Europol: drogový byznys v Evropě jen kvete

Europol: drogový byznys v Evropě jen kvete

Leona Kunayová

Evropský policejní úřad, Europol, koncem loňského roku vydal zprávu: „Jak ilegální drogy napomáhají organizovanému zločinu v Evropě“. V ní se mimo jiné můžete dočíst o klíčové roli drog ve financování mezinárodního terorismu a praní špinavých peněz.

Nejoblíbenější drogou je u evropských překupníků kokain. Do jeho pašování se zapojuje nejvíce organizovaných kriminálních skupin působících na území EU. Výdělky z jeho prodeje se pouze v Evropské Unii odhadují na téměř šest miliard eur (přes 150 miliard korun). Mezi největší producenty této drogy patří Kolumbie, Peru a Bolívie. Do Evropy se kokain dostává především v lodních kontejnerech, které připlouvají do velkých přístavních měst, odkud se distribuují po celé Evropě.

Marihuana drží primát jakožto nejčastěji konzumovaná droga. Do Evropské unie se pašuje buď v rostlinné podobě především z Albánie, či ve formě pryskyřice, sloužící k výrobě hašiše. Ta pochází nejčastěji z Maroka. Popularita této drogy meziročně stále stoupá. A zvýšená poptávka generuje vyšší zisky.

Poptávka po heroinu naopak mírně klesá, stále se však dováží ve velkém množství. Nejvíce heroinu se na světě vyrábí v Afghánistánu, do Evropy putuje tradičně takzvanou balkánskou cestou. V poslední době se stává významnou i další trasa – přes státy jižního Kavkazu. Většina kriminálních skupin, které se na pašování drog podílí, nezůstává u obchodování s jedním typem drog, ale nabízí jich hned několik.

Nové výzvy

Technologický pokrok ulehčuje práci i lidem z organizovaného zločinu. Nové možnosti pašerákům nabízí například rozvoj dronů, které jsou dnes schopny převážet stále těžší náklady. Tím se stávají ideálním dopravním prostředkem pro přeshraniční transport drog. Současně s tím pokročily metody šifrování dat, které jsou kriminálními skupinami hojně využívány. To, spolu s anonymitou Dark webu a kryptoměn, významně ztěžuje práci vyšetřovatelům.

Přidružená trestná činnost

K pašovaní drog je přidružena spousta dalších kriminálních aktivit. Praní špinavých peněz umožňuje legalizovat výnosy, které organizovaným skupinám z drog plynou. Jen v roce 2014 byl v zemích EU nahlášen finančním analytickým útvarům milion podezřelých transakcí. Alarmující je i podíl případů, které byly prošetřeny – pouhých deset procent. A sotva jedno procento z těchto nelegálních výnosů bylo zkonfiskováno úřady.

Zisky plynoucí z prodeje drog jsou hlavním zdrojem financí pro teroristické skupiny. Podle zprávy Europolu například existuje důvodné podezření, že zločinci, kteří jsou zapojeni do výroby syntetických drog v EU, jsou také zapojeni do výroby amfetaminu, ze kterého se vyrábí droga Captagon. Ta slouží jako stimulant v boji používaný teroristickými skupinami, včetně organizace Islámský stát (ISIS).  Jeho výroba je ve většině států zakázána od roku 1986.

Shrneme-li závěry zprávy Europolu, drogovému byznysu se na území Evropské unie daří. I když byly zaznamenány dílčí pokroky vytyčené v Evropské drogové strategii 2013-2020, pokles nabídky drog v evropském prostoru nenastal.

Hlavní osobnost španělského korupčního skandálu Gürtel míří do vězení

Lukáš Nechvátal

V největším korupčním skandálu, jaký kdy Španělsko zažilo, bylo za širokou škálu zločinů (přijímání úplatků, padělání dokumentů, zpronevěra, praní peněz, ovlivňování obchodu a další) obžalováno celkem již 37 lidí (z nichž 29 bylo i odsouzeno). Ti byli napojeni na španělskou Lidovou stranu (Partido Popular), jednu ze čtyř největších politických stran ve Španělsku.

