Lázních, jež se svými 13 tisíci obyvatel patří k menším českým městům, ale současně se díky proslulým lázním těší určité exkluzivitě.

Česko je pro lidi, kteří se nechtějí vystavovat riziku a potřebují najisto investovat své nelegálně nabyté peníze, velmi populární zemí. Ekonomika tady stabilně roste, je tu bezpečno, politická situace relativně předvídatelná a hlavně ceny nemovitostí v dohledné době neklesnou, spíš naopak. Tato situace je mimo jiné dána obrovskou disproporcí mezi počtem bytů, které by bylo potřeba každý rok postavit, aby se trh nasytil, a počtem bytů, které jsou reálně schválené k výstavbě.

Ceny nemovitostí proto každoročně stoupají do takové výše, až někteří odborníci bijí na poplach. Přesněji řečeno bude-li tento trend pokračovat, nastane situace, že si běžná česká domácnost nebude schopna pořídit vlastní byt.

Zatímco velká města jako Praha jsou schopna několik tisíc investičních bytů absorbovat, malá města taková tendence devastuje s dalekosáhlými důsledky.

Lázenští šviháci z Východu

Ikonická kolonáda zakončená Zpívající fontánou a přibližně 40 minerálních pramenů. To jsou Mariánské Lázně, na první pohled malebné město, jež se odjakživa těšilo oblibě i mezi zahraničními hosty. Posledních několik let se ale potýká s nedostupností bydlení, zapříčiněnou mimo jiné i masivními zásahy investorů z ciziny.

Byty a hotely v centru města z velké části vlastní většinou ruští či ruskojazyční investoři, kteří jsou hned po Češích také nejpočetnější skupinou majitelů tamějších nemovitostí. K největším cizojazyčným minoritám patří v Mariánských Lázních Rusové a Němci, zástupců dalších menšin (Vietnamců, Číňanů, Arabů) je oproti nim daleko méně.

Jeden z největších a nejluxusnějších hotelů v Mariánských Lázních, hotel Evropa, buduje Ali Nagijev, povoláním zástupce ředitele protikorupčního úřadu Ázerbájdžánu, tedy země nacházející se v posledním Indexu vnímání korupce na 152. místě ze 180. O nemovitostech, které si za více než miliardu korun během několika předešlých let koupila jeho rodina a její obchodní partneři v Mariánských Lázních a v Praze, jsme už jednou psali.

Přečtěte si

Ázerbájdžánská koupel v českých lázních

Problém spočívá v tom, že Ali Nagijev ani jeho rodina si na tyto miliardové investice oficiálně nemohli nikdy vydělat – celý život všichni pracují jako státní úředníci v zemi, kde je průměrný plat 7500 korun měsíčně.

Hotel propojující pod luxusní frančízou Vichy Celeste celý blok domů měl být podle plánu dokončen v červnu 2019. Měsíc před tímto datem se ale o projektu dá mluvit jako o lepší hrubé stavbě. Podle slov kolem procházejících pravidelných návštěvníků Mariánských Lázní budova vypadá několik posledních let pořád stejně, žádného pokroku ve výstavbě ani pracujících dělníků na stavbě si nevšimli. Plánovaný hotel Evropa je tak v současnosti opuštěné staveniště.

„Hotel Evropa je závislý na tom, jestli bude mít investor peníze, aby pokračoval v rekonstrukci,“ komentuje současný stav bývalý starosta Mariánských Lázní Vojtěch Franta. Ambiciózní projekt podle něj vypadá z odborného i laického pohledu spíše jako projekt na uskladnění peněz majitele, pravděpodobně totiž nebude pro tak velký provoz schopen najít personál ani patřičnou klientelu.

Podobným luxusem i velikostí upoutá pozornost i Grandhotel Nabokov. Vlastníkem je bývalý ruský plukovník Salav Zaynalabidov. Někdejší lampasák investoval jen do oprav stovky milionů korun. Podle Zaynalabidových slov pocházejí miliony z jeho vlastní kapsy nebo z blíže nespecifikovaných půjček.

Zaynalabidov je od roku 1990 ředitelem firmy ruské akciové projekční společnosti 711 Военпроект (711 Vojenprojekt) a určitě nemá do kapsy hluboko. Firma bohatne na státních zakázkách od ruského ministerstva obrany. Mimo jiné zodpovídala za výstavbu vojenských objektů v Čečensku, Ingušsku nebo v Dagestánu – tedy ve velmi kontroverzních oblastech ruského zájmu.

