Poslední páteční #zesvěta v éře Miloše Zemana je tu a my pro vás máme výběr těch nejbizarnějších zpráv. Rumunské zdravotnictví bije na poplach, skupinka tamních doktorů totiž okrádala mrtvé pacienty o jejich kardiostimulátory a implantovala je i lidem, kteří je nepotřebovali. To režim v Turecku má mimo nedávné zemětřesení i jiné starosti, neboť by měl být vyšetřován Mezinárodním soudem v Haagu, což ale nezajímá Portugalce, kteří zrovna řeší, zda v novém prezidentském letadle budou moci létat i psí mazlíčci, jež by mohla dráždit omamná vůně koksu. Kdo už před soudem byl, je vrah z Malty, a přesto si během výkonu trestu odskočil na mejdan. V bonusu se pak dozvíte, že do kin dorazil nový Pablo Escobar! Tak pojďme na to!

#1 Nebožtíci přejí byznysu 

V Rumunsku zatkli lékaře, který nejméně sedm let odebíral kardiostimulátory a defibrilátory z mrtvol a implantoval je dalším pacientům, i když to rumunský zákon výslovně zakazuje. Prokuratura uvedla, že dvaapadesátiletý kardiochirurg pracoval s dalšími čtyřmi zdravotníky, kteří mu pomáhali vyhledávat vážně nemocné pacienty s kardiostimulátorem. Zařízení, jež vyjmuli z těl mrtvých, poté vydávali za nová, přístroje nabízeli lidem postiženým odpovídajícími srdečními problémy, a nelegálně se tak obohacovali. Celkově jsou tito rumunští zdravotníci vyšetřováni ve 238 podobných případech. U soudu se navíc provalilo, že vykutálený lékař alias zloděj kardiostimulátorů v bílém plášti záměrně falšoval diagnózy, aby mohl předepisovat léky, jež dokázaly vyvolat specifické příznaky (např. zpomalit tep). Zděšený pacient byl tak postaven před hotovou věc, přesněji řečeno – peníze, nebo život. Za „nový“ a takto vnucený kardiostimulátor si zdravotníci totiž účtovali až 3 tisíce eur (cca 70 tisíc korun).

Více detailů z vyšetřování se můžete dočíst na webu Rádia Svobodná Evropa. 

#2 Erdoğanovy dlouhé prsty

Skupina evropských právních expertů požádala Mezinárodní trestní soud v Haagu (ICC), aby začal vyšetřovat tureckou vládu za zločiny proti lidskosti při pronásledování a perzekucích odpůrců Erdoğanova režimu. Právníci sestavili dokument svědeckých výpovědí, kde se objevují informace o mučení, státem praktikovaných únosech nepohodlných osob ze zahraničí a neoprávněném věznění přibližně 200 tisíc lidí. Turecko své odpůrce pronásleduje daleko za hranice, ze shromážděných důkazů jasně vyplývá, že citované trestné činy byly spáchány na území 45 států, které spadají pod působnost ICC. Turecký režim má na svědomí násilná zmizení ze zemí jako Kambodža, Keňa, nebo i Švýcarsko a Bulharsko, odkud byli zadržení odvlečeni zpět do Turecka. Erdoğanovi nohsledi jdou především po lidech, kteří jsou jakýmkoli způsobem napojeni na opoziční hnutí vedené islámským kazatelem Fethullahem Gülenem, jenž v současné době žije v USA. Na černé listině tureckého režimu se hnutí ocitlo poté, co Ankara v roce 2016 obvinila Fethullaha Gülena z neúspěšného pokusu o převrat a na svém území nechala pozatýkat stovky tisíc lidí. 

Jak je možné, že ICC může vyšetřovat stát, který není jeho členem, a jaké jsou konkrétní osudy pronásledovaných, se můžete dočíst v článku The Guardian. 

Přečtěte si

#zesvěta: Čaje s příchutí sexuálního zneužívání

#3 Prezidentský speciál s příchutí kokainu 

Portugalsko si pořídilo nové prezidentské letadlo Falcon 900B. Mělo by sloužit k celé řadě strategických úkolů od lékařské evakuace až po přepravu vládních představitelů. Na tom by nebylo nic divného, podobný typ letadel používají například i členové britské královské rodiny, avšak tento konkrétní stroj má za sebou kuriózní historii. Když se 10. února 2022 letadlo chystalo odletět z ranveje brazilského letiště Salvador Bahia do Portugalska s několika fotbalovými hráči na palubě, nahlásil pilot kontrolní věži potíže s řízením. Asi nedokázal pohnout s řídícím kniplem mezi nohama, neboť při následné kontrole mechaniky byly v útrobách letadla objeveny ukryté balíčky. Zalarmovaná brazilská federální policie v nich objevila 587 kilogramů kokainu. Za pokusem o pašování drog stál bývalý major brazilské federální policie, který byl poté v červnu 2022 zatčen v Lisabonu. 

Kdo všechno vlastnil Falcon 900B, se můžete dočíst v médiu AeroTime, zabývajícím se leteckým zpravodajstvím. 

#4 Jen si odskočím

Deník Times of Malta přišel s informací, že odsouzený vrah George Degiorgio byl na několik hodin propuštěn z vězení, aby se mohl účastnit rodinné oslavy u příležitosti křtu. Degiorgio si odpykává čtyřicetiletý trest za vraždu novinářky Daphne Caruano Galizia, které nastražil do auta bombu. Kromě toho byl tento měsíc obviněn z praní špinavých peněz, čímž mu k trestu přibyly další čtyři roky vězení. V současnosti je také obviněn ze spoluúčasti na přípravě vraždy právníka Carmela Chircopa v roce 2015. Maltská legislativa za určitých okolností, jako je například významná rodinná událost nebo pohřeb, umožňuje i těžkým zločincům vycházku pod přísným dohledem. Fotky z večírku však naznačují, že se George Degiorgio mohl mezi hosty a rodinnými příslušníky pohybovat zcela volně. Maltská policie přitom předpokládá, že jmenovaný je stále napojený na členy svého gangu. Podsvětí však nijak nereagovalo, buď jim velkorysost úřadů vyrazila dech, nebo Degiorgia už definitivně odepsali. 

Jaký byl mejdan a jak se George bavil, se můžete dozvědět z článku Times of Malta. 

#bonus: Pablo Escobear na filmových plátnech

Do kin vstoupil komediálně laděný horor volně inspirovaný skutečnými událostmi. V roce 1985 se smrtelně předávkoval kokainem za miliony dolarů jeden nebohý medvěd, který měl tu smůlu, že při hledání potravy našel balíčky s docela chutným bílým práškem, jež vypadly pašerákům z narkotiky přetíženého letadla. Nešťastný méďa je dodnes vystaven v přírodní rezervaci v Kentucky. Budete-li mít náhodou cestu okolo, stojí prý za to podívat se na jeho zorničky. I ty skleněné mají vypovídat o stavu, v němž byl nalezen. Příběh zfetovaného medvěda lze zhlédnout i v českých kinech. 

Více si o celém příběhu můžete přečíst na webu InSight Crime.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Vyloženě srdeční záležitost appeared first on investigace.cz.

Štěstí si za peníze nekoupíte. Tohle přísloví je sice hezké, ale pravda je, že za peníze se dá koupit spousta jiných věcí. Mezi nimi například vstupenka do jiného státu. O tom, jak si bohatí investoři kupují povolení k pobytu nebo občanství prostřednictvím takzvaných zlatých víz jsme mluvili v předchozím díle Odposlechu. Když už tedy víme, jak se dají zlatá víza využít, je načase se zabývat jejich možným zneužíváním.

V některých případech tzv. zlatá víza dokážou ohrožovat bezpečnost v Evropské unii. Když si investor koupí zlaté vízum státu EU, koupí si tím i všechna privilegia, která jakožto členové EU máme: volný pohyb mezi zeměmi EU, bezvízové cestování do řady dalších zemí anebo přístup na vnitřní trh. Známými firmami v oblasti zlatých víz byly donedávna Kypr s Maltou. Tyto ostrovy byly proslavené tím, jak jednoduché je získat zde občanství.

