Policisté a prokurátoři z deseti evropských zemí provedli na začátku listopadu razie v call centrech v Albánii, Gruzii, Severní Makedonii a Ukrajině. Centra měla provozovat organizovaná zločinecká skupina, která pod příslibem falešných investic podvedla až stovky tisíc lidí po celém světě, jak jsme odhalili v rámci projektu Továrna na podvody. Česká policie se zátahů nezúčastnila.

Policisté během razií prohledali patnáct call center (šest v Albánii, pět v Gruzii, tři v Ukrajině a jedno v Severní Makedonii) a zatkli pět podezřelých osob. Zabavili také více než 500 elektronických zařízení, přes 340 000 eur v hotovosti, několik mobilních telefonů, peněženek s kryptoměnami, dokladů totožnosti, platebních karet a stovky dalších dokumentů. Mimo to zablokovali i několik bankovních účtů.

Eurojust (Jednotka Evropské unie pro justiční spolupráci) sice zátah přímo nespojila s Továrnou na podvody, kterou jsme spolu se švédskými novináři z Dagens Nyheter a z mezinárodní novinářské sítě OCCRP odhalili v březnu 2020, ale katalánská policie našim kolegům z OCCRP potvrdila, že operace byla zaměřená na společnost Milton Group, jež síť podvodných call center provozovala a kterou jsme v našich článcích zmiňovali. Tuto informaci potvrdil kolegům také zdroj z ukrajinské policie. S našimi články se také shoduje modus operandi skupiny popsaný vyšetřovateli.

Mezi oběťmi mezinárodní zločinecké skupiny byli i Češi. Naše redakce se s nimi spojila a jejich zkušenosti v sérii článků Továrna na podvody popsala.

Přečtěte si

Továrna na podvody I: Dobrý den, tady miliony

Podvodníci vytvářeli falešné investiční platformy, jejichž prostřednictvím měly oběti získat až neuvěřitelně vysoké výdělky s minimálním úsilím, a to díky investicím do kryptoměn, akcií, zboží, cizích měn a podobně. Oběť tak směle „investovala“, přičemž mohla sledovat, jak její zisky, zločinci pochopitelně simulované, rostou. Bod zlomu nastal v okamžiku, kdy si své investované peníze chtěl takto podváděný člověk vybrat. V tu chvíli přišly na řadu různé předstírané poplatky, kterými jej podvodníci bombardovali do doby, kdy byl ochotný platit.

Kromě propracovanosti i organizovanosti celého systému je Továrna na podvody unikátní také svým rozsahem. Podle Eurojustu ukazuje velikost vyšetřování bezprecedentní rozměr podvodu. Oběťmi se staly stovky tisíc investorů po celém světě, přičemž způsobené škody se odhadují na více než 200 milionů eur ročně. Skupina podvodníků vytvářela tolik falešných investičních společností (v jednu chvíli až tucet týdně), že je stěží dokázali dostatečně rychle pojmenovat, a museli se proto obrátit na automatické generátory názvů.

Vyšetřování tohoto druhu kybernetického podvodu začalo podle Eurojustu v roce 2018, přičemž do dnešního dne zahájilo soudní řízení proti organizované skupině celkem sedm zemí. Kromě pěti zatčených, kteří měli mít na starosti call centra s více než dvěma tisíci zaměstnanci, policie stále pátrá po dalších šesti podezřelých.

Za tuto kauzu jsme získali ocenění IJ4EU Impact Award 2020.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

The post Továrna na podvody V: Spadla klec appeared first on investigace.cz.

Za tuto kauzu jsme získali ocenění IJ4EU Impact Award 2020.

Švédská policie předala Europolu všechny materiály od whistleblowera Alexeje, jenž pracoval v kyjevském call centru podvádějícím lidi. Europol je nyní má analyzovat a poskytnout policiím jednotlivých členských států. Vyšetřovat začala i česká policie.

Alexej v ukrajinské Továrně na podvody pracoval loni na podzim. Po pěti měsících sbírání materiálů se obrátil na švédské novináře z deníku Dagens Nyheter a švédskou policii a předal jim detailní informace a dokumenty z interního systému zmíněné podvodné organizace spolu s kontakty na více než tisíc obětí z padesáti zemí světa. Mezi nimi figuruje i dvanáct Čechů. Odhaduje se, že informace vynesené Alexejem jsou pouze špičkou ledovce a počet poškozených je mnohonásobně vyšší. Na projektu Továrna na podvody spolupracovalo pod hlavičkou OCCRP dvacet médií z celého světa včetně investigace.cz.

Švédská policie okamžitě zahájila předběžné vyšetřování, během něhož Alexeje dvakrát vyslechla, ukryla ho na bezpečném místě v Evropě a následně vyslechla i všech devatenáct známých švédských obětí. Informace od Alexeje rovněž poskytla Europolu, který by je měl analyzovat a v případě potřeby předat policiím jednotlivých členských států. „Míč je teď na straně Europolu,“ říká vyšetřovatel švédské Národní jednotky proti mezinárodnímu a organizovanému zločinu Arne Fors. Spolupráce s Europolem měla začít už v březnu. Kvůli koronavirové pandemii a tudíž i omezení volného pohybu se však vyšetřovatelé nemohli scházet a celá záležitost se odložila.

