Jestliže doma schováváte nelegální cigarety, najděte pro ně jinou skrýš, než je vydlabaná dutina za skříní. Pokud pro změnu plánujete návštěvu země klobás, eintopfu a piva, vyhněte se nočním toulkám kolem tamních bankomatů. A jestliže vás chytne mlsná a dostanete zálusk na odpolední kávičku se sušenku, měli byste zpozornět, neboť v chuťové paletě takové sladkosti se skrývá i palmový olej, kvůli kterému mizí deštné pralesy. „Mysleli jsme to dobře“ ovšem neplatí jen pro výrobu této komodity, ale i jednu nevládní organizaci, která nahrála na doxing s citlivými daty. O tom všem je dnešní #zesvěta neboli výběr bizarních příběhů ze světa zločinu.

#1 Každý doxing musí být po zásluze potrestán

Mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch (HRW) a Newyorská univerzita (NYU) se pustily do mapování porušování lidských práv ve východním Kongu. Cílem jejich chvályhodného projektu Kivu Security Tracker mělo být načrtnutí krizové mapy, jež by dokumentovala nedodržování lidských práv v této zemi a podle organizátorů i vysvětlovala jeho příčiny. Sestavena měla být z různých otřesných dat, například o vraždách, znásilnění a dalších formách násilí páchaného na aktivistech a zdravotnickém personálu, a to ze strany konžských bezpečnostních orgánů. Jenže laxní přístup organizátorů projektu ke kybernetické bezpečnosti způsobil, že se na stránkách ocitly citlivé informace o zhruba 8 tisících aktivistů, tedy i o osobách, které přežily sexuální násilí, nebo o pracovnících OSN či novinářích. Kdokoli, kdo měl připojení k internetu, mohl volně procházet stovky dokumentů, v nichž se černé na bílém skvěla jména, telefonní čísla i údaje o tom, ke které organizaci dotyční patří. Organizace projekt z internetu okamžitě stáhla. Pravdu má proto provozní ředitel CyberPeace Institute pan Adrien Ogée, který smutně prohlásil: „Pokud se snažíte chránit lidi a způsobíte tím více škody než užitku, pak byste tuto práci vůbec neměli dělat.“

Více o úniku dat v Kongu se dočtete na webu The Intercept.

#2 Lev, čarodějnice a tabák za skříní

V Lewisově fantaskní sérii Narnie projdou čtyři sourozenci starou skříní do kouzelného světa Narnie a pomohou lvu Aslanovi svrhnout krutovládu Bílé čarodějnice. Žádné trasořitky nejsou ani angličtí policisté v Northamptonshire, byť starou skříní neprošli. Naopak almaru odtáhli, což jistě nebylo lehké, a objevili nelegální tabák a cigarety schované v dutině ve zdi. Při svém zásahu na třech místech tohoto malebného anglického městečka zadrželi nelegální zboží v hodnotě více než 1,4 milionu korun. Mimo starých známých cigaret policisté našli i více jak 400 elektronických cigaret, jejichž popularita poslední roky roste. Kdo ví, třeba Lewis získal inspiraci pro napsání svých knih z podobných „zdrojů“ schovaných za skříní…

Jak policisté přišli na tajnou skrýš plnou tabáku, se detailně dočtete na stránkách BBC.

Přečtěte si

Kolik je v IQOS nikotinu? Philip Morris lže o svých produktech

#3 Výbušné bankomaty

V Německu mají problém. V ulicích tamních měst se totiž objevil nový druh drsné kriminality. Zločinci při své práci používají výbušniny, s jejichž pomocí vyhazují do vzduchu i bankomaty, načež s lupem v autě vysokou rychlostí mizí z místa činu. Některé z odpálených bankomatů se přitom nacházely v obytných budovách, a mohl tak vzniknout požár nebo být poškozeny samotné domy. Aby toho nebylo málo, zmíněná auta s lupem jejich právoplatní majitelé již dříve nahlásili jako kradená. Podle Europolu zloději dopředu znali únikové trasy a většinu akcí podnikli v noci, což jim vyneslo téměř 50 milionů korun v eurech. Mimo to vznikla škoda na majetku v hodnotě více než 85 milionů korun. Naštěstí osm z nich německá a nizozemská policie už zatkla. Podle Europolu ale trestný čin vyhazování bankomatů do povětří zůstává na území Německa nadále „obzvláště rozšířený“. Až se tedy budete chystat na návštěvu k našim západním sousedům, směňte si hotovost pro jistotu ještě v tuzemsku. Ohořelá díra ve zdi vám peníze určitě nevydá.

Více informací o odpalovaných bankomatech se dočtete na stránkách OCCRP.

#4 Palmový olej s příchutí ničení ekosystému

Od pečiva přes zmrzlinu a šampony po kojeneckou výživu, za vším hledej olej palmový. Ne, nejde o nový reklamní slogan, ale konstatování, že nejčastější přísadou v různých výrobcích je právě tento zdraví nepříliš prospěšný rostlinný olej, jehož produkce je navíc spojena s drancováním přírody. Proto se singapurská společnost First Resources veřejně zavázala, že palmový olej bude vyrábět šetrně s ohledem na přírodní zdroje i životní prostředí. Krásná slova, a navíc přesně v duchu předvolebních sloganů typu „sliby se slibují, blázni se radují“. Nezisková zpravodajská organizace The Gecko Project totiž odhalila, že pohlaváři First Resources ovládají další tři společnosti, které stojí za vykácením části deštného pralesa v Indonésii. Vyšetřování Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů (ICIJ) také upozorňuje na mezeru v singapurské legislativě, jež umožňuje společnostem zveřejňovat takzvané zprávy o udržitelnosti, aniž by k tomu potřebovala audit další nezávislé firmy. Tak proč něco neslíbit, že jo?

Kompletní zprávu o struktuře firem ničících deštné pralesy najdete na stránkách ICIJ.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz. 

The post #zesvěta: Německé bankomaty pod útokem appeared first on investigace.cz.

Prohlubující se ekonomická krize, válečné konflikty i měnící se klima přispívají k nárůstu migrace do evropských zemí. Zvýšené počty běženců nahrávají do karet pašerákům lidí, kteří jim s příslibem lepšího života za úplatu nabízejí přesun do Evropy. Jedna taková cesta může vyjít na stovky tisíc korun. Europol vydal novou zprávu o současném stavu obchodování pašeráků s migranty. 

Podle Mezinárodní organizace pro migraci k evropským břehům od začátku letošního roku doplulo přes 100 tisíc uprchlíků. Evropská unie hodlá proud migrace snížit a její zástupci tak s tuniským prezidentem podepsali společné memorandum o odvrácení migrace směřující na starý kontinent. Tunisko díky své poloze na severu Afriky představuje jeden z výchozích bodů pro všechny, kteří se snaží dostat přes Středozemní moře do Evropy. Nárůst migrace rovněž potvrzuje italské ministerstvo vnitra, jež uvedlo, že v roce 2023 k italským břehům zatím dorazilo více než 75 tisíc migrantů, což je dvojnásobek oproti první polovině roku 2022. 

I když se úřady proti nelegální migraci snaží bojovat změnami ve vízové, obchodní i azylové politice, pašeráci se těmto opatřením dokáží rychle přizpůsobit, mezi zákony umějí kličkovat a pro nelegální převoz vymýšlet nové alternativní cesty. Zločinecké sítě tak podle poptávky upravují ceny, trasy i způsoby přepravy nebo na různých převaděčských cestách spolupracují. 

Podle zprávy Europolu je pašeráckých sítí velká škála: některé jsou regionální a spoléhají na jednotlivce, kteří se do procesu pravidelně zapojují, jiné pracují v rámci komplexních mezinárodních operací. Zavedené pašerácké sítě v podstatě kopírují fungování běžného byznysu – na dálku vše řídí manažeři, prostředníci poté vyhledávají zájemce o nelegální migraci, zajišťují logistiku či finance. Další v hierarchii, níže postavení zprostředkovatelé, se pak podílejí na převozu migrantů, mohou tedy působit jako řidiči vozidel nebo kapitáni lodí. Policie tyto pašerácké sítě dokáže rozkrýt jen ve chvíli, kdy je chytí při činu, k mozkům celé operace se dostane málokdy. Převaděčské organizace se skládají jak z občanů Evropské unie, tak ze zemí třetího světa, většinu ale tvoří mimoevropští dospělí muži. Ačkoli se podílejí na nelegální migraci, jejich pobyt v zemích EU je často legální. 

Od uprchlického tábora po zemi zaslíbenou

První fází procesu pašování lidí je nábor jedinců či skupin inklinujících k migraci. Ten může probíhat třeba v uprchlických táborech, kde je vysoká koncentrace nelegálních migrantů. Převaděči si vytipují konkrétní osoby, jež pak začnou lákat na lepší život v Evropě. S rozvojem technologií se ale i převaděči stále častěji uchylují do online prostředí, kde své služby nabízejí pomocí sociálních sítí nebo různých komunikačních platforem. Online reklama se neustále profesionalizuje, zločinci pravidelně aktualizují informace, sdílejí videa i recenze úspěšných operací. Potenciální zájemci o služby pašeráků tak spoléhají na recenze předchozích klientů, kteří službu převaděčů doporučí. Jako reklamní strategii používají i videa, kde ukazují své zbraně a vyhrožují útokem na kohokoli, kdo by jim chtěl převaděčskou akci narušit. 

