Modré pondělí, tedy nejdepresivnější den v roce, už naštěstí máme za sebou. Tento koncept údajně vymysleli marketingoví specialisté jedné britské cestovní agentury, pravděpodobně s cílem nalákat lidi na exotické dovolené. Pokud by vás místo toho napadlo zahnat smutek z lednových šedivých dnů pomocí nákupů, vyhněte se teniskám Adidas, jestliže se ovšem nehodláte připojit k ničení tropických pralesů. Když si chcete opravdu spravit náladu, stačí se podívat na aktuální zprávy z Ruska, kde rodiny dostávají zprávy o smrti svých synů či manželů, dochází k zatýkání nepohodlných advokátů a konfiskaci majetku neméně nepohodlných novinářů. Vidíte, hned je lépe i v Česku, navíc přesně rok poté, co se na jednom místním Hradě změnili nájemníci. Není zač.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi.
Audioverze článků z oblíbené rubriky #zesvěta odebírejte zde.

#1 Tátové nejdou do boje

V červenci minulého roku oslovil právní zástupce jednotky ukrajinské armády na jihu země investigativní novináře z redakce NGL.media. Asi deset vojáků této jednotky v krátkém čase podalo výpovědi z armády s odůvodněním, že po rozvodu zůstali jedinými opatrovníky svých nezletilých dětí, protože jejich matky se vzdaly svých rodičovských práv. Právní zástupce měl podezření, že tyto rozvody jsou fiktivní, protože všechna rozvodová řízení se konala u stejného soudu. Investigativci prozkoumali téměř 30 tisíc podobných případů projednaných ukrajinskými soudy v letech 2021 až 2023 a podezření se potvrdilo. 

Velká část příčin vedoucích k rozvodům, kdy matka byla zbavena rodičovských práv, se totiž ukázala jako smyšlená. Cílem zmíněných otců bylo vyhnout se mobilizaci nebo již probíhající vojenské službě. Trend potvrdila i data. Oproti stavu v roce 2021, kdy se ve prospěch otce jako jediného opatrovníka rozhodlo v 289 případech, v roce 2023 už šlo o 2 708 případů, tedy skoro o desetinásobek. Největší podezření padlo na Městský okresní soud v jihoukrajinském městě Belgorod-Dněstrovskij, kde byla do výhradní péče otců svěřena třetina fiktivních případů.

O tom, jak novináři případy podvodů odhalili, si přečtete na stránkách NGL Media. 

#2 Cena za boty: amazonský prales

Gazelle. Tři ikonické pruhy na retro tenisce. Právě tento model pomohl společnosti Adidas dostat se z finanční díry, kterou způsobilo ukončení spolupráce s rapperem Kanyem Westem kvůli jeho antisemitským poznámkám. Co se týče firmy, jistě chvályhodný čin, avšak v jiném etickému posunu už u firmy Adidas bohužel nedošlo. Investigativní tým Follow the Money se pustil do zkoumání, kde přesně firma tyto kultovní tenisky vyrábí. A výsledek? Novináři zjistili, že se jedná o výrobního giganta Shyang Shin Bao původem z Tchaj-wanu, který má několik továren ve Vietnamu, Indonésii a v Myanmaru. Jestliže se pak člověk podívá do dodacích listů, odkud pochází materiál pro tyto módní kousky, nezvolá „heuréka“, ale spíš si jen smutně povzdychne a pronese „jako obvykle“. Ano, je to už svým způsobem klasika – hovězí kůže pocházejí od dodavatelů z Brazílie, známých svým velkorysým přínosem k odlesňování amazonských pralesů.

Celou investigativní ódu na tento skvělý model tenisek si přečtete na stránkách FTM.

#3 Advokáti v ohrožení

Představit si, že advokáti budou stíháni za stejné zločiny jako jejich klienti, by asi dokázali jen slovutní radní ze satirického filmu U nás v Kocourkově. Například advokáti vrahů by v takovém případě obdrželi za mnohonásobné vraždy svých klientů rovněž doživotní tresty, zatímco advokáti drogových dealerů by byli podobně odsouzeni na dlouhá léta vězení za pašování drog obhajovaných překupníků. Kocourkov ovšem existuje, neboť právě takový je dnešní právní systém v Rusku.

Olga Michajlová, advokátka uvězněného opozičního lídra Alexeje Navalného, která se naštěstí nachází v bezpečném zahraničí, je v Rusku stíhána za extremismus, stejně jako Navalnyj a celý jeho Fond boje s korupcí. „Jo, právě teď jsem s dcerou v cizí zemi. Nemáme domov a máme spoustu problémů. Moji nejbližší a nejmilejší lidé zůstali tam, kam se nemůžu vrátit. Ale doufám, že budu užitečnější na svobodě než ve vězení,“ konstatovala právnička. I přesto je na tom lépe než zbytek jejích kolegů, advokátů z týmu Navalného, kteří byli zatčeni a stíháni ze stejného důvodu již na podzim minulého roku.

Podrobnosti o případu naleznete na stránkách ruského exilového média The Insider.

#4 Trest za fejky

Poslanci státostrany Jednotné Rusko předložili návrh zákona na konfiskaci majetku osob, odsouzených za šíření fejků o ruské armádě. Informuje o tom nezávislý server Meduza s odkazem na státní média. Nový zákon by se měl týkat všech možných nástrojů, které přispívají k páchání trestné činnosti – počítačů, tabletů a telefonů. Zkrátka všech věcí, jež novináři denně využívají. Není ovšem jasné, zda návrh zahrnuje i kávovary, které jsou v redakcích rovněž hojně využívány k co nejproduktivnějšímu šíření fake news – počkáme si na konkrétní znění zákona. Podle informací prokremelského kanálu RTVI vláda každopádně návrhy poslanců bezvýhradně podpořila. Zda zákon podepíše hlava státu, nemusíme hádat z kávové sedliny. O ruském prezidentovi je přece známo, že jej svět počítačů, tabletů a mobilů zdaleka míjí, a když ho jednou Miloš Zeman počastoval soudružským výrokem, že by se novináři měli střílet, Vladimir Vladimirovič hbitě odpověděl, že ne všichni. Svatá kremelská pravda: co by si například bez Vladimira Solovjova počal, že jo. 

The post #zesvěta: Raději otcem než vojákem appeared first on investigace.cz.

Úklidová firma Chisty Svet působí v Ukrajině, Rusku i Bělorusku. Její majitel, běloruský podnikatel Eduard Apsit, je v Lotyšsku momentálně vyšetřován kvůli praní špinavých peněz přes banku ABLV. Jeho firmy navíc vydělaly miliony eur na veřejných zakázkách. Podrobnosti odhalili novináři několika médií pod hlavičkou The Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP).

Podnikání v oblasti úklidových služeb se Eduard Apsit začal věnovat na radu své tchýně. V roce 1994 založil se svou ženou Elenou čistírnu oblečení, postupně se ale jeho byznys rozšiřoval, až se Apsitova společnost stala jednou z největších úklidových firem v regionu. Chisty Svet uklízel běloruskou národní knihovnu nebo nemocnice, pracoval pro nejvyšší soud v Rusku, čistil i prostory Kremlu nebo důležité státní budovy v Ukrajině. Tam Apsit působil přes skupinu firem spadajících pod značku Chisto.

Novináři z webu Re:Baltica nedávno objevili soudní dokumenty, jenž odhalují, že Apsit je vyšetřován kvůli praní peněz. Lotyšské úřady zmrazily celkem 73 milionů eur z účtů společností napojených na tohoto běloruského podnikatele. Jde mimo jiné o peníze, jež měl Apsit vyprat přes banku ABLV.

Reportérům z webů Re:Baltica, slidstvo.info, IStories a z Běloruského investigativního centra se podařilo odhalit i další informace o fungování Apsitova podnikání. Jde o jeho holdingovou společnost Facilicom a dceřiné firmy fungující pod značkou Chisty Svet. K informacím se novináři dostali díky dokumentům o veřejných zakázkách v Rusku, Bělorusku a Ukrajině.

NEW: Belarusian tycoon Eduard Apsit is suspected of laundering tens of millions of euros in alleged criminal money through a notorious Latvian bank.

Latvian prosecutors suspect ABLV created a “laundromat” for Apsit to obscure the origin of the funds. https://t.co/Ga4UUlPdsw

— Organized Crime and Corruption Reporting Project (@OCCRP) May 31, 2023

Kauz je však kolem Apsita víc. V roce 2014 byla jedna s ním spojená firma v Rusku obviněna z nelegálního zaměstnávání migrantů z Uzbekistánu. O pár let později byl ředitel běloruské úklidové společnosti, vlastněné Apsitovou ženou, přistižen při podplácení úředníka ruské státní banky.

Úklid špíny a praní peněz

Lotyšské úřady si podle OCCRP podivných Apsitových transakcí všimly už při vyšetřování finančních toků tamní banky ABLV. Miliony eur se totiž přesouvaly „bez ekonomické logiky“ mezi mnoha různými offshorovými společnostmi. Banka ABLV od roku 2013 postupně vytvořila promyšlený systém praní peněz, který Apsit využíval k přesouvání financí do Evropské unie.

ABLV bývala jednou z největších bank v Pobaltí. V roce 2018 musela být uzavřena kvůli velké kauze týkající se praní špinavých peněz. Americký regulátor finančního trhu FinCEN (Financial Crimes Enforcement Network) instituci podezříval z uplácení a z krytí praní špinavých peněz. Banka měla přijímat miliardy dolarů od zkorumpovaných subjektů z bývalých sovětských států a objevila se i ve velkých investigacích OCCRP, jako byly Pandora Papers nebo Troika Laundromat.