Celý objekt Grandhotelu Nabokov patřil ještě před pár lety Ministerstvu obrany České republiky, které se ho údajně více jak šest let neúspěšně snažilo prodat. Zaynalabidov, jenž podle svých vlastních slov do Mariánských Lázní každoročně dojíždí už přes 15 let, se na chátrající a rozpadající se komplex sedmi budov bývalého Vojenského lázeňského ústavu „už nevydržel dívat“ a celý areál koupil za částku převyšující 100 milionů korun. Grandhotel Nabokov byl otevřen 12. května 2018.

Dalším příkladem velkých investic zahraničních investorů je i případ někdejší dětské léčebny Miramonte. Tu v roce 2008 koupila skupina kazašských podnikatelů. Budova je ale od té doby opuštěná a očividně chátrá. Případu Miramonte se bude věnovat příští článek naší tematické série.

Privátní nemovitostí v Mariánských Lázních se může pochlubit také Rustam Hukumov, starší syn bývalého ředitele železnic Tádžikistánu, který v roce 2014 musel ze svého postu odstoupit, neboť se provalily skandály jeho dvou synů. Jeden z nich obchodoval s drogami, druhý zavinil autonehodu, při níž zemřeli tři lidé.

Hukumovu nákupu luxusní vily v rezidenční čtvrti Hamrníky nebránilo ani jeho odsouzení k devíti rokům vězení za pokus prodat devět kilogramů heroinu. Přibližně po roce byl propuštěn a v prosinci 2012 si pořídil zmíněnou vilu s bazénem, venkovním krbem, garáží a zahradou o rozloze 1000 metrů čtverečních za více jak 11 milionů korun. V současnosti ve vile stále nikdo nebydlí. Podle slov sousedky ale rodina párkrát do roka přijede, čemuž nasvědčuje i opečovávaná zahrádka a nedávno posekaný trávník. Jak často jezdí, jak dlouho se zdržují a zda je to vůbec rodina Rustama Hukumova už však sousedka nevěděla.

Předimenzovaný a nedokončený hotel Evropa i opuštěná léčebna Miramonte jsou příklady negativního dopadu takovýchto zahraničních investic. V čem ale spočívá problém v případě Grandhotelu Nabokov, když ruský majitel koupil, opravil a zprovoznil nevyužitý majetek českého státu? Podle exstarosty Franty se tato situace může promítnout do kvality lázeňských služeb. Zahraniční majitelé či ředitelé hotelů totiž nemívají k městu hlubší vztah a v první řadě jim jde o zisk. Cena pokojů je všude nastavena přibližně stejně a šetří se na platech zaměstnanců. Výsledek takové strategie je většinou tristní: vysoká cena služeb a jejich nízká kvalita plus nespokojení zaměstnanci. To k dobré reputaci města a jeho rozvoji určitě nepřispívá.

Tak jako samotní podezřelí majitelé či nedůvěryhodní vlastníci. Nehledě na vysloveně nebezpečné lidi. Jeden z bytů v Mariánských Lázních je majetkem firmy SIRIUS INVEST GROUP, jejímž spolumajitelem je džihádista David Souaan, odsouzený ve Velké Británii ke třem a půl letům vězení. Souaan byl zadržen na londýnském letišti Heathrow právě v okamžiku, kdy se chystal odletět do Sýrie, kde se měl podle obžaloby přidat k teroristické skupině. Policie během vyšetřování prozkoumala jeho počítač a našla v něm spoustu materiálů dokumentujících jeho radikální džihádistické postoje, včetně detailních záběrů na rituální popravu nevěřícího podříznutím. Když se reportéři investigace.cz šli podívat na vilu, jejíž část firma SIRIUS INVEST GROUP vlastní, a kde je i Souaanův byt, nebyla tato společnost k nalezení – ani na zvoncích či na poštovních schránkách. Část vily, která se nachází jen pár set metrů od hlavního náměstí, navíc vypadala úplně opuštěně. I Davidem Souaanem se bude zabývat další článek o pofiderních majitelích nemovitostí v Mariánských Lázních.

