Vražda srbského advokáta Ognjanoviče nese stopy organizovaného zločinu

Jakub Šimák

V sobotu 28. července byl před svým bytem v Novém Bělehradě zastřelen známý srbský advokát Dragoslav Miša Ognjanovič. Při vražedném útoku byl zraněn i jeho šestadvacetiletý syn. Šestapadesátiletý advokát za svou kariéru obhajoval kontroverzní klienty v nejsledovanějších soudních případech: byl například členem právního týmu Slobodana Miloševiče, který se před svou smrtí v roce 2006 zodpovídal z válečných zločinů před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii se sídlem v Haagu, obhajoval taktéž lídra fotbalových hooligans týmu FK Partizan Bělehrad, kteří v roce 2009 ubili k smrti fanouška francouzského týmu.

Boj o obchod s drogami

Ognjanovič byl nicméně nejvíce spjat s Lukou Bojovičem – srbským mafiánem ze zemunského klanu, který si ve Španělsku od roku 2014 odpykává osmnáctiletý trest za brutální vraždu. V posledních měsících došlo v Bělehradě k několika vraždám obchodních společníků a přátel Bojoviče. Místní média je označují za další epizodu boje mezi srbskými klany o to, kdo ovládne lukrativní obchod s drogami. Vyřizování si účtů mezi mafiemi je ostatně bolestivým problémem Srbska – investigativní portál KRIK eviduje jen od roku 2012 více než 120 vražd nesoucích stopy organizovaného zločinu.

Šéf kriminální policie Dejan Kovačevič oznámil, že na vyšetřování případu pracuje několik policejních jednotek.

Advokátní komora volá po stálé vyšetřovací komisi

Srbská advokátní komora na protest proti četným útokům a vraždám advokátů vyhlásila na začátku srpna týdenní stávku. Jejím cílem je tlačit na politiky a policii, aby vražda byla co nejdříve vyšetřena a zároveň aby vznikla stálá státní komise, která by se vyšetřování útoků na obhájce systematicky věnovala. Podle tamní advokátní komory se totiž jedná již o třetí vraždu a celkově padesátý násilný útok na obhájce za poslední dekádu, přičemž 95 procent z těchto útoků nebylo dodnes objasněno.

Trampoty pana účetního

Trampoty pana účetního

Eva Kubániová

Silvio Aquino, kdysi kokainový král Belgie, byl dobrý obchodník. Za svého finančního manažera si vybral zkušeného a inteligentního účetního Vezia Di Passia.

Pro Silvia Aquina figuroval Di Passio jako oficiální kupující Kontakt Wellness Hotelu ve Staré Lesné. Nákup proběhl přes Di Passiovu společnost Aringo NV. Podle rozsudku pral Aquino peníze z obchodu s drogami právě přes tento hotel.

Vezio Di Passio u soudu tvrdil, že peníze na koupi hotelu si vydělal sám. A protože prokuratura nebyla schopná prokázat, že finance pocházely z trestné činnosti, nemohl být Di Passio odsouzen za praní špinavých peněz. Soud ale shledal Di Passia vinným z toho, že napomáhal zločinecké organizaci.

Španělská vesnice v belgickém rejstříku

Hotel Kontakt ve Staré Lesné ale není jediný podnik, který Vezio Di Passio na Slovensku spravuje. Sám Di Passio je uveden jako majitel firmy IMS – PROJECTS SK, jednatelem je jeho manželka Liliana Van Der Perre.

Druhá slovenská firma, kde jako jednatelka figuruje manželka Di Passia, se jmenuje Aringo SK, tedy skoro stejně jako Di Passiova belgická firma Aringo NV, která oficiálně hotel Kontakt nakupovala.

Další dvě firmy, kde je Liliana Van Der Perre uvedená jako jednatelka jsou Genius Technology a Montelec. Všechny firmy byly založeny během pár týdnů na přelomu roku 2017 a 2018. A všechny mají stejnou adresu v Košicích.

Zatím není jasné, proč tyto firmy vznikly a jakou měly sehrát roli v komplikované síti společností, kterou Di Passio spravoval. Společnosti vzhledem ke svému nedávnému vzniku ještě nevykázaly žádnou činnost.