Přečtěte si

Jak ruští oligarchové perou peníze v ČR

Nově získané soudní dokumenty prozradily, že Apsit byl skrytým akcionářem této banky, a to přes dvě firmy se sídlem na Kypru. Vlastnil jedno procento akcií ABLV a 21 % akcií v AmberStone Group, což byla investiční společnost spojená s touto bankou.

Miliony z veřejných zakázek

Zmíněná Apsitova holdingová společnost Facilicom založila desítky dalších firem, používajících značku Chisty Svet. Tyto podniky se účastnily státních zakázek na úklid v hodnotě nejméně 120 milionů eur v Rusku (asi 2,85 miliardy korun), více než 40 milionů eur v Bělorusku (asi 950,4 milionů korun) a 7,5 milionů eur v Ukrajině (přes 178 milionů korun). Společnosti se na zakázkách podílely jako zdánlivě konkurenční, ve skutečnosti ale šlo o propojené podniky.

V Ukrajině se například před sedmi lety dvě různé firmy spoluvlastněné Apsitem účastnily stejného výběrového řízení pro ukrajinské železnice. O rok později se na to přišlo a ukrajinský antimonopolní úřad uložil Apsitovi pokutu dva tisíce eur.

Podobným způsobem firmy spojené s podnikavým Bělorusem vyhrály nejméně devět výběrových řízení v Bělorusku v celkové hodnotě až 755 tisíc eur (17,9 milionů korun). Ve všech případech, jež se podařilo novinářům odhalit, byly jedinými uchazeči firmy Facilicom a Chisty Svet Plus. Poslední jmenovanou vlastní Apsitova manželka Elena.

Přečtěte si

Ruská pračka značky Troika

Státní zakázky v Bělorusku musí mít nejméně dva uchazeče, zákony ovšem nezakazují, aby byli nějakým způsobem propojení. Zavedenou praxi ovšem kritizují experti. „Je to jako soutěž mezi levou a pravou kapsou mých kalhot,“ komentoval situaci Uladzimir Kavalkin z protikorupční organizace opentenders.by.

Úklid pro ruské ministerstvo

Apsitova síť firem většinu obchodů realizovala v Rusku. Právě tady Facilicom vydával licence na používání své ochranné známky dalším firmám. Mnohé z nich se pak ucházely o státní zakázky, včetně těch od ruského ministerstva obrany. Firmy napojené na Facilicom vyhrály až 600 výběrových řízení v hodnotě 120 milionů eur (přibližně 2,85 miliardy korun).

Mnoho těchto společností využívalo název Chisty Svet nebo různé variace na slovo „čistý“. Apsit a jeho žena nebyli v jejich vlastnických strukturách. Firmy měly hned několik společných zaměstnanců a někteří z nich používaly e-mailové adresy a telefonní čísla Facilicomu.

Po ruské anexi Krymu v roce 2014 vyhlásilo ruské ministerstvo obrany sedm výběrových řízení na úklid kasáren v hodnotě 49 milionů eur (asi 1,16 miliardy korun). Všechny tyto tendry tehdy vyhrála firma s licencí Facilicom, nazvaná Flagman Clean. Její ředitelka Galina Sirotinina dříve pracovala ve dvou jiných společnostech vytvořených Eduardem Apsitem.

Přečtěte si

Česko se stává evropským centrem praní peněz

Novináři z IStories zjistili, že většina účastníků zmíněných sedmi ruských tendrů byla propojená. Tyto společnosti fungovaly pod licencí Facilicomu nebo jejich zaměstnanci a majitelé pracovali pro firmy, které tuto značku používaly.

Mezitím Apsitovy firmy působily i v Ukrajině, kde uklízely strategická zařízení, poštu, letiště Boryspil či prostory energetické společnosti Ukrenergo.

Před šesti lety ruský opoziční aktivista Alexej Navalnyj upozornil na masivní „kartel“. Ten měl vydělávat stovky milionů eur na zakázkách od ruského ministerstva obrany. OCCRP odhalila, že tento „kartel“ byl organizován Jevgenijem Prigožinem, ruským oligarchou přezdívaným Putinův kuchař, neboť získal velké množství státních cateringových zakázek.

Kartel měl sestávat z propojených společností, přičemž některé z nich vznikly proto, aby se ucházely o konkrétní zakázky. Ruský antimonopolní úřad informoval o odhalení dalších tří společností spadajících do tohoto kartelu. Ty nabízely ubytovací a hygienické služby pro vojenské budovy a účastnily se i tendrů na úklid armádních prostor na anektovaném Krymu. Novináři teď odhalili, že všechny tři podniky jsou navázané na firmy napojené na Apsita.

Ukrajinský zmocněnec

Apsit se po anexi Krymu začal postupně stahovat ze všech ukrajinských firem. V některých z nich pak místo něj působil Ukrajinec Serhij Semeniuk. Běloruský podnikatel na něj převedl mnoho svých obchodních záležitostí, ve skutečnosti je ale stále kontroloval on.

Po invazi Krymu nová legislativa odrazovala ukrajinské firmy od obchodování s ruskými, v té době ale podniky napojené na Facilicom přesto získávaly úklidové zakázky na okupovaném území.

Profits earned in these countries and in Ukraine Eduard Apsit according to Latvian investigators has laundered through notorious Latvian ABLV bank, infamous for possible schemes helping North Korea buy or export ballistic missiles. 3/5

— Belarusian Investigative Centre (@BelarusFiles) May 29, 2023

S podezřelými převody financí a zakrýváním původu výdělků firem okolo Facilicomu začali Apsit a Semeniuk právě poté, co došlo k obsazení Krymu. Jejich zisk totiž plynul z ruských státních zakázek, zejména na Krymu.

Semeniuk tvrdí, že od Apsita nakoupil jeho ruské firmy za 93 milionů dolarů (přes dvě miliardy korun). Podle lotyšských úřadů ale neexistují důkazy, že by tyto platby skutečně provedl, navíc se objevily nepřímé důkazy o tom, že jsou Apsit a Semeniuk finančně provázaní. Ukrajinec měl dokonce řídit firmu Chisty Svet právě v Ukrajině.

Zmrazené miliony

Eduard Apsit nebyl podle OCCRP zatím obviněn z žádného trestného činu. Prokurátoři ale mohou vznést obvinění proti němu či dalším osobám v průběhu procesu vyšetřování.

Pokud se objeví podezření na praní špinavých peněz, lze v Lotyšsku finance zmrazit, a to bez předchozího prokázání trestného činu. Podle tamních zákonů mohou úřady Apsitovi a Semeniukovi zabavit zmíněných 73 milionů eur jako výnosy z trestné činnosti, pokud se nepodaří prokázat, že tyto peníze získali legálně.

Having frozen 73 million euros in alleged ill-gotten wealth belonging to tycoon Eduard Apsit, Latvian authorities have hit a wall due to a lack of cooperation by Russia and Belarus.

Here’s what court documents and contracts reveal about Apsit’s empire.https://t.co/Ga4UUlPdsw

— Organized Crime and Corruption Reporting Project (@OCCRP) June 6, 2023

Apsit se proti zabavení peněz brání u soudu. Podle soudních dokumentů, jež mají novináři z OCCRP k dispozici, nedokázal vyšetřovatelům vysvětlit původ těchto financí. Apsitův právník Ilja Merkoučev obvinil lotyšskou justici z toho, že přijala „právní mechanismy sovětského typu“.

Serhij Semeniuk pak tvrdil, že je Apsitovým starým známým a jeho úklidové firmy nakoupil kvůli byznysu. Obvinil také lotyšské úřady z toho, že zmrazily jeho finance bez důkazů.

Podle OCCRP Rusko ani Bělorusko nespolupracovalo s lotyšskými úřady ve vyšetřování Apsitova podnikání, což zkomplikovalo celý proces pátrání po původu jeho financí.

Autoři původního textu: Inga Spriņģe (Re:Baltica), Alexander Yarashevich (Belarusian Investigative Center), Maria Zholobova (IStories), and Yanina Korniienko (Slidstvo.Info), autorka české verze: Mahulena Kopecká
Zdroj úvodní fotografie: ČTK / DPA / Alexander Welscher

The post Špinavý byznys úklidového magnáta. Běloruský podnikatel vypral miliony eur appeared first on investigace.cz.

ŠIZO, neboli „štrafnoj izoljator“, česky znamená samotka. V cele o velikosti 2,5 krát tři metry strávil ruský opoziční politik Alexej Navalnyj už více než 160 dní. Přesnou kopii této cely dovezl a minulý týden nainstaloval na pražském Staroměstském náměstí Navalného tým v čele s jeho novou šéfkou, investigativní novinářkou Marií Pevčich. Těsně před zahájením výstavy skupina publikovala zjištění, že rodina Putinova zbrojaře Borise Obnosova má v Praze nemovitosti za miliony. Bude mít kauza nějaké reálné dopady? Co najdete na tzv. Seznamu šesti tisíc? A jaké má Alexej Navalnyj vyhlídky do budoucna?

Rozhovor s ruskou investigativní novinářkou, protikorupční aktivistkou a od letošního března také předsedkyní správní rady Fondu boje s korupcí Alexeje Navalného, Maria Pevčich. Dostupný na všech podcastových platformách.

