Pavla Holcová, Lawrence Marzouk, Ivan Angelovski
Oficiální stanovisko českého ministerstva zahraničí říká: „V roce 2016 jsme neudělili žádnou exportní licenci na vojenský materiál do Sýrie.“ A přesto se tam zdejší zbraně a munice dostaly. Jde o dodávky odeslané původně do Spojených států. Pentagon zaručil českým úřadům, že koncovým uživatelem bude americká armáda. Ve skutečnosti je následně přeposlal do Sýrie. Oficiálně na školení a vybavení rebelů bojujících proti Islámskému státu a prezidentu Asadovi.
Teď už bereme všechno
Z veřejně dostupných dokumentů jsme zjistili, že americké ministerstvo obrany nakoupilo ve středoevropském regionu zastaralé AK-47, granátomety, minomety a další sovětskou vojenskou techniku téměř za půl miliardy dolarů (přibližně 12,5 miliardy korun). Tu pak předalo dál do Sýrie – přičemž obchodním partnerům nepravdivě sdělovalo, že uživateli budou Američané.
Pentagon chtěl původně v rámci syrského programu Train and Equip (Proškol a vybav) investovat 500 milionů dolarů do vojenského vybavení a zaškolení umírněných syrských bojovníků, kteří by se postavili ISIS. V plánu bylo nakupovat moderní americké zbraně. Tento program ale nedopadl podle představ Pentagonu, protože jen malá část proškolených a vybavených bojovníků opravdu stanula v bojové linii.
Proto Washington v září roku 2015 oznámil změnu plánu. Peníze byly z původního školícího programu přesměrovány čistě na vojenské vybavení skupin, které už s Islámským státem bojovaly. Konkrétně jde o přibližně 50 tisíc převážně kurdských bojovníků, kteří bojují proti Islámskému státu v severní Sýrii.
Ke změně došlo i ve výběru nakupovaných zbraní. Pentagon upustil od moderní americké techniky a dal přednost nákupu zastarávajících armádních přebytků sovětské provenience ze skladů balkánských zemí a středovýchodní Evropy. S tím, jak postupují boje o město Rakka, hlavní sídlo Islámského státu, nastává nouze o zbraně i střelivo, takže Pentagon slevil ze svých požadavků jak na kvalitu, tak na stáří dodávané techniky. Například u stáří munice nyní místo původních pěti let připouští dokonce až čtyřicet let.
Jak to funguje
Nákupy zbraní a munice pro syrské rebely probíhají třemi způsoby.
Část zbraní nakupuje Pentagon v rámci velení speciálních operací (Special Operations Command – SOCOM), druhým nákupčím je oddělení vojenské výzbroje. Třetí oddělení amerického ministerstva obrany, které ve velkém nakupuje zbraně a munici sovětského stylu s plánem dodat je do Sýrie, se jmenuje Project Manager for Maneuver Ammunition Systems, PM-MAS. Toto oddělení má oficiálně zabezpečovat dodávky zbraní z postkomunistické Evropy pro americkou armádu, „další agentury“ a jejich partnery.
S programem PM-MAS je spojeno hned několik skandálů. PM-MAS vybrali nezkušeného a nekvalifikovaného obchodního partnera, takže náklad bosenské munice, který měl zamířit do Iráku, zmizel.
Podobně skandální byl případ nákupu údajně albánské munice. Ta ale pocházela z Číny a v Albánii byla jen přebalena do nových krabiček a odeslána jako albánská munice do Afghánistánu. Spojené státy americké totiž podle vlastních zákonů nesměly čínskou munici nakupovat. Tato kauza vstoupila i do populární kultury, v roce 2016 o ní vznikl film War Dogs (česky Týpci a zbraně).
Prozkoumali jsme sedm veřejných zakázek, které v roce 2016 zadával PM-MAS. Zjistili jsme, že se v nich jedná o nákup zbraní z Česka, Ukrajiny, Srbska, Bulharska, Rumunska a Gruzie. Podle dokumentů jsou zbraně nakupovány pro již zmíněný syrský program Train and Equip. Hodnota těchto sedmi veřejných zakázek je 71 milionů dolarů (1,7 miliardy korun), celkový objem zbraní putujících odtud do Sýrie je ale pravděpodobně mnohonásobně větší.
