Reportéři investigace.cz se vydali na Karlovarsko, aby zjistili, co v Česku vlastní Igor Urbansky a jeho rodina. Ukrajinský obchodník se zbraněmi za dob Sovětského svazu působil jako kapitán na nákladní lodi. Asi proto se sousedům v Kyselce představuje jako námořník. Což zní samozřejmě lépe než prodejce zbraní do zemí sužovaných občanskými válkami jako třeba Angola nebo Sýrie. Právě na takových konfliktech, které si vyžádaly statisíce lidských životů, vydělal velké jmění. Z pohledu českých zákonů však není bezproblémové ani jeho působení  na Karlovarsku, kam jezdi Urbanského rodina odpočívat.

Kyselka se skrývá v lesích podél údolí řeky Ohře. Je to chráněná oblast, kde vyvěrají minerální prameny. Dnes zde žije necelých 800 obyvatel, kdysi tu ovšem kypěl čilý lázeňský život. Vrcholu dosáhl v 19. století, kdy do malých lázní nedaleko Karlových Varů přijížděli osvěžit své tělo i ducha panovníci z Ruska, Německa či Íránu, ale také slovutní spisovatelé jako například Johann Wolfgang von Goethe. To už je ale dávno passé. V povědomí současné české společnosti Kyselka spíše evokuje minerálku Mattoni a dlouhodobě zpustošený a zanedbaný lázeňský areál.

Právě naproti někdejšímu centru lázní se na druhém břehu řeky Ohře nachází zrekonstruovaná vila, kterou si pořídila rodina Igora Urbanského. Na otázku, komu patří, odpovídá náhodný kolemjdoucí: „Ukrajinskému šéfovi Oděsy.“

https://www.investigace.cz/akta-odesa-iv-zbrojarova-valka/

Rodinné hnízdo

Luxusní nemovitost s pečlivě udržovanou zahradou stojí na chráněném území mezi řekou a lesem. Původně nesla název „Hungaria“ a sloužila jako bydlení pro vedení firmy Karlovarské minerální vody. V 50. letech ji znárodnili komunisté, přestavěli pro potřeby veřejnosti a proměnili ji v mateřskou školu a ordinace zubařů a doktorů. V 90. letech objekt osiřel, a poněvadž obec Kyselka neměla dostatek prostředků na údržbu, vila chátrala, až téměř spadla.

O pár let později se na scéně objevila rodina Urbanských. Lépe řečeno jejich firma ODESS & UR, která v roce 2000 nemovitost o rozloze 653 m² na čísle popisném 26 koupila za 687.600,-Kč. Firma objekt opravila a zřídila z něj rekreační sídlo rodiny ukrajinského zbrojaře. Jediným vlastníkem vily se v roce 2009 nakonec stala manželka “šéfa Oděsy” Galyna Urbanska. Za dům a přilehlé pozemky, které se podle nové kupní smlouvy již zvětšily na rozlohu o výměře 2565m² zaplatila podle této  smlouvy své vlastní firmě 4,8 milionu korun.

Námořník s doutníkem

Z vnějšího pohledu je vila zrekonstruovaná střídmě, nenese žádné známky extravagance či stopy nevkusné okázalosti. Na plotě zavěšená poštovní schránka má stále cedulku s názvem firmy ODESS & UR, ačkoliv samotná společnost zanikla formou likvidace v lednu 2018. Po několikerém zazvonění se nic neděje. V oknech jsou zatažené závěsy, podle všeho není nikdo doma.

V nejbližším okolí stojí další tři vily, všechny jsou v podstatně horším stavu. „Majitel pochází z Oděsy a je námořník. Má pět lodí,“ říká muž v důchodovém věku, jeden ze sousedů Urbanských. Podle něj námořníkova rodina přijíždí do Kyselky i s dětmi několikrát do roka. Naposledy je viděl o Vánocích. „Nemluví sice česky, ale občas si spolu zakouříme doutník a povídáme si. Je to dobrý soused,“ doplňuje téměř tklivě  starší muž, aniž by upřesnil, jakým jazykem byl veden jejich dialog.

Starosta Kyselky Aleš Labík potvrzuje, že Igor Urbansky se místním skutečně představuje jako námořník. „Vesničané tvrdí, že prý býval námořníkem. Myslím, že jsem ho loni párkrát potkal. Jeho vila byla jednou z prvních, kterou si tady koupili cizinci,“ říká starosta a dodává, že zájem developerů o tuto část Kyselky roste, což enormně zvyšuje ceny zdejších nemovitostí.