Liliana Van Der Perre je zapsána jako jednatelka mnoha dalších společností v Belgii, a to i se svými dcerami. Ve starších dokumentech z belgického obchodního rejstříku uváděla jako svoje trvalé bydliště adresu ve vile na jihu Španělska, která je v současnosti pronajímána za 500 Eur na noc přes Airbnb.

Pekař pizzy

Rodina Aquinových ale nebyla jediná spojka se světem organizovaného zločinu, kterou Di Passio měl.

Vzhledem k tomu, že Di Passiova rodina se přistěhovala do Belgie z Itálie, začal se Di Passio jako účetní orientovat na místní italskou komunitu. Podle belgických prokurátorů Vezio Di Passio spravoval finance a údajně i pral peníze dalším lidem stíhaným pro obchod s drogami. Jedním z jeho zákazníků byl Gennaro Bartolomeo, takzvaný „pekař pizzy“. Ten měl oficiálně provozovat se svojí manželkou malou pizzerii, podle prokuratury si ale vydělával obchodováním s kokainem. Vezio Di Passio měl pro Gennara Bartolomea nakupoval byty v belgickém městě Hasselt, loď v Itálii nebo luxusní auto značky Jaguár.

„Co tito lidé působí společnosti? Utrpení, a to obrovské. Žádný z obžalovaných si to neklade za vinu.  Je to zbabělé, nemorální, bezostyšné, nezodpovědné,” vyjádřila své rozhořčení prokurátorka Marianne Cappelle během soudního slyšení.

Korupční rakovina v Saúdské Arábii

Korupční rakovina v Saúdské Arábii

Jakub Šimák

Agentura Reuters přinesla začátkem minulého týdne zprávu o zatčení úředníka ministerstva obrany Saúdské Arábie. Úředník byl spolu s dvěma blíže neurčenými osobami obviněn z údajného přijetí úplatku ve výši přibližně šest milionů korun a zneužití úřední pravomoci. Do Saúdské Arábie přitom ve velkém vyváží i čeští zbrojaři, což vzhledem k vojenskému angažmá Rijádu v sousedním Jemenu, porušování lidských práv a faktické nemožnosti kontroly místních bezpečnostních složek kritizuje česká pobočka mezinárodní organizace Amnesty International.

Podle tamního nejvyššího státního zástupce, šejka Saud al-Mujiba, se úředník „snažil vyplatit dlužnou částku jisté firmě nestandardním způsobem“. Zatčení ministerského úředníka je výsledkem obřího protikorupčního zátahu, který proběhl v listopadu 2017 v Rijádu na přímý rozkaz krále Abd al-Azíze bin Salmána.

Blízkovýchodní bomba kšeft

Zátah osobně dozoroval korunní princ Saúdské Arábie, Mohamed bin Salmán, jenž vykonává funkci ministra obrany. Během vyšetřování bylo zadrženo okolo tří set vlivných saúdských podnikatelů a členů královské rodiny. Ti byli po dobu tří měsíců vyslýcháni v rijádském přepychovém hotelu Ritz-Carlton, jenž byl kvůli policejní operaci čtvrt roku uzavřen veřejnosti. Jen na kaucích inkasovali vyšetřovatelé okolo 100 miliard dolarů (více než 2 biliony korun). Ve vazbě nicméně zůstaly desítky členů královské rodiny. Korunní princ Mohamed bin Salmán operaci přirovnal k léčbě „korupční rakoviny“. Korupce totiž pronikla do útrob státních úřadů na všech úrovních. A právě členové královské rodiny po desetiletí nejvíce zneužívali privilegovaného postavení a faktické absence veřejného dohledu nad svými podnikatelskými aktivitami.

V síti vyšetřovatelů uvízl i jeden z nejmajetnějších mužů planety – Al-Valíd bin Talál. V roce 2017 jej časopis Forbes zařadil na 45. příčku v seznamu nejbohatších lidí světa s odhadovaným jměním 19 miliard dolarů (423 miliard korun). V lednu 2018 byl propuštěn poté, co se mu podařilo vyjednat neveřejnou dohodu se saúdskoarabskými úřady.

Zlaté pravidlo investigativní žurnalistiky: sleduj tok peněz

Miranda Patručičová je novinářka pracující pro mezinárodní síť investigativních novinářů OCCRP (Organized Crime and Corruption Reporting Project), jejíž je investigace.cz také součástí. Společně se zakladatelkou investigace.cz, Pavlou Holcovou, pracovaly na kauze Ázerbájdžánské pračky peněz. V roce 2017 společně získaly ocenění Global Shining Light Award za investigativní projekt Making a Killing.

