Pak se to však začne zamotávat. „V Německu je nakoupen přípravek Beta a jako souběh dovezen do Francie pod názvem Alfak, i když je ve Francii už řádně registrován jako Alfa. Zároveň ale z Francie může být zcela legálně jako souběh vyvezen do Německa přípravek Alfa, řekněme pod jménem XB1. Přípravek XB1 pak může být do Francie opět zpětně dovezen pod jménem Alfak. A tak dále, k volnému pohybu zboží v EU je tak možné vytvořit naprosto nekontrolovatelný pohyb souběžných přípravků, kdy je prakticky neodhalitelné, kdy, kde a kým byl nějaký souběžný přípravek nahrazen něčím jiným než deklarovaným originálem,“ vysvětluje Miluše Dvoržáková a dodává, že tímto způsobem se do Česka k řádně registrovanému přípravku Alfa může dostat třeba souběžně dovezený a povolený Betol (jako originální přípravek Beta z Polska) i Alfanal mající původ buď ve francouzském Alfaku, slovenském Alfinu, německém XB1, nebo maďarském Betounu. A protože je zmatek i v oficiálních prodejích, černému trhu to nahrává.

„Někteří pachatelé tento systém zneužívají tím, že do členského státu dovážejí nelegálně vyrobené přípravky na ochranu rostlin a podvodně tvrdí, že již byly schváleny jinde, čímž odpadá nutnost dalšího schvalování,“ uvádí zpráva Europolu.

Co s tím? Už nepopírat, že jde o problém

V Česku problematiku nelegální agrochemie sice řeší tři ministerské resorty – finance, vnitro a zemědělství –, žádný z nich ale intenzivně. Podle tuzemské asociace ochrany rostlin je na čase tuto praxi změnit. „Ideální by bylo, kdyby vznikla meziresortní pracovní skupina pod vedením Ministerstva zemědělství ČR, kde by se věci koordinovaly, protože působnost jednotlivých orgánů je velmi roztříštěná,“ říká Miluše Dvoržáková, jednatelka CropLife ČR. Podle statistiky evropského patentového úřadu je Česko třetí nejhorší evropskou zemí, co se velikosti černého trhu s pesticidy týče. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský s tím ale nesouhlasí. „My máme dlouhodobě k tomuto ‚žebříčku‘ pořadí zemí s ilegálním trhem výhrady. Studie, o kterou se opírá, je metodicky problematická, neboť značnou část přípravků na ochranu rostlin, které se v určité zemi neprodají oproti jiným letům, automaticky považuje za prodané na černém trhu. Jenže tak to vůbec nemusí být,“ uvádí mluvčí ÚKZÚZ Ivana Kršková s tím, že kdyby farmáři pracovali s nelegálními látkami, ústav by to jistě odhalil při svých kontrolách.

Za zásadní problém nepovažuje černý trh s pesticidy ani policejní prezidium. Odkazuje přitom jak na Ústřední kontrolní zemědělský ústav, tak na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. „Právě tyto orgány by měly primárně dohlížet na dodržování zákonů v oblasti používání zemědělských hnojiv a v případě jejich porušování ukládat ve správním řízení sankce,“ myslí si Jakub Vinčálek, mediální zástupce policejního prezidia.

Zpřehlednit situaci by mohlo alespoň povinné trasování původu pesticidů. Sněmovnou 13. července prošla novela zákona o rostlinolékařské péči, jejíž součástí je zavedení systému dohledatelnosti přípravků na ochranu rostlin. Novelu musí ještě schválit Senát a podepsat prezident.

Autorka textu: Michaela Janečková
Autorka úvodní grafiky: Lenka Matoušková

Poznámka k úvodnímu titulku

Europol loni zadržel 1 203 tun nelegálních zemědělských chemikálií, což podle jejich infografiky odpovídalo pokrytí plochy o rozloze 185 000 km². Jelikož letos jde o 1 150 tun, dělá to přímou úměrou nějakých 177 000 km². 

Česko 78 871 km²
Slovensko 49 035 km²
Rakousko 83 871 km², děleno dvěma 41 935.5 km²
Součet 169 841,5 km² 

Tento text vznikl díky podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podporujte naši práci.

Doslova „bombastická“ látka

Na dusíku je podle farmářky závislá řepka, pšenice a ječmen. „Bez dusíku neroste nic, to pak člověk nemůže počítat s žádným pořádným výnosem. A třeba močovina – nejkoncentrovanější dusíkaté hnojivo – na jaře nebyla prostě vůbec k mání, ani za rekordní peníze,“ říká farmářka s tím, že jejich firma sice s nelegálními přípravky nechce mít nic společného, ale že by ji vůbec nepřekvapilo, kdyby někdo letos ze zoufalství sáhl právě po zboží pochybných dodavatelů.

Právě ve chvíli, kdy se do celosvětového obchodu s dusičnanem amonným zapletou zločinecké skupiny a obchoduje se na černém trhu, začíná být situace extrémně riziková. „Kromě toho, že dusičnan amonný neboli ledek je jedno z nejvíce vyráběných hnojiv na světě, je to také extrémně nebezpečná látka využívaná pro výrobu výbušnin. Pro zemědělské účely se míchá s dolomitem nebo vápencem, čistý a ve vysoké koncentraci by se neměl vůbec dostat zemědělcům do rukou,“ apeluje chemik Petr Bělina. Podle něj se ledek obvykle balí do pytlů po 25 až 50 kilech a v čisté, koncentrované formě by rozhodně neměl ležet nikde volně na hromadě, jeho skladování i převoz podléhají striktním pravidlům. Právě dusičