Zhoubní mimozemští nanoboti v zubních analgetikách, zednářská spiknutí nebo bájná slovansko-árijská pravlast Tartárie. Na českých a slovenských telegramových kanálech se konspiracím a dezinformacím daří. Stejně tak roste sledovanost účtů spojených s proruskou propagandou. Mělo by nás to znepokojovat? Nebo jde o izolovanou skupinu lidí, která žije mimo realitu? A k čemu všemu ruskou komunikační platformu lidé využívají? Datový analytik Josef Šlerka startuje sérii Průvodce českým a slovenským Telegramem. K mikrofonu si ho pozval Petr Gojda.

Přečtěte si

Průvodce českým a slovenským Telegramem: Díl I. aneb na vlnách 5G

The post Podcast Odposlech: Po stezkách dezinformací na českém a slovenském Telegramu appeared first on investigace.cz.

Počty fanoušků proruských propagandistických kanálů na Telegramu rostou. Po roce se proto vracíme k datům o českém Telegramu. Ty ukazují posilování účtů spojených přímo s propagací ruského pohledu na válku v Ukrajině i na celý Západ. Stejná tendence platí i pro i konspirační kanály.

Na konci července oznámil šéf společnosti Telegram Pavel Durov, že jeho komunikační platforma dosáhla 950 milionů uživatelů po celém světě a míří k jedné miliardě. Tento počet celosvětově překračují jen tři aplikace: WhatsApp a Facebook Messenger společnosti Meta a čínská aplikace WeChat. Neroste ale jen množství uživatelů, na Telegramu posilují také propagandistické, konspirační a dezinformační účty. Ukazují to data z analýzy serveru investigace.cz, který se Telegramu věnuje již několik let. Díky nim můžeme porovnat vývoj počtu sledujících šesti největších účtů českého Telegramu za poslední rok.

Z těchto účtů je pět anonymních, typickým znakem všech šesti je pak šíření tzv. alternativního zpravodajství, což zahrnuje i konspirace, dezinformace a proruskou propagandu. V počtu fanoušků nadále vede účet konspiračního serveru CZ24.News, avšak těsně za ním se již nachází účet neČT24, jenž množství svých odběratelů skoro zdvojnásobil. Daleko víc ovšem nabyl jiný účet spojený s ruskou propagandou: Maršál Malinovskij (@marsalMalinovskij). Ten počty svých fanoušků skoro ztrojnásobil.

Účet neČT24 dlouhodobě čelí podezření, že je účtem řízeným přímo z Ruska a spojeným s redakcí českého Sputniku. A byl to právě tento účet, který před druhým kolem prezidentských voleb v lednu 2023 šířil zmanipulované video s tehdejším kandidátem Petrem Pavlem.

Ukázka z postů telegramového účtu neČT24

Český online prostor je historicky i jazykově spjatý se sousedním Slovenskem – na tamním Telegramu lze pozorovat podobný trend jako v Česku. I na Slovensku posilují účty spojené s propagandou, například účet extremisty Dannyho Kollara, jenž oproti loňsku poskočil skoro o 8 000 fanoušků a celkově jich má kolem 63 400. Stejně tak se daří účtu konspiračního webu InfoVojna, který je s 51 000 fanoušky druhým největším na Slovensku.

Obdobný trend se projevuje i v německy mluvících zemích, kde účet rakouské alt-right on-line televize AUF1 za poslední rok o půl navýšil počty svých sledujících o téměř 40 000 a může se dnes pochlubit celkovým číslem bezmála 282 000 sledujících.

Nový dark web? Konec ráje. Unijní regulace se blíží

Telegram si vysloužil pověst neregulované sítě – proto bývá označován jako nový dark web, tedy místo anonymity a naprosté svobody bez jakéhokoli omezení. Z těchto důvodů jej využívají politická, ideologická či antisystémová opoziční hnutí z celého světa, jenže zrovna tak bývá zneužíván i ke zločinu. I u nás je tato tendence stále patrnější – počínaje například tím, že se Telegram stal platformou radikalizace řady teroristů, včetně útočníka na bratislavskou kavárnu Tepláreň v říjnu 2022. Známá jsou i fakta, že na Telegramu je možné objednat si různé trestné činy, třeba zapálení auta v České republice, na což investigace.cz upozornila před dvěma měsíci. Telegram se tak stal sítí, kde se potkávají teroristé, dealeři, propagandisté i disidenti, a tato tendence neustále roste.

Právě vzestup Telegramu ale může přinést zásadní změny. Platforma uvádí, že má v celé Evropské unii 41 milionů aktivních uživatelů měsíčně. Blíží se tedy k magické hranici 45 milionů, kterou zřejmě překročí, což by znamenalo, že se stane tzv. very large online platformou a budou se na ni vztahovat speciální regulace vymezené v Nařízení o digitálních službách (Digital Services Act, DSA).

Telegram tak bude muset například zřídit kontaktní místa pro orgány a uživatele, aktivně hlásit trestné činy nebo spolupracovat v oblasti integrity politických voleb. Mimo to bude muset nejméně jednou ročně podstoupit audit od nezávislého auditora a přijímat opatření, která reagují na jeho doporučení, či sdílet své údaje s Komisí i vnitrostátními orgány konkrétních zemí, aby mohlo být sledováno a posuzováno dodržování DSA. Evropské orgány se na tuto změnu již chystají.

Metodologická poznámka: Technicky vzato je největším účtem českého Telegramu účet Hooligans.cz, který postuje zprávy o zápasech pro radikální fanoušky. Posty jsou ovšem v angličtině a struktura komentujících naznačuje, že je účet třeba chápat jako mezinárodní.

The post Telegram roste a konspirační a dezinformační účty na něm posilují. Blíží se však jeho regulace appeared first on investigace.cz.

Vláda Petra Fialy deklarovala boj s dezinformacemi jako jednu ze svých priorit, zatím ale stále tápe, jak tento boj vést. Možná jí v tom pomůže umělá inteligence. Ve svém úsilí začala vláda tím, že podpořila blokování konspiračních a dezinformačních webů. Poté byl zřízen a pár měsíců nato zase zrušen post zvláštního zmocněnce pro tuto oblast. V únoru se jeho agenda přesunula pod křídla poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara, který přiznává, že neumí dezinformace definovat. „Je to slovo, o kterém každý mluví a každý si pod ním představuje něco jiného. Když se zeptáte, co to vlastně je, nikdo vám na to neodpoví,“ říká a dodává, že se teď chce soustředit hlavně na dezinformace a konspirace ze zahraničí.