Poplatky za převaděčství závisí na mnoha faktorech, jako je bezpečnost a délka cesty nebo obtížnost překročení určité hranice. Na trase mezi severní Afrikou a nejbližšími evropskými státy se ceny pohybují od tří do deseti tisíc eur (cca 72 tisíc až 240 tisíc korun), výjimečně i víc. Největší část migrantů je do EU pašována na lodích a člunech, zločinecké sítě ale nabízejí i bezpečnější způsoby přepravy, včetně letecké, což ovšem navyšuje celkovou cenu. Migranti většinou platí v hotovosti až po úspěšném převozu. Někteří zprostředkovatelé však od uprchlíků vybírají peníze průběžně. 

Po náboru přichází na řadu hlavní část celé akce – přeprava. Pašeráci během cesty poskytují ubytování, falešné doklady i podporu při legalizaci pobytu – opět záleží na tom, jaký rozsah služeb si daná osoba může dovolit. Taková podpora zahrnuje například pomoc při organizování účelových sňatků či instruování migrantů, aby v případě odhalení a zahájení řízení požádali o mezinárodní ochranu. Žádosti o azyl totiž nelegálním migrantům umožňují pobyt v EU dočasně legalizovat a poskytnou jim čas na další řešení situace. 

Přečtěte si

Andrew Tate obžalován za obchodování s lidmi a znásilnění

Migrantům ale v průběhu celého procesu hrozí samozřejmě nebezpečí, a to ze strany převaděčů, nebo kvůli používání nebezpečných způsobů přepravy. Pro vynucení poslušnosti či peněz se pašeráci často dopouštějí hrubého násilí. Uprchlíci se nezřídka ocitají v nebezpečných dopravních prostředcích, třeba v přeplněných zchátralých lodích, což se nedávno stalo u řeckého pobřeží, kde se potopila loď se 750 migranty mířícími do Evropy, z nichž 80 zemřelo. Nebezpečí pro migranty však nepředstavuje jen moře, ale i pobřeží, kde se před policií musí ukrývat například v autech a dodávkách tak důkladně, že dochází ke zranění nebo i úmrtím. Něco podobného se přihodilo letošního dubna, kdy poblíž řecko-turecké hranice havarovalo auto plné migrantů, kteří se snažili vyhnout policii. K pašeráckým praktikám patří i korupce – zločinci se často snaží uplácet například pracovníky na hraničních přechodech. 

Podle analytičky Globální iniciativy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (GIOC) nemá řada migrujících osob dostatek financí, a tak se mohou stát obětí zneužívání či vykořisťování nebo se v rámci splácení dluhu dostat do otroctví. Jiní si svůj dluh musí odpracovat, což se většinou děje v příhraničních městech, kde si můžou vydělat na další část své cesty. I když se migranti vydávají do světa dobrovolně, mohou cestou padnout do pasti obchodníků s lidmi, kteří je pak využívají pro specifické účely, jako je sexuální nebo pracovní vykořisťování, nucená kriminalita nebo odebírání tělesných orgánů. 

Evropské středisko pro boj proti převaděčství (EMSC), jež bylo založeno v roce 2016 kvůli tehdejší migrační krizi v Evropě, obdrželo během roku 2022 téměř 14 tisíc podnětů ohledně pašování migrantů, z čeho vzešlo 131 speciálních protipašeráckých operací. Podle projektu Missing migrants od roku 2014 ve Středozemním moři zmizelo nebo zemřelo 27 670 lidí, z toho téměř dva tisíce jen za první polovinu roku 2023. 

Na zastavení nelegální migrace by EU měla poskytnout až jednu miliardu eur (cca 24 miliard korun). Podle odborníků by částka mohla stabilizovat tuniskou ekonomiku. Ozývají se však i hlasy, které tvrdí, že dohoda s Tuniskem opomíná lidská práva migrantů. Dohodu kritizují také mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International. Ty argumentují, že jejím podepsáním Evropská unie legitimizuje brutální násilí, kterého se tuniské orgány na uprchlících ze subsaharské Afriky dopouštějí.

The post Pašeráci lidí profitují z válek, ekonomické krize a klimatických změn appeared first on investigace.cz.

Velikonoce jsou za námi, a další #zesvěta je proto před námi. Dozvíte se v něm o rozdílu mezi Severní a Jižní Koreou a také o vykutálené anglické sektě Lighthouse Group, která lidem brala nejen peníze. Další zprávy jsou o sporu mezi Tálibánem a OSN a na řadu rovněž přijdou íránští úředníci a jejich nový trik ohledně dodržování povinného zahalování žen. V diskriminaci žen nezůstali pozadu ani jejich egyptští kolegové, kteří pro změnu vytáhli do boje proti vlivným influencerkám.

#1 Sekta za všechny peníze

Novináři BBC přišli s příběhem prazvláštního kultu, jenž se postupně infiltroval do života svých stoupenců tak radikálním způsobem, až je oddělil od jejich vlastních rodin. K sektě Lighthouse International Group, která se prezentovala jako koučinková služba v oblasti zvané lidský život a jako bonus nabízela i mentoring v podnikání, se nejčastěji hlásily osoby hledající v životě nový směr. Ten v jejich životech skutečně nastal, neboť vedení sekty je nutilo přetrhat kontakty s rodinou a přáteli, které jim měly bránit nabytí vyšší úrovně osobního vývoje. Lidem, kteří se ke kultu přidali kvůli psychickým nemocem, zase přikazovali postupně vysadit léky a učili je, jak přesvědčit své psychiatry, že antidepresiva už nepotřebují.

Poskytované „služby“ samozřejmě nebyly zadarmo a formou předplatného skupina shromáždila velké částky. Mezi lety 2014 až 2022 získala od svých členů více než 2,5 milionu liber (cca 63 a půl milionu korun). Nejvyšší soud však tuto organizaci kvůli finančním nesrovnalostem minulý týden zrušil. Lighthouse se nacházel v insolvenci, nevykazoval žádná aktiva a předkládal falešné účty. Celou reportáž od BBC si můžete přečíst na jejich webových stránkách. 

#2 Středověk v Severní Koreji

Jižní Korea vydala bezprecedentní zprávu o tom, jak Severní Korea zachází se svými občany. Podle zpravodajské společnosti Hlas Ameriky už Soul zkrátka nevěří, že mlčení o porušování lidských práv usnadní cestu ve vyjednávání se severokorejským Pchjongjangem o ukončení jeho jaderných programů. Poprvé tak jihokorejské Ministerstvo sjednocení, jež se zabývá společnou korejskou agendou, publikovalo zprávu, v níž se podrobně popisuje porušování lidských práv komunistickým režimem Kim Čong-una, a to na základě svědectví více než 500 Severokorejců, kteří v letech 2017 až 2022 uprchli do Jižní Koreje.

Zpráva uvádí, že severokorejský režim upírá lidem práva na spravedlivý proces, shromažďování a svobodný projev a pohyb. Mimo to provádí veřejné popravy dětí i dospělých a lidi používá jako objekty lékařských testů. Zpráva čítá více než 400 stran a vyšla poté, co Soul podpořil návrh odsuzující rezoluce OSN. Podobný návrh vydává Organizace spojených národů již od roku 2003, nicméně exprezidenti Jižní Koreje dosud odmítali tuto rezoluci podpořit. V loňském roce si však Jihokorejci zvolili v přímé volbě nového prezidenta, jenž s odsuzujícím dokumentem souhlasí. Co dalšího vypověděli uprchlí Severokorejci a jaká momentálně panuje atmosféra mezi oběma Korejemi, se dozvíte z celého článku na webu Voice of America.

#3 Ženy ani náhodou

V Afghánistánu je to horší a horší. Jednání radikálního hnutí Tálibán se už přímo dotklo i OSN a přimělo ji k neobvyklému kroku. Organizace vyzvala své zaměstnance v Afghánistánu čítající ženy i muže, aby do tamních kanceláří OSN chodili pouze ve výjimečných případech. Reaguje tak na situaci z minulého týdne, kdy se afghánští muži pracující pro OSN v Kábulu rozhodli, že zůstanou doma v solidaritě se svými kolegyněmi. Důvodem bylo rozhodnutí Tálibánu, jež afghánským ženám zakazuje pracovat pro OSN v Afghánistánu.

Zvláštní představitelka generálního taajemníka OSN pro Afghánistán dokonce uvedla, že žádný režim nikdy nezakázal ženám pracovat pro tuto organizaci jen proto, že jsou ženy. Tálibán již v předchozích měsících ženám zakázal podílet se na práci humanitárních organizací. Ženy také nesmějí navštěvovat střední školy ani univerzity, chodit do parku nebo cestovat na dlouhou vzdálenost bez vousatého doprovodu. Další detailní informace naleznete na stránkách CNN. 

#4 Inovativní opatření v Íránu

Na veřejných místech v Íránu je poněkud rušno, státní úřady tam totiž instalují monitorovací kamery, které budou hlídat, zda ženy chodí správně oblečené a neporušují zákon, který jim ukládá nosit hidžáb. V opačném případě, tedy bez povinné pokrývky hlavy, jim tradičně hrozí vězení, avšak tentokrát je budou mít bdělí strážci hodnot islámské republiky mnohem více pod kontrolou. Poté, co ve vazbě zemřela žena zavřená za porušení tohoto zákona, se v Íránu vzedmula vlna odporu. Což se vládě šíitských radikálních muslimů samozřejmě nelíbilo, a proto vymyslela výše popsané inovativní opatření, jež má údajně předcházet napětím a konfliktům ve společnosti.

