Bulharský prezident Rumen Radev vyhlásil předčasné volby, rezignoval, založil novou stranu a volby vyhrál. „Ano, je to trochu zvrácené,“ říká v rozhovoru pro investigaci.cz bulharský novinář Atanas Čobanov. „Ale bulharští voliči si ho vybrali jako politického spasitele. Člověka, který může vyřešit vleklou a hlubokou politickou krizi. Takových spasitelů jsme tu měli už víc a zklamali. Tak uvidíme.“

Bulharské volby byly velkým tématem pro evropská média a veřejné diskuse hlavně proto, že budoucí premiér má pověst jednoznačně proruského politika, „nového Orbána“. Opravdu si Bulharsko zvolilo tuhle cestu?

Je to složitější. Radevova rétorika je opravdu v mnohém jednoznačně proruská. Řekl třeba, že Krym patří Rusku. Mám dvě hypotézy, proč se takhle vyjadřuje.

Jaké?

Buď na něj mají ruské tajné služby nějaké kompromitující materiály, anebo se zcela pragmaticky obrací k prorusky smýšlejícím bulharským voličům, máme jich tu asi 30 %. A i díky jejich hlasům vyhrál volby. Zajímavé také je, že podle Wikileaks existuje depeše z amerického ministerstva zahraničí myslím z roku 2006 nebo 2007, která říká, že Radev je jejich člověk v bulharské armádě. Američané ho vycvičili v USA, byl velmi prozápadní a proamerický, což je naprostý opak narativu, který nyní prosazuje.

A navíc, pokud se podíváte na jeho prozatímní vlády – jako prezident jmenoval kvůli předčasným volbám celkem čtyři –, žádná z nich nezrušila bulharské dodávky zbraní na Ukrajinu.

Pojďme teď postupně k tomu, proč Radev vyhrál volby. V posledních letech se předčasné parlamentní volby v Bulharsku konají často. Proč? 

To je dobrá otázka. Je to proto, že Bulharsko se po velkých protikorupčních protestech v roce 2020 dostalo do politického chaosu. Od té doby jsme měli pět nebo šest nových parlamentů, už si to ani nepamatuju. Pro představu: když se podíváte na web bulharského parlamentu, za posledních šest let tam napočítáte přes tisíc poslanců.

Proč je politický prostor tak roztříštěný?

Hlavní dělicí linie spočívá v tom, že tady máme strany, které požadují reformy soudnictví a boj proti korupci, a máme tu oligarchy, kteří chtějí zachovat status quo, protože jinak by jim také mohlo hrozit vězení. Samozřejmě i zahraniční politika je důležitá – Rusko, Ukrajina, EU, ale není to základní téma. Hlavní dlouhodobé téma je korupce a zkorumpované soudnictví.

A Rumen Radev slíbil, že to vyřeší.

A vyřeší? 

To je další dobrá otázka. V minulosti jsme tu měli už tři příklady politických spasitelů. První byl v roce 1996, potom, co Bulharsko prošlo státním bankrotem. Plat novináře nebo profesora na univerzitě byl tehdy kolem pěti dolarů.

Počkej, myslíš za měsíc, nebo za den?

Za měsíc. Byla to extrémní situace. Chudoba, inflace tisíc procent a více. Bulhaři pak tedy zvolili novou vládu v naději, že už definitivně skoncuje s komunistickou minulostí. A zvolili proevropskou, tržně orientovanou vládu, která zemi stabilizovala. A Bulharsko udělalo během pár let velký pokrok. Ale kvůli korupci si tato vláda neudržela druhé funkční období.

A kdo byl dalším spasitelem?

Bývalý bulharský car. Vrátil se z exilu a měl velkou podporou veřejnosti. Ve volbách sice nezískal úplnou většinu, ale měl pohodlnou koaliční vládu na další čtyři roky. A ekonomické výsledky byly dobré. Ale korupce stále přetrvávala. Právě korupce byla konstantním problémem Bulharska po všechny ty roky. A byl to také hlavní argument dalšího politického spasitele – Bojka Borisova, který přišel v roce 2009.

Borisov pak u moci vydržel dlouho…

Ano, šestnáct let. Prostřednictvím různých koalic vládl v jedné, dvou, třech vládách. S dvouletou přestávkou. A samozřejmě se neustále objevovala obvinění z korupce, viděli jsme dokonce fotky Borisova, jak spí vedle nočního stolku s šuplíkem plným eur a zlata.

Celý rozhovor s Atanasem Čobanovem si můžete poslechnout v podcastu Odposlech:

Kdo to vyfotil? 

Borisov říkal, že to byla Mata Hari. Mnohokrát prý hostil krásnou ženu, která sama přinesla to zlato a peníze a udělala ty fotky, aby ho zkompromitovala.

Ten šuplík plný peněz se stal symbolem konce Borisovova druhého funkčního období v roce 2020, ale podařilo se mu vrátit v jiné koalici. Ty poslední velké protesty v prosinci minulého roku byly namířeny proti němu a taky proti jeho oblíbenému oligarchovi a politikovi Deljanu Pejevskému, který je symbolem bulharské korupce, zkorumpovaného soudnictví a prokuratury.

Tak pojďme zpátky k Rumenu Radevovi. Dokáže účinně bojovat s korupcí?

Teď nastává moment pravdy. Neustále vystupoval proti oligarchickému modelu kontroly nad médii a soudním systémem. Ale mluvil o tom jako prezident bez skutečné moci. Teprve uvidíme, jestli tento systém rozbije, nebo si v něm najde místo, aby ho převzal a využil ve svůj prospěch.

Můžeš nám o Rumenu Radevovi říct něco víc? Kdo to vlastně je a jak se dostal k politice?

Na začátku jeho politické kariéry byla podpora socialistické strany a ruských think tanků blízkých Kremlu. Tehdy do Bulharska přijel bývalý důstojník ruské zpravodajské služby Rešetnikov a jednal s šéfem bulharské socialistické strany. A ta překvapivě jako prezidentského kandidáta navrhla právě Radeva, nikoli někoho z vlastních členů.

Ale proč právě Radev, odkud se vzal?

Radev byl populární, byl generálem letectva, pořádal letecké show, kde se svým MiG-29 předváděl dovednosti. Je to voják a Bulhaři mají vojáky rádi, myslí si, že armáda je méně zkorumpovaná než všechna ostatní ministerstva, což samozřejmě není pravda. A Radev prezidentské volby vyhrál. A v těch následujících mandát obhájil. A to díky podpoře všech protikorupčních stran.

Co považuješ za Radevovy úspěchy ve funkci prezidenta?

Hlavním Radevovým úspěchem bylo to, že ho veřejnost vnímala jako opozici vůči oligarchickému modelu. Stál nad každodenními skandály, byl morálním hlasem. V podstatě nic víc, on neměl pravomoc na to, aby něco fakticky změnil.

Nicméně jedna z prozatímních vlád, kterou jmenoval, odvedla dobrou práci při odhalování faktů o korupci při stavbě silnic. V té vládě byl ministr, který osobně kopal díry do dálnic, aby ukázal, jak tenký je asfalt ve srovnání s tím, jaký by měl být podle vynaložených investic a podle odpovídajících norem. Pomohlo to zvýšit povědomí o rozsahu korupce. To je jeden z Radevových úspěchů a teď si počkejme, jaké budou jeho další kroky.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: 9. díl – Atanas Čobanov – Jak bulharská mafie prodávala Pentagonu zbraně

Přečtěte si

Bulharsko: Podpora terorismu začala korupcí

Přečtěte si

Bulharský novinář Čobanov: Odhalení ruských agentů je spíš kampaň než výhra

The post Je proruský? Proukrajinský? Je to politický spasitel? Bulharské volby jsou důležité pro politiku celé Evropy appeared first on investigace.cz.

„Organizace spojených národů pro mě nikdy nic neudělala.“ Tak americký prezident Donald Trump vysvětlil, proč zakládá vlastní mírovou organizaci. A co on naopak dělá pro svět a mír, ukazuje výběr státníků, které do své Rady přizval mezi prvními. 

Rada míru měla původně dohlížet na mírovou obnovu Pásma Gazy. Její působnost se ale rozšířila daleko za původní ambice a řešit bude i další válečné konflikty a světový pořádek. Spolu s pozvánkou do Rady míru rozesílal Trump i žádost o miliardový členský poplatek (přes dvacet miliard korun) za stálé členství, splatný po třech letech. Tyto peníze měly být vynaloženy právě na obnovu válkou zničené Gazy. Jenže zmínka o Gaze ze zakládacího dokumentu v poslední verzi zmizela.

Donald Trump se ujal role doživotního předsedy Rady a oslovil dalších šedesát dva zemí a například i papeže s pozvánkou, aby se stali členy. To, nakolik o fungování Rady rozhoduje, dokumentoval například tím, že po konfliktu s kanadským premiérem pozvánku pro Kanadu zrušil.