Továrna na podvody I: Dobrý den, tady miliony

V návaznosti na zveřejnění článků Dagens Nyheter podnikla kroky také švédská ministryně zahraničí Ann Linde. Na začátku března navštívila svého ukrajinského ministerského partnera za účelem navázání spolupráce. Ačkoli ukrajinského ministra zahraničí Vadyma Pristajka zjištění „rozrušila stejně jako švédskou ministryni“ a souhlasil s policejní kooperací obou zemí na případu, neudělala ukrajinská policie v tomto ohledu vůbec nic. „Pokud vím, na Ukrajině nebylo zahájeno žádné vyšetřování, a přitom je to call centrum právě tam. Ten zločin byl spáchán na Ukrajině. Normální by tedy bylo vyšetřování začít, nerozumím tomu, proč to neudělali. Do značné míry by to všemu pomohlo,“ hodnotí nedostatečnou spolupráci vyšetřovatel Arne Fors.

Případem se zabývá také česká policie. Na základě dokumentů poskytnutých švédskými kolegy zahájila dvě trestní řízení. „Obecně mohu sdělit, že během vyšetřování využíváme všechny dostupné informace a informační kanály, které mohou přispět k ukončení případů,“ uvedl pro investigaci.cz policejní tiskový mluvčí David Schön. Více informací vzhledem k probíhajícímu vyšetřování není k dispozici.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Továrna na podvody: Epizoda IV – Nová naděje appeared first on investigace.cz.

Za tuto kauzu jsme získali ocenění IJ4EU Impact Award 2020.

Jen za rok 2019 okradlo jedno jediné call centrum v Kyjevě tisíce lidí z celého světa o přibližně 60 milionů dolarů. A zatímco se některé jeho oběti topí v dluzích a nemají pomalu ani na jídlo, lidé z vedení společnosti se netají svými luxusními auty, exotickými dovolenými a zbraněmi a pro své zaměstnance pořádají přepychové večírky. Kdo stojí za společností Milton Group, jež call centrum provozuje?

„Loni jsme dokázali, že na Ukrajině jsme společnost číslo jedna, pojďme letos dokázat, že jsme nejlepší na celém světě,“ pronáší během svého projevu na novoročním večírku výkonný ředitel Milton Group Jacob Keselman a přítomný dav propuká v jásot. Večírek pořádaný ve stylu amerického literárního hrdiny – hochštaplera Gatsbyho navštívil také Alexey, jenž si vše nahrával jak na telefon, tak i skrytou kamerou. Materiály poté předal švédskému deníku Dagens Nyheter, který je posléze sdílel s OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), tedy i s investigace.cz.

Továrna na podvody I: Dobrý den, tady miliony

O životě Jacoba Keselmana, jenž si po vzoru amerického filmu Vlk z Wall Street říká „Vlk z Kyjeva“, toho moc nevíme. Podle profilu na webu LinkedIn je jeho mateřským jazykem ruština, studoval na univerzitě v Kyjevě a krátce pracoval jako prodejce v Izraeli. Poté se připojil k Milton Group, které od ledna letošního roku šéfuje. Jeho účty na sociálních sítích, jež si po naší žádosti o vyjádření smazal, plnily především fotografie, na kterých stojí u luxusních aut, promenuje se na dovolené v exotických destinacích nebo se předvádí se zbraní v ruce. „Jen ten, kdo miluje svou práci, je opravdu šťastný,“ napsal například u fotografie, na níž pracuje v místnosti s krásným výhledem na Eiffelovu věž v Paříži.

Zavolali jsme mu na číslo z vizitky, kterou se chlubil na sociální síti Instagram, a konfrontovali ho s tvrzením desítek lidí, kteří nám sdělili, že je jeho společnost podvedla. Zpočátku takové obvinění odmítal, prý je to chyba zákazníků. „Víte, jak to chodí,“ vysvětloval do telefonu, „investice, forexové značky, spousta informací a klienti poté přijdou o peníze, protože nerozumí tomu, jak to funguje.“ Když jsme mu řekli, že máme informace o falešných investicích, jež jeho firma nabízí, všechno popřel. Tvrdil, že jeho firma Milton Group investice nenabízí. Prý pouze nabízejí technickou podporu ostatním firmám, které investice poskytují. Dále tvrdil, že call centrum nesídlí v luxusním nákupním centru Mandarin Plaza, že jeho zaměstnanci neměli novoroční párty ve stylu Velkého Gatsbyho a také že není výkonným ředitelem Milton Group. I přes to si ale na konci telefonního hovoru nechal na e-mailovou adresu ceo@miltongroup*** poslat otázky, na které už ale neodpověděl.