Jestliže kamery proradnou ženu zaznamenají, bude jí bezprostředně zaslána varovná zpráva, kde a kdy se dopustila tohoto ukrutného zločinu. O tom, jak íránský režim opatruje své hodnoty, se můžete přesvědčit na stránkách CNN, kde najdete i virální video zachycující muže, jenž v obchodě dvěma íránským ženám za to, že na sobě neměly hidžáb, hodil na hlavu jogurt.

#5 Influencerka porušuje morálku země pyramid 

Od roku 2020 vedou egyptské úřady kampaň za umlčení influencerek na sociálních sítích a využívají k tomu zákon o počítačové kriminalitě. V obvinění se uvádí podkopávání veřejné morálky nebo rodinných hodnot. Minulý týden takto zatkly další vlivnou ženu, modelku a influencerku Samu Elshimu, která má na sociální sítí TikTok přes tři miliony sledujících. Egyptský státní zástupce doporučil, aby byla na čtyři dny zadržena na základě obvinění z šíření nemravnosti.

Podle organizace Human Rights Watch jsou zatýkání kvůli nevhodným fotografiím a videím v Egyptě stále častější. Pokud bude Elshima odsouzena, hrozí jí až pět let vězení a pokuta 8 tisíc eur (cca 186 tisíc korun) za porušení veřejné morálky. To ale není všechno, neboť za porušení rodinných hodnot by mohla do vězení na dalších šest měsíců a zaplatit až 3 tisíce eur (cca 70 tisíc korun). Jaké další ženy narušují egyptskou morálku, se můžete dočíst v detailním článku webu France24.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

The post #zesvěta: Lidská práva a feministické okénko appeared first on investigace.cz.

Je tu další pátek a s ním přichází i pravidelná várka zpráv ze světa. Vypadá to, že Čína si nevystačí s klasickými ambasádami jako ostatní státy a kvůli kontrole svých občanů v cizině potřebuje další úřady. Indonésie chce pro změnu kontrolovat vhodný či nevhodný sex a schválila proto zákon, který ovšem značně omezí i turisty mířící do tamních dovolenkových destinací. Ve světských slastech se naopak překvapivě neomezují někteří thajští buddhističtí mniši ani jejich opat, což by v katolickém Polsku jistě vzbudilo pohoršení, leč na podobné věci nemají čas, neboť tam ožily staré poválečné spory s Německem. 

#1 Tak velká, že jí ani ambasády nestačí

Peking zřídil po celém světě víc než sto tajných policejních stanic, jež by měly dohlížet na čínské občany žijící v zahraničí. K těmto účelům slouží i bilaterální bezpečnostní dohody Číny s evropskými a africkými státy, díky nimž může pekingské mocenské centrum pravidelně monitorovat své občany nebo je repatriovat zpět do země. Madridská nevládní organizace Safeguard Defenders identifikovala čtyři různé čínské policejní jurisdikce, jež jsou činné v třiapadesáti zemích a svojí působností dokáží pokrýt všechny kouty světa. Čína obvinění odmítá s tím, že se jedná o pouhá administrativní centra, která pomáhají čínským občanům v zahraničí, zejména po chaotické době covidu. Zpráva madridské organizace však tvrdí, že tajné stanice existovaly již před pandemií. S policejními kontrolami pomáhala Číně i Itálie, Rumunsko nebo Chorvatsko. Země, jež na svém území stanice objevily, začaly s vyšetřováním nebo je nechaly rovnou zavřít. 

Více se můžete dočíst na CNN, která se tématu pravidelně věnuje. 

#2 Na Bali až po svatbě, prosím

Indonéský parlament jednomyslně schválil nový trestní zákoník, který zakazuje sex mimo manželství. Legislativní novinka se však netýká pouze obyvatel těchto asijských ostrovů, ale platí i pro zahraniční rezidenty a turisty. Kromě toho, že předmanželský pohlavní styk bude v Indonésii trestným činem, za který hrozí i vězení, je nově zakázáno urážet indonéského prezidenta, vyjadřovat kritické názory k národní ideologii nebo se zříct víry. Organizace jako například Human Rights Watch Indonesia nebo Amnesty International Indonesia varují, že to je velký krok zpět na nelehké cestě k pokroku v ochraně lidských práv a základních svobod po revoluci v roce 1998. Pokud budou zákony za tři roky implementovány, lze také předpokládat jejich negativní dopad na počty turistů mířících do této destinace. Indonéští podnikatelé v cestovním ruchu proto netrpělivě čekají na zveřejnění konkrétních opatření, jimiž by země chtěla sexuchtivé, ale nesezdané turisty kontrolovat. 

Podrobnější informace přináší Reuters. 

#3 Jak dosáhnout nirvány

Buddhistický chrám, okres Bueng Sam Phan, provincie Phetchabun, střední Thajsko. Jak svatě a mírumilovně to zní. Chrám však zeje prázdnotou a náhodný návštěvník by si tedy mohl myslet, že mnišské obyvatelstvo vyvanulo do kýžené nirvány. Realita je ovšem jiná. Na cestě do stavu věčné blaženosti si tamní mniši pomáhali pervitinem, všichni totiž vykázali pozitivní výsledky právě na toto narkotikum. Podle úřadu OSN pro drogy a kriminalitu je Thajsko hlavní tranzitní zemí pro metamfetamin z Myanmaru. Na ulici tak můžete prášky s pervitinem, zvané Yaba, koupit zhruba za půl dolaru (cca 12 korun). Rekordní záchyty pervitinu zaznamenaly v posledním roce úřady po celém světě. 

Kde všude se pašoval pervitin? Více informací na CBS.

#4 Dozvuky druhé světové

V Německu byl na aukční burze prodán obraz ruského malíře Vasilije Kandinského z roku 1928. Polské úřady ovšem tvrdí, že tento abstraktní akvarel ukradli Němci v roce 1984 z varšavského Národního muzea. Aukční síň uvedla, že prošetřila veškeré podněty od polského ministerstva kultury a došla k závěru, že proti aukci nejsou žádné právní námitky. Dílo se vydražilo zhruba za sedm a půl milionu korun. Německá strana se přesto rozhodla požádat o soudní přezkoumání, nyní je tak prodej pozastaven a čeká se na stanovisko soudu. Pro Polsko je tato kauza mimořádně citlivá, stále se totiž snaží získat zpět tisíce uměleckých děl, jež nacisté ukradli během druhé světové války. Polská vláda poslala v říjnu do Berlína diplomatickou nótu požadující odškodnění za polské kulturní ztráty vzniklé mezi lety 1939 a 1945, jejichž hodnotu vyčíslila sumou zhruba 32,5 bilionů korun. 

Všechny detaily si můžete přečíst v článku na BBC.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

Autorka textu: Gabriela Jezberová, autorka grafiky: Martina Bartl

The post #zesvěta: Velký bratr Tě vidí appeared first on investigace.cz.

Strava třikrát denně, lékařská péče a pravidelný kontakt s rodinou a příbuznými. Zní to jako reklamní nabídka na léčebný pobyt v lázních? Opak je pravdou, neboť jde o nový ukrajinský projekt s názvem „Chci přežít“, který zaštítilo státní Koordinační ústředí pro zacházení s válečnými zajatci. Záměrem je přilákat co nejvíce ruských vojáků válčících na území Ukrajiny do dobrovolného zajetí, kde jim bude zaručeno dodržení zásad Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. Jako propagátor projektu vystupuje známý ukrajinský bloger Volodymyr Zolkin, jenž natáčí rozhovory s ruskými zajatci a jejich rodinami a poté je publikuje na sociálních sítích.

Bloger si od této aktivity slibuje, že přiměje rodiny ruských zajatců přehodnotit jejich postoje k válce na Ukrajině a veřejně odsoudit činy ruských vojáků na okupovaném území. Navíc příbuzným slibuje, že pokud přistoupí k protiválečnému občanskému protestu, bude jejich zajatý syn rychleji propuštěn. Odhalení identity zajatců během rozhovorů je ale podle mezinárodních organizací i právníků porušením zásad právě zmíněné Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. Rodinám, které Zolkin vyzývá k vystoupení s transparentem, navíc hrozí pronásledování ze strany ruského státu.

Kdo je Zolkin?

Před začátkem války Volodymyr Zolkin pracoval dle vlastních slov jako datový analytik na volné noze pro právnické firmy a od roku 2019 na YouTube provozuje blog o ukrajinské politice. Vrcholu popularity se ovšem dočkal v okamžiku, kdy spolu s parťákem Dmitrijem Karpenkem začal natáčet rozhovory s ruskými válečnými zajatci.

Každý rozhovor Zolkin otevírá otázkou na jméno, příjmení, místo a datum narození konkrétního zajatce. Následuje získání jeho souhlasu s natáčením a publikováním rozhovoru a řada sugestivních otázek souvisejících s motivací vojáků pro vstup do armády, s jejich politickými názory a postojem vůči Ukrajině. Tomuto procesu bloger říká „dezombizace“. Na závěr rozhovoru pak Zolkin telefonuje příbuzným zajatců. Po kratší komunikaci vojáků s rodinou se opakuje stejný „dezombizační“ scénář, tentokrát s příbuznými. V popisech k videím uvádí bloger veškeré identifikační údaje zajatců, v některých případech i odkaz na profil na sociálních sítích.