The post Podcast ODPOSLECH: Kauza ruských zbrojařů v Česku bude mít dohru – rozhovor appeared first on investigace.cz.

ŠIZO neboli „štrafnoj izoljator“ česky znamená samotka. V cele o velikosti 2,5 krát tři metry strávil ruský opoziční politik Alexej Navalnyj už více než 165 dní. Přesnou kopii této cely dovezl a minulý týden nainstaloval na pražském Staroměstském náměstí Navalného tým v čele s jeho novou šéfkou, investigativní novinářkou Marií Pevčich. Těsně před zahájením výstavy skupina publikovala zjištění, že rodina Putinova zbrojaře Borise Obnosova má v Praze nemovitosti za miliony eur. S Marií Pevčich jsme se bavili o této kauze, jejich možných dopadech a Navalného vyhlídkách do budoucna.

Mají dnes investigativní zjištění stejný politický i veřejný dopad jako dříve? Nebo zprávy ohledně dalšího ruského zkorumpovaného úředníka, který ukradl miliony a samozřejme si za ně pořídil nemovitosti na Západě, už nikoho jen tak nerozhodí?

Podobné informace mají pořád stejnou odezvu. Vaše druhá otázka plyne z profesní deformace investigativní novinářky. Občas je třeba se na věci podívat s větším odstupem, abyste pochopila význam toho, co děláte. Vzpomínám si na rok 2017, kdy jsme pracovali na kauze Medveděva (investigativní snímek o ruském premiérovi Dmitriji Medveděvovi s názvem On vam ne Dimon, v překladu Pro vás žádný Dimon, pozn. red.). Zdálo se, že už s ničím větším nikdy nepřijdeme a investigace ztratí význam. Pak se však objevil Putinův palác (dokument z roku 2021 Palác pro Putina, příběh největšího úplatku, pozn. red.) a tak dále. Pocit, že naše práce už k ničemu nevede, je cyklický – přichází a znovu odchází. Jste příliš zapojená do procesu investigace, abyste mohla získat objektivní obraz a odhadnout dopad této práce.

Takže reakce na vaše zjištění je stejně silná, akorát není vidět, protože ruský represivní aparát neumožňuje, aby byla viditelná?

Jakou reakci myslíte?

Po filmu o Medveděvovi vyrazili Rusové na náměstí.

Předpoklad, že po každém investigativním zjištění by lidé měli vycházet do ulic na demonstrace a že podle toho se pozná úspěšná investigativní kauza, není správný. Úspěch investigativního vyšetřování lze hodnotit podle různých měřítek. V některých kauzách je úspěchem zatčení dotyčné osoby nebo zmrazení nemovitosti. Po vydání kauzy Šeherezáda (zjištění, že superjachta Šeherezáda, která kotvila v italském přístavu Carrara, patří Vladimiru Putinovi, pozn. red.) nikdo neočekával, že lidé vyjdou na náměstí. Cílem bylo dosáhnout jejího zabavení ještě předtím, než vypluje z italského přístavu a dorazí do Soči.

Putinův palác měl naopak jiný cíl – chtěli jsme v Rusku uspořádat masové protesty. Alexej (Navalnyj, pozn. red.) si přál, aby se z toho dokumentu stal „politický statement“: Putine, nechal jsi mě otrávit novičokem, abys mě umlčel a vystrašil. Místo toho jsem se vrátil do Ruska a v den svého příletu jsem vydal největší investigativní kauzu, jakou jsme kdy publikovali. Kauzy, které publikujeme od začátku války, mají zase jiný účel – chceme, aby se jejich hlavní postavy dostaly na sankční seznamy, a pokud už tam jsou, aby jejich nová aktiva byla zabavena.

Případ Zorikova a Obnosova, týkající se Česka, je ve srovnání s našimi nejvýznamnějšími kauzami mikroskopický. Velké kauzy obvykle publikujeme na našem hlavním kanálu na sociálních sítích (YouTube kanál Alexeje Navalného má 6,3 milionů odběratelů, pozn. red.). Méně významné či rozsáhlé kauzy vydáváme na dalších kanálech s nižší sledovaností, jako je Navalnyj Live (Youtube kanál s třemi miliony odběratelů, pozn. red.) nebo Populární politika (Youtube kanál s necelými dvěma miliony odběratelů, pozn. red.). Za jiných okolností by se česká kauza dostala na vedlejší kanály, protože jde o srovnatelně nízké finanční částky…

Nicméně v Česku měl tento případ obrovský ohlas.

Počítali jsme s takovou reakcí, proto jsme tuto kauzu vydali na našem největším kanálu. A to i přesto, že Obnosova ani Zorikova nikdo vlastně nezná. Nejsou to žádné politické superhvězdy ani superboháči. Ale věděli jsme, že případ bude mít v Česku silnou odezvu. Videa ke každé důležité kauze obvykle natáčíme přímo na místě. Český případ sice nebyl tak velký a zásadní jako jiné, přesto jsme se rozhodli udělat výjimku a investovali jsme několik set eur navíc, abychom ten dům a zvonky s jejich jmény natočili.

Takže v tom byl politický kalkul…

Samozřejmě.

Jaký cíl tedy měla česká kauza?

Záměr je jednoduchý – aby lidé, kteří jsou s válkou spojeni, byli potrestáni všemi možnými způsoby. Nemůžeme je teď poslat před tribunál do Haagu, ale mohl by to projednávat soud v Ukrajině nebo jiná podobná instituce. Ale buďme upřímní, ty tisíce lidí, které jsou s válkou spojené, se nikdy nedostanou ani před jakýsi imaginární Haag, v tomto směru se mluví jen o těch nahoře. Co ale máme dělat s těmi ostatními, není jasné. V Evropě existuje nezávislý soud, zatímco v Rusku momentálně není. Když se obracíme na ruský soud, vzápětí se v naší kanceláři objeví policie, která zabavuje veškerou techniku a prohledává dokumenty. Chceme proto ukázat našim podporovatelům, že spravedlnost alespoň v podobě zmrazení majetku díky naší práci přece jenom existuje.

Na druhou stranu válka trvá přes rok, ale moc výsledků ohledně zmrazení majetků ruských oligarchů v Česku nevidíme. Jste přesvědčena, že kauza Obnosova–Zorikova bude mít skutečnou dohru?

Budu hodně překvapená, pokud by žádnou neměla. Už jsme se sešli s představiteli českého parlamentu a ještě nás čekají schůzky na Ministerstvu vnitra a Policii ČR. Pokud Obnosova a Zorikova nezařadí alespoň na český seznam Magnitského (sankční seznam ruských činitelů zodpovědných za porušování lidských práv, pozn. red.), budu zaražená a osobně vyrazím na zdejší náměstí s transparentem.

Hlavní problém nespočívá v zařazení na sankční seznam, ale v prokázaní, že jde o aktiva, jejichž skutečnými majiteli jsou sankcionované osoby.

V daném případě se nám to povedlo prokázat. Případ Zorikova je dokonalý ve své jednoduchosti. Měli jsme štěstí, že se Roman Anin (šéfredaktor ruského opozičního serveru iStories, pozn. red.) v roce 2018, tenkrát jako novinář opozičního listu Novaja gazeta, věnoval zrovna této kauze. Společně jsme vydali zjištění týkající se rodiny Zorikovových i jejich partnerů.

Rovněž jsme prokázali, že právě Obnosovovy děti vydělávají na otcových dodávkách raket ruskému Ministerstvu obrany. Podílejí se na jeho byznysu jako jeho partneři. Zbrojařský holding Taktičeskoje raketnoje vooruženije je sice na evropském sankčním seznamu, ale rodině Obnosovových to nebrání, aby žili a vlastnili nemovitosti v Česku. Tato kauza je z hlediska důkazů neprůstřelná, a proto jsem přesvědčená, daleko více než u jiných našich kauz, že Česko na tato zjištění zareaguje. Nemyslím si, že státní představitelé jen předstírají, že s tím chtějí něco udělat.

Nachází se Obnosov nebo Zorikov na vašem Seznamu šesti tisíc? (Seznam zkorumpovaných úředníků a válečných štváčů vytvořený Fondem boje s korupcí, kde jsou jména lidí, kteří se podílejí na vedení války s Ukrajinou. Momentálně obsahuje sedm tisíc jmen, pozn. red.).

Obnosov tam už byl, zatímco Zorikova jsme přidali po vydání naší investigativní práce.

V českém prostředí nejsou moc známé neshody uvnitř vašeho týmu ohledně tohoto seznamu. V ruskojazyčném prostředí měly naopak velký mediální ohlas a byly označovány za vnitřní rozkol opozice. Podle jakých kritérií osoby na tento seznam zařazujete? Existuje nějaká metodologie?

Existuje. Ve všech rozhovorech ale zdůrazňuji, že se neúčastním procesu rozhodování o zařazení na náš seznam. V pracovní skupině, která se zabývá vytvářením seznamu, jsou zastoupeni jak představitelé našeho investigativního týmu, tak i právníci.

Kritéria se liší v závislosti na oblasti činnosti dotyčných. Ve sféře vzdělávání a školství zařazujeme na seznam osoby, jež zastávají nejvyšší funkce na univerzitách. Mezi ně patří rektoři a prorektoři. Pokud někdo opustí tuto pozici, nahradí ho na seznamu nový člověk. Cílem je zastavit tok nových lidí do těchto vrcholových funkcí.