Obyvatelé Kyselky, kteří měli možnost do zrekonstruované vily nahlédnout, tvrdí, že je luxusně vybavena. Pracovna má být obložená drahým dřevem, exkluzivní nábytek dovezen z různých koutů světa. Moře a divoký život na návštěvníka dýchnou z dětského pokoje, kde údajně stojí postel ve tvaru pirátské lodi.

Slabost pro kolonády

Vedle vily v Kyselce vlastní rodina Urbanských i byt o rozloze 70 m² přímo v centru Karlových Varů. Nachází se v ulici Tržiště, nedaleko Zámecké kolonády, kterou ročně navštíví tisíce turistů. Galyna Urbanska byt koupila v roce 2004 od místních majitelů za 750 tisíc korun.

V přízemí historického domu s impozantní fasádou jsou obchody s křišťálovými lustry a luxusními módními doplňky. Prodavači nemluví česky, ostatně tak jako jejich klientela. Odpovídají naopak plynulou ruštinou, rodinu Urbanských ale nikdo z nich nezná. Vnitřní prostory budovy ostře kontrastují s venkovním vzhledem honosné stavby. Všude jsou nánosy špíny a prachu, po stěnách pavučiny, sem tam chybí i kus podlahy. Který z bytů patří Urbanským, nelze zjistit. V chátrajícím nitru domu nejsou u dveří žádná jména.

Ztraceno v číslech

Členové rodiny Urbanských v Česku donedávna vlastnili firmu ODESS & UR, jejíž historie sahá do roku 1999. Tehdy byla tato společnost založena jednatelkou Světlanou Polovcevou, která jako jediná není členem zbrojařovy rodiny. Společnost sídlila na adrese jejího trvalého bydliště – Kyselka 105. Jak vyplývá z adresy, jedná se o druhou vilu, která ODESS & UR ani samotným Urbanským nikdy nepatřila a přesto figurovala v jejich účetnictví.

Reportéři investigace.cz prošli stovky stran právních dokumentů a účetních závěrek. Cílem bylo pochopit rozsah podnikatelských aktivit jednoho z nejvlivnějších rodinných klanů v Oděse, kterým rodina Urbanských bezesporu je. Od roku 1999 tito lidé investovali do firmy ODESS & UR, která vykazovala minimální aktivitu, nejméně 15 milionů korun.

Mezi účetními závěrkami a výpisy z katastru reportéři našli nesrovnalosti, jež jsou v rozporu s českým obchodním právem.

V účetní závěrce se píše, že firma ODESS & UR dokončila rekonstrukci domu na adrese Kyselka 105 v roce 2001. Dům byl sice prvním sídlem firmy, jak ale bylo řečeno podle katastru nemovitostí této firmě ani nikomu z rodiny Urbanských nikdy nepatřil. ODESS & UR přesto nemovitost zařadila do užívání a pak prováděla zrychlené odpisy majetku. Podle českých zákonů může celou nemovitost do dlouhodobého hmotného majetku v účetnictví zařadit pouze její vlastník. Odepisovat lze jen tzv. technické zhodnocení, o kterém není v účetních závěrkách zmínka.

V účetních závěrkách se lze také dočíst, že firma ODESS & UR rekonstrukci na této adrese prováděla za peníze od jednoho ze společníků. V rekonstruovaném objektu měl být dokonce byt, který sloužil k pronájmu od června 2001, a nájem z tohoto bytu byl hlavním příjmem firmy.

Dolce Vita v zahraničí

Spoluvlastníky firmy ODESS & UR byli do roku 2018 i Anatolij a Oleksandr Urbansky, synové Galyny a Igora. Anatolij je od roku 2015 předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy něčím jako krajským hejtmanem. Oleksandr byl v roce 2014 zvolen poslancem ukrajinského parlamentu. Informace o jejich zahraničním podnikání a nemovitostech však v jejich daňových přiznáních, která vyšší úředníci a politici na Ukrajině každoročně povinně zveřejňují, chybějí.

„Svůj majetek a majetek rodiny jsem ve svém majetkovém přiznání uvedl v souladu se současnou legislativou,“ odpověděl poslanec Oleksandr Urbansky na dotaz našich ukrajinských kolegů z Mykolajivského centra pro investigativní žurnalistiku.