Masivní nákupy zbraní sovětského typu se nelíbí Rusku. Ruské ministerstvo zahraničí veřejně odsoudilo vývoz bulharských a rumunských zbraní do Sýrie. Navíc prohlásilo, že tyto dodávky vojenského materiálu nejsou jen porušením mezinárodních závazků o obchodu se zbraněmi, ale že zbraně jsou vyráběny nelegálně, protože licence na výrobu těchto zbraní už vypršely.
Zbraně na Blízký východ… Co by se tak mohlo zvrtnout?
Pro každý vývoz zbraní potřebuje exportér předložit sérii dokumentů, aby dostal exportní licenci. Tu schvaluje ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu a obchodu. Jeden z dokumentů – takzvaný certifikát koncového uživatele – má garantovat, aby se zbraně nedostávaly k teroristům nebo do nepřehledných občanských válek nebo konfliktních zón.
Uvádět nepravdivé informace v certifikátech konečného uživatele je proto nelegální. A podle dokumentů, které máme k dispozici, Pentagon v tomto ohledu selhal. V dokumentaci tvrdil, že koncovým uživatelem zbraní bude americká armáda, nikoliv syrští rebelové.
České ministerstvo zahraničí ke zjištění, že čeští zbrojaři jen od září 2015 dodali do Sýrie zbraně za 1 704 780 000 korun, nejprve sdělilo, že se k „čistě spekulativním informacím“ nebude vyjadřovat. Když jsme tiskovému oddělení ministerstva poskytli dokumenty, které prokazují, že zbraně z Česka nakoupené americkou vládou jsou opravdu používány v Sýrii, oficiální reakce byla následující:
„Odpovědnost za dodávky pro konečné uživatele v USA je plně v kompetenci daných konečných uživatelů v USA, a to i v případě možných dodávek v rámci programů zahraniční vojenské pomoci. ČR tyto programy podporuje, jelikož cílí k posílení mezinárodní bezpečnosti (včetně EU a ČR) včetně boje proti (eliminace) ISIL a dalším teroristickým organizacím po celém světě (…)”.
Je proto otázkou, zda se ministerstvo zahraničí stalo obětí nepravdivých informací Američanů, nebo zda od počátku vědělo, kde zbraně reálně skončí.
Jen tři dny poté, kdy jsme na české ministerstvo zahraničí zaslali dokumenty z americké databáze veřejných zakázek, které jasně ukazovaly, že zbraně dodané z Česka rovnou poputují do Sýrie, byly údaje v této databázi změněny. Tak, aby v nich nebyla žádná zmínka o Sýrii. Ve stejnou dobu byl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek v USA na meetingu Globální koalice pro boj s ISIS.
Roy Isbister z neziskové organizace pomáhající budovat bezpečné zóny v oblastech konfliktu Saferworld k tomu říká:
„Američané, Evropané a mnohé další státy spoléhají na certifikáty koncového uživatele jako klíčový nástroj, který má zabránit tomu, aby se zbraně oficiálně dostávaly do rukou zločinců, teroristů, gerilových bojůvek nebo brutálních diktatur, které potlačují občanské svobody. Pokud se někdo, kdo má certifikáty koncového uživatele kontrolovat, rozhodne používat nebo schvalovat falešné údaje, aby kryl dodávky zbraní do Sýrie, riskuje zhroucení celého kontrolního systému.“
Patrick Wilcken, odborník na obchod se zbraněmi z neziskové organizace Amnesty International, dodává, že masivní příliv zbraní do tohoto regionu může značně ovlivnit budoucnost Blízkého východu:
„Vzhledem k nedostatku bezpečnosti v této oblasti je velmi pravděpodobné, že zbraně budou dále v oběhu, a tím pádem bude velmi složité upevňovat mezinárodní právo a smlouvy na ochranu základních lidských práv.“