Kypr sice už s programem zlatých víz skoncoval, ale jeho dozvuky vidíme doteď. OCCRP v únoru 2023 přineslo zprávu o tom, jak polovina osob, na něž Spojené státy americké uvalily sankce, měla evropské občanství právě díky kyperským zlatým pasům. Spojené státy uvalily sankce na 10 osob a 12 společností, které jsou podle amerického Úřadu pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) součástí sítě vedené obchodníkem se zbraněmi Igorem Zimenkovem, jenž podle OFAC působí z Ruska a Kypru. Zimenkov a lidé kolem něj dodávali do Ruska hi-tech pomůcky včetně elektrooptických a infračervených zařízení, a to i po ruské invazi do Ukrajiny* v únoru 2022. Také si dopisovali přímo se sankcionovanými ruskými zbrojními společnostmi Rosoboronexport a Rostěch, aby jim usnadnili zahraniční prodeje: například prodej vrtulníků jedné latinskoamerické vládě.

A Malta nejenže se svým programem prodeje zlatých víz neskončila, ale dál přijímá nové žádosti, což pomáhá jak jejímu státnímu rozpočtu, tak i zločincům a zkorumpovaným politikům. Tamní občanství není nijak zvlášť drahé, váží se k němu pochopitelně všechny výhody plynoucí z příslušnosti k EU a žadatelům podle všeho stačí v zemi strávit pár dní. Ideální pro pochybné podnikatele hledající azyl před zákonem.

Jak se dá zneužít další občanství? K čemu je člověku diplomatická imunita? A co mají společného hnutí Hizballáh, ruští oligarchové a jistí čeští a slovenští byznysmeni? Dozvíte se ve 104. díle Odposlechu. Dostupný je na všech podcastových platformách.

Autoři textu: Kamila Plzáková, Lukáš Nechvátal

Podcast vznikl za finanční podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

The post Podcast ODPOSLECH: Zlatá brána otevřena appeared first on investigace.cz.

Jedno procento nejbohatších lidí světa si na rozdíl od ostatních smrtelníků může vybrat ze široké plejády dlouhodobých pobytů v atraktivních zemích nebo dokonce získat jejich občanství. Stačí, že si připraví pár desítek milionů korun, jež slíbí proinvestovat ve vybrané zemi, která program investorských neboli tzv. zlatých víz nabízí. Prostřednictvím zlatých víz totiž nabízejí státy bohatým cizincům, již jsou ochotni investovat miliony dolarů do místních ekonomik, povolení k pobytu nebo přednostní nabytí občanství.

Existují dokonce země, kam přijedete na dovolenou jako turista a budete odjíždět jako řadový občan, téměř aniž byste pro to museli hnout prstem. Takových není mnoho, za svou až přílišnou vstřícnost jsou pochopitelně značně popotahovány a kritizovány zbylými státy, ale jak to ve světě bývá – když víte, kterým směrem máte koukat a znáte ty správné lidi, je nové občanství hračkou.

Občanství za investici momentálně nabízí zhruba 15 zemí světa, z čehož v Evropě se nachází 3 takové státy, ze kterých 2 jsou součástí Evropské unie – Rakousko a Malta. Kypr, který také donedávna koupi občanství nabízel a který byl velice populární mezi ruskými oligarchy, po letech kritiky svůj program v listopadu roku 2020 zrušil.

Podmínky prodeje investičních víz v České republice jsou nastaveny natolik přísně a neatraktivně, že skoro ani nestojí za řeč. Investor, který by zde chtěl mít dlouhodobý pobyt, využívat přístup na trh Evropské unie a volný pohyb v rámci Schengenu, by totiž musel dle vládního nařízení z července 2017 investovat nejméně 75 milionů korun a zároveň vytvořit alespoň dvacet pracovních míst. Přitom v době zveřejňování vládního nařízení bylo možné v Maďarsku investorské vízum pořídit už za sedmimilionovou investici, ve Španělsku za necelých 13 milionů korun a v Německu, největší ekonomice Evropské unie, pak za 25,5 milionů korun.

Není tak moc překvapením, že za dobu od spuštění „zlatých víz” v Česku až do současnosti Ministerstvo vnitra eviduje přesně nula žádostí o dlouhodobý pobyt za účelem investování. Podle Hany Malé z tiskového oddělení ministerstva investoři do České republiky sice přicházejí, žádají přitom ale o jiné typy pobytových oprávnění, jako je například vízum za účelem podnikání. V nově připravovaném cizineckém zákoně se s českou obdobou zlatých víz už ani nepočítá.

Jak se kupuje občanství? Kolik stojí? A k čemu všemu se dá využít? Dozvíte se ve 103. díle Odposlechu. Dostupný je na všech podcastových platformách.

Autor textu: Lukáš Nechvátal

The post Podcast ODPOSLECH: Pasy na prodej! appeared first on investigace.cz.

Malta není jen oblíbená turistická destinace. Na tomto středomořském ostrově rovněž sídlí velké množství společností provozujících internetová kasina a herní portály. Právě ty jsou často zneužívány k praní špinavých peněz, a to hlavně italskými mafiány z kalábrijské ‘Ndranghety nebo sicilské Cosa Nostry. O tom, proč je tato země pro zločince tak atraktivní a jak tam lze vyprat špinavé peníze sázkami na internetu, vypovídá zpráva Evropského parlamentu

Malta je mafiánský ráj, kde se perou miliardy nelegálně získaných eur, informuje studie, kterou zadal europoslanec Martin Schirdewan. Zprávu vypracovali Michael Findeisen a Sandro Mattioli (oba z organizace mafianeindanke e.V.) a poodhalují v ní šíři toho, jak členové italských mafiánských klanů i další zločinci v letech 2015 až 2022 zneužívali herní weby se sídlem na Maltě k převádění miliard eur do legální ekonomiky. V rozmezí těchto let byly v rámci prošetřování maltských společností provozujících e-gaming zabaveny v aktivech až 4 miliardy eur (tedy něco přes 98 miliard korun).

Podle dokumentu má přitom jít o pouhou špičku ledovce. Členové mafií ‘Ndrangheta a Cosa Nostra i další zločinci si na Maltě zakládali společnosti, jež tam následně provozovaly weby s online kasiny a internetovými hrami. Vyhovovala jim benevolence i zkorumpovanost tamních úřadů.

Malta je země, která „upřednostňuje netransparentní transakce a představuje přeshraniční hrozbu, jež umožňuje zločincům převody peněz skrývat,“ vyjádřil se německý Federální úřad pro finanční dohled (BaFin).

Na korupci a praní peněz upozornila už v roce 2015 i maltská novinářka Daphne Caruana Galizia. O dva roky později byla kvůli své práci zavražděna.

Přečtěte si

Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce

„Mafiánské El Dorado“

Jako člen Evropské unie je Malta součástí Schengenského prostoru, což je pro zločince výhodné kvůli snadnému cestování na tento ostrov, který se současně nachází nepříliš daleko od evropských metropolí. Ve zprávě pro Evropský parlament se píše, že šlo vždy o ostrov oblíbený u italské mafie. Například nejvyšší šéf Cosa Nostry, Toto Riina, na Maltu pravidelně jezdil, měl tam byt a pod svým skutečným jménem tam byl i hospitalizován, zatímco ho hledal Interpol.

Přečtěte si

Zlatá brána do Evropy: Malta

Navíc má Malta výhodný daňový systém a vstřícné prostředí pro podnikání, což jsou faktory, které nahrávají k praní špinavých peněz. Zároveň jde o pomyslnou bránu do Evropské unie, v zemi se dá totiž snadno získat občanství. Evropská komise dokonce Maltu obvinila z toho, že občanství prodává.

Mafiány na Maltu přitahoval také snadný způsob tamního provozování online kasin a internetových her. Tento průmysl totiž není na Maltě nijak výrazně regulován a mimo jiné nabízí i způsob, jak provádět anonymní finanční transakce. „Není proto náhodou, že z velkého množství prošetřováných herních webů souvisejících s praním peněz téměř u všech vyšlo najevo, že se jejich operační středisko nachází na Maltě,“ upozorňuje zpráva zpracovaná pro Evropský parlament. Díky laxním kontrolám i nezájmu policie problém řešit se tak Malta stala „mafiánským El Doradem“.