Z pozvaných zemí podepsala členství zatím méně než polovina, konkrétně dvacet sedm. Oproti tomu dalších dvacet pět zemí, a to včetně České Republiky, se ještě definitivně nevyjádřilo. Devět evropských zemí (Norsko, Itálie, Španělsko, Německo, Švédsko, Irsko, Slovinsko, Velká Británie, Francie) členství odmítlo. Pozvánku dostaly jen dvě africké země, a to Egypt a Maroko. Důvodem může být, že Donald Trump dlouhodobě považuje africké země za „shitholes“.

Mezi prvními zeměmi, které členství v Trumpově Radě míru potvrdily, jsou země s pošramocenou pověstí, zejména co se týká právě míru nebo lidských práv. Níže následuje jejich nereprezentativní výběr založený na tom, zda už jsme o nich jako redakce investigace.cz psali.

Ázerbájdžán: korupce, porušování lidských práv a útoky na svobodná média

Dokumenty za svoji zemi podepsal mezi prvními například prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev. Ten je ázerbájdžánským prezidentem přes dvacet let. Funkci zdědil po svém otci Hejdaru Alijevovi. Alijevové vedli mnoho let krvavou válku s Arménií o Náhorní Karabach. Teprve loni podepsaly Arménie a Ázerbájdžán za asistence Donalda Trumpa mírovou dohodu.

Režim prezidenta Alijeva tvrdě potlačuje svobodná média i politickou opozici. Ilhamova žena Mehriban Alijeva zastává funkci viceprezidentky a spolu s dětmi a dalšími příbuznými ovládají většinu státních firem, z nichž tunelují stamiliony dolarů. Ty pak utrácejí za nemovitosti v Praze či Karlových Varech, luxusní zboží nebo s jejich pomocí korumpují evropské státníky.

Království Bahrajn: mučení a špehování lidí

Podle lidskoprávní organizace Human Rights Watch je v Bahrajnu mučení běžnou součástí justičního procesu. Političtí oponenti a režimu jinak nepohodlní lidé jsou „násilně mizeni“. Vláda Bahrajnu navíc své obyvatele masivně sleduje prostřednictvím špionážní techniky.

V roce 2011 vypovídaly před speciální Bassiouniho komisí, která vyšetřovala incidenty během povstání v roce 2011, desítky bývalých politických vězňů z Bahrajnu o mučení, během kterého jim věznitelé ukazovali přepisy e-mailů a sms konverzací. Společnost, která spyware implementovala, měla pobočku stejného názvu v Česku. Dnes se firma jmenuje Datafusion Systems.

Izrael: premiér s mezinárodním zatykačem

Premiér Izraele Benjamin Netanjahu vyjádřil vůli stát se členem Rady míru, nicméně na podpisovou ceremonii do Davosu raději poslal svého zástupce. Mezinárodní trestní tribunál na něj totiž vydal mezinárodní zatykač kvůli podezření z páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Netanjahu se obával, že by ve Švýcarsku mohl být zatčen a vydán ke stíhání.

Bělorusko: diktátor, který se bojí vycestovat

Podobně na tom byl i „poslední evropský diktátor“ a spojenec Vladimira Putina, běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Přestože chce k Radě míru připojit Bělorusko, poslední evropskou zemi, kde ještě platí trest smrti, do Davosu podepsat dokumenty nepřiletěl. I on se obává, že by mohl mít v zahraničí problémy.

Bulharsko: offshory

Bulharsko má v Radě míru hned dva zástupce. Jedním je Bulharsko jako členská země, druhým je šéf výkonné rady pro Gazu pod Radou míru Nikolaj Mladenov. Ten na sebe přitáhl pozornost v souvislosti s novinářským projektem Pandora Papers, tedy únikem dvanácti milionů dokumentů z právní kanceláře Mossack Fonseca, která klientům spravovala jejich zdánlivě anonymní offshorové finanční struktury. Z dokumentů vyplývá, že Mladenov si pár dní po nástupu na diplomatickou pozici v OSN v roce 2013 založil offshorovou firmu. Podle něj tato firma nikdy nebyla aktivní, udržoval si ji ale za poplatek 600 USD až do roku 2018.

Maďarsko: záchranná mise pro sankcionovaného spojence

Maďarsko bylo první členskou zemí EU, která se přihlásila ke členství v Radě míru.* Ale i Viktor Orbán má potíže s mezinárodním právem, a to dost zásadní. Dohodl se totiž s mužem, který figuruje na americkém sankčním seznamu, že ho zachrání, aby nemusel do vězení. Jde o Milorada Dodika, který usiluje o odtržení Republiky srbské od Bosny a Hercegoviny, který čelí nejenom americkým a britským sankcím, ale i obviněním z korupce a podpory Ruska.

Bosna a Hercegovina roku 2023 Dodika obžalovala za to, že podepsal kontroverzní zákon, že se Republika srbská nebude řídit verdikty celostátního ústavního soudu ani samotného vysokého představitele OSN. Na konci loňského února ho prvoinstanční soud uznal vinným a uložil mu nepodmíněný trest jednoho roku vězení a šestiletý zákaz působení v politice.

Pokud by musel rovnou nastoupit do vazby nebo vězení, mělo ho speciální maďarské policejní komando vysvobodit a vyvézt do bezpečí v Maďarsku.

Právo Šaría: násilí na ženách a trest smrti

​​Pákistán, Katar i Saúdská Arábie byly mezi prvními zeměmi, které se staly členy Trumpovy Rady míru. Všechny tyto státy mají v trestním zákoníku zakomponováno právo šaría, tedy náboženské právo nadřazené sekulárnímu. V jeho rámci je běžné domácí násilí na ženách. Odhaduje se, že například v Pákistánu zemře v důsledku domácího násilí více než pět tisíc žen ročně. Ve těchto zemích navíc platí trest smrti. Ve Spojených arabských emirátech byl podle zákona až do roku 2020 vykonáván ukamenováním.

Podle prohlášení Donalda Trumpa na sociální síti TruthSocial jde o „nejprestižnější radu leaderů, jaká kdy byla kdekoli a kdykoli sestavena“. Plány s Pásmem Gazy, kvůli kterým celá rada původně vznikla, se ale v mezidobí rapidně změnily. Po Trumpově vystoupení v Davosu nabývá projekt záchrany Gazy jasnějších obrysů.

Vizualizace, které získal deník Washington Post, ukazují, že jde o vybudování Gaza Riviéry s tím, že původní palestinské obyvatelstvo bude „dobrovolně přesídleno“ a území bude v majetku amerického svěřenského fondu.

Autorka textu: Pavla Holcová

*Edit (31. 1. 2026): V původním textu jsme uvedli, že Maďarsko je jedinou členskou zemí EU, která přijala pozvánku do Rady míru. Ve skutečnosti bylo Maďarsko první členskou zemí EU, která se ke členství v Radě míru přihlásila. Za nepřesnost se omlouváme. 

The post Diktátor, možný válečný zločinec i korupčník. Kdo jsou hlavy zemí, které jako první přijaly členství v Trumpově Radě míru appeared first on investigace.cz.

„Máme spolehlivé informace, že Vám někdo chce fyzicky ublížit,“ řekl mu do telefonu muž z americké ambasády v Sofii. Atanas Čobanov, bulharský investigativní novinář a zakladatel portálu bird.bg, si zvykl na výhrůžky i sledování. Jeho články se dotýkají bulharské mafie, oligarchů, státní bezpečnosti i mezinárodního obchodu se zbraněmi.

V rozhovoru s Pavlou Holcovou vypráví, jak bulharská mafie prodávala Pentagonu zastaralé zbraně určené k sešrotování. Tyto zbraně pak doputovaly k syrským povstalcům. Atanas vysvětluje i to, proč se stal nepřítelem oligarchy Deljana Peevského a co to znamená, když vám na auto zaparkované v Paříži před bytem někdo položí plyšového vlka nebo bulharský klobouk.

Atanas otevřeně popisuje i své nejdůležitější  kauzy – od falešných certifikátů na export zbraní, přes byty politiků kupované za směšné ceny, až po varovný telefonát, který mu změnil život. A také vypráví o tom, proč i z exilu dál píše o Bulharsku, přestože ví, že vražedný útok na něj může stát jen deset tisíc dolarů.

Epizoda o novináři, který se nevzdává – i když cena za pravdu může být vysoká.

Přečtěte si

PROTAGONISTA: Novinářky a novináři, kteří se nechtěně stali hrdiny svých vlastních kauz – celá série

The post PROTAGONISTA: 9. díl – Atanas Čobanov – Jak bulharská mafie prodávala Pentagonu zbraně appeared first on investigace.cz.

Vláda Viktora Orbána utratila během pandemie covidu-19 stovky milionů eur za nepoužitelné zdravotnické vybavení, přičemž veřejné peníze skončily v kapsách pochybných podnikatelů. Kvůli nepružnému systému maďarského zdravotnictví čekají na lékařské vyšetření desetitisíce tamních obyvatel, což svádí ke korupci. Na Slovensku byli z přijímání úplatků za špatné reformy zdravotnictví obviněni poslanci parlamentu a rodina vysokého státního úředníka Kajetana Kičury inkasovala statisíce eur díky jeho manipulaci s veřejnými zakázkami ve prospěch soukromých společností. Rumunsko se pro změnu potýká s hrubým zacházením se seniory v domovech důchodců a také se zjištěním, že téměř polovina rumunských nemocnic představuje pro pacienty bezpečnostní riziko v podobě požárů způsobených starou elektroinstalací. V Bulharsku jsou zase prostředky ze zdravotního pojištění odčerpávány pomocí systému falešných hospitalizací.