U podnikatelů a oligarchů je kritériem žebříček Forbes. U představitelů kultury zase jejich explicitní vyjádření podpory války, využívání symboliky se znakem Z, účast na prokremelských koncertech na moskevském stadionu Lužniki. Těmito lidmi se zabývají velcí perfekcionisté, kteří dbají na každý detail. Máme i samostatnou kategorii Postavy z kauz a stává se, že za námi přicházejí právníci z pracovní skupiny, protože mají výhrady nebo jim chybí důkazy.

V daném okamžiku panuje ve vašem týmu vnitřní shoda ohledně lidí na seznamu?

Ve skutečnosti jsme ohledně toho seznamu nikdy žádné vnitřní rozpory neměli. Po kauze kolem Fridmana jsme si určili konkrétního právníka, jenž nese odpovědnost za finální rozhodnutí o zařazení na seznam nebo o vyřazení. Poučili jsme se a uvědomili si, že proces tvorby seznamu bychom měli depolitizovat. Máme sice seznam, ale nezaručujeme, že v případě uplatnění sankcí na všechny v něm figurující lidi to bude mít správný politický dopad. Úlohou právníka je hlídat opodstatněnost zařazení jednotlivých osob, čímž se předejde politickému tlaku na náš tým.

Do jaké míry se zkomplikuje vaše práce po tom, co budou uzavřeny rejstříky skutečných majitelů v Evropě?

Hodně. To bylo jedno z mých nejpopulárnějších vláken na Twitteru. Nerozumím, jak v roce 2023 může někoho napadnout snížit míru transparentnosti u vlastnictví firem či majetků. Vadí mi i způsob, jak to bylo provedeno. Je to případ zneužití práva, když několik jednotlivců s odkazem na právo na soukromí zruší celý systém, na němž je založena naše i vaše práce. To není správné. Ptala jsem se právníků, co můžeme udělat, ale nedospěli jsme k žádnému závěru. Možná najde nějaké řešení OCCRP.

Myslím, že OCCRP se obrátil na Evropskou komisi otevřeným dopisem s výzvou udělit novinářům výjimku.

To nám nestačí. Možná vám (OCCRP, pozn. red.) udělí výjimku, ale nám ji odepřou a odůvodní to tím, že jsme političtí aktivisté. Počet těchto hraničních případů, jako jsme my, přitom neustále narůstá. Žurnalistika se proměnila, ani OCCRP už není klasická redakce, ale konsorcium redakcí, jež navzájem sdílejí informace. Nemáte společného editora, který by navrhoval témata. Myslím, že by do rejstříků skutečných majitelů měl být obnoven veřejný přístup, ať už prostřednictvím zpoplatnění, nebo vyžadováním prokázání totožnosti. Mně by to nevadilo. Neděláme nic nelegálního, jen chceme vědět, kdo v tomto domě bydlí a komu patří.

Uplynulo 15 měsíců války a zdravotní stav Alexeje Navalného se ve vězení zhoršuje. Pociťujete větší emocionální tlak na rychlejší dodání výsledků, které by Alexeje osvobodily a zastavily válku?

Cítím tento tlak každý den, od 17. ledna 2021 (Navalnyj se ten den vrátil do Ruska z německé nemocnice, kde absolvoval léčbu po otrávení novičkem, a hned po příletu byl zatčen, pozn. red.). S touto myšlenkou usínám a také se s ní probouzím.

Bojíte se, že Alexeje převedou do nové, přísnější věznice určené pro vězně odsouzené na doživotí?

Zatím se jeho přesun do jiné věznice nepřipravuje, pokud ho však uznají vinným z terorismu, mohlo by k tomu dojít. Podmínky, ve kterých se momentálně nachází, jsou už tak strašné, že si lze těžko představit něco horšího. Možná jsou ale podmínky ve věznici pro odsouzené na doživotí, která je v ruštině známá pod jménem Černá labuť, formálně ještě horší. Alexej je téměř neustále na samotce, i když je umístěn v běžné věznici. Je jedno, jestli jste na samotce na Sibiři, nebo někde jinde, rozdíl není příliš velký. Samozřejmě o něj máme strach a každý krok, který podnikáme, je podmíněn tím, že Alexej se nachází ve vězení v hrozných podmínkách. Uvědomuji si, že Putin již jednou vydal rozkaz k Alexejově vraždě. Co mu brání, aby takový rozkaz vydal znovu, není jasné.

Staroměstské náměstí a "Navalného samotka", kde bude až do konce května", píše Volkov. pic.twitter.com/5RLPhJZ1Kr

— Roman M (@Fbeyeee) May 19, 2023

Teď je také na samotce?

Ano. Je tam skoro pořád od začátku srpna. Mívá přestávky na půl dne, kdy ho po absolvování trestu samotkou vyvedou ven, kde zase „spáchá“ další přestupek, a je proto opět potrestán samotkou a rychle se tak vrátí tam, kde byl.

Jaké důvody uvádí vedení věznice, že ho neustále drží na samotce?

Myslíte skutečné, nebo ty vymyšlené? Jejich skutečné důvody spočívají v tom, že se Alexej účastní soudních sezení, kde říká pravdu o Putinovi a Ukrajině.

A ty oficiální?

Záminky, třeba nedopnutý knoflík, krátké rukávy, špatně ustlaná postel, vyčištěné zuby o půl hodiny dřív, špatné oslovení vězeňské stráže, nadávka. Už se ani nesnaží, aby to vypadalo, že mají skutečné důvody.

Máte možnost s ním komunikovat?

Máme, ale hodně málo. Můžeme mu posílat do vězení dopisy, ale procházejí cenzurou, občas vůbec nedorazí. Nicméně nějaká komunikace existuje. Během soudu se ho můžu zeptat: „Jak se cítíš?“ nebo mu říct: „Byli jsme teď v Praze, zahájili jsme tam výstavu. Všichni tě pozdravují.“ A to je všechno.

Pokud je ta komunikace tak omezená, má ještě smysl říkat vašemu týmu pořád Navalného tým?

Nemůžeme sice komunikovat v takové míře a takovým způsobem, jak bychom si přáli, ale právníci vídají Alexeje poměrně často. Jelikož ho teď čeká obžalování z terorismu, budeme se vídat dost často. Alexej navíc činí veškerá svá politická prohlášení u soudu. Jelikož stále pracujeme podle strategie, kterou spolu průběžně probíráme, jsme pořád jeho tým. Žádná klíčová důležitá či osudová rozhodnutí neprobíhají bez jeho souhlasu. To je otázka respektu. Kolují domněnky, že za něj píšeme vyjádření, ale není to pravda. Když se mě ptají, kdo je hlavou Fondu boje s korupcí, vždy odpovídám, že je to Navalnyj. Je zakladatel a hnací silou celé naší práce. Ať už je to jakkoli složité, vždy využije ten čas, aby nám sdělil svůj postoj.

Má Alexej politické ambice i po tom všem, čím si prošel?

Ano, jeho ambice jsou naopak ještě silnější.

Co je vlastně cílem instalace Samotka, kterou momentálně prezentuje v Praze? Nese v sobě politický apel pro Západ?

Má stejný cíl jako naše investigativní činnost nebo film věnovaný Alexejově otravě, který byl oceněn Oscarem. Publicita je způsob, jak pojistit jeho život. Uvědomujeme si, že nejlepší forma ochrany Alexeje spočívá v navyšování ceny jeho života, a to každý den. Putin by měl chápat, že jeho vražda by pro něj nebyla výhodná. Je potřeba, aby se pokaždé, když zvažuje, zda ho má nechat zabít nebo ne, rozhodl, že dnes ne.

The post Kauza ruských zbrojařů v Česku bude mít dohru, je přesvědčena šéfka Navalného týmu appeared first on investigace.cz.

Letošní rok se nesl ve znamení ozbrojeného konfliktu v Ukrajině. Pro ty, jimž pořád vrtají hlavou otázky, jak a proč jsme se ocitli na prahu atomové války, zda se to dalo předvídat, a tím pádem tomu předejít, představujeme redakční výběr šesti knih. Nabízejí odborný výklad – co je putinovský režim, odkud pramení a čeho chce dosáhnout.

Přestože všechny níže uvedené knihy byly vydány před únorem letošního roku, žádný z jejich autorů si ohledně budoucnosti Putinova vládnutí nedělá iluze. Odborníci se sice občas neshodnou na tom, co je hlavní příčinou současného politického stavu v Rusku – tedy zda je podmíněn osobností ruského prezidenta, historickými predispozicemi ruského státu, nebo individuálními preferencemi ruských voličů –, v jedné věci se však shodují: systém, který staví na manipulacích, zkorumpovanosti a touze po neomezené moci, se potřebuje replikovat a vnějškově expandovat.

Chcete-li se více dozvědět o dějinách Ruska, poslechněte si podcast Dějiny Ruska od Petra Koubského, který pro Deník N načetla herečka Jana Plodková:

Níže prezentované knihy spojuje nejen téma jejich zájmu. Nápadně podobné jsou si i osudy většiny autorů – velká část z nich byla ruskou vládou pronásledována a vypuzena ze země.

Například americko-ruská novinářka a autorka publikace Muž bez tváře Masha Gessen byla nucena těsně po vydání knihy Rusko opustit. Bála se, že přijde o svého adoptovaného syna – v červnu roku 2013 schválila Duma zákon zakazující párům stejného pohlaví adopci dětí. V některých debatách politici jmenovitě uváděli rodinu Mashy Gessen jako odpuzující příklad „homosexuální propagandy“ a poškozování nezletilých osob.

