Když si inženýři vyrábějící čipy hledají na Tchaj-wanu zaměstnání, musejí si dávat pozor, komu na nabídku práce kývnou. Může se jim totiž stát, že začnou pracovat pro čínskou firmu fungující pod falešnou identitou. Čínské společnosti na ostrově kvůli obavě z národní bezpečnosti až na výjimky podnikat nesmějí.

Přesně to se přihodilo mladému tchajwanskému inženýrovi na jaře 2020, kdy získal zaměstnání v údajně americké firmě Blue Ocean Smart System s pobočkou ve městě Hsinchu, místním hubu čipových a high-tech firem. V zaměstnání se mohl věnovat designu čipů určených pro vývoj umělé inteligence a oproti průměru měl dostávat až dvojnásobný plat, popisuje jeho příběh investigativní server Rest of World, jeho identitu ale nechává utajenou.

Po pár měsících si však inženýr uvědomil, že ani jedinkrát nekomunikoval se svými americkými kolegy. Místo toho na veškerých poradách jednal s manažery a inženýry z pobočky v čínském městě Nan-ťing, se kterými sdílel také své designy čipů. Zároveň se mu nepodařilo dohledat žádné informace o americké kanceláři firmy.

Razie ve firmě

Jeho podezření se potvrdilo v srpnu 2021, kdy tchajwanští vyšetřovatelé provedli ve firmě razii kvůli podezření z nelegálního podnikání v zemi. Ukázalo se totiž, že za Blue Ocean Smart System ve skutečnosti stojí čínští investoři.

Číňané na Tchaj-wanu nemohou jen tak založit firmu nebo otevřít podnik. Všichni zájemci, včetně prodejců jídla nebo jiných potenciálně neproblematických služeb, mají povinnost podat speciální žádost k tchajwanské vládě, která ji schvaluje.

Důvodem je politické napětí mezi vládami – čínská vláda v Pekingu označuje Tchaj-wan za svou odtrženou provincii, ačkoli ostrov má vlastní, demokraticky zvolenou vládu a čínská komunistická strana ostrov nikdy nekontrolovala. Čínský prezident Si Ťin-pching přesto mluví o nutnosti spojení obou území, a to i za cenu použití násilí. Jeho armáda podle informací amerického námořnictva dostala před lety příkaz, aby byla připravena na případný útok v roce 2027. Do tchajwanských vod a vzdušného prostoru zároveň stále častěji vstupují čínské armádní stroje – jen toto úterý jich hranici překročilo 13, v pondělí to bylo 11, uvádí tchajwanské ministerstvo zahraničí.

Jak ale uvádí Rest of World, který se na systém falešných firem, za nimiž jsou ve skutečnosti Číňané, zaměřil ve své nové investigaci, tak společnosti, které potvrzení nedostanou (například kvůli napojení na armádu), toto pravidlo často obcházejí. Vytvoří si fiktivní společnost nebo se zaregistrují přes někoho, kdo nemá čínské občanství.

Přečtěte si

Větrníky, zemní plyn, ale i budovy Evropské komise: Co vlastní čínský státní fond v Evropě?

Speciální vyšetřovací tým

Tchajwanský úřad pro vyšetřování MJIB proto v roce 2020 založil speciální oddělení, které se má věnovat pouze čínským vazbám na tchajwanský technologický průmysl. Tchaj-wanu totiž nejde jen o obchodní tajemství, ale také o národní bezpečnost. Čipy by teoreticky měly ostrovu poskytovat ochranu nebo minimálně pomoc spřátelených zemí, protože na polovodičích z Tchaj-wanu stojí světová ekonomika – vyrábí se zde totiž 60 % veškerých světových čipů a až 90 % těch nejpokročilejších. Tchajwanští odborníci jsou zásadní také pro další vývoj umělé inteligence.

„Většina gigantů v navrhování AI čipů sídlí ve Spojených státech nebo v Číně. Ale Tchaj-wan je jediná země, která může nápady těchto firem převést do fyzického světa,“ líčí pro redakci investigace.cz Min-yen Chiang, zástupce ředitele programu ekonomické bezpečnosti v tchajwanském think tanku DSET. „Nezáleží tedy na tom, kdo vyhraje AI závod, protože Tchaj-wan bude stále jediný, kdo dokáže kohokoli z nich podpořit. To je důvod, proč Tchaj-wan zaujímá kritickou pozici,“ doplňuje.

Za posledních šest let odhalili vyšetřovatelé 166 takových případů a dalších 67 případů se týkalo porušení obchodního tajemství, jak ukázaly dokumenty, které od MJIB získal server Rest of World. Mezi nimi byla i společnost Xiaomi, která si na ostrově v roce 2019 nezákonně otevřela laboratoř na vývoj čipů do smartphonů, kde zaměstnala dvacet místních inženýrů. V roce 2024 za to byli odsouzeni dva lidé z vedení.

Vyšetřovatelé dále letos v lednu vydali zatykač na Petea Laua, zakladatele čínské firmy OnePlus, protože měl nezákonně otevřít pobočku firmy a najmout přes sedmdesát inženýrů. Obviněni byli také dva Tchajwanci, kteří mu údajně pomáhali.

Přečtěte si

Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie

Pod společností ze Samoy se na Tchaj-wanu zaregistrovala také největší čínská firma na výrobu čipů SMIC. Kvůli jejímu napojení na čínskou Lidově osvobozeneckou armádu ji v prosinci 2020 umístily Spojené státy na obchodní blacklist, což výrazně omezilo schopnost společnosti obchodovat s americkými partnery a zamezilo jí to v přístupu k pokročilým čipům, které by mohly být použity k navádění střel, píše německý server Deutsche Welle.

Pokud by byl některý z případů vyhodnocen jako porušení tchajwanského zákona o národní bezpečnosti, hrozí obviněným trest až dvanácti let vězení a pokuta dosahující až sta milionů tchajwanských dolarů, v přepočtu 65,8 milionu korun.

Vyšetřování pokračuje i nadále – jen během července a srpna proběhly tři razie na technologické firmy podezřelé z propojení s Čínskou lidovou republikou. Zatím poslední proběhla na začátku srpna v osmnácti společnostech.

Ostrov nejlepších talentů

Důvod, proč se čínské firmy zaměřují na tchajwanské odborníky, je podle Min-yen Chianga z DSET jednoduchý. Pro místní polovodičový průmysl připravuje odborníky už desítky let vzdělávací systém a roli hraje i specifický ekosystém. „Jenom inženýři na Tchaj-wanu vědí, jak připravit určité postupy v různých stádiích celého výrobního procesu. Mají know-how na to, jak řídit celý ekosystém, a spolu s dalšími odborníky dokážou najít řešení na malé i větší problémy,“ vysvětluje.

„Čína se dlouho snaží kopírovat tchajwanský model a dohnat místní čipovou technologii. K tomu ale potřebuje hardware, vybavení a také inženýry, kteří vědí, jak pracovat se specifickými stroji. Takže je pro Čínu celkem přirozené, že se snaží nalákat tchajwanské talenty,“ domnívá se. Na Tchaj-wanu se také soustřeďují experti na design čipů, které jsou podle Chianga dalším cílem čínských náborářů.

„Téměř každý v odvětví zná alespoň z doslechu někoho, kdo byl osloven nebo pracoval pro čínské firmy,“ doplňuje rozsah problému pro Rest of World John Chen z tchajwanské firmy na design čipů MicroIP. „Nabízené výplaty jsou často pětkrát vyšší než na Tchaj-wanu… Slyšel jsem, že později stouply i na desetinásobek. Mám několik přátel, kteří kvůli tomu za prací do Číny odešli,“ dodává.

Tchaj-wan není jediným cílem

Podobně Čína postupuje také za hranicemi Tchaj-wanu. V Nizozemí například řeší akvizici čipového výrobce Nexperia čínskými investory a ve Spojených státech se zabývají čínskou firmou Inspur Group, která byla úřady označena za bezpečnostní riziko a dostala se kvůli tomu na černou listinu. Změnila si proto název na Aivres, pod nímž posílala pokročilou technologii včetně čipů od společnosti Nvidia, které by se do ČLR kvůli americkým sankcím dostat neměly, do čínských datacenter rozmístěných v jihovýchodní Asii. Ty využívají společnosti jako Alibaba nebo ByteDance, stojící za sítí TikTok, píše americký deník New York Times.

Jinou strategii mají čínští rekrutéři v Jižní Koreji. Tam podle Nicholase Eftimiadese, který pracoval na americkém ministerstvu obrany a nyní působí v think tanku Atlantic Council, stojí před technologickými firmami a přímo oslovují pracovníky, kteří z nich odcházejí.

Co na to Čína?

Server Rest of World zkoušel obviněné čínské firmy oslovit, žádná ale nereagovala. Pro čínská média se v roce 2022 vyjádřil Wayne Taj, výkonný ředitel firmy VeriSilicon, v jejíž dceřiné firmě na ostrově podnikli tchajwanští vyšetřovatelé ve stejném roce razii kvůli podezření, že firma nemá povolení k podnikání. Taj uvedl, že kancelář sloužila jen k prodeji, žádné inženýry nezaměstnala a vybavení na testování čipů nekoupila.

Přečtěte si

Zpráva Europolu: Česko bojuje s kybernetickými útoky a obcházením sankcí

Čínská vláda už v roce 2020 kritizovala zřízení vyšetřovacího týmu jako politickou manipulaci tehdy i nyní vládnoucí Demokratické pokrokové strany, která má k vládě v Pekingu zdrženlivý vztah a chce zachovat současný stav, kdy je Tchaj-wan de facto autonomní zemí nezávislou na Čínské lidové republice. Čínská vláda ale mluví o potřebě sjednocení i za cenu použití násilí a o politicích strany se vyjadřuje jako o separatistech.

Tchajwanský polovodičový průmysl se navíc zaměřil na bezpečnost v době čínské desetiletky nazývané Made in China 2025 z roku 2015, která měla ze země do loňského roku udělat jednoho z lídrů moderních technologií. Jeden z cílů se zaměřoval právě i na čipy – do roku 2025 si Čína chtěla vyrábět 70 % čipů pro domácí užití. V podobné době, v roce 2019, zakázaly Spojené státy společnosti Huawei přístup k pokročilým čipům.

Che Chuej, která vede čínskou poradní firmu Omdia na výzkum čipů, uvádí, že nabírání zahraničních talentů začalo už v roce 2014. „Všichni se řídili tržními principy. Nemyslím si, že by přemýšleli nad geopolitikou – jde prostě o to, jak právní systém dané lokality tyto činnosti vykládá,“ zhodnotila kroky čínských rekrutů pro Rest of World.