Konspirační a dezinformační servery přitom měsíčně publikují stovky zpráv, na sociálních sítích se pak tyto zprávy dále masivně šíří a je čím dál náročnější tato data analyzovat. Jak ale ukazuje experiment investigace.cz, může existovat poměrně jednoduché a relativně levné řešení. Určit, které příspěvky jsou konspirační či dezinformační, může pomoct umělá inteligence (AI), přesněji velké jazykové modely jako ChatGPT.

Z domácích serverů, které často šíří konspirace, dezinformace a prokremelskou či alt-right propagandu, vybrala investigace.cz sto článků z posledního půlroku, které na sociálních sítích vyvolaly nejvíce reakcí. Následně jsme požádali AI, aby vyhodnotil, zda obsahují nějaké konspirační či dezinformační prvky, a aby své tvrzení zdůvodnil. Odpovědi umělé inteligence jsme nijak neupravovali, použitá metodologie je uvedena na konci článku. Výsledky se shodují s ručním kódováním využívajícím akademické definice a jsou následující:

Ačkoli jsou znalosti AI často omezeny například časem trénování či tím, zda má přístup k internetu či jiným zdrojům a že se neumí sama dojít podívat na místo, o kterém se mluví, zdá se, že v základním rozpoznávání dezinformací je poměrně úspěšná.

Pro srovnání se můžeme podívat na výběr a zhodnocení textů z mainstreamových serverů jako Seznam Zprávy a Novinky.

Razantní nástup technologií jako ChatGPT vyvolal nejen velká očekávání, ale také velké obavy a strach z rozvratu demokracie. Signatáři dopisu Pause Giant AI Experiments: An Open Letter varovali mimo jiné před tím, že velké jazykové modely mohou zahltit informační prostor dezinformacemi a konspiracemi. Jak se ale ukazuje, AI nemusí jen pomáhat konspirace či dezinformace a podobný obsah vytvářet, může je i velmi úspěšně identifikovat a popsat. Zjednodušeně řečeno se může stát novým druhem spam filtru.

The post Vláda Petra Fialy v boji proti dezinformacím: Jak může pomoci umělá inteligence? appeared first on investigace.cz.

Rakouský televizní kanál propagující extremismus, polští konspirátoři, čeští dezinformátoři nebo slovenský krajně pravicový politik. Ti všichni chtějí svá sdělení dostat k co nejpočetnějšímu publiku, zároveň však čelí tlaku ze strany regulačních orgánů, ale i Facebooku a Twitteru. Naštěstí je tu Telegram. Novináři ze 13 evropských zemí v rámci projektu Ohňostroj lží opět analyzovali, jak se dezinformace a extremismus v Evropě šíří. Čím je Telegram pro dezinformátory a konspirátory tolik přitažlivý? Ve které ze sledovaných zemí je nejpopulárnější? A je v porovnání s ostatními platformami na sdílení obsahu opravdu tak zajímavý?

Rozhovor s datovým a mediálním analytikem Josefem Šlerkou. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Ohňostroj lží, díl 2. – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Jak se z milovníka kritického myšlení stává člověk, co utíká z takzvaných alternativních médií v době, kdy se mění v dezinformační? A proč je pro mnohé tak těžké konspirační média opustit? Rozhovor s Antonem Smataníkem otevírá témata, která jinak zůstávají skryta za oponou netransparentnosti konspirační scény.

Před jedenácti lety jste začal psát pro servery, jež bývají označované jako konspirační a dezinformační. Jak se to stalo? Co jste pro ně psal a proč?

V roce 2012 jsem se stal blogerem na stránce tv24.li, která dnes už neexistuje. Oslovil mě pozdější zakladatel Slobodného vysielače, zda bych pro ně nechtěl psát články o politice. Napsal jsem tři texty o SDKÚ (Slovenská demokratická a kresťanská únia, pozn. red.) a tři o Smeru-SD, což byly v té době nejsilnější politické strany na Slovensku. Napadlo mě, že když dám dohromady jejich kauzy a připomenu ideologie, jež zastávají, tak to možná někomu pomůže, aby je nevolil, aby se jim vyhnul. Informace o jednotlivých kauzách nebyly nikde dostupné pohromadě, daly se najít jen jednotlivě a za těch patnáct let lidé ztráceli přehled.

Byla to moje první novinářská zkušenost, ale ani dnes bych ty texty nenapsal nijak odlišně. Prostě jsem dal dohromady podklady a sepsal k nim komentář. Viděl jsem, že je o mé články zájem, byly to seriózní věci, chtěl jsem psát dál, ale nebylo kam.

O pár měsíců později vznikl časopis, který se jmenoval Zem a Vek, a tak jsem se tam přihlásil jako autor. Zpočátku Zem a Vek neměl pevnou strukturu, byl to spíš startup. V redakci tenkrát působilo jen málo kmenových autorů, jedním z nich už ale byl šéfredaktor Tibor Rostas, byl to jeho projekt.

Bude to možná znít ironicky, ale můj první článek pro ně byl o kritickém myšlení. Při jeho psaní jsem vycházel z vysokoškolských přednášek. Článek publikovali, v redakci s ním byli spokojení a nabídli mi, abych pokračoval.

Tehdy jste ještě studoval?

Ne, už jsem pracoval v IT a na psaní jsem měl čas jen o víkendech. Bylo to období po protestech Gorila (protesty po propuknutí slovenské korupční kauzy Gorila, pozn. red.), kterých jsem se účastnil. Říkal jsem si, že by bylo fajn pokusit se lidi lépe informovat, alespoň nějak přispět k posunu vpřed.

Po prvním článku jste dostal nabídku v Zem a Vek pokračovat…

Ano, přišlo mi, že moje psaní může lidem pomoci, tak jsem dal dohromady dalších šest textů, za které jsem nechtěl žádný honorář, i když mi je později všechny zaplatili. Šlo například o trojdílnou sérii o okultních kořenech nacismu založenou na podle mého názoru vynikající knize, kterou jsem četl. Pak mi řekli, že už píšu dlouho a celkem kvalitně, že bych zkrátka mohl psát pravidelně a za peníze. Po půl roce jsem se tedy poprvé osobně seznámil s redakcí a redaktory. Do té doby jsme spolu byli v kontaktu jen elektronicky. To bylo koncem roku 2013.

Proč jste vlastně chtěl psát tam? Proč ne do některého z mainstreamových médií?

Už dříve jsem psával blogy, sci-fi a fantasy povídky, které se docela líbily. Ještě se dají někde dohledat. Blog jsem měl i na webu deníku SME, ale z jejich strany tam existovala různá omezení. Proto jsem začal hledat něco jiného. Neměl jsem ovšem odpovídající vzdělání ani předchozí zkušenosti, takže šance, že mě vezmou do velkého média, byla minimální.

