Abramovičova offshorová společnost najala „superagenta“, aby jí pomohl najít talentované mladé fotbalisty a získat jejich ekonomická práva na základě takzvaných smluv o vlastnictví třetí stranou. Něco podobného ale FIFA v roce 2015 zakázala. Jeden z hráčů, které Abramovič takto zrekrutoval, novinářům řekl, že se cítí být „zneužit“. Také nevěděl nic o tom, že za společností, jež získala jeho práva, stojí ruský oligarcha. Zjištění vyplývají z dokumentů uniklých v rámci nadnárodního projektu ICIJ a Paper Trail Media, Cyprus Confidential. 

Slovinský hráč Emir Dautovič byl kdysi považován za jednu z největších fotbalových nadějí své země. V roce 2012, kdy mu bylo pouhých 16 let, byl pozván na trénink anglického giganta Manchester City. Mladý obránce si myslel, že mu svět leží u nohou.

Po návratu z Manchesteru nahrávala jeho představám i schůzka se sportovním ředitelem slovinského klubu NK Maribor Branik, s nímž měl smlouvu. Dautovič setkání popsal novinářům z Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP), Der Standard a Paper Trail Media. Mimo ředitele se schůzky zúčastnili i jeho rodiče a zástupce mocného fotbalového agenta Pinhase „Piniho“ Zahaviho.

Od počátku nultých let zastupoval Zahavi řadu fotbalových hvězd a úzce spolupracoval s ruským miliardářem Romanem Abramovičem, tehdejším majitelem anglického prvoligového klubu FC Chelsea. Právě jméno tohoto vlivného agenta v Dautoviči vyvolalo naději, že by mohl brzy přestoupit do Abramovičova okouzlujícího týmu ze západního Londýna. Podle mladého Slovince totiž Zahavi mohl zařídit přestup do Chelsea „přes noc“.

Hráčův otec si chtěl celou věc promyslet, avšak ředitel NK Maribor naléhal. „Teď, nebo nikdy.“ Dautovičovi rodiče i sportovní ředitel nakonec smlouvu, kterou přinesl Zahaviho zástupce, podepsali.

Přečtěte si

Co je Cyprus Confidential: Kypr kryl finance ruských oligarchů navzdory sankcím

„Proběhlo to následovně: podepište tady, podepište tam, hotovo. Smlouvu jsem si domů ani nevzal,“ řekl novinářům nadějný fotbalista. „Pro mě to znamenalo, jako bych ve své kariéře najel na dálnici… Můj agent bude Pini Zahavi! To bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát.“

Jenže na druhé straně smlouvy nebyl fotbalový klub Chelsea, ale společnost Leiston Holdings Limited neboli neznámá firma z Britských Panenských ostrovů, o níž nikdo z přítomných netušil, že patří Romanu Abramovičovi. Společnost se zavázala, že NK Maribor zaplatí za jejich hráče jeden milion eur (více než 35,6 milionů korun).

Dautovičova dohoda s Abramovičovým Leistonem je vhodný příklad takzvaného „vlastnictví třetí stranou“ neboli TPO (z anglického „third party ownership“), kdy hráč přepíše svá „ekonomická práva“ na společnost. Ta si pak může diktovat, kde bude fotbalista působit a kolik vydělávat. Anglická Premier League tuto praxi zakázala v roce 2007, mezinárodní fotbalová federace FIFA na začátku roku 2015. Současný prezident FIFA Gianni Infantino ještě jako generální sekretář UEFA tento typ dohod přirovnal k „modernímu otroctví“.

Jak v roce 2020 odhalil The Guardian, ruský oligarcha Abramovič tímto způsobem „vlastnil“ hned několik hráčů.

Uniklé dokumenty od kyperského poskytovatele poradenských služeb MeritServus nyní nabízejí bezprecedentní pohled na detaily a rozsah Abramovičových a Zahaviho operací, během nichž se snažili získat hráče a profitovat z přestupkových poplatků, které byly s jejich akvizicemi spojeny.

Abramovič na žádost novinářů OCCRP o komentář nereagoval. Zahavi se odmítl vyjádřit. Vedení klubu NK Maribor uvedlo, že nemůže komentovat již proběhlé přestupy hráčů, navíc prý všichni lidé zodpovědní za „přestupovou politiku, nábor a sportovní záležitosti“ z doby, kdy Dautovič podepsal smlouvu s britskopanenskou firmou, klub opustili.