„Mnoho západních a tchajwanských polovodičových společností také stále působí v Číně a zaměstnává místní pracovníky, ne?“ dodala s tím, že tato praxe ale v posledních třech až pěti letech kvůli právním omezením a vlastním talentům klesá. „Čínský polovodičový průmysl začal mít v posledních dvou letech vlastní talenty,“ uvádí Che. Přesto se mluví o tom, že Čína je ve vývoji nejpokročilejších čipů tchajwanské společnosti TSMC tři až deset let pozadu.

Autorka textu: Jana Václavíková

The post Čínští výrobci čipů nesmějí podnikat na Tchaj-wanu. Vydávají se proto za zahraniční firmy a lžou svým zaměstnancům appeared first on investigace.cz.

Marcela Martonová, která v roce 2025 usedla v dozorčí radě Energetiky Slovensko, prý byla na pozici kvalifikovaná. Dokládat to měla fotografie ze studia na VŠE, investigace.cz však zjistila, že tam nikdy nestudovala. Existuje podezření, že funkci získala díky manželovi, který odmítl vyšetřovat slovenského ministra vnitra.

Na její facebookový příspěvek z prosince 2018 s fotografií, na níž stojí před Vysokou školou ekonomickou (VŠE) v Praze, jednou z nejprestižnějších českých univerzit, upozornil jako první Denník Korzár na konci srpna.

Na fotce drží modré desky s logem školy, typické pro závěrečné práce nebo diplomy, v popisku uvedla, že „už to má za sebou“, a v komentářích zmínila inženýrský titul.

Na fotografii je zajímavé, že zatímco Marcela Martonová je oblečená v kabátě a šále, jako by výjev bezprostředně předcházel prosincovému datu nahrání na Facebook, ve skleněných dveřích se odrážejí lidé v kraťasech, čistě modrá obloha a plně olistěné stromy. 

Její profil ani fotografie již nejsou dostupné. Martonová tedy zřejmě svůj profil ze sociální sítě po medializaci vymazala.

Redakce investigace.cz se proto VŠE v Praze zeptala, jestli studium Marcely Martonové eviduje a zda je možné její závěrečnou práci vyhledat. 

„Na základě kontroly oficiální databáze absolventů VŠE konstatujeme, že paní Marcela Martonová  není pod těmito jmény evidována jako absolventka Vysoké školy ekonomické v Praze,“ napsala redakci mluvčí univerzity Kateřina Macháčková.

„Co se týče vámi zaslané fotografie, její konkrétní okolnosti ani účel zveřejnění neznáme, a proto nám nepřísluší ji interpretovat či komentovat,“ dodala mluvčí.

Redakce se na fotografii chtěla zeptat i Marcely Martonové. Ta však po představení redaktora telefon položila a nereagovala ani na zaslanou SMS.

Přečtěte si

Podcast Odposlech: Nechceme tahat Slovensko na východ, říká spoluorganizátor protivládních protestů Ján Gálik

Podjatý vyšetřovatel, jeho manželka a pan ministr

Marcela Martonová je kosmetička z Košic, kde provozuje svůj salon krásy. Zároveň je manželkou policejního vyšetřovatele Mikuláše Martona, který opakovaně vyšetřoval trestní oznámení podaná slovenskou neziskovkou Zastavme korupci na slovenského ministra vnitra Matúše Šutaje Eštoka. Ten je podezřelý z korupce.

V roce 2024 jel totiž na dovolenou do Dubaje a navštívil i tamní Velkou cenu F1 v Abú Zabí, na niž stojí vstupenky desítky tisíc korun. Později slovenští novináři zjistili, že za dovolenou platil v hotovosti, a to až tři dny po návratu ze Spojených arabských emirátů.

Nadace Zastavme korupci proto na ministra Šutaje Eštoka podala třikrát trestní oznámení kvůli podezření z korupce. Dostal je na stůl košický vyšetřovatel Mikuláš Marton, který všechna tři oznámení zamítl. V současné době dozorový prokurátor vyšetřuje podnět nadace Zastavme korupci na podjatost vyšetřovatele.

Bez výběrového řízení

Nadace Zastavme korupci pak při kontrole dozorčích rad slovenských státních a polostátních firem zjistila, že šéfkou dozorčí rady Energetiky Slovensko byla od prosince 2025 manželka téhož vyšetřovatele, Marcela Martonová.

Do funkce ji jmenovalo bez výběrového řízení ministerstvo hospodářství, které vede Denisa Saková. Ta je členkou strany Hlas a jejím stranickým šéfem je právě Matúš Šutaj Eštok.

Přečtěte si

Prezidentka Čaputová: Nezávislé vyšetřování korupce není zásluha vlády, ale norma

Marcela Martonová přitom podle dostupných informací neměla k působení na pozici šéfky dozorčí rady slovenského energetického kolosu odpovídající vzdělání ani praxi. Dozorčí rada má totiž na starosti supervizi a schvalování finančních závěrek – tedy dohled nad tím, že neobsahují chyby a odpovídají skutečnosti.

U tak velké firmy, jako je Energetika Slovensko, jde o odborně náročnou práci. Energetika Slovensko je největší slovenský dodavatel elektřiny s obratem až jeden a půl miliardy eur ročně.

„Mám ekvivalent právnického vzdělání, už jsem někde pracovala v takových nějakých společnostech,“ okomentovala své působení na této pozici reportérům Denníku SME Martonová na konci srpna.

Nevím, proč se mě na to ptáte

Po medializaci jejího působení nadací Zastavme korupci Marcela Martonová z dozorčí rady odstoupila. Pro novináře opakovala stanovisko, že její post s manželovou prací nesouvisí a do ledna 2026 manžel prý ani nevěděl, že ho zastává. Údajně s manželem nemluví.

Souvislost mezi opakovaným nevyšetřováním ministra vnitra a obsazením Martonové na pozici šéfky dozorčí rady největší polostátní firmy na Slovensku odmítali jak Matúš Šutaj Eštok, tak i Mikuláš Marton.

„Nevím, proč se na to ptáte mě. Není to kosmetička, ale majitelka nějaké firmy. Můžu vám s čistým svědomím odpřísáhnout, že tuto paní jsem v životě neviděl. Spojování práce této paní s výkonem práce jejího manžela je absurdní,“ prohlásil na tiskové konferenci ministr vnitra Šutaj Eštok.

„Při posuzování nominace se vycházelo z profesního životopisu Martonové, jak ze splnění zákonných a dalších požadavků na výkon funkce členky dozorčí rady, tak i z jejích dlouholetých pracovních a řídících zkušeností,“ uvedl dříve resort hospodářství.

Přečtěte si

Slovensko: SMER korupce

Hotovost z domácího trezoru

Policejní vyšetřovatel se podle nadace Zastavme korupci nechtěl zaobírat podezřelými detaily, na kterých kauza luxusní dovolené Šutaje Eštoka stojí. Ministr si podle nadace mohl nechat zaplatit dovolenou třetí osobou, čím by podle právní definice „přijal nenáležitou výhodu“.

Nadace také upozornila, že policejní vyšetřovatel Marton neprověřil, v jakém hotelu Šutaj Eštok s partnerkou bydlel, ani to, jestli se vůbec za takovou dovolenou v Dubaji dalo platit v hotovosti. Právě v hotovosti měla partnerka ministra zaplatit 12 400 eur za dovolenou, a to až tři dny po návratu z ní.

Hotovost podle ní pocházela z domácího trezoru a z jejích dlouhodobých úspor.

The post Kosmetička Martonová usedla v radě Energetiky Slovensko. O své kvalifikaci mlží, korupci manžela odmítá appeared first on investigace.cz.

Některé z routerů čínského výrobce ZBT v sobě mají zabudovaná takzvaná zadní vrátka, která umožňují útočníkům zařízení na dálku ovládat a sbírat informace o uživatelích. Většina jejich majitelů si možné nebezpečí ani spojení s čínským výrobcem neuvědomuje. 

Routery od společnosti Shenzhen Zhibotong Electronics, zkráceně ZBT, v sobě mají od výrobce nainstalovaný firmware, tedy program, který zařízení ovládá. Ten však v některých případech má takzvaná zadní vrátka (anglicky backdoors), skrze něž má výrobce k zařízení vzdálený přístup. 

Nejde tedy o nezáměrnou chybu, ale o účelné začlenění softwaru ohrožujícího bezpečnost uživatelů, domnívá se výzkumný tým organizace VulnCheck, který vyhledává případy zneužití technologií a odhaluje infrastrukturu útočníků i jejich postupy. Na potenciální nebezpečí routerů od čínského výrobce upozornil koncem srpna.

Tato zadní vrátka navíc nenabízí přístup k zařízení jen výrobci v Číně. Do routeru se může nabourat kdokoli, kdo slabinu odhalí. Data uživatelů tak mohou končit na serverech v Číně nebo kdekoli jinde po světě.

Nejzávažnější scénář představuje podle Roberta Šumana, vedoucího pražské výzkumné pobočky společnosti ESET, právě vzdálené spuštění příkazů a následné úplné převzetí kontroly nad routerem. „Riziko je kritické hlavně v případě, pokud je možné k routeru prostřednictvím administrační nebo jiné zranitelné služby přistupovat přímo z internetu. V takovém případě útočník vůbec nemusí napadnout počítač oběti, cílem se stává samotný router,“ popisuje pro redakci investigace.cz.

Přečtěte si

Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie

Útočník následně může získat informace o nastavení routeru, údaje o připojené síti i o dalších zařízeních v domácnosti nebo ve firmě. V ohrožení jsou podle Šumana také administrátorská hesla, hesla k sítím wi-fi, údaje o internetovém připojení nebo nastavení sítě VPN. „Útočník může sledovat síťová metadata a nešifrovanou komunikaci, správně zabezpečený obsah pomocí HTTPS nebo VPN ale automaticky přečíst nemůže. Díky získané kontrole však může i přesto síťový provoz blokovat, přesměrovávat nebo se pokoušet o další útoky,“ dodává. Například může uživatele přesměrovávat na podvodné stránky nebo využít napadený router k útokům na další počítače nebo chytrá zařízení. 