Jako jeden z posledních si rozsudek vyslechl podnikatel a hlavní strůjce celého korupčního ústrojí Francisco Correa. Případ je po něm pojmenovaný – slovo correa znamená v překladu pásek, stejně jako v němčině gürtel.

Ten ve spolupráci s členy krajských zastupitelstev z Lidové strany vytvořil důmyslnou úplatkářskou síť, pomocí které ovlivňoval přidělování veřejných zakázek v krajích ve prospěch svých firem (a za poplatek i v prospěch „spřátelených“ firem). Soud ho jakožto hlavního aktéra odsoudil k 51 letům vězení.

Spolu s ním byl odsouzen i bývalý pokladník španělské Lidové strany Luis Bárcenas. Ten však vyšetřovatelům zpřístupnil účetní knihy týkající se korupčního fondu strany, které významně pomohly při vyšetřování, a dostal tak „pouze“ 33 let vězení a pokutu ve výši přesahující 44 milionů euro. O případu informoval španělský deník El País.

Kromě dvou odsouzených zmíněných výše, dostaly trest i jejich manželky. Rosalía Iglesias, žena Louise Bárcenase, dostala 15 let vězení a Carmen Rodríguez Quijano, bývalá žena Francisca Correi, 14 let a 8 měsíců. V případu byla odsouzena i bývalá ministryně zdravotnictví Ana Mato, která nyní musí zaplatit celkem 27 857 euro, tedy hodnotu zájezdů a darů, které v průběhu působení Gürtelu dostala ona a její rodina. Trest dostala i přes to, že v korupčním skandálu pravděpodobně nebyla zapojena přímo ona, ale její bývalý manžel a dřívější starosta španělské obce Pozuelo de Alarcón Jesús Sepúlveda. Ten byl odsouzen ke 14 letům vězení.

Popularita španělské Lidové strany skokově klesla. Někdejší největší a nejoblíbenější španělská strana tak jen od konce roku 2016 ztratila téměř polovinu svých voličů a momentálně se těší oblibě u 19,1% podporovatelů.

Washington Post, Guardian a Süddeutsche Zeitung komentují zabavený mobil novinářky Pavly Holcové

Zpráva o zkonfiskovaném mobilním telefonu Pavly Holcové slovenskou policií se minulý týden přenesla i přes Atlantik. Komentátor The Washington Post, Jason Rezaian, míní, že jedinou možností, jak by si slovenská policie mohla zachovat tvář, je mobilní telefon ředitelce Českého centra pro investigativní žurnalistiku neprodleně vrátit.

„Veřejné zostuzení vlád – zejména těch nestabilních – kvůli jejich špatným krokům je jedním z nejlepších nástrojů, které se v zemích, kde dosud právní stát nebyl úplně oslaben, nabízejí,” zamýšlí se Jason Rezaian nad Slovenskem, jež ještě vloni dosahovalo na jednu z nejvyšších příček hodnocení svobody tisku na světě.

Bratislava se totiž od loňska v žebříčku mezinárodní organizace Reportéři bez hranic propadla ze 17. na 27. místo. Zásadní podíl na tomto propadu měla právě vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Slovenská policie Pavle Holcové zabavila mobilní telefon na základě příkazu Úřadu speciální prokuratury. Po osmihodinovém výslechu, ke kterému se dostavila dobrovolně v dobré víře, že tamní policii pomůže ve vyšetřování vraždy jejího kolegy a kamaráda Jána Kuciaka. Slovenští vyšetřovatelé ji upozornili, že pokud svůj mobilní telefon neodevzdá, bude nucena zaplatit pokutu ve výši 1650 eur. A dodali, že i poté si jej stejně vezmou. Argumentaci, že mobilní telefon obsahuje citlivá data, která se týkají mezinárodních kauz, jež nemají žádnou spojitost s vraždou Kuciaka, policie ignorovala.