Maltský internetový herní průmysl má své počátky už v roce 2007. Tehdy tu vstoupil v platnost zákon povolující společnostem registrovaným v této zemi nabízet webová kasina a internetové hry zákazníkům z celého světa. Když například Velká Británie začínala tento průmysl regulovat a zavedla daň na zisky generované internetovým sázením, společnosti zamířily ve velkém počtu na Maltu. Z českých podnikatelů má na Maltě registraci k hazardním hrám například Ivo Valenta a jeho Synot Games. Ze země se tak stalo centrum evropského online gamblingu. Na konci roku 2021 už na ostrově existovalo 351 společností s udělenou licencí. „Tento průmysl představuje skoro desetinu maltské národní ekonomiky,“ psal v témže roce web Bloomberg.

Přečtěte si

Státní reklama: Kdo také platí Parlamentní listy

Institucí, jež má na Maltě internetový herní průmysl regulovat, je Maltský úřad pro hazardní hry (MGA). Ten rozdává společnostem licence nutné k provozování podobných webů. Licence jim navíc díky jednotnému evropskému trhu umožňuje působit ve všech zemích EU. MGA sice tvrdí, že internetová kasina i herní weby reguluje, jenže podle zmíněné zprávy nedostatečně.

Vsadit si s mafiánem

Na Maltě našlo zázemí asi deset procent všech světových společností provozujících hazardní hry, informoval v roce 2021 web Forbes. Online herní průmysl zemi ročně vydělával asi 1,4 miliardy eur (přibližně 36,7 miliard korun). Z velké části šlo o zpracovávání plateb zahraničních hráčů.

Kromě toho, že zločinci napadali a zneužívali již existující společnosti provozující internetová kasina, zakládali za tímto účelem také vlastní firmy. Vyprat pak pomocí nich peníze nebylo zas tak složité.

Přečtěte si

Malta – ostrov neomezených možností

Některé z herních webů totiž často akceptují vklady peněz v hotovosti nebo v kryptoměnách, takže lze zdroj vložených financí snadno skrýt. Člověk, jenž je v jedné zemi podezřelý z nelegálních aktivit, si tak může vložit na svůj herní účet určitý finanční obnos v bitcoinech. Následně s penězi hraje internetové hry, sází nebo je tu nechá uložené a po čase si je vybere zpátky, a to formou legálního převodu realizovaného herní společností na jeho bankovní účet. Mimo to je rovněž obtížné vysledovat, odkud peníze skutečně pocházejí, protože jsou v podstatě anonymní, jakmile se nacházejí na účtu online kasina.

Zločinec také může zaplatit jinému hráči a domluvit se s ním, že při hře budou oba švindlovat a podplacený člověk záměrně vyhraje. Dostane peníze vsazené druhým hráčem, tedy kriminálníkem, a pro banku se stane legitimním příjemcem těchto financí — protože je zdánlivě vyhrál. Poté může vypraný obnos poslat zpátky zločinci.

„Bankomat pro italskou mafii“

Podle místních novinářů je Malta oblíbená především u italské mafie. Na ostrov dováží velké množství kokainu, provozuje tam nelegální sázkovou činnost, a jak už bylo řečeno, pere peníze pomocí herních webů a kasin. Důkazů o tom existuje nemálo.

V roce 2015 úřady zabavily několika společnostem sídlícím na Maltě aktiva. Důvodem byla snaha zamezit nelegálnímu internetovému hazardu, který tu měla ‘Ndrangheta provozovat. Maltský úřad pro hazardní hry tenkrát uvedl, že Italové vlastní velké množství licencí na herní weby a internetová kasina.Což se potvrdilo i o dva roky později, kdy italské úřady zatkly 30 osob kvůli praní špinavých peněz a nelegálnímu hazardu, jež pro změnu provozovala sicilská mafie Santapaola-Ercolano. Mimochodem její členové jezdili na pokerové turnaje i do českého kasina v Rozvadově.

Přečtěte si

Italské mafie zasedly k jednomu stolu. V Rozvadově.

V tomto případu figurovalo hned několik firem se sídlem na Maltě, a policejní operace Galassia tak odhalila maltské společnosti italských mafiánů určené k praní špinavých peněz. Jedna z těchto firem měla maltskou licenci k provozování hazardního webu.

V roce 2018 se Malta dostala na první místo v žebříčku zemí, kde působí nejvíce zástupců či členů italské mafie. Ostrovní stát byl výzkumným centrem mezinárodního zločinu Transcrime označen jako hlavní útočiště pro mafiány na útěku. V reálném životě se ovšem nic nezměnilo. O tři roky později se totiž zjistilo, že jedna z maltských společností je spojena s daňovými úniky ve výši 600 milionů eur (15,7 miliard korun), přičemž v kauze opět figuroval klan Santapaola-Ercolano.

Do tohoto typu kriminality byl zapleten i bývalý fotbalový trenér Juventusu, Massimiliano Allegri. V létě 2021 ho vyšetřovaly italské úřady kvůli tomu, že měl zneužít společnost napojenou na ‘Ndranghetu a založenou na Maltě k praní peněz.

Velkou kauzou byl i případ webu RaiseBet24.com, jenž dostal licenci od Maltského úřadu pro hazardní hry (MGA). V průběhu let se přes tento web vypralo přes 74 milionů dolarů (asi 1,6 miliardy korun) pro mafiány z Cosa Nostry. Jelikož zločinci získali oficiální herní licence od MGA, podařilo se jim vytvořit zdání, že jde o důvěryhodnou platformu, kde mohou lidé sázet.

Zkorumpovaná policie i politika

Jedním z důvodů, proč Malta zločince přitahuje, je benevolence a zkorumpovanost tamních úřadů.

Nezávislý investigativní web The Shift News dlouhodobě popisuje korupci na nejvyšších místech maltské politiky. Novinář Kevin Cassar upozorňuje, že maltská policie před těmito praktikami pravidelně zavírá oči. Ignorovala třeba soudní dekret požadující stíhání úředníků z Pilatus Bank, kde se praly peníze pro politiky i ázerbájdžánskou vládnoucí elitu.

Přečtěte si

Maltská Pilatus Bank přišla o licenci kvůli podezření z praní peněz

Policie na Maltě přehlížela i žádost německé policie o zatčení Iosifa Galeu, bývalého úředníka MGA, který se měl podílet na praní špinavých peněz a daňových únicích. Galea údajně předával citlivé interní informace MGA „zainteresovaným stranám“. Nakonec ho zatkly italské úřady, ale prošetření toho, proč proti němu maltská policie nezasáhla, nikdy neproběhlo.

V lednu 2021 se podobného obvinění dočkal i bývalý generální ředitel MGA Heathcliff Farrugia. Opět šlo o předávání informací, tentokrát obchodníkovi Yorgenu Fenechovi, jenž je ve vězení za vraždu novinářky Daphne Caruany Galizia.

Přečtěte si

Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce

Maltská policie selhala i v případě smrti této novinářky. Galizia se zaměřovala na korupci i na praní špinavých peněz. O tom, že je v ohrožení, policie věděla, přesto nezasáhla. Jak později vyšlo najevo, dnes už bývalý policejní komisař lidem, kteří se podíleli na vraždě novinářky, prozradil tajné informace. Zástupce komisaře zase odjel do zahraničí s výše zmíněným Fenechem. S tímto mužem byl na dovolené také bývalý předseda MGA, Joseph Cuschieri.

Ministr vnitra Byron Camilleri podle novináře Kevina Cassara opakovaně neřešil nečinnost či chyby policie. Třeba v případě, kdy na Maltě páchala násilí italská ‘Ndrangheta, se Camilleri a jeho podřízení zabývali podružnostmi. „Nevinní občané umírají, zatímco naše policie vyšetřuje smrt kočky v Mqabbě,“ uzavírá maltský novinář.