Zkorumpované zdravotnictví v Maďarsku 

Uplácení personálu kvůli přednostnímu zacházení nebo konkrétní službě je v maďarském zdravotnictví běžná forma korupce. Vzhledem k nízkým mzdám a nepříznivým pracovním podmínkám úplatky od pacientů přijímá mnoho lékařů i zdravotních sester. Ve snaze bojovat proti této formě korupce Maďarsko od roku 2021 poskytování a přijímání odměn za lékařské zákroky kriminalizuje. V roce 2022 protikorupční policejní agentura takových případů zaznamenala jedenáct. 

Vlivem pandemie došlo v Maďarsku k rozšíření soukromé zdravotní péče. Hlavním důvodem byly především dlouhé čekací lhůty a pokles kvality veřejného zdravotnictví. Podle oficiálních údajů je v současné době na čekacích listinách téměř 40 000 pacientů a některé zákroky se odkládají déle než půl roku. Investigativní server Átlátszó přinesl díky celostátnímu průzkumu, který se na měření těchto problémů zaměřil, informaci, že pacienti čekají na zásadní operace nejen několik měsíců, ale mnohdy i více než rok. 

V prvním roce pandemie maďarská vláda prostřednictvím státních organizací i společností s nejasným pozadím shromáždila největší kapacitu plicních ventilátorů na světě, tedy v poměru k počtu obyvatel. Maďarské daňové poplatníky přišlo těchto 17 000 ventilátorů na více než 772 milionů eur (přes 17 miliard korun). Podle tehdejších cen se plicní ventilátor přitom prodával za zhruba půl milionu korun a maďarské nákupy by tak měly vyjít na přibližně 355 milionů eur. V roce 2022 vláda bezplatně předala stovky ventilátorů zemím, jako je Česko, Slovensko, Ukrajina, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Libanon, Jordánsko, Kyrgyzstán, Uganda, Moldavsko a Tunisko. 

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví

I přesto, že dříve zakoupené čínské vybavení za miliony eur zůstalo nevyužito, nakoupilo maďarské ministerstvo zahraničních věcí dalších tisíc předražených ventilátorů od nizozemsko-izraelské společnosti. Server Átlátszó rovněž zjistil, že jedním z velkých příjemců pandemického byznysu v Maďarsku byl János Hiszem, klíčová postava spojená s aférou ázerbájdžánského laundromatu. Hiszemova společnost dodala maďarské vládě ventilátory a další zdravotnické pomůcky za 79 milionů eur (téměř dvě miliardy korun). 

Více než sedm milionů kusů nekvalitních respirátorů nakoupila vláda v Číně, aby je rozdala lékařům, zdravotníkům a příslušníkům policie i armády. Obchodní společnost, která tuto zakázku získala, obdržela od vlády přes 35 milionů eur (přes 840 milionů korun). Server Átlátszó též zjistil, že i když vláda jednala přímo s výrobcem vakcíny Sinopharm, očkovací látky nakonec nakoupila přes prostředníka za vyšší cenu. Těsně před uzavřením obchodu změnila zprostředkovatelská společnost sídlo i majitele, přičemž nový vlastník měl podle Átlátszó v minulosti pochybné obchodní transakce.

Podivné finanční machinace Kajetana Kičury na Slovensku

Na začátku pandemie nakupovala slovenská Správa státních hmotných rezerv pod vedením Kajetana Kičury – osobního přítele bývalého premiéra Roberta Fica – ochranné zdravotnické prostředky (respirátory, chirurgické roušky nebo ochranné rukavice) od malých a neznámých firem. 

V březnu 2020 úřad podepsal kupní smlouvu se společností Lacorp na ochranné masky a respirátory v celkové hodnotě 35 milionů eur (přes 841 milionů korun). I když tento nákup nevládní organizace označily za značně předražený, Správa hmotných rezerv podepsala další smlouvu s nově založenou společností A-test. Přestože tato firma se státem nikdy neobchodovala, měla mu dodat jednorázové roušky za 13 milionů eur (přes 312 milionů korun). Firma nakonec roušky nedodala a zároveň odmítla vrátit zálohu ve výši téměř čtyř milionů eur (přes 96 milionů korun). Za tyto nákupy Kičuru nově ustanovená slovenská vláda v roce 2020 odvolala a Národní kriminální agentura ho obvinila z přijímání úplatků a z legalizace zisku z trestné činnosti. 

Poté, co Správa hmotných rezerv uzavřela pochybné smlouvy, Kičurův syn koupil dva byty za statisíce eur bez hypotečního úvěru. Podle státního zastupitelství Kičura manipuloval s výběrovými řízeními na nákup zdravotnických pomůcek, jako byly respirátory a operační roušky, a stát tak údajně připravil o zbytečné výdaje ve výši až pěti milionů eur (přes 120 milionů korun). Kičura čelí obvinění z korupce i v dalších kauzách z doby, kdy byl osm let v čele Správy státních hmotných rezerv. 

Kauza Gorila 

Před Vánocemi 2011 došlo k úniku zpráv o operaci, kterou Slovenská informační služba prováděla pod krycím jménem Gorila. Událost odhalila jeden z největších politických a korupčních skandálů v novodobé historii Slovenska. Informace totiž ukázaly, že finanční skupina Penta a její bývalý šéf Jaroslav Haščák měli vlivné známosti v politických kruzích. Penta vlastní největší soukromou zdravotní pojišťovnu v zemi, nemocnice a lékárny. Jak naznačují dokumenty Gorila, finanční skupina se snažila získat kontrolu přímo nad ministerstvem zdravotnictví. I když vyšetřování přineslo některé indicie o trestné činnosti související s tímto případem, trestné činy nakonec nebyly potvrzeny. Kauza přesto zůstává nevyřešeným a kontroverzním tématem. Haščák i Penta jakékoli pochybení popírají.

Nekvalitní rumunská péče

Na začátku roku 2023 přišli rumunští investigativní novináři se zjištěním, že v několika centrech pro seniory a osoby se zdravotním postižením dochází ke špatnému zacházení s klienty. Centra byla napojena na tehdejší ministryni pro rodinu a rovné příležitosti Gabrielu Fireu. O půl roku později prokurátoři Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu odhalili, že centra provozovaly dvě zločinecké skupiny, které pro své podnikání dostávaly podporu z veřejných zdrojů. Na základě těchto informací odstoupili ministr práce i ministryně pro rodinu a byly suspendovány osoby, jež měly na provoz center dohlížet. 

Během posledních let také desítky Rumunů zemřely při požárech v tamějších starých nemocnicích, přičemž mnoho smrtelných případů způsobily závady elektroinstalace. Strašlivé následky v podobě ožehnutých lůžek, zčernalých oddělení a zbytků ohořelých těl pacientů jsou symbolem velkých nedostatků státního zdravotnického systému. 

Novináři z rumunského serveru Context.ro tuto skutečnost několik měsíců vyšetřovali a zjistili, že téměř polovina státních nemocnic má jednotky intenzivní péče vybavené elektroinstalací starší než dvě desetiletí. Trestní případ, který skončil rozsudkem vězení, potvrdil, že hlavní příčinou požáru v dětské nemocnici v Bukurešti, jenž tragicky ukončil život šesti dětí, byla stará a vadná elektroinstalace na jednotce intenzivní péče. Rumunský premiér k situaci ohledně zastaralých nemocnic dodal, že takový je v současné době systém veřejného zdravotnictví. 

Podvodné odčerpávání peněz ze zdravotní pojišťovny v Bulharsku

Bulharské zdravotnictví je údajně podfinancované, systém je nepřívětivý k pacientům a často vyvolává veřejné skandály, což se týká jak veřejných nemocnic vybudovaných za komunismu, tak i nových soukromých nemocnic a zdravotnických středisek. Obojí financuje Národní zdravotní pojišťovna (NZOK). Rozpočet NZOK činí ročně asi 3,5 miliardy eur (přes 82 miliard korun), dvě miliardy eur plynou z daní a poplatků za zdravotní pojištění, zbytek ze státního rozpočtu. Bulharsko se navíc již několik let potýká s technickými problémy spojenými se zavedením moderního elektronického systému zdravotní péče, což má za následek špatnou sledovatelnost výdajů na zdravotnictví. 

Novináři z bulharského serveru Bivol zjistili, že kvůli neexistenci účinné elektronické kontroly dochází k obchodování s léky. Nemocnice lék vyfakturují zdravotní pojišťovně, některým pacientům dají placebo (vizuálně podobnou látku bez léčivé složky) a originální lék pošlou do zahraničí, za což dostanou peníze. 

Investigativní novinářka Miroluba Benatova v roce 2021 nadto odhalila systém zavedený ve státní nemocnici Lozenec v Sofii, který umožňoval odčerpávat peníze z NZOK prostřednictvím falešných pacientů. Nemocnice vykazovala neexistující hospitalizace a získala navíc 200 000 eur (téměř pět milionů korun). Předpokládá se, že stejné postupy používají i další nemocnice po celé zemi. Díky těmto informacím začala prokuratura případ vyšetřovat, do dnešního dne ale nebyla vznesena žádná obžaloba. 

To však není jediný problém nemocnice Lozenec. Po dlouhá léta komunismu byla až do nového milénia nejluxusnějším státním zdravotnickým zařízením. V roce 2022 v ní proběhl audit, jenž ukázal mnohá pochybení včetně nelegálních transplantací ledvin od chudých ukrajinských a moldavských občanů bohatým pacientům ze Spojených arabských emirátů (SAE), Japonska a dalších zemí. Dárci falešně předstírali, že jsou blízkými příbuznými pacientů – což je jediný případ, kdy bulharská legislativa takové transplantace připouští.

Kromě toho dochází v bulharském zdravotnictví běžně k přesouvání na čekacích listinách týkajících se transplantací, a to ve prospěch významnějších lidí, a dále k nepotismu a korupci. Například během pandemie využívali politici a veřejně známé osoby nejlepší péče v sofijských nemocnicích, zatímco obyčejní lidé umírali na nedostatek kyslíku v regionálních zdravotnických zařízeních.  

Bulharsko v té době rovněž bojovalo s nekvalitními či předraženými čínskými respirátory. Nejkurioznějším případem byl ovšem dar zdravotnického materiálu ze Spojených arabských emirátů, z něhož se vyklubala zásilka datlí. 

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Zdravotnictví II appeared first on investigace.cz.

Máte rádi pivo Heineken? Po dnešním #zesvěta vás na něj možná chuť přejde! Heineken totiž zaprodal svou duši čínské vládě a profituje na neštěstí etnických menšin. V Moskvě pro změnu oprášili jeden známý fyzikální zákon a dle jeho znění rozšířili seznamy nevítaných osob o pět set amerických jmen včetně známých novinářů CNN nebo bývalého prezidenta Baracka Obamy. To Bulhaři mají jiné starosti, neboť řeší problém s příliš chytrými dětmi, které díky hraní videoher dokážou obchodovat se zbraněmi. Zbraně nedají spát ani londýnským policistům, protože se stále častěji zabývají jejich 3D tiskem. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak příběh o společném tažení vinařských velmocí proti Irsku, jejž se účastní i země českých pivařů. 

#1 Dětští hackeři 

Osmiletý chlapec z Bulharska nastartoval svou hackerskou kariéru tím, že si domů objednal střelnou zbraň, která se vyhnula kontrolám na celnici. Dle jeho matky malý šikula trávil valnou část času za počítačem a začal si objednávat věci bez placení, od jídel až k dražším komoditám. Když rodiče zjistili, že je zapletený v mezinárodní sítí hackerů, obrátili se na policii. Ta je však rychle vyprovodila, strážcům zákona se totiž zdálo, že taťka s mamkou přehánějí. Že nejde o nadsázku starostlivých rodičů, ale spíš o obecný jev, potvrzují slova bezpečnostního odborníka Mika Jonese, jenž mentoruje děti označené za potenciální kybernetické zločince. Podle něj se ve světě organizovaného zločinu stále častěji objevují tendence zapojovat do kybernetických útoků děti a teenagery, kteří hrají počítačové hry. Hraní online her a hackování totiž má podobné vnitřní mechanismy. Ve hře si zběhlý gambler dokáže vytvářet výhodnější podmínky, což lze pak snadno převést do hackerského světa. Zločinci si tak skrz online herní prostředí můžou vytipovat děti neboli možné ideální pomocníky ve světě online zločinu. 

Co o náborech dětských hackerů říká psycholožka, která je zároveň i vývojářkou online her, si můžete přečíst na webu euronews.

#2 Heineken těží z utrpení menšin v Sin-ťiangu

V roce 2019 prodala nizozemská pivovarnická společnost Heineken své čínské podniky tamější státní společnosti China Resources, čímž tato firma nabyla licenci na vaření piva. Heineken jako protislužbu získal čtyřicetiprocentní podíl v největším čínském pivovaru CR Beer, jehož vlastnické struktury sahají až na Britské Panenské ostrovy. Jenže chmel pro vaření tohoto piva pochází z chmelových polí na farmách v Sin-ťiangu, nechvalně proslulých nucenými pracemi Ujgurů a dalších příslušníků etnických menšin. V době, kdy Heineken spolupráci navazoval, byla represe těchto menšin už dobře známým faktem. Společnost se teď brání, že jako minoritní akcionář není zodpovědná za to, co CR Beer provádí. Dle odborníků je však spolupráce obou firem tak úzká, že odpovědnost nese i Heineken.

Kauzu detailně rozebírají investigativní novináři z projektu Follow the money. 

#3 Barack do Ruska nepojede!

Seznamy lidí, kteří nesmějí překročit ruskou státní hranici, bobtnají. Nově na nich přibylo pět set Američanů. Mezi nimi najdeme známé novinářské tváře CNN, jako je třeba Erin Burnett, bývalého prezidenta USA Baracka Obamu, několik senátorů či někdejšího diplomata Jona Huntsmana. Moskva tak reaguje na pravidelné protiruské sankce vydávané vládou Joea Bidena. Kromě výše zmíněných jmen se na černé listině objevila i jména amerických komiků a moderátorů, jako jsou Jimmy Kimmel, Stephen Colbert nebo Seth Meyers. Jaké konkrétní postihy by všem sankcionovaným hrozily, pokud by do Ruska zamířili, Moskva nespecifikovala, dodala však, že je nejvyšší čas, aby Washington počítal s tím, že každá akce vyvolá reakci. Kreml zkrátka ukázal, že alespoň ve fyzice se ještě jakž takž orientuje, a Obamovi proto na letošní dovču třeba k břehům Východosibiřského moře asi nepojedou.

Jaká další jména na seznamu najdete? Na to se můžete podívat na webu CNN.

#4 Jak vyrobit pistolku 

Ve Spojeném království zatkla policie dva vysokoškolské lektory, kteří tiskli 3D zbraně, aby je mohli prodat skupinám organizovaného zločinu. Bezpečnostní experti varují, že výroba 3D zbraní a jejich následný globální export je v Evropě na vzestupu. První 3D střelnou zbraň vyrobil před deseti lety texaský nadšenec Cody Wilson. Od té doby tuto techniku začaly přejímat různé povstalecké skupiny i globální teroristé. V říjnu loňského roku objevila britská policie v Londýně továrnu na výrobu 3D zbraní a stejný trend stále častějších nálezů hlásí i Nizozemsko, Finsko, Švédsko, Island, Španělsko nebo Austrálie. V Americe se takovým zbraním říká „zbraně duchů“, nemají totiž sériová čísla a jsou tak nedohledatelné. Velkou roli tyto zbraně hrají v Myanmaru, kde celý arzenál 3D zbraní využívají rebelové od násilného převratu v roce 2021. 

O roli 3D zbraní v Myanmaru nebo o tom, co tisk 3D zbraní představuje do budoucna, si můžete přečíst v časopisu Vice.

FGC-9 3D-printed guns in production, reportedly in Myanmar being made for rebel fighters. pic.twitter.com/WBRk58Rupu

— Jake Hanrahan (@Jake_Hanrahan) February 25, 2023

#5 My víno nedáme!

Italská vláda brojí proti Irsku, kde se chystá zákon na označování alkoholických nápojů zdravotnickými štítky. To se Italům nelíbí, protože opatření by údajně narušovalo vnitřní trh a vyvolalo znepokojení mezi spotřebiteli. V Irsku začnou nálepky platit od roku 2026. Tamní ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že označení bude krom kalorií a objemu alkoholu zahrnovat i upozornění na rizika konzumace alkoholu spojená s těhotenstvím, onemocněním jater nebo rakovinou. Irsko tak bude první zemí na světě, která zavede zdravotní značení alkoholu. Zákon kritizuje dalších třináct členských států Evropské unie, ale i Světová obchodní organizace i výrobci alkoholu. Itálie v současné chvíli spolu se Španělskem a Francií, jakožto majoritními výrobci vín na světovém trhu, připravuje společný dokument proti irské legislativě. Na neoficiální bázi se chystá také usnesení s dalšími vinařskými státy, jako je Bulharsko, Řecko, Slovensko, Portugalsko, Maďarsko i Česká republika, kde reputaci vinařské velmoci zachraňuje jižní Morava. Ej, vínéčko bílé…. 

O této i v České republice v poslední době citlivé záležitosti si můžete přečíst na zpravodajském webu Euractiv.