Jakým způsobem se Zolkin dostává k zajatcům, není zcela jasné. V rozhovoru pro běloruský server Zerkalo uvedl, že jeho neoficiální spolupráce se Službou bezpečnosti Ukrajiny (SBU) začala po spuštění jiného projektu, nazvaného „Hledej svého“ a zaštítěného ukrajinským ministerstvem vnitra. Projekt měl poskytnout jakousi humanitární službu rodinám zajatých, zraněných a padlých ruských vojáků a pomoct jim s identifikací jejich blízkých.

„Můj kamarád Dmitrij (Karpenko, pozn. redakce) a tehdejší poradce šéfa Ministerstva vnitra Ukrajiny Viktor Andrusiv pracovali na softwaru pro tento projekt. Začal jsem obvolávat příbuzné zajatců, kteří vyplnili žádost o dohledání svého rodinného příslušníka, a celou komunikaci jsem natočil. Po několika nahrávkách jsem si uvědomil, že od nich dostávám stále stejné odpovědi – údajně se nestarají o politiku ani o válku. Proto se mi víc a víc vnucovala otázka, jak by tito rodiče mluvili se svými syny v zajetí, kdyby získali takovou možnost. S touto žádostí jsem se obrátil na ‚správné lidi‘ a ti mi dali zelenou,“ popsal začátky Zolkin.

Ve stejném rozhovoru pro server Zerkalo pak upřesnil, že správnými lidmi myslel „lidi z Národní policie“. Na otázku běloruského novináře, jakou formální souvislost má s projektem „Hledej svého“, Zolkin odpověděl: „Oficiálně nemám s projektem nic společného. Při jeho rozjezdu jsem se sice snažil pomoci s řízením a hledal jsem lidi, kteří nám pomohou s analýzou informací. Jakmile jsem ale dostal přístup k zajatcům, soustředil jsem se už jen na rozhovory,“ upřesňuje. Jeho kanál dnes čítá kolem 200 videí se zajatci s hashtagem „Hledej svého“ a má 819 tisíc odběratelů.

Ve videích je navíc vidět logo SBU, Národní police a Koordinačního centra. K otázkám investigace.cz, jak spolu souvisí Zolkinova práce a SBU, se bloger nevyjádřil. Jeho oficiální postavení nevysvětlilo ani Koordinační centrum pro zacházení s válečnými zajatci, ani SBU, které jsme kontaktovali.

Jinak se Zolkin prezentuje jako novinář s čtyřletou zkušeností a v medailonku na youtubovém profilu dokonce uvádí, že má novinářskou registrační kartu. „Volodymyr Zolkin není členem Národního svazu novinářů Ukrajiny. Bohužel nemáme informace o tom, jaké médium mu novinářský průkaz vystavilo,“ konstatuje tajemnice svazu Lina Kush. Dodává, že průkaz může novináři vystavit jak zaměstnavatel, tak národní svaz a jediná souhrnná registrační databáze novinářů v Ukrajině neexistuje.

Humanitární projekt, nebo porušování Ženevské úmluvy?

Videa, v nichž se odhaluje identita válečných zajatců, odsoudila organizace na ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) a také představitelé humanitární organizace Červený kříž. „Povinnost chránit válečné zajatce, aby se nestali objektem veřejného zájmu, a zabránit jejich zastrašování a ponižování, je součástí širšího závazku lidského zacházení se zajatci a ochrany jejich rodin. Ukrajinské úřady by měly zveřejňování těchto videí online ukončit,“ vyzvala právnička HRW Aisling Reidy Ukrajince už v březnu tohoto roku.

Organizace tvrdí, že zveřejňování videozáznamů se zajatými vojáky na sociálních sítích porušuje třináctou kapitolu třetí Ženevské úmluvy. „Váleční zajatci musí být vždy chráněni před násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí obecenstva,“ stanovuje dokument.

Zolkin podobnou kritiku odmítá. Argumentuje hlavně tím, že nikoho do nahrávek nenutí a bez souhlasu nic nezveřejňuje. Souhlas zajatců a jejich rodin s natáčením a následným publikováním získává v průběhu vzniku daného videa. Když vyzývá ruské příbuzné, aby vyšli ven s transparentem a protestovali proti válce, zdůrazňuje, že jde následně o jejich svobodné rozhodnutí. Své publikum na sociálních sítích navíc Zolkin nepovažuje za obecenstvo, o jakém mluví Ženevská úmluva.

„Říkáte, že podle úmluvy by měli být zajatci chráněni před zvědavostí obecenstva? Pak je potřeba svolat právníky a projednat, co se tím vlastně myslí. Mí respondenti s rozhovorem souhlasí a chtějí si se mnou povídat. Takže i samotní zajatci porušují Ženevskou úmluvu?“ namítl Zolkin v rozhovoru pro Zerkalo. Ukrajinskému televiznímu kanálu 24 k tomuto tématu později dodal, že definice „obecenstva“ není jasná. „Co je obecenstvo? Vezměme si slovník. To je fyzické shromáždění lidí. Ale kde mám obecenstvo já? Copak je (zajatce) beru mezi lidi? Ukazuji něco podobného jako například video z Doněcka z roku 2015, kde naše vězně postavili před dav, který po nich házel rajčata? Tam bylo obecenstvo. My si spolu jenom dobrovolně povídáme,“ vysvětluje bloger a dodává, že samotné Rusko od Ženevské úmluvy odstoupilo.

Podle právníka a bývalého českého státního zástupce Jana Vučky se ale Zolkin mýlí. „Domnívám se, že obecenstvo nemusí být jen fyzicky přítomné, ale myslí se tím i obecenstvo na YouTube. V době sociálních sítí, kdy veřejnost očekává co největší informovanost a soukromí obecně mizí, může někdo argumentovat, že je rozdíl mezi očumováním svázaných zajatců na náměstí a zveřejněním seriózních rozhovorů. Bojím se ovšem, že rozvolněním pravidel současně otevřeme stavidla zmanipulovaným veřejným prohlášením, která budou mít na svědomí méně solidní strany konfliktů,“ konstatuje právník pro investigaci.cz.

Bývalý státní zástupce taktéž považuje za zpochybnitelný souhlas zajatce. „Zajatec může ‚dobrovolně‘ podepsat všelijaké věci, a ne vždy to lze odhalit stejně snadno jako ‚havajský pozdrav‘ (Vztyčený prostředníček, kterým američtí váleční zajatci v Severní Koreji dávali najevo odpor vůči tamnímu režimu, pozn. red.). To neznamená, že souhlas v tomto případě popírám. Dokonce si umím představit situace, kdy je veřejné prohlášení zajatců v obecném zájmu, třeba zveřejnění informace, že jedna strana nutí k nepovinným odvodům hrozbami. Ale právě kvůli snadné zneužitelnosti je lepší obecně dodržovat pravidlo, že zajatci nemají být předváděni veřejnosti,“ dodává Jan Vučka.

O pochybnostech ohledně poskytnutých souhlasů svědčí i Zolkinem citované případy dvou zajatců, s nimiž bloger už dříve zveřejnil rozhovory. Poté, co byli vyměněni za ukrajinské zajatce, ruské státní televizní stanici sdělili, že je k videím Zolkin donutil násilím. Zároveň popřeli všechno, co blogerovi během rozhovorů řekli. Na druhou stranu samozřejmě nelze vyloučit, že jejich chování po návratu ze zajetí diktoval obyčejný lidský strach z reakce nadřízených či ruských bezpečnostních složek vůči jejich předešlé vstřícnosti k Zolkinovi.

Rozhovor s nezvěstným

Narativ rozhovorů vedených Zolkinem a Karpenkem prošel časem proměnou. Blogeři začali kontaktovaným příbuzným čím dál častěji zmiňovat možnost, jak urychlit osvobození jejich blízkých – z jejich strany by stačilo vyjít v Rusku na veřejnost s transparentem požadujícím výměnu ruských válečných zajatců. Odměnou za to slíbili zajistit přednostní umístění jejich rodinných příslušníků na seznam výměny za ukrajinské zajatce.

„Pokud chcete, abychom mu pomohli a on se dostal na seznam výměny, jděte dneska s transparentem na náměstí, požadujte synův návrat a pak nám pošlete nahrávku. Slibujeme vám, že se hned dnes ozveme potřebným lidem, aby ho přednostně dali na seznam výměn. Jsem ale přesvědčen, že to neuděláte,“ zní typická nabídka blogera rodičům nebo manželkám vojáků. Skutečně ji využily jen dvě rodiny. Z videonahrávky z poslední výměny zajatců, kde byl přítomen i Zolkin (Výměna proběhla 22. 9. 2022, během ní bylo propuštěno 55 ruských vojáků, pozn. red.), je zřejmé, že oba zajatci byli propuštěni ve stejnou dobu jako zbytek vojáků, s nimiž Zolkin nahrál rozhovory. Žádný přednostní přístup tedy neměli.

V půlce června popsal petrohradský zpravodajský server Fontanka (patří ruskému mediálnímu magnátovi a podnikateli Viktoru Škulevovi) příběh Ksenie Daulové, s níž se zajatý manžel spojil prostřednictvím Zolkina. Během skoro hodinového rozhovoru pokládal bloger Daulové opakované otázky o jejím postoji k událostem na Ukrajině. Následující den se Daulová, která takto zjistila, že její muž je naživu, dovolala na informační linku ruského ministerstva obrany, kde jí ale řekli, že manžel je nezvěstný a na seznamech vězňů pro výměnu není.