Dalšího z členů vedení firmy Jacob Keselman uvedl na novoročním večírku slovy: „V prosinci jsme oslavili tři roky [existence], jsme už velké děti, náš otec je na nás pyšný a my jsme pyšní na něj. Chtěli bychom ti velmi poděkovat, Davide. A chtěli bychom ti dát dort, protože co by to bylo za narozeniny bez dortu?“

„Otce“ Miltonu identifikoval Alexey jako Davida Toduu, osmatřicetiletého Izraelce narozeného v Gruzii a žijícího na Kypru. Podle Alexeye ukrajinské call centrum, kde ho všichni znali jako jednoho z vlastníků společnosti, často navštěvoval v doprovodu několika bodyguardů. Za pět měsíců Alexeyova působení v centru ho Todua navštívil minimálně šestkrát. Během poslední návštěvy v listopadu loňského roku poblahopřál zaměstnancům ke skvělým výkonům a mimo jiné prohlásil, že za tento rok už společnosti přinesli 50 milionů dolarů.

Stejně jako Keselman i on měl svůj instagramový účet david_todua_007 plný fotek svědčících o tom, že žije v luxusu. Na jedné fotografii pózuje s hromadou zbraní, na druhé „pouze“ s jedním kalašnikovem, zato ale vyrobeným ze zlata, na třetí stojí drahá auta zaparkovaná před jeho domem. A stejně jako Keselman si i on tuto sociální síť po naší žádosti o komentář zrušil.

Byť se Todua se svou rodinou přestěhoval z Gruzie do Izraele ve věku jedenácti let, je úzce svázán s gruzínskými politiky. Jeho obchodním partnerem ve dvou ukrajinských společnostech je bývalý gruzínský ministr obrany a šéf finanční policie Davit Kezerašvili, jenž byl v lednu 2013 obviněn a následně zproštěn obvinění za přijetí úplatku ve výši 12 milionů dolarů. Úplatek měl přijmout za to, že zaštítí masivní pašování alkoholu z Ukrajiny do Gruzie. S někdejším politikem Todua spoluvlastní realitní a stavební společnost Project Partners, jejíž sídlo sousedí s Milton Group.

Tím ale Toduovy politické vazby nekončí. Ředitelem Project Partners je Gia Gecadze, bývalý náměstek ministrů spravedlnosti Gruzie a Ukrajiny. Samotná Project Partners spoluvlastní stavební firmu Elitekomfortbud s dalším bývalým gruzínským ministrem Petrem Ciskarišvilim, jenž působil jako ministr zemědělství a leader Sjednoceného národního hnutí, svého času vůdčí gruzínské politické strany.

Oficiálně Toduu se společností Milton Group nic nespojuje a jakékoliv propojení ve svém vyjádření také sám popřel. Podvodné call centrum papírově vlastní Gruzínec Irakli Dadivadze, který i přes pátrání OCCRP zůstává nadále neznámý. Toduovi ale patří kyperská platební platforma Naspay, která se prezentuje jako „nejmodernější platební brána“. Podle interních dokumentů, jež máme k dispozici, zpracovávala většinu pochybných investic zaplacených kartou na účty kompletně vymyšlených společností, např. Cryptobase, jež Milton vlastnil. Todua sice nepopřel, že je majitelem Naspaye, zpočátku však odmítal, že by tato firma měla cokoliv společného s Miltonem nebo s jeho vymyšlenými investičními značkami. Když jsme mu v doplňující otázce napsali, že máme dokumenty, v nichž se uvádí pravý opak, své vyjádření změnil. 

„Naspay uzavírá různé smlouvy s různými entitami, které mohou čas od času začít používat nové značky, změnit nebo úplně zrušit ty stávající. Proto by tyto značky mohly být (ale nemusely) použity obchodníky, kterým Naspay poskytovala softwarové služby. Naspay nevede registr značek, které používaly náš software, ale vede pouze registr smluvních subjektů,“ hájil se Todua. Proč v tomto registru nejdříve Milton Group nenašel, nevíme.

Zákazníci Miltonu ale mohli platit i jinými způsoby než kartou, například bitcoiny. Leifu Nixonovi, švédskému expertu na kryptoměny, se podařilo analyzovat adresy (bitcoinových peněženek), na které Milton přijímal kryptoplatby. Podle Nixona používání tohoto způsobu plateb nebylo legitimní a naznačovalo, že peníze klientů nejsou investovány tak, jak jim bylo slíbeno. Například jeden klient dostával na jednotlivé platby různé adresy. „Je to jako byste si otevřeli bankovní účet, ale místo jednoho čísla účtu byste na každou platbu dostávali nové číslo,“ vysvětluje švédský expert a dodává, „nevidím žádný důvod, proč by legitimní operátor dělal takové transakce, nedává to vůbec smysl.“ Nakonec se mu podařilo ze sedmi dostupných adres Milton Group dopátrat, že téměř šest milionů dolarů v bitcoinech zmizelo na východoasijských burzách.