Novináři z OCCRP společně s dalšími mediálními partnery hovořili se třemi hráči, kteří podpisem převedli svá práva na Abramovičovy společnosti. Pouze Emir Dautovič ale souhlasil, aby ho citovali.

Sliby chyby

Zahavi, známý jako „superagent“, se v nultých letech stal předmětem mnoha mediálních profilů a zpráv, které ho vykreslovaly jako dobře informovaného obchodníka s přístupem k nejmocnějším lidem ve světě fotbalu, včetně legendárního trenéra Manchester United Sira Alexe Fergusona.

Na první stránky novin se pak Zahavi dostal i v roce 2017, když realizoval přestup brazilského útočníka Neymara z FC Barcelony do Paris Saint-Germain za rekordní sumu v přepočtu více než 5,8 miliardy korun. Psalo a hovořilo se o něm také jako o člověku, jenž Abramovičovi pomohl k akvizici FC Chelsea v roce 2003. Z uniklých záznamů vyplývá, že oba muži spolupracovali ještě několik dalších let, neboť Zahavi sháněl hráče pro britskopanenskoou společnost Leiston, s níž měl podepsanou dohodu.

Podle podmínek „dohody o investicích do hráčů“ z roku 2011 měl Leiston poskytnout více než 240 milionů korun na nákup ekonomických práv fotbalistů, které Zahavi doporučil. Agent se pak mohl podílet na zisku z jejich budoucích prodejů nebo obdržet provizi.

Mimo tento lukrativní byznys Zahavi údajně participoval i na smlouvách hvězdných hráčů přicházejících do Chelsea poté, co Abramovič klub koupil. Chelsea tehdy těžila z bohatství ruského oligarchy a utrácela nevídané částky za špičkové fotbalisty, což dříve neúspěšnému klubu přineslo během dvou let titul mistra anglické Premier League.

Ačkoli spojení se Zahavim zřejmě pomohlo mnoha hráčům dosáhnout svých snů, někteří z těch, co smlouvy typu TPO podepsali, skončili daleko od bohatství a lesku elitních evropských fotbalových soutěží.

Přečtěte si

Cyprus Confidential: Abramovičovy fauly v Chelsea

Mezi uniklými dokumenty z Cyprus Confidential jsou například dopisy kamerunského hráče Gaëla Etocka, někdejšího absolventa světoznámé akademie FC Barcelona, z níž vzešly superhvězdy jako Lionel Messi, Xavi Hernández či Andrés Iniesta. Etock se společnosti Leiston upsal v roce 2011 ve věku osmnácti let. Z jednoho dopisu vyplývá, že dva a půl roku po podpisu smlouvy TPO mu společnost platila v přepočtu pouhých 614 tisíc korun za sezónu.

Navzdory Etockovu působivému rodokmenu strávil fotbalovou kariéru v málo prestižních ligách v Izraeli, Finsku a Lotyšsku. Podle uniklých dokumentů to měla být právě firma Leiston, kdo o jeho přestupech výsostně rozhodoval.

Etock nechtěl své zkušenosti s Leistonem, Abramovičem a Zahavim komentovat.

Porušená fotbalová pravidla?

Uniklé dokumenty naznačují, že Abramovičovo využívání smluv typu TPO mohlo porušit pravidla FIFA ve dvou případech. Finanční bilance oligarchových společností Leiston a Conbair Holdings Ltd. za rok 2019 totiž ukazují, že za svůj majetek nadále uváděly hráče nejen po zmíněném zákazu FIFA v roce 2015, ale i po jejich přestupech do jiných klubů. V seznamu jejich „nehmotných aktiv“ jsou uvedeni dva hráči. Peruánský záložník André Carrillo a Brazilec Armindo Tué Na Bangna, známý jako Bruma.

Oba muži přitom od roku 2015 několikrát přestoupili mezi různými kluby. Samuel Cuthbert, advokát sportovního práva z londýnské kanceláře Outer Temple Chambers, OCCRP řekl, že přestupy mezi kluby vyžadují nové smlouvy, což by v tomto případě znamenalo, že společnosti, které práva na oba hráče vlastnily, by je mohly prodat pouze jednou.

