Pavla Holcová
Obecně je vraždu novináře dost těžké vyšetřit. Podle neradostných statistik, které vede Výbor na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists), je 70 procent novinářů zavražděno kvůli příběhu, na němž pracují. Pouze deset procent vražd je nakonec objasněno. Pro porovnání – „obyčejné vraždy“ mají v Česku a na Slovensku objasněnost kolem 80 procent.
Půl roku je kritická doba, kdy se ještě dá něco zjistit, něco vyšetřit. Slovenská policie nás ale nechává bez odpovědí i na ty nejbanálnější otázky. Policie i prokuratura tvrdí, že jejich mlčení je vzhledem k odhalení a usvědčení pachatelů nezbytné. Tomu by se možná dalo věřit, kdyby jednými dostupnými informacemi nebyly ty o různých policejních selháních.
Slovenská média, která ze své podstaty mají enormní zájem na tom, aby byla vražda vyšetřena, informovala o několika zásadních selháních při vyšetřování:
- Na místě činu nebyl přítomný soudní lékař.
- Datum a čas úmrtí byl určen špatně, a to rovnou o tři dny. Správné datum úmrtí bylo určeno až tři týdny po vraždě.
- Policie včas nepožádala veřejnost, která se pohybovala v okolí místa činu, aby si řidiči archivovali nahrávky z bezpečnostních kamer v autech. Udělala to až 4. března, tedy v momentě, kdy už bylo příliš pozdě a většina záznamů byla ztracena.
- Detailní obhlídka okolí místa činu proběhla až měsíc po vraždě, 27. března.
- Šéf protikorupční jednotky NAKA Róbert Krajmer, o kterém Jano mimo jiné psal, byl mezi prvními policisty na místě činu. Policejní prezident Tibor Gašpar se to snažil vehementně popírat, Krajmera ale natočila TV JOJ.
Podle právníka rodiny Kuciakových Daniela Lipšica, který má přístup do vyšetřovacího spisu, policie během začátku vyšetřování zničila důležitý důkazní materiál. „Nebyli zabezpečené důkazy, přičemž některé znalci nalezli až následně na fotodokumentaci. Obhlídka byla dělána způsobem, že ještě před ní došlo k manipulaci s těly. Je možné, že byly zničeny stopy. To se ale už nedozvíme. A to je problém, protože obhlídka místa činu je neopakovatelný úkon,“ uvedl pro Televizi JOJ Daniel Lipšic.
K nám novinářům se navíc dostaly zprávy o tom, že spolupráce zahraničních policejních orgánů se slovenskými vyšetřovateli je poněkud komplikovaná, protože ti slovenští sdílejí jen minimum informací. To na důvěře ve zdárný pokrok ve vyšetřování zrovna nepřidá.
Po půl roce se lidé, kteří selhali, vracejí na politicky exponovaná místa – Róbert Krajmer, policista, který na místě činu neměl co dělat, a přece na něm byl mezi prvními, jde na slovenské ministerstvo vnitra. Na ministerstvo vnitra míří i Tibor Gašpar, policejní prezident, který byl nucen na nátlak veřejnosti odstoupit. Stal se poradcem slovenské ministryně vnitra Denisy Sakové (SMER – sociálna demokracia). A aby toho nebylo málo, Gašpar se stal poradcem i českého ministra vnitra za sociální demokracii Jana Hamáčka. Protože SMER se vždycky dokázal postarat o „Svoje lidi“. A „Naši lidé“ na oplátku konají, když nemají, a nekonají, když mají.
Jako novináři občas suplujeme práci policie. Abychom mohli odhalovat korupční schémata a praní peněz, postupně jsme se naučili policejní analytické postupy. Pokud se v následujících měsících budeme muset naučit i policejní postupy při vyšetřování vraždy, abychom měli aspoň nějakou představu o tom, co se oné noci stalo, jdeme do toho. Není totiž nic horšího než nevědět. Zejména pro novináře.