Zasáhnout má EU i Malta

Po vraždě novinářky Dapnhe Caruany Galizia v roce 2015 se americké a evropské úřady začaly obávat, že se korupce na Maltě zcela vymkne kontrole. Požadovaly proto reformy a hrozily sankcemi. Maltská vláda tak zavedla několik pravidel týkajících se mezinárodního bankovnictví a začala tlačit na banky, aby nahlašovaly podezřelé transakce.

Malta has been put on a grey list by the world's money laundering and terrorist financing watchdog @FATFNews, in a move which could seriously damage the island's economy. https://t.co/yq8vUKHUun #AML #panamapapers

— ICIJ (@ICIJorg) June 28, 2021

Jenže v roce 2018 tým z platformy Moneyval, jež monitoruje finanční zločiny, odhalil další slabiny či selhání reglementace vzbuzující obavy. Po společnostech se sídlem na Maltě se například příliš nevyžadovalo, aby přiznávaly skutečné vlastníky. V případě herních webů a kasin pak úřady nedostatečně vyšetřovaly případy, kdy sami provozovatelé označili transakce jako podezřelé.

Maltské instituce proti praní špinavých peněz proto konečně začaly vyvíjet nějakou činnost. Europoslanec Martin Schirdewan ale upozorňuje, že studie vypracovaná pro Evropský parlament odhaluje pouze malý úsek celého problému a jen lehce odkrývá znepokojivou šíři přeshraničního praní špinavých peněz pomocí internetového sázení a hraní.

Podle Schirdewana by v rámci EU měla vzniknout specifická pravidla ohledně transparentního provozování takových webů, aby bylo možné proti praní peněz lépe bojovat. Evropský parlament momentálně jedná o novele předpisů týkajících se tohoto problému.

Zabývat by se tím měl také MGA. Úřad v první polovině roku 2022 údajně provedl 16 auditů a přes sto dalších kontrol. Doporučení ze zmíněné zprávy ale uvádějí, že by se měl důkladněji snažit bránit zločincům v infiltrování internetového herního průmyslu. Nutné je rovněž lépe sledovat finanční aktivity držitelů licencí na herní weby.

Autoři citované studie navrhují přísnější pravidla pro sledování toků peněz mezi herními weby a hráči, stejně jako důslednější ověřování identity příjemců těchto financí. Například online kasina by měla mít povoleno převádět peníze jen na bankovní účty vlastněné hráčem, a nikoli na jiné účty, i když o něco podobného hráč požádá. Ten by měl provádět vklady jen bankovním převodem, inkasem nebo svou kreditní kartou, a neměl by používat kryptoměny či poskytovatele plateb jako PayPal. Právě PayPal je v kasinech na Maltě velmi oblíbenou metodou.

„K boji proti praní špinavých peněz pomocí online hazardních her jsou zapotřebí celoevropská pravidla,“ říká europoslanec Martin Schirdewan. „To je jediný způsob, jak můžeme zůstat na stopě mafiánským klanům — EU to zatím prospala.“

The post Nová studie ukazuje, jak se na Maltě perou mafiánské peníze appeared first on investigace.cz.

Před pěti lety ukončila bomba nastražená v autě život maltské investigativní novinářky Daphne Caruany Galizii. Dopad její práce v odkrývání korupce a nekalého podnikání maltských politiků a byznysmenů ale zákeřný útok nezvrátil. Díky spolupráci novinářů z OCCRP, kteří přinesli zprávu o dalším vývoji po její násilné smrti, a také jiných médií se Malta pomalu mění ve stát, jenž je pro novináře bezpečnějším místem. Vyšetřování kauzy totiž potvrdilo, že příčinou úmrtí Daphne byla její novinářská práce.

Daphne Caruana Galizia byla zavražděna 16. října 2017. Kvůli své práci se dostala do hledáčků řady maltézských politiků a podnikatelů. Dlouhodobě se věnovala rozkrývání bujícího organizovaného zločinu na středomořském ostrově. Strategická poloha Malty totiž nabízí spoustu možností pro zločince, kteří pašují zboží dále do kontinentální Evropy. Naopak maltský program takzvaných zlatých víz zase umožňuje za investice do tamních realit vstup do Evropy občanům třetích zemí, s čímž se pojí mimo jiné i praní peněz. Na Maltě získala Daphne přezdívku „one woman WikiLeaks“, odkazující na objem skandálních a citlivých dat, s nimiž pracovala.

Podle Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ), z vraždy byli obviněni dva bratři Degiorgiovy, konkrétně z toho, že dálkově odpálili bombu umístěnou pod sedadlem řidiče v autě, které patřilo Daphne. Oba dva bratři se k vraždě přiznali teprve pár dní po pětiletém výročí jejího úmrtí. Podle prokuratury si nájemné vrahy najal maltský podnikatel jménem Yorgen Fenech, který podniká v oblasti casin a hotelnictví. Na svůj soud stále ještě čeká.

Boj neustává

Ačkoli od smrti Daphne uplynulo pět let, její odkaz je stále aktuální. Kvůli své práci obdržela desítky žalob za pomluvu, z nichž některé dosud nejsou uzavřené. Mezi nimi jsou například i ty od bývalého premiéra Josepha Muscata a bývalého ministra cestovního ruchu Konrada Mizziho. Pro její příznivce tak tyto probíhající soudní spory představují známku toho, jak silně byla trnem v oku politickým aktérům.

Právě na ně se její články často zaměřovaly. Obviňovala je z nedostatečné transparentnosti, korupce a kritizovala kulturu beztrestnosti na nejvyšších příčkách politického žebříčku. Mezi její témata patřily i podezřelé offshorové společnosti založené vrcholnými členy Muscatovy vlády a údajná návštěva jednoho ministra v německém nevěstinci.

Po atentátu pokračovala v její práci další média, vedená francouzskou novinářskou skupinou Forbidden Stories, k nimž se připojila i nadnárodní novinářská síť OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project). Tato vyšetřování vyústila v několik velkých kauz: šéf Muscatova kabinetu byl obviněn z praní špinavých peněz a banku, o níž Daphne rovněž informovala, využívaly k praní špinavých peněz dcery ázerbájdžánského diktátora Ilhama Alijeva, jehož rodina v Ázerbájdžánu vládne již dlouhé roky a tamní státní pokladnu používá jako svůj soukromý fond. 

Přečtěte si

Vražda maltské investigativní novinářky zůstává stále nepotrestaná

Kampaň vedená rodinou

K úspěšnému završení Daphniných investigativních zjištění přispělo v posledních pěti letech mimo zmíněnou spolupráci novinářů několik dalších faktorů. Důležitou roli hrál neúnavný boj za svobodu tisku a aktivita rozhořčených maltských občanů. To nejpodstatnější ale dokázala rodina novinářky, která se soustředila na to, aby vláda zahájila nezávislé veřejné vyšetřování její vraždy a okolností, jež tuto tragédii umožnily.

V polarizovaném politickém prostředí Malty se však rodina setkala s odporem. Vládnoucí strana a její příznivci se bránili jakýmkoli pokusům o to, aby viníci nesli odpovědnost. Nadace Daphne Caruana Galizia, kterou po smrti novinářky její rodina založila, proto zahájila ostrou kampaň, do níž se zapojily i Evropský parlament, Evropská komise a další mezinárodní instituce. Výzvu k podpoře vyslyšely i organizace na ochranu svobody tisku, jako jsou Reportéři bez hranic a Výbor na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists). Na domácí půdě pak za spravedlnost bojovala občanská sdružení.

Vyšetřování z nutnosti

Než maltská vláda pod tlakem oznámila nezávislé vyšetřování vraždy Daphne, trvalo to dva roky. Ty se nesly ve znamení dlouhých vyjednávání, jež měla zaručit, že vyšetřování dospěje k nezávislému výsledku. Ani samotné vyšetřování ovšem neproběhlo bez zádrhelů. Ačkoli se nashromáždila svědectví od téměř 150 svědků včetně členů rodiny, novinářů a úředníků, hlavní problém spočíval v nedostatku odborníků. Vyšetřování se totiž nechtěli chopit právníci ani vyšetřovatelé. Stejně tak neexistovaly internetové stránky, které by o průběhu vyšetřování informovaly.