Stejně skončil i ruský novinář a spisovatel Michail Zygar, který dnes působí v Berlíně – ruskými úřady byl totiž prohlášen za zahraničního agenta a jeho knihy staženy z pultů ruských knihkupectví. Samotnému novináři údajně v jeho rodné zemi hrozilo vězení.

To finská novinářka Jessikka Aro, jež pracovala na článku o trollí farmě placené z ruských státních peněz, musela kvůli výhrůžkám ze strany těchto trollů dokonce na čas opustit Finsko. Ruská propaganda ji malém dovedla k psychickému zhroucení.

Vor v zákoně. Ruská mafie, Mark Galeotti, 2019, Nakladatelství Universum

Do jaké míry je Putinův režim ovlivněn ruským zločineckým světem, takzvanými vory v zákoně? To je otázka, kterou si ve své knize věnované dějinám a současnosti ruské mafie pokládá odborník na ruskou historii Mark Galeotti. Krátká odpověď na zní následovně: Ovlivněn je jimi hodně, a to jak ekonomicky, tak kulturně.

Podle některých odhadů tvořil organizovaný zločin v devadesátých letech až 40 procent peněz v ruské ekonomice. „Oddělení špinavých od čistých peněz je v Rusku beznadějný úkol. V devadesátých letech bylo téměř nemožné vydělávat větší množství peněz bez praktik, které by byly na Západě přinejmenším diskutabilní, pokud ne přímo nezákonné. Například v roce 1994 bylo každý den průměrně privatizováno 107 podniků a spácháno 107 zločinů s privatizací souvisejících,“ podotýká Galeotti.

Letos vydal Galeotti novou knihu s názvem „Putinovy války“:

Although it's already out in the wild, PUTIN'S WARS officially launches in the US today! (And I see the Kindle version is #1 New Release in 21st Century World History). All very exciting for me, but here is a short thread for potential readers/buyers 1/ pic.twitter.com/hKJSH7Obwr

— Mark Galeotti (@MarkGaleotti) November 8, 2022

Nejde ovšem jen o peníze, ale i o způsob uvažování. Autor analyzuje Putinův režim a dospívá k závěru, že mnozí současní byznysmeni a politici používají řadu metod, jež se více podobají „vorovskému miru“, tedy zločineckému světu, než zákonným praktikám.

Rozdíly přesto existují – někdejší potetované odsouzence nahradila nová sorta globálně uvažujících bílých límečků s kriminálními instinkty. Zatímco v dobách komunismu stáli ruští vorové v opozici vůči vládě, dnešní zločinecké bandy se státem spíše spolupracují, než že by s ním bojovaly. Nová generace politiků se tak dostala k moci především díky záštitě Moskvy, a mnohem méně zásluhou svých kontaktů na místní podsvětí.

Video: Plánuje Putin utéct z Ruska?

Putinovi trollové, Jessikka Aro, 2020, N media

Jessikka Aro začala v roce 2014 v sérii článků systematicky rozkrývat a mapovat činnost organizované skupiny aktivních uživatelů sociálních sítí sídlících v Petrohradě, avšak vydávajících se za finské občany. Dnes jsou podobné organizované skupiny známé pod označením „trollí farma“, což jsou státem či jinými subjekty podporovaná seskupení internetových trollů, kteří mají za úkol prostřednictvím komunikace na sociálních sítích ovlivňovat veřejné mínění. Přestože zdaleka nejde jen o ruské specifikum, ruský stát v provozování trollích farem vyniká.

Svými texty novinářka Aro upoutala na svou osobu nežádoucí pozornost objektů svého zájmu. Množství a rozsah útoků, kterým pak byla vystavena, byly natolik velké, že se Aro musela na několik let z Finska vystěhovat. Dalším signálem, že svou prací zasáhla vosí hnízdo, bylo zrušení její nominace na prestižní americkou cenu Women of Courage Award. Podle oficiálního oznámení měla tuto cenu získat v roce 2019, což bylo následně podivně popřeno. Americká administrativa se vymlouvala na omyl, ale skutečným důvodem prý bylo dodatečné zjištění jejích kritických postojů k prezidentu Trumpovi.

To všechno ji neodradilo, aby ve své knize sepsala svůj příběh i příběhy dalších lidí, jimž koordinované útoky trollů často až fatálně zasáhly do života. Kniha vyšla před dvěma lety, avšak ruským trollům se v Evropě, obzvlášť v Česku, daří dodnes. Což dokládá i nový projekt investigace.cz Ohňostroj lží, který mapuje dezinformační weby v třinácti zemích střední a východní Evropy.

Všichni muži Kremlu. Stručná historie současného Ruska, Michail Zygar, 2016, Nakladatelství Pistorius & Olšanská

Když Vladimir Putin jmenoval ministrem obrany Sergeje Šojgua, doporučil mu, aby se podíval na dva televizní seriály – Boss (česky „Šéf“) a House of Cards („Domek z karet“). Takto popisuje ruský novinář a autor knihy Všichni muži Kremlu Michail Zygar nástup ministra, za jehož působení byly odpáleny stovky raket na civilní objekty Ukrajiny. Chce-li český čtenář porozumět myšlenkovým pochodům ruské politické věrchušky, Zygarovy knihy jsou k tomu jako stvořené.

Video: Rozhovor s Mikhailem Zygarem

Navzdory tomu, že každá z kapitol čtyřsetstránkové knihy se věnuje jedné výrazné osobnosti, se autorovi daří udržet časovou posloupnost a zároveň sledovat evoluci Putinova stylu vládnutí až k jeho současnému stavu. Čeští čtenáři se přitom nemusí obávat neznámých jmen – absolutní většina Zygarových postav si svou moc udržela dodnes a hraje významnou roli i v současné válce s Ukrajinou.

Najdeme tu samozřejmě Dmitrije Medveděva, kterého Putin využil jako svého dočasného zástupce v prezidentském úřadu, pravoslavného patriarchu Kirilla, jenž vlasteneckou válku proti Ukrajině posvětil, ministra obrany Šojgua, který má celou speciální operaci na svědomí, nebo čečenského vůdce Ramzana Kadyrova, jehož není třeba představovat. Ostatní postavy knihy jako opoziční politik Alexej Navalnyj, bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili nebo Boris Berezovskij jsou buď ve vězení, v exilu nebo dávno po smrti.

Jelikož část interpretací politických událostí v Rusku vychází z informací získaných během rozhovorů s jmenovanými i nejmenovanými zdroji (což autorovi někteří kritici vyčítají), výsledný text představuje mnohem víc než učebnicový soupis historických událostí posledních dvaceti let. Je to mimo jiné tragikomická sbírka kauz a anekdot, které se v Rusku odehrály v posledních dvaceti letech před očima milionů Rusů

Muž bez tváře. Neuvěřitelný vzestup Vladimira Putina, Masha Gessen, 2014, Nakladatelství Akropolis

Navzdory tomu, že Masha Gessen strávila velkou část svého života ve Spojených státech, zůstává tato novinářka ruského původu věrná ruské literární tradici psychologismu. Kniha Muž bez tváře je jakýmsi psychologickým portrétem Putina, avšak namísto silného vůdce popisuje mělkého, sebestředného a emočně labilního člověka. Novinářka do hloubky a kriticky analyzuje Putinův oficiální životopis, který veřejnosti odvyprávěl samotný prezident nebo okruh jeho nejbližších přátel. Takto dospívá k několika (ne)překvapivým závěrům. Jedním z nich je, že během vyprávění o svém životě Putin neustále lže.

 Na rozdíl od Zygara, jenž zdůrazňuje evoluci povahy ruského prezidenta, Gessen v Putinovi už od začátku jeho politické kariéry vidí nebezpečí. „Kdyby někdo v Rusku nebo v zahraničí dával aspoň trochu pozor, všiml by si hned v prvních týdnech Putinova pozemského panování základních znaků nového režimu. Země však měla plno práce s volením imaginárního prezidenta a zbytek západního světa její volbu nezpochybňoval celá léta,“ píše.

Aby podpořila své tvrzení, cituje z dnešního pohledu vzácný rozhovor s Marinou Salye, političkou, která jako první upozornila na nebezpečnou povahu ruského prezidenta a předložila důkazy o tunelování státních peněz řízeném Putinem ještě v době, kdy pracoval na petrohradské radnici. Dopadla stejně jako většina ruských disidentů: po zbytek života se před Putinem musela schovávat v malinké vesničce v Moskevské oblasti, kde ji novinářka vypátrala.

Podobný osud ovšem čekal i samotnou Mashu Gessen – pouhý rok po vydání knihy přijala ruská Duma zákon, jenž zakazuje párům stejného pohlaví adopci dětí. V ohrožení tak byla nejen ona, ale i její partnerka spolu s adoptovaným synem. Rusko proto natrvalo opustila a vrátila se do Spojených států. Rok poté Rusko anektovalo Krym.