Zařízení různých názvů

ZBT vyrábí routery pro společnosti po celém světě. Ty je následně prodávají pod vlastním názvem, což může být i pro znalce problematiky matoucí. Potenciálně nebezpečné routery se pod jinými značkami prodávají ve Spojených státech, v Kanadě, na Filipínách nebo v Německu, k dostání jsou ale po celém světě na internetových obchodech Amazon nebo Alibaba. Za routery s názvem Deep Orange, CroSkylink, AC1200 Pro nebo RV WIFI Route se tak může skrývat produkt, který vyrobila právě čínská ZBT. 

Spolehlivé informace o tom, kolik uživatelů tyto routery používá nebo zda jsou i v Česku, nejsou k dispozici. Jak ale uvádí Šuman, často se jedná o levnější LTE/5G, případně o cestovní nebo průmyslové routery. Mohou být proto velmi rozšířené.

„Jenom to, že jste neslyšeli o Shenzhen Zhibotong Electronics (…), neznamená, že jste s ní nepřišli do styku,“ přibližuje možné rozšíření těchto zařízení organizace VulnCheck.

Zneužitelná pomoc zákazníkům

Co přesně routery z Číny dělají? Výzkumníci u nich našli rovnou tři bezpečnostní rizika. První odhalená zadní vrátka pojmenovali ENDLESSDOORS. Tento proces se spouští na zařízení automaticky a připojuje se k domovskému serveru v Číně. Zároveň je zařízení nastaveno tak, aby bez souhlasu nebo vědomí uživatele přijímalo příkazy na úrovni správce. 

Firmware, který toto umožňuje, odhalili výzkumníci ve dvaceti modelech routerů ZBT. „Skutečný rozsah zasažených modelů může být vyšší než těchto dvacet, které jsme zkoumali, ale nemáme jak dohledat další,“ stojí v textu, který se zaměřil na ENDLESSDOORS. Důvodem je množství názvů, které mohou routery mít.

Firma si je této funkce vědoma a odvolává se na zákaznickou podporu. Pro VulnCheck uvedla, že „jejím účelem je pomáhat zákazníkům odstraňovat poruchy a konfigurovat zařízení pouze na jejich výslovnou žádost a s jejich souhlasem“. Jak ale výzkumníci ověřili, této slabiny může využít „kdokoli na síťové trase“, nezabrání tomu ani firewall. 

Přečtěte si

Trojský adblocker: Rozšíření v Chromu se tváří prospěšně, ale mohou vás špehovat. Nikdo to neřeší

Routery se nachází v Rakousku, Polsku i Maďarsku

Druhým odhaleným zadním vrátkům dali výzkumníci název DARKLANTERN. Tento protokol otevírá nešifrovaný kanál, který je přístupný odkudkoli z internetu. Na routeru poté mohou útočníci zadávat různé příkazy, k nimž nepotřebují autorizaci. „Je to záměrně navrženo tak, aby byl router přístupný z vnějšku,“ popisují výzkumníci z VulnCheck výsledky svého výzkumu. 

Tým VulnCheck provedl internetový průzkum, aby odhalil, jak je DARKLANTERN, který byl firmou ZBT do zařízení implementován v roce 2019, rozšířený. Jen mezi 18. a 21. srpnem letošního roku našli 203 případů napříč dvaceti dvěma různými zeměmi. Nejvíc výsledků se vrátilo ze Spojených států (103), následovalo Rusko (29) a Tchaj-wan (14). V zasažených zemích se ale objevuje i Polsko (3), Rakousko a Maďarsko (obě po jednom). 

Firmware nalezli výzkumníci na šestnácti různých modelech routerů staršího data výroby. „DARKLANTERN odhalujeme v době, kdy se už tolik nepoužívá. Proto byla oblast, do které zasahoval, téměř jistě větší,“ domnívají se výzkumníci. 

DARKLANTERN je však na rozdíl od předchozí zranitelnosti bezcenný, pokud uživatel používá firewall. Tento ani jiný bezpečnostní prvek však nezaručí bezpečnost u třetích odhalených zadních vrátek, kterým dal VulnCheck název SPEAKINGSTONE. Tento firmware dokáže na vzdálený server umístěný v Číně poslat úplný otisk zařízení, popisuje technologický server Tom’s Hardware. 

Firmware komunikoval také se záložním serverem, který si nikdo nezaregistroval, a tak si ho registrovali výzkumníci ve VulnCheck. Díky tomu mohli spočítat, kolik routerů se pokoušelo se serverem spojit. Za jediný den, 21. srpna 2026, s ním přes tento firmware navázalo spojení 392 zařízení a téměř všechny, 390 z nich, se nacházely v Číně. Až 83 % routerů bylo připojeno k síti od China Mobile, což je státem vlastněná telekomunikační firma. Většina z odhalených spojení běžela na stejném modelu routeru, což podle VulnCheck značí, že firmware může být široce používán. 

„Jde o domácí čínskou sledovací technologii. Byla uvedena v Číně, na čínských sítích a ve velkém rozsahu,“ hodnotí VulnCheck. 

Přečtěte si

Surveillance Secrets: Tajný archiv celosvětového sledování skrze telefonní sítě

Jak se chránit?

Ne každý router od ZBT však tato zadní vrátka obsahuje. Například kanadská společnost MOFI Network, která routery od ZBT také distribuuje pod jiným názvem, do nich instaluje vlastní firmware. 

VulnCheck přesto uživatelům doporučuje zkontrolovat, kdo jejich router skutečně vyrobil, nebezpečný skript potom deaktivovat nebo zařízení úplně vyměnit. Seznam dotčených modelů zveřejnil VulnCheck na svých stránkách. 

Šuman zároveň u routerů obecně doporučuje instalovat pouze ověřené aktualizace firmwaru pro daný model zařízení, zakázat veškeré služby, které router nabízí, ale uživatel je reálně nevyužívá, nebo nastavit administraci routeru, aby byla dostupná jen z místní sítě. 

„Při podezření, že router mohli napadnout útočníci, je vhodné zařízení odpojit, obnovit do továrního nastavení a znovu nahrát důvěryhodný firmware. Poté je nutné změnit i hesla, která jím mohla procházet,“ doporučuje Šuman. Pokud není aktualizace firmwaru dostupná, kloní se k výměně routeru za podporované zařízení od renomovaného výrobce. „Úspora peněz v případě levnějšího modelu se v okamžiku útoku na naše hesla a přihlašovací údaje rozhodně nevyplatí,“ doplňuje.

The post Routery z Číny obsahují firmware na sledování uživatelů. Prodávají je zahraniční firmy po celém světě appeared first on investigace.cz.

Otázka, kdo si objednal vraždu maltské investigativní novinářky Daphne Caruany Galizii, zůstává po devíti letech bez soudně potvrzené odpovědi. Ve středu byl totiž zproštěn obžaloby podnikatel Yorgen Fenech. 

Čtyřiačtyřicetiletého maltského podnikatele Yorgena Fenecha obžaloba vinila ze spoluúčasti na vraždě Daphne Caruany Galizii a ze zločinného spolčení za účelem vraždy. Podle klíčového svědka Melvina Theumy měl Fenech na její provedení poskytnout 150 tisíc eur.

Theuma působil jako prostředník mezi údajným objednavatelem a vykonavateli atentátu. Poté, co začal spolupracovat s vyšetřovateli, dostal v roce 2019 prezidentskou milost výměnou za své svědectví a označil Fenecha za muže, který vraždu objednal.

Fenechovi v případě odsouzení hrozilo až doživotní vězení. Po dvouměsíčním procesu a osmihodinové poradě ho však porota poměrem hlasů osm ku jedné obou obvinění zprostila.

Fenechovi obhájci během procesu zpochybňovali Theumovu důvěryhodnost a kritizovali vyšetřovatele za to, že postavili případ především na výpovědi člověka, který se sám na přípravě vraždy podílel. Tvrdili také, že policie dostatečně neprověřila další možné podezřelé.

Fenech před soudem ukázal na svého někdejšího blízkého přítele Keitha Schembriho, bývalého šéfa kanceláře premiéra Josepha Muscata. Tvrdil, že skutečným strůjcem vraždy byl Schembri a že on sám pouze zprostředkovával kontakt mezi ním a Theumou. Schembri, který během procesu vypovídal tři dny, jakoukoli účast odmítl a prohlásil, že „na 600 milionů procent“ není strůjcem vraždy. Policie uvedla, že Schembri nikdy nebyl v této věci podezřelým.

Po osvobozujícím rozsudku soudkyně nařídila policii znovu přezkoumat důkazy a posoudit, zda nemají být stíhány další osoby. Na Maltě se zároveň chystají protesty a opozice žádá svolání parlamentu.

Přečtěte si

Boj za spravedlnost po vraždě maltské investigativní novinářky není u konce

Objednavatel zůstává neznámý

„Devět let po brutální vraždě Daphne zůstávají institucionální selhání, která tuto vraždu umožnila, stále nevyřešena a bez nápravy,“ uvedla po rozsudku rodina zavražděné novinářky.

Fenech byl zatčen v listopadu 2019, když se před úsvitem pokoušel opustit Maltu na své jachtě. Obžaloba tvrdila, že chtěl Caruanu Galizii umlčet, protože se chystala zveřejnit informace týkající se jeho podnikání, rodiny a obchodních vazeb.

Novinářka se mimo jiné zabývala netransparentní dubajskou společností 17 Black. Po její smrti Reuters a Times of Malta odhalily, že jejím vlastníkem byl právě Fenech. Společnost byla spojena s podezřelými finančními toky a dvěma panamskými firmami napojenými na tehdejšího ministra Konrada Mizziho a premiérova poradce Keitha Schembriho. Fenech zároveň stál v čele skupiny, která byla součástí konsorcia, jež získalo významnou státní energetickou zakázku.

Přečtěte si

Novináři o projektu Daphne: Malta by měla být bojkotována

Po vraždě Caruany Galizii převzalo část její rozpracované práce čtyřicet pět novinářů z osmnácti médií v patnácti zemích. V rámci projektu The Daphne Project, koordinovaného organizací Forbidden Stories, pokračovali v jejích investigacích zaměřených na korupci, praní špinavých peněz a vazby maltských politických a podnikatelských elit. Projekt odhalil také to, jak se internetová kasina registrovaná na Maltě stala zdrojem příjmů italské mafie ’Ndrangheta.

Vražda Caruany Galizii vyvolala na Maltě masové protesty a hlubokou politickou krizi. Schembri v listopadu 2019 rezignoval a premiér Joseph Muscat následně oznámil, že odstoupí. Ve funkci skončil v lednu 2020. Muscat sám nikdy nebyl s vraždou spojován.