Rusy za sousedy nikdo moc nechce

Podivné hotely mohou odradit potenciální návštěvníky města, což jistě není příjemné, ale v krátkodobém horizontu je to stále ještě řešitelné. Závažnější problém pro město ovšem nastává v okamžiku, kdy začne ztrácet svou duši tvořenou místními obyvateli. V Mariánských Lázních se něco podobného děje už delší dobu. Podle informací volně dostupných z katastru nemovitostí vlastní přibližně 12 % všech nemovitostí cizinci, v centru města ale bude číslo mnohem vyšší. Největší část z nich pochází ze zemí bývalého Sovětského svazu. Poté, co těmto lidem začaly být Karlovy Vary malé, zahájili přesun i do ostatních měst v regionu. Tam za přemrštěné částky skupovali zprivatizované byty, které pak předělali dle svého výstředního a extravagantního procovského stylu a ještě tak navýšili jejich cenu.

V současnosti je většina těchto bytů neprodejná a opuštěná, některé byty i chátrají. „Když si v Mariánských Lázních dnes někdo kupuje byt, tak se nejdříve podívá, komu patří další byty v domě, a hned ví, jestli budou sousedi uklízet chodbu, topit, nebo ne. Jestliže takový člověk zjistí, že čtyři ze šesti bytů v domě vlastní lidé z postsovětských republik, tak ten byt kupovat nebude, protože ví, že by v tom domě svítil a topil sám. A měl by od souseda studený stěny,“ komentuje situaci architekt a bývalý starosta Vojtěch Franta.

Když k tomuto negativnímu jevu připočteme fakt, že většina obyvatelstva Mariánských Lázní je relativně nová (velká část Čechů se sem přistěhovala až po druhé světové válce po odsunu sudetských Němců) a nemá k městu vybudovaný pevnější vztah, nastávají situace, kdy rodiče nespokojení s životními i pracovními podmínkami města nabádají své děti, aby vystudovaly vysokou školu a z Mariánek odešly pryč. Začarovaný kruh se tím uzavírá a samotné město se ještě více vylidňuje.

Závažnost tohoto vylidňování a prázdných investičních bytů komentuje i urbanista Petr Návrat. Podle jeho zkušeností mohou nákupy bytů, které poté zejí prázdnotou, za rozbití místní komunity, ale i za zvyšování nájmů v dané lokalitě. Následkem je postupné vylidňování oblasti. Na malých městech se taková situace projevuje okamžitě a s viditelnějšími následky než ve městech s větším počtem obyvatel. Zvyšují se ceny služeb, méně lidí se do místa stěhuje za prací, protože nemůžou sehnat dostupné bydlení, a zaměstnavatelé naopak nemůžou sehnat potřebné zaměstnance a vzniká tak riziko, že svou podnikatelskou aktivitu přenesou někam jinam. Ona zmíněná prázdnota pak doslova bije do očí.

Podle bývalého starosty Vojtěcha Franty nemohou Mariánské Lázně s těmito negativními faktory v současnosti nic dělat.

The post Začarovaný mariánský kruh appeared first on investigace.cz.

Pavla Holcová, Vlad Lavrov a OCCRP Tádžikistán

V roce 2014 byl Hukumov nucen rezignovat na post ředitele železnic poté, co vyšly najevo dva skandály jeho synů. Jeden se zapojil do obchodování s drogami a druhý zavinil autonehodu, při které zemřeli tři lidé.

Starší syn, dnes jednatřicetiletý Rustam Hukumov, byl spolu se třemi komplici zatčen v červnu 2008. Obviněn byl z pokusu prodat v Moskvě 9,3 kilogramu heroinu. O tři roky později byl odsouzen k devíti a půl letům ve vězení a pokutě ve výši 250 000 rublů (v té době přibližně 166 tisíc korun). Soud ho shledal vinným z toho, že byl jedním ze dvou organizátorů skupiny překupníků drog, ve které měl na starosti logistiku. Odvolací soud potvrdil trest v prosinci roku 2010. Přesto byl o rok později – po zásahu Nejvyššího soudu Ruské federace – rozsudek nad Hukumovem zrušen, zatímco další zatčení zůstali ve vězení.