Začal jste tedy psát pro Zem a Vek, který byl tenkrát novým titulem a neměl žádnou publikační minulost. Jak se tento časopis v té době profiloval?

Od začátku to bylo komplikované. Redakce byla nesourodá, zpočátku až roztomile alternativní. Půlka časopisu se věnovala přírodě, komunitám, šamanismu, čínské medicíně, meditaci, józe, čakrám, nějaké články se týkaly problémů s legalizací zakázaných léčiv a podobně. S touto částí nebyl nikdy problém, zajímalo to spoustu lidí a přitom nešlo o extra kontroverzní čtení. Prostě jsme se zaměřovali na alternativní styl života.

A ta druhá část?

Ta byla mnohem problematičtější, neboť se zabývala politikou, ekonomií a byla okořeněná konspiracemi, tajnými spiknutími, spekulacemi… Všechny podobné texty byly postaveny na kritickém a negativním pohledu vůči západní společnosti. Říkali jsme si: „Jsme na Západě, tak budeme kritizovat hlavně Západ, protože mainstream to moc nedělá.“

Byla za tím ze strany vedení časopisu nějaká ideologie?

Myslím, že vedení časopisu vidělo v této orientaci spíš možnost, jak prorazit, jak vhodně zaplnit díru na trhu. Něco takového tady nikdo nedělá, takže když s tím začneme, získáme čtenáře i podíl na trhu a budeme se rozvíjet dál. Viděli to obchodně. Pokud jde o redaktory, my jsme to vnímali jako příležitost i výzvu. Chtěli jsme kriticky psát o tématech jako válka v Iráku a Afghánistánu, o pádu dvojčat v New Yorku, o válce v Libyi a Sýrii, v bývalé Jugoslávii, o moderním otroctvím v Číně a tak dále.

V tomto směru je český mainstream otevřenější než ten slovenský. Naopak pro podobný druh i obsah psaní existuje na Slovensku velký nevyužitý prostor, který nás lákal, tak jako možnost přitlačit na pilu. Což bylo ostatně oblíbené přísloví šéfredaktora Rostase – přitlačit na pilu. Poznal jsem to i na sobě. Časem vás takový přístup pomalu deformuje, radikalizuje.

Moje texty v redakci také hodně krátili, až se z nich vytratil odstup a určitá vyváženost, kterou jsem tam pracně dostával. Zároveň jsem je po úpravách už nikdy neviděl. Údajně na to nebyl čas kvůli uzávěrce…

Jak to pokračovalo? Stal jste se kmenovým autorem…

Ano, dostával jsem mzdu a příplatek za čtenost, tu jsem měl vysokou. Časopis byl ze začátku „jen“ tištěný, pak se přidala i online verze, kde jsem měl hodně prostoru, protože zpočátku psalo na web málo lidí. Připravoval jsem také podklady a komunikoval s těmi, co pomáhali časopis propagovat, rovněž jsem spravoval sociální sítě a podobně. Na poradách ale bylo pro každého velmi těžké se prosadit, šéfredaktor měl svojí představu, a byť se redaktoři mnohokrát postavili proti, on si vždy prosadil svou. Byla to taková one man show. Občas jsme se tomu smáli, byl úplně posedlý, myslel si, že ví všechno nejlíp…

Jak dlouho jste tam zůstal? 

Začal jsem někdy v polovině roku 2013 a psal do konce roku 2014. Na začátku roku 2015 mi ještě vyšly nějaké texty, ale to už jsem byl pryč. Časopis i web se za ten čas velmi změnily. Už to nebyla alternativa, ale spíš účelová propaganda. Stávalo se z toho v podstatě to, proti čemu se mělo bojovat. Jenom v obráceném gardu.

Například překlady se čím dál víc přebíraly z Russia Today. Dříve jsme od nich překládali jen pár článků. Když jsem odcházel, byla těch článků už většina. Když jsem se opakovaně ptal, proč to tak musíme dělat, odpověď byla vždy stejná: „Protože oni píšou tak, jak my chceme.“

To bylo už po anexi Krymu?

Ano, po anexi se začaly věci měnit, kvůli tomu jsem také odešel. Po událostech na Krymu a Donbasu se časopis výrazně zradikalizoval a zaměřil vysloveně prorusky. Předtím to bylo alespoň zdánlivě vyvážené, nebyl tam záměr manipulovat veřejnost. Pak už ne. Zpočátku jsme mohli šít do každého, psali jsme články kritické vůči Rusku, Číně, USA nebo EU. Potom jsme se ale stali členy pouze jednoho „tábora“ – toho proruského. Dokonce zazněla věta: „Teď jsi ve správném táboře, takže o něm přece nebudeme psát negativně.“

Správný tábor byl tedy prokremelský?

Stačilo si přečíst rozhovory s velvyslanci, které v Zem a Vek vycházely, a hned bylo jasné, na kterou stranu se jako časopis kloníme. Komu se nadržuje a do koho se šije. Publikoval se třeba rozhovor s velvyslancem Izraele, sestavený ze samých nepříjemných, agresivních otázek. Celé to bylo nastavené tak, aby z toho vyšel maximálně negativně. Na druhou stranu při rozhovoru s velvyslancem Ruska mu doslova nahrávali na smeče. Bylo to až směšné, jak mu šli na ruku. Po záboru Krymu!

Existovala nějaká placená spolupráce mezi Ruskem a časopisem?

Na to se přišlo později, někdy na konci roku 2014 a byl to i hlavní důvod, proč jsem odešel. Objevila se nahrávka rozhovoru Tibora Rostase a jeho komplice Dušana Budzaka s ruským velvyslancem, kde si domlouvali spolupráci. Téměř škemrali o peníze. Šéfredaktor a majitel Zem a Vek Rostas a majitel rádia Viva Budzak přišli ruskému velvyslanci nabídnout, že by v Zem a Vek mohli začít vycházet velmi pozitivní články o Rusku, a chtěli se domluvit na podmínkách. Zhrozil jsem se toho. Myslel jsem si, že věci, které se v tomto smyslu o nás povídají a v jiných médiích píší, jsou blbosti, ale jak jsem zjistil, byla to pravda. Proto jsem se rozhodl odejít. Byl nejvyšší čas.

Odešel jste, ale s psaním pro konspirační weby jste nepřestal.