Celou situaci rovněž komplikovala i silná antikampaň ve státních médiích. Navzdory všem nesnázím byly výsledky přelomové. Průběh vyšetřování se nakonec dostal na titulní strany tisku a závěrečná zpráva o obsahu 435 stran konstatovala, že vražda Daphne souvisela s její novinářskou práci a že za prostředí, v němž se tento brutální akt udál, nese odpovědnost vláda. 

Přečtěte si

Čínská zlatá Malta: Posun v kauze zavražděné novinářky

Z vyšetřování vyplynula i řada doporučení, včetně reformy zákonů o médiích, finanční kriminalitě a posílení ochrany novinářů. Tato doporučení by se mohla stát vzorem pro ostatní země, jež řeší podobné problémy jako Malta. V současnosti je uskutečnění těchto opatření v rukou maltské vlády.

Systém, jako je ten maltský, se však nezmění přes noc. V listopadu 2019 sice došlo k zatčení jednoho z podezřelých ze zosnování vraždy Daphne a následovaly bouřlivé demonstrace, které vedly k odstoupení Muscata i Mizziho. Současný maltský prezident Robert Abela ale například prohlásil, že vyhýbání se trestní odpovědnosti předešlých politických figur není skutečný problém.

Navzdory omluvě rodině Daphne se hlava státu také nezavázala k tomu, že doporučení vycházející z vyšetřování budou implikována do zákonů i státních institucí. Rodina Daphne Caruany Galizii je proto odhodlána pokračovat a znovu apelovat na občanskou společnost, které tento případ konečně otevřel oči a snaží se čelit hluboce zakořeněným problémům své země. Osobní tragédie statečné novinářky tak bude ještě nějakou dobu určitě ovlivňovat občanské a politické sféry Malty.

EDIT: Dne 19. 10. byl text redakčně doplněn o informaci o vrazích zmíněné novinářky.

Autor textu: Ilya Lozovsky (OCCRP)
Zpracovala: Kamila Plzáková
Autor úvodní grafiky: James O’Brien (OCCRP)

The post Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce appeared first on investigace.cz.

Nový datový únik ukázal, že superbohatí Rusové, Číňané a Saúdové si zajistili neomezený přístup do EU prostřednictvím maltského systému „občanství za peníze”. Stačí, když v zemi místo povinných 12 měsíců stráví nejméně tři týdny a provedou několik povrchních úkonů, aby dokázali skutečné spojení s Maltou, a ta jim na oplátku zajistí své občanství. Argumenty odpůrců těchto „zlatých víz“ podporují i policejní vyšetřovatelé, podle nichž vlastnictví druhého nebo třetího pasu velmi ulehčuje případné páchání trestné činnosti jako například odklánění daní nebo praní špinavých peněz. Mimo to umožňuje i vytváření nových identit, přístup do úslužných bankovních systémů nebo jednoduše investování finančních prostředků, na jejichž pravý původ se daný úředník zbytečně neptá.

Únik tisíců e-mailů a dokumentů společnosti Henley & Partners (globální poradenská společnost v oblasti občanství a pobytu se sídlem v Londýně) poskytuje nebývalý vhled do systému takzvaných „zlatých pasů“. 

Datový únik odhaluje, jak někteří žadatelé, kteří se snažili koupit maltský pas prostřednictvím systému „občanství za peníze“, dokázali vytvořit iluzi, že v zemi „bydlí“ celý rok skrze pronajaté byty, jež ale nechávají po většinu roku prázdné. Jiným uchazečům o maltské doklady zase díry v systému umožňují prokázat požadované „skutečné spojení“ s Maltou, byť v zemi strávili třeba jen pár týdnů na dovolené a udělali několik povšechných gest. Například si na Maltě pronajali jachtu či přispěli na některou tamní charitu.

Zveřejnění těchto informací pravděpodobně znepokojí Evropskou komisi, která nedávno zahájila úvodní kroky potenciálního soudního řízení proti Maltě právě ohledně prodeje zlatých pasů. Komise obvinila Maltu z prodeje občanství – což umožňuje plný přístup do EU jednotlivcům s minimálním nebo žádným spojením s touto zemí.

Maltská vláda ale odmítá jakékoli tvrzení, že požadavek na reálné spojení s Maltou je pouze předstíraný. Podle svého prohlášení má poslední slovo v procesu udělování občanství a vystavení cestovního pasu vláda a žadatelé o tyto dokumenty jsou prý podrobeni přísné bezpečnostní kontrole. 

Jak zakotvit v Česku? Investorská víza si nemohou dovolit ani boháči, jednodušší je přesvědčit stát o své „významnosti”

Písemnosti z Henley & Partners ale ukázaly, že mnoho žadatelů předem informovalo vládu o svých vlastních představách, jakou by měli mít k této zemi osobní vazbu. Některé ze spisů tak odhalují, že žadatelé plánovali strávit na Maltě z povinného 12měsíčního období jen několik týdnů.

Předsedou společnosti Henley & Partners je švýcarský podnikatel Christian Kälin. Právě on je spojen s rozšířením obchodu s občanstvím, jehož hodnota se celosvětově odhaduje na 3 miliardy dolarů (65 miliard korun) ročně. Prvním významným klientem Henley & Partners byla vláda karibské země Svatý Kryštof a Nevis, kde v roce 2006 zahájili program k získání tamního občanství skrze finanční investice. 

Společnost pak hrála klíčovou roli při vytváření maltského systému zlatých pasů a radila vládě, jakým způsobem celou strukturu vystavět. Původně měla mít společnost Henley & Partners výhradní práva ke zprávám o žádostech klientů ohledně občanství, avšak po politickém nátlaku to bylo zamítnuto. 

Malta oznámila svůj plán o možnosti zakoupit si tamní občanství před osmi lety. To vyvolalo ze strany EU znepokojení, neboť osoby s takto dosaženým občanstvím získají neomezený přístup do celého schengenského prostoru, což jim umožňuje volný pohyb mezi členskými státy.

Zlatá brána otevřena

V lednu 2014 přednesl mluvčí Evropské komise pro spravedlnost projev, v němž zdůraznil, že členské státy EU by měly poskytovat pasy pouze těm jednotlivcům, kteří mají s jejich zemí „skutečné spojení“.

O dva týdny později vydala komise a maltská vláda společné prohlášení, kde se uvádělo, že každý, kdo si kupuje maltské občanství, bude muset v zemi pobývat celý rok, což prokáže hodnověrnost jeho vazeb na nový domov.

„Žádné osvědčení o naturalizaci nebude vydáno, pokud žadatel neprokáže, že pobýval na Maltě po dobu nejméně 12 měsíců bezprostředně předcházejících dni vydání osvědčení o naturalizaci,“ uvádí se v prohlášení.

Maltský režim zlatých pasů ale nijak nedefinuje, co si úřady pod pojmem „pobyt“ přesně představují. Vládní úředníci pouze vyhýbavě a nejasně odpovídali na dotazy, po jaký podíl z 12měsíčního období by měl být žadatel na Maltě skutečně fyzicky přítomen. Celý rok, nebo stačí jen pár dnů?

Americký deník The Guardian prozkoumal 250 uniklých žádostí o občanství, zpracovaných společností Henley & Partners. Žadatelé v nich vládě vysvětlují, jakým způsobem hodlají na Maltě zapustit kořeny. Několika z nich bylo následně vydáno maltské občanství, přestože se vůbec nezavázali, že v zemi stráví alespoň nějaký čas.

Interní e-maily společnosti Henley & Partners ukazují, jak se klienti opakovaně dotazují, jaký minimální čas musí strávit na Maltě, aby jejich žádosti o občanství bylo vyhověno. Poté, co zástupce jednoho klienta ze Středního východu požádal v roce 2014 o další podrobnosti, zaměstnanec Henley & Partners se zeptal svého manažera, zda „by návštěva Malty přibližně na 7 až 14 dní byla dostačující pro biometrii a získání potvrzení o pobytu“. 

Manažer odpověděl: „Vláda by si přála, aby průvodní dopis poskytl každý z hlavních žadatelů, v němž je uvedeno, jak hodlají navázat skutečný vztah s Maltou.“ Vzápětí dodal: „Pokud by delší návštěvy nebyly možné, otevření bankovních účtů, dary místním charitativním organizacím nebo členství v místních klubech by pomohlo prokázat propojení se zemí.“ A uzavírá: „Ve skutečnosti nebude žádný žadatel odmítnut na základě povahy tohoto průvodního dopisu.“

Další uniklá zpráva dokládá, že k zisku maltského občanství víceméně stačí pouhé dva týdny. „Žadatel nemusí být nutně fyzicky přítomen v zemi,“ zněla rada pro jednoho klienta. „Aby však bylo možné prokázat navázání reálného spojení s maltskými ostrovy, maltská vláda by ocenila, kdyby počet zamýšlených dnů strávených v zemi byl součástí průvodního dopisu. Počet dní by měl být alespoň 14.“

Všech 250 uniklých žádostí potvrzuje, že průměrný závazek času stráveného na Maltě byl u těchto žadatelů 16 dní.

Prázdné byty za co nejmíň peněz

V rámci zdůraznění závazku k novému domovu byli žadatelé o zlatý pas na Maltě rovněž povinni investovat v zemi 1,15 milionů eur (30 milionů korun) do vládního fondu a do nákupu nemovitosti v hodnotě nejméně 350 000 eur (9 milionů korun) nebo do pětiletého pronájmu v ceně minimálně 80 000 eur (2 miliony korun).

Některé takto pronajaté nemovitosti ale byly podstatně menší, než vyžadovaly rodinné podmínky uchazečů o maltské doklady, kdyby tam skutečně plánovali bydlet. V jednom případě si čínský občan pronajal byt s dvěma ložnicemi za 1 500 eur (38 tisíc korun) měsíčně, poněvadž požádal o občanství pro 12 osob, včetně svých šesti dětí.

Jihoafrický podnikatel usilující o maltské občanství naopak odmítl zaplatit Henley & Partners poplatek za správu bytu, kde nikdo nebydlí a v budoucnu to ani neplánuje. „Nepoužívá se, nikdo tam celý rok nebude, co by se mohlo pokazit?“ stěžoval si v e-mailu firmě. 

V jiném případě pak klient požádal Henley & Partners, aby pro něj našli rezidenční nemovitost. Při vyplňování formuláře o cenovém rozpětí a podrobnostech nemovitosti, včetně minimálního počtu ložnic a možnosti výhledu na moře, napsal: „NESTARÁM SE, AŤ JE TO CO NEJMENŠÍ NÁKLAD, KTERÝ ODPOVÍDÁ PROGRAMU.“

Zlatá víza a zlatá Visa

V Henley & Partners také nijak nepopírali, že někteří jejich klienti byli během pobytu na území Malty přítomni pouze symbolickou dobu. Vedoucí pracovník společnosti prohlásil: „Někteří z našich klientů se rozhodli, že na Maltě pobudou značný čas, zatímco jiní v zemi strávili jen požadovanou minimální dobu.“

Zmíněný pracovník pak uvedl, že definice reálné vazby na nový domov není v právu Evropské unie určena. Byla to tedy maltská vláda, kdo stanovil pravidla a dodnes činí konečná rozhodnutí u všech žádostí o občanství.

Společnost Henley & Partners zdůraznila, že vždy dodržuje zákony v těch zemích, kde působí, a dodala, že maltské vládě radila při zřízení nezávislého regulačního orgánu pro tento systém získání pasů.

„Pomohli jsme maltské vládě při vytváření úspěšné platformy financování a ekonomické inovace, která získala kapitál stovky milionů eur bez dluhů,“ uvedli. „Naše procesy jsou dobře zdokumentovány a jsou výrazně pokročilejší než u většiny ostatních účastníků odvětví migrace investic.“

The post Zlatá brána do Evropy: Malta appeared first on investigace.cz.

Dnes jsou to tři roky, co maltskou novinářku Daphne Caruanu Galizii zavraždila bomba umístěná pod sedačkou jejího auta. Bylo jí 53 let. Přestože byli zadrženi čtyři muži, kteří samotnou vraždu vykonali, dodnes se nepodařilo prokázat, kdo si ji objednal. Samotné vyšetřování provázejí téměř filmové zápletky. 

Díky své práci investigativní novinářky získala Daphne Caruana Galizia na Maltě přezdívku „one woman WikiLeaks“ odkazující na to, s jakým objemem skandálních a citlivých dat pracovala a s jakou přesností dokázala popsat maltské mechanismy politické a podnikatelské korupce.

„Ta situace je úplně příšerná, podvodníci jsou všude, kam se podíváš.“ To byla podle výpovědi jejího syna poslední slova, která od ní půl hodiny před výbuchem slyšel. 

První podezřelí

Bomba, která Daphne Caruanu Galizii zavraždila, byla nainstalovaná uvnitř auta pod sedačkou řidiče. Odpálili ji na dálku, podle všeho mobilním telefonem. O necelé dva měsíce později policie zadržela trojici mužů, kteří měli bombu nechat explodovat. Bratři Degiorgiovi a jejich kumpán Vincent Muscat, všichni tři známí jako členové maltského podsvětí, měli podle obžaloby nastražit a z nedaleké lodi mobilním telefonem odpálit bombu, jež Daphne usmrtila. Byli zatčeni v přístavním přístřešku během spektakulární policejní operace 4. prosince 2017. Dodnes ale nebyli odsouzeni. 

Spolupracující svědek

Skoro o rok později, v listopadu 2019, policie shodou náhod zatkla i zprostředkovatele vraždy, Melvina Theumu. Policii začal zajímat ze zcela jiného důvodu, než byla vražda. Podezřívali ho z praní peněz, během výslechu se ale rozmluvil i o dalších kauzách – včetně vraždy novinářky. Popsal, jak fungoval coby spojka mezi třemi zadrženými muži, kteří měli jednat podle pokynů někoho dalšího.

„Můj život skončil ve tři hodiny odpoledne, 16. října 2017,“ vypověděl na policii s odkazem na hodinu a den vraždy. Jeho život prý od té chvíle začal být kvůli strachu nesnesitelný. 

Za to, že do detailu popíše, jak byla vražda naplánována a vykonána, žádal prezidentskou milost. To na Maltě vyvolalo bouřlivou diskusi, nakonec ale milost obdržel. 

Theuma vypověděl, že pokyny k vraždě dával jeden z nejvlivnějších a nejbohatších maltských podnikatelů Yorgen Fenech. Ten měl vrahům za bombu a její odpálení zaplatit. Theuma se tak stal v případu vraždy korunním svědkem. 

Letos v červenci, jen pár hodin před tím, než měl Theuma u soudu vypovídat, ho našli v kritickém stavu s bodnými ranami na těle a na krku. Policie to vyhodnotila jako pokus o sebevraždu. Tuto teorii potvrdily i vzkazy, které Theuma zanechal v místnosti a v nichž přiznává, že se kvůli výčitkám z účasti na vraždě a z pocitu, že jeho výpovědi nebude nikdo věřit, sám pobodal. 

Theuma se z kritického stavu dostal a před pár dny policii potvrdil, že si opravdu bodné rány přivodil sám. Koncem září už vypovídal u soudu, k následujícím soudním slyšením byli předvoláni další svědci, a to včetně ministrů a vlivných podnikatelů. 

Hlavní podezřelý

Den poté, co byl Theuma zadržen a začal vypovídat, se hlavní podezřelý Yorgen Fenech pokusil na své luxusní jachtě z Malty utéct. Maltské ozbrojené síly ho ale zatkli jako „zájmovou osobu ve věci vyšetřování vraždy Daphne Caruany Galizii“. 

Předposlední listopadový den roku 2019 byl Fenech z její vraždy obžalován. Fenech trvá na své nevinně. 