Photo: Nađa Berberović Dizdarević

Před nástupem do OCCRP působila Patručičová v organizaci Center for Investigative Reporting (CIN) a v BBC v Bosně. Pracovala na četných mezinárodních investigacích a úspěšně odkryla složité sítě pro praní špinavých peněz, úplatky za miliardy dolarů a temná obchodní jednání oligarchů ve střední a východní Evropě. Mezi její práce patří velké investigativní projekty jako Ázerbájdžánská pračka peněz, The Prodigal Daughter (Hýřivá dcera – článek o Gulnaře Karimovové, starší dceři někdejšího prezidenta Uzbekistánu Islama Karimova) a Panama Papers. V rozhovoru pro Global Investigative Journalism Network Patručičová vysvětluje, jak mohou novináři „sledovat peníze“, a tím odhalit velké kauzy.

 

Jaký je váš první krok, když získáte finanční záznamy o společnosti?

Zeptám se sama sebe na tři otázky: Co je v rozvaze a jak to společnost získala? Odkud pocházejí peníze? A co se píše v sekci „poznámky“?

Rozvaha ukazuje, zda společnost vlastní nemovitost nebo další společnosti a zda pochází počáteční kapitál z akcií, půjček nebo z jiného zdroje. V „poznámkách“ můžeme zjistit, zda společnost obchoduje s ostatními majetky, které patří stejnému akcionáři. Je to sekce, kde se dají najít zajímavé věci.

Obvykle si vytvářím tabulku, která porovnává jednotlivé finanční roky a hledá skoky v kapitálu. Zkontroluji, jestli nemá společnost obrovské dluhy a žádné příjmy. To by naznačovalo, že se nechová jako legitimní firma. Vysoké pohledávky jsou také červenou vlajkou.

Co nám mohou vysoké pohledávky říct o společnosti?

Vysoké pohledávky znamenají, že společnost prodává spoustu zboží nebo služeb, ale nenechává si za ně platit. Buď jsou úplně nekompetentní, nebo obchodují se spřízněnými podniky a vynáší peníze ven ze společnosti a možná i ven z domovských zemí. Často se využívají i skořápkové společnosti. Skutečná společnost si vezme peníze ve formě půjčky od své spřízněné skořápkové společnosti a nikdy je nevrátí zpět.

Spousta korupce se dá odhalit ve státních podnicích nebo státem vlastněných společnostech, které byly privatizovány. Většinou zahrnuje určitý stupeň nezákonného odlivu kapitálu do spřízněných společností.

Vidíme to často v průmyslových odvětvích, které mají vysoké státní dotace, jako je těžba nerostných surovin. Majitel zřídí offshorovou firmu (pozn.: společnost, která je registrovaná v zemi umožňující příznivé daňové zatížení, tzv. daňovou optimalizaci), která nakoupí zboží od domovské společnosti za cenu nižší než tržní, nebo dokonce zdarma. Jakmile je zboží dodáno do zahraničí, majitel offshorové firmy zboží prodá a zisk skryje. To pak vidíme v těch vysokých pohledávkách. Dluh domovské společnosti pak musí být vyrovnán vládou, často z peněz daňových poplatníků.

A co aktiva společnosti?

Vždy se zajímám o nehmotný majetek, například licence. Vždy zjišťuji jejich stav a transakce, které je obklopují – ať už společnost své licence přeplatila, nebo prodala pod cenu –, protože zde často dochází ke korupci.

Důležitá věc, na kterou je třeba se zaměřit, je, zda existují propojené společnosti ve více jurisdikcích. Vždy půjdu po všech dokumentech, protože věci, které byly ze zprávy ve Švédsku vyloučeny, by mohly být ze zákona zveřejněny ve zprávě holdingové společnosti v Nizozemsku. Jakékoli číslo, které se zdá příliš velké nebo příliš malé, je pro mě znamením.