Narazili jste během týdne na zprávu, jež by podle vás v našem #zesvěta rozhodně neměla chybět? Přečetli jste si zajímavou novinku ze světa (ne)organizovaného zločinu, o které jsme ještě nepsali? Pošlete nám svůj tip na e-mailovou adresu zesveta@investigace.cz.

The post #zesvěta: Pivo s příchutí otroctví appeared first on investigace.cz.

Investigativní novináři z několika evropských zemí upozorňují na nekalé nakládání s evropskými dotacemi v druhé části série nazvané The Organised Crime and Corruption Watch. V České republice zahájila evropská prokuratura EPPO jen za loňský rok 36 nových vyšetřování, jedno z nich se týká bývalého zaměstnance prezidentské kanceláře Vratislava Mynáře. V různém stádiu jsou za dotační podvody stíháni poslanec Andrej Babiš nebo osoby napojené na subvence ve sportu. Na Slovensku si na dotace obnovitelných zdrojů zase brousila zuby italská mafie. V Polsku pak používali politici evropské peníze na pořádání večírků, v Bulharsku za ně naopak renovovali své vily. A v Maďarsku tamní zastupitelé čerpali peníze na zábavní park, který nikdo nepoužíval, a tak ho po několika letech zbourali.

Podvody s DPH a další probíhající vyšetřování 

Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) zahájil v Česku 36 nových vyšetřování, čímž se jejich celkový počet zvýšil na 54. Ve srovnání se Slovenskem, zemí o polovinu menší, vede Česká republika v počtu aktivních vyšetřování o devět případů. Souhrnná škoda se odhaduje na více než 6,4 miliardy korun, z čehož podvody s DPH tvoří více než 75 % škody. Většina těchto případů spadá do oblasti výdajů mimo veřejné zakázky: jedná se o druh podvodu spáchaného formou falešných nebo neúplných dokladů, který vede k neoprávněnému zadržení finančních prostředků z rozpočtu EU. V roce 2022 podal EPPO v Česku první žalobu na tři fyzické a tři právnické osoby obviněné z dotačního podvodu, jenž stál český rozpočet i rozpočet EU přibližně 5,5 milionu eur. Česko bylo rovněž zapojeno do rozsáhlého podvodu s DPH v Německu, týkal se platinových mincí, a to prostřednictvím praní špinavých peněz organizovaným v České republice. 

EPPO v současné době také vyšetřuje možný dotační podvod české společnosti Hopax v hodnotě téměř 45 milionů korun. Firma, která vyrábí ocelové konstrukce a montuje průmyslové haly, podle policie nadhodnotila cenu strojů, nakoupených za dotace EU. 

Evropský prokurátor se rovněž zajímá o Vratislava Mynáře, vedoucího kanceláře bývalého prezidenta Miloše Zemana, kvůli údajnému dotačnímu podvodu ve výši přes 6 milionů korun. Peníze putovaly na rekonstrukci sportovního areálu v Osvětimanech. V roce 2021 byl Mynář obviněn z trestného činu poškozování finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu, a přestože peníze vrátil, je stále stíhán.

Čapí hnízdo a zemědělské dotace

Zřejmě nejznámější případ možného dotačního podvodu z prostředků EU je v České republice spojen s vyšetřováním farmy Čapí hnízdo poslance Andreje Babiše. Policie se Čapím hnízdem začala zabývat kvůli podezření, že Babišova společnost Agrofert skrytě lobbovala za změnu dotačních pravidel ve svůj prospěch.

Farma provozovaná Agrofertem čerpala více než padesátimilionové dotace z vládního programu pro malé a střední podniky. Žalobce problém vidí právě v zařazení do této kategorie, protože firma byla součástí ziskového Agrofertu. Babiš jakékoli spojení s Čapím hnízdem popřel. V lednu 2023 byl sice zproštěn obžaloby, ale státní zástupce Jaroslav Šaroch se proti rozsudku odvolal. Navrhuje zrušit osvobozující rozsudek a případ vrátit k soudu.

V roce 2019 Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) rozhodl, že neproplatí dotace holdingu Agrofert, který ovládá bývalý premiér Andrej Babiš, a podnikům rodiny někdejšího ministra zemědělství Miroslava Tomana. SZIF tak rozhodl na základě předběžné auditní zprávy Evropské komise, která se týkala Tomanova střetu zájmů v souvislosti s projekty společnosti Agrotrade. Tu z 80 procent vlastní ministrův otec Miroslav Toman starší. Agrotrade získal dotaci ve výši 80 tisíc eur na svou dceřinou drůbežářskou společnost. Toman jakýkoli střet zájmů popřel a uvedl, že samotná zpráva zmiňuje skutečnost, že dotyčné projekty byly schváleny před jeho nástupem do funkce. Evropská komise v roce 2021 šetření nakonec ukončila.

Přečtěte si

Impérium AB 2.0: Databáze firem a dotací Andreje Babiše

Sportovní dotační podvod 

V roce 2017 obvinila policie tři osoby a jednu firmu v korupční kauze související s dotačními programy ministerstva školství na podporu sportu. Zatčen byl tehdejší šéf Fotbalové asociace ČR Miroslav Pelta a šéf České unie sportu Miroslav Jansta. Oba byli obviněni z nezákonného rozdělování dotací ve prospěch Fotbalové asociace České republiky a dalších vlivných osob. Soud Peltu původně odsoudil k šesti letům vězení, pětiletému zákazu výkonu funkce ředitele společnosti a pětimilionové pokutě. Odvolací senát rozsudek zrušil, ale minulý týden soud trest potvrdil. Odsouzena byla i někdejší náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová, která se hájila tím, že jen plnila úkoly, jež dostávala od své nadřízené Kateřiny Valachové. 

Obnovitelné zdroje na Slovensku a ‘Ndrangheta

V roce 2009 začal na Slovensku italský podnikatel Antonino Vadala, napojený na mafii ‘Ndrangheta, plánovat 70milionový energetický projekt nedaleko Banské Bystrice. Na místě měly vzniknout dvě továrny na výrobu fotovoltaických panelů a velká solární elektrárna. Projekt postupoval hladce, příslušný městský úřad nabídl výhodné podmínky pronájmu několika hektarů pozemků a Úřad pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) přidělil budoucí elektrárně cenné povolení k připojení do sítě. Kromě zelené energie se plánovalo i vytvoření 300 pracovních míst, jedno ani druhé se však nikdy neuskutečnilo. 

Projekty na výstavbu společně s úředními povoleními totiž Vadala a jeho obchodní partneři rozprodali. Podle odhadů si tak mohli přijít v přepočtu na přibližně 300 milionů korun. Zůstalo po nich jen nezaplacené nájemné za pozemky. 

Antonino Vadala chtěl rozjet podnikání i v Česku, kde v roce 2017 koupil zavedenou firmu a přejmenoval ji na Vadala Group CZ. Není ale jasné, čím se společnost měla zabývat, v obchodním rejstříku uvádí pouze obecné informace. Ostatně samotný Vadala toho u nás již moc nestihl. V roce 2018 jej Slovensko vydalo k trestnímu stíhání do jeho vlasti, kde si nyní odpykává trest za obchod s drogami. 

Přečtěte si

Solární narkobaroni

Polský recept na dotační podvody 

Podle Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) v posledních letech v Polsku narůstá zpronevěra prostředků EU. V letech 2006 až 2013 bylo v Polsku vedeno celkem 17 vyšetřování, k nimž OLAF vydal doporučení. V letech 2015 až 2021 se celkový počet zvýšil na 36. 

V červnu 2013 se v krakovském kině Kijów sešli nejvlivnější politici malé a v té době nepříliš významné pravicové strany Solidarna Polska. Oficiálně vystoupili na klimatické konferenci, ve skutečnosti se ale jednalo o sjezd strany, kterého se zúčastnili její lídři Zbigniew Ziobro a Jacek Kurski. Akce uspořádaná za zpronevěřené prostředky Evropského parlamentu stála 40 tisíc eur (tedy něco přes milion korun). V roce 2015 se Ziobro stal ministrem spravedlnosti a o rok později generálním prokurátorem. Dnes mu podléhají všichni prokurátoři v Polsku. Kurski měl také štěstí, neboť se stal šéfem TVP, tedy státní propagandistické televize. 

Zpronevěra je trestná ve všech zemích EU. Polská prokuratura – podřízená Ziobrovi – na akci z roku 2013 ale žádné nesrovnalosti neshledala a v roce 2019 od vyšetřování upustila.

V Polsku je většina důležitých státních orgánů řízena jedním politickým subjektem. Populistická koalice Sjednocená pravice, která je u moci od roku 2015, rozhoduje o rozdělování prostředků EU a zároveň řídí instituce odpovědné za stíhání korupce. Centrální protikorupční úřad (CBA) podléhá ministru Mariuszovi Kamińskému, poslanci vládnoucí strany Právo a spravedlnost. V roce 2015 byl Kamiński odsouzen za zneužití pravomoci, polský prezident Andrzej Duda (rovněž ze strany Právo a spravedlnost), zvolený několik měsíců předtím, mu ale v témže roce udělil milost. 