Alexey, jenž vynesl z call centra klíčové informace, je nepředal pouze novinářům z Dagens Nyheter, ale také švédské policii, která okamžitě spustila předběžné vyšetřování. „Cítím velkou úlevu, protože zločiny Milton Group vyšly na povrch a policie začala trestní řízení, které, doufám, skončí trestem pro strůjce podvodu. A také doufám, že publikování v tolika médiích po celém světě způsobí, že další lidé už podvedeni nebudou,“ pochvaluje si mezinárodní projekt Továrna na podvody Alexey, díky jehož informacím mohly vzniknout i naše tři tematické články.

Autor článku: Lukáš Nechvátal, OCCRP
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Zajímá vás více o Továrně na podvody? Poslechněte si náš podcast! Investigativní novinář Lukáš Nechvátal, který na kauze několik měsíců pracoval, v rozhovoru blíže vysvětluje, jak se k případu dostal, co zjistil a jaký mají zjištění dopad.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Továrna na podvody III: Humans of Milton appeared first on investigace.cz.

Za tuto kauzu jsme získali ocenění IJ4EU Impact Award 2020.

„První a největší nákupní centrum na Ukrajině, kde můžete pořídit vše od zubních kartáčků až po jachty.“ Tak se na svých webových stránkách prezentuje obchodní dům Mandarin Plaza, jenž sídlí na jedné z nejlepších adres v centru Kyjeva. Už ale neuvádí, že mimo „hvězdy showbyznysu, slavné osobnosti a vlastně všechny, kdo milují exkluzivní, luxusní a vysoce kvalitní služby“ hostí i partu podvodných telefonních prodejců, kteří jen za poslední rok okradli tisíce lidí z celého světa o více než 60 milionů dolarů (téměř 1,4 miliardy korun).

Díky Alexeyovi (nejde o jeho pravé jméno), jenž v kyjevském call centru téměř půl roku pracoval, máme k dispozici interní informace, které nám pomohou popsat, jak takové podvodné středisko funguje. Na projektu jsme pracovali společně s OCCRP a švédskými novináři z Dagens Nyheter.

Kyjevské call centrum je jen jedna z poboček společnosti Milton Group. Již přes tři roky sídlí ve dvou nejvyšších patrech nákupního střediska přímo nad prodejnou luxusního oblečení a kosmetiky Chanel. Na Alexeyově oddělení pracuje zhruba 140 lidí, podle jeho odhadů by mělo být v celém centru zaměstnáno až 600 pracovníků.

Každé oddělení má na starost jednu značku, přesněji řečeno falešnou entitu (společnost, banku, kryptoměnu…), do které může oslovený zákazník zdánlivě investovat své peníze. Alexeyovo oddělení mělo v době, kdy z firmy odcházel, v péči Vetoro Banc, neexistující trh obchodující s tzv. rozdílovými smlouvami. Předtím to byly značky CryptoMB a Cryptobase. Kolik má celá Milton Group pod sebou takových značek, přesně nevíme, propojení se nám ale podařilo dokázat u několika desítek z nich. Ačkoliv mají rozličné názvy, v jádru jsou stejné – kompletně smyšlené a určené k jedinému: podvádění lidí. 

Každodenní pokyny prodejcům znějí jasně: „Získejte od klientů co nejvíc peněz, je jedno, jak to uděláte. Neprodávejte produkty, prodávejte emoce,“ popisuje praktiky Alexey.

Jako každá správná firma má i tato přísnou hierarchii. Kyjevské call centrum provozuje mezinárodní společnost Milton Group a má ještě minimálně tři obdobné pobočky mimo Ukrajinu. Ta kyjevská se skládá ze čtyř oddělení a každé z nich má na starosti jednu značku. Šéfové jednotlivých značek pod sebou mají dvě sekce – první jsou prodejci, druhá slouží k udržení zákazníků, tzv. retence. Obě se dále dělí podle používaného jazyka na čtyři podsekce – anglickou, ruskou, italskou a španělskou.

Úkolem prodejců je navázat první kontakt, zaujmout potenciálního klienta a nabídnout mu jednu z neexistujících investic. Kontakty na nové klienty společnost podle Alexeye získávala několika způsoby. Jedním byl nákup kontaktních údajů na černém trhu, kde se prodávají třeba informace uniklé při hackerských útocích na databáze velkých společností. Využívala se také falešná loterie, fiktivní převody peněz nebo virtuální hry, k nimž uživatel dostal přístup pouze po vyplnění kontaktních údajů. Případně jim tyto údaje nový zákazník dal přímo sám, například prostřednictvím inzerce. Před pár měsíci totiž po sociální síti Facebook kolovaly reklamy, v nichž slavné osobnosti, jako byl nejbohatší Čech Petr Kellner nebo nejúspěšnější český fotbalový brankář Petr Čech, prozrazovaly tajný způsob zbohatnutí, kterého „se banky bojí“ a „Česká televize zmínky o něm stahuje“. Tyto a mnohé další obdobné reklamy, vytvořené bez vědomí zmíněných i jiných celebrit, lákají na rychlé a snadné peníze, které jsou jen jedno kliknutí daleko. Zájemce je přesměrován na stránky Cryptobase, Vetoro Banc, CryptoMB nebo některou z dalších zcela vymyšlených společností, jež kyjevské call centrum využívá k podvádění lidí. 

