Ruská tajná služba FSB i rodina prezidenta Putina praly peníze v Česku. Vyplývá to z nově zveřejněného auditu Danske bank, která stála v centru skandálů známých jako Laundromat.
Jednou ze zásadních kapitol auditu je rozklíčování finančního schématu zvaného Lantana Group. Jde o skupinu firem na Marshallových ostrovech, Seychelách nebo ve Velké Británii, z nichž minimálně jedna měla bankovní účet i v Česku. Schéma Lantana Group vytvořil bankéř a bratranec ruského prezidenta Igor Putin s právníkem pracujícím pro ruskou tajnou službu FSB a jeho kolegou, dnes už odsouzeným za finanční podvody. Platby, které z Lantana Group doputovaly do Česka, byly většinou za nájmy.
Posvítili si na Lantanu
V létě 2006 vycestoval vysoce postavený ruský úředník do Estonska. Tamní finanční úřad chtěl varovat před mimořádně velkým případem praní špinavých peněz z Ruska. Tato kauza vešla o sedm let později do dějin jako „skandál Danske Bank“ – největší objasněná operace praní peněz v moderní historii.
Tím úředníkem, který na kolosální zločin upozornil, byl Andrej Kozlov – první místopředseda Centrální banky Ruské federace. Na jak velký podvod přišel, se však nikdy nedozvěděl. Tři měsíce po návratu z Tallinu byl totiž zavražděn.
Skandál Danske Bank spočíval v tom, že přes estonskou pobočku největší dánské banky proteklo z Ruska a dalších postsovětských republik do Evropy více než 200 miliard dolarů (téměř 4,5 bilionu korun). Jedním z klíčových nástrojů na praní peněz byly firmy okolo společnosti Lantana, jež si mezi sebou přeposílaly až devadesát milionů dolarů (téměř dvě miliardy korun) týdně.
Autor schématu Igor Putin spolu se svým kolegou a právníkem FSB Alexandrem Grigorijevem a později stíhaným finančníkem Alexejem Kulikovem se snažili, aby je s Lantana Group nikdo jen tak nespojil. Proto celé schéma opřeli o offshorové firmy, které jim měly zajistit anonymitu. A nějakou dobu to fungovalo.
Z auditu totiž vyplývá, že úředníkům v estonské pobočce Danske Banky se původně nedařilo zjistit, kdo se za celým schématem okolo Lantany skrývá. Moc se o to ale ani nesnažili. Stačila jim jména firem z Marshallových ostrovů a Seychel, což je v běžné bankovní praxi naprosto nepřijatelné.
Kdo za firmami stojí, tak šéfům estonské finanční jednotky pravděpodobně řekl až právě Andrej Kozlov, který za to podle amerických diplomatů možná zaplatil životem.
Agent, zloděj a prezidentův bratranec
Lantanou teklo tolik peněz, že firmy z této skupiny dostaly přidělenou vlastní bankéřku. Přestože se na pohyby na účtech firem kolem Lantany v jednom období dívala i 36krát za den, nikdy jí transakce typu půjčky 1,8 miliardy USD společnosti, která peníze obratem přeposlala jako půjčku další firmě, nepřišly podezřelé.
„Není úplně běžné, aby takto rizikový zákazník s firmou založenou jen pár měsíců před otevřením účtu, o které se na Googlu nedají dohledat žádné informace, nemá ani svoji webovou stránku a jejíž sídlo je v paneláku, generoval takový obrat,“ stojí ve zprávě auditorů.
Okolo roku 2013 byly částky peněz, které proudily přes účty Lantana Group, už tak vysoké, že to nadále nešlo ignorovat. „Měli jsme z toho špatný pocit,“ řekl auditorům šéf mezinárodního a soukromého bankovnictví Danske Bank. „Nevěděli jsme, jak máme ty transakce chápat,“ dodal na vysvětlenou.
To byl podle mezinárodního práva přesně ten okamžik, kdy měli celé skupině firem kolem Lantany veškeré finance na účtech zmrazit a samotné finanční čachry nahlásit estonské policejní finanční jednotce. Místo toho ale raději upozornili Lantanu, aby se stáhla a své bankovní účty v bance uzavřela. Tím napomohli jak bance samotné, která se vyhnula vyšetřování, tak Lantaně, jež nepřišla o žádné peníze.
V Česku
Lantana group posílala peníze i do Česka, a to skotské firmě Salamandra & Co LLP. Ta má dvě panamské jednatelky: Nilku Urietu a Deliu Torres Vargas. Obě sedí v představenstvu dalších stovek firem. Platby ve výši téměř půl milionu korun, které Salamandra z Lantany obdržela, měly být za „dopravu“. Jenže tato skotská firma podobné dopravní služby neposkytuje, a navíc existuje jen na papíře. Nemá žádnou webovou stránku a jedna z mála informací, které o ní internetové vyhledávače podávají, je obžaloba, podle níž se Salamandra vyskytuje v podvodu s DPH. Tato firma měla z nejasného důvodu účet v české pobočce Raiffeisenbank.
Na dotaz, za jakých okolností by Raiffeisenbank otevřela účet společnosti bez toho, že by v Česku sídlila nebo podnikala, nedalo se o ní nic dohledat a k otevření účtu jen někoho zplnomocnila, odpověděla tisková mluvčí banky Petra Kopecká:
„Banka posuzuje možnost navázání smluvního vztahu s každým klientem individuálně. Klient tedy musí vysvětlit svůj podnikatelský záměr a důvod pro existenci účtu v České republice. (…) Standardně také platí, že banka nepřijímá plné moci za účelem prvotního navázání smluvního vztahu.”
Jak je tedy možné, že banka přece jen účet otevřela, nám už tisková mluvčí nebyla schopna říct s tím, že se k jednotlivým klientům nevyjadřují.
Další platby pak znějí mnohem reálněji. Na účty v České spořitelně a Komerční bance putovaly z Lantany peníze za ubytování s poznámkou „příjem z nájmu Fort Seazon“ a „poplatek za apartmán 419“.
Závěry auditu, jenž explicitně zmiňuje schéma kolem Lantana Group, jsou takové, že většina podezřelých plateb v bankách byla provedena pro klienty z bývalého Sovětského svazu včetně Ruska. Lidé, kteří za těmito vklady stáli, byli velmi často z vládnoucích elit a snažili se i nelegálně získané peníze vyvést z Ruska tak, aby o ně nepřišli v případě, že upadnou v nemilost. Jak ale ve svém výzkumu uvádí Polský institut mezinárodních otázek (PISM), část těchto fondů může být přímo spravována i státem, jenž takové peníze může používat například na hybridní válku, politické aktivity zahraničních proruských organizací, lobbing v energetice nebo na financování dezinformačních kampaní.