Přešel jsem do Slobodného vysielače. Tam jsem dělal jen překlady. Chtěl jsem psát i vlastní články, ale nešlo to. Jednalo se především o internetové rádio, web měli velmi jednoduchý a na žádné blogy ani články tam nebyl prostor. Překlady a agenturní zprávy ale na webu vycházely, takže jsem dostal tři až čtyři články denně a ty přeložil, připravil je v redakčním systému a umístil na sociální sítě. Tehdy v rádiu vystupoval jako host třeba i takový Richard Sulík či Martin Klus a fungovalo to výrazně jinak než dnes. Mělo to šanci.

Jak jste získával tipy na články pro Slobodný vysielač?

Od šéfa, obvykle řekl, ať se podívám na to nebo na tamto, a pokud budu mít s něčím problém, ať řeknu, že mi dá jiný článek. Šlo zejména o americké a britské zdroje, někdy mainstream, jindy lokální média či bulvár. Většinou byly texty zajímavé, i když téměř všechny velice kritické k Západu. Občas jsem se snažil přijít s vlastním návrhem. Byla tam zpočátku nějaká snaha o vyváženost.

A ve Slobodném vysielači jste vydržel jak dlouho?

Tři měsíce.

Šlo o placenou práci? Lidé mají obvykle představu, že tento druh práce dělají nadšenci.

Ne, byl jsem normálně placený. Pak odešel jeden ze zakladatelů, který mi tvrdil, že mu ostatní spolumajitelé mluví do toho, jaké si má do vysílání zvát hosty a podobně. Spolu s ním jsem odešel i já. Nabrali nadšence, kteří to dělali zadarmo. Nač platit. Podle toho to pak i vypadalo.

Kam jste směřoval potom?

Psal jsem pár článků pro Medzicas, ale s tím jsem rychle seknul, jeden člověk z redakce, který je dnes již po smrti, mi slíbil peníze, nikdy však nezaplatil. Pak jsem působil v Konzervatívnom výberu, kde vcelku šlo o nekontroverzní témata. Tento web doslova vyráběl image Borise Kollára (politik a současný předseda Národní rady Slovenské republiky za stranu Sme rodina, pozn. red.). Tam se publikovaly texty, které ideologicky pomáhaly vytvářet jeho stranu. Vycházely hlavně články proti imigraci, což bylo téma, které tenkrát plnilo mediální prostor. Konzervatívny výber byla spíš taková šedá zóna, kam jsem vycouval z dezinformační scény a psal články na témata, která jsem si více méně sám vybral. Moc toho ale nebylo, vydali mi pár textů a tím to skončilo.

Ještě jsem udělal v Praze pohovor do slovenské verze Parlamentních listů. Pro ně jsem napsal asi pět článků, ale bylo vidět, že je to prostě bulvár a já z toho opět vycouval. Poslal jsem i nějaké staré texty do Hlavných správ. To byl zřejmý omyl. Byl jsem přesvědčený, že se mi podaří obsah těch médií vyvažovat. Jenže to nefungovalo. Lidí, kteří mysleli kriticky, bylo v této sféře už poskrovnu. To prostředí vás semele, buď vaše články kvůli nezájmu úplně zapadnou, nebo se přizpůsobíte. V těchto médiích také nejde psát objektivně, nestranně a kriticky.

Proč to nejde?

Protože čtenáři to moc nechtějí. Lidé už mají nastavené, co chtějí slyšet. Pokud bych jeden den psal proti Putinovi, druhý proti Bidenovi a třetí proti čínskému státníkovi Si, abych to střídal, byli by z toho úplně zmatení a nefungovalo by to. Tak jsem toho nechal.

Psal jsem ještě do českého časopisu Šifra, což bylo velice příjemné období, publikovali mi jeden až dva texty měsíčně. Vybíral jsem si samá alternativní a v podstatě nevinná témata na bázi filozofie, psychologie, historie, sociologie a podobně. Byla to taková šedá zóna, možná trochu ve stylu jiného českého časopisu – Epocha. Tam jsem skončil v roce 2018.

Vedle Šifry jsem ale psal i pro vědecký časopis Quark. Na Slovensku je to velmi známý odborný časopis, který jsem jako dítě doslova hltal a dodnes mě technologie nesmírně zajímá. Pořád mám nějaká čísla schovaná na půdě u rodičů. Vůbec jsem si nedokázal představit, že bych pro něj jednou mohl psát. Povedlo se a publikovali mi pět článků. Potom jsem s touto profesí skončil.

Jak vypadaly redakce, kterými jste prošel? 

Lidi, co tam pracují, lze rozdělit do několika skupin. V první jsou nadšenci, kteří mají pocit, že se o některých věcech u nás píše málo, jsou to naivní dobráci, co mají o světě idealistickou představu. Dnes už jich tam moc není. Pak jsou to lidi, kteří vidí příležitost proslavit se, vydělat si peníze nebo získat politické body. Do další skupiny patří ztroskotanci, co neuspěli v jiných médiích. Všude je odepsali a tohle jim zbylo. A nakonec jsou tam jedinci, kteří jsou opravdu mentálně mimo.

Co byste vzkázal těm, kteří uvažují, že začnou psát pro konspirační a dezinformační weby?

Dezinfo webům bych se naprosto vyhnul. Pokud nemáte správné nastavení, nemáte šanci. Články vám bude redakce blokovat, ořezávat, budou vás šikanovat, a pokud se tomu nepřizpůsobíte, velice rychle se vás zbaví. Mají agresivní a jednorozměrné myšlení. Dnes by pro ně mohl psát jedině opravdový blázen nebo agent.

Co pro vás znamená nebo představuje šedá zóna?

Špatně se to definuje… Šedá zóna přebírá některá témata dezinfo scény, ale snaží se je zpracovat kvalitnějším způsobem, který připomíná mainstream. Nebo mainstreamová témata naopak zpracuje úplně na hraně. Moje představa o působení v médiích se týkala právě takové šedé zóny. Podobnou práci bych snesl.

A jak tedy s odstupem hodnotíte tuto specifickou mediální scénu?

V podstatě to dnes funguje jako sekta. Došlo mi to na konci roku 2014, když jsem seděl sám v hledišti divadla, před začátkem besedy Zem a Veku a poslouchal takovou kakofonii, prazvláštní hudbu. První hosté teprve přicházeli. V tom okamžiku mi to došlo. Za fenoménem takzvané alternativy stojí psychologie. Je to skoro jako sekta a oni si přišli pro svoji pseudo informační emocionální drogu. Čím déle v tom jedete, tím těžší je odejít. Většina „členů“ si nedokáže přiznat, že byli oklamáni. Proto se v tom plácají dále. Pokud chce někdo bojovat s dezinfo scénou, měl by se zamyslet nad metodami, jež využívají sekty, a podle toho zvolit nástroje boje. Pravdivé informace nepomůžou, protože v tomto prostředí hrají hlavní roli emoce.