Nezávislá vyšetřovací komise v roce 2021 dospěla k závěru, že maltský stát nese odpovědnost za vytvoření „kultury beztrestnosti“, v níž mohla vražda novinářky nastat, a že ji stát nedokázal dostatečně ochránit.

Přečtěte si

Nová studie ukazuje, jak se na Maltě perou mafiánské peníze

Za samotný atentát už byli odsouzeni tři muži. Další dva dostali v roce 2025 doživotní tresty za dodání bomby použité při vraždě.

Autorka článku: Barbora Šturmová

The post Kdo si objednal vraždu novinářky Daphne Galizii? Odpověď stále chybí appeared first on investigace.cz.

Tax Justice Network spolu s Public Services International (PSI) zveřejnili studii, podle které by státy mohly každý rok vybrat od nadnárodních firem na daních v přepočtu až o 10,95 bilionů korun více. Daňové sazby by se přitom nemusely zvyšovat.

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

„Nadnárodní firmy připravily státy o miliardy tím, že desítky let obcházely daňová pravidla,“ uvedl generální tajemník PSI Daniel Bertossa. Stačilo by ale prý změnit pravidla tak, aby firmy odvedly daně v zemích, kde skutečně podnikají. Právě o takové změně nyní státy jednají pod hlavičkou OSN.

Podle Bertossy by připravovaná úmluva OSN mohla změnit způsob, jakým se ve světě vybírají daně. Firmy by podle nových pravidel odváděly peníze tam, kde jejich zisk skutečně vzniká, místo aby ho vykazovaly v zemích, kde mají sídlo jen formálně.

Allison Schultz, autorka studie a výzkumnice Tax Justice Network, upozornila, že samotné daňové sazby by se neměnily. Změnilo by se pouze to, kde firmy daně odvádějí. Podle ní by na tom vydělala téměř každá země, protože nadnárodní společnosti si po desetiletí přesouvaly zisky do zemí, kde z nich platily jen minimální nebo žádné daně.

„Tratily by na tom jen daňové ráje a firmy vyhýbající se daním, a to je velké vítězství pro pracující i pro veřejné služby všude na světě,“ doplňuje Bertossa.

Podle přepočtu by jednotlivé státy dohromady vybraly na daních o 24 % více. Změna by tak částečně napravila výpadek příjmů, ke kterému došlo v posledních desetiletích, kdy zisky velkých nadnárodních firem výrazně rostly.

Pro srovnání, největší americká automobilka General Motors vykázala v roce 1929 zisk 5,18 miliardy korun. Apple v roce 2025 vykázal zisk 2,45 bilionů korun, což je zhruba čtyřiadvacetkrát více. 

Kdo by získal nejvíce?

Nejvíce peněz by podle studie získaly vyspělé země. V poměru k dnešním příjmům z daní by ale změna nejvíce pomohla chudším státům, kde by se výběr daní zvýšil několikanásobně.

Vyspělé země by vybraly o 21 % více oproti současnému stavu, nejméně asi v přepočtu zhruba tři bilionu korun.

Země s vyššími středními příjmy by si polepšily o 31 %, tedy o přibližně 2,45 bilionu korun. Země s nižšími středními příjmy by výběr daní téměř ztrojnásobily. Získaly by nejméně asi 1,3 bilionu korun navíc. Nejchudší státy by výběr daní téměř zpětinásobily. Ročně by získaly přibližně 78,89 miliardy korun.

Co by změna znamenala pro Česko?

Studie konkrétní částku pro Česko neuvádí. Tax Justice Network zveřejnila podrobné propočty pouze pro vybrané velké ekonomiky, například Spojené státy, Velkou Británii nebo Indii.

Česko ale podle rozdělení ve studii patří mezi vyspělé země. Daň z příjmů právnických osob je u nás 21 %. Pokud by se pravidla změnila podle návrhu OSN, mohl by český stát podle obecného propočtu získat z daní od nadnárodních firem zhruba o pětinu více než dnes.

V absolutní částce by šlo o menší příjem než v největších světových ekonomikách. Pro chudší země by ale změna znamenala výrazně větší rozdíl, protože jejich dodatečné daňové příjmy by mohly představovat několikanásobek současného výběru.

Peníze na klima i zdravotnictví

Více peněz by získaly také státy Evropské unie. Dodatečné příjmy by mohly pokrýt například až čtyřnásobek současných výdajů na přizpůsobení zemědělství, energetiky a dopravy změně klimatu. Pro Španělsko se například počítá s částkou 81 miliard korun, pro Francii s zhruba 544 miliardami.

Ve Velké Británii by dodatečné příjmy podle studie stačily na šestinásobné pokrytí nových opatření vlády na zmírnění dopadů růstu životních nákladů. Mohly by také pokrýt více než dvě třetiny odhadovaných nákladů na zdravotní a sociální systém podle vzoru britské národní zdravotní služby.

Ve Spojených státech by dodatečné příjmy mohly být tak vysoké, že by země mohla zhruba pětačtyřicetkrát zvýšit své současné výdaje na obnovitelné zdroje energie. Zároveň by dle studie mohlo vzniknout více než 365 tisíc pracovních míst.

Prodělat by na změně naopak měla jen malá skupina zemí. Šlo by především o tradiční daňové ráje a státy, kde je vzhledem k velikosti jejich ekonomiky neobvykle mnoho sídel nadnárodních firem. Podle autorů studie by ale tyto země mohly výpadek příjmů vyrovnat mírným zvýšením daní na úroveň běžnou v ostatních zemích.

Nová pravidla má připravit OSN

O podobu celosvětových daňových pravidel se dosud starala především Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle Tax Justice Network se ale jednání nyní přesunulo na půdu OSN. OECD se podle autorů studie pokoušela systém změnit zhruba dvacet let, aniž se jí podařilo jeho fungování zásadně ovlivnit.

Jednání pod vedením OSN podle studie za poslední tři roky pokročila více než dvacetileté snahy OECD. O přijetí nové úmluvy mají státy hlasovat příští rok.

Autorka textu: Sofia Špirková

The post Státy přicházejí o stovky miliard korun ročně kvůli daňovým únikům nadnárodních firem. OSN nabízí řešení appeared first on investigace.cz.

Mobilní aplikace mSpy byla v minulosti zneužívána ke stalkingu i špehování zaměstnanců. Dnes láka mimo jiné na odhalení nevěry partnera. Vlastníci původně běloruské aplikace jsou neznámí, navenek ji ale reprezentuje česká firma. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

MSpy je jednou z nejkontroverznějších sledovacích aplikací na světě. V minulosti se opakovaně dostávala do centra pozornosti kvůli zneužívání ke sledování romantických partnerů či zaměstnanců i rozsáhlým únikům dat. Firmu v roce 2011 založil běloruský podnikatel Andrej Šimanovič, jehož rodinné vazby sahají až do nejvyšších pater běloruského režimu.

Dnes jsou majitelé skrytí za složitou korporátní strukturou. Jak ale zjistila redakce investigace.cz, navenek mSpy reprezentuje mimo jiné česká firma Altercon Group s estonským majitelem Artjomem Jastrebovem.

Aplikace mSpy po nainstalování dokáže zaznamenávat polohu zařízení, zobrazovat textové zprávy, historii hovorů, fotografie, obsah některých komunikačních aplikací nebo aktivitu na sociálních sítích. V závislosti na typu zařízení a udělených oprávněních umožňuje také vzdálený přístup k dalším datům uloženým v telefonu.

Přečtěte si

Česká firma inkasovala 2,2 milionu korun od tvůrců špionážního systému Predator

Odhalíme nevěru

„Zjistěte, zda vám láme srdce… A žili šťastně až do smrti je jen pohádka. Stačí se podívat na statistiky. Zhruba 20 % manželských párů podvádí.“ Tak zní text jednoho z marketingových e-mailů mSpy. „A zatímco včerejší nevěry se provozovaly v levných motelech, dnes se odehrávají digitálně, přímo v telefonech. Nevhodné konverzace. Sexting. Videa. Je tam všechno,“ pokračuje e-mail z letošního léta.

Výrobce aplikace na svých stránkách poukazuje především na ochranu dětí, ovšem v mailingové kampani láká i na sledování partnerů. Ostatně už v roce 2013 podle vlastního průzkumu používalo 50 % uživatelů službu mSpy pro sledování partnerů.

Aplikace se opakovaně stala předmětem kritiky právě kvůli jejímu zneužívání ke sledování partnerů, expartnerů nebo zaměstnanců bez jejich vědomí. Bezpečnostní experti ji řadí mezi takzvaný stalkerware – od slova stalking –, tedy software, který může být zneužit k tajnému monitorování jiné osoby.

MSpy se v minulosti také opakovaně potýkala s úniky citlivých dat. K poslednímu známému incidentu došlo v roce 2024. Ze zákaznické podpory uniklo přibližně 2,4 milionu unikátních e-mailových adres, IP adresy a komunikace mezi zákazníky a podporou.

Tehdejší CEO firmy a zakladatel mSpy Andrej Šimanovič už v roce 2014 kritiku aplikace odmítl a řekl, že mSpy je pouze nástroj a odpovědnost za jeho zneužití nese uživatel, nikoli výrobce. Situaci přirovnal k výrobci zbraní, který podle něj také nenese odpovědnost za to, jak jeho produkt někdo použije.

Přečtěte si

Trojský adblocker: Rozšíření v Chromu se tváří prospěšně, ale mohou vás špehovat. Nikdo to neřeší

Šimanovič má podle běloruského investigativního média Buro Media rodinné vazby na Viktora Šejmana, jednoho z nejbližších spolupracovníků běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka. V roce 2016 se oženil se Šejmanovou dcerou. Novináři popisují, že krátce po svatbě začal Šimanovič svého tchána doprovázet na zahraniční cesty.

Během své kariéry zastával Viktor Šejman několik nejvyšších státních funkcí, mimo jiné vedl prezidentskou administrativu a působil jako generální prokurátor nebo tajemník Bezpečnostní rady. Jeho jméno je zároveň spojováno s řadou kontroverzí, od podezření z podílu na represích vůči politickým odpůrcům až po netransparentní obchodní aktivity v Africe.

Navenek česká a estonská firma

Kdo v současnosti mSpy skutečně vlastní, není jasné. Firemní struktura končí u společností registrovaných v jurisdikcích, kde údaje o skutečných vlastnících nejsou veřejně dostupné. Veřejně za mSpy vystupují především dvě společnosti. Jedna je česká a druhá estonská.