Mladší Hukumovův syn, tehdy šestnáctiletý Rasul, měl v roce 2013 vážnou dopravní nehodu. Aniž měl řidičský průkaz, smetl svým BMW šest chodců. Tři lidé zemřeli a tři byli zraněni. Policie hned na místě označila jako viníka nehody Rasula s tím, že překročil povolenou rychlost. O devět měsíců později však policie změnila názor. Podle oficiálního prohlášení provedla sedm odborných studií, které měly zmapovat vznik a příčiny nehody, a podle nich je Rasul Hukumov nevinný.

Policie pouze obvinila jeho matku Aminu Musajevu z „nedbalosti při výchově svého nezletilého syna, neboť nebyl doma ve 2:30 ráno, kdy k nehodě došlo.“ Soud v Dušanbe shledal Musajevu vinnou a odsoudil ji k zaplacení pokuty 120 tádžických somoni (v té době necelých 600 korun).

Po těchto skandálech byl Amonullo Hukumov nucen z vedení tádžických železnic odstoupit.

Tam, kde vítá Gagarin

V prosinci roku 2012 koupila Hukumova rodina svůj první český dům, a to v rezidenční čtvrti Úšovice v Mariánských Lázních. Majitelem rezidence s bazénem, venkovním krbem, garáží a zahradou o rozloze 1000 metrů čtverečních je Hukumovův starší syn Rustam. Pořizovací cena domu byla 440 tisíc eur (v roce 2012 něco přes 11 milionů korun).

Zdá se ale, že Rustam Hukumov v domě nežije a ani ho nepronajímá. Na zvoncích ani poštovní schránce není jmenovka a železné okenní žaluzie zůstávají zatažené. Zahrada je ale pravidelně udržována, i z ulice je vidět pokosený trávník s kvetoucími růžemi.

Při občasných návštěvách České republiky zůstává rodina Amonulla Hukumova ve svém druhém domě v Olšových Vratech u Karlových Varů. Olšová Vrata mají kromě pozdně gotického kostela svaté Kateřiny i mezinárodní letiště, které svou nabídkou letů i estetikou vychází vstříc zejména rusky mluvícím klientům. Na parkovišti vítá návštěvníky první sovětský kosmonaut Jurij Gagarin a několikrát týdně tu startují letadla na přímých linkách do Moskvy nebo Petrohradu.

Hukumovova manželka Amina koupila tento dům v dubnu 2013 za 1,1 milionu dolarů (v roce 2013 něco přes 22 milionů korun). Jde o typický satelitní domek se zahradou o rozloze 7700 metrů čtverečních.

Původní majitel dům prodával plně vybavený, takže rodina se mohla nastěhovat rovnou mezi těžký luxusní nábytek, nádobí, elektrické spotřebiče, olejomalby v masivních pozlacených rámech, porcelánové sošky nebo designové závěsy přivezené z Itálie.

Jak nám řekla sousedka, rodina se tu objeví jen párkrát do roka: „Sotva je známe, nejsem si ani jistá, jak se jmenují. Mám jejich telefonní číslo jen pro případy, kdyby se něco stalo.“

Na nákupech ve Varech

Nedlouho po sérii skandálů jeho synů a po nuceném odchodu Amonullo Hukumova do penze koupila jeho manželka Amina historickou budovu přímo v srdci Karlových Varů, u Vřídelní kolonády na břehu říčky Teplá.

Amina Musajeva koupila budovu v květnu 2014 za 88 milionů korun, převzala i dosavadní nájemní smlouvy. Čtyřpodlažní budova s deseti apartmány byla už před koupí výhodně pronajata EA Hotelu Esplanade, provozovanému EuroAgenturou Hotels & Travel, největší českou hotelovou a gastronomickou společností.

Další zakoupená nemovitost se nachází ve svahu nad historickým centrem Karlových Varů. Zanedbaný několikagenerační dům získala Amina Musajeva od ruských majitelů v květnu 2015 za 4,5 milionu korun. Čtyřpodlažní budova v příkré dlážděné uličce má úchvatný výhled na celé karlovarské údolí. Dům se nachází v blízkosti kostela sv. Ondřeje postaveného v roce 1500. V minulosti tudy za zvuku zvonů chodili k popravišti odsouzenci na smrt, dnes tudy vede turistická stezka.