O případu, který ve své podstatě útočí na svobodu novinářské profese a právo na ochranu identity zdroje, psal i britský The Guardian a německé Süddeutsche Zeitung.

 

Londýn chce zprůhlednit britské daňové ráje – zavedením veřejných rejstříků

Jakub Šimák

Britská zámořská území, zejména ostrovy v Karibiku, byla dlouhou dobu atraktivní pro zahraniční firmy a bohaté cizince kvůli jejich nulovým či velmi nízkým daním, nízké míře ekonomické regulace a skutečnosti, že jsou součástí důvěryhodného britského právního systému. Londýn nad těmito benefity, které do tamních jurisdikcí přitahovaly i firmy či osoby s nekalými nebo přímo kriminálními úmysly, přivíral oči – kvůli podpoře místních ekonomik mnohdy geograficky velmi izolovaných území. Po skandálních kauzách typu Panama Papers a zveřejnění odhadu britské Národní agentury pro vyšetřování kriminality, který tvrdí, že přes Británii se ročně propere 90 miliard liber (2,6 bilionu korun) kriminálního původu – na čemž mají dle zprávy zámořská teritoria zásadní podíl – došla Londýnu trpělivost.

Velká Británie tak minulé úterý rozhodla, že přinutí svých 14 zámořských území, aby zavedla veřejné obchodní rejstříky. Pouze jejich prostřednictvím lze totiž dohledat vlastníky společností, které v těchto teritoriích zřizovaly svá sídla kvůli laxní daňové legislativě nebo anonymizaci vlastnictví. Důvodem rozhodnutí poslanců britského parlamentu je boj proti korupci a daňovým únikům, jimiž jsou tyto malé entity – nazývané též daňovými ráji –  nechvalně proslulé.

Dosud zámořská území zpřístupňovala informace o registrovaných společnostech pouze na výslovnou žádost britských úřadů. Spadají totiž pod suverenitu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Dodatek k britskému Zákonu o sankcích a proti praní špinavých peněz jim nově ukládá povinnost zprovoznit veřejné rejstříky fyzických a právnických osob do roku 2020.

Toxické bohatství

Margaret Hodge, poslankyně za britskou Labour Party, která legislativní dodatek prosadila společně s konzervativcem Andrew Mitchellem, zmínila, že veřejné rejstříky zabrání kriminálníkům „schovávat jejich toxické bohatství“, které po „proprání peněz zpět do legitimního systému často slouží nekalým účelům“. „Po zavedení rejstříků budeme vědět kdo co a kde vlastní a budeme schopni sledovat toky peněz,“ dodala poslankyně s tím, že veřejné rejstříky tak umožní veřejnou kontrolu offshorových firem ze strany médií a občanské společnosti. Zákon nicméně nebude retroaktivní – zpětně účinný – což znamená, že nebude možné zjistit, kdo v minulosti reálně offshorové firmy vlastnil. Proto se nedá očekávat, že by tento zákon přinesl nová zásadní odhalení. Jde spíše o prevenci.

Britské Panenské ostrovy

 

Ze strany některých britských zámořských území – mezi něž patří například Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy či Bermudy – se však proti legislativní iniciativě zvedla vlna nevole. Premiér Britských Panenských ostrovů, Orlando Smith, opatření nazval „velmi chybnou politikou“ a dodal, že bude mít negativní dopad na tamní ekonomiku, jež je dosud vyčerpaná z likvidace škod po loňském ničivém hurikánu.

„Pokud by se jednalo o globální standard, podvolili bychom se, ale protože je nám [opatření] vnucováno Velkou Británií, chápeme je jako nespravedlivé a diskriminační“, nechal se slyšet Smith.