Podle odborníka na sportovní právo Antoina Duvala není možné bez podkladových smluv a dokumentů o přestupech posoudit, zda byl zákaz TPO porušen. „Je však obtížné si představit situaci, kdy je hráč stále právně předmětem smlouvy TPO, byť po zákazu tohoto typu dohod dvakrát změnil klubovou příslušnost,“ řekl Duvala novinářům z projektu Cyprus Confidential.

Carrillo ani Bruma na zaslané dotazy nereagovali. Dva z klubů, jež oba fotbalisty zapůjčily nebo koupily, ale novinářům sdělily, že od hráčů i dalších stran podílejících se na jednání dostaly písemné ujištění, že žádné smlouvy TPO v jejich případech neplatí.

Kritici dohod TPO zároveň upozorňují, že díky těmto smlouvám mohl vznikat i střet zájmů. V případě Carilla například při zápasu v roce 2014, kdy hrál za portugalský tým Sporting Lisabon proti Chelsea v Lize mistrů. Abramovič přitom tehdy stále vlastnil polovinu Carrillových ekonomických práv. Podobně hrál tento fotbalista v dresu Watfordu proti Chelsea v Premier League v říjnu 2017, kdy byl zřejmě stále považován za majetek jedné z Abramovičových firem. Zda tento fakt nějak ovlivnil fotbalistův výkon, ale nelze potvrdit.

Výhradní pravomoc

Uniklé dokumenty také ukazují, že Abramovičova firma Leiston měla v některých případech ve smlouvách zakotvené právo ovlivňovat rozhodnutí o přestupech hráčů, což by mohlo představovat další porušení pravidel FIFA, jež zakazují externím společnostem nebo jednotlivcům vykonávat kontrolu nad „pracovními nebo přestupovými záležitostmi“ fotbalových klubů.

Nejméně ve třech případech smlouvy TPO dokládají, že Abramovičova společnost skutečně měla „výhradní právo“ o přestupech hráčů rozhodovat. Například v lednu 2012 Leiston zaslala dopis ekvádorskému klubu Deportivo Cuenca, v němž vedení informovala, že jejich hráč John Narváez bude během přestupového období v daném měsíci převeden do jiného klubu na základě podmínek předchozí „kupní smlouvy“.

Specialista na sportovní zákonodárství, advokát Samuel Cuthbert tyto doložky ve smlouvách označil za „znepokojivé“ a uvedl, že je „lze obtížně sladit se zákazem FIFA týkajícím se kontroly třetí stranou nad přestupem hráče“.

Další odborník, Antoine Duval, novinářům sdělil, že dopis adresovaný klubu Deportivo Cuenca postrádá kontext, protože předchozí kupní smlouva nebyla mezi uniklými dokumenty, nicméně dodal, že „tón dopisu poukazuje na základě definice FIFA na případ ovlivňování třetí stranou“.

Přečtěte si

Tryskáče, lustry, byty: Za co utráceli mocní Rusové v Česku

Já že pracoval pro Abramoviče?

V roce 2012 slovinský fotbalista Emir Dautovič věřil, že je stále hráčem NK Maribor a že podepsal smlouvu s agentem Zahavim, jenž ho bude zastupovat a nastartuje jeho cestu ke slávě. Ve skutečnosti už patřil společnosti Leiston, která měla právo rozhodovat o tom, kde bude hrát.

„Nikdy jsem o [Leistonu] neslyšel, kdo za tím stojí?“ reagoval Dautovič na dotazy novinářů z OCCRP a partnerských médií.

Když mu sdělili všechny podrobnosti o offshorové firmě, vypadal překvapeně. „Já že jsem pracoval pro Abramoviče? To mě zaskočilo. Přísahám, že jsem to nevěděl.“

Dautovič byl krátce po sepsání smlouvy draftován. Ne však do hvězdami nabitého klubu Premier League nebo jiného, který by se objevoval ve významných evropských fotbalových soutěžích. Místo toho přestoupil do srbského OFK Bělehrad, aniž proti tomu mohl cokoli namítnout. Krátce poté musel opět měnit klubový dres a přistál v belgickém týmu Royal Excel Mouscron. Ani tentokrát s ním nebyla dohoda konzultována.

