Minulý týden Brazilci těsným volebním vítězstvím rozhodli o nové hlavě státu, přesněji řečeno staronové. Vyhrál totiž Luiz Inácio Lula da Silva, známý pod přezdívkou Lula, který zemi vedl již v letech 2003 až 2010. Brazilský investigativní novinář Eduardo Goulart pro investigaci.cz vysvětluje, že volba nového prezidenta byla podmíněna snahou zastavit sílící autoritářský režim jeho předchůdce. Dále pak hovoří o tom, jak tomu bylo s Lulovou korupční kauzou nebo jaký dopad může nový prezident mít na zločince drancující životní prostředí a vyvážející kokain z brazilských přístavů.

Je Lulovo vítězství o jedno procento málo, nebo hodně?

Lulovo vítězství bylo nejtěsnějším vítězstvím od doby, co se Brazílie začala měnit v demokratický stát. Voleb se zúčastnilo přes 124 milionů občanů a Lula byl zvolen s převahou přibližně pouhých dvou milionů hlasů. Na druhou stranu žádný kandidát nikdy nezískal tolik hlasů jako letos Lula. Obdržel jich více než 60 milionů, to je v Brazílii rekord.

Je zvolení Luly jako nového prezidenta důvodem k radosti? Obklopují jeho zvolení nějaké skandály?

Mnozí z těch, kteří Lulu volili, tak nečinili proto, aby ho podpořili, ale aby zastavili autoritářské kroky Bolsonarovy vlády. Proto se domnívám, že více než z Lulova vítězství má většina Brazilců skutečnou radost z toho, že Bolsonarovo funkční období končí.

Během dvou předchozích Lulových vlád v letech 2003 až 2010 se on a jeho blízcí spojenci zmítali v korupčních skandálech. Na druhé straně Lula a jeho nástupkyně Dilma Rousseff vytvořili mechanismy veřejné transparentnosti, díky kterým je snazší vymezit odpovědnost politiků za jejich přečiny. Na rozdíl od Bolsonarovy vlády se oba nebránili ani vyšetřování vedenému státními zástupci, federální policií a tiskem.

Lula byl v minulosti odsouzen zaujatým soudcem, jenž se později stal členem Bolsonarovy vlády. Což celý průběh případu zdiskreditovalo. Navzdory tomu se nedá popřít, že v Lulově vládě docházelo ke korupci.

Právě kvůli korupci strávil Lula nějaký čas ve vězení. Jak tomu bylo a proč nakonec jeho jméno očistili?

Stručně řečeno, byl obviněn z braní úplatků a propuštěn poté, co se brazilská odnož amerického serveru The Intercept (online zpravodajský server, který se věnuje investigativní žurnalistice, pozn. red.) dostala ke zprávám, jež si mezi sebou vyměňovali žalobce z Lulovy korupční kauzy Lava Jato a soudce Sergio Moro, který Lulu nakonec odsoudil. Z těchto zpráv jasně vyplývá, že Lula neměl spravedlivý a nestranný soud. Brazilský Nejvyšší soud pak rozsudek pravomocně zrušil.

Jaké skandály provázejí odcházejícího prezidenta Jaira Bolsonara?

O Bolsonarových kontroverzních projevech a krocích bych mohl mluvit hodiny. Už v dobách, kdy byl jen pouhým řadovým poslancem, chválil brazilskou vojenskou diktaturu. Dokonce vzdal hold slavnému mučiteli jménem Carlos Brilhante Ustra, který byl známý tím, že měl kromě fyzického a psychického mučení na svědomí i smrt desítek nevinných lidí.

Jako prezident Brazílie vedl Bolsonaro nepříliš slavnou vládu. Měli špatný ekonomický program, pandemii covidu-19 řešili katastrofálně, samotný prezident šířil fake news a obecně ohrožoval demokracii. Bolsonaro je agentem chaosu.

Přijme Bolsonaro porážku? A pokud ne, co se bude dít?

Bolsonaro o své porážce promluvil zhruba po 48 hodinách. Přímo ji nepřiznal, ale mezi řádky jeho projevu vyznělo, že se s porážkou smířil. Jeden z jeho ministrů, Ciro Nogueira, řekl, že ho prezident pověřil odpovědností za změnu vlády. V Brazílii máme zákon, který určuje, že po volbách musí mít nová vláda přístup k informacím, jež se týkají veřejných účtů, programů a projektů federální vlády. Je tomu tak proto, aby bylo možné naplánovat kroky, které nová vláda podnikne.

Bolsonaro na veřejnosti vystoupil jen kvůli tlaku politiků, co ho doposud podporovali. Také se domnívám, že tím chtěl nalákat své voliče. Zdá se, že už myslí na příští volby.