Polsko je jedním z pěti členských států (Dánsko, Irsko, Švédsko a Maďarsko), které nespolupracují s Úřadem evropského veřejného žalobce (EPPO). V otevřeném dopise adresovaném Evropské komisi z února 2022 tento úřad zdůrazňuje, že kdykoli vede přeshraniční vyšetřování, není z Polska schopen shromáždit důkazy, takže jeho schopnost bojovat proti trestné činnosti zaměřené na rozpočet Unie je „systematicky omezována“.

Přečtěte si

Zprávy o boji s evropskou korupcí: Ukradené miliony z fondu EU

Neúspěšný zábavní park v Maďarsku

Maďarské investigativní centrum Átlátszó odhalilo případ zneužití prostředků EU v souvislosti se zábavním parkem pro cyklisty, který byl loni na podzim zrušen. Po sedmi letech se vedení města Hatvan, ležícího na severu Maďarska, rozhodlo park odstranit, protože nemělo smysl jej udržovat v provozu. 

Zážitková atrakce byla vybudována za zhruba 370 tisíc eur (něco přes 8 milionů korun). Od té doby park navštívilo pouze 55 lidí, což znamená, že každý cyklista stál evropské daňové poplatníky asi 150 tisíc korun. Mezi lety 2018 a 2022 do areálu dokonce zavítala jen jedna osoba. Město musí prostor bývalého parku ještě vyklidit, radní už ale plánují výstavbu nového cykloparku. 

Nízký počet návštěvníků mohl být způsoben tím, že některé části zážitkové stezky byly poměrně nebezpečné i pro zkušené cyklisty. Jeden cyklista byl v roce otevření (2016) vážně zraněn. Uprostřed trasy byl skokánek a závěrečný úsek vedl přímo do řeky – tam byla postavena betonová zeď, aby zadržela ty, kteří přijíždějí vyšší rychlostí, není tedy divu, že sportovec došel k újmě. Trasu mohli cyklisté využívat pouze na vlastní nebezpečí a po předchozí registraci.

Když se čerpají dotace, lítají třísky

Podobně jako park pro cyklisty dopadla i další maďarská atrakce. Jak zjistili novináři z Átlátszó, starosta města Nyírmártonfalva získal na projekt vybudování 50 metrů dlouhého chodníku v korunách stromů dotaci ve výši 166 tisíc eur (necelé 4 miliony korun). Při stavbě chodníku byl ale les, který jej měl obklopovat, bohužel vykácen, takže místo procházky baldachýnem z větví a listů mohou návštěvníci nyní chodit po vyvýšené konstrukci s výhledem na holinu plnou pařezů.

Starosta obce Mihály Filemon získal dotaci jako soukromá osoba prostřednictvím Programu rozvoje venkova. Podle registru žádostí o dotace EU si o subvenci zažádal v roce 2018, získal ji v roce 2021 a mezi tím se v roce 2019 stal starostou. Patří mu také pozemek, na němž stavba stojí. 

S Átlátszó starosta mluvit nechtěl, poskytl ale rozhovor maďarské televizi ATV. V něm uvedl, že vzhledem k tomu, že výběrové řízení trvalo čtyři roky a ceny stavebních prací se za tu dobu zvýšily, les vykáceli a dřevo prodali, aby mohli financovat rozdíl mezi plánovanými a skutečnými investičními náklady.

Kuriózní případ vil politiků v Bulharsku 

Investigativní novináři z bulharského média BIRD upozorňují, že přestože podvody s EU fondy aktivně popisují, země vykazuje minimální snahu defraudacím zamezovat. Souvisí to s obecnou neochotou bulharské prokuratury stíhat korupci spojenou s politiky. Za zpronevěru prostředků EU tam byla doposud obviněna a souzena pouze jedna osoba, která dostala pokutu v přepočtu přes 50 tisíc korun. 

Zpráva EPPO z roku 2021 přitom uvádí, že v Bulharsku probíhá 98 vyšetřování dotačních podvodů. Odhadovaná škoda činí 427 milionů eur (něco přes 10 miliard korun). Bulharsko je ale zároveň třetí zemí v pořadí členských států EU co do počtu nahlášených podnětů. Podle BIRD to lze vysvětlit protikorupční aktivitou bývalé vlády Kirila Petkova, jenž byl v červnu loňského roku odvolán z funkce. Petkov a jeho tým byli v otevřeném konfliktu s generálním prokurátorem Ivanem Geševem. Ve svém úřadě dokonce otevřeli speciální kancelář, která bezpečným způsobem předávala zprávy EPPO, a to bez vědomí Geševa a bulharských státních zástupců. 

Bulharští investigativní novináři v minulosti odhalili rozsáhlé podvody s evropskými penězi určenými na rozvoj turistické infrastruktury na venkově. Místo turistických penzionů si za tyto peníze ale politici stavěli nóbl vily pro své osobní potřeby. Odhalení sice vyvolalo skandál, nicméně zainteresovaným osobám majetky zabaveny nebyly a několik málo případů, jež skončilo před soudem, se prozatím vleče bez konkrétních výsledků. 

OLAF „penziony“ vyšetřoval a dospěl k závěru, že u všech 377 projektů došlo k nesrovnalostem ve financování. Místo vymáhání peněz od podvodníků však celá záležitost zůstala na bedrech bulharských daňových poplatníků, kteří do rozpočtu EU vrátili 23 milionů eur (přes půl miliardy korun). V roce 2021 OLAF v Bulharsku zaznamenal i podvody spojené s propagací zemědělských produktů, s pěstováním vinné révy a zalesňováním.

Tento článek vznikl jako součást projektu The Organised Crime and Corruption Watch. Na textu se podílelo sedm redakcí, které jsou součástí The Organised Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP). Spolupracovali na něm novináři z: Investigace.cz (Česká republika), Bird.bg (Bulharsko), Frontstory.pl (Polsko), Rise Project (Rumunsko), Investigatívne centrum Jána Kuciaka – icjk.sk (Slovensko), Átlátszó (Maďarsko) a Context Investigative Reporting Project (Rumunsko). V každém dalším vydání této série se novináři budou zabývat tématy organizovaného zločinu nebo korupce.

Autorka české verze: Zuzana Šotová
Autor úvodní grafiky: MidJourney, prompt design Josef Šlerka

The post Zprávy o boji s evropskou korupcí: Podvodů přibývá, vyšetřování vázne appeared first on investigace.cz.

V Bulharsku se ruská propaganda šíří na sociálních sítích i v tradičních médiích, přičemž primárním zdrojem pro vyhledávání informací je Facebook. V současné době je kremelská propaganda vyživována také proruským prezidentem a dvěma parlamentními stranami. Jako téma v dezinformačních kruzích převážně rezonuje narativ Západu coby ztělesnění zla a Ruska jako strážce tradičních hodnot. Ačkoliv po vpádu Ruska na Ukrajinu mezi bulharskými obyvateli klesla důvěra v Putinův režim, prokremelským aktivistům se i nadále daří na Facebooku protiruské hlasy umlčovat. Tato taktika je navíc podporována bulharským subdodavatelem společnosti Meta i firmou Telus International Bulgari. Obě společnosti se podílejí na provozu bulharského Facebooku. 

Před začátkem ruské agrese proti Ukrajině s Putinem sympatizovala téměř polovina obyvatel Bulharska. Jak uvádí studie GLOBSEC, toto číslo po začátku ruské invaze do Ukrajiny kleslo z 45 % na 30 %. Podle podrobné zprávy Nadace pro humanitní a sociální studia (HSSF) byla ruská propaganda silně přítomna jak v tradičních médiích, tak na sociálních sítích už před válkou a po únoru 2022 darmaticky vzrostla především na internetu.

Přečtěte si

Ohňostroj lží

Propaganda a dezinformace se šířily prostřednictvím online zdrojů, které se v konfliktu postavily na stranu Ruska, a skrz nové internetové domény s pofidérními vlastnickými a kontaktními údaji. Ty samy o sobě nepřitahují vysokou návštěvnost, ale jejich obsah se masivně sdílí na Facebooku, nejpoužívanější bulharské sociální síti. Studie ukazují, že více než 60 % Bulharů spoléhá na Facebook jako na primární informační kanál. Předchozí bulharská vláda přistoupila k odvážnému kroku a zakázala 40 tisíc IP adres a domén, které byly spojené s ruskými kybernetickými útoky. Bulharské úřady se také spojily se společností Meta, která vlastní Facebook, a vyjádřily své obavy, že se prostřednictvím jejich sítě šíří kremelská propaganda a dezinformace.

V současné době, uprostřed politické krize, vládne v Bulharsku prozatímní vláda jmenovaná proruským prezidentem Rumenem Radevem. Parlamentní většina je zatím prozápadní. Dvě proruské parlamentní strany se však staví proti rozhodnutí podpořit Ukrajinu zbraněmi a municí.