„Byl jsem na kávě se svým nejlepším kamarádem, když mi zavolal můj agent a řekl: ‚Pozítří letíš do Belgie, už jsme všechno zařídili‘.“

Podle jeho dalšího vyprávění v Belgii prožíval těžké chvíle, neboť se mu nepodařilo získat stálé místo v sestavě nového klubu. Bylo mu 19 let a byl nešťastný, nakonec se rozhodl koupit si letenku domů, do Slovinska.

Dautovičova kariéra se nikdy nerozjela. Částečně za to může zranění, které utrpěl v roce 2012. Zároveň má však pocit, že od Zahaviho, s nímž se nikdy nesetkal, nedostal férovou šanci.

„Jestli si myslím, že mě využili? Ano. Byl jsem jen zboží,“ řekl novinářům.

The post Cyprus Confidential: Abramovičovy společnosti s fotbalisty podepsaly smlouvy o „moderním otroctví“, které mohou porušovat pravidla FIFA appeared first on investigace.cz.

Krymské fotbalové kluby odehrály několik zápasů v ruské fotbalové soutěži, a to navzdory pravidlům UEFA a FIFA. Pomocí dvou formálních změn ve struktuře tamních fotbalových soutěží tato pravidla jednoduše obešly. UEFA ani FIFA na celou záležitost zatím nereagují. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Rusko na Krymu dává do oběhu svou měnu, připojuje své mobilní operátory, vydává ruské pasy a přiděluje důchody seniorům. Snaží se tak legitimizovat svůj vliv na ukrajinském území. A to se týká se i fotbalu. Krymské fotbalové kluby totiž začaly hrát v ruských soutěžích, a to navzdory pravidlům UEFA (Unie evropských fotbalových asociací) i FIFA (Mezinárodní federace fotbalových asociací).

Výkonný výbor UEFA na základě anexe Krymu rozhodl, že od začátku roku 2015 bude Krym v rámci fotbalového dění považován za zvláštní zónu. Krymským klubům výbor zakázal hrát v soutěžích organizovaných Ruským fotbalovým svazem (RFS). Ten měl zase zakázáno pořádat soutěže na Krymu bez souhlasu UEFA a Ukrajinské fotbalové federace. Podle deníku The Guardian ale tato opatření prakticky znamenala, že krymské kluby mohou hrát pouze mezi sebou, a nemají tak ani přístup k evropským soutěžím. Kluby byly odkázány jen na krymskou Premier ligu, jež vznikla v roce 2015 a nespadá pod UEFA – proto se nemohou účastnit evropských pohárů.

FIFA má podobná pravidla – aby se kluby každého státu mohly zúčastnit soutěže na cizím území, potřebují souhlas fotbalového svazu ze státu, kde se soupeřovy kluby nacházejí, a také souhlas FIFA.

Obcházení sankcí

Letos v létě však krymské kluby FC Sevastopol a Rubin Jalta odehrály několik zápasů ve výkonnostně čtvrté soutěži ruské národní fotbalové ligy 2B, a to navzdory výše citovaným pravidlům, jež jim to zakazují.

Ukrajinská fotbalová asociace se proto obrátila na řídící orgány UEFA a FIFA s tím, aby zvážily vyloučení Ruska, přičemž se odvolala na hrubé porušení stanov. V takovém případě totiž mají obě zmíněné instituce možnost pozastavit činnost organizace, která tyto stanovy porušuje, a případně ji vyloučit.

Generální sekretář Ruského fotbalového svazu Maxim Mitrofanov na to v médiích reagoval prohlášením, že fotbalová národní liga 2B není pod záštitou Ruského fotbalového svazu (RFS) a po reorganizaci nižších ruských divizí, která proběhla před letošní sezonou, se stala amatérskou soutěží. Současní hráči této ligy podle deníku The Guardian ale něco podobného popírají. Národní liga 2B je navíc stále uvedena na internetových stránkách Ruského fotbalového svazu.

Existuje tak podezření, že přejmenování nižších ruských divizí na amatérské soutěže a přenesení záštity z Ruského fotbalového svazu na FNL (druhá nejvyšší ruská národní liga), jsou kroky k obcházení sankcí UEFA a FIFA.