„Ukrajinské předpisy mají právní mezeru, kterou využívá mnoho známých lidí včetně bývalého prezidenta Petra Porošenka nebo nově zvolené hlavy státu Volodymyra Zelenského. Ti ve svých majetkových přiznáních neuvedli ani své vily ve Španělsku a Itálii, ani svá soukromá letadla, protože tato aktiva formálně patří jejich společnostem. Zákon je k tomu nezavazuje. Proto ukrajinští politici i nadále hromadně přepisují své majetky na stávající nebo nově vytvořené firmy. To se bohužel týká i rodiny Urbanských,“ vysvětlil právník z Institutu pro regionální rozvoj tisku Alexandr Vološin.

„Nejzávažnějším trestem, který může být pouze disciplinární, je propuštění. Tento druh postihu ovšem nelze uplatnit na poslance Ukrajiny. U předsedy oblastního zastupitelstva je to sice možné, ale pouze na základě rozhodnutí zastupitelů, což zase není moc pravděpodobné,“ dodal Vološin.

Obyčejná střelba

Jak je vidět, rodině Urbanských nehrozí v souvislosti se skrýváním vlastního majetku pod rouškou zahraničních firem ze strany ukrajinského zákona žádný větší postih a můžou se nadále vesele věnovat svému byznysu i politickým aktivitám. A jezdit přitom odpočívat do Kyselky.

Podle všeho riskují jen mezi sobě podobnými. To ukázal letošní 7. květen, kdy byl Oleksandr, současný poslanec a mladší syn obchodníka se zbraněmi, postřelen do nohy. Stalo se tak ve vesnici nedaleko Oděsy během hádky s manažerem hotelu a bývalým místním politikem.

Oleksandr i jeho bratr Anatolij ujistili veřejnost, že násilný incident rozhodně nemá nic společného s politikou a že šlo jen o „obyčejnou potyčku“.

Tuto investigaci finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) a německá nadace Robert Bosch Stiftung spolu s nevládní organizací n-ost v rámci programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa V: Zbrojařův klid v Kyselce appeared first on investigace.cz.

Igor Urbansky je bývalý poslanec ukrajinského parlamentu a obchodník se zbraněmi z Oděsy. Vydělal jmění prodejem zbraní do Angoly, Súdánu nebo Sýrie, tedy do oblastí, v nichž si krvavé konflikty vyžádaly miliony lidských životů. Jeho rodina si před lety pořídila vilu v Kyselce, malém lázeňském městečku na Karlovarsku. A místní o něm tvrdí, že je dobrý soused.

Igor Urbansky se narodil v roce 1953 v sovětské Gruzii do rodiny důstojníka KGB. Vystudoval Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), dodnes uznávanou diplomatickou školu, která je považována za líheň sovětských – a nyní ruských – politických, ekonomických a zpravodajských elit. Po absolvování univerzity sloužil jako kapitán na nákladní lodi.

Po rozpadu Sovětského svazu si Ukrajina prošla složitým obdobím, kdy se centrálně plánovaná ekonomika proměnila v divoký kapitalismus. Igor Urbansky nelenil. V nových podmínkách se velmi rychle zorientoval a začal podnikat v námořní nákladní dopravě. Jestliže byl oděský přístav za dob socialismu proslulý ilegálním kontrabandem, v 90. letech se pak stal významným mezinárodním uzlem pro pašování zbraní a drog. Tou dobou – v roce 1996 – Igor Urbansky založil společnost Kaalbye.

A právě tato oděská společnost, která se postupně rozrostla v impérium desítek firem, stála na počátku Urbanského podnikatelských úspěchů, rodinného bohatství i politické moci.

Zbraně z Ruska

Podle zprávy amerického Centra pro pokročilá obranná studia (Center for Advanced Defense Studies, C4ADS), respektovaného think-tanku se sídlem ve Washingtonu, je Igor Urbansky ústřední postavou ve spletenci oděských přepravních firem točících se kolem firmy Kaalbye. Zpráva s názvem „Síť Oděsa“ uvádí, že Kaalbye a přidružené společnosti řídily desítky dodávek zbraní pro státní společnosti jako je ruský Rosoboronexport nebo ukrajinský Ukrinmaš, včetně přepravy zbraní do Sýrie v letech 2012 a 2013, kdy v zemi zuřila občanská válka.