Zprávy z auditu mohou také odhalit cenné věci. Například při vyšetřování Panama Papers jsme se zabývali těžebními společnostmi vlastněnými dcerami ázerbájdžánského prezidenta a dohledali jsme, že mají povinnost zaplatit vládě 2 miliony dolarů za použití těžebního dolu. Tyto peníze ovšem zaplaceny nebyly. V auditorské zprávě byli řídící vlastníci dotazováni, zda se obávají, že ztratí svou licenci. Odpověď byla „ne“. Tento nedostatek regulace nakonec pomohl odhalit zvýhodňování společností napojených na vládnoucí rodinu Ázerbájdžánu.

Jaký další kvalitativní výzkum je užitečný pro pochopení činností společnosti?

Na základě počátečních informací o společnosti vím, zda mám zkontrolovat katastr nemovitostí nebo obchodní rejstřík a vždy porovnávám výroční zprávy.

V našem příběhu z Tádžikistánu „Lust for Gold“ se ve výroční zprávě psalo o vágnosti ohledně udělování povolení k těžbě. Následující rok společnost získala povolení na důl, jakmile byl zaplacen tzv. „success fee“ (pozn.: suma, která je splatná po dodržení stanovených podmínek, např. dosažení měřitelného cíle).

To nám objasnilo, co skutečně znamená „success fee“.  Naše pátrání vedlo k zjištění, že tyto poplatky se nevztahují na společnosti, které jsou vlastněny rodinou prezidenta nebo jsou s ním spojeny.

Je také užitečné podívat se na společnosti kótované na alternativních akciových trzích, jako je AIM na londýnské burze cenných papírů, které jsou méně regulované a tolerantnější vůči podezřelým společnostem.

Tiší důchodci z Olšových Vrat

Hodnota akcií může hodně napovědět o funkci společnosti. Jak zjistíte, zda jsou akcie společnosti podhodnoceny?

To je těžké říci. V kauze Azercell jsme našli dokument, který oceňuje státní akcie ve výši 600 milionů dolarů a prodejní suma byla 180 milionů dolarů. Rozdíl byl značný a zjistili jsme, jak stát skutečně vzal stovky milionů dolarů od ázerbájdžánského lidu.

Pokud nemáte k dispozici odhad akcií, potřebujete další kvalitativní informace, například hodnotu pozemku nebo aktiva. Vyžaduje to více práce.

Štěstěna hraje někdy velký faktor, co myslíš?

Ano, pro každý velký příběh musíte vytvořit zázrak. Někdy tvrdě pracujete a máte štěstí. Ale je to také o tom, že se nikdy nevzdáváte.

V kauze Ázerbájdžánské pračky na peníze jsme odhalili jméno německého poslance, který přijal přes 100 000 eur, protože jeho jméno bylo na bankovním převodu mezi stovkami dokumentů. Jediné, co jsme museli udělat, bylo potvrdit jeho identitu.

Jak Ázerbájdžán korumpoval evropské politiky

Jaký je největší rozdíl mezi offshorem a lokálně registrovanými společnostmi?

Offshorové jurisdikce často nezavazují společnosti, aby podávaly finanční zprávy nebo zveřejňovaly své vlastnictví. Normální věci, jako jsou rezoluce a stanovy, nejsou k dispozici. Pokud nemáte přístup k uniklým dokumentům, je to obtížné. Obvykle hledám jakékoliv zahraniční majetky, protože místní registr vyžaduje vyšší úroveň zveřejnění informací a to mě vede k informacím o těchto offshore společnostech.

Jak mohou novináři efektivně využívat státní rejstříky při investigaci?

Při kauze Unholy Aliances jsme se podívali na společnost, která vlastnila pozemky spolu se známou postavou z prostředí organizovaného zločinu prostřednictvím offshore společnosti, o které jsme nemohli získat žádné informace. Když jsme zkontrolovali místní záznamy katastru nemovitostí, objevili jsme dopis od právníků v Panamě adresovaný tehdejšímu ministru hospodářství Černé hory. Nemohli jsme dokázat, že byl akcionářem, ale ukázalo nám to, že vysoce postavení vládní úředníci jsou určitě součástí příběhu.

Obchodní rejstříky obsahují různé užitečné informace: podrobnosti o restrukturalizaci, seznamy jakýchkoli externích investic nebo partnerství veřejného a soukromého sektoru nebo kdo jsou právníci společnosti.