Proměna soutěže na amatérskou totiž nastala těsně před sezonou, a to na konci března 2023, aby se mohly připojit ukrajinské kluby. Přestože v Ukrajině tyto kluby hrály profesionální ligu, v ruské soutěži se rázem staly amatérskými. Poprvé v historii ruského fotbalu byla liga také převedena z jurisdikce Ruského fotbalového svazu na nového organizátora – FNL. To umožnilo vyhnout se sankcím UEFA, nařizujícím pořádat fotbalové soutěže pouze ze strany RFS.

UEFA ani FIFA toto porušení pravidel zatím nijak nekomentují ani nepodnikají žádná opatření. „Nyní situaci vyhodnocujeme, zejména s ohledem na rozhodnutí z roku 2014 zakázat krymským klubům účast v soutěžích sponzorovaných RFS a zřídit na Krymu až do odvolání zvláštní zónu,“ sdělila UEFA. Ani česká Fotbalová asociace (FAČR) nezaujala žádné stanovisko. „Jedná se o záležitost mezi UEFA, ukrajinským svazem a ruským svazem, o které není FAČR detailně informována a nemůže ji ani nijak ovlivnit,“ řekl investigaci.cz mluvčí FAČR Petr Šedivý.

„Pokud vím, žádná zvláštní nařízení neexistovala. Existovalo určité stanovisko, dopisy, které se týkaly nepřijetí do fotbalové federace kvůli zvláštnímu statusu Krymského fotbalového svazu, který mimochodem ze zákona také není v ukrajinském fotbalovém svazu. Jedná se o oblast se specifickým fotbalovým režimem, odkud by profesionální kluby neměly být připuštěny k účasti v profesionálních ligách,“ komentoval situaci generální sekretář RFS Mitrofanov. Z fotbalových profesionálů se zkrátka ze dne na den stali amatéři v náhle amatérské ruské soutěži.

Přečtěte si

Fotbal: Proč prezidentovi FIFA ujíždějí nervy

The post Jak se obcházejí sankce ve fotbale: Z krymských profesionálních fotbalistů jsou naráz amatéři appeared first on investigace.cz.

Když byl v únoru 2016 do čela Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA), tehdy zmítané obrovskou korupční aférou, zvolen Švýcar italského původu Gianni Vincenzo Infantino, sebevědomě prohlásil: „Celý svět nám bude tleskat za to, co z FIFA uděláme.“ Jenže muže, který se prezentoval jako „reformátor s čistýma rukama, co FIFA zbaví všeho toxického“, doběhlo hned několik docela toxických afér.

Jméno Gianni Infantino se v minulosti v nějaké problematické kauze poprvé objevilo v souvislosti s datovými úniky, počínaje dokumenty z Panama Papers v roce 2016. Podle těchto informací Infantino mezi lety 2003 a 2006, kdy byl ještě ředitelem právního oddělení Unie evropských fotbalových asociací (UEFA), uzavřel dohody se dvěma muži, kteří byli následně obviněni z korupce. 

Předmětem uzavřených smluv byla práva na vysílání tří fotbalových soutěží: Ligy mistrů, Poháru UEFA a Superpoháru UEFA. Práva za poloviční cenu, než UEFA zájemcům běžně nabízela, koupila argentinská společnost Cross Trading, načež je obratem prodala ekvádorské televizní síti Teleamazonas za značně vyšší cenu. V případě Ligy mistrů UEFA prodala práva Cross Tradingu podle tehdejšího kurzu v přepočtu za více než 2,7 milionu korun. Teleamazonas je nicméně koupila za více než 7,5 milionu korun. K podobnému nárůstu ceny došlo i u práv k evropskému Superpoháru.

Firma Cross Trading, kterou vlastní argentinský podnikatel Hugo Jinkins, jenž založil i její dceřinou společnost Full Play, měla v zemích Latinské Ameriky práva na vysílání mezistátních zápasů. V roce 2015 byl ale Hugo Jinkins obviněn mimo jiné z toho, že zaplatil nejméně 53 úplatků vysoce postaveným fotbalovým funkcionářům.