Yorgen Fenech ale neskončil jen u toho, že je nevinný. Policii výměnou za imunitu nabídl, že poskytne informace nejen o vraždě, ale i o dalších zločinech. Dvakrát také požádal o milost s tím, že sdělí informace o mnohem vlivnějších lidech, kteří si vraždu Daphne objednali. Jeho nabídku policie odmítla, a tak Fenech nedostal ani imunitu, ani milost. 

Krátce po Fenechově zadržení rezignovalo několik prominentních maltských politiků. Ministr pro energetiku Konrad Mizzi a šéf kanceláře předsedy vlády Keith Schembri byli donuceni odejít z vlády kvůli tomu, že měli dostávat platby od Fenechovy firmy 17 Black. Oba vyslýchala policie. Schembri byl později propuštěn na kauci. 

Jen krátce před tím, než byla Daphne zavražděna, obdržela od zdroje přes 600 000 e-mailů vztahujících se k firmě Electrogas. Podle soudu měla právě tato kauza Daphne stát život. Dokumenty totiž poukazovaly na to, že Electrogas dostal od vlády koncesi na provozování jedné z největších maltských elektráren. Když Daphne začala zkoumat, kdo firmu Electrogas vlastní, zjistila, že vlastníkem je offshorová společnost 17 Black patřící Yorgenu Fenechovi. Tato společnost také posílala peníze na účty politiků Konrada Mizziho a Keitha Schembriho. 

Fenech označil za hlavního objednatele vraždy právě Keitha Schembriho, dnes už bývalého šéfa kabinetu předsedy vlády. 

Možné motivy i zápletky vyšetřování se hromadí a soudní proces, jenž by měl rozhodnout, kdo je za vraždu maltské novinářky zodpovědný, se protahuje. Hlavním podezřelým ze zosnování vraždy nadále zůstává podnikatel Yorgen Fenech.

Přečtěte si

Malta – ostrov neomezených možností

Proč je tak těžké vyřešit vraždy novinářů?

Podle organizace Reportéři bez hranic bylo za posledních deset let na světě zavražděno 941 novinářů. Jen Evropa vykazuje 36 případů novinářů, kteří buď beze stopy zmizeli, nebo jejich vraždy nebyly objasněny. Oběťmi se stále častěji stávají investigativní novináři.

Vraždu novináře je obecně dost těžké vyšetřit. Podle neradostných statistik, které vede Výbor na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists), je 70 procent novinářů zavražděno kvůli příběhu, na němž pracují. Pouze 10 procent vražd je nakonec objasněno. Pro porovnání – „obyčejné vraždy“ mají v Česku a na Slovensku objasněnost kolem 80 procent. 

Vraždy novinářů představují velmi složité řešení i pro policisty s těmi nejčistšími úmysly. Je to dáno několika faktory: vrahové většinou pocházejí z profesionálního prostředí (například jeden z odsouzených z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové byl policista, druhý voják). 

Profesionální zabijáci nejen vědí, jak dobře odvést svou práci, ale navíc se řídí i jakýmsi svým „etickým kodexem“. Ten jim mimo jiné nařizuje, že před soudem ani na policii nesmějí vypovídat, kdo si je najal. 

Další faktor, jenž vyšetřování komplikuje, je ten, že se tělo oběti nikdy nenajde. 

Podle Výboru na ochranu novinářů (CPJ.org) prezentují drtivou většinu lidí odsouzených z vraždy novináře pouze ti, co zmáčkli spoušť, nikoli ti, kdo vraždu objednali. 

I přes tato nelichotivá čísla ukazují vraždy Daphne Caruany Galizii i Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, že dát zavraždit novináře se nevyplácí. V obou případech byli vypátrání ti, kdo vraždili – ať už odpálením bomby, nebo výstřelem ze speciálně upravené zbraně. Na Slovensku jsou už vrahové a jejich zprostředkovatel ve výkonu trestu, na Maltě se asi trestu nevyhnou. 

V obou zemích položili vládní představitelé milion eur v hotovosti na stůl pro toho, kdo vrahy pomůže odhalit. V obou případech vlády padly a kdysi nedotknutelní politici i vysocí státní úředníci byli nuceni odstoupit. Mocní podnikatelé, kteří si kdysi mohli dovolit cokoli, protože ovlivňovali justici, jsou vyšetřováni nebo sedí ve vazbě. A přestože ani v jedné zemi zatím nebyli odsouzeni ti, kdo vraždu objednali, není to konec nadějí. Prostě to jen déle potrvá. 

The post Vražda maltské investigativní novinářky zůstává stále nepotrestaná appeared first on investigace.cz.

Důvodem pro zrušení firmy Christiana Ellula, bývalého zetě slovenského podnikatele Mariana Kočnera, je podle úřadu porušení několika pravidel, a to včetně nesplnění požadavků na způsobilost a bezúhonnost. Ellul s Kočnerem na Maltě v minulosti  podnikal. Po vraždě Jána Kuciaka a jeho partnerky však se slovenským podnikatelem přerušil styky. 

Zrušení Ellulovy firmy vyplývá z oznámení maltského regulačního úřadu pro finanční služby MFSA. Firma se proti rozhodnutí může odvolat.

Zatím není možné potvrdit, zda za rozhodnutím maltské instituce stojí právě blízká spolupráce Ellula s Kočnerem. 

Právník Christian Ellul dříve podnikal na Maltě se svým tehdejším tchánem Marianem Kočnerem. Jeho společnost E&S Consultancy byla mimo jiné akcionářem dvou Kočnerových firem: první z nich, International Finance Group Limited, vlastnil sám Kočner, druhá společnost International Investment Holding Limited pak byla psaná na samotného Ellula. 

Ten však v minulosti pro Investigaci.cz popřel, že by s Kočnerem jakkoliv podnikal. „Pro Kočnerovu rodinu jsem pouze spravoval dvě její maltské firmy, a to navíc bez nároku na honorář. Tohle byla jednostranná laskavost, ne spolupráce,“ popsal někdejší spolupráci s mužem obžalovaným z vraždy Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové.

Zpráva MFSA konkrétně neuvádí, proč firma nenaplnila požadavky bezúhonnosti a způsobilosti. Mezi uvedenými kritérii však maltský zákon udává například spolehlivost, kompetentnost a důvěryhodnost. V případě fyzických osob pak vyžaduje bezúhonnost a profesní zkušenosti.

Ellul Investigaci.cz opakovaně tvrdil, že se s Kočnerem několik let nesetkal, ani s ním nemluvil. To však vyvrátily zprávy z mobilní aplikace Threema, kterou Kočner používal pro komunikaci s Alenou Zsuzsovou. Ta rovněž čelí obalobě z vraždy Kuciaka a jeho partnerky.

Po vraždě Kuciaka a Kušnírové se Ellul rozhodl zavřít obě Kočnerovy firmy a od kontroverzního podnikatele se distancoval. 

Kočnerova kamera v prokurátorově kanceláři

„Hned po těch vraždách Maltu zaplavily články a tweety tvrdící, že jsem hlavnímu podezřelému pomáhal prát přes Maltu peníze. Odmítám, že bych pral peníze nebo dělal něco nezákonného. Ale není snad [zavření Kočnerovy maltské společnosti] normální reakce? […] Měl jsem pocit, že bych se od něj měl distancovat,“ vysvětloval své rozhodnutí Ellul.

„Jen mi řekl, že s okamžitou platností ruší všechny firmy a nechce se mnou už nikdy nic mít. A to je ku*va velký problém,“ svěřil se tehdy rozhněvaný Kočner přes Threemu Aleně Zsuzsové.

„Kočner byl namočený snad v každém problému Slovenska za posledních dvacet let, považuji ho za hrozbu pro své podnikání,“ odůvodnil Ellul své rozhodnutí pro Investigaci.cz.

The post Maltské úřady rozhodly o zrušení firmy Kočnerova bývalého zetě appeared first on investigace.cz.

Pověst Malty jako ideální země na praní peněz sahá daleko za její hranice, dostala se i do filmu. Není proto divu, že divoké bankovní převody Mariána Kočnera přes maltskou banku a jeho firmy spravované vlastním zetěm, maltským právníkem Christianem Ellulem, vyvolaly celou řadu spekulací o tom, že Ellul pral Kočnerovy peníze. Christian Ellul to ale vehementně popírá.