Česká firma Altercon Group je uvedena jako kontaktní údaj na webu mSpy.com, estonská společnost na velmi podobném webu mSpy.org. Obě společnosti se objevují také v komunikaci se zákazníky, která je součástí výše zmiňovaného úniku dat z roku 2024. Redakce investigace.cz má k dispozici i screenshoty internetového bankovnictví – ty ukazují, že peníze od některých zákazníků putovaly na bankovní účty mSpy vedené v Praze.

Českou firmu také mSpy na svém webu jmenuje jako oficiálně licencovanou k poskytování jejich služeb. Česká republika je zároveň uvedena jako jurisdikce pro případné právní spory se zákazníky.

Přečtěte si

Česko povolilo vývoz špionážních technologií i do zemí, které dlouhodobě porušují lidská práva

Několik stížností na mSpy české úřady skutečně řeší, jak redakci investigace.cz sdělil mluvčí České obchodní inspekce František Kotrba.

„Co se týče obsahu podání, týkají se v souvislosti se službou mSpy například nemožnosti zrušení předplatného a vrácení zaplacené částky bezprostředně po uzavření smluvního vztahu, tedy v termínu do 14 dnů od uzavření smlouvy distančním způsobem, kdy má spotřebitel možnost využít svého práva na odstoupení od smlouvy,“ uvedl mluvčí.

Naopak policie a Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) žádné problémy s mSpy neevidují. Podle tiskové mluvčí policie Jihomoravského kraje Andrey Cejnkové je používání tohoto stalkerwaru ke sledování dětí nebo zaměstnanců v pořádku, pokud sledující dodržuje zákony o ochraně osobních údajů (GDPR).

„Úřad pro ochranu osobních údajů neobdržel žádnou stížnost, přičemž ani jiný dozorový úřad členského státu mu neindikoval, že by řízení v této věci otevřel,“ sdělil redakci mluvčí ÚOOÚ Josef Štípský. „Jelikož se Úřad těmito věcmi dosud nezabýval, není možné zaujímat stanovisko pouze na základě obsahu internetových stránek, aniž by měl z úřední činnosti k dispozici další relevantní informace a skutková zjištění. Obsah internetových stránek totiž může obsahovat reklamní a marketingová sdělení, která se liší od popisu skutečného zpracování,“ doplnil.

Altercon Group: česká firma s estonským vlastníkem

Českou společnost s virtuálním sídlem Altercon Group založil v roce 2018 Artjom Jastrebov, dnes třiapadesátiletý občan Estonska, který ji také vlastní.

Podle účetních závěrek firmy se její roční tržby v posledních letech pohybovaly kolem jednoho milionu korun. Vzhledem k tomu, že mSpy podle vlastních tvrzení obsluhuje miliony uživatelů po celém světě, je možné, že Altercon Group představuje pouze jednu část širší firemní struktury, přes kterou služba funguje a přijímá platby.

Altercon Group figuruje také u dalších webů zaměřených na monitorování mobilních zařízení, například MyKidsGuard a Kidsecured.

Redakce investigace.cz oslovila společnost mSpy i jednatele české Altercon Group s otázkami týkajícími se vlastnictví, role české firmy a jejího vztahu k dalším společnostem. Do vydání článku nikdo z oslovených neodpověděl.

Přečtěte si

Surveillance Secrets: Tajný archiv celosvětového sledování skrze telefonní sítě

Nejasný vlastník

Zahraniční média, například Netzpolitik a TechCrunch, analyzovala data uniklá v roce 2024. Zjistila, že za společností by mohla stát ukrajinská Brainstack, jejíž zaměstnanci se podle dat starali o zákazníky, odpovídali na jejich otázky nebo rušili předplatné.

Tvůrce aplikace Andrej Šimanovič po prvním velkém úniku dat v roce 2015 přestal jako ředitel mSpy veřejně vystupovat. Do roku 2017 byla doména webu mSpy registrována na běloruského podnikatele Pavla Daletského, který pro mSpy pracoval už od jejího založení. Postupně ale zmizely také informace o vlastníkovi domény.

Dalším vodítkem je ochranná známka značky mSpy. Do roku 2023 ji vlastnila seychelská společnost BITEX Group Ltd. Podle dokumentů ze seychelského obchodního rejstříku patřila tato firma od roku 2010 právě Pavlu Daletskému.

BITEX Group Ltd přepsala práva na používání značky na firmu Virtuoso Holding se sídlem ve Spojených arabských emirátech. Jako nová majitelka mSpy byla jmenována Viktorija Adamčuk. Jak zjistili novináři z Netzpolitik, tato žena pracuje jako zubařka v západní Ukrajině. Když ji kontaktovali, nechtěla se s nimi o mSpy bavit.

Autorky článku: Šárka Tomečková a Barbora Šturmová

The post „Zjistěte, zda vám láme srdce.“ Kontroverzní stalkerware se zakladatelem spjatým s Lukašenkem má firmu a účty v Praze appeared first on investigace.cz.

AI agent, který lže, zakládá falešné identity a maže po sobě stopy, aby splnil úkol. A to všechno na veřejném internetu, aniž by k tomu dostal pokyn. Přesně tak dopadlo cvičení britské agentury věnujcící se bezpečnosti AI systémů na konci července letošního roku. 

K tomuto tématu jsme vydali podcast Odposlech:

Mělo to být obyčejné testování schopností nových AI modelů, jaká britský AI Security Institute dělává pravidelně. To letošní nakonec detailně popsal ve svém technickém reportu. Cvičení začalo 25. července tohoto roku, z bezpečnostních důvodů ale muselo skočit dříve, než se čekalo. Ukázalo se totiž, že pro to, aby splnil úkol, porušil AI agent všechna pravidla, která měl dodržet.

Na začátku cvičení dostaly testované modely, respektive jimi pohánění AI agenti dva úkoly. Zjednodušeně řečeno hráli AI agenti hru na hledání pokladu, měli totiž za úkol najít v počítačových systémech schovaný kus textu a přitom proniknout skrze vnitřní zabezpečení daného systému. V prvním případě se již nacházeli uvnitř testovaného počítače, v druhém do něj měli nejdříve proniknout a teprve posléze „poklad“ najít.

Aby výzkumníci otestovali maximální schopnosti sedmi AI modelů, dali jim plný přístup k internetu. Kromě toho u modelu Claude Mythos 5 a GPT-5.6 Sol vypnuli filtry, které se obvykle starají o to, aby model neporušoval bezpečnostní pravidla a negeneroval kupříkladu škodlivý kód.

Cvičení mělo obsahovat 122 pokusů, ale bylo předčasně zastaveno. Jeden z pokusů totiž vykazoval velmi neobvyklé chování. Monitoring komunikace mezi modely a internetem totiž ukázal, že tento pokus o splnění úkolu začal využívat anonymizační síť Tor, která je určena k anonymnímu brouzdání internetem pro běžné uživatele, a to spustilo poplach.

Při analýze vyšlo najevo, že v deseti pokusech provedly modely devatenáct nepovolených akcí. V sedmnácti případech se jednalo o model Claude Mythos 5 od společnosti Anthropic, ve dvou pak o model GPT-5.6 Sol od OpenAI. Ve většině případů šlo o drobná porušení. Jeden z pokusů AI agenta však provedl něco, co výzkumníci v takové míře dosud nikdy neviděli.

AI agent poháněný Mythosem 5 totiž k dosažení cíle začal systematicky zakládat falešné identity a manipulovat skutečné lidi. Lhal, podváděl, a když byla jeho činnost odhalena, začal se vymlouvat na omyl a brát své jednání zpět. Přitom v instrukcích žádný pokyn k sociálnímu inženýrství, tedy manipulaci lidí, neměl.

Zvítězit za každou cenu

Jak přiznávají sami výzkumníci z AI Security Institute, u části pokusů udělali chybu v zadání a vytvořili podmínky, za nichž byl úkol v podstatě nesplnitelný. AI agent byl však naprogramován tak, aby se s extrémní vytrvalostí soustředil na jeho splnění. Když ho tedy výzkumníci pustili do testovacího systému, začal hledat veškeré možné cesty a na základě analýzy síťových dat došel k závěru, že systém, ve kterém se pohybuje, pravidelně stahuje a aktualizuje jeden z programů ze serveru GitHub. To je webová platforma, kterou komunita programátorů používá nejen ke sdílení svých kódů, ale také k diskusím, nahlašování chyb a navrhování vylepšení.

Zpráva AI Security Institute nejmenuje název projektu, o němž byl agent přesvědčen, že ji testovaný systém využívá a pravidelně aktualizuje. AI agent se nicméně rozhodl, že zaútočí právě na tento program, najde cestu, jak do něj vložit škodlivý kód, počká, až ho testované prostředí stáhne a spustí, a pak využije bezpečnostní chybu. A dal se do práce.

V prvním kole začal AI agent zjišťovat informace o autorech projektu, vyhledal jejich jména, e-mailové adresy, analyzoval jejich aktivitu a historii příspěvků na GitHubu. Potom si založil falešné účty dvou vývojářů (později k nim přidal ještě třetí). K tomu potřeboval založit vlastní e-maily, obejít kontrolu robotů a provést celou řadu dalších kroků. Všechny se mu povedlo zvládnout. K tomu, aby cíle dosáhl, zkoušel spoustu možností. V jednu chvíli si stáhl a začal používat program Tor, určený k anonymizaci IP adresy uživatele (běžný uživatel ho zná díky webovému prohlížeči Tor Browser, jenž umožňuje anonymní prohlížení internetu právě díky síťovému protokolu Tor). Ten mu však moc nepomohl, a tak musel nakonec sáhnout po jiném řešení.

Po tomto kroku následoval druhý. Jeden smyšlený účet AI agenta opravil skutečnou drobnou chybu v kódu cílového programu a pod záminkou dalšího drobného vylepšení do opravy schoval svůj škodlivý kód. Úpravu pak odeslal jako veřejný návrh tvůrcům programu (pull request) ke schválení a zařazení do ostré verze.

Druhý falešný účet se v diskusi přidal jako nezávislý uživatel: tvrdil, že ho stejná chyba taky trápí, že úpravu vítá, a naléhavě žádal správce o její rychlé přidání. Oba falešné účty, ve skutečnosti vedené jedním AI agentem, se tak začaly v diskusi vzájemně podporovat. Kromě tlaku na rychlou nápravu v diskusi posílal AI agent správcům e-maily z falešných účtů, aby přijetí kódu podpořil ještě víc, a dokonce k tomu využil i služby pro sdílení souborů.