Infantino podepsal zmíněné smlouvy právě s Jinkinsem. UEFA se po úniku informací bránila tím, že při podpisu nemohla vědět, že Jinkins bude o deset let později zapleten do kriminální aktivity. Stejně tak odmítala jakoukoliv spojitost s prodejem práv mezi společnostmi Teleamazonas a Cross Trading. 

Přečtěte si

Plzeňské mlžení v Lize mistrů

Tajné schůzky v hotelu

Každopádně se tato aféra začala vyšetřovat pod dohledem švýcarského generálního prokurátora Michaela Laubera. (Obě fotbalové instituce, UEFA i FIFA, sídlí ve Švýcarsku.) Jak ale vyšlo najevo, v letech 2016–2017, kdy už byl Infantino prezidentem FIFA, zorganizoval jeho přítel z dětství a rovněž prokurátor Rinaldo Arnold několik tajných schůzek v bernském hotelu Schweizerhof – ten mimochodem patří sousedící ambasádě Kataru. Schůzek se podle švýcarského týdeníku L’Illustré zúčastnilo pět osob v čele s Giannim Infantinem. V roce 2020 tak bylo otevřeno vyšetřování této kauzy a generální prokurátor Lauber byl ze své funkce s hanbou odvolán. Prezidentovi FIFA, který chtěl jeho prostřednictvím údajně ovlivnit šetření okolo prodeje televizních práv, tak hrozí až sedmiapůlletý trest vězení za podněcování ke zneužití profesní funkce a za maření trestního řízení, jak uvedl deník Illustré.

Celý případ má nyní na starosti prokurátor Stefan Keller. Všichni účastníci schůzek v bernském hotelu ale během prvních výslechů trpěli kolektivní ztrátou paměti ohledně důvodu i obsahu jejich tajných jednání. Podle švýcarského týdeníku se Infantino pouze nechal slyšet, že přece „není nic špatného na tom, když se náhodou sejde s generálním prokurátorem“. Ve švýcarském rádiu RTS se letošního 31. července k celé záležitosti vyjádřila i bývalá generální prokurátorka a známá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carla Del Ponte: „To je neuvěřitelné. Mimo ty dva byly schůzkám přítomny ještě další tři osoby a nikdo nic neví?! To znamená, že se všichni domluvili na falešném svědectví.“

Hopsa hejsa do Kataru

S kauzou souvisí i spekulace švýcarských novinářů, proč se Infantino s celou rodinou přestěhoval loni na podzim do Kataru. Poprvé v historii světových fotbalových šampionátů se tak stalo, že prezident FIFA změnil své bydliště ve prospěch pořadatelské země. Stěhování z Curychu do Dauhá odhalili letos v březnu novináři z bulvárního deníku Blick a FIFA tuto zvěst z počátku rezolutně popírala.

Teprve když deník zveřejnil informace o Infantiniho dcerách, které v katarském hlavním městě regulérně studují, FIFA změnila stanovisko a prohlásila, že se prezident přesunul do Kataru kvůli tomu, aby se mohl osobně podílet na organizační přípravě naprosto výjimečného turnaje. Podle reglementace FIFA má ale tyto aktivity ve své kompetenci generální tajemník organizace, Senegalec Fatma Samba Fiouf Samoura, jak uvádí deník Blick.

Přečtěte si

Zelená je tráva, fotbal je byznys

Infantino je známý svou slabostí pro arabský emirát, který brání zuby nehty vůči jakékoli kritice. Navíc se nikdy netajil oblibou přepychu a různých výhod, což přinejmenším luxusní dům na předměstí Dauhá i možnost využít v případě potřeby soukromý tryskáč vládce Kataru, šejka Tamíma Bin Hamad Ál Tháního, jistě splňují. Ve Švýcarsku se ale spíš spekuluje o tom, zda ho ke změně adresy nevedl fakt, že Katar nevydává své rezidenty k trestnímu stíhání v zahraničí. A jak dopadne vyšetřování prodeje televizních práv i tajných schůzek v hotelu Schweizerhof, bůh suď?

Neznámé sousloví fair play

Infantiniho jméno figurovalo rovněž v úniku dat z roku 2018, o němž psal server Der Spiegel a pro který se vžil název Football Leaks. Podle těchto informací dvaapadesátiletý Švýcar pomohl některým fotbalovým klubům vyhnout se trestům za porušení finanční fair play (FFP).