Podle odhalení Transparency International více než polovina společností, které figurovaly v globální kauze Panama Papers, měla sídla právě na Britských Panenských ostrovech. Mezinárodní organizace Global Witness odhaduje, že přes ně jen z Ruska v letech 2007-2016 proteklo 68 miliard liber (2 biliony korun). České centrum pro investigativní žurnalistiku mělo jako jediné v Česku k dokumentům kauzy Panama Papers přístup.

Top manažer banky z kauzy Ázerbájdžánské čističky na peníze končí

Lukáš Nechvátal

V kauze Ázerbájdžánské čističky na peníze jsme zjistili, že estonská pobočka Danske bank přehlížela více než podezřelé transakce, které přes ni z několika britských skořápkových firem proudily. Jako jeden ze zdrojů peněz měla posloužit vytunelovaná ázerbajdžánská banka. Vzhledem k tomu, že do podvodu byli zapojeni vysoce postavení ázerbájdžánští politici a funkcionáři, jako například zástupce ředitele protikorupčního úřadu, kauza nebyla nikdy řádně prošetřena.

Mimo jiné jsme odhalili, že ázerbájdžánská a ruská vláda prostřednictvím čtyř skořápkových, offshoreových firem praly špinavé peníze, uplácely evropské politiky, nakupovaly luxusní zboží a investovaly do nemovitostí. Ony čtyři inkriminované firmy měly účty právě v estonské pobočce Danske bank, která na transakcích neshledala nic podezřelého. Podle informací OCCRP takto mohlo „vypráno“ až 10 milionů dolarů denně.

Vedoucí obchodního bankovnictví Danske bank Lars Morch, který měl mimo jiné od roku 2012 na starosti finanční operace v Pobaltí a všechno se mu tak dělo doslova pod rukama, se rozhodl odstoupit.

Vyvražďovanie nevinných

Vyvražďovanie nevinných

Eva Kubaniova, IRPI

21. marca si Taliansko pripomína spomienku na všetky nevinné obete talianskej mafie. Táto národná spomienka sa tento rok konala na 14000 miestach v Taliansku, ale aj v iných európskych krajinách a v Latinskej Amerike. Koľko nevinných ľudí bolo zabitých talianskymi mafiami, zasiahnutých v krížovej paľbe, zabitých pri vydieraní alebo náhodne? Talianski kolegovia z Investigative Reporting Project Italy (IRPI) uverejňujú neuveriteľné číslo 1130 obetí. Medzi nimi je 125 žien a 105 mladých. Prostredníctvom dvoch interaktívnych infografík zozbierali všetky mená, miesta, dátumy, za ktoré bol mafiánsky syndikát zodpovedný za posledných 150 rokov.

Mafia vraždí: Nevinné obete od roku 1861 až do dneška

Prvý graf je rozdelený na päť menších okien. Čiastková infografika na ľavej strane zobrazuje mapu celého Talianska posiateho bodkami rôznej farby a veľkosti. IRPI farebne odlíšilo štyri hlavné mafiánske klany a veľkosť bodov priamo úmerne narastá s počtom zabitých ľudí v danom meste. V hornej časti grafu si môžeme vyselektovať konkrétny rok alebo vymedziť obdobie na časovej osi. V dolnej časti sú numericky vyčíslené počty mŕtvych, ktoré sa pripisujú jednotlivým mafiánskym skupinám. V pravej časti infografiky vidíme jednotlivé regióny, ktoré si rozdelili hlavné mafiánske skupiny. Žltou farbou sú označené vraždy skupiny Camorra v Kampánii, zelenou Sacra Corona Unita v Apúlii, oranžovou farbou je označená ‘Ndrangheta v Kalábrii a červenou Cosa Nostra na Sicílii. Druhý graf prehľadne ukazuje počet zabitých ľudí jednotlivými zločineckými skupinami a selektuje ich na základe pohlavia a roku.