V kauze The Prodigal Daughter, která se zabývala vládnoucí rodinou v Uzbekistánu – co bylo okamžikem, kdy jste si uvědomili, že Gulnara Karimovová, nejstarší dcera bývalého prezidenta Islama Karimova, dostala více než 1 miliardu dolarů na úplatcích? Co vám napovědělo?

To bylo opravdu zajímavé. Získali jsme uniklé dokumenty, které odhalily převody od desítek společností. Karimovová si nechala platit telekomunikačními společnostmi za marketingové služby, plánování událostí, dopravu nebo podporu. Samozřejmě tyto služby nikdy neposkytovala. Takhle to bylo vymyšleno záměrně, protože se nedá jednoznačně říct, jak vypadají marketingové služby ve výši 5 milionů eur. Neexistuje žádný způsob, jak to měřit, protože neexistuje žádná fyzická věc, která by takovou hodnotu představovala. Viděli jsme, že peníze vyšly na druhé straně z jejích offshore společností. Měla dokonce lidi odpovědné za okamžité rozdělování peněz, aby se vyhnula podezření, pokud by kupovala nemovitosti a luxusní předměty.

Při přebíraní novinářské ceny v roce 2016 jste v projevu velmi upřímně mluvila o rizicích, kterým čelí novináři. Jakou radu týkající se ochrany sebe a svých zdrojů byste dala novinářům?

Buďte všímaví. Snažte se zjistit co nejrychleji, jak závažné jsou kauzy, na kterých pracujete. Často nevíme, jak vážný je příběh nebo jak hluboko jde, dokud není příliš pozdě. Pokud víte, že téma je nebezpečné, nedělejte ho sami! Řekněte to svému šéfredaktorovi a požádejte ho o pomoc. Pokud pracujete s informátory, ujistěte se, že jsou také chráněni.

 

Článek vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Alžírští vládní činitelé obviněni z pašování kokainu

Jakub Šimák

Po měsíci mlčení donutila média alžírskou vládu k veřejné reakci ohledně pašování téměř tří čtvrtin tuny kokainu. Do případu jsou údajně zapleteni i tamní vysoce postavení státní úředníci. Dodávku 700 kilogramů kokainu, putující z Valencie do přístavu Oran na západě Alžírska, zadržela španělská pobřežní hlídka 29. května. Alžírský ministr spravedlnosti Tayeb Louh oznámil, že z pašování drog bylo obviněno celkem dvanáct lidí, mezi jinými syn bývalého alžírského ministra bytové výstavby a řidič blíže nespecifikovaného politika.

Pašovaná droga byla nalezena na palubě liberijské lodi, která měla podle oficiálních celních dokumentů přepravovat z Brazílie do Alžírska červené maso. Mezi zadrženými je i známý alžírský podnikatel Kamal Shekhi, který dovoz masa objednával. Spolu s ním ve vyšetřovatelské síti uvízli i dva jeho bratři a obchodní partner, s nímž Shekhi spolupracuje na obřích developerských projektech.

Alžírská média již začala spekulovat o tom, že soudci, kteří mají o případu rozhodovat, jsou podplaceni, aby rozhodli v Shekhiho prospěch. Ministr spravedlnosti se proti těmto spekulacím ostře ohradil a vyhrožoval novinářům žalobou za utrpěnou morální újmu soudců a jejich rodin.

Cena zadrženého kokainu se podle vyšetřovatelů pohybuje okolo 70 milionů dolarů (1,4 miliardy korun). Součástí žaloby je tak i obvinění z praní špinavých peněz, jehož se údajně měl dopustit syn bývalého ministra bydlení či člen ochranky vysoce postaveného policejního úředníka. „Jako ministr osobně dohlédnu na to, aby v tomto případě zvítězilo právo,“ nechal se slyšet šéf resortu spravedlnosti.

Europol: drogový byznys v Evropě jen kvete

Europol: drogový byznys v Evropě jen kvete

Leona Kunayová

Evropský policejní úřad, Europol, koncem loňského roku vydal zprávu: „Jak ilegální drogy napomáhají organizovanému zločinu v Evropě“. V ní se mimo jiné můžete dočíst o klíčové roli drog ve financování mezinárodního terorismu a praní špinavých peněz.