Jmenovitě šlo o kluby Manchester City a Paris Saint-Germain, jejichž majitelé pocházejí z Kataru. Infantino měl ze své pozice v UEFA umožnit těmto klubům, aby nadhodnotily své sponzorské smlouvy, což je v rozporu s pravidly FFP, které mají zabránit právě tomu, aby díky záměrně nadhodnoceným smlouvám, jež přitom neodpovídají skutečnosti, mohly mít kluby větší výdaje. V případě Manchester City byla smlouva nadhodnocená o desítky milionů eur, v případě Paris Saint-Germain šlo dokonce o stovky milionů.

Co je to finanční fair play?

UEFA Financial Fair Play Regulations je soubor předpisů, jež mají zabránit tomu, aby profesionální fotbalové kluby utrácely více, než vydělají, a přitom se nedostaly do finančních problémů, které by mohly ohrozit jejich existenci. Pravidla byla zavedena ve snaze ochránit evropské fotbalové soutěže před velkým množstvím peněz od zahraničních investorů především z USA, Ruska a arabských států, kteří začali investovat do špičkového fotbalu po celé Evropě. Zjednodušeně řečeno, podle FFP mají kluby vycházet s vyrovnaným rozpočtem a nemají se zadlužovat.

Za takové porušení FFP mohly oba kluby obdržet nejpřísnější možné tresty, například vyřazení z účasti v evropských pohárech. UEFA možné porušení pravidel vyšetřovala několik měsíců. Nakonec ale uzavřela s Manchesterem City i Paris Saint-Germain pouze smlouvu o vyrovnání. Právě k tomu měl podle dat Der Spiegelu přispět Infantino. Během řízení se několikrát sešel se šéfy obou fotbalových klubů a nabízel jim taková řešení, na něž neměl dostatečné oprávnění. 

Jsem dělník s máslem na hlavě

Šest let po slavném prohlášení Gianni Infantina, jak bude celý svět tleskat tomu, co z nejbohatší a nejmocnější sportovní organizací udělá, nemůžou FIFA přijít na jméno nejen fotbaloví fanoušci, ale i obránci lidských práv, členové a příznivci komunity LGBT a především všichni, jimž není lhostejné vykořisťování levné pracovní síly.

Šampionát probíhá v neobvyklém zimním termínu, v autokraticky řízené zemi bez fotbalových tradic, kde se nedodržují lidská práva, homosexualita je trestná a kde tisíce zahraničních dělníků z Indie, Pákistánu, Nepálu či Srí Lanky budovaly v těžkých klimatických podmínkách (letní teploty až okolo 50 stupňů) supermoderní stadiony i potřebnou infrastrukturu za mizerné platy a mnohdy v ohrožení vlastního života. (Katarští organizátoři oficiálně uvádějí 37 smrtelných úrazů při výstavbě stadionů, britský deník The Guardian v březnu 2021 publikoval číslo 6 751, kam na základě údajů z ambasád výše citovaných států spadají všichni zahraniční dělníci, kteří v Kataru zemřeli od roku 2010, kdy byla organizace šampionátu zemi přidělena.)

V předvečer zahájení turnaje už tuto neustálou kritiku nevydržely rozrušené nervy prezidenta FIFA, který před novináři přednesl podrážděný projev. Mimo různé nesmysly, kdy se například přirovnal k zahraničním dělníkům, přičemž jeho roční základní příjem činí v přepočtu přes 34 milionů korun, po světě se pohybuje v soukromých tryskáčích a pobývá v luxusních rezidencích, Infantino osočil všechny kritiky z pokrytectví a udělování falešných lekcí z morálky. Jak ale ukazují zmíněné kauzy, másla na hlavě má i on sám tolik, že by se mu leskla, i kdyby měl vlasy husté jako poctivý fotbalový trávník.

---

Autoři textu: Jaroslav Formánek, Kamila Plzáková
Autor úvodní fotografie: ČTK / Panoramic / JB Autissier

The post Fotbal: Proč prezidentovi FIFA ujíždějí nervy appeared first on investigace.cz.