Rozhovor V. Zolkina s Maximem Daulovem a jeho manželkou.

Po tom, co Zolkin rozhovor zveřejnil, se však Daulové začali ozývat neznámí lidé a vyhrožovali a nadávali jí, informuje Fontanka. Případu se později ujal člen ruské opoziční politické strany Jabloko Boris Višnevský, jenž měl poslat žádost o zařazení Maxima Daulova na seznam válečných zajatců ruskému vrchnímu vojenskému prokurátorovi. O dalším osudu rodiny Daulových není dnes nic známo. Jak Daulová, tak politik Višnevský s naší redakcí odmítli komunikovat.

Blaf, nebo svoboda?

Valentina Melnikova, politička a tajemnice nevládní organizace Svaz výborů matek ruských vojáků, upozorňující na porušování lidských práv v armádě, považuje projekt „Hledej svého“ i samotného Zolkina za důležité a přínosné v jedné konkrétní věci. „Samotnou skutečnost, že zajatci jsou zviditelňováni prostřednictvím kanálů na sociálních sítích, hodnotím pozitivně. V Rusku neexistuje žádný jiný způsob, jak zjistit, zda je příbuzný naživu nebo v zajetí. Proto všem rodinám vojáků doporučujeme sledovat tyto kanály,“ říká. Ohledně vlivu jednotlivých rodin zajatců na ruskou politiku nebo na rychlejší osvobození vojáků ze zajetí je ale skeptická.

„Snaha podnítit příbuzné k vystupování s antiválečným transparentem je naprosto zbytečná. V horším případě budou protestující zatčení a půjdou do vězení a tím to skončí. Copak tím někomu pomůžou? Pokud Putina nedokáže zastavit ani samotný generální tajemník OSN, o rodičích nemá smysl mluvit. Zolkin s osvobozením zajatých vojáků blafuje – na jejich finální seznam nemá vliv. Navíc rodiny zajatců jsou snadnou kořistí pro vyděrače a podvodníky, proto žádné vstřícné kroky rodin jako odměnu za údajnou svobodu zajatců naše organizace nedoporučuje,“ dodává pro investigaci.cz.

O tom, že výzvy Zolkina mohou vystavit příbuzné zajatců nebezpečí a problémům s ruskými policejními orgány, je přesvědčena i novinářka lidskoprávní mediální organizace OVD Info Ekaterina Golenkova. „Setkáváme se i s případy příbuzných nebo kamarádů padlých, zraněných nebo zajatých vojáků, kde stačilo, aby nasdíleli protiválečné příspěvky na sociálních sítích, a tím se dopustili přestupku,“ konstatuje. Jako důkaz předložila redakci investigace.cz několik záznamů přestupkového řízení, kde tito lidé museli podrobně vysvětlit, proč se rozhodli pro sdílení nebo psaní příspěvků, jež odsuzují agresi Ruska vůči Ukrajině.

Poslední kapkou nejistoty pro válečné zajatce a jejich rodiny je pak i nový zákon o dezertérech, který ruský prezident podepsal 20. září. Za dobrovolné vzdání se do ukrajinského zajetí vojákům nově hrozí až 10 let odnětí svobody. 

Autorka textu: Kristina Vejnbender

Zdroj úvodní fotografie: YouTube

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Pokud můžete, podpořte naši práci.

The post Ukrajinský bloger slibuje rodinám ruských zajatců jejich rychlejší osvobození. Porušuje tím ale mezinárodní právo appeared first on investigace.cz.

Od počátku ruské agrese na Ukrajině uběhlo více než sto dní a zároveň už padly tři rozsudky za válečné zločiny. Ukrajinské soudy je vynesly nad ruskými vojáky. Za dobu trvání války se většina obvinění vůči straně agresora týká porušování lidských práv a páchání válečných zločinů. Prokazatelně se jedná o vraždění civilistů, bombardování nemocnic nebo rabování. Nedodržení mezinárodních konvencí se však dopustili i Ukrajinci, byť v nesrovnatelně menším měřítku než Rusové. 

„Porušování mezinárodních úmluv je markantnější jak v četnosti, tak v závažnosti ze strany Ruské federace,“ konstatuje zpráva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), která sdružuje země EU, ale i Spojené státy, Kanadu nebo zakavkazské země. Tým expertů z Conflict Intelligence Team (CIT), kteří pracují s otevřenými zdroji, vyšetřuje válečné zločiny na Ukrajině a v Sýrii. Dění na Ukrajině CIT monitoruje od začátku vpádu ruských vojsk a s tímto tvrzením souhlasí. Ruskému opozičnímu médiu iStories poskytl CIT komentář k obviněním, jež lze doložit důkazy, ale i k těm, kde věrohodnost spáchaných činů není jistá nebo ji nelze dokázat. 

Typickým příkladem válečných zločinů je nehumánní zacházení s civilisty. Před dvěma měsíci obletěly svět záběry zmasakrovaných lidí v Buči, města nedaleko Kyjeva. Záznamy ze satelitů a dronů v tomto případě jasně ukazují, že se ruští vojáci skutečně dopustili vraždění civilistů – mrtvoly se na ulicích města objevily během ruské okupace. Vzniklo i video, jenž zachytilo ruský tank, který střílí po osobě vyjíždějící zpoza rohu na kole. Zároveň existují důkazy, například satelitní snímky, že v době, kdy město ovládali ruští vojáci, začaly vznikat masové hroby. Dalšími důkazy jsou svědectví přeživších, zdokumentovaná novináři. 

Válka na Ukrajině urychlila odchod Česka z Mezinárodní investiční banky

Zvěrstva v Buči spáchali podle zjištění expertů a novinářů z iStories převážně jednotky ruských výsadkářů. K tak velkému masakru podle nich došlo proto, že vojáci byli na místě dlouhou dobu a pod konstantní palbou – místních obyvatel se báli, neboť mohli odhalit jejich polohu, a tak je pro jistotu všechny postříleli. Zločinů na civilistech se ale ruští vojáci dopustili i v regionech Černihiv a Suma na severu země, mimo to se objevují stále nové případy. Ačkoli Rusko jakékoli pochybení odmítá, zpráva organizace Human Rights Watch popisuje systematické vraždění civilistů jako nedílnou součást postupu ruských vojsk. Organizaci se mezi únorem a březnem podařilo ověřit 32 případů hromadného zabíjení a sedm případů mučení.

Jedním z důvodů, proč na Ukrajině přichází o život tolik civilistů, je i fakt, že Rusko nepoužívá sofistikované zbraně, které má ve svém arzenálu NATO, neboť nedisponuje technikou, jež by dokázala přesně zaměřit cíle palby. I proto mají ruské střely a letecké útoky četné civilní oběti. Ruské vojsko nadto hojně používá raketomety a kazetovou (jedna střela obsahuje více malých bomb) nebo zápalnou munici. Tyto zbraně se zcela legitimně využívají při boji v otevřeném terénu. Jenže ruští vojáci je odpalují i ve městech, což mezinárodní konvence zakazují. Experti z CIT potvrzují několik případů, kdy ve městech našli zbytky zápalných bomb nebo raket. Analyzovali také několik videí, kde jsou zřetelně vidět stíhačky shazující bomby na bytové domy. Ruská strana na podobné případy ostřelování civilních budov odpovídá tím, že Ukrajinci bomby shazují sami na sebe. 

Specifickým případem je pak bombardování nemocnic a zdravotnických zařízení – v médiích rezonovaly například zprávy o zničené porodnici v Mariupolu. Ke konci května napočítala Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) na Ukrajině více než 200 případů zničených zdravotnických zařízení. Zabito bylo 75 lidí. V těchto případech se nemusí jednat o přímý útok na zdravotnické budovy, ale o následky neřízeného bombardování. 

Zprávy nadnárodních organizací Human Rights Watch a Amnesty International také potvrzují informace o znásilňování ukrajinských žen, což dokládají svědectví obětí, která se objevují v médiích. Zprávy o tom, že ruští vojáci znásilňují i děti, se z otevřených zdrojů nepodařilo ověřit. 

V neposlední řadě se mezi válečné zločiny počítá unášení civilistů. V médiích se objevily informace o „lidech držených ve sklepích“ nebo o tom, že ruští vojáci střílí civilisty oblečené v oděvech připomínající vojenské vybavení – například v maskáčích. Experti z CIT považují podobné zprávy za značně pravděpodobné. Existují také informace o detenčních centrech, jež na Donbase vznikaly již v letech 2014 a 2015, kdy došlo ke konfliktům se separatisty podporovanými Ruskem. Jasným důkazem unášení civilistů je zadržení starosty Melitopolu z 11. března, kterého ruští vojáci drželi v zajetí pět dní. 

Z otevřených zdrojů se CIT podařilo rovněž ověřit informace o rabování ruskými vojáky. Například z běloruského Mazyru – města na hranicích s Ukrajinou – se snažili odeslat do Ruska 130 balíků s válečnou kořistí. Odhalily je ale uniklé záznamy z tamních bezpečnostních kamer. Dalším z nepřímých důkazů se stal případ, kdy se na sociálních sítích jistý Moskvan chlubil, že jeho zeť přivezl „BMW vy víte odkud“. Mnozí okradení Ukrajinci navíc dokázali sledovat svá ukradená zařízení pomocí aplikace Apple, která putování tabletů nebo telefonů Ruskem poskytuje v živém přenosu. 