Analytici think-tanku tvrdí, že Kaalbye si získala důvěru politiků a vysoce postavených úředníků v Kyjevě i v Moskvě díky skvělým kontaktům Urbanského a jeho blízkého obchodního partnera Borise Kogana. „Věříme, že existuje přímá souvislost mezi vazbami seniorních zaměstnanců firmy Kaalbye na státní instituce a lukrativními smlouvami na dodávky zbraní, které (firma Kaalbye – pozn. red.) získává,“ dodávají autoři zprávy.

Dalším důvodem, proč měly ruské státní firmy svěřit citlivé dodávky zbraní v hodnotě mnoha miliard dolarů firmě Kaalbye, měl být fakt, že nedaleko od Oděsy (asi 150 kilometrů) leží přístav Okťjábrsk, jenž disponuje ideálními předpoklady pro náročné logitistické operace. Byl to ostatně tento veřejnosti nepřístupný přístav, odkud během takzvané Karibské krize v roce 1962, která málem přerostla v globální jaderný konflikt, putovaly na Kubu sovětské rakety středního doletu. Přístav Okťjábrsk tak zdědil nejen příhodnou polohu, ale i masivní jeřáby a technologie, které umožňují nakládání tanků, bojových vozidel nebo ponorek na palubu přepravních lodí.

Dalšími zásadními ingrediencemi, jež umožnily síti firem kolem Kaalbye profitovat na krvavých konfliktech, byly obrovské zásoby sovětských zbraní, absence právního státu a velká poptávka po zbraních ze zahraničí – zejména ze zemí, na něž mezinárodní společenství uvalilo embargo, jako tomu bylo i v případě Sýrie.

Na stopě

Autoři analýzy identifikovali „více než 20 dosud neodhalených dodávek neznámého nákladu, které přepravní firmy z Oděsy dopravily z Okťjábrsku do Sýrie v letech 2012 a 2013“, u nichž jsou přesvědčeni, že šlo o zbraně. „Důkazy poukazují na to, že tyto společnosti mohly zásobovat zbraněmi Assadův režim, nechvalně proslulý porušováním lidských práv,“ dodávají. Tou dobou v Sýrii zuřila občanská válka, která si vyžádala statisíce lidských životů.

Autoři zmíněné zprávy získali data o poloze lodí Kaalbye z jejich automatických informačních systémů, tedy palubních vysílačů umožňujících úřadům každou loď identifikovat a sledovat její pohyb na moři. Tento systém lze nicméně manuálně vypnout.

Tato data potvrdila, že plavidla firmy Kaalbye obvykle naložila náklad v přístavu Okťjábrsk, následně připlula do Středozemního moře, kde byl přenos vysílaný automatickým informačním systémem přerušen. „Takové schéma bylo během masivní ruské vojenské pomoci Sýrii nejběžnější,“ tvrdí zpráva. „Rusko mělo prudce navýšit dodávky zbraní do Sýrie na jaře 2013, tedy v období, kdy většina velkotonážních lodí z flotily Kaalbye nakládala neznámý náklad v Okťjábrsku,“ upřesňují analytici think-tanku C4ADS.

Právní pře

Ukrajinští novináři a odborníci ve zprávě „Síť Oděsa“ nalezli několik faktických chyb a nepřesností. Kloní se například k názoru, že jakékoliv zapojení ukrajinských státních společností do dodávek zbraní z Ruska je velmi nepravděpodobné, nehledě na případné zprostředkování těchto dodávek soukromou firmou Kaalbye. Tvrzení zprávy o dodávkách ruských zbraní do Sýrie přes Ukrajinu veřejně popřelo i ukrajinské ministerstvo zahraničí. Od zprávy se distancoval i někdejší ředitel přístavu Okťjábrsk.

Ukrajinská investigativní novinářka Anna Babinec je přesvědčená, že se tamní státní firmy na podobném obchodu nepodílely. „Co ale dělal Igor Urbansky ve svém soukromém byznysu je těžké odhadnout, tyto informace jsou neveřejné,“ řekla reportérům investigace.cz.

Firma Kaalbye vtáhla C4ADS kvůli kontroverzním tvrzením do složité právní pře. Vzhledem k prostředkům, které mocná přepravní firma na právní a PR bitvu s americkým think-tankem vynaložila, mluvila média o nerovném souboji mezi Davidem a Goliášem. Firma Kaalbye však právní spor prohrála. Vyšší soud ve Washingtonu D. C. totiž v dubnu 2015 vyhověl návrhu C4ADS na zamítnutí žaloby za pomluvu, kterou podala Kaalbye.