The post „Konspirační média jsou jako sekta,“ vysvětluje bývalý člen slovenské redakce Zem a Vek appeared first on investigace.cz.

S nástupem pandemie koronaviru se konspirační weby v Polsku začaly více orientovat na sociální sítě, přičemž tato tendence ještě zesílila po ruské invazi na Ukrajinu, kdy polské úřady oficiálně zablokovaly některé dezinformační weby. Šiřitelé začali využívat jiné platformy – přesunuli se na blogy, sociální sítě a kanály Telegramu. Většina analyzovaných webů nešíří putinovskou agendu otevřeně, svůj narativ spíše staví na nenávistném projevu vůči Ukrajině. Příkladem je web wolnemedia.net, který funguje už více než deset let.

Po rozsáhlé ruské invazi do Ukrajiny zablokovaly polské úřady uživatelům v zemi přístup na řadu webových stránek šířících kremelskou propagandu a dezinformace. Šiřitele to však nezastavilo – pouze se přesunuli na blogy, začali využívat sociálních sítí nebo si články z blokovaných webů přeposílali. Dezinformační základna tak vládní blokace ustála a šiřitelé s různě velkým publikem své webové stránky provozují nadále.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Navzdory blokádě ze strany polské Agentury pro vnitřní bezpečnost některé z webových stránek, které jsou klasifikované jako dezinformační, opět fungují. Část z nich je přístupná pouze přes VPN, jiné své weby stáhly a zůstávají aktivní pouze na sociálních sítích a kanálech Telegramu. Obsah se k publiku dostává v několika formátech: na internetu se objevují videa, články a blogy. Jedinečné řešení pak vytvořila organizace, která se prezentuje jako „centrum právních služeb“. Ta k šíření dezinformací využívá svou vlastní mobilní aplikaci.

Většina zkoumaných webových stránek prokremelské narativy nesdílí otevřeně, ale spíše hojně šíří protiukrajinskou propagandu, která někdy přechází v nenávistné projevy. Některé z těchto webových stránek existují již řadu let. Například web wolnemedia.net je více než deset let starý a replikuje prokremelský obsah a konspirační teorie. Podle dřívějšího výzkumu novinářského sdružení VSquare přešly některé kanály a webové stránky, které aktivně sdílely protiuprchlické narativy a konspirační teorie, k šíření protiukrajinské propagandy. Ne všechny však otevřeně podporují ruské vojenské aktivity v Ukrajině.

Přečtěte si

Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Webové stránky zřízené během pandemie využívají ke své propagaci sociální sítě. Třetí největší web, který jsme v rámci projektu zkoumali, nese název Lega Artis a jedná se o firemní blog nabízející „právní poradenství“ v otázkách koronaviru. V minulém čtvrtletí zaznamenal téměř milion zobrazení. Přestože byl obsah odborníky na ověřování faktů více než třicetkrát vyvrácen, společnost Lega Artis spadá podle Google News do kategorie „vydavatel zpráv třetí strany“, což ji ztotožňuje s „vysoce kvalitním a důvěryhodným zpravodajským obsahem“.

Podle našich zjištění se Lega Artis snaží svou nálepku důvěryhodného zdroje stvrdit vytvořením portálu News Na Dnes (Dnešní zprávy), který se tváří jako zpravodajský server. Portál nese znaky částečně automatizovaného provozu, v textech se například objevují jazykové chyby. Na Telegramu jsou články z Lega Artis automaticky šířeny v několika kanálech sítí chatbotů.

Na žádost o komentář k dezinformačnímu obsahu Lega Artis odpověděl, že jsme „sponzorováni kyjevským propagandistickým režimem, který má v hlavní roli komika terorizujícího Západ svými neustálými požadavky“.

Polské domény šířící dezinformace a konspirační teorie se mimo jiné opírají o americké ultrapravicové weby. Výzkum projektu Ohňostroj lží ukazuje, že tento trend v posledních letech vzrostl. Některé menší polskojazyčné webové stránky šíří obsah včetně myšlenek konspiračních teoretiků a alt-right aktivistů, jako je například pravicový americký rozhlasový moderátor a protivládní konspirační teoretik Alex Jones.

Autoři textu: Anastasiia Morozova, Julia Dauksza, Anna Gielewska, FRONTSTORY.PL

The post Ohňostroj lží v Polsku appeared first on investigace.cz.

Chorvatská vláda chce do boje s dezinformacemi investovat 145 milionů korun z fondů Evropské unie. Na nutnost chránit občany před množstvím dezinformací šířících se v Chorvatsku a potřebu zvyšovat mediální gramotnost upozorňuje i chorvatská ombudsmanka. Konspirační platformy šíří svůj obsah i do sousedních zemí jako je Srbsko, Černá Hora, Slovinsko nebo Bosna a Hercegovina. Příkladem je portál documentarac.hr, který od začátku svého působení v roce 2020 sdílel odkazy na nejméně devět stránek, jež projekt Ohňostroj lží označil za konspirační weby. Nejčastěji jsou sdílena ultrapravicová témata, ruská propaganda nebo dezinformace týkající se migrace. 

V Chorvatsku, nejmladším členském státě EU, vyjádřilo znepokojení nad šířením dezinformací mnoho politických pozorovatelů. Nutnost chránit občany před falešnými zprávami a dezinformacemi ve své poslední výroční zprávě zdůraznila například chorvatská ombudsmanka.

K tomu, nakolik Chorvati dezinformacím důvěřují, podle její zprávy přispívá nedostatečná mediální gramotnost veřejnosti a politické a korporátní zájmy, které na veřejnost prosakují prostřednictvím moderních komunikačních kanálů. Doporučila, aby ministerstvo kultury a médií navrhlo a realizovalo komplexní mediální kampaň, která by se zabývala odpovědností občanů za obsah, který zveřejňují na sociálních sítích a v elektronických médiích.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Studie z roku 2022 s názvem „Posílení odolnosti společnosti vůči dezinformacím: analýza situace a návrhy jednání“, kterou vypracoval regulační orgán Agentura pro elektronická média (AEM), obsahovala varování, že „společnosti s nízkou úrovní důvěry v instituce“, jako je Chorvatsko, jsou vůči šíření dezinformací obzvláště zranitelné.