Jedním z důvodů, proč dosáhlo rabování takových rozměrů, jsou podle analýz sociální rozdíly mezi ukrajinskými regiony, jež Rusové napadli, a regiony, z nichž vojáci pocházejí. Dalším důvodem je zkrátka fakt, že platy ruských vojáků nejsou nijak vysoké. 

Hackeři na všech frontách

Zacházení s válečnými zajatci by mělo odpovídat mezinárodním standardům a konvencím – jinak se jedná o válečný zločin. Zároveň se s takovými osobami nemůže nakládat jako s běžnými vězni, informace o nich například musí mít k dispozici nadnárodní organizace jako třeba Červený kříž, který také zajišťuje komunikaci s jejich příbuznými. To podle ukrajinské vicepremiérky Rusko nedovoluje. Současně se množí zprávy o ponižování zajatců. Jakékoli případy špatného nakládání se zajatci ovšem není možné ověřit, dokud k nim nebudou připuštěni právě zástupci mezinárodních organizací. O kauzách zavražděných zajatců experti zatím nemají věrohodné důkazy.

Válečným zločinem je i nucená mobilizace, tedy posílání lidí do válečných zón proti jejich vůli. To se týká okupovaných území Doněcké a Luhanské republiky – okupující strana nemá právo žádat civilisty, aby šli do války. Může je pouze využít například k opravám infrastruktury. 

Nedodržování mezinárodních úmluv ohledně válečného konfliktu se však dopustili i ukrajinští vojáci, když prokazatelně zastřelili válečného zajatce. Incident byl natočen a jeho pravost potvrdili novináři z Bilt a New York Times. Existuje i video, kde ukrajinští vojáci střílí ruské zajatce do nohou. Poradce prezidenta Zelenského v reakci na tyto záběry uvedl, že nesou znaky válečných zločinů a celý incident bude důkladně vyšetřen. 

Mimo to byly potvrzeny dva případy, kdy ukrajinské vojsko použilo kazetovou munici na ostřelování rezidenčních oblastí – v jednom případě se jednalo o rakety, jež zasáhly vesnici v charkovském regionu, v tom druhém Ukrajinci bombardovali vesnici v Belgorodské oblasti. Zemřel jeden Rus. 

Množství aktuálně spáchaných válečných zločinů mnohonásobně převyšuje ty z období mezi lety 2014 a 2015. Oproti Rusku ale ukrajinské soudy nad svými vojáky v minulosti skutečně vynesly několik rozsudků za porušování mezinárodního práva. Naopak zprávy o tom, že by adekvátně postupovali i Rusové, neexistují. 

The post Ruské i ukrajinské válečné zločiny appeared first on investigace.cz.

Kyrgyzstán byl donedávna považován za nejdemokratičtější zemi bývalého Sovětského svazu. Nyní ale vyšlo na povrch, že tamní tajné služby ve snaze umlčet místní investigativní novináře neváhaly nastražit drogy, odposlouchávat nebo vydírat. Spolupráce OCCRP, Rádia Svobodná Evropa a kyrgyzského média Kloop odhaluje, kam až lze pomocí špehování, sexu a lží v boji proti svobodě médií zajít. 

Temirov LIVE, kyrgyzské médium zaměřené na odhalování korupce, vzniklo teprve nedávno v hlavním městě Biškeku. Jeho zakladatelem a šéfredaktorem je jeden z předních kyrgyzských nezávislých novinářů, Bolot Temirov. Na začátku roku publikovalo toto médium významnou kauzu o šéfovi kyrgyzských tajných služeb GKNB. Podle zjištění novinářů měli členové jeho rodiny vydělávat na podplacených zakázkách státní ropné společnosti.   

Jeden z redaktorů Temirov LIVE si v sobotu 22. ledna večer vyšel z biškekské redakce ven pro kávu. Na ulici před budovou si všiml, že se tam děje něco zvláštního. „Viděl jsem podezřele vypadající lidi v maskách a několik policistů.“ popisuje novinář Aktilek Kaparov situaci. Z neoznačené bílé dodávky záhy vyskákalo ozbrojené komando včetně muže se psem. Všichni mířili do budovy, ze které novinář právě vyšel.   

Policisté vtrhli do redakce a novinářům přikázali, aby si lehli na zem. Jejich cílem byl šéfredaktor Bolot Temirov. Policisté, kteří na jeho ležící postavu nejdříve zaklekli, jej posléze zvedli a přinutili vyprázdnit kapsy. Mezi věcmi, jež takto vysypal, byl i malý plastový pytlíček, údajně obsahující marihuanu. Jako záminka pro zabavení počítačů a dalšího technického vybavení celé redakce i zatčení Temirova to vrchovatě stačilo. 

„Nastražili to!“ křičel novinář, když jej odváděli. Stejný názor zastávají i jeho kolegové, navíc Temirovovo tvrzení podporuje i negativní test na přítomnost drog v těle. Oficiálním důvodem pro vpád policie do redakce bylo udání neznámé ženy, která tvrdila, že jí jeden z novinářů nutil užívat drogy. Žena na dotazy novinářů ovšem neodpověděla.

Jak ukazuje vyšetřování OCCRP, Rádia Svobodná Evropa a kyrgyzského Kloop, zátah na redakci nebyl náhodným aktem, ale výsledkem několikaměsíčního sledování a pokusů zdiskreditovat Temirovův tým. 

Už na podzim loňského roku si Temirov a jeho tým začali všímat podezřelých aut, která se střídala před jejich redakcí. V prosinci pak šéfredaktor našel ve svém pronajatém bytě skrytý mikrofon a kameru. Po zveřejnění textu o rodině šéfa tajných služeb se proti Temirovovi zvedla vlna nenávisti na sociálních sítích, kde jej anonymní účet označoval za zločince a nepřítele Kyrgyzstánu. Anonym zveřejnil i videa, ve kterých se objevily například interní účetní doklady redakce Temirov LIVE, jež měly dokazovat, že je novinář zahraničním agentem. 

Dalším ze zveřejněných videí byla intimní nahrávka jedné z Temirovových kolegyň. Při sexu ji tajně pořídil muž, který měl s novinářkou krátký romantický vztah. Podle interních informací, jež má redakce k dispozici, je tento muž agentem tajných služeb. Kromě natočení videa se novinářce také naboural do počítače. Tajné služby pak dotyčnou ženu před zveřejněním videa vydíraly.   

„Je to důkaz, že se našeho vyšetřování bojí,“ konstatoval Temirov na adresu kyrgyzských autorit. „Dříve to fungovalo jinak, například se k našim zjištěním vůbec nevyjadřovali, nebo se naopak snažili nějak ospravedlnit. Jenže čím hlouběji jsme se dostávali, tím to pro ně začalo být těžší. Takže v zájmu odstranění překážek zvolili tento způsob.“

Hlas za flašku: Volby v Kyrgyzstánu

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch vyjádřila znepokojení nad propadem svobody slova v Kyrgyzstánu od nástupu nového prezidenta. Sadyr Japarov funkci převzal v říjnu 2020. V srpnu loňského roku podepsal zákon omezující šíření „nepravdivých informací“, který vzbudil mezi domácími i zahraničními lidskoprávními organizacemi velké pobouření – zákon se totiž dá použít i jako páka na svobodu tisku. Oficiálním účelem kontroverzního zákona je omezení šíření dezinformací.  

„Veškeré tyto události ukazují, že vládnoucí vrstva získala jakýsi pocit beztrestnosti, že si mohou dělat, co se jim zamane,“ vysvětluje Azim Azimov, kyrgyzský politický komentátor. „Zaútočili na svobodu slova, snaží se omezovat práci nezávislých, a hlavně investigativních novinářů.“

Šéf tajných služeb nazval prezidenta Kyrgyzstánu svým blízkým přítelem a uvedl, že „je může rozdělit jen Alláh“. 

Bolot Temirov byl propuštěn z vazby s doporučením, že nemá opouštět zemi. Obvinění z přechovávání drog ale policie nestáhla. Podle právníků redakce se přitom policisté během zátahu dopustili několika procedurálních pochybení, a dokonce porušili zákon. Například k zabavení elektroniky neměli oprávnění – navíc to nemělo co do činění s drogovým obviněním. Policie zabavila i bezpečnostní kamery, nikdo tak nemůže její zásah jakkoli zpochybnit. 

Kyrgyzské ministerstvo vnitra ani tajné služby GKNB se k dotazům novinářů ohledně tohoto případu nevyjádřily. GKNB v prohlášení pouze popřelo, že by mělo se zatčením novináře nebo vypuštěním intimního videa cokoli společného. 

„Tohle jenom ukazuje, jak jsme silní,“ neztrácí odvahu Temirov. „Novinařina se v Kyrgyzstánu mění, vyvíjí. A to vládnoucím vrstvám znepříjemňuje život. Důvody, proč se tohle děje, jsou dva: ti u moci nemají žádnou morálku. A investigativní novinařina se stala nesmírně mocnou.“

Text si v celém rozahu v angličtině můžete přečíst na stránkách OCCRP. 

The post Kyrgyzstán: Investigativní novináři na mušce mocných appeared first on investigace.cz.