Poté, co je klient kontaktován, přichází další důležitá fáze tohoto pochybného byznysu. Jakým vhodným způsobem obrat lidi o peníze, radí speciální firemní manuál, jehož část má redakce k dispozici. Navazování spojení je zde popsáno doslova krok za krokem. Uživatel příručky nejprve zkusí jedno z úvodních představení.

Pokud je klient starší, je třeba hovořit pomalu a využívat emoce, povídat si, co všechno v životě už zažil a co plánuje na důchod, protože „tito lidé potřebují někoho, s kým si budou moct povídat“.

Následují tipy, jak zaujmout klienty podle toho, odkud pocházejí. Lidé z Velké Británie, Austrálie a z Nového Zélandu mají podle autorů manuálu obří ego a tváří se, že snědli všechnu moudrost světa. Cesta k získání jejich důvěry proto spočívá v bezkonfliktnosti, jinými slovy je třeba „se s nimi za žádnou cenu nedohadovat“, a pomocí „kladení relevantních otázek o jejich práci nebo událostech z jejich země a jejich pozitivním nebo negativním vlivu na zbytek světa“ je nutné navodit u respondenta pocit osobní důležitosti.

Se zbytkem evropských zemí (s výjimkou Skandinávie) je to už daleko jednodušší. Autoři tvrdí, že tito lidé rádi porovnávají život v jednotlivých členských státech Unie. Stačí jim tedy slíbit, že mohou mít výdělky stejné jako třeba v Německu nebo v Británii, aniž by se museli do těchto zemí odstěhovat a opustit svou rodinu, nebo jim jednoduše vysvětlit, že budou mít vysoké výdělky bez nutnosti platit daně z příjmu.

Příručka počítá také s tím, že by se potenciální zákazník mohl začít vymlouvat, třeba že nemá peníze („To je přece důvod, proč vám volám! A nikdo by neměl používat frázi ‚nemám peníze‘, protože se tím znehodnocuje a pak mu může připadat, že nikdy nedosáhne na vrchol.“). Myslí se i na další výmluvy, například že klient nemá čas obchodovat („Skvělé, je alespoň vidět, že rádi trávíte čas prací a s rodinou. Nebojte se ničeho, proto máme lidi, kteří budou obchodovat za vás! A zadarmo!“). Nebo zákazník neprojevil dostatečný prvotní zájem („Máte nějakou negativní zkušenost s takovými investicemi? Protože pokud ne, pak evidentně zcela nerozumíte obchodování na globálním trhu…“).

Jakmile oběť skočí na lep, založí si účet a pošle první platbu, přejde pod správu sekce udržení zákazníků. Aby měli „poradci“ z kyjevského call centra navzájem přehled, kam s konkrétní obětí zašli, používají vlastní interní informační systém. V něm kromě základních osobních údajů jako jméno a kontakt sdílejí také to, kdo má klienta zrovna na starost, kolik peněz do podvodu už vrazil, odkud se naposledy přihlásil plus různé poznámky a tipy, jak by se daly vyždímat další peníze. Když oběť naletěla, měli radost, jak moc ji „oje*ali“. Pokud do jejich spárů ještě nespadla, ale vypadalo to nadějně, těšili se, až ji konečně „oje*ou“, a snažili se, aby byla co nejvíc „horny for trading” (doslova „nadržená na obchodování“). Když ale klient dělal problémy, označili ho za „not a sexy client“.

 V sekci udržení zákazníků pak už jde jen o to být co nejvíce kreativní a zákazníka, byť mnohdy silně nespokojeného, co nejvíce „podojit“. Podvodníci proto bez zábran falšují oficiální úřední dokumenty i pasy a vydávají se za právníky i bankéře. Samozřejmě je nezajímá, zda je člověk na druhém konci telefonu milionář, kterému nebude tolik vadit, jestliže přijde o pár tisíc dolarů, nebo důchodkyně, která kvůli jejich podvodům nebude mít ani na jídlo. V druhém případě pouze přibude poznámka v interním systému společnosti, že „prodala dům, nemá peníze, brečí“.

Určitá tabu ovšem v kyjevském call centru také existují. Jak vyplývá z Alexeyova svědectví, prodejci kvůli obavám ze speciálních policejních jednotek, zabývajících se touto kriminální činností, nesmějí volat do Spojených států, Francie a Belgie. Výjimku představuje i Izrael (investoři mateřské společnosti Milton Group jsou totiž z této země a mohli by tam mít problémy) a Ukrajina, kde by vzhledem k poloze centra hrozilo přímé policejní vyšetřování. Odměna za práci byla v době Alexeyova působení ve společnosti 400 až 650 amerických dolarů měsíčně pro řadového zaměstnance a 1 200 dolarů pro vedoucí sekcí prodejů a retence (obojí bez příplatků za práci o víkendech a svátcích). Aby na tuto částku prodejci dosáhli, museli denně provést přibližně 250–300 hovorů o celkové délce minimálně tří hodin. Podmínky pro pracovníky sekce udržení zákazníků byly sice o půl hodiny telefonování nižší, avšak měsíčně museli obrat klienty minimálně o 40 tisíc (ruská část), 60 tisíc (italská nebo španělská) nebo 100 tisíc dolarů (anglická). Pokud tohoto cíle nedosáhli, obdrželi kontakty na další zákazníky, a pokud se jim opravdu hodně nedařilo a ze svých zakázek splnili méně než 40 procent, dostali nekompromisního padáka.

