Andrej Babiš si přes své offshory poslal skoro 400 milionů korun, za které si posléze koupil nemovitosti na francouzské Riviéře, včetně zámečku Bigaud. Operace nese znaky praní peněz, shodují se odborníci.
V červenci roku 2009 požádala francouzská právní kancelář DB Artwell Advocats své kolegy z Panamy (právní kancelář Alcogal) o speciální službu pro svého českého klienta: zákazník chtěl anonymně založit firmy v diskrétních daňových rájích. Tím klientem byl Andrej Babiš, dnešní český premiér. O čtyři měsíce později Babiš tuto strukturu využil, aby z jedné své společnosti do druhé přesunul 15 milionů eur (tehdy 381 milionů korun) – svým způsobem neudělal nic jiného, než že poskytl sám sobě půjčku. A to na nákup šestnácti luxusních nemovitostí ve Francii včetně zmíněného zámečku Château Bigaud na Azurovém pobřeží.
Odborníci se shodují, že transakce nese znaky praní peněz. „Žádná normální obchodní transakce by takhle nikdy nevypadala,“ říká bývalý vyšetřovatel finanční kriminality, dnes konzultant pro boj proti praní špinavých peněz Kamil Kouba.
Utajená operace se po letech dostává na světlo díky tomu, že z panamské právní kanceláře Alcogal unikly dokumenty, které získalo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ), jež následně přizvalo ke spolupráci reportéry z investigace.cz. Na základě těchto dokumentů je možné zrekonstruovat, co se po objednávce offshorové struktury od Babišových advokátů dělo dál. (Dokumenty najdete v naší Neprůstřelné sekci.)
Ostrov, na kterém nechtějí novináře
Panamská právní kancelář Alcogal založila pro svého klienta Andreje Babiše první firmu, Blakey Finance Limited, na Britských Panenských ostrovech. Jednatelem se stal Fernando Gil, nastrčený ředitel, jehož služby panamská kancelář pravidelně využívá. Dokonce tak často, že za svoji kariéru je veden jako jednatel ve více než 36 000 panamských společnostech. Za jeden Gilův podpis na právních dokumentech si Alcogal účtuje 50 dolarů. Nebýt úniku dokumentů, jméno držitele akcií Andreje Babiše by se nikdy nikdo nedozvěděl, protože bylo dohledatelné pouze v archivech právní kanceláře.
Britské Panenské ostrovy nebyly vybrány náhodou. Jde o zámořské území Spojeného království s přibližně 30 000 obyvateli, kde bylo v roce 2019 registrováno přes 300 000 aktivních firem. Ostrovy jsou kromě svých pohlednicových pláží známé tím, že je prakticky nemožné dohledat informace – jinde běžně dostupné v obchodním rejstříku – nejen o skutečném majiteli, ale často i o adrese firem, přes které tečou stamiliony dolarů.
- Index utajení
Reportéři investigace.cz na Britské Panenské ostrovy vyrazili, aby tam vyhledali sídlo Babišovy firmy Blakey Finance Limited. Na toto karibské souostroví jim však místní vláda zakázala vstup na základě toho, že jsou novináři a přijíždějí na turistické vízum. „Sdělili nám, že jejich policejní složky zjistily, že jsem kontaktoval určité osoby na tomto ostrově s tím, že bych s nimi chtěl dělat rozhovor,“ popisuje situaci redaktor investigace.cz Lukáš Nechvátal. „Na moje žádosti o rozhovor a informace mi sice nikdo neodpověděl, ale dostal jsem se na jakýsi seznam nežádoucích osob a normální turistické povolení ke vstupu do země mi nestačilo. Podle místní vlády a šéfa imigračního oddělení jsem chtěl na ostrově pracovat, k čemuž potřebuji pracovní povolení.“
Kde jsou ti páni?
Šest týdnů po založení Blakey Finance do této firmy Andrej Babiš nalil 15 milionů eur, což se odrazilo v navýšení hodnoty jejích akcií (v přepočtu z eura na americkou měnu šlo o 22 160 000 dolarů). Firma poslala celý svůj kapitál jako půjčku další společnosti patřící Babišovi – Boyne Holding LLC, registrované ve Washingtonu. I tato společnost měla nastrčené ředitele – byli to Edgardo E. Díaz a María Vallarino, oba dodala panamská právní kancelář Alcogal.
Americká firma měla za tyto peníze nakoupit šestnáct konkrétních nemovitostí ve Francii, a to prostřednictvím své monacké dceřiné firmy SCP Bigaud (z 99,9 % ji vlastnil Boyne Holding a z 0,1 % Andrej Babiš osobně).
Právě tady začínají vycházet najevo skutečnosti, které nasvědčují tomu, že celá půjčka byla jen naoko. Ve smlouvě o půjčce jsou totiž chyby a také vynechané zásadní informace.
Za půjčku v tehdejší hodnotě 381 milionů korun nikdo neručil, ani nebyla kryta zástavou. Ve smlouvě o půjčce nebyl rovněž nastaven žádný jiný mechanismus, který by měl garantovat, že bude splacena.
Přestože byla půjčka určena americké firmě Boyne Holding LLC na nákup nemovitostí, ty nakonec kupuje třetí společnost (totiž zmíněná monacká firma SCP Bigaud), která – což je důležité – nemá vůči věřiteli Blakey Finance žádný smluvní vztah. Takže pokud by americký dlužník přestal splácet, nepropadají nakoupené nemovitosti věřiteli.
Půjčka je ve smlouvě definována tak, že je splatná společně i s úrokem, a to 17. září 2019. Jenže obě firmy – jak věřitel, tak dlužník – před splatností půjčky zanikly bez jakéhokoli nástupce (Blakey Finance v roce 2015 a Boyne Holding v roce 2018). Není tedy jasné, jestli půjčku v hodnotě téměř 400 milionů korun vůbec někdy někdo splácel a zda ji někdy někdo vymáhal.
Když právníci v roce 2015 karibskou firmu Blakey Finance likvidovali, do dokumentů napsali, že společnost žádné dluhy ani majetky – v tomto případě pohledávky – nemá.
Pandora Papers: Momenty z podnikání Andreje Babiše
Co se s pohledávkou za půjčku mohlo stát ale naznačují další dokumenty. Společnost Boyne v roce 2013 schválila rozhodnutí, že její majetek – v tomto případě pohledávka ve výši 15 milionů eur (oněch 381 milionů korun) – může být zastaven oproti dvěma bankovním půjčkám ve výši 8 milionů eur, resp. 4 milionů eur od monacké pobočky banky Société Générale Private Banking. Jestli tato půjčka byla skutečně poskytnuta, už ale z dokumentů patrné není.
Půjčka jako poslední stupeň celé transakce by podle bývalého vyšetřovatele Kouby mohla být dalším znakem praní peněz. Společnost totiž od té chvíle může jako oficiální zdroj peněz uvést bankovní půjčku.
Na kauze Pandora Papers pracujeme spolu s dalšími 600 novináři již několik měsíců.
A to i díky komunitě dárců, která naši práci podporuje. Přidejte se k těm, co nezávislou žurnalistiku podporují.