Video: Rozhovor s Mashou Gessen

Putinovi ľudia. Ako si KGB vzala Rusko a potom útokom Západ, Catherine Belton, 2022, Nakladatelství Ikar

Putinovi ľudia patří mezi osobní výběr šéfredaktorky investigace.cz Pavly Holcové. A nejen její. Publikace byla zvolena knihou roku The New York Times, The Sunday Times, The Telegraph, The Economist a několika dalšími světově proslulými médii. Například deník The Guardian knihu přirovnal k nejlepším špionážním románům. O její vysoké kvalitě vypovídá i skutečnost, že autorka Catherine Belton, která v Moskvě působila jako zpravodajka agentury Reuters a Financial Times, během přípravy knihy spolupracovala s řadou nejznámějších ruských investigativních novinářů jako například s bývalým redaktorem Novoj gazety a současným zakladatelem portálu Istories Romanem Aninem.

Do vnitřních procesů v Kremlu se Belton noří do hloubky a díky výpovědím svých respondentů odhaluje, jak Putin nahradil nepříliš věrné a poslušné oligarchy z Jelcinovy doby novou generací loajálních zbohatlíků, kteří ovládli ruskou ekonomiku i justici a rozšířili vliv Kremlu až do Spojených států a Evropy.

Belton si ovšem nedělá žádné iluze o „jedné nepovedené generaci“. Moderní dějiny Ruska byly v mnoha směrech napsány už dávno před nástupem Putina, konstatuje autorka bestselleru. Jak píše, lidé z KGB byli mezi ruskou vládnoucí elitou stále přítomní ještě před Putinem. Jelcin sice uvažoval o lustrování kandidátů na veřejné funkce, aby se do těchto pozic nedostali pracovníci KGB, jenže vysocí představitelé jeho administrativy právě z řad KGB mu podobné počínání velmi rychle zatrhli.

Pokračování v linii sovětské politiky neboli splynutí vlády a KGB tak není pro Putinovo Rusko něčím překvapivým. Proto se současné Rusko soustřeďuje na operace v zahraničí, na posilování ruského postavení na mezinárodní scéně, namísto toho, aby se věnovalo domácím záležitostem. Autorce z tohoto stavu věcí logicky vyplývá velká otázka: dokázalo by odstavení Putina od moci změnit tragický osud země a přivést ji na skutečně demokratickou cestu?

Jak chápat putinismus?, Françoise Thom, 2021, Nakladatelství Pulchra

Věznění má dnes za sebou každý čtvrtý Rus, v některých sibiřských městech dokonce každý druhý, tedy veškerá tamní mužská populace. Právě tato skutečnost je podle francouzské historičky Françoise Thom základním klíčem k pochopení Putinova režimu. Pohled prizmatem mocenské hierarchie převzatý z prostředí ruských věznic přináší rozdělení na predátory a podlidi, silné a slabé, což je podle autorky typické myšlení pro spoustu Rusů. Stejný stereotyp pak pronásleduje i ty Rusy, kteří před režimem utekli do zahraničí – v tom podle Thom spočívá vysvětlení, že i oběti Putinova vládnutí navzdory zdravému rozumu Putina často podporují.

Vliv „zóny“, tedy věznice, od konce 80. let dokládá i vývoj jazyka – ten je natolik „kriminalizovaný“, že vězeňská či zlodějská hantýrka už nikoho nešokuje a hojně ji používá i samotný prezident. Putinova image největší kriminální „autority“ šířená mezi Rusy tak s přihlédnutím k povaze systému založeného na přesvědčení, že silnější musí zlikvidovat slabšího, dokonale vysvětluje jeho neotřesitelnou pozici i moc.

Tento styl myšlení ukotvený v černobílé dichotomii slabého a silného však přesahuje Putinovu dobu a navazuje na dlouhou historickou tradici vládnutí v Rusku. „Je-li stát velký, musí být ten, kdo mu vládne, ztělesněním absolutní moci; (…) velmoc nutně vyžaduje despotickou vládu. Má-li se Rusko udržet pohromadě, potřebuje autokratický ‚korzet‘,“ cituje Thom ruskou carevnu Kateřinu Velikou.

Stejně jako Masha Gessen odmítá i Françoise Thom dělení na „Putina špatného“ (počínaje třetím mandátem) a „Putina dobrého“ (během mandátu prvního a druhého). Ruský prezident se ve vnitřní i zahraniční politice rozhodoval od samého počátku téměř vždy špatně. Moc si upevníl tím, že rozpoutal válku v Čečensku, čímž roznítil i vášnivý ruský nacionalismus. Mimo to cíleně a soustavně odstraňoval poslední ostrůvky svobody a centralizaci dovedl k dokonalosti.

Tato kniha je silným poselstvím pro současné světové politiky: s Putinem nejde vyjednávat – a abychom ho porazili, musíme jemu a prostředí, z nějž jeho kult vyvstává, nejdříve porozumět.

The post Car Hrozný: Šest knih o putinovském Rusku, jež si v novém roce musíte přečíst appeared first on investigace.cz.

Tento týden to ve světě organizovaného zločinu opět vřelo. V našem výběru tak naleznete informace o cestování ruským vězeňským systémem, které podstupuje opoziční lídr Alexej Navalnyj. Mexická armáda se naopak potýká s problémem, jak rozeznat členy kartelů od svých vojáků, zatímco evropští zákonodárci nadále neúnavně bojují proti špionážnímu softwaru Pegasus. Vše a ještě více se dozvíte v dnešním #zesvěta.

#1 Nečekaný přesun Navalného

„Cestování vesmírem pokračuje – přesunul jsem se z jedné vesmírné lodi na druhou,“ napsal ve středu na Instagramu vězněný ruský opoziční vůdce Alexej Navalnyj. Čímž potvrdil, že byl přemístěn z vazební věznice do jiné – federální vězeňské kolonie IK-6 v obci Melechovo považované za nejděsivější kriminál v Rusku. Podle zpravodajského serveru Komersant se za utajovaným Melechovem skrývají případy mučení a záhadných úmrtí vězňů.

O přesunu nebyl informován ani Navalného právník. Když dorazil na plánovanou návśtevu do původní věznice a ptal se na svého klienta, personál mu pouze sdělil, že žádný takový se v jejich zařízení nenachází.

Samotný Navalnyj se k přemístění vyjádřil na svém profilu, kde neskrýval rozčarování. “Jsem velmi rozhořčen,“ řekl a dodal, že „vše ostatní je jinak v pořádku“. Podivný dodatek si lze vyložit všelijak, třeba jako: žiju a nevzdávám to.

Celou tiskovou zprávu naleznete na webu Ruské Tiskové Agentury.

Nové informace o Putinově majetku

#2 Vojenská výbava pro mexické kartely

Mexické námořnictvo vyšetřuje rozsáhlou krádež vojenského vybavení, ze skladů jim zmizely uniformy, neprůstřelné vesty a další věci. Podezření padá na tamní kartely, jejichž členové by se ve zcizených uniformách mohli vydávat za příslušníky armády. V tomto případě námořnictva, drogy se přece pašují i po moři. Přitom ale nejde o ojedinělý případ.  

Mexické úřady totiž zabavily už v březnu kartelu Sinaloa obrovské množství vysoce výkonných zbraní a taktického vybavení – podle prohlášení mexického ministerstva obrany šlo o více než dva miliony nábojů, 128 dlouhých zbraní (útočné pušky, samopaly), 38 ručních zbraní, 19 kulometů a také 100 balistických plátů do neprůstřelných vest.

Předpokládá se, že zboží ukradli aktivní příslušníci armády.

Více o vybavení mexických kartelů se dozvíte v tiskové zprávě generálního tajemníka mexického námořnictví.

#3 Horká linka proti kryptopodvodům

Společnost Chainalysis, zabývající se výzkumem blockchainu (speciální druh decentralizované ochranné databáze), spustila novou horkou linku. Tá má poskytovat podporu organizacím, jež se staly terčem kybernetického útoku souvisejícího s kryptoměnami nebo s požadavky na výkupné.

Horká linka s názvem Crypto Incident Response bude fungovat 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, a oběti, jestliže se ozvou, budou ihned spojeny s týmem vyšetřovatelů ze společnosti Chainalysis. Pokud byly prostředky již převedeny nebo odcizeny, tým pomůže navázat kontakt s orgány činnými v trestním řízení a s poradci pro vymáhání majetku.

Díky rychlé reakci a okamžitému sledování finančních prostředků má program ztížit zločincům výběr peněz a usnadnit policejním orgánům jejich dopadení.

Více o fungování horké linky se dozvíte přimo na webu Chainanalysis.

#4 Pegasus používají také země EU

Izraelská firma NSO Group v úterý sdělila evropským zákonodárcům, že nejméně pět zemí EU používalo její špionážní software. Firma rovněž potvrdila, že vypověděla nejméně jednu smlouvu s členskou zemí EU v důsledku zneužití jejího sledovacího softwaru Pegasus.

Poté, co vyšlo najevo, že tento špionážní software je rozšířený také v Evropě a byl použit proti některým významným vládním činitelům, včetně španělského premiéra Pedra Sáncheze nebo francouzského prezidenta Emanuela Macrona, a politickým skupinám ve Španělsku, Polsku a v Maďarsku, zákonodárci EU zahájili vyšetřování

Skupina NSO Group zdůraznila, že v rámci boje proti ostré kritice vůči jejich technologiím by ráda podpořila vytvoření mezinárodního orgánu pro regulaci špionážního softwaru. „Něco podobného jako je dohoda o nešíření jaderných zbraní“, kdy tuto technologii budou moci používat pouze země, které se dohodnou na stanovených pravidlech.