Samozřejmostí byly i bonusy. Kromě obligátních procent z prodejů a příplatků za doporučení dalšího pracovníka mohli ti více aktivní prodejci získat třeba nový iPhone 11 Pro, auto, a dokonce i vlastní byt.

Pravděpodobně nejvýkonnějším pracovníkem nejen kyjevského centra, ale i celé Milton Group, je jednatřicetiletý Íránec vystupující na sociálních sítích pod jménem Hamze Javid. Většina obětí ho ale zná pod pseudonymem William Bradley. Javid je nejlepší anglicky mluvící retenční pracovník a na rozdíl od svých kolegů, kterým ke splnění měsíčního cíle stačilo obrat klienty o 100 tisíc dolarů, musel díky své nevšední výkonnosti Bradley přinést do centra během Alexeyova působení minimálně 450 tisíc dolarů. Tento milník se mu dařilo nejen splnit, ale i překonávat. Podle Alexeye pravidelně „vydělával“ 240 až 500 tisíc dolarů měsíčně a jen za poslední rok sám okradl oběti o přibližně čtyři miliony dolarů (cca 92 milionů korun). I proto byl na novoroční párty Miltonu odměněn poukazem na jednopokojový byt.

Většina českých obětí, jež reportéři investigace.cz kontaktovali, označila Williama Bradleyho jako člověka, s nímž byli v kontaktu. Filip z našeho prvního článku s ním dokonce provedl jeden videohovor. Jak se Hamzemu Javidovi podařilo tento videohovor zfalšovat, aby vypadal jako Marc Wayshak, americký obchodní stratég a motivační řečník, jehož fotkou se prezentuje William Bradley na stránkách Cryptobase, nevíme. Když jsme Javidovi volali s prosbou o vyjádření, telefon zvedl člověk, jenž se představil jako Jonatán a tvářil se, že Williama Bradleyho ani Javida Hamzeho nezná a o podvodu vůbec nic neví. I přesto, že jsme se Javidovi oficiálně nedovolali, byl po tomto hovoru smazán jeho facebookový a instagramový účet.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Zajímá vás více o Továrně na podvody? Poslechněte si náš podcast! Investigativní novinář Lukáš Nechvátal, který na kauze několik měsíců pracoval, v rozhovoru blíže vysvětluje, jak se k případu dostal, co zjistil a jaký mají zjištění dopad.

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do klubu Sester a bratrů v triku.

The post Továrna na podvody II: Svět za sluchátkem appeared first on investigace.cz.

Za tuto kauzu jsme získali ocenění IJ4EU Impact Award 2020.

„Přeji vám krásný nový rok 2020, a také aby se vám splnila všechna vaše přání. To vám přeji z celého srdce,“ říká anglicky s lehkým přízvukem William Bradley. Krátce nato ukončuje hovor, stahuje si z hlavy sluchátka a chlubí se kolegovi, že chlápka z druhého konce telefonu už oškubal o více než 150 tisíc dolarů. Jeho jméno, kterým se prezentuje na sociálních sítích, je Hamze Javid a je to nejvýkonnější podvodník call centra sídlícího na jedné z nejlepších adres ukrajinského Kyjeva. Spolu s dalšími přibližně 600 kolegy jen za poslední rok připravil tisíce lidí z celého světa o údajně 60 milionů dolarů, a to včetně několika Čechů.

V tu chvíli však netuší, že si ho jeho kolega Alexey (jméno je vymyšlené kvůli skrytí pravé totožnosti) tajně natáčí a nahrávku poté spolu s dalšími materiály předává švédským novinářům z Dagens Nyheter, kteří ve spolupráci s OCCRP a jejími partnerskými centry po celém světě, tedy i investigací.cz, rozjíždějí projekt Továrna na podvody. Údaj o 60 milionech dolarů rovněž pochází od Alexeye.