Ani tento týden organizovaný zločin nepolevil. Filipíny neúspěšně bojují s výrobou metamfetaminu, hongkongští zločinci se přiučili dechu ďábla a Europol pochopil, že když je organizovaný zločin mezinárodní, i policisté musí spolupracovat.

#1 Ďáblův dech z Hong Kongu

Zločinci v Hong Kongu se s uzavřením hranic kvůli pandemii vypořádali po svém. Pašerácké cesty jsou omezené, a proto bylo pro místní kriminálníky nezbytné najít si nový zdroj příjmů. V ulicích nebo barech se pohybuje skupina lidi, která svoje oběti „omámí dáblovým dechem“. 

Ve skupinách na WhatsAppu, které používají majitelé barů ve Wanchai a jejich štamgasti, se v posledních měsících rozhořely příběhy se stejným scénářem. Oběť stojí na baru, když tu k ní někdo přistoupí a foukne jí prach do obličeje. Pak už se všichni shodují, že si nic nepamatují. A třešničkou na dortu je vybílený účet. 

Majitelé barů upozorňují, že se z této taktiky stal obrovský problém. Vinu hází i na policii, která prý kontroluje dodržování pandemických opatření, ale ne novou metodu krádeží. Oběti nazvaly tento podvod jako Útoky „ďáblovým dechem“. Technicky jde o přezdívku pro skopolamin, silný lék proti nevolnosti, ale v tomto případě se používá spíše jako souhrnný popis.

Více o ďáblových služebnících se můžete dočíst v textu od agentury AFP.

#2 Europol zasahuje proti vykořisťování

První týden v červnu zasáhlo 23 zemí pod taktovkou Europolu proti obchodování s lidmi za účelem pracovního vykořisťování. Do operace, kterou vedlo Nizozemsko, se zapojila široká škála donucovacích orgánů včetně policie, imigrační a pohraniční stráže, inspektorátů práce a daňových úřadů. Výsledkem bylo 229 zatčení (73 pro obchodování s lidmi) a 630 identifikovaných možných obětí různých typů vykořisťování. 

Policie se zaměřila na odvětví s vysokým podílem lidské práce, jako je doprava, logistika a stavebnictví. Pracovníci s nízkou kvalifikací jsou náchylnější k vykořisťování vzhledem k nižší úrovni vzdělání a informovanosti, která je nutná s ohledem na pracovní práva a obchodování s lidmi.

Některá pracovní odvětví, jako například nehtové salony, byla spojena s vykořisťováním obětí vietnamského původu. Jejich zranitelnost často zvyšuje dluhové otroctví související s jejich cestováním do Evropské unie. Úřady se rovněž zaměřily na možné vykořisťování migrantů žádajících o status uprchlíka během azylového řízení. Další pozornost byla zaměřena na pomocníky zapojené do obchodování s lidmi, konkrétně prostřednictvím podvodných a falešných dokladů.

#3 Fit dědeček z ‘Ndraghety dolapen

Italské policii se podařilo dopadnout šéfa kalábrijské mafie ‚Ndranghety, který byl na útěku od roku 2019. Policie uvedla, že sedmdesátiletý Agostino Papaianni nebyl vůbec žádný dědeček. Prý měl dobrou fyzičku, neboť ve svém horském úkrytu měl i malou posilovnu. Papaianni byl hledán kvůli vyšetřování praní špinavých peněz, při svém zatčení nekladl odpor a na svůj mafiánský původ byl hrdý. A možná i na tu posilovnu.

´Ndrangheta: mocný kalábrijský klan u břehů Vltavy

#4 Drogy vs. politické sliby 1:0

Filipíny podle mezinárodní zprávy o drogách stále zápasí s nelichotivou pověstí. Ani rok a půl po drtivém vítězství filipínského prezidenta Rodriga Duterteho, se mu nepodařilo zlikvidovat drogový byznys, jak sliboval v předvolební kampani. I nadále jsou na Filipínách lidi zatýkáni nebo léčeni kvůli užívání metamfetaminu, v místním jazyce zvaného „shabu“. 

To je v rozporu s konzistentním vyprávěním politiků, že protidrogová kampaň dosáhla významných pokroků. V současné době oficiální policejní údaje přiznávají k 30. dubnu nejméně 6 117 úmrtí během protidrogových operací. Vedení policie dříve tvrdilo, že tento počet dosahuje až 8 000, ale později jej vzalo zpět. Místní i zahraniční neziskovky však tvrdí, že skutečný počet mrtvých může být až 30 000. Počet zabití souvisejících s drogami v zemi v době karanténních omezení vzrostl. Organizace Human Rights Watch uvedla, že vraždy pod vlivem drog se hůře dokumentují, když je veřejnost v uzavřených prostorách. Dokonce i souhrnná čísla oficiálně zveřejněná vládními protidrogovými agenturami ukázala, že policie v prvních měsících karantény zabila o 50 % více lidí než ve stejném období před pandemií.

#5 Borec na konec

Globální investigativní projekt FinCEN Files pod hlavičkou ICIJ se stal jedním z finalistů Pulitzerovy ceny. Největší světové banky měly profitovat z finančních transakcí, které umožnily zločincům prát špinavé peníze. Kauze FinCEN Files se nevyhnulo ani Česko, kde na tomto projektu spolupracovala investigace.cz.

Více o kauze FinCEN si můžete přečíst na našem webu pod heslem FinCEN Files.

The post #zesvěta: Jak dýchá ďábel appeared first on investigace.cz.

Na sociálních sítích se objevila nahrávka, na které údajně nový zástupce běloruského ministra vnitra vysvětluje plány prezidenta Lukašenka na zřízení pracovního tábora pro neposlušné protestující občany a schvaluje použití všech dostupných prostředků k potlačení demonstrací. Bělorusové poprvé vyšli do ulic 9. srpna, kdy prezident Lukašenko vyhlásil své opětovné vítězství ve volbách, jež byly podle opozice zmanipulované ve prospěch staronového prezidenta. Zprávy o brutálních zásazích běloruské policie a tajných služeb proti protestujícím následně šokovaly celý svět. Zástupce ministra v nahrávce přesto říká, že by policejní síly měly přitvrdit.

Před necelým týdnem se na sociálních sítích, včetně YouTube, objevila nahrávka muže, který má být údajně novým zástupcem ministra vnitra. Mikalaj Karpjankou, jak se muž na nahrávce jmenuje, je policejní plukovník a bývalý šéf Ředitelství pro boj s korupcí a organizovaným zločinem (GUBOPiK), spadajícího pod ministerstvo vnitra. Právě při loučení se svou funkcí v GUBOPiK měl před zaměstnanci přednést řeč, kterou zveřejnila skupina By_Pol. Neboli bývalí členové policie a justice, kteří přešli na stranu opozice. 

Údajný Karpjankou vysvětluje, že nikdo ze zasahujících proti demonstrantům se nemusí bát postihů, protože prezident počínání policie i tajných služeb schvaluje. „[…] a proto – jak řekl prezident – když vám někdo odporuje, musíte použít zbraň… Zmrzačte je, znetvořte, zabijte. Střelte je přímo do hlavy. Když ho (demonstranta – pozn. red.) resuscitují, nevadí, stejně nebude mít půlku mozku. Ti, co jsou teď v ulicích, jsou teroristi.“ V podobném duchu pokračuje celá nahrávka. Řečník podporuje nejen použití síly proti demonstrujícím, ale zdůrazňuje i to, že žádný policista nebo příslušník tajných služeb se nesmí do ulic vydat beze zbraně nabité ostrými náboji. „Slovy dědečka Lenina: jen jedna strana má u nás právo používat zbraně, a tou je stát.“

Další část nahrávky potvrzuje domněnku, že policie zabila jednoho z demonstrujících vystřeleným gumovým projektilem. Údajný Karpjankou totiž popisuje, jakou sílu mají zbraně, které gumové projektily vystřelují. Zřejmě za jeho přítomnosti je policisté testovali, naskládali na sebe několik vrstev kartonu a ty pak položili na židli. Projektil všechny vrstvy včetně židle prostřelil. Demonstrující Alexandr Tarajkovski, jenž měl na sobě pouze triko, tak neměl šanci. „Jistě, že ho ten gumový projektil zabil, opilýho idiota,“ zní z nahrávky. Oficiální verze běloruských úřadů o tomto incidentu je přitom odlišná, Tarajkovskému prý vybuchlo v ruce zařízení, které chtěl hodit po policistech.