Štyri hlavné mafiánske prúdy

Cosa Nostra je mafia pôsobiaca na Sicílii už od prvej polovice 19. storočia. Organizačne sa člení na tzv. rodiny. Sú to skupiny, ktoré nemusia byť prepojené pokrvným vzťahom, vyznačujú sa však veľkou mierou solidarity a pocitom výnimočnosti. Sú to zároveň aj koordinačné jednotky, ktoré kontrolujú vymedzené územie.

V susednom regióne Kalábria pôsobí skupina ‘Ndrangheta. Od ostatných skupín sa líši najmä horizontálnou štruktúrou. Podľa odhadov má asi 7000 členov, ktorí si rozdelili moc do odhadom 100 až 150 klanov. Manželstvá sa uzatvárajú iba medzi klanmi a jednotliví členovia sú teda pokrvní príbuzní. Kariérny postup si člen zabezpečí prevedením kriminálnej činnosti a tým preukázaním, že do skupiny patrí a je jej verný. Členmi sa môžu stať aj ženy.

Oblasť Neapola a celej Kampánie je ovládaná ďalšou zločineckou skupinou – Camorra. Už dávno nepôsobí len v Taliansku. Na prelome 19. a 20. storočia sa členom Camorry podarilo utiecť do USA, kde založili taliansko-americkú mafiu. Dnešné aktivity Camorry sa viažu najmä na obchod s drogami a zbraňami, ilegálne spracovanie priemyselného odpadu a zneužívanie dotácií Európskej únie. Historicky sa niekoľkokrát podarilo zatknúť popredných členov Camorry, skupina sa vždy opätovne zreformovala a rozšírila dokonca aj do iných krajín Európy, vrátane Českej republiky.

Najmladšou zločineckou organizáciou je Sacra Corona Unita, pôsobiaca v oblasti Apúlie. Formovala sa v 80. rokoch 20. storočia ale do povedomia verejnosti sa dostala až v roku 1990 po sérii atentátov.

Právnická kancelář Mossack Fonseca, díky které známe slovo „offshore“, zavírá krám

Vše začalo v roce 2015 únikem 11,5 milionů finančních dokumentů z této advokátní kanceláře, které se s pomocí anonymního whistleblowera dostaly do rukou investigativních novinářů. Do následného rozkrývání korupčních schémat, které tyto dokumenty prokazovaly, se pustilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (International Consortium of Investigative Journalists, ICIJ), jehož jediným tuzemským členem je i České centrum pro investigativní žurnalistiku. Investigativní novináři společně odhalovali daňové úniky, porušování mezinárodních sankcí nebo propojení organizovaného zločinu s politiky, nejbohatší světovou elitou, celebritami. Stovky šokujících příběhů, které jsme doposud znali spíše z mafiánských seriálů v televizi, se díky tomu dostaly na světlo světa. A vyústily mimo jiné v pád premiérů v Pákistánu a na Islandu.

Advokátní kancelář Mossack Fonseca i přesto trvá na tom, že se stala obětí „kyberútoku celosvětového formátu“ a uvádí, že dodržovala  zákony všech států, v nichž působila. Podle prohlášení firmy „použilo ICIJ ukradené informace k tomu, aby vytvořilo scestnou představu o našich finančních službách, které údajně pokřivují finanční odvětví … a zveřejnilo sérií reportáží plných spekulací a faktů bez kontextu, čímž dokončila zadání předem naplánované několika mezinárodními organizacemi“. Advokátka Mossack Fonseca šla tak daleko, že ve svém prohlášení popsala kauzu Panama Papers jako útok na tamní finanční systém ze strany mezinárodních institucí a nejmenovaných států, přičemž vybídla úřady, aby tento únik informací – kvůli kterému „se Panama stala méně konkurenceschopnou na globálního trhu“ – řádně vyšetřily.