V říjnu 2022 byl ve dvou různých médiích zveřejněn text, podle něhož Putin jedná striktně v rámci mezinárodního práva. Každý byl ovšem podepsán jiným autorem. První zveřejnil Deník Trud a jeho autorem byl novinář a majitel webu Glasove.com, Javor Dachkov. Druhý text byl z pera Kevorka Kevorkiana, bývalého agenta komunistické Státní bezpečnosti, a vyšel na webu topnovini.bg. Druhý text byl později odstraněn, ale zachytil ho FactCheck.bg, který se zabýval šířením uvedeného nepravdivého výroku v tradičních i sociálních médiích. Ruská propaganda je běžně vysílána prostřednictvím veřejnoprávního rozhlasu BNR, hlasem moderátora Petara Volgina, rozhlasového veterána. Šéf bulharského národního rozhlasu to zdůvodňuje svobodou slova.

Přečtěte si

Ohňostroj lží v zemích střední a východní Evropy

Jak vyplývá ze zprávy HSSF, způsob podání propagandy v Bulharsku není dostatečně zpracovaný s ohledem na citlivost místních obyvatel. Dominují zde klíčová slova podle obecného vzoru ruské propagandy: Západ je zlo, Rusko je strážcem tradičních hodnot apod. Dezinformátoři se snaží navazovat na populární, ale zavádějící tvrzení, že Rusko Bulhary v minulosti dvakrát osvobodilo – jednou od Turků a podruhé v druhé světové válce od nacistů. Rovněž často poukazují na společné ortodoxní kořeny Rusů a Bulharů.

Ačkoli dezinformační obsah není zrovna šitý na míru bulharské populaci, kremelským aktivistům se daří na Facebooku protiruské hlasy umlčovat. Internetoví trollové koordinovaně nahlašují významné novináře, karikaturisty a aktivisty. Jak navíc uvádějí odborníci, tato taktika je umocněna neobjektivním lidským moderováním ze strany místního subdodavatele společnosti Meta, firmy Telus International Bulgaria. Na Facebooku se například nedávno objevily příspěvky vyzývající k vyhlazení Ukrajinců a Meta je neodstranila. Na druhé straně Facebook potrestal třicetidenním zablokováním novináře, který sdílel rezoluci Evropského parlamentu, v níž je Rusko označeno za stát financující terorismus.

Autor textu: Atanas Tchobanov, BIRD.BG

The post Ohňostroj lží v Bulharsku appeared first on investigace.cz.

Když na konci února Rusko zaútočilo na Ukrajinu, řada evropských států poslala Kyjevu munici či další výzbroj. Bulharští politici ale tvrdili, že jejich země na Ukrajinu žádné zbraně nevozí. Teď se však ukázalo, že bulharská vláda tam tajně posílala munici a rakety, a to přes Česko, Polsko nebo Rumunsko. Vojenské vybavení bylo ovšem poničené a občas i rezavé. Případ zkoumali novináři z FrontStory.pl a bulharského webu Bivol.bg. Jejich zjištění doplňují i oficiální dokumenty bulharských a rumunských ministerstev.

Letos v květnu se Bulharsko pokoušelo tajně vyvážet munici a rakety přes Rumunsko a Polsko do Ruskem napadené země. Podle novinářů byl skoro celý obsah tohoto nákladu vyroben v 80. letech v tehdejší Běloruské sovětské socialistické republice. Některé zbraně byly navíc zdeformované či prolezlé rzí.

Součástí zásilky měly být rakety do raketometů, dělostřelecké náboje či náboje pro houfnice. Podle zdrojů webu Bivol.bg blízkých bulharskému parlamentu se celková hodnota těchto zbraní mohla pohybovat okolo 200 milionů dolarů.

V červenci přitom místopředsedkyně bulharské vlády a ministryně hospodářství Kornelia Ninova tvrdila: „Jednoznačně říkáme — Bulharsko na Ukrajinu žádné zbraně nevyváží.“ Podobně mluvil také bulharský premiér Kiril Petkov, který potvrdil, že jeho země ukrajinské armádě zbraně nepošle. „Podpořili jsme přicházející uprchlíky, poslali jsme všechny druhy humanitární pomoci, zapojili jsme se také do oprav ukrajinských těžkých zbraní a jsme v souladu se sankcemi proti Rusku,“ uzavřel premiér. Jak ale ukazují dokumenty, zbraně a munice na Ukrajinu z Bulharska právě tehdy masivně proudily, až na to, že byly maskované jako vývoz do jiných zemí. Proč bulharští politici mlžili, není jasné. Bulhaři se nejspíš báli politické reakce Ruska, navíc jejich prezident má mít blízko k Vladimiru Putinovi.

Spletitá cesta sovětských zbraní

Na konci dubna navštívil bulharský premiér Petkov Kyjev. Při zpáteční cestě se zastavil v rumunské Bukurešti. Podle zdrojů webu Bivol.bg šlo o víc než jen obyčejnou politickou návštěvu. Mělo tu dojít k dohodě o exportu zbraní na Ukrajinu přes Rumunsko.

Sofie a Bukurešť měly jednat o vývozu raket a nábojů do kulometů za 200 milionů dolarů. Z toho minimálně 15 milionů mělo putovat členům bulharské vlády jako úplatek za to, že bude dodávka munice dokončená.

Cesta sovětských zbraní na Ukrajinu byla složitá. Munici nejdříve zakoupila bulharská společnost Alguns EOOD od běloruské firmy.

Společnost Alguns je nechvalně známá z předchozích kauz, mimo jiné dodávala zbraně do Sýrie během tamního vrcholícího konfliktu. Majitel firmy Alexej Dmitrov je bývalým obchodním partnerem čelního představitele bulharského organizovaného zločinu Bojana Petrakieva, přezdívaného „Baron“.

Na začátku května Alguns dopravila zásilku rumunskému státnímu podniku RomArm, řízenému ministerstvem hospodářství. Tento podnik měl výzbroj prodat vlastní dceřiné společnosti Nanotech Defence, S. R. L., která měla následně podepsat dohodu s ukrajinským ministerstvem obrany. RomArm kontrakt s bulharskou firmou Alguns přiznal.

České, slovenské a československé zbraně v syrské válce

Podle zdrojů webu Bivol.bg se obě společnosti domluvily, že Alguns dostane za dodané zboží zálohu 36 milionů dolarů, a to přes bankovní účet ve Velké Británii. Další peníze měly být Algunsu vyplacené, jakmile zbraně dorazí na Ukrajinu.

Jenže část zásilky pro Ukrajinu byla poničená a rezavá. Podnik RomArm nechtěl přijít o dobrou pověst, a proto poslal nevyhovující zbraně zpět.

Firma Alguns se za pomoci bulharského ministerstva hospodářství snažila dohodu zachránit prostřednictvím takzvané recertifikace či repasování zbraní ve státním strojírenském závodě Vazovski Mašinostroitelni Zavodi (VMZ). Ten ale odmítl zbraně renovovat s tím, že má rekordní počet objednávek od dalších zákazníků.

Poté, co VMZ zakázku nepřijalo, bulharská ministryně hospodářství Kornelia Ninova okamžitě a bez uvedení důvodů odvolala celé představenstvo tohoto podniku.

Podle informací webu Bivol.bg se zdá, že Bulharsko nakonec využilo k vývozu těchto zbraní na Ukrajinu zfalšované dokumenty. Má jít o listiny, jež lživě uvádějí, že zbraně byly repasované v podniku VMZ. K dokumentům měla být připojená licence od běloruské státní továrny BelvNeshpromService. Novináři ale upozorňují, že celý formulář vypadá pochybně, například i kvůli chybám v ruštině.

Smlouvu mezi Alguns a RomArm prověřovala bulharská Státní agentura pro národní bezpečnost (SANS) a v této věci podle FrontStory.pl stále probíhá vyšetřování.

Vláda v Sofii přitom opakovaně tvrdila, že na Ukrajinu žádné zbraně nevyváží a pro zemi zasaženou válkou už toho udělala dost. V květnu tamní parlament také odhlasoval, že země Ukrajině poskytne pouze „technickou vojenskou podporu“. Bulharská koaliční vláda byla rozdělená na proevropskou a prokremelskou část a podle některých médií se takovým přístupem chtěla vyhnout rozporům mezi vládními stranami, jež zastávají tyto postoje.

The post Bulharsko tajně vyváželo na Ukrajinu zbraně přes Česko, Polsko a Rumunsko appeared first on investigace.cz.

Pracovní týden se pomalu chýlí ke svému konci, což znamená, že je ideální čas na další souhrn zpráv z uplynulého týdne. V dnešním vydání se dozvíte, že protiruské sankce nedopadají pouze na Rusy, jak by se na první pohled mohlo zdát, nebo kde také mohou skončit peníze Evropské unie určené pro chudé a hladovějící. To vše a ještě více v dnešním #zesvěta.