V době koupě byla budova prázdná. Podle sousedky to v minulosti býval dům s krásnou a útulnou zahradou, který byl ale dlouho opuštěný. „Asi před rokem a půl tu byla skupina mladíků, co asi měli něco opravovat. Moc toho ale neudělali. Většinou seděli na vstupních schodech, smáli se a pili pivo,“ popisuje sousedka. Rodina ale v mezidobí zjevně zainvestovala do vnitřní i venkovní rekonstrukce domu. Dnes budova svítí jasně žlutou fasádou, novými plastovými okny i červenou střechou.

A konečně zhruba před rokem, v březnu 2016, koupila Amina Musajeva zatím poslední rodinnou nemovitost. Jde o dvě spojené budovy v srdci Karlových Varů, jejichž kupní cena byla 110 milionů korun. Hned za rohem se nachází karlovarská radnice, přes ulici je muzeum Jana Bechera. V horní části ulice je pompézní ruský pravoslavný kostel s výraznými zlatými kupolemi.

Zmíněné dvě čtyřpodlažní budovy jsou postavené v neoklasicistním stylu, zdobené květinovými reliéfy a balkony s balustrádami. Po revoluci tu jeden čas sídlila banka, v přízemí býval obchod s nábytkem a kavárna, obojí je teď zavřené. V současné době jsou budovy pronajaty dvěma klinikám: plastické chirurgii s vlastními operačními sály i lůžkovým oddělením a klinice pro asistovanou reprodukci.

Tyto dvě budovy darovala Amina Musajeva své dceři Zarrin pod podmínkou, že „obdarovaná je srozuměna s tím, že dárkyně může dar odvolat pro nouzi či nevděk.“

Nejbohatší důchodce Tádžikistánu

Zatímco plat veřejnoprávních činitelů není v Tádžikistánu považován za veřejnou informaci, výška důchodů se stala předmětem veřejné debaty v roce 2015 poté, co prezident Rakhmon kritizoval výšku invalidních důchodů některých státních úředníků.

Ukázalo se, že mezi příjemce nejvyššího invalidního důchodu v zemi patří právě Hukumov s penzí 8400 tadžických somonů (přibližně 21 tisíc korun) měsíčně, což byl téměř třicetkrát vyšší důchod, než je tádžický průměr. Průměrná měsíční mzda v zemi činí necelé tři tisíce korun.

Podle tádžických orgánů sociálního zabezpečení ztratil tuto výhodu poté, co nebyl schopný prokázat své zdravotní postižení ve formě diabetu. V lednu 2016 nicméně získal podle serveru Tojnews invalidní důchod bez dalšího vysvětlení znovu.

Rodina má v Česku kromě nemovitostí i obchodní společnost Goldpari, která se původně jmenovala podle své zakladatelky MUS.AMINA. Firma sídlí v domě v Olšových Vratech a kromě nákupu vozů Ford Raptor, Škoda Yetti a luxusního Bentley není nijak aktivní. Základní kapitál firmy je 500 tisíc korun.

Amina Musajeva navíc v Dušanbe, hlavním městě Tádžikistánu, vlastní obchod s loveckými potřebami a malou stavební firmu. Víc o jejím podnikání není známo. Kde vzala rodina Amonullo Hukumova peníze na investice do českých nemovitostí, aut a podnikání, odmítla vysvětlit. Hukumov navíc v červnu popřel, že by on nebo jeho manželka vlastnili nemovitosti v Karlových Varech. „Nejsem v České republice… Jsem v Tádžikistánu,“ řekl v rozhovoru pro tádžické vysílání Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda (RFE/RL).

Vzniklo ve spolupráci s Olesjou Šmagun.

The post Tiší důchodci z Olšových Vrat appeared first on investigace.cz.

Ali Nagijev je zástupcem ředitele protikorupčního úřadu v zemi, která se podle loňského indexu vnímání korupce Transparency International propadla na 123. příčku ze 176 států, na úroveň Sierry Leone nebo Moldavska. Nagijevův úřad řeší případy, ve kterých se jedná o možný střet zájmů politiků, braní úplatků nebo zvýhodňování rodinných příslušníků. Za poslední léta rodina tohoto dlouholetého státního úředníka a její obchodní partneři si už společně nakoupili majetky jen v Mariánských Lázních a Praze za více než miliardu korun.