Nejoblíbenější drogou je u evropských překupníků kokain. Do jeho pašování se zapojuje nejvíce organizovaných kriminálních skupin působících na území EU. Výdělky z jeho prodeje se pouze v Evropské Unii odhadují na téměř šest miliard eur (přes 150 miliard korun). Mezi největší producenty této drogy patří Kolumbie, Peru a Bolívie. Do Evropy se kokain dostává především v lodních kontejnerech, které připlouvají do velkých přístavních měst, odkud se distribuují po celé Evropě.

Marihuana drží primát jakožto nejčastěji konzumovaná droga. Do Evropské unie se pašuje buď v rostlinné podobě především z Albánie, či ve formě pryskyřice, sloužící k výrobě hašiše. Ta pochází nejčastěji z Maroka. Popularita této drogy meziročně stále stoupá. A zvýšená poptávka generuje vyšší zisky.

Poptávka po heroinu naopak mírně klesá, stále se však dováží ve velkém množství. Nejvíce heroinu se na světě vyrábí v Afghánistánu, do Evropy putuje tradičně takzvanou balkánskou cestou. V poslední době se stává významnou i další trasa – přes státy jižního Kavkazu. Většina kriminálních skupin, které se na pašování drog podílí, nezůstává u obchodování s jedním typem drog, ale nabízí jich hned několik.

Nové výzvy

Technologický pokrok ulehčuje práci i lidem z organizovaného zločinu. Nové možnosti pašerákům nabízí například rozvoj dronů, které jsou dnes schopny převážet stále těžší náklady. Tím se stávají ideálním dopravním prostředkem pro přeshraniční transport drog. Současně s tím pokročily metody šifrování dat, které jsou kriminálními skupinami hojně využívány. To, spolu s anonymitou Dark webu a kryptoměn, významně ztěžuje práci vyšetřovatelům.

Přidružená trestná činnost

K pašovaní drog je přidružena spousta dalších kriminálních aktivit. Praní špinavých peněz umožňuje legalizovat výnosy, které organizovaným skupinám z drog plynou. Jen v roce 2014 byl v zemích EU nahlášen finančním analytickým útvarům milion podezřelých transakcí. Alarmující je i podíl případů, které byly prošetřeny – pouhých deset procent. A sotva jedno procento z těchto nelegálních výnosů bylo zkonfiskováno úřady.

Zisky plynoucí z prodeje drog jsou hlavním zdrojem financí pro teroristické skupiny. Podle zprávy Europolu například existuje důvodné podezření, že zločinci, kteří jsou zapojeni do výroby syntetických drog v EU, jsou také zapojeni do výroby amfetaminu, ze kterého se vyrábí droga Captagon. Ta slouží jako stimulant v boji používaný teroristickými skupinami, včetně organizace Islámský stát (ISIS).  Jeho výroba je ve většině států zakázána od roku 1986.

Shrneme-li závěry zprávy Europolu, drogovému byznysu se na území Evropské unie daří. I když byly zaznamenány dílčí pokroky vytyčené v Evropské drogové strategii 2013-2020, pokles nabídky drog v evropském prostoru nenastal.

Hlavní osobnost španělského korupčního skandálu Gürtel míří do vězení

Lukáš Nechvátal

V největším korupčním skandálu, jaký kdy Španělsko zažilo, bylo za širokou škálu zločinů (přijímání úplatků, padělání dokumentů, zpronevěra, praní peněz, ovlivňování obchodu a další) obžalováno celkem již 37 lidí (z nichž 29 bylo i odsouzeno). Ti byli napojeni na španělskou Lidovou stranu (Partido Popular), jednu ze čtyř největších politických stran ve Španělsku.

Jako jeden z posledních si rozsudek vyslechl podnikatel a hlavní strůjce celého korupčního ústrojí Francisco Correa. Případ je po něm pojmenovaný – slovo correa znamená v překladu pásek, stejně jako v němčině gürtel.

Ten ve spolupráci s členy krajských zastupitelstev z Lidové strany vytvořil důmyslnou úplatkářskou síť, pomocí které ovlivňoval přidělování veřejných zakázek v krajích ve prospěch svých firem (a za poplatek i v prospěch „spřátelených“ firem). Soud ho jakožto hlavního aktéra odsoudil k 51 letům vězení.