Firma Mossack Fonseca byla založena v roce 1977. Do roku 2016, kdy naplno propukl skandál Panama Papers, však byla relativně neznámou advokátní firmou. Navzdory tomu, že byla čtvrtou největší společností na světě poskytující firmám finanční služby v daňových rájích.

„Po čtyřiceti letech, kdy jsme pomáhali budovat Panamu – společensky, kulturně a politicky – jsme nuceni ukončit naši činnost. Naše reputace je rozdrcená napadrť,“ postěžovali si veřejnosti představitelé advokátní kanceláře ve svém úplně posledním prohlášení.

Kdysi investigativní novináři otevřeli vlastní bar, aby odhalili korupci. Jak jsme na tom dnes?

Jakub Šimák

Neotřelá investigativní reportáž se zapsala do dějin žurnalistiky. Série pětadvaceti článků přibližujících mafiánské praktiky inspektorů vedla k několika trestním oznámením a reformám na úrovni nejen Chicaga ale i celého státu Illinois.

Vloni – čtyřicet let po vypuknutí kauzy – se v tom samém baru sešla skupina novinářů a debatovala nad tím, jestli by se podobná kauza dala udělat i dnes.

„V naší profesi jsme žánr reportáží v utajení odepsali – kvůli etickým otázkám, které vyvolává, a abych byl upřímný, taky kvůli vysokým nákladům,” zamyslel se nahlas před skupinkou novinářů současný šéfredaktor deníku Chicago Sun-Times Chris Fusco, který v minulosti sám býval investigativní novinář. „Abychom něco podobného udělali dnes, vyšlo by nás to na stovky tisíc dolarů, nemluvě o pojištění,” dodal.

A právě kvůli etické otázce fiktivních barmanů Chicago Sun-Times o chlup unikla Pulitzerova cena, nejprestižnější novinářské ocenění v USA. Porota sérií článku sice chválila za nápaditý přístup, přičemž vyzdvihla „neobyčejnou odvahu deníku v souvislosti s finančními a právními riziky, které podstoupila kvůli odhalení rozsáhlé korupce ze strany městských úředníků”. Vzápětí se však ozval tehdejší šéfredaktor Washington Post, Ben Bradlee, který názoru poroty oponoval s argumentem, že články byly založeny na podvodu. Porota mu nakonec dala za pravdu a „Pulitzera“ žurnalistům z Chicago Sun-Times neudělila.

Ačkoliv ve Spojených státech novinařina v utajení úplně nevymřela, digitální databáze investigativních reportáží v utajení naznačuje, že se dnes odehrává v mnohem menším měřítku.

V roce 2016 se Shane Bauer z online portálu Mother Jones, rozhodl proniknout pod povrch amerických soukromých věznic. Na čtyři měsíce se nechal v jedné z nich zaměstnat jako bachař. Dlouhá investigativní reportáž, kterou si přečetlo více než milion lidí, měla slušný politický dopad. V srpnu 2016 americké Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že se soukromými vězeními rozvazuje smlouvy a nebude je nadále využívat. Tehdy si v nich odpykávalo trest několik tisíc federálních vězňů.

Ředitelka Mother Jones Monika Bauerlein a šéfredaktorka Mother Jones Clara Jeffrey, pak musely mírnit očekávání veřejnosti. Čtenáři se totiž shodli na tom, že podobný typ reportáží je přesně to, co si lidi od kvalitní novinařiny slibují.

Podle Bauerlein a Jeffrey totiž podobná reportáž vyjde přibližně na 350.000 dolarů (více než sedm milionů korun). Přičemž ke článku přidružená reklama vydělala ani ne sedmdesátinu (5.000 dolarů) nákladů na práci reportéra, editorů, právníků či fact-checkerů po dobu bezmála 18 měsíců.