Sám Ali Nagijev strávil většinu kariéry ve státní správě, do roku 2011 byl náměstkem ministra státní bezpečnosti (což byl název ázerbájdžánské tajné služby vzniklé z tamní pobočky sovětské KGB, v roce 2015 se z ministerstva změnila na Národní bezpečnostní službu). Také jeho rodina měla či má úzké vazby na státní správu: jeho bratr Vali je šéfem imigračního úřadu, syn Ilham vedl do roku 2016 oddělení lidských zdrojů na ministerstvu školství.

Nashromáždit miliardový majetek je pochopitelně nad možnosti drtivé většiny občanů v zemi, kde průměrná mzda aktuálně v přepočtu činí 7 500 korun měsíčně. Tím spíše je to nad možnosti vládních úředníků, protože podle ázerbájdžánského zákona o státní službě nesmějí podnikat, a už vůbec ne v zahraničí. „Zaměstnanci ministerstev nesmějí vlastnit obchodní společnosti nebo majetky v zahraničí, protože by to oslabovalo jejich pozici v jednáních, a tím ohrožovalo národní zájmy,“ vysvětluje důvody přijetí zákona Arastun Orujul, sám bývalý zaměstnanec ministerstva státní bezpečnosti.

Ali Nagijev skutečně podnikání své rodiny neřídí – to mají na starosti jeho dva synové Ilgar a Ilham. A ty už nacházíme v českém obchodním rejstříku (pozn.: příjmení rodiny se v rejstříku přepisuje anglicky jako „Naghiyev“).

Čekej na nás, Evropo

Ilhamu Nagijevovi je dnes 29 let, podnikat ale začal hned, jakmile to bylo možné – ve svých 18 letech. Stal se ředitelem dvou ázerbájdžánských společností “İsetechASC” (založena v roce 2006) a “Vestern Edukeyşn Sentr” (vznikla o rok později).

Ilham je zároveň ředitelem a majitelem společnosti Nettle Stone Investments z Britských Panenských ostrovů. Měsíc po svém založení v roce 2011 převzala podíl v české firmě AME Holding od Ilhama Nagijeva. Druhým spolumajitelem je Ilhamův o rok mladší bratr Ilgar.

AME Holding má v Česku velké plány. V Mariánských Lázních společnost koupila v centru města celý špalíček domů, z nichž hodlá udělat luxusní lázeňský hotel pod franšízou francouzské značky Vichy Célestins Spa Hotel. Do zamýšleného Palace Hotel Evropa slibuje společnost investovat 50 milionů eur (1 305 389 000 korun).

Projekt odkazuje na historii proslulého mariánskolázeňského hotelu Evropa, kde se odehrávaly mezinárodní turnaje v šachu (v roce 1925 tu hráli legendární velmistři Frank Marshall nebo Aron Nimzowitsch). Počítá s více než stovkou pokojů, třemi restauracemi, dvěma kavárnami, kuřárnou doutníků, bazény, lázněmi i podzemním parkovištěm.

Celý projekt se nicméně po prudkém startu a velké počáteční investici téměř zastavil. „Bohužel je to zatím pořád jen lepší hrubá stavba,“ vysvětluje Miroslava Urbancová ze stavebního odboru mariánskolázeňské radnice. „Zase si požádali o odklad dokončení prací, a to až na červen 2019.“

Firmě AME Holding doputovaly v červenci a srpnu 2013 v rámci finančního schématu Ázerbájdžánské čističky na peníze platby v hodnotě 1 249 000 amerických dolarů (tedy asi 27 milionů korun). Samotní Ali, Ilham a Ilgar Nagijevovi dostali na své soukromé české účty čtyři platby od britské firmy Metastar Invest LLP v souhrnné hodnotě 80 000 eur (asi 2 miliony korun).

Opraveno – nezkolaudováno

Nejsou to jediné investice rodiny Nagijevových do hoteliérství a nemovitostí. Českým zástupcem jejích developerských projektů je především 35letý Eltay Dilbazi, který je spolu s bratry Nagijevovými jednatelem AME Holdingu.

Když jsme se Eltaye Dilbaziho snažili přes sekretářku požádat o komentář, vzal si na nás kontaktní údaje, ale nikdy na naši žádost neodpověděl.