Ministr kultury a médií letos v červnu oznámil, že Chorvatsko bude proti dezinformacím bojovat s pomocí fondů EU. V rámci Národního plánu obnovy a odolnosti po covidu-19 navrhlo ministerstvo spolu s AEM projekt s názvem „Tvorba systému ověřování faktů v médiích a publikování veřejných informací“ v hodnotě šesti milionů eur (což je v přepočtu zhruba 145 milionů korun). Prostřednictvím této iniciativy by měl být financován rozvoj sítě nezávislých ověřovatelů informací.

Chorvatské médium Oštro analyzovalo šestnáct stránek, které šíří dezinformace a zaměřují se na chorvatské publikum. Více než 60 % z nich se čtenářům jeví jako stránky legitimních mediálních organizací, ačkoli nejsou regulátorem AEM registrovány jako elektronická média. Přibližně 43 % všech portálů nezveřejňuje informace o svých zakladatelích, vydavatelích nebo redaktorech.

Přečtěte si

Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Jedním z takových webů je dokumentarac.hr, relativně nový šiřitel dezinformací, který byl spuštěn v roce 2020, tedy v průběhu pandemie covidu-19. O spuštění portálu napsal jeden z jeho autorů Mirsad Dubravić až o rok později. Text byl napsán v první osobě množného čísla a vyzdvihoval, že během prvního roku server publikoval „více než 400 různých výzkumných článků, překladů a videomateriálů“.

Během dvou let své existence portál sdílel odkazy na nejméně devět stránek, které projekt Ohňostroj lží označil za stránky šířící ruské dezinformace a za konspirační nebo ultrapravicové weby. Téma krajní pravice je v Chorvatsku nejrozšířenější. Dokumentarac.hr také sdílel 68 odkazů na tři další místní a regionální webové stránky, které byly projektem označeny za šiřitele dezinformací, konspirací nebo ultrapravicových narativů.

Data získaná pomocí nástroje CrowdTangle ukazují, že články serveru dokumentarac.hr na Facebooku sdílely různé chorvatské, slovinské a srbské skupiny. V letech 2020 až 2022 se články publikované dokumentarac.hr většinou týkaly témat souvisejících s pandemií covidu-19, například očkování, a nejméně dvanáct článků bylo chorvatskými a bosenskými organizacemi pro ověřování faktů vyvráceno jako dezinformace.

Kromě pandemie je jedním z horkých témat dezinformačního prostředí v Chorvatsku migrace, což souvisí s tím, že Chorvatsko je jednou ze zemí na takzvané balkánské trase, kterou uprchlíci a migranti využívají jako vstupní cestu do západní Evropy.

Chorvatsko je obklopeno především jazykově a kulturně podobnými zeměmi, jako jsou Srbsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Slovinsko, což v rámci regionu na jednu stranu přispívá k rychlejšímu šíření ověřených zpráv, ale na straně druhé i k snadnému šíření dezinformací. Třináct dezinformačních portálů analyzovaných v rámci tohoto projektu také šířilo svůj obsah do sousedních zemí, nejčastěji do Srbska nebo Bosny a Hercegoviny.

Autorka textu: Anja Vladisavljević, Oštro (Croatia)

The post Ohňostroj lží v Chorvatsku appeared first on investigace.cz.

Novináři z 13 zemí Evropy si posvítili na to, jak se v jejich vlastích šíří dezinformace. Jednotlivé proruské weby spolu podle jejich zjištění čile komunikují a spolupracují a v jejich aktivitách jim nezabraňují ani snahy jednotlivých vlád dezinformační stránky blokovat. Nahlédněte s námi dnes do zákulisí prokremelského, konspiračního a ultrapravicového dezinformačnho ekosystému ve střední a východní Evropě. Kdo ovládá evropskou dezinformační a konspirační scénu? Jaké používají metody? A proč je složité s tím cokoliv dělat?

Rozhovor s datovým a mediálním analytikem Josefem Šlerkou a reportérkou ICJK Karin Kőváry Sólymos.

The post Podcast ODPOSLECH: Ohňostroj lží – rozhovor appeared first on investigace.cz.

Dezinformace a konspirace jsou  v České republice přítomny již řadu let a servery, které je šíří, pravidelně sleduje asi desetina internetové populace. Nejčastěji sdílené jsou kremelské narativy a konspirace proti očkování. Při šíření dezinformací lze v České republice vysledovat tři období, která sehrála klíčovou roli: ruská anexe Krymu v roce 2014, pandemie Covidu-19 a ruská invaze do Ukrajiny. Při distribuci konspirací a dezinformací u nás hrají důležitou roli i sociální sítě. Českou specialitou jsou pak řetězové e-maily. Nejvýznamnější konspirační a dezinformační stránky v ČR mají obrovskou návštěvnost – na weby AC24.cz, CZ24 a Protiproud zavítá měsíčně sto tisíc až milion uživatelů. 

Konspirační teorie, například že koronavirus byl vytvořen záměrně v laboratořích za peníze Billa Gatese, považuje za pravdivé 10 až 15 % české populace. Další průzkumy a statistiky přinášejí obdobné závěry. Přibližně 10 % občanů podporuje ruskou invazi do Ukrajiny, zatímco dalších 30 % si není jisto, kdo má pravdu. Extremistické strany také v českých volbách pravidelně získávají 10 až 15 % hlasů. Z tohoto pohledu není situace v České republice výrazně špatná, ale ani dobrá.

Obsah konspiračních a dezinformačních serverů v ČR pravidelně konzumuje přibližně 10 % české internetové populace. Podle analýzy serveru investigace.cz jsou jejich hlavním obsahem kremelské narativy a konspirace proti očkování. V této směsi obsahu se zrcadlí tři významná období, která ovlivnila krátkou historii antisystémových webů.

Vzestup českých konspiračních a dezinformačních webů souvisí s ruskou okupací Krymu v roce 2014. V té době vznikly nebo posílily ty nejznámější, například Aeronet. V roce 2017 tyto weby vyvolaly dezinformační kauzu zvanou Lithium, kterou následně využila populistická politická strana ANO a další subjekty k útokům na ČSSD, tehdejšího lídra parlamentních voleb. Podle výzkumů stála tato kauza vládní ČSSD několik procent voličů a vedla k následné změně vlády a nástupu Andreje Babiše do funkce premiéra.

Druhou vlnu posilování konspiračních a dezinformačních webů vyvolala v Česku podobně jako v řadě dalších zemí pandemie koronaviru. V tomto období se tyto kanály silně prosadily také na Facebooku, v Česku nejpopulárnější sociální síti. Téměř polovina nejvíce sdílených článků o koronaviru na Facebooku pocházela právě z konspiračních a dezinformačních webů.

Třetí nárůst aktivity dezinformačních webů souvisí s ruskou invazí do Ukrajiny. Některé z existujících stránek přejaly kremelský narativ o legitimitě invaze a propagovaly obraz Ukrajiny prezentovaný vládou Ruské federace. První oficiální českou reakcí na tento obsah bylo odstranění osmi dezinformačních webů ze záznamů DNS vedených národním registrátorem CZ.NIC. České vojenské zpravodajství následně požádalo poskytovatele internetových služeb (ISP) o zablokování přístupu k dalším stránkám.

Blokování těchto stránek sice zpočátku vedlo k poklesu jejich návštěvnosti, nakonec ale návštěvnost některých velkých dezinformačních stránek zvýšilo, protože tyto weby přešly na nové adresy URL a ty už se vládě a poskytovatelům přístupu k internetu nepodařilo znovu zablokovat.

Mezi největšími konspiračními a dezinformační stránkami jsou v ČR weby AC24.cz, CZ24 a Protiproud, které mají návštěvnost mezi sto tisíci a milionem uživatelů měsíčně. Například stránka AC24 žije z reklamy, nebo to alespoň tvrdí její majitel. Jiné, například Protiproud, údajně získávaly alespoň část svých příjmů ze zahraničních zdrojů.

Podle údajů analytického nástroje Similarweb získávají tyto stránky většinu návštěvnosti přímým zadáním adresy do prohlížeče nebo z výsledků vyhledávání. Sociální sítě, například Facebook, přinášejí dezinformačním a konspiračním webům jen asi 5 až 10 % návštěvníků.

Facebook sice není pro počet přesměrování na dezinformační a konspirační weby zásadní, přesto hraje na české antisystémové scéně klíčovou roli. Většina dezinformačního obsahu je původní, ať už jde o video, nebo o text. Facebookové skupiny tak vytvářejí samostatný ekosystém s vlastními celebritami. Bylo tomu tak i v případě Ladislava Vrábela, který byl jedním z těch, kdo do Prahy v září 2022 svolali demonstraci proti vládě. Zúčastnilo se jí přibližně 70 000 lidí.

Dezinformace a konspirační obsah jsou na Facebooku často spojeny s šířením rasismu, xenofobie, nenávistných projevů a dalších negativních jevů. Česká policie, státní zastupitelství a soudy v boji proti nim zvyšují své úsilí. V roce 2021 byla za nenávistný komentář na Facebooku jedna osoba podmíněně odsouzena.

Zvláštností českého dezinformačního prostředí jsou řetězové e-maily. Ty slouží k šíření dezinformací a konspirací především mezi staršími lidmi. Podle výzkumů obdržela alespoň jeden takový e-mail přibližně polovina uživatelů internetu v ČR. Pět procent z nich uvádí, že takový e-mail alespoň jednou přeposlali svým přátelům.

V rámci české politické scény konspirace aktivně využívají a sdílejí zejména politici SPD. Například europoslanec této strany Ivan David je předsedou spolku Nová republika a aktivním autorem příspěvků na jeho webu. Na využívání dezinformací a konspirací v minulosti vsadila i řada dalších politických stran, například krajně pravicový Volný Blok.

Vedle Facebooku hraje na dezinformační scéně zásadní roli sociální síť Telegram. Dosah některých skupin a kanálů je srovnatelný s dosahem podobných skupin na Facebooku nebo větší. Publikum Telegramu se v posledním roce rozrostlo a lze očekávat, že jeho důležitost bude i nadále růst. Vzhledem k jazykové a kulturní blízkosti sdílí česká dezinformační scéna řadu konspirací a dezinformací s tou slovenskou. Oddělit počty českých a slovenských návštěvníků antisystémových webů nebo členů antisystémových skupin, zejména na Telegramu, je často obtížné.

Systematicky se boji proti dezinformacím na úrovni vlády a státní správy věnuje Centrum proti hybridním hrozbám, které je zřízeno a financováno ministerstvem vnitra. Nedávno byla také zřízena a obsazena pozice zmocněnce vlády pro média a dezinformace. Vláda dále připravuje nový zákon, jenž by umožňoval blokovat webové stránky se závadným obsahem, který přímo ohrožuje bezpečnost státu.

V nevládním sektoru bojuje proti dezinformacím několik organizací a soukromých společností. Iniciativa Nelež se snaží přesvědčit firmy, aby na webových stránkách s dezinformačním a konspiračním obsahem neinzerovaly. Nadační fond nezávislé žurnalistiky vede přehled konspiračních a dezinformačních webů, který je základem pro označování takového obsahu na českém vyhledávači Seznam. Existuje také skupina Čeští elfové, inspirovaná podobným hnutím v Litvě, která sleduje a vyhledává dezinformace a kremelskou propagandu.

Jak je tomu v ostatních zemích střední a východní Evropy, najdete zde.

Vedoucí projektu: Josef Šlerka, Investigace.cz

Článek vznikl v rámci projektu Ruská informační válka, který podpořil German Marshall Fund. Mediální partner WDR v Německu nebyl financován GMF. Děkujeme bezpečnostnímu výzkumníkovi Vladimíru Smitkovi z lynt.cz za jeho technické a OSINT poznatky. Děkujeme také Karlu Minaříkovi, autorovi vizualizace sítě a Jakubovi Kubsovi z Debunk.eu za pomoc při datových analýzách.

The post Ohňostroj lží v České republice appeared first on investigace.cz.

Pohled do zákulisí prokremelského, konspiračního a ultrapravicového dezinformačnho ekosystému ve střední a východní Evropě.

Informační válka je termín vytvořený již v roce 2008. Podle UNODC (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu) je jejím účelem distribuce, modifikace, narušení a degradace informací s cílem získat určitou výhodu nad protivníkem, kterým jsou v případě projektů Firehose of Falsehood téměř všichni evropští občané. Hlavní taktikou informační války jsou dezinformace a fake news. Třináct redakčních týmů ze střední a východní Evropy se sešlo v projektu Firehose of Falsehood, aby podrobně prozkoumalo informační válku probíhající po celé Evropě a řízenou ruským státním aparátem. Projekt založený na využití analýzy dat a metadat s regionálními náhledy odhaluje nová spojení a spolupráci mezi zdánlivě nesouvisejícími weby a přináší lepší pohled na to, jak probíhá informační válka.