Onen „chlápek z druhého konce telefonu“ je shodou okolností z České republiky a vzhledem k tomu, že si přál zůstat v anonymitě, mu budeme v tomto článku říkat Filip. Filipovi, stejně jako tisícům dalších lidí z celého světa, jednoho dne zničehonic zazvonil telefon. Číslo volajícího bylo neznámé a podle předvolby z cizí země. Hlas ve sluchátku se mu představil jako zástupce Cryptobase, tedy jedné z několika kompletně vymyšlených společností využívaných kyjevským call centrem k podvádění lidí, a nabídl mu až neuvěřitelnou možnost vysokého výdělku s minimálním úsilím. Náplní práce měly být investice do kryptoměn, akcií, zboží, cizích měn a podobně. I přes svou různorodost měly tyto investice jednoho společného jmenovatele – velice vysokou návratnost. Stačilo vložit pouze pár stovek dolarů a během několika málo týdnů mohl mít člověk i desetitisíce. Začátek byl pro všechny potenciální klienty více méně stejný – založit si účet u příslušné společnosti, poslat první vklad a očekávat další instrukce.

Ty na sebe nenechaly dlouho čekat a lišily se podle toho, u které společnosti se člověk zrovna zaregistroval. Někdy nemusel dělat nic a jen sledoval, jak na jeho účtu přibývají peníze, někdy investoval přímo on sám. V některých případech se zúčastnil velkých tzv. pump-and-dump sessions (umělé zvyšování ceny vlastněných akcií za účelem jejich výhodného prodeje; tato operace je nezákonná) s investory z různých koutů světa, někdy investoval pouze se svým makléřem. Aniž to klient tušil, všechno bylo pouze pečlivě propracované divadelní představení s jediným cílem – přesvědčit investora, že se jeho vklad opravdu vyplatil a měl by ho proto navýšit.

Komunikace probíhala všemi dostupnými prostředky – klasickým telefonním hovorem nebo e-mailem, přes aplikace WhatsApp či Skype i přes Google překladač. V některých případech totiž podvodníci přiměli své oběti, aby si na svých počítačích nainstalovaly programy Anydesk nebo TeamViewer, přes které pak počítače na dálku ovládali. Oficiální důvod instalace programů byl vcelku nevinný. Zkušení matadoři chtěli začínajícím investorům názorně ukázat, jak vlastně celý proces vypadá, jak se správně investuje a na co přesně mají kliknout, aby výhodně zúročili vložené peníze, přičemž komunikovali právě přes překladač společnosti Google. Důvodů však bylo více, jen o nich oběti nevěděly. V některých případech, pokud jim to bylo umožněno, se svým klientům nabourali do internetového bankovnictví, z něhož poté vysáli všechny peníze. Jak zjistili kolegové z finského Helsingin Sanomat, paní „Hillkka“ (seveřanka v současnosti žijící v jižní Evropě, jež si přeje zůstat v anonymitě) spolu s manželem takto přišla o více než 72 tisíc eur.

Další důvod použití softwarů pro vzdálenou správu počítačů byl už o něco komplikovanější. Filipovi při jednom z hovorů slíbili, že mu část jeho vydělaných peněz opravdu pošlou zpátky. Vzhledem k tomu, že žádná z investic nebyla reálná a podvodníci tedy neměli co poslat, museli přijít s jiným řešením. Instruovali tedy Filipa, aby si nainstaloval TeamViewer a internetový prohlížeč Google Chrome a všechny ostatní prohlížeče smazal. Když se připojili k jeho počítači, na pár sekund mu odpojili monitor, takže neviděl, co s počítačem dělají. Během těchto několika sekund nainstalovali do Google Chromu rozšíření, pomocí kterého změnili zdrojový kód stránky jeho bankovnictví a účtu u společnosti tak, aby to vypadalo, že mu skutečně nějaké peníze přišly. Když se však na účet později podíval z jiného prohlížeče, byl opět bez peněz.

Vše tedy probíhalo hladce až do chvíle, než si chtěl investor vydělané peníze vybrat. V tom okamžiku přišly na řadu výmluvy následované poplatky nebo pokutami. Poplatky byly většinou za zprostředkování investice nebo za výběr, pokuty pak za to, co se zrovna podvodníkům hodilo do příběhu. Smyslem těchto plateb bylo vytáhnout z obětí ještě více peněz.

Ani Filipův první pokus o výběr se neobešel bez komplikací. Během jednoho sezení mu nejdříve naúčtovali poplatek za zprostředkování ve výši 20 procent celkového virtuálního zůstatku na jeho účtu Cryptobase. Při výběru 50 tisíc amerických dolarů měl na účtě celkem 145 tisíc, z čehož měl zaplatit poplatek 29 tisíc. Posléze mu oznámili, že nemá smysl vybírat pouze 50 tisíc, a zvedli limit vybírané částky na 120 tisíc dolarů. Podmínka výběru však byla skutečně bizarní. Filip musel dokázat, že vlastní 30 procent vybírané částky, tedy 36 tisíc dolarů. Aby prodejce skutečně přesvědčil, musel tento obnos poslat společnosti. Ubezpečili ho, že vše dostane zpátky i s vybranými penězi. Netřeba dodávat, že oněch 36 tisíc už Filip nikdy poté neviděl.