Zřejmě nejvíce šokující částí nahrávky je popis plánu na zřízení v podstatě pracovního tábora pro nejaktivnější členy opozice. Údajný nový zástupce ministra vnitra v této části vysvětluje, že si prezident Lukašenko přeje vytvořit databázi osob zatčených během protestů. Jestliže se pak nějaká osoba na protestech ukáže opakovaně, bude odvezena do tábora, kde bude pracovat, a zůstane tam, dokud se situace v zemi neuklidní. „Pracuje se na databázi zatčených. Taky máme za úkol vymyslet a postavit tábor, ale ne pro válečné zajatce, ale pro ty největší křiklouny. A bude obehnaný plotem s ostnatým drátem. Musí se zajistit, aby pracovali a zůstali tam, dokud protesty neskončí.“

Údajný Karpjankou svým posluchačům rovněž sděluje, že v případě, kdy by potlačení demonstrací selhalo, se Bělorusko rozpadne a rozdělí si jej Lotyšsko, Polsko a Ukrajina. Dokonce by selhání podle něj mohlo znamenat i konec Ruské federace.

https://www.investigace.cz/protesty-v-belorusku/

Tisková mluvčí běloruského ministerstva vnitra podle Radio Free Europe (RFE) nahrávku označila za podvrh a odmítla se k ní vyjadřovat. RFE ale cituje několik odborníků, kteří se shodují, že na nahrávce skutečně mluví Mikalaj Karpjankou, jenž podporoval použití síly při potlačování demonstrací již v minulosti. Vedoucí opozice a kandidátka na prezidentku Běloruska Svjatlana Cichanouská se k nahrávce vyjádřila na Twitteru: „Zástupce ministra vnitra chce postavit tábor pro občany, kteří využívají svého práva poklidně protestovat proti porušování zákona. Dokážete si něco takového představit ve své zemi?“

Po ověření autentičnosti nahrávky volá i Amnesty International. Oficiální prohlášení této neziskové organizace zabývající se dodržováním lidských práv uvádí, že z řady důkazů vyplývá, že běloruské úřady při potlačování protestů vědomě porušovaly lidská práva. Jestliže se hodnověrnost nahrávky potvrdí, měl by to být podle Amnesty International zásadní důkaz. „Pokud nejvyšší policejní důstojník říká svým podřízeným, aby stříleli demonstranty do intimních partií, do břicha nebo obličeje, navrhuje vytvoření internačních táborů a naznačuje, že smrt demonstrantů jen zbavuje zemi lidí, které nepotřebuje, znamená to, že nařizuje páchání trestných činů a tím porušuje mezinárodní právo.“

Běloruské autority začaly několik případů násilí proti demonstrujícím vyšetřovat, dosud ale nebyla vznesena žádná obvinění, uvedla organizace Human Rights Watch. Naopak byly podle organizace vzneseny stovky politicky motivovaných obvinění, namířených proti významným osobám opozice, proti demonstrantům, jejich podporovatelům, aktivistům a obráncům lidských práv. Do poloviny loňského listopadu tak policie stihla zatknout přes 25 tisíc osob.

The post Právo na násilí má pouze stát appeared first on investigace.cz.

Sociální sítě obletěla videa poprav a mučení válečných zajatců, ale i civilistů z Náhorního Karabachu. Pachateli válečných zločinů byli většinou ázerbájdžánští vojáci, menší část důkazů však ukazuje i na Armény. Vlády obou zemí autenticitu videí nejdříve popíraly. Ázerbájdžán včera ohlásil, že již zatkl čtyři pachatele a že záležitost dále šetří, zatímco Arménie stále mlčí. Historicky se jedná o zvláštnost jak v rychlosti počátku vyšetřování válečných zločinů, tak i v jejich de facto přímém přenosu. Jestli bude za zvěrstva někdo potrestán, ovšem zůstává ve hvězdách.   

Žijeme v době, kdy přes platformy, jakými jsou sociální sítě můžeme v reálném čase sledovat, co se děje na druhém konci světa. Momentálně přibližují válečné zločiny odehrávající se přes dva a půl tisíce kilometrů daleko. Svět šokovala videa a fotografie, které vojáci bojující v Náhorním Karabachu nahrávali na sociální sítě. Jednalo se o mučení, ponižování a popravy zajatců a mrzačení mrtvol. Nejméně dvakrát pak byla sdílena i videa zobrazující stínání hlav.      

Válka v Náhorním Karabachu začala 27. září letošního roku a trvala měsíc a půl. O Náhorní Karabach, území patřící Ázerbájdžánu, ale tradičně obývané Armény, se tyto dva národy přetahují přinejmenším od roku 1994. Konflikt se netýká pouze územních požadavků, důležitou roli v něm hrají i ideologie a náboženství. Ázerbájdžánce ve válce podpořilo Turecko, spojencem Arménie mělo být Rusko, které se však do pomoci příliš nehrnulo. Nakonec to bylo právě Rusko, kdo pomohl vyjednat mír, ovšem za cenu odsunu Arménů z jejich domovů.

Videa, jež ázerbájdžánští vojáci natáčeli, se objevovala převážně na zpravodajských kanálech šifrovací aplikace Telegram. Podle serveru eurasianet ještě není jisté, zda byla všechna reálná. Ázerbájdžánská vláda i tak slíbila, že veškeré válečné zločiny budou potrestány. V prohlášení z 21. listopadu vláda uvedla, že zahájila vyšetřování všech případů „zneuctění těl arménských vojáků, kteří padli při osvobozování našich území, ale i jakéhokoli špatného zacházení s arménskými zajatci“. Všichni, kdo se měli takových činů dopustit, budou podle prohlášení ázerbájdžánské vlády potrestáni. Zároveň ale vláda upozornila, že většina videí se ukázala jako podvrhy.

Podle eurasianetu se na sociálních sítích objevilo i menší množství videí Arménů páchajících zločiny na Ázerbájdžáncích, mezi nimi minimálně jedno video popravy. Arménská vláda se k vyšetřování válečných zločinů páchaných svými vojáky ještě nevyjádřila. Nadnárodní organizace upozorňují, že vyšetřují obě znepřátelené strany.

České zbraně v Ázerbájdžánu I: Jak se z podvozku stalo dělo

Investigativní médium Bellingcat tak ověřovalo autenticitu dvou videí, která ukazují zajetí a následnou popravu dvou Arménů ázerbájdžánskými vojáky. Oba vizuální záznamy jsou podle analýzy času, oblečení vojáků i míst, kde se odehrávají, reálné.

(Upozorňujeme, že následující text obsahuje popis popravy a že fotografie a video na webu Bellingcat obsahují drastické výjevy.)

Na pozadí hor a skromného příbytku se dva muži, jeden mladší v přilbě a druhý starší, vzdávají mnohem lépe vyzbrojeným ázerbájdžánským vojákům. Ti s oběma zacházejí krutě. Ačkoli je stařec očividně bezbranný a špatně chodí, voják ho několikrát uhodí a srazí k zemi. Další video ukazuje muže zabalené do arménských vlajek a posazené na betonové zídce se svázanýma rukama – podle Bellingcatu by se mohlo jednat o ty samé muže z natočeného zajetí. Tentokrát jsou v parku, asi kilometr od místa zajetí. Zazní dva výstřely a obě postavy padnou k zemi. Za ležícími nehybnými těly je na zídce postavené mezi stromy červeně nasprejovaný nápis, zřejmě „Karabach“.    

Sociální sítě už mnohá taková videa stáhly na základě podobných parametrů cenzury, která platí pro videa zveřejňovaná teroristickými organizacemi, jež využívají sociální sítě k šíření strachu, ale i k náboru nových členů. Sociální sítě také odstraňují jakýkoli obsah zobrazující násilí. Jenže odstraněním videí platformy zároveň odstraňují důkazy. Podle nadnárodní organizace Human Rights Watch by sociální sítě měly veškerou dokumentaci zobrazující válečné zločiny pečlivě archivovat, aby pak mohla být použita ke stíhání viníků.

Pro Armény, kteří válku prohráli a museli opustit své domovy, a mnohdy stále neví, zda jsou jejich milovaní mrtví, nebo v zajetí, jsou videa zobrazující zvěrstva páchaná ázerbájdžánskými vojáky jen další solí do ran. Debatu na straně vítězů naopak rozvířilo druhé video dekapitace, které se objevilo před týdnem. Mnozí obyvatelé země nevěří, že by videa mohla být reálná, a myslí si, že jde o manipulaci ze strany poražených nebo Ruska. Ázerbájdžánský politolog situaci popsal jako snahu o „zobrazení vítězné armády jako zločineckého gangu“.

Nezisková organizace Baku Human Rights Group sbírá veškerá videa válečných zločinů a ověřuje jejich pravost. „Potřebujeme vědět, zda jsou ta videa reálná. Pokud je to tak, musí být považována za důkazní materiál,“ vysvětluje ředitel organizace. Baku Human Rights Group apeluje na obě strany, aby situaci řešily a z případných porušení mezinárodních zákonů o lidských právech vyvodily důsledky.

Někteří odborníci sledující situaci se podle eurasianetu domnívají, že samotné množství videí nahraných na sociální sítě ázerbájdžánskými vojáky, ale i fakt, že se nebojí ukazovat obličeje, znamená, že jsou jejich činy do jisté míry schváleny vládou. Ázerbájdžánský generální prokurátor dnes vydal prohlášení, že úřady zatkly 4 osoby podezřelé z hanobení těl mrtvých Arménů a znesvěcení hrobů. Dále už ale prohlášení hovoří jen o skvělém vítězství a příkladném zacházení se všemi zajatci. Z textu tak vyplývá, že se ze strany ázerbájdžánských vojáků jednalo o naprosto výjimečné chování.  

Ázerbájdžánský vojenský analytik něco takového ovšem popírá a upozorňuje, že v rámci zachování dobré pověsti země musí být všechny válečné zločiny potrestány. „Věřím, že všichni viníci dojdou spravedlnosti. Možná to nebude hned, ale jistě se to stane.“

Někteří Ázerbájdžánci naopak ve zločinech spáchaných na arménských civilistech a válečných zajatcích vidí spravedlnost. Televizní reportér se na Facebooku svěřil, že takové zacházení schvaluje, že je to pomsta za masakr Ázerbájdžánců během první války o Náhorní Karabach a za bombardování civilistů během té poslední.

The post Válečné zločiny v přímém přenosu appeared first on investigace.cz.