#1 Kolaterální škody protiruských sankcí

Většina světa na Ruskou agresi na Ukrajině reaguje gradujícími sankcemi vůči Rusku. Ty ale nedopadají pouze na Rusko a jeho obyvatelstvo, ale také na občany okolních států, kteří do Ruska dojíždějí, nebo odjíždějí za prací, aby zaopatřili svou rodinu. Miliony lidí z chudších zemí jako jsou například Kyrgyzstán, Uzbekistán nebo Tádžikistán si tak kvůli slábnoucímu rublu a obchodu ve většině případů už nemohou dovolit posílat svým rodinám peníze, které vydělali. A pokud jejich příjem vyschne úplně, pravděpodobně se kvůli rostoucím cenám letenek ani nebudou moci vrátit domů. Sankce postihují nejen je, ale také jejich rodiny, které jsou na těchto příjmech často závislé.

Jak vážné jsou kolaterální škody vzniklé při uvalování sankcí a kolik lidí postihnou se dočtete v textu OCCRP.

#2 Slepá skvrna amerického finančního systému

Víte, která ze zemí je jedním z největších bojovníků proti praní peněz a krácení daní a zároveň největším daňovým rájem na světě? Správná odpověď zní Spojené státy americké. Jednou z výrazných slabin jsou tzv. registrovaní zástupci, kteří zakládají a posléze i zastupují v zemi registrované společnosti. Takového krytí s oblibou využívají boháči, zločinci nebo internetoví podvodníci.

Jak moc velký problém registrovaní zástupci představují a jakým nekalostem například pomohli si můžete přečíst v rozsáhlém textu ICIJ.

#3 Fondy evropské pomoci zločineckým gangům

Naším rumunským a bulharským kolegům se podařilo dopátrat část peněz, které v roce 2012 zmizely z projektu Evropské unie na zajištění potravin pro hladovějící Rumuny. Zástupci EU si na distribuci jídla totiž nevědomky vybrali společnost, za kterou stály údajné postavy bulharského organizovaného zločinu. Ti za 19 milionů eur (v přepočtu zhruba 520 milionů korun) místo základních potravin, jako je mouka nebo olej, pro chudé Rumuny nakoupili pobyty v luxusních hotelech a drahé jídlo pro sebe.

Kterak finanční pomoc nakonec přeci jenom pomohla (jen úplně jinak úplně někomu jinému) se dozvíte v textu OCCRP.

#4 Vrahové Chášukdžího (pravděpodobně) vyváznou bez trestu

Soud v Turecku nařídil přeložit soudní proces v případu vraždy saúdského disidenta a novináře Džamála Chášukdžího do Saúdské Arábie. Tímto krokem téměř jistě zhasla poslední naděje na spravedlnost za ohavný zločin, jenž vyvolal celosvětové pobouření. Turecký ministr spravedlnosti Bekir Bozdağ, který minulý týden schválil předání případu do Saúdské Arábie, sice ve svém prohlášení uvedl, že proces bude pokračovat v Saúdské Arábii a že Turecko počká na odsouzení a rozsudky, než se vzdá vlastního případu. Saúdští představitelé ovšem už dříve uvedli, že svůj proces, který za podivných okolností skončil v roce 2019, považují za konečné slovo v této věci.

Jak zlepšit turecko-saúdské vztahy a zároveň zastrašit nepohodlné novináře se dočtete v textu The New York Times.

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Kolaterální škody protiruských sankcí appeared first on investigace.cz.

Deljan Peevski je jednou z nejkontroverznějších postav bulharské politiky, byznysu a médií. Kvůli své roli v nejrůznějších korupčních skandálech byl přidán na takzvaný Magnitského seznam osob vystavených sankcím ze strany USA. Bulharský novinář Atanas Čobanov odhalil, že si bulharské firmy spojované s Peevskim v USA najaly problematického lobbistu Anthonyho Podestu, který měl vylepšit jejich reputaci. Podesta ale spolupráci v oficiální databázi lobbingových smluv nikdy nepřiznal. Tři dny poté, co oběma aktérům smlouvy o lobbingu poslal novinář Čobanov otázky, dostal varování, že se ho někdo snaží umlčet.

Co se přesně stalo?

Zrovna jsem psal první verzi článku o nepřiznaných smlouvách mezi bulharským politikem Deljanem Peevskim a americkým lobbistou Tonym Podestou, když mi zazvonil telefon. Volalo mi neznámé bulharské číslo. Zvedl jsem to a ohlásil se člověk z jedné zahraniční ambasády. Představil se a vzápětí omluvil, že tohle bude poněkud netradiční hovor. Pak mi oznámil, že mi hrozí bezprostřední nebezpečí, neboť jejich ambasáda má k dispozici informace o mé chystané vraždě. Musel mi to několikrát zopakovat, než mi došlo, o čem mluví.

Nenapadlo tě, že jde spíš o žert?

Zdůraznil, ať to varování beru opravdu vážně. Tak jsem se ho zeptal, jestli se mám někde schovat. Odpověděl, že rozhodně nemám jezdit do Bulharska (Atanas Čobanov žije dlouhodobě ve Francii, pozn. red.). O samotné hrozbě mi nechtěl říct víc podrobností, ale povinnost informovat možnou oběť má ambasáda jen ve třech případech: když jde o vážné ublížení na zdraví, únos nebo plánovanou vraždu.

Pak jsem se ho zeptal, jestli je důvodem té hrozby má práce na kauze s Peevskim a Podestou. Odpověděl, že takovou informací nedisponuje. Což dost zkomplikovalo celou situaci. Poněvadž jsem nevěděl, kdo další může být ohrožený a koho mám případně varovat.

Proč si myslíš, že by tě chtěl někdo zavraždit právě kvůli této kauze?

Protože pouhý den před tímto telefonátem jsem začal oslovovat lidi, o kterých v kauze píšu. Žádal jsem je, aby se vyjádřili ke zjištěním, na které jsme s kolegou narazili. Navíc to časově zapadá do toho, jak jsem na kauze pracoval. Žádnou další velkou kauzu rozpracovanou nemáme, nic podobného jsme ani nevydávali. Proto si nemyslím, že by to měla být pomsta za něco, co jsme už publikovali. Novináři se neumlčují až poté, co vydají nějaké odhalení, ničemu by to nezabránilo.

Navíc bulharští klienti Podesty jsou přímo napojení na organizovaný zločin.

Máš o tom důkazy?

Peevski a jeho lidé v minulosti podnikali s jedním mafiánem, který byl později zavražděn. Samotný Peevski se také blízce přátelil s jednou z výrazných postav bulharského organizovaného zločinu. Ten muž byl nakonec zastřelen. Střelili ho do hlavy. Peevski s ním podnikal. Mají i společné fotky.

Co přesně si myslíš, že fungovalo jako spouštěč? Proč by tě chtěli umlčet?

Myslím, že pro Podestu mohl být opravdovým problémem fakt, na který jsme přišli, a to že jednu ze smluv v hodnotě přes 1,2 milionu dolarů (přibližně 25 milionů korun) nenahlásil do americké databáze smluv o lobbingu FARA. Což je porušení zákona s trestem až pět let odnětí svobody. Podesta byl navíc za podobné „opomenutí“ už jednou vyšetřován.

Kdyby američtí prokurátoři rozjeli další vyšetřování, pravděpodobně by zjišťovali, o jakou firmu, která si Podestu najala, se jedná a také odkud bere peníze. To by je logicky dovedlo až do Bulharska za Deljanem Peevskim. Takže by zjistili, že Podesta pomáhá člověku z amerických sankčních seznamů, který se tam dostal kvůli korupci. To by byl Podestův konec. 

Takže ti chtěl ublížit Tony Podesta?

Ne, to si nemyslím, že by se snížil k něčemu takovému. Spíš si myslím, že Podesta v tomto smyslu vyjádřil obavy, což Peevskému a jeho lidem stačilo, aby začali jednat.

Bulharsko: Podpora terorismu začala korupcí

Řešil jsi tu situaci s bulharskou policií nebo s tajnými službami?

Ano, kontaktoval jsem několik svých zdrojů, kteří jsou na vysokých postech v tajných službách nebo u policie. O ničem nevěděli. Dokonce ani lidé z vlády o ničem nevěděli. Jsem přesvědčený, že bulharské policii a tajným službám ty zahraniční partneři nevěří. Proto jim nic neřekli.

Jak bys popsal Deljana Peevského?

„Špička bulharského korupčního ledovce“. To o Peevském řekli novináři z německého Der Spiegel a já s nimi naprosto souhlasím. Peevski má obrovskou moc. Má velký vliv jak v soudnictví, tak v tajných službách. V Bulharsku toho má pod palcem spoustu: ať už jde o byznys, nebo justici. Jednotlivé lidi ovládá buď úplatky, nebo tím, že je vydírá. Sbírá na lidi kompromitující informace. Jako své právníky také zaměstnává bývalé agenty tajných služeb. Trochu se bojím, že může být bílým koněm něčeho mnohem většího.

Atanas Čobanov je investigativní novinář a zakladatel portálu Bird.bg. Na Paris Nanterre Université získal doktorát z počítačové lingvistiky. Pravidelně přináší informace o propojení bulharské vlády a organizovaného zločinu. Od roku 2010 je členem OCCRP a také držitelem mnoha mezinárodních novinářských ocenění, včetně Global Shining Light.

The post Kdo chce zabít bulharského novináře Čobanova appeared first on investigace.cz.