Co na to říkají evropští zákonodárci si můžete přečíst v článku od Politico.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková

The post #zesvěta: Navalnyj v nejděsivějším vězení Ruska appeared first on investigace.cz.

Nekončící válka na Ukrajině nás zásobuje dalšími příběhy. V její souvislosti zveřejnila nadace Alexeje Navalného seznam dalších Putinových lidí, kteří mu pomohli invazi na Ukrajinu zrealizovat. V dnešním #zesvěta se ale můžete dočíst i o tom, že představitelé ruské propagandy rádi hrají počítačové hry. Další příběhy vás zavedou mimo válečnou agonii, ale rozhodně v nich není o napětí nouze. Například v Nigérii pašují kila kokainu v sáčcích od čaje a do amazonského deštného pralesa míří umělá inteligence. 

#1 Navalného nadace odhalila další Putinovy lidi

Nadace proti korupci (FBK) zveřejnila seznam Putinových válečných štváčů a úplatkářů, kteří mu umožnili nezákonnou invazi na Ukrajinu. FBK vytvořila přehledné kategorie, do kterých zařadila spolupachatele Putinovy války podle oblasti jejich působení. Náčelník štábu FBK Leonid Volkov vysvětlil, že účelem seznamu je udělat z Putina toxického člověka. Cílem je, aby se Putin stal opuštěným, izolovaným a neměl kolem sebe žádnou podporu, na kterou by se mohl obrátit. Putinova léta v úřadu jsou masivně sponzorovaná nejbohatšími ruskými oligarchy, nicméně Volkov dodává, že aby došlo k odstranění podhoubí ruské korupce, je nutné se zaměřit nejen na bohaté oligarchy, ale i na lidi střední třídy, kteří Putinův režim podporují.  

Více informací v článku OCCRP.

#2 Čaj s příchutí kokainu

Brazilský drogový kartel se pokusil propašovat do Nigérie přes 4 kila kokainu v čajových sáčcích. K jejich smůle ale dealery na mezinárodním letišti Nnamdi Azikiwe zadržela Národní protidrogová agentura (NDLEA)  V současné době jsou překupníci ve vazbě. O další pašování se pokusil jiný drogový gang, který se snažil vyvést 950 gramů heroinu ukrytého v podrážkách dámské obuvi. Strážníci také zadrželi téméř 89000 dávek tlumících léků. V Nigérii se také hojně pašuje konopí. 

Podrobnosti zde.

#3 Správný atentátník si sbalí aspoň troje simíky

Ruské bezpečnostní služby (FSB) se pokusily zinscenovat ukrajinský pokus o atentát.  Ruská federace v pondělí oznámila, že policie zatkla šest neonacistů, kteří měli v plánu v Moskvě zabít ruského televizního moderátora Vladimíra Solovjana. Solovjan je v rámci ruské invaze známý svým výrokem, který označil Putinovu invazi na Ukrajinu za válku proti celé Evropě, ve které nebude mít Rusko žádné slitování. Na bizarních fotografiích z údajného atentátnického doupěte je třeba tričko s hákovým křížem, fotka Adolfa Hitlera nebo tři disky populární hry The Sims 3. Podle šéfa Bellingcat Eliota Higginse je pravděpodobné, že někdo z vyšších pater propagandy diktoval, které předměty mají být na fotce zachyceny. Zdá se, že zadání znělo přidat na fotku 3 SIM karty. Bystrý ruský podřízený si však ze 3 SIM karet vyvodil The Sims 3.  Závěrem lze konstatovat, že simíky doporučuje 10/10 správných atentátníků.

Celý článek si můžete přečíst na webu New York Post.

#4 Algoritmus dokáže vysledovat otroctví v amazonském pralese 

Umělá inteligence se spojuje se satelitními snímky, aby odhalila otrockou práci na odlesňovaných plochách v brazilském amazonském deštném pralese. Brazilští prokurátoři nucenou práci stíhají už roky, místa, kde se zneužívání lidí odehrává, se však neustále mění a většinou jsou civilizaci vzdálená, takže se k nim inspektoři těžce dostávají. Nový systém dokáže pomocí umělé inteligence zpozorovat příznaky aktivního odlesňování. Satelitní systém zase dokáže odlesňované plochy odhalit dříve než člověk. Docentka Ward ze Stanfordské univerzity říká, že je algoritmické vzorce možné rozšířit, aby pomáhaly odhalovat široké spektrum nucených prací, nejen v Brazílii. 

Web Futurity dodává více informací.

Autorka textu: Gabriela Jezberová
Autorka úvodní grafiky: Nikola Klepáčková 

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

The post #zesvěta: Počítačová hra The Sims 3 ovlivňuje ruskou válečnou strategii appeared first on investigace.cz.

Od vypuknutí války na Ukrajině převládá názor, že Vladimira Putina v jeho snaze tuto zemi ovládnout snad zastaví nesouhlas ruské společnosti. Běžní obyvatelé Ruska pociťují ekonomické dopady invaze na Ukrajinu od samého začátku a tvrdé sankce mají na ekonomiku země ochromující dopad. Část Rusů se proti válce prezidenta Putina skutečně ozvala. Napadení sousedního státu odmítají, a byť riskují zatčení, vycházejí do ulic protestovat. Problém ale spočívá v tom, že v současném Rusku neexistují instituce či občanská sdružení, které by takové aktivity přímo organizovaly a spojovaly. 

Loňské potlačení sítě protivládních aktivistů Navalného zničilo hlavní organizační nástroj opozice. Ruská společnost tak postrádá instituce, jež by byly schopné v krátké době zorganizovat protestní akce. Loňský nesouhlas se zatčením Alexeje Navalného se organizoval právě prostřednictvím jeho sítě složené z koordinačních týmů po celé zemi. Od konce minulého desetiletí byla Navalného organizace FBK (Fond boje s korupcí) centrem téměř veškerých protestních aktivit v Rusku. Organizace zahrnovala 45 regionálních poboček se 180 zaměstnanci na plný úvazek a s neurčeným počtem dobrovolníků.

Díky těmto zdrojům a plánování se FBK podařilo navázat kontakt s širokou častí ruské společnosti. Poté, co byla organizace FBK v červnu 2021 prohlášena za extremistickou, mocenské orgány její právní strukturu zlikvidovaly a mnoho jejích zaměstnanců přinutily emigrovat do zahraničí. Účty sítě na sociálních sítích (včetně kanálů Telegram), které navazovaly kontakt s ruskou veřejností, byly zmrazeny. 

Když proto Rusko minulý týden napadlo Ukrajinu, neexistoval v zemi žádný funkční mechanismus schopný rychle koordinovat lidi, aby hromadně vyšli do ulic. Zbývající mediální zdroje FBK (například na Twitteru) zveřejňovaly pouze zprávy o válce prokládané aktuálními informacemi ze soudní síně, kde pokračoval proces s Navalným.

Navzdory absenci zastřešující organizace se v ulicích ruských měst přesto objevilo nemálo protestujících lidí. 

Během deseti dnů od zahájení války na Ukrajině podepsalo také více než 1,1 milionu lidí petici sepsanou aktivistou za lidská práva Levem Ponomarjovem, která vyzývá k ukončení konfliktu. Otevřený dopis proti válce pak signovalo více než 7 400 zástupců vědecké obce, vyzývajících k okamžitému zastavení agrese. 

Předseda dolní komory ruského parlamentu Vjačeslav Volodin prohlásil, že protiválečný postoj „některých kulturních osobností“ je „nevhodný“ a „není ničím jiným než zradou vlastního národa“. Ani úřady a policie nelenily a přikročily k potlačení kritických hlasů. A jak tomu bývá v Rusku zvykem, učinily tak nekompromisně a proti všem, třeba i dětem. V úterý policie v Moskvě zadržela dvě ženy a pět dětí ve věku od 7 do 11 let, které chtěly položit květiny k ukrajinskému velvyslanectví. Na snímcích ze zadržení bylo vidět, jak děti drží plakát s nápisem „Ne válce“.

Zatýká se všude a ve velkém

Vzhledem k zásahům ruské policie, která neustále rozhání veškerá shromáždění, je obtížné přesně spočítat, kolik lidí se protiválečných protestů zúčastnilo. Občané v ulicích si uvědomili, že se nemohou shromáždit na jednom místě, a ve skupinkách se proto začali pohybovat po centrech měst, skandují hesla a vyhýbají se pořádkovým silám. To dodalo událostem na dramatičnosti, ale zabránilo protestujícím ukázat svou početní sílu – důležitý prvek váhy nesouhlasu. 

Jejich počty sice jasné nejsou, naopak čísla zadržených jsou známá: organizace na ochranu lidských práv OVD-Info napočítala více než 12 000 osob. Pro srovnání, když byl v lednu 2021 zatčen opoziční předák Alexej Navalnyj a proběhly největší nepovolené protesty v dějinách nezávislého Ruska, bylo zadrženo 3 893 osob. 

OVD-Info se přitom nemůže spolehnout na zdroje z ruských médií, jež se týkají protestů, a proto získává informace přímo z terénu i od samotných zadržených. „Volají nám na horkou linku nebo posílají zprávy našemu botovi na Telegramu,“ vysvětluje pro francouzskou televizi France 24 analytik organizace OVD-Info Grigory Durnovo. „Žádáme je, aby nám sdělili počet zadržených v policejním autobuse nebo na policejní stanici a jejich jména, jméno města a další důležité informace například o případných aktech násilí.“

„Oficiální média občas zmiňují protiválečné protesty, ale nemůžeme je používat jako zdroj, protože nevypovídají o všem. Někdy můžeme počet zadržených citovat z vyjádření policejních úředníků a porovnat ho s našimi údaji,“ komentoval situaci Durnov. 