Přestože jsme se s Christianem Ellulem potkali i osobně, naše opakované žádosti o rozhovor vždy odmítl s tím, že do maltského podnikání Mariána Kočnera nevidí, několik let s ním už nemluvil, a tím pádem k tomu nemá co říct.

Situaci změnily až zprávy z mobilní aplikace Threema, kterou Marián Kočner používal ke komunikaci s Alenou Zsuzsovou, ženou obviněnou z vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Zprávy detailně osvětlují zákulisní vazby Mariána Kočnera na politiky, prokurátory, soudce a další vlivné lidi Slovenska. A zprávy mezi Kočnerem a Zsuzsovou hovoří i o Christianu Ellulovi.

Rodinný byznys

Na Maltě měl Kočner zapsané dvě firmy: první je International Investment Holding Limited, která byla psaná na Mariána Kočnera a Christiana Ellula, na Slovensku tato firma figuruje v kauze nadměrného odpočtu DPH. Druhou je pak International Finance Group Limited. Akcionářem obou společností je E&S Consultancy, tedy firma Christiana Ellula a jeho obchodního partnera Karla Schranze.

Christian Ellul ale popírá, že by s Kočnerem jakkoliv reálně podnikal. „Pouze jsem pro rodinu Kočnerovu spravoval dvě jejich maltské firmy, a to navíc bez nároku na honorář. Tohle byla jednostranná laskavost, ne spolupráce,“ tvrdí.

Prominentní maltský právník se k Mariánu Kočnerovi dostal přes svatbu, v roce 2011 se oženil s jeho dcerou Karolínou. „Karolínu Kočnerovou jsem potkal, když na Maltu přijela na prázdniny a pak tu začala studovat na univerzitě. Bylo to dlouho před tím, než jsem vůbec věděl, kdo to je Marián Kočner. Představila nás jedna naše společná přítelkyně – Louise Caruana Galizia [příbuzná zavražděné maltské novinářky Daphne Caruany Galizie – pozn. red.].“ Po pár letech se Ellul s Karolínou rozvedli. Údajně kvůli tomu, že se Karolína vrátila na Slovensko a vztah na dálku nefungoval.

Pouhý rok po jejich svatbě, tedy v roce 2012, měla podle slovenských médií dostat Privatbanka pokutu za to, že neinformovala kontrolní orgány o podezřelé platbě ve výši tří milionů eur, kterou si Kočner poslal ze svého účtu na Maltě na účet v Privatbanke.

Christian Ellul pochybnou platbu komentuje tak, že o kauze ani o bankovním převodu nic nevěděl. „Rád bych tu zdůraznil, že jsem pro Mariána Kočnera nikdy nespravoval ani administrativně neobhospodařoval žádné peníze. Takže jsem je pro něj nemohl ani prát. Jediné peníze, co kdy mohla moje firma za ty roky [od Kočnera] obdržet, byly poplatky za registraci společností, pro auditory nebo likvidátory.“

To, že Christian Ellul měl pochybnosti o dobrých úmyslech svého tchána, ale dokládá jeho rozhodnutí co nejrychleji po vraždě Jána a Martiny zavřít obě Kočnerovy maltské firmy.

„Hned po těch vraždách Maltu zaplavily články a tweety tvrdící, že jsem hlavnímu podezřelému pomáhal prát přes Maltu peníze. Odmítám, že bych pral peníze nebo dělal něco nezákonného. Ale není snad [zavření Kočnerovy maltské společnosti] normální reakce? […] Měl jsem pocit, že bych se od něj měl distancovat,“ vysvětluje své rozhodnutí Ellul.

To ale Kočner viděl jako problém. V jedné z uniklých zpráv, jež zveřejnily Aktuality.sk, napsal Kočner Zsuzsové, že Ellul chce zavřít jeho maltské firmy a peníze mu pomůže převést jinam.

„Len mi povedal, že s okamžitou platnosťou ruší všetky firmy a nechce so mnou už nikdy nič mať. A to je k… a veľký problém.“

„On je právnik, utečú mu klienti. On z toho žije. Ja ho úplne chápem. Povedal, že mi pomôže prehodiť to inde, ale že už nemôže spravovať moje firmy,“ psal Alene Zsuszové. „Posral sa. On bol vždy sráč,“ citují Aktuality.sk zprávy.

Christian Ellul nicméně tvrdí, že o nic nešlo: „Myslím, že jsem mu snad řekl, aby už do mé firmy neposílal žádné další peníze za výdaje na provoz firmy. A že jakmile tu bude někdo další, kdo mu pomůže s firmami, tak tyto malé platby může převést tomu novému administrátorovi, který se o to postará.“

Dnes už prý ale s Kočnerem nekomunikují „… kvůli těmto šokujícím odhalením z posledního roku […]. Kočner byl namočený snad v každém problému Slovenska za posledních dvacet let, považuji ho za hrozbu pro své podnikání.“

Christian Ellul kromě firem pro Mariána Kočnera spravoval na Maltě i firmy pro Pentu, pro dceru podnikatele Jozefa Majského Evu Majskou nebo slovenského daňového poradce Marcela Murániho.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Kočnerův zeť popírá, že by pro něj pral na Maltě peníze appeared first on investigace.cz.

Kontroverzní maltská Pilatus Bank přišla minulé pondělí o bankovní licenci. Oznámil to Úřad finančních služeb – státní regulátor bankovního sektoru na Maltě – s odvoláním na rozhodnutí Evropské centrální banky. To přišlo poté, co byl předseda představenstva Pilatus Bank obviněn ve Spojených státech z praní peněz a finančních podvodů.

Maltská čistička na ázerbájdžánské prachy

O podezřelých finančních operacích Pilatus Bank psala maltská investigativní novinářka Daphne Caruana Galizia, která byla vloni v říjnu zavražděna bombou ve svém autě.

Podle ní přes maltskou banku prala peníze i rodina ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva. Alijevova nejstarší dcera Lejla měla převést jeden milion eur (asi 25 milionů korun) z dubajské společnosti Sahra FZCO do offshorové společnosti vlastněné manželkou maltského premiéra Josepha Muscata.

Daphnin článek o propojení rodinných a byznysových aktivit rodin Alijevů a Muscatů vyvolal na Maltě skandál. Tamní televize například zdokumentovala, jak majitel a krizový manažer Pilatus Bank uprostřed noci vynášejí z budovy banky dokumenty v igelitkách. Ve čtyři hodiny ráno následujícího dne mělo jejich soukromé letadlo odletět z Malty do Dubaje, se zastávkou v ázerbájdžánském Baku. Maltský premiér Joseph Muscat tato obvinění popřel a provozovatel letadla se vyjádřil, že během daného letu nebyl na palubě žádný pasažér.

Mezinárodní tým investigativních novinářů, který po loňské vraždě Daphne pokračuje v jejích kauzách, odhalil, že dvě dcery a syn prezidenta Alijeva vlastní celkem 17 dubajských nemovitostí v hodnotě přesahující 100 milionů dolarů (více než 2,2 miliardy korun). Tyto špinavé peníze byly vyvedeny z Ázerbájdžánu a následně proprány právě přes maltskou Pilatus Bank.

Malta – ostrov neomezených možností

Slabý legislativní rámec

Maltský Úřad finančních služeb doporučil odebrání licence Pilatus Bank letos v červnu. Rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) však přišlo až nyní – po čtyřech měsících. Na vině je údajně slabý legislativní rámec EU v oblasti boje proti praní špinavých peněz a liknavý přístup maltského státního finančního regulátora.

Mezi finančními úřady EU v současnosti probíhá debata, jak legislativu v této oblasti zlepšit, aby se v budoucnu dalo podobným finančním zločinům předcházet nebo alespoň jejich pachatele efektivně stíhat.

ECB ani Pilatus Bank rozhodnutí nekomentovaly.

Autoři: Jakub Šimák, Eva Kubániová

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Maltská Pilatus Bank přišla o licenci kvůli podezření z praní peněz appeared first on investigace.cz.