Mother Jones se nakonec na základě reportáže a velmi otevřeného článku o svém financování podařil husarský kousek. Poté, co jeho vedení velmi transparentně popsalo problematický systém financování tohoto nezávislého média – především jednorázové granty a fundraisingové výzvy – rozhodlo se jej několik tisíc čtenářů podporovat pravidelnými měsíčními dary. Což je přesně způsob, který umožňuje nezávislému médiu stabilně fungovat a přinášet nákladné investigativní reportáže, které mohou vést k systémovým změnám ve společnosti.

Líbil se Vám článek? Podpořte nás.

Klaďák Bono

Klaďák Bono

Příběhy z kauzy Paradise Papers mohou mít i šťastný konec. Skupina investigativních novinářů v Paradise Papers odhalila, že firma, kterou spoluvlastní zpěvák skupiny U2 Bono, se vyhnula placení části daní. Bono promptně zareagoval a daně doplatil.

Litevská firma částečně vlastněná frontmanem skupiny U2 Paulem Davidem Hewsonem, známým spíše pod pseudonymem Bono, souhlasila s místním daňovým úřadem a zaplatí dodatečně daň z příjmu a pokutu v celkové výši 53 000 eur (v přepočtu přibližně 1 380 000 Kč).

Poté, co litevské úřady obdržely data z vyšetřování britského deníku The Guardian  a litevského online zpravodajství 15min, vyslaly daňovou jednotku do společnosti UAB Nude Estates 2. Tato firma ve městě Utena (město s počtem obyvatel menším než je průměrný koncert U2) provozuje obchodní centrum Ausra. Společnost vlastní Bono spolu se svými obchodními partnery, a to přes holding na ostrově Guernsey.

Společnost v roce 2010 nacenila nákupní centrum tak, aby vykázala ztrátu ve výši tří milionů euro. Tu poté vyrovnala s příjmy a vyhnula se tak 15% dani z přijmu. Podle litevského daňového odborníka Ruta Bilkstyta tak nemuseli platit daně v celkové hodnotě 47 000 eur.

Ve svém prohlášení pro BBC Bono tvrdí, že bude „nesmírně znepokojen, pokud jeho jméno figuruje u čehokoliv, co by bylo méně než exemplární.” Podle britského Guardianu dokonce „instruoval své poradce, aby ukončili jeho investice v této společnosti“.

Lotyšský parlament odhlasoval přijetí takzvaného Magnitského zákona

Je tak poslední pobaltskou zemí, která zákon přijala. Zákon zakazuje vstup na území Lotyšska 49 občanům Ruské federace, kteří jsou odpovědní za smrt ruského právníka Sergeje Magnitského. Ten zemřel v roce 2009 na následky mučení a policejního násilí ve vazbě předběžného zadržení, v níž strávil bezmála rok bez možnosti přístupu k lékařské péči (více jsme psali o jeho případu zde). Ve vazbě se Magnitský ocitl poté, co odhalil obří korupční skandál, do něhož byly zapleteny ruské orgány činné v trestním zřízení, a které dosahoval hodnoty 5,4 miliardy rublů (přibližně 2 miliardy korun). Magnitský, který v Rusku pracoval pro amerického investora Billa Browdera a jeho firmu Hermitage Capital, se po své tragické smrti stal symbolem odporu proti svévoli ruského státu.

Dodnes ruské úřady nezahájily nezávislé vyšetřování příčin jeho zadržení, mučení a následné smrti. Nikdo nebyl obviněn. Pět lidí zapletených do případu dokonce získalo státní vyznamenání.

Pro návrh zákona hlasovalo 60 poslanců, sedm bylo proti, tři se zdrželi a 11 nehlasovalo. Většina těch, co hlasovali proti či se hlasování zdrželi, byli z pro-kremelské lotyšské politické strany Harmonie. Tuto černou listinu budou spravovat ministerstva zahraničí a vnitra. Lotyšsko se tak 8. února připojilo ke svým dvěma sousedům – Litvě a Estonsku – a po bok Spojených států amerických, Kanady a Velké Británie, tedy zemí, jejichž parlamenty již v minulosti Magnitského zákon schválily.