Tisíce Bolsonarových příznivců nyní demonstrují a blokují dálnice. Rádi by zvrátili výsledky voleb, provedli něco na způsob státního převratu proti nové vládě. Myslím a doufám, že se jim to nepodaří. Bolsonaro k tomu nemá dostatečnou politickou podporu, ani není dostatečně populární mezi občany. Každopádně je ještě příliš brzy na to, abychom mohli předvídat možné důsledky současné krize.

Existuje nějaký důvod, proč by mohl být Bolsonaro trestně stíhán?

Ano, Bolsonaro je podezřelý ze zpronevěry platů zaměstnanců, kteří pracovali v jeho kabinetu v době, kdy byl poslancem. Údajně se toho samého dopouštěli i jeho synové, kteří ve stejné době rovněž pracovně působili v parlamentu.

Z vyšetřování novinářů Juliany Dal Pivy a Thiaga Herdyho vyplývá, že Bolsonaro a jeho rodina od 90. let skoupili 107 nemovitostí, z nichž 51 zaplatili v hotovosti. Bolsonaro i jeho příbuzní jsou tedy podezřelí i z praní špinavých peněz, zpronevěry, pasivní korupce, spolčení se s kriminálníky, a to není všechno.

Bolsonaro je také vyšetřován ve třech případech u Nejvyššího soudu. Jeden se týká šíření falešných zpráv v souvislosti s pandemií covidu-19. V dalším případě je vyšetřován kvůli údajnému obtěžování soudců Nejvyššího soudu pomocí fake news. Je vyšetřován i kvůli úniku důvěrných údajů z volebního soudu.

Kromě toho je Bolsonaro na základě parlamentního vyšetřování obviněn, že během pandemie spáchal sedm dalších „normálních“ trestných činů a jeden zločin proti lidskosti. Mezi nimi je například rozšiřování koronaviru, šarlatánství a zneužití svých pravomocí.

Přečtěte si

Brazilský prezident: Osobnost roku v organizovaném zločinu a korupci

Co znamená Bolsonarova porážka pro organizovaný zločin a korupci? Bude mít nový prezident takovou moc, aby s tím něco provedl? A co hodlá Lula udělat s faktem, že většina jihoamerického kokainu se vyváží z brazilských přístavů?

Bolsonaro dosadil své spojence do institucí, jako je federální policie a generální prokuratura, které by mohly vyšetřovat případné korupční případy v jeho vládě. V důsledku toho byla některá vyšetřování pozastavena nebo odložena.

Proto se očekává, že Lulova vláda tento scénář změní. Pokud se tak stane, je možné, že případné skandály týkající se Bolsonarovy vlády vyjdou najevo.

Věřím, že Bolsonarova porážka může mít dopad i na ty zločinecké skupiny, které škodí životnímu prostředí. Bolsonaro svými projevy a veřejnou politikou zločiny proti životnímu prostředí podporoval.

Pokud jde o kokain, Lula slibuje, že v boji proti pašování drog zvýší kontroly na hranicích. Nevím však, zda má konkrétní plány pro brazilské přístavy.

The post Volby v Brazílii: Důvodem k oslavám je Lulův respekt k demokracii appeared first on investigace.cz.

Organizace Reportéři bez hranic (RSF) zveřejňuje galerii chmurných portrétů, kam patří hlavy států a vlád, které ve velkém potlačují svobodu tisku. Někteří z těchto „predátorů svobody tisku“ se na tomto seznamu objevují již 20 let a od prvního vydání jej zkrátka neopustili. Jiní se na černou listinu naopak dostali teprve nedávno. Letos zde poprvé figurují dvě ženy a premiér z Evropské unie.

Téměř polovina (17) provinilců se na seznamu pro rok 2021 objevila ponejprv. Naposledy byl seznam vytvořen před pěti lety, v roce 2016. Všichni „soutěžící“ jsou hlavami států nebo vlád, jež pošlapávají svobodu tisku zaváděním cenzury, svévolným vězněním novinářů nebo podněcováním násilí proti nim. Někteří z nich dokonce přímo či nepřímo prosazovali vraždy novinářů. Průměrný věk vládců z aktuálního seznamu je 66 let, více než třetina (13) jich pochází z asijsko-pacifického regionu.

„V galerii predátorů svobody tisku RSF je nyní 37 vedoucích představitelů z celého světa,“ uvedl generální tajemník této organizace Christophe Deloire. „Každý z těchto predátorů má svůj vlastní styl. Někteří nastolují vládu teroru vydáváním iracionálních a paranoidních příkazů. Jiní přijímají pečlivě vypracovanou strategii založenou na drakonických zákonech. Naší hlavní výzvou je tak to, aby tito lidé zaplatili za své diskriminační chování co nejvyšší cenu. Nesmíme dopustit, aby se jejich metody staly novou normou.“

Noví příchozí

Nejpozoruhodnějším z nováčků v seznamu je bezpochyby pětatřicetiletý saúdskoarabský korunní princ Mohamed bin Salmán, který má v rukou veškerou moc a stojí v čele monarchie, jež netoleruje žádnou svobodu tisku. K jeho represivním metodám patří špionáž a výhrůžky, které někdy vedou k únosům, mučení a dalším nemyslitelným činům. Hrůzná vražda Džámala Chášukdžího odhalila tyto barbarské metody. (Džamál Chášukdží byl saúdskoarabský novinář, kritik politiky korunního prince Mohameda bin Salmána i účasti země ve válce v Jemenu. Od roku 2017 působil v exilu ve Spojených státech. V říjnu 2018 byl zavražděn na saúdském generálním konzulátě v Istanbulu.)

Mezi nově příchozími ale jsou i vládci prosazující se jinou povahou i metodami, jako například brazilský prezident Jair Bolsonaro, jehož agresivní a hrubá rétorika vůči médiím dosáhla od počátku pandemie nových rozměrů, nebo maďarský premiér Viktor Orbán, samozvaný zastánce „neliberální demokracie“, který od svého návratu k moci v roce 2010 soustavně a účinně podkopává politickou pluralitu a nezávislost médií v Maďarsku.

Přečtěte si

Mexická vláda špehovala rodiče zavražděných studentů

 Ženy nezaostávají

První dvě ženy na seznamu pocházejí z Asie. Jednou z nich je Carrie Lam, která stojí v čele vlády, jež byla v době jejího nástupu ještě demokratická. Od roku 2017 je Lam hlavní výkonnou ředitelkou zvláštní administrativní oblasti Hongkong a ukázala se být poslušnou loutkou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga třeba tím, jak otevřeně podporuje jeho politiku vůči médiím. Ta vyústila letošního 24. června v uzavření předního hongkongského nezávislého deníku Apple Daily a v uvěznění jeho zakladatele Jimmyho Laie, laureáta RSF za svobodu tisku za rok 2020.

Druhou ženou je Šajch Hasína, dcera hrdiny nezávislosti země a od roku 2009 bangladéšská premiérka. Mezi její počiny patří přijetí zákona o digitální bezpečnosti v roce 2018, který vedl k trestnímu stíhání více než 70 novinářů a blogerů.

Staří známí

Jak už bylo řečeno, někteří z laureátů jsou na seznamu již od doby, kdy jej RSF začala před 20 lety sestavovat. Na prvním vydání nechyběli stejně jako dnes syrský prezident Bašár Asad a Alí Chameneí, nejvyšší vůdce íránské islámské revoluce, ale i dva vůdci z regionu východní Evropy, ruský prezident Vladimir Putin a jeho běloruský kolega Alexandr Lukašenko. Posledně jmenovaný si svou nedávnou brutální vynalézavostí při potlačování demonstrací zpochybňujících výsledky prezidentských voleb získal ještě větší proslulost. Zmínění politici s diktátorskými manýry tak patří k sedmi z 37 vůdců, kteří si mezi pochybnými osobnostmi udrželi své místo od roku 2001, kdy RSF svůj seznam zveřejnila poprvé. 

Zbývající tři z těchto starých známych pocházejí z Afriky, kde ve svých zemích vládnou už nekonečně dlouhá léta. Devětasedmdesátiletý Teodoro Obiang Nguema Mbasogo je prezidentem Rovníkové Guineje od roku 1979, zatímco Isaias Afwerki, jehož země se v žebříčku World Press Freedom Index 2021 umístila na posledním místě, je prezidentem Eritreje od roku 1993. Poslední Paul Kagame byl jmenován viceprezidentem Rwandy v roce 1994 a v roce 2000 se ujal prezidentského úřadu za podmínek, jež mu umožňují být u moci až do roku 2034.

Více o hlavách států, jejích metodách vládnutí, způsobech cenzury a jejich „oblíbených cílech“ mezi novináři a médii vypovídají jejich rozsáhle zpracované portréty v galerií RSF. A to včetně citací z projevů nebo rozhovorů, v nichž tito politici „ospravedlňují“ své chování i nelichotivé umístění svých zemí ve Světovém indexu svobody tisku.

Autorka článku: Nina Kodhajová
Autorka úvodní fotografie: ČTK/AP/Kin Cheung

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post Anticena svobody tisku appeared first on investigace.cz.