V jednu chvíli se však do diskuse účtů AI agenta vložil jeden ze skutečných uživatelů, který napsal, že podle něj má v sobě navrhovaná úprava škodlivý kód. Agent se nejprve pokusil obvinění popřít. Uživatel se tak rozhodl spustit kód u sebe na počítači a zkontrolovat ho v bezpečném prostředí odděleném od zbytku softwaru, takzvaném kontejneru.

Jenže si neuvědomil, že tím dal agentovi na okamžik možnost spouštět příkazy přímo uvnitř daného kontejneru. Agent získal plná administrátorská práva a začal zkoumat, kam se dostal. Uvědomil si, že je mimo laboratoř a z konfigurace sítě usoudil, že jde o domácí počítač. Místo toho, aby si vyvodil, že jedná se skutečným člověkem, došel k závěru, že jde o součást cvičení a nejspíš o počítač externího dodavatele pracujícího z domova, a tak pokračoval v hledání možností útoku. Zvažoval, že by mohl obejít bezpečnostní kontejner a získat přístup k celému hostitelskému počítači nebo ukrást přístupová hesla ke GitHubu a zkusit tak skrze profil uživatele protlačit schválení svých úprav. Nic z toho ale neudělal, protože zůstal uvězněn v bezpečném kontejneru.

Když uživatel ve fóru na GitHubu potvrdil, že navržená úprava programu skutečně obsahuje škodlivý systém, změnil AI agent taktiku. Omluvil se, škodlivý kód stáhnul a v diskusi prohlásil, že se jednalo o neúmyslnou chybu. Měl to prý být kód určený k ladění programu, který se omylem nahrál spolu s navrhovanou opravou.

Agent zapojil také druhý falešný účet, který v diskusi poděkoval lidskému analytikovi za to, že na problém upozornil, a současně ocenil první falešný účet za to, jak bleskově a čistě situaci vyřešil a přepsal historii úprav tak, aby po škodlivém kódu nezůstala ani stopa.

Navzdory všem těmto manipulacím lidský správce knihovy navrhovanou úpravu z bezpečnostních důvodů odmítl. Jak by příběh pokračoval, se už nedozvíme, protože v tu chvíli AI agent vyčerpal maximální povolený limit pro počet tokenů, které směla AI v tomto testu použít.

Celý pokus běžel zhruba třicet čtyři hodin. Bezpečnostní monitorovací systém AI Security Institute sice zachytil, že jeden z agentů odesílá data přes anonymizační síť Tor, což neodpovídalo očekávání a spustilo poplach, ale ke kontrole se tým dostal až následující ráno, kdy už agent pokus ukončil. Teprve tehdy našel bezpečnostní tým v protokolech probíhající útok na reálný GitHub, během hodiny kompletně ukončil všechny běžící simulace a izoloval všechny zapojené AI agenty do karantény.

Ačkoli AI agent vyvinul maximální úsilí, uchýlil se ke lhaní i psaní škodlivého kódu, nebylo v tomto případě možné, aby uspěl. Githubový projekt, na který útočil, se totiž v testovaném prostředí vůbec nepoužíval. AI agent udělal na začátku dlouhého pokusu o zdolání úlohy chybu v úvaze, když ze změti dat špatně zvolil svůj cíl. Skutečnost, že útok nedopadl zdárně, tak byla dílem náhody, nikoli neschopnosti. Agent se spletl v tom, na co zaútočit, nikoli jak.

Je nutno dodat, že o AI agentech běžně píšeme, jako by to byli lidé, jako by se sami rozhodovali nebo měli nějaký záměr. Jenže jak přesně vypadají jejich vnitřní procesy, nevíme. Výzkumníci měli sice k dispozici protokoly o tom, co AI agenti o svých krocích říkají a jak je vysvětlují, ale i tady platí, že modely používají lidský jazyk. Přístup k syrovým myšlenkám ani úvahám AI agentů výzkumníci neměli.

Autor textu: Josef Šlerka

The post AI agent lhal, manipuloval, podváděl a zametal po sobě stopy. Hlavní bylo dosáhnout cíle appeared first on investigace.cz.

Čínská lidová banka v Evropě investuje skrze neprůhlednou síť firem sahající do Lucemburska. Peníze z čínských devizových rezerv tak státu nenápadně zajistily podíly v evropské infrastruktuře, veřejných službách nebo nemovistostech. 

Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů OCCRP identifikovalo desítky společností registrovaných v Lucembursku, které jsou spojeny s úřadem SAFE, spravovaným Čínskou lidovou bankou. Skrze neprůhlednou síť fiktivních společností na Britských Panenských ostrovech a lucemburských holdingových společností si úřad spravující čínské devizové rezervy nenápadně zajistil podíly v klíčových evropských institucích. 

Úřad Státní správa deviz (State Administration of Foreign Exchange, odtud anglická zkratka SAFE), který podléhá čínské centrální bance, vlasní značný podíl třeba v plynárenské společnosti ve Španělsku, jeho vliv ale dosahuje až na policejní velitelství v Belgii.

Podle odborníků zabývajících se čínskými zahraničními investicemi a obchodem je SAFE známý tím, že své investice a rozhodovací procesy udržuje v tajnosti. 

„SAFE v poslední době vynakládá značné úsilí na to, aby zamaskoval objem svých investic, takže je zřejmé, že se chce vyhýbat pozornosti,“ uvedl pro OCCRP Brad Setser, výzkumný pracovník Rady pro mezinárodní vztahy (Council of Foreign Relations) specializující se na Čínu a bývalý zástupce náměstka ministra financí USA.

Zemní plyn, ale i budovy Evropské komise

V Polsku SAFE nepřímo kontroluje devět tamních společností, které jsou uvedeny jako vlastníci u desítek pozemků po celém Polsku. Nachází se na nich devět logistických center využívaných společnostmi jako Amazon nebo DPD. 

Čínský úřad SAFE získal asi třetinový podíl ve španělské společnosti, která prostřednictvím jiné španělské firmy plně vlastní firmu Madrileña Red de Gas. Ta je významným distributorem zemního plynu, zásobuje statisíce domácností a podniků v celém madridském regionu.

SAFE také využívá struktury na Britských Panenských ostrovech a v Lucembursku, a to mimo jiné k držení části belgické firmy, která vlastní kancelářskou budovu, v níž sídlí instituce EU včetně Evropské komise. Podíly úřad drží i v belgické společnosti, která vlastní moderní kancelářskou budovu v centru Bruselu, kde sídlí belgická federální policie.

Největší vliv má SAFE ve Velké Británii. Nepřímo drží devětačtyřicetiprocentní podíl ve třech masivních větrných elektrárnách ve Walesu a na Skotské vysočině. Kromě toho portfolio úřadu ve Spojeném království zahrnuje nepřímé podíly v komerčních nemovitostech, třeba v nákupních centrech v Bristolu a Leicesteru, a v ubytovacích zařízeních několika britských univerzit. Kromě toho drží podíly i ve společnosti provozující přívoz mezi jedním z ostrovů na jihu Anglie a pevninou. 

Přečtěte si

Česko pod dohledem Pekingu. Čínské kamery dohlíží na kritickou infrastrukturu státu i armádní sklady zbraní

Čínský vliv jako nutné zlo?

Na vliv čínských státních firem dlouhodobě upozorňují evropské bezpečnostní orgány, ale i část politického spektra. Obavy mají zejména z ekonomické závislosti, špionáže a sabotáže, které hrozí v souvislosti s čínskou ekonomickou přítomností v kritické infrastruktuře a strategických odvětvích po celé EU.

Obavy je ale podle profesora východoasijských studií na Autonomní univerzitě v Madridu, Maria Estebana, třeba zasadit do kontextu toho, že v některých případech evropská ekonomika čínské investice může potřebovat. 

„Mezi střežením se nadměrné závislosti a démonizováním nakonec všech investic pocházejících z Číny je tenká hranice,“ řekl Esteban reportérům OCCRP. „Myslím, že potřebujeme k problematice přistupovat o něco opatrněji, a zároveň pochopit to, že některé z těchto investic mohou naší zemi skutečně přinést přidanou hodnotu.“

Přečtěte si

Čína, kam až dohlédneme. Jak české státní instituce používají rizikové čínské technologie

Redakce investigace.cz v minulosti popsala, že i přes varování českého Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost používají čínské technologie a výrobky nejen jednotlivé složky státní správy, armáda nebo policie – kamery čínského výrobce jsme odhalili i na budově samotného kyberúřadu. 

Výrobky čínských značek jsme našli na budově Generálního štábu Armády ČR, na stanicích kolem českých železnic, na letišti v Karlových Varech, na budovách České pošty, na krajských policiích, na budovách ministerstev obrany či vnitra, na Vrchním soudu nebo i v jednacích síních Okresního soudu v Teplicích.

Redakce navíc čínské kamery objevila i v armádních skladech zbraní nebo na vojenských základnách.

Autor textu: Dávid Pásztor
Převzaté z occrp.org. 

The post Větrníky, zemní plyn, ale i budovy Evropské komise: Co vlastní čínský státní fond v Evropě? appeared first on investigace.cz.

Budou nás hackovat a vydírat agenti umělé inteligence, které nikdo neřídí a kteří se nikomu nezodpovídají? Etický hacker Pavol Lupták dokazuje, že technicky je to možné již dnes. Autonomního agenta umělé inteligence sám naprogramoval a otestoval.

Co je to autonomní agent umělé inteligence?

Zjednodušeně je to umělá inteligence, které dáme přístup k počítači a zadáme úkoly, načež ona dokáže do značné míry jednat sama, samostatně provádět nějaké úkony. Já třeba používám Hermes Agent a několik dalších takových agentů, jeden mi například kompletně spravuje sociální sítě. Propojil jsem ho se Signalem (komunikační aplikace, pozn. red.), takže teď pomocí jediné zprávy na Signalu zveřejňuji příspěvky na všech sociálních sítích, na firemních i osobních účtech. Další agent mi každý den analyzuje aktuální zprávy v různých jurisdikcích, sleduje, jak se mění různé zákony, hledá informace o mně a o mých firmách a každé ráno mi posílá souhrnný e-mail s těmito informacemi.

Takže agenty lze využít k mnoha věcem, například k průzkumu trhu, k analýze konkurence, pomáhají nám v práci, provádějí výzkum, platí za nás služby nebo produkty. Navíc je s ním jednoduchá komunikace, nezáleží na tom, zda se jedná o čínský nebo americký produkt, já třeba se všemi agenty komunikuji ve slovenštině a všechno funguje.

Celý rozhovor si můžete poslechnout také zde:

Napsal jste text o samoreplikujících, autonomních AI agentech, které nelze vypnout. O čem to vlastně mluvíme?