Spolu s ním byl odsouzen i bývalý pokladník španělské Lidové strany Luis Bárcenas. Ten však vyšetřovatelům zpřístupnil účetní knihy týkající se korupčního fondu strany, které významně pomohly při vyšetřování, a dostal tak „pouze“ 33 let vězení a pokutu ve výši přesahující 44 milionů euro. O případu informoval španělský deník El País.

Kromě dvou odsouzených zmíněných výše, dostaly trest i jejich manželky. Rosalía Iglesias, žena Louise Bárcenase, dostala 15 let vězení a Carmen Rodríguez Quijano, bývalá žena Francisca Correi, 14 let a 8 měsíců. V případu byla odsouzena i bývalá ministryně zdravotnictví Ana Mato, která nyní musí zaplatit celkem 27 857 euro, tedy hodnotu zájezdů a darů, které v průběhu působení Gürtelu dostala ona a její rodina. Trest dostala i přes to, že v korupčním skandálu pravděpodobně nebyla zapojena přímo ona, ale její bývalý manžel a dřívější starosta španělské obce Pozuelo de Alarcón Jesús Sepúlveda. Ten byl odsouzen ke 14 letům vězení.

Popularita španělské Lidové strany skokově klesla. Někdejší největší a nejoblíbenější španělská strana tak jen od konce roku 2016 ztratila téměř polovinu svých voličů a momentálně se těší oblibě u 19,1% podporovatelů.

Washington Post, Guardian a Süddeutsche Zeitung komentují zabavený mobil novinářky Pavly Holcové

Zpráva o zkonfiskovaném mobilním telefonu Pavly Holcové slovenskou policií se minulý týden přenesla i přes Atlantik. Komentátor The Washington Post, Jason Rezaian, míní, že jedinou možností, jak by si slovenská policie mohla zachovat tvář, je mobilní telefon ředitelce Českého centra pro investigativní žurnalistiku neprodleně vrátit.

„Veřejné zostuzení vlád – zejména těch nestabilních – kvůli jejich špatným krokům je jedním z nejlepších nástrojů, které se v zemích, kde dosud právní stát nebyl úplně oslaben, nabízejí,” zamýšlí se Jason Rezaian nad Slovenskem, jež ještě vloni dosahovalo na jednu z nejvyšších příček hodnocení svobody tisku na světě.

Bratislava se totiž od loňska v žebříčku mezinárodní organizace Reportéři bez hranic propadla ze 17. na 27. místo. Zásadní podíl na tomto propadu měla právě vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Slovenská policie Pavle Holcové zabavila mobilní telefon na základě příkazu Úřadu speciální prokuratury. Po osmihodinovém výslechu, ke kterému se dostavila dobrovolně v dobré víře, že tamní policii pomůže ve vyšetřování vraždy jejího kolegy a kamaráda Jána Kuciaka. Slovenští vyšetřovatelé ji upozornili, že pokud svůj mobilní telefon neodevzdá, bude nucena zaplatit pokutu ve výši 1650 eur. A dodali, že i poté si jej stejně vezmou. Argumentaci, že mobilní telefon obsahuje citlivá data, která se týkají mezinárodních kauz, jež nemají žádnou spojitost s vraždou Kuciaka, policie ignorovala.

O případu, který ve své podstatě útočí na svobodu novinářské profese a právo na ochranu identity zdroje, psal i britský The Guardian a německé Süddeutsche Zeitung.

 

Londýn chce zprůhlednit britské daňové ráje – zavedením veřejných rejstříků

Jakub Šimák

Britská zámořská území, zejména ostrovy v Karibiku, byla dlouhou dobu atraktivní pro zahraniční firmy a bohaté cizince kvůli jejich nulovým či velmi nízkým daním, nízké míře ekonomické regulace a skutečnosti, že jsou součástí důvěryhodného britského právního systému. Londýn nad těmito benefity, které do tamních jurisdikcí přitahovaly i firmy či osoby s nekalými nebo přímo kriminálními úmysly, přivíral oči – kvůli podpoře místních ekonomik mnohdy geograficky velmi izolovaných území. Po skandálních kauzách typu Panama Papers a zveřejnění odhadu britské Národní agentury pro vyšetřování kriminality, který tvrdí, že přes Británii se ročně propere 90 miliard liber (2,6 bilionu korun) kriminálního původu – na čemž mají dle zprávy zámořská teritoria zásadní podíl – došla Londýnu trpělivost.