Evropská unie podnikla v reakci na ruskou invazi do Ukrajiny kroky k zablokování oficiálních prokremelských propagandistických kanálů, jako jsou Russia Today a Sputnik News. Dne 16. prosince byly na několik televizních stanic uvaleny další sankce, které mají za cíl „řešit systematickou mezinárodní dezinformační kampaň Ruské federace a manipulaci s informacemi, jejichž účelem je destabilizovat sousední země, EU a její členské státy“. Mezi sankcionovanými kanály jsou například NTV/NTV Mir, Rossija 1 a REN TV.

Kromě oficiálních a dobře viditelných kanálů však ve střední a východní Evropě funguje mnohdy skrytě rozsáhlý ekosystém proruských, konspiračních či ultrapravicových dezinformačních webových stránek. V rámci projektu Firehose of Falsehood (Ohňostroj lží) jsme spolu s kolegy z třinácti evropských zemí analyzovali, jak jsou spolu tyto weby vzájemně propojeny a jak šíří ruskou propagandu a konspirační teorie. Naše vyšetřování odhalilo kromě sítě webových stránek, které přímo odkazují na ruské propagandistické zdroje, také ty, které hlásají informace ze známých konspiračních webů, jako je například Global Research nebo ZeroHedge. Kromě těch proruských jsme s kolegy zkoumali také weby, které jsou součástí ultrapravicové scény, jako je například Breitbart, anebo stránky, které na tyto weby odkazují a sdílí jejich obsah. Naše zjištění umožňují nahlédnout pod povrch fungování proruských a protizápadních dezinformačních sítí působících ve střední a východní Evropě a ukázat, jak obrovský rozsah a dosah tento proud lží má.

Oficiální ruské kanály řízené ruským státem jsou jen špičkou ledovce proruského dezinformačního ekosystému. Pod pomyslnou hladinou totiž existuje mnoho ruských webových stránek, které jsou podle několika analýz přímo napojeny na ruské tajné služby GRU, SVR a/nebo FSB. Některé z nich publikují své texty v ruštině a některé mají více jazykových verzí, jako například News Front, o kterém jsme psali v našich předchozích textech.

Kromě News Front patří mezi nejznámější prokremelské webové stránky SouthFront, Katehon, Geopolitica.ru, The Strategic Culture Foundation a New Eastern Outlook. Tento seznam ruských propagandistických webů však není zdaleka kompletní a v souvislosti se současnou informační válkou hrají zásadní roli i další weby, jako například Ruská vesna a další.

Zvláštní postavení v dezinformační pavučině ale patří kanadskému webu Global Research. Ten je již léta hlavním kanálem, kterým proruský dezinformační obsah proudí do Spojených států, a dnes je považován za jeden z klíčových ruských proxy serverů. Svůj obsah vytváří ze směsi dezinformací a konspiračních teorií. Pomocí nástrojů, jako jsou SimilarWeb a Ahrefs, pak lze identifikovat i další stránky, které navštěvuje podobné publikum, jaké má v oblibě Global Research. Jedná se především o weby americké ultrapravicové scény, jako je již zmiňovaný Breitbart či ZeroHedge.

Global Research je však pouze jedním z mnoha serverů tohoto typu. Jemu podobné weby totiž fungují i jinde, a jak ukazuje projekt Firehose of Falsehood, tyto lokální webové stránky jsou šiřiteli a podporovateli prokremelských narativů a dezinformací po celém světě. Konkrétně v zemích střední a východní Evropy jsou těchto šiřitelů desítky.

Obsah těchto webů je často zmanipulovaný nebo rovnou vymyšlený, některé přinášejí populární konspirační teorie nebo konspirace specifické pro danou zemi, a některé do mixu přidávají i nacionalistické nebo ultrapravicové narativy. Právě kombinace všech těchto typů nepravd a polopravd je pro proruské weby typická. Navíc se tyto stránky navzájem propojují, a vytvářejí tak rozsáhlý ekosystém hlásných trub ruské propagandy, konspirací a ultrapravicové ideologie v jednotlivých zemích.

V rámci novinářského projektu Firehose of Falsehood jsme zkoumali prokremelské, dezinformační, konspirační a ultrapravicové weby a síť šiřitelů proruských dezinformací a konspirací ve 13 zemích Evropy (Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva, Estonsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Srbsko a Německo). Pomocí analýzy dat a nástrojů pro analýzu otevřených zdrojových kódů jsme zjišťovali, jak jsou tyto subjekty technicky propojeny a jak fungují ve střední a východní Evropě.

Některé webové stránky odkazují přímo na ruské propagandistické zdroje, další šíří jejich narativy a označují tyto proruské domény za zdroje svých informací – to jsou právě již zmiňované Global Research nebo ZeroHedge. Důležitou roli v celém systému ale hrají i ultrapravicové weby – například právě Breitbart – a stránky, které je propagují a odkazují na ně.

Celou propagandistickou síť ukazuje níže umístěná mapa, která zobrazuje, jak na sebe jednotlivé webové stránky reprezentující dezinformační, konspirační a ultrapravicovou scénu ve vybraných zemích střední a východní Evropy odkazují a jak jsou propojené s prokremelskými, konspiračními a ultrapravicovými webovými stránkami po celém světě. (Podrobnosti: viz metodika a vysvětlení kategorizace na konci článku.)

Vizualizace toho, jak jsou jednotlivé analyzované webové stránky různými způsoby propleteny, ukazuje, že ve střední a východní Evropě mají prokremelské dezinformační weby a americké ultrapravicové stránky zcela ústřední postavení.

Stránky jako Breitbart, ZeroHedge a Global Research jsou sdíleny téměř ve všech zemích, ať už přímo, nebo prostřednictvím jiných místních webových stránek. Vizualizace také ukazuje, že v Bulharsku nebo pobaltských zemích jsou rozšířenější ruské dezinformační weby, zatímco Slovinsko nebo Chorvatsko mají blíže k ultrapravicové scéně. Ve středoevropských zemích, jako je Německo, Česká republika nebo Slovensko, se objevuje kombinace prokremelské i ultrapravicové propagandy.

Shrnutí hlavních zjištění novinářské spolupráce si můžete přečíst v příštím díle Ohňostroje lží.

Vedoucí projektu: Josef Šlerka, investigace.cz

Článek vznikl v rámci projektu Ruská informační válka, který podpořil German Marshall Fund. Mediální partner WDR v Německu nebyl financován GMF. Děkujeme bezpečnostnímu výzkumníkovi Vladimíru Smitkovi z lynt.cz za jeho technické a OSINT poznatky. Děkujeme také Karlu Minaříkovi, autorovi vizualizace sítě a Jakubovi Kubsovi z Debunk.eu za pomoc při datových analýzách.

The post Ohňostroj lží appeared first on investigace.cz.