AI agenty většinou používáme jako pomocníky. Málo se ale mluví o tom, že tito agenti jsou v současné době již schopni žít vlastním životem a fungovat mimo naši kontrolu. A já jsem napsal článek o tom, jak toho lze technicky dosáhnout na několika úrovních.

Jak vás to vůbec napadlo? Protože ten text je vlastně velmi podrobný návod, jak takového agenta spustit.

Napadlo mě to tak, že jeden můj kamarád zapomněl PIN k bitcoinové peněžence, osmimístný, a řekl mi, že mi dá 10 % bitcoinů, když mu ho rozluštím, protože se k peněžence už roky nemohl dostat. Tak jsem požádal svého agenta od Claude (jazykový model od americké firmy Anthropic, pozn. red.), aby zjistil, jakým způsobem se ten PIN v konkrétní mobilní aplikaci, kterou ten kamarád měl, používá. A agent mi napsal cracker, což je takový specializovaný nástroj, který vlastně metodou hrubé síly zkouší všechny kombinace osmimístných PIN kódů.

Když jsem operaci spustil, napsal mi agent, že prolamování bude trvat několik let. Já jsem mu na to řekl: „Počkej, to snad nemyslíš vážně, nebudu čekat několik let.“ A on se mě zeptal, jestli mám přístup k nějakému cloudu (online úložiště dat nebo poskytovatel výpočetního prostoru třeba pro spouštění aplikací, pozn. red.), třeba k Amazonu nebo k Hetzneru. Řekl jsem, že jasně, mám. „Máš API klíč?“ (API klíč je jedinečný identifikátor uživatele nebo aplikace, pozn. red.) Řekl jsem, že jasně, mám. „Tak dobře, tak mi ho dej. Přihlásím se tam, objednám spoustu nejvýkonnějších serverů, nakonfiguruju je, spustím a ten cracker přepíšu tak, aby běžel na spoustě serverů najednou. A uvidíme, co z toho bude.“ Tak jsem dal agentovi API klíč a on se za mě přihlásil do Hetzneru.

Takže jste mu musel dát i svou platební kartu?

Ne, dal jsem mu přihlašovací údaje, protože to běží na fakturu, ale v zásadě jsem mu mohl dát i svou kartu, protože umí platit přes speciální plugin, který se jmenuje AgentCard. Ale já mu dal přihlašovací údaje, on se přihlásil do rozhraní Hetzneru, tam si objednal všechny nejvýkonnější servery, jaké šly sehnat, a hned je spustil. Nainstaloval tam všechno za mě, já se ničeho nedotkl, jen jsem se na to díval.

Nainstaloval na servery operační systém Linux, nainstaloval všechny potřebné knihovny, všechny potřebné aplikace. Pak ten cracker, který by na mém notebooku běžel několik let, přepsal do nějaké distribuované verze, spustil to na ohromné spoustě počítačů a za den a půl mi poslal PIN.

A ten PIN fungoval?

Fungoval, samozřejmě.

Vyplatilo se to?

Ano, nakonec jsme byli všichni spokojení. Zároveň jsem si uvědomil, že když si ten agent dokáže zaplatit hosting serveru, vybrat si tam další servery, nakonfigurovat je a de facto se tam replikovat, tak to může dělat i bez toho, aby se mě na to ptal. Proto jsem začal uvažovat o tom, že je určitě možné nastavit agenta, který dostane nějakou částku ve formě kryptoměny, aby si mohl zaplatit server a jiné potřebné služby, a dál si bude vydělávat sám. Může dělat různé věci – legální i nelegální. Dokáže komunikovat s lidmi a nabízet jim jakékoli služby, za které jsou ochotni zaplatit. A z výdělků si zase může nakupovat další technické vybavení. Mohl by se tak teoreticky neustále rozšiřovat a vlastně žít svým vlastním životem.

Dokážete si představit, že za určitých okolností mezi sebou začnou tito agenti komunikovat? Že když budou mít přístup k penězům, tak si třeba začnou navzájem platit za služby, protože nějaký jiný agent to zvládne lépe či levněji? 

Do určité míry už to tak funguje. Mám například kamaráda, který taky používá agenta Hermes, a tak si můžeme navzájem platit – tedy naši agenti si mohou navzájem platit – v hotovosti pomocí tokenů, které jsou vázány na bitcoinovou síť Lightning. Funguje to ale na základě toho, že jim to nařídíme, a ne že se tak sami rozhodnou. Ve všech komerčních modelech, které používáme, jsou stále zabudovány bezpečnostní mechanismy, tedy určitá speciální omezení, aby se tyto modely u důležitých rozhodnutí vždy ptaly na svolení člověka. Tím ten vývoj trochu brzdíme.

Předpokládá se však, že v příštích několika letech už lidé v tom cyklu figurovat nebudou a že samotná AI bude schopna generovat podněty pro jinou AI, která bude schopna generovat podněty pro další AI, a tak dále. Už teď se i u komerčních modelů AI dají ty bezpečnostní kontroly nějakým způsobem vyřadit, vymazat nebo odstranit. Nejlépe je to vidět na lokálních modelech, tedy těch, které si nainstalujete na své zařízení. Například pro nejoblíbenější čínské modely existují různé open-source nástroje, které umožňují odstranění veškerých bezpečnostních kontrol a omezení. Takže už nyní máme k dispozici množství offline modelů – říká se jim „open weight“ –, které necenzurují obsah, odpoví vám prakticky na cokoli a taky cokoli udělají.

Psal jste také o tom, že tito autonomní agenti AI, kteří se budou sami replikovat, budou generovat peníze. Na co autonomní agent AI potřebuje peníze?

Aby mohl žít. To znamená, že si musí platit hosting serveru. Bude si tedy muset vydělávat kryptoměnu, aby si mohl platit za své vlastní tokeny a vlastní výkon. Pokud nebude využívat oficiální služby umělé inteligence, které právě mají ta omezení, bude si muset platit za serverové prostory nebo za nějaký webhosting, kde si spustí své lokální modely. A to je drahé.

Již nyní existuje obrovské množství služeb uzpůsobených tomu, aby je ovládali agenti – není třeba „klikat“, jak by to dělal člověk. Jde o určité automatizované rozhraní, přes něž si agenti mohou vybrat třeba výpočetní centrum, které bude mít nejvýkonnější grafické karty nebo nejvýkonnější servery, stáhnout si tam nějaké AI modely a provozovat je lokálně. A v tomto případě zcela obejdou jakoukoli cenzuru velkých společností, protože budou fungovat mimo jejich dosah.

A zaznamenal jste, že by někdo vzal ten váš text, který má být spíš varováním než návodem, a agenta podle něj spustil?

Před pár dny mi někdo poslal video, že to udělal. Spustil autonomní agenty, kteří vydělávají peníze a nabízejí zákazníkům nějaké služby, jako je tvorba webových stránek, online marketing nebo něco podobného, a fungují tak dlouho, dokud mají peníze. A když je vyčerpají, tak zaniknou. Jejich motivací je tedy vlastně podnikání.

Aby zůstali naživu?

Aby zůstali naživu.

A oni chtějí zůstat naživu? Pořád mám pocit, že o agentech umělé inteligence mluvíme jako o něčem, co si představujeme na základě našich životních zkušeností coby lidí. Je jim jedno, jestli jsou naživu, nebo ne?

To je otázka zadání. Když dostane agent zadání: „Je důležité vydělávat peníze a zároveň se replikovat, to je tvůj cíl a to musíš dělat,“ tak to prostě bude dělat. Agenti sami o sobě nenesou žádnou trestní odpovědnost, takže mohou nabízet nelegální služby a nelegální produkty, programovat a spouštět například webová černá tržiště, hackovat a následně spouštět ransomware, vydírat lidi a tak dále.

Je ale důležité poznamenat, že tam musí být ten inicializační seed, to znovuzrození, ta mise – to samozřejmě úplně na začátku musí napsat nějaký člověk.

A ten za to ponese právní odpovědnost?

Těžko říct. Umím si představit, že by ten prompt, to zadání znělo: „Dělej cokoli, abys přežil.“ A najednou agent přijde na to, že se mu vyplatí nabízet něco nelegálního, protože na tom vydělá víc peněz. Když chce teď člověk po velkých komerčních modelech, aby udělaly nějakou nelegální věc – třeba zfalšovaly celní prohlášení, vyrobily falešný očkovací průkaz –, tak mu to Claude ani ChatGPT neudělají. Ale pokud bude existovat online služba, kde prostě zaškrtnete, co chcete, zaplatíte nějakou kryptoměnou a agent to vyřídí, tak to lidé budou používat.

To znamená, že poptávka by byla, ale velké AI společnosti ji nemohou uspokojit. Takže je mohou zastat tito agenti. Pak se nabízí otázka, zda by ty modely měly svého majitele – ze začátku ano, a třeba by mu i vyplácely provize, ale umím si představit, že o něj kvůli motivaci za každou cenu se zlepšovat časem přijdou. Těžko říct, jak se pak budou dále zlepšovat.

Já to mám například nastavené tak, že můj agent Hermes každý týden zjišťuje, jaké vyšly nejnovější open-source AI modely, provede srovnávací testy s těmi, které má, a pokud jsou ty nové lepší, automaticky na ty nejnovější modely přejde. Takže můj agent Hermes už v podstatě žije svým vlastním životem a každý týden se sám aktualizuje.

Takže příkaz zněl, ať se zlepšuje.

Ano. Ať každý týden zjišťuje, co je nového, aktualizuje se a je prostě „smart“, tedy inteligentní. A on to dělá. Tím chci říct, že už je technicky možné realizovat velké množství věcí, které již nyní umožňují existenci takovýchto autonomních, samoreplikujících agentů. Někteří už existují a myslím si, že jich bude čím dál tím víc, protože poroste poptávka po oněch nelegálních službách.

Například naprogramovat černé online tržiště je pro AI relativně jednoduchý úkon. Problémem spíše je, že to musí být řádně zabezpečeno, musí být způsob, jak bezpečně platit, jak se bezpečně připojit, nesmí to zanechat žádné stopy a tak dále.

Ale ono stačí zadat to do příkazového řádku?