Velká Británie tak minulé úterý rozhodla, že přinutí svých 14 zámořských území, aby zavedla veřejné obchodní rejstříky. Pouze jejich prostřednictvím lze totiž dohledat vlastníky společností, které v těchto teritoriích zřizovaly svá sídla kvůli laxní daňové legislativě nebo anonymizaci vlastnictví. Důvodem rozhodnutí poslanců britského parlamentu je boj proti korupci a daňovým únikům, jimiž jsou tyto malé entity – nazývané též daňovými ráji –  nechvalně proslulé.

Dosud zámořská území zpřístupňovala informace o registrovaných společnostech pouze na výslovnou žádost britských úřadů. Spadají totiž pod suverenitu Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Dodatek k britskému Zákonu o sankcích a proti praní špinavých peněz jim nově ukládá povinnost zprovoznit veřejné rejstříky fyzických a právnických osob do roku 2020.

Toxické bohatství

Margaret Hodge, poslankyně za britskou Labour Party, která legislativní dodatek prosadila společně s konzervativcem Andrew Mitchellem, zmínila, že veřejné rejstříky zabrání kriminálníkům „schovávat jejich toxické bohatství“, které po „proprání peněz zpět do legitimního systému často slouží nekalým účelům“. „Po zavedení rejstříků budeme vědět kdo co a kde vlastní a budeme schopni sledovat toky peněz,“ dodala poslankyně s tím, že veřejné rejstříky tak umožní veřejnou kontrolu offshorových firem ze strany médií a občanské společnosti. Zákon nicméně nebude retroaktivní – zpětně účinný – což znamená, že nebude možné zjistit, kdo v minulosti reálně offshorové firmy vlastnil. Proto se nedá očekávat, že by tento zákon přinesl nová zásadní odhalení. Jde spíše o prevenci.

Britské Panenské ostrovy

 

Ze strany některých britských zámořských území – mezi něž patří například Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy či Bermudy – se však proti legislativní iniciativě zvedla vlna nevole. Premiér Britských Panenských ostrovů, Orlando Smith, opatření nazval „velmi chybnou politikou“ a dodal, že bude mít negativní dopad na tamní ekonomiku, jež je dosud vyčerpaná z likvidace škod po loňském ničivém hurikánu.

„Pokud by se jednalo o globální standard, podvolili bychom se, ale protože je nám [opatření] vnucováno Velkou Británií, chápeme je jako nespravedlivé a diskriminační“, nechal se slyšet Smith.

Podle odhalení Transparency International více než polovina společností, které figurovaly v globální kauze Panama Papers, měla sídla právě na Britských Panenských ostrovech. Mezinárodní organizace Global Witness odhaduje, že přes ně jen z Ruska v letech 2007-2016 proteklo 68 miliard liber (2 biliony korun). České centrum pro investigativní žurnalistiku mělo jako jediné v Česku k dokumentům kauzy Panama Papers přístup.

Top manažer banky z kauzy Ázerbájdžánské čističky na peníze končí

Lukáš Nechvátal

V kauze Ázerbájdžánské čističky na peníze jsme zjistili, že estonská pobočka Danske bank přehlížela více než podezřelé transakce, které přes ni z několika britských skořápkových firem proudily. Jako jeden ze zdrojů peněz měla posloužit vytunelovaná ázerbajdžánská banka. Vzhledem k tomu, že do podvodu byli zapojeni vysoce postavení ázerbájdžánští politici a funkcionáři, jako například zástupce ředitele protikorupčního úřadu, kauza nebyla nikdy řádně prošetřena.

Mimo jiné jsme odhalili, že ázerbájdžánská a ruská vláda prostřednictvím čtyř skořápkových, offshoreových firem praly špinavé peníze, uplácely evropské politiky, nakupovaly luxusní zboží a investovaly do nemovitostí. Ony čtyři inkriminované firmy měly účty právě v estonské pobočce Danske bank, která na transakcích neshledala nic podezřelého. Podle informací OCCRP takto mohlo „vypráno“ až 10 milionů dolarů denně.

Vedoucí obchodního bankovnictví Danske bank Lars Morch, který měl mimo jiné od roku 2012 na starosti finanční operace v Pobaltí a všechno se mu tak dělo doslova pod rukama, se rozhodl odstoupit.

1 2 3