Posledním ze čtyř jednatelů AME Holdingu je 29letý Parviz Mammadov (podle ázerbájdžánských novinářů se stará o investice rodiny Nagijevů v tamním hlavním městě Baku).

Další Parviz Mammadov, jen o 9 let starší a také z Ázerbájdžánu, vlastní v Mariánských Lázních přes svou společnost Panorama dvě budovy na Hlavní ulici v hodnotě přes 55 milionů korun – historické lázeňské domy Oradour a Jalta (v Jaltě bývala ještě v 90. letech vyhlášená diskotéka, na kterou lázeňští taxikáři a výčepní dodnes s dojetím vzpomínají). Podle právního zástupce Nagijevových jde čistě o shodu náhod.

Dnes vypadají oba domy čerstvě opravené. Až na pár obchodů v přízemí ale zůstávají prázdné, protože stavitelé nikdy nepožádali o kolaudaci. „Proto máme za to, že rekonstrukce stále ještě probíhá,” sděluje Miroslava Urbancová z mariánskolázeňského stavebního úřadu.

Do souboru majetku patří i společnost Imperial Holding, která v roce 2014 koupila chátrající hotel Rozkvět, architektonickou perlu a jeden ze symbolů Mariánských Lázní. O pár měsíců později hotel za nevyjasněných okolností vyhořel, zbyly jen obvodové zdi. Imperial Holding slíbil postavit jeho přesnou repliku. Dodnes s tím však nezačal, takže budoucí staveniště zahaluje už tři roky bílá potrhaná plachta.

Místostarosta Mariánských Lázní Vojtěch Franta, povoláním architekt, vnímá podobné developerské investice s neustále odkládaným termínem dokončení prací jako možné riziko. „Mariánské Lázně se ucházejí o zápis na seznam památek UNESCO. Pokud se s objekty nadále nic dít nebude, pak bychom teoreticky mohli o nominaci opět přijít. Problém je v tom, že nemáme žádný nástroj, jak investory donutit, aby projekty dokončili,“ vysvětluje.

Karibská spojka

Pomineme-li dosud nedokončené plány AME holdingu s plánovanou investicí přes 1,3 miliardy korun, Nagijevovi a skupina dalších ázerbájdžánských občanů, jejichž obchodní aktivity jsou na rodinu Nagijevů napojené, už v Praze a Mariánských Lázních vlastní majetky za další miliardu (1 015 155 000) korun. Mezi tyto spřízněné osoby patří lidé z vedení ázerbájdžánských železnic Vusal Aslanov a Fuad Safarov nebo bratr šéfa ázerbájdžánské privatizační komise a poslance ázerbájdžánského parlamentu Malik Hasanov.

V Praze rodina Nagijevových vlastní přes firmu JGY Czech budovu v Seifertově ulici, jen pár minut pěší chůze od Vysoké školy ekonomické. V přízemí je kavárna Costa Coffee, zbytek budovy je zamýšlen jako ubytování pro movitější studenty.

Nagijevův mladší syn Ilgar zasedá od roku 2016 v dozorčí radě firmy Jankovcova 18 s kapitálem v hodnotě 60 milionů korun (jeho předchůdcem ve stejné pozici byl starší syn Ilham). Té patří developerský projekt v Holešovicích, kde se buduje 73 bytů, bary, restaurace a podzemní garáže.

Ilgar je také ředitelem pražské firmy FQA Czech se základním kapitálem 8 milionů korun. Jejím jediným společníkem je anonymní offshoreová společnost Keeshond Limited z Britských Panenských ostrovů. Jaká náhoda: používá přesně stejnou adresu i P.O. Box jako Nettle Stone Investment, tedy firma stojící oficiálně za AME Holdingem rodiny Nagijevových.

Veškeré relevantní podklady jsme předali ázerbájdžánské protikorupční jednotce. Obáváme se ale, že vzhledem k tomu, že Ali Naghiyev sám tento úřad řídí, k důkladnému prošetření případu nikdy nedojde.

Edit ze dne 17. 10. 2018 – doplněno o identifikaci Parvize Mammadova a vyjádření právního zástupce rodiny Nagijevů.

Autoři textu: Pavla Holcová, Leyla Avshar

The post Ázerbájdžánská koupel v českých lázních appeared first on investigace.cz.