Kaalbye by ostatně v případě Sýrie nedodávala zbraně do konfliktních zón pod mezinárodním embargem poprvé. Jak uvedly agentura Associated Press a časopis Foreign Policy, Kaalbye byla vlastníkem a provozovatelem lodi s názvem MV Faina, jíž se v roce 2008 zmocnili somálští piráti, když zrovna převážela tanky, raketomety a munici do válkou sužovaného Súdánu. Podobně měla Kaalbye v roce 2001 zásobovat zbraněmi i Angolu, kde za občanské války zemřelo okolo půl milionu lidí.

Kontakty nade vše

Igor Urbansky se ale nespokojil pouze se strmou kariérou mezinárodního obchodníka se zbraněmi. Jeho výborné kontakty a kontrola strategického byznysu ho vynesly na vrchol ukrajinské politiky.

V roce 2006 a v letech 2007–2009 byl náměstkem ukrajinského ministra dopravy. V tomto mezidobí byl zvolen i poslancem Věrchovne rady, ukrajinského parlamentu.

Igor Urbansky během své kariéry netěžil jen z nadstandardních vztahů s vysokými úředníky a politiky na Ukrajině, ale i v Rusku. Jeho někdejším nejbližším obchodním partnerem a oficiálním ředitelem firmy Kaalbye byl Boris Kogan. Dnes už zesnulý oděský obchodník se zbraněmi měl blízké vazby na čelní představitele ruského obranného průmyslu.

Umně skloubit byznys s politikou se dnes daří i dvěma synům Igora Urbanského. Mladší syn Oleksandr byl nejprve poradcem ministra dopravy, poté se stal úspěšným podnikatelem v bankovnictví a námořní přepravě, v roce 2014 byl zvolen poslancem – sedm let po odchodu svého otce z parlamentu.

Starší syn Anatolij též přesedlal z byznysu na politiku. Od roku 2015 je předsedou Oděského oblastního zastupitelstva, tedy něco jako krajským hejtmanem. Z titulu své funkce se tak setkává s vlivnými lidmi, například zahraničními politiky.

Letos v dubnu se Anatolij Urbansky sešel s delegací zahraničního výboru Poslanecké sněmovny – Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), Karlou Šlechtovou (nestranička za hnutí ANO), Janem Kubíkem (ANO) a Janem Lipavským (Piráti) – jejíž členové se během pracovní cesty po Ukrajině chtěli vedle Kyjeva a Chersonu blíže seznámit i se situací v Oděské oblasti. Zaorálek je přitom bývalým ministrem zahraničních věcí, Šlechtová někdejší ministryní obrany a ministryní pro místní rozvoj, oba jsou tedy poměrně vlivnými politiky.

Jednalo se o zdvořilostní, protokolární schůzku, která je obvyklou součástí oficiálních návštěv regionu, probírala se ekonomická situace oblasti, cestovní ruch a obchodní příležitosti pro české firmy, včetně zvažované podnikatelské mise do regionu, tvrdí David Mašek, tiskový mluvčí české ambasády v Kyjevě, která schůzku organizovala.

„Problematické vazby Anatolije Urbanského mně nebyly v době setkání známy,“ okomentoval schůzku pirátský poslanec Jan Lipavský, který zároveň zdůraznil její zdvořilostní ráz.

Vojna a mír

Rodinu Urbanských ale nevážou k Česku jen politické delegace. Igor Urbansky a jeho rodina vlastní historickou vilu v Kyselce, ospalém lázeňském městečku na Karlovarsku. Vilu koupila v roce 2009 Igorova žena Galyna Urbanska. Od té doby ji rodina zrenovovala a přebudovala na pokojné rodinné útočiště.

Místní tvrdí, že Igor Urbansky a jeho rodina jezdí do Kyselky pravidelně, naposledy je zaznamenali na Vánoce. A dodávají, že Igor Urbansky je dobrý soused, který na zahradě rád pokuřuje tlusté doutníky.

Reportáž o vile rodiny Urbanských v Kyselce přineseme tento týden.

Oprava: Delegaci zahraničního výboru PS PČR tvořili čtyři poslanci namísto původně uvedených tří. Za nepřesnost se omlouváme.

Tuto investigaci finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNZ) a německá nadace Robert Bosch Stiftung spolu s nevládní organizací n-ost v rámci programu „Reporters in the Field“.

The post Akta Oděsa IV: Zbrojařova válka appeared first on investigace.cz.