Během jiného sezení mu zase odmítli vyplatit peníze, protože poslal screenshot (snímek obrazovky svého počítače) s potvrzením platby moc pozdě, hodnota bitcoinu během té doby opět klesla a s ním i jeho investice. Aby se něco podobného už neopakovalo, rovnou mu naúčtovali pokutu ve výši několika tisíc dolarů. „Udělal jsem to tak, aby si myslel, že je to celé jeho chyba, ne naše,“ popisuje svůj trik na tajně pořízené nahrávce Hamze Javid.

Což je asi i důvod, proč některé z obětí, které reportéři investigace.cz kontaktovali, ani nevěděli, že byli podvedeni. Filipa se lidem z vymyšlené investiční společnosti podařilo vodit za nos téměř tři měsíce a pod záminkou různých poplatků a pokut z něj vytáhli přibližně 200 tisíc dolarů. Studenta Lubomíra připravili o „deset, možná dvacet tisíc korun“, aniž tušil, že se stal součástí podvodu. Podle svých slov si myslel, že pouze špatně investoval, a proto přišel o peníze.

Podvod však nemusí skončit v okamžiku, kdy si oběť uvědomí, že byla oklamaná. V tu chvíli ji totiž kontaktují právníci, kteří se údajně specializují na tento druh podvodů, a postiženému jedinci nabídnou, že ztracené peníze pomohou získat zpět. Samozřejmě za poplatek. A samozřejmě se nejedná o reálné právníky, ale o další způsob, jak vytáhnout z důvěřivých a tentokrát i zhrzených obětí ještě více peněz. Tito „právníci“ totiž většinou sedí ve stejné místnosti jako lidé, kteří na začátku nabízejí investice.

Call centrum v Kyjevě oslavilo loni v prosinci teprve třetí narozeniny. Za tu dobu už ale stačilo obrat tisíce lidí o miliony dolarů. Alexey z call centra vynesl více než tisíc kontaktů „klientů“ z více než padesáti zemí světa. Reportérům se podařilo kontaktovat téměř 280 lidí ze seznamu, z nichž přes 170 potvrdilo, že byli podvedeni a ztratili touto cestou peníze. Z různých důvodů nelze přesně určit, o kolik peněz tito lidé přišli, kumulovaná ztráta ale s jistotou přesahuje jeden a čtvrt milionu eur.

Co se týče České republiky, v Alexeyově seznamu bylo celkem dvanáct kontaktů potenciálních českých „zákazníků“. Jeden z nich telefon podvodníkům nezvedl, jiný sice nabídku vyslechl, ale o investice neměl zájem. Další pro změnu nebral telefon nám. Zbylých osm obětí (kromě Filipa) přišlo v přepočtu přibližně o 46 až 58 tisíc českých korun. Toto rozmezí je způsobeno tím, že několik obětí si kvůli časovému odstupu nebylo už jistých, kolik peněz do podvodu přesně vložily.

Některým ztráta peněz výrazně zkomplikovala život. Pro Filipa, který ze všech nám známých obětí ztratil téměř nejvíce peněz, to naštěstí zase takový problém nebyl. „Všechny peníze jsem měl našetřené a dané stranou na důchod, rekonstrukci baráku a pro dceru. Když se na to dívám zpětně, byl jsem hlupák,“ hodnotí svou investici. Hůře už dopadl senior Vitold Szczepanski z Krkonoš. Ten sice investoval „pouze“ 300 eur, tyto peníze mu ale v současnosti chybějí, a tak se zadlužil. „Mám teď problémy se zubama, na což kvůli tomu nemám peníze, takže si musím půjčovat.“

Přímo hrozivý případ ukazující, kam až celá věc může dojít, se stal ve Švédsku. Kolegům z Dagens Nyheter se podařilo kontaktovat ženu, jež ve vícero podvodech přišla o více než 130 tisíc eur. Na rozdíl od Filipa ale tyto peníze neměla ušetřené, a tak kvůli pokrytí poplatků za výběr a různým vymyšleným daním prodala svůj dům. Nyní je těžce zadlužená, nemá peníze na jídlo, nájem a běžné účty. Podle jejích slov jí připadá, že už nemá pro co žít.

Všechny případy, které se novinářům z celého světa podařilo odhalit, jsou však jen špičkou ledovce. Informace, které nám byly díky Alexeyovi z call centra a kolegům ze švédského Dagens Nyheter zpřístupněny, představují pouze zlomek toho, s čím podvodníci operují. Alexey nám s jistotou potvrdil, že na jeho oddělení pracuje 140 lidí, odhaduje však, že kyjevskou pobočku tvoří až 600 zaměstnanců. A další takové pobočky, jež spadají pod mezinárodní společnost Milton Group, která stojí za ukrajinským call centrem a celým podvodem, se nacházejí i v Gruzii, Albánii a Severní Makedonii.

Autor článku: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Zajímá vás více o Továrně na podvody? Poslechněte si náš podcast! Investigativní novinář Lukáš Nechvátal, který na kauze několik měsíců pracoval, v rozhovoru blíže vysvětluje, jak se k případu dostal, co zjistil a jaký mají zjištění dopad.

The post Továrna na podvody I: Dobrý den, tady miliony appeared first on investigace.cz.