Mimo jiné, ruské státní zastupitelství vydalo 27. února upozornění, že každý, kdo poskytne finanční nebo jinou pomoc cizímu státu nebo mezinárodní organizaci zaměřené proti bezpečnosti Ruska, může být odsouzen za vlastizradu a hrozí mu trest až 20 let vězení.

Představa stanného práva dohání Rusy k útěku

Páteční mimořádné zasedání ruského parlamentu vzbudilo obavy, že moc kalkuluje se zavedením stanného práva v zájmu potlačení protestů a shromáždění namířených proti invazi na Ukrajinu. I když se tak nestalo a Kreml prohlásil, že stanné právo v Rusku neplánuje, tisíce Rusů začaly utíkat ze země. Donutil je k tomu strach ze zákona, který by mohl zahrnovat uzavření hranic, vojenskou cenzuru a další opatření ke kontrole a mobilizaci neboli zavedení válečného stavu, kdy na chod společnosti dohlížejí ozbrojené síly. 

Podobné rozhodnutí by ruské armádě i policii mohlo poskytnout pravomoci s cílem umlčet nesouhlas vůči válce, uzavření internetových fór, sociálních médií a komunikačních aplikací, uvěznění protestujících a omezení cestování. 

Útěk z Ruska ale není jednoduchý. Ceny letenek prudce vzrostly poté, co Kreml v reakci na sankce uvalené Západem uzavřel vzdušný prostor země leteckým společnostem z Evropské unie a z mnoha dalších států a výrazně tak omezil možnosti Rusů cestovat. Totéž se týká i vlakových a autobusových jízdenek do okolních zemí. Motivaci odjet co nejdříve za hranice popsalo podle singapurského deníku the Straits Times mnoho utíkajících Rusů i těmito slovy: 

„Nechci v této válce bojovat. Nevěřím Kremlu, že říká pravdu.“

„Stydím se, že jsem nezůstala v Rusku, že nebojuji až do konce, neprotestuji v ulicích. Když ale vyjdete ven projevit svůj nesouhlas s válkou, tak vás zavřou, a navíc mají v rukou zákon o velezradě státu.“

Kromě vysokých cen letenek i jízdenek se Rusové potýkají i s dalším problémem. Ruskou vakcínu Sputnik proti covidu-19 EU neschválila, což znamená, že pokud by zamířili na Západ, minimálně do členských zemí Unie jim může být odepřen vstup ze zdravotních důvodů. 

Jak vypadá rusko-ukrajinský konflikt na Facebooku

Chodorkovskij: Jděte do ulic, zachráníte ukrajinské životy

Michail Chodorkovskij, kdysi nejbohatší muž Ruska a poté přední kritik Vladimira Putina, byl v roce 2003 účelově uvězněn na základě obvinění z podvodů a daňových úniků na deset let. Po propuštění na svobodu Chodorkovskij opustil Rusko. Ve svém videu vyzval ruské občany, aby se nadále účastnili protestů i za cenu vlastního uvěznění: „Putin selhává. Zasekl se na Ukrajině, a proto tam posílá všechno, co má k dispozici. Všechny policejní i speciální jednotky. Každý člověk, který teď vyjde do ulic ruských měst, každý kdo vyjde protestovat, odklání část Putinových ozbrojených sil od zabíjení ukrajinských občanů. Vašich patnáct dnů vězení stojí za to, aby nezabili jednoho civilistu. Jděte do ulic a odseďte si to. Já jsem seděl deset let za správnou věc. Jestliže si myslíte, že je správné nezabíjet občany sousedního státu, postavte se proti tomu.“ 

Stejně se k situaci vyjádřil i vězněný Alexej Navalnyj, když vyzval k protestům po celé zemi i v zahraničí, aby se ukázalo, že ne všichni Rusové podporují válku. „Nemůžeme čekat ani o den déle. Ať jste kdekoli. V Rusku, v Bělorusku nebo na druhé straně planety,“ uvedl v prohlášení zveřejněném na Twitteru jeho mluvčí.

Autorka textu: Nina Kodhajová
Autor úvodní fotografie: ČTK/ABACA/AA/ABACA

The post Protestům v Rusku chybí organizace appeared first on investigace.cz.

The post Volby v Rusku: Kremelský scénář na věčné časy appeared first on investigace.cz.

Evropská unie a Spojené státy uvalily minulé úterý sankce na čtyři Rusy v reakci na pokus o otrávení a následné odsouzení ruského opozičního lídra Alexeje Navalného. Všichni čtyři muži jsou vysoce postavení a mocní, někteří jsou i přáteli prezidenta Putina, jiní realitní magnáti či tajemstvím obestření agenti tajných služeb. A jeden z nich koupil byty v Praze. 

Evropská komise formálně uvalila sankce na čtyři Rusy. Jedná se o Alexandra Bastrykina, Viktora Zolotova, Igora Kalašnikova a Igora Krasnova. Postih jim přivodila jejich role ve „svévolném zatčení, stíhání a odsouzení“ opozičního lídra Alexeje Navalného a zároveň i aktivita při „potlačování poklidných protestů proti tomuto nezákonnému zacházení“. Muži mají zákaz vstupu do Evropské unie a budou jim zmrazeny majetky nacházející se na jejím území. Jde o první případ použití nového zákona (obdoby Magnitského zákona) umožňujícího takto potrestat osoby porušující lidská práva.

Alexandr Bastrykin je od roku 2011 šéfem mocného Vyšetřovacího výboru Ruské federace neboli ruské obdoby americké FBI. Bastrykinovu moc dokládá také fakt, že jeho přímým nadřízeným je prezident země a bývalý spolužák Vladimir Putin. O Alexandru Bastrykinovi psala investigace.cz v roce 2018 ve spojitosti se šéfem organizované zločinecké skupiny „Rodina“, která se proslavila brutálními praktikami. Aslan Gagijev, známý jako Velký bratr, měl Bastrykinovi jakožto šéfovi největší protikorupční organizace v Rusku vyplácet měsíčně v přepočtu kolem 30 milionů korun za to, že přehlížel vynalézavý způsob, jakým Gagijev skrze pronájem letadel vysával nemalé částky ze státní kasy. V roce 2000 Bastrykin založil v Česku firmu Law Bohemia, která koupila dva lukrativní byty v Praze, ačkoli jako státní úředník nesmí šéf vyšetřovatelů podnikat. Law Bohemia a tedy i pražské byty nyní vlastní Bastrykinova bývalá manželka Natalia Bastrykina.

https://www.investigace.cz/zabijak-kryty-kremlem-pribeh-zlocinecke-legendy-aslana-gagijeva/#ffs-tabbed-11

Viktor Zolotov je přítelem prezidenta Putina od doby, kdy sloužil v ochrance někdejšího ruského prezidenta Borise Jelcina. Trénovali spolu judo. Od té doby se Zolotov stal Putinovým důvěryhodným osobním strážcem a působí jako ředitel ruské Národní gardy zvané Rosgvardija. Ta má za úkol například bojovat s terorismem a organizovaným zločinem a spadají pod ni speciální jednotky, jako je OMON, jež zasahují i při demonstracích. Zolotovova rodina je jednou z nejbohatších v ruském realitním sektoru. 

O Alexandru Kalašnikovi, řediteli ruské Federální vězeňské služby (FSIN), se toho ví velmi málo. Většinu svého života pracoval pro ruské tajné služby, nejdříve KGB a později FSB, kde do roku 2019 – kdy se stal ředitelem věznic – zastával pozici šéfa regionálního oddělení.

Ani o posledním sankcionovaném se toho dohromady moc neví. Igor Krasnov je ruský generální prokurátor. Ve funkci vystřídal loni v létě na popud prezidenta Putina Jurije Čajku, jenž se díky této pozici stal jedním z nejmocnějších lidí v Rusku. Krasnov se proslavil prací na několika ostře sledovaných kriminálních případech jako seniorní úředník Vyšetřovacího výboru Ruské federace.

K uvalení sankcí se přidala i americká ministerstva zahraničí, financí a obchodu. Svůj postih navíc zdůvodnila i pokusem o vraždu Navalného, který byl loňského léta otráven nervovou látkou novičok. Americké sankce se vztahují na dalších sedm vysoce postavených ruských úředníků, jejichž jména ale nebyla zveřejněna. Součástí potrestání Ruska je i zveřejnění dokumentů ruské tajné služby FSB, jež dokazují, že právě ona stojí za pokusem o vraždu Navalného.

Ačkoli se jedná o gesto, jež Rusku ukazuje, že jsou západní země spojené, podle serveru Politico se nedotýká dalších ruských oligarchů napojených na Kreml, kteří na území EU drží podstatné majetky a jejichž potrestání navrhoval Navalný a jeho příznivci. Evropská unie podle svých zástupců nemohla tento krok učinit, protože neexistují hmatatelné důkazy, že Navalným označení oligarchové skutečně stojí za napadením a utlačováním jeho a jeho příznivců.

Autorka textu: Zuzana Šotová
Zdroj úvodní fotografie: Flickr CC

The post Kauza Navalný: Kdo jsou sankcionovaní Rusové? appeared first on investigace.cz.