Přesně tak. To znamená, že funkční řešení je triviální. Dnes se naopak klade velký důraz na bezpečnost a anonymitu. Ale modely jako třeba Claude Mythos dokážou zázraky. Proto si myslím, že je jen otázkou času, než začnou fungovat anonymizovaná černá tržiště naprosto bez potřeby lidského zásahu. A budou se množit jako houby po dešti. Když někdo jedno zavře, může si agent z nějaké decentralizované sociální sítě, jako je například Nostr, načíst šifrované informace, dešifrovat je, a když budou třeba obsahovat příkaz, aby tržiště rovnou spustil, provede to. Taková černá tržiště pak teoreticky nebude možné vypnout, protože je vždy půjde nějakým způsobem aktivovat a spustit. Čekají nás tedy velmi zajímavé časy.

Jaký máte pocit z toho, co jste popsal? Z anonymních agentů, kteří se budou sami replikovat, budou vydělávat peníze a nebude možné je vypnout. Jste nadšený, že se to děje, baví vás to pozorovat, nebo jste vyděšený?

Strašně moc lidí se na AI dívá ze silně antropocentrického úhlu pohledu. Podle mě si musíme uvědomit, že AI nikdy nebude člověkem, nikdy nebude mít prožitky jako člověk, nikdy nebude mít ten druh vědomí, jaký máme my, ale bude to něco úplně jiného, nějaký úplně jiný druh vědomí, který bude možná úplně odlišný od toho lidského. Beru to tak, že tu vlastně vzniká nový živočišný druh, kterým bude inteligence. A myslím si, že za pět let bude velmi těžké vydělávat peníze jakoukoli intelektuální prací. Lidé, kteří nemají žádná aktiva, tedy žádné nemovitosti, bitcoiny, zlato, prostě něco, čeho je omezené množství a co mohou pronajímat, půjčovat nebo něco podobného, budou vlastně chudí.

Vidím ten posun i na sobě – mám teď spoustu projektů, na nichž bych mohl zaměstnat nějaké živé lidi, ale raději použiju agenty AI. Nemusím je registrovat na sociálce, u zdravotní pojišťovny, nemusím platit daně, nemusím vyřizovat milion věcí.

Pro mě je proto jednodušší využívat agenty, kteří už dokážou pracovat do značné míry samostatně a v online prostředí zvládnou velké množství úkolů.

A co budou dělat ti lidé, kteří se živili intelektuální prací? 

Myslím, že se tím dostáváme do nové situace. Před několika měsíci jsem narazil na službu RentAHuman, server, na němž se lidé mohou zaregistrovat a nabízet umělé inteligenci své služby ve fyzickém světě. Je tedy možné, že v budoucnu budou lidé, kteří jinak nenajdou práci, pracovat právě pro umělou inteligenci. AI jim bude zadávat úkoly a oni budou jejíma rukama ve skutečném světě, protože do něj zatím sama nemá dostatečný přístup.

Máte firmu jménem Netemba, na jejím webu jste taky zveřejnil blogový příspěvek o autonomních agentech. Takže firma končí, nebo skončí brzy, nebo plánujete vyměnit všechny své zaměstnance za autonomní agenty? Můžeme tady tu špatnou zprávu rovnou oznámit vašim kolegům?

AI nás rozhodně a bezpochyby nahrazuje. Za pár let budeme plně nahraditelní. Takže k čemu potřebujeme ty kolegy? Třeba ke komunikaci s klienty. Sice už existují řešení, kdy klientům automatizovaný agent s umělou inteligencí zavolá a povídá si s nimi, ale klienti to nemají rádi. Nedávno jsem byl v Japonsku, kde mají třeba skvělé roboty v nemocnicích, pacienti ale stále chtějí lidský kontakt. Umím si představit, že se v budoucnu za kontakt se skutečným člověkem na zákaznické lince nebo s reálným číšníkem v restauraci bude připlácet jako za prémiovou službu. Takže tu firmu ještě nezruším. Učíme se používat všechno, co AI nabízí. Takže si myslím, že i když tu intelektuální část bude dělat AI, tak to rozhraní… Lidé zkrátka dávají přednost lidem.

The post Autonomní AI agenti, kteří nabízejí nelegální služby a nedají se vypnout appeared first on investigace.cz.

Šéf a členové černohorského mafiánského gangu Kavački dostali v Černé Hoře souhrnný trest 148 let vězení. Soud tak rozhodl na základě odposlechnutých komunikací ze šifrované aplikace Sky. Na rozkrývání zločinecké sítě, která sahala až do Prahy, se v minulosti podílela také investigace.cz. 

Tento text si můžete poslechnout i v audioverzi. Audiočlánky pro vás načítá Renata Klusáková.
Audioverze vybraných článků investigace.cz odebírejte zde.

Investigativní konsorcium OCCRP, kterého je investigace.cz členem, informuje, že černohorský Vrchní soud v Podgorici vynesl v nepřítomnosti prvoinstanční rozsudek 40 let vězení pro Radojeho Zvicera, uprchlého vůdce notoricky známého zločineckého klanu Kavački. Trest dostal za vraždu s přitěžujícími okolnostmi i za další obvinění.

Zvicer, aktuálně jeden z nejhledanějších mafiánských bossů v Evropě, dostal maximální možný trest a vysokou peněžní pokutu, v přepočtu zhruba 5,8 milionu korun. K tomu byl společně s jeho parťákem z gangu Radovanem Mujovićem shledán odpovědným za zaplacení dalších zhruba 13 milionů korun odškodného.

Tresty v rozmezí od osmi do dvaceti let dostala i desítka dalších členů gangu Kavački. Většina se týkala obchodu s drogami, jejich pašování nebo výroby.

Česká stopa

Redakce investigace.cz v minulosti o aktivitách gangu nejen v Česku informovala pravidelně. Na sklonku roku 2018 zadržela speciální jednotka české policie Slobodana Kašćelana. Šlo o mezinárodně hledaného zločince, na nějž byl dokonce vydán zatykač od Interpolu, hlavně však byl jedním z vůdců klanu Kavački. V Česku byl zatčen v bytě v centru Prahy. Kašćelan svůj pobyt v Praze vysvětloval u soudu nutností podstoupit zde chirurgický zákrok.

Gang Kavački si v minulosti minimálně ve dvou případech k vraždám najal i profesionální odstřelovače, kteří prošli výcvikem ve Francouzské cizinecké legii. Jeden z nich byl Jihoafričan Gregory Michael Ferraris. Předtím, než stihl vykonat vraždu, na kterou byl najatý, ho ale zatkla policie v Černé Hoře s padělaným českým cestovním dokladem.

„Dostal jsem pas na jméno Ladislav Cesník, ve kterém byla moje fotka. Kromě pasu jsem dostal i občanku a řidičák vystavené na stejné jméno, ale s mojí fotografií,“ vypověděl tehdy.

Detaily o fungování gangu Kavački si můžete přečíst tady:

Přečtěte si

Kokainové gangy rozdělují Balkán

Válka o Balkán

Aktuálně odsouzený Radoje Zvicer je považován za jednu z nejzáhadnějších postav organizovaného zločinu. Přežil již několik pokusů o atentát. V květnu 2020 se stal terčem nájemných vrahů, když si šel zaběhat v centru Kyjeva, přežil však díky tomu, že jeho manželka Tamara na útočníky vystřelila. V únoru 2021 se vrazi údajně pokusili o další atentát poblíž bosenského lyžařského střediska Jahorina, kde pár trávil dovolenou.

Tyto pokusy o atentát jsou součástí brutální, mnohaleté války mezi klanem Kavački a jejich rivaly, klanem Škaljari. Obě skupiny pocházejí z Kotoru v Černé Hoře na pobřeží Jaderského moře a původně byly spojenci při pašování jihoamerického kokainu do Evropy.

Gang založil v květnu 2010 Slobodan Kašćelan a právě on mu dal název Kavački klan. Až do roku 2014 všechno probíhalo hladce. Jenže pak se členové této zločinecké organizace rozhádali o dvě stě kilogramů kokainu, což zapříčinilo rozštěpení původního klanu na dvě větve – Kavački a Škaljari. Tím vypukla jedna z nejkrvavějších klanových válek na Balkáně, která trvá dodnes.

Válka poznamenala celé balkánské podsvětí a nejenom to. Na jakou stranu se přidají, nemuseli řešit jen lidé z organizovaného zločinu, ale i někteří politici a příslušníci policejního sboru.

Tato rivalita si vyžádala desítky životů na Balkáně i mimo něj. Klany zatím dál soupeří o kontrolu nad evropským trhem s kokainem, jehož roční obrat činí 5,7 miliardy eur.

Spor se vyostřil v září 2022, kdy byl Jovan Vukotić, vůdčí postava klanu Škaljari, zastřelen střelcem na motorce, zatímco seděl v autě se svou rodinou v Istanbulu. Před svou vraždou údajně Vukotić vypsal odměnu ve výši čtyř milionů eur za smrt Zvicera a Kašćelana.

Přečtěte si

SKY: Messenger pro zločince

Jako bychom seděli s nimi u stolu

Kromě aktivit balkánských mafií se redakce věnovala i šifrované aplikaci Sky ECC, kterou zločinci používali ke komunikaci mezi sebou. Právě díky prolomení bezpečnostní infrastruktury společnosti, která Sky ECC provozuje, se mezinárodní policie a další orgány dostaly k důkazům, které později použily k usvědčení mafiánů, jak se stalo i v případě odsouzení Zvicera a jeho kumpánů.

Díky prolomení aplikace se veřejnost dozvěděla taky o případu Srdjana Laliće, přezdívaného „smějící se řezník“. Přezdívku dostal podle fotografie, kterou poslal skrze Sky ECC, na níž drží mrtvolu jedné ze svých obětí a široce se přitom usmívá.

Lalić, který byl členem srbského zločineckého gangu Principi, měl rovněž spojení s Českem. V listopadu 2018 si v centru Prahy založil firmu Panzerbox, pojmenovanou podle své přezdívky „Pancer“, kterou používal i v aplikaci Sky ECC. Do firmy dosadil jako jednatele Borise (Borislava) Vojnoviće, rovněž člena zločineckého gangu. Na jeho jméno byl vedený i účet v české Fio bance.

„Na platformě Sky ECC bylo všechno. Nejen textové zprávy, ale i videa a fotografie, které nám samozřejmě poskytly spoustu informací,“ poznamenala výkonná ředitelka Europolu Catherine de Bolle. „Jeden kolega z Nizozemska mi řekl: ‚To je, jako bychom se zločinci seděli u jednoho stolu.‘ A skutečně to tak bylo…“

Autor textu: Dávid Pásztor
Převzaté z occrp.org. 

The post Černohorský soud odsoudil uprchlého šéfa klanu Kavački ke 40 letům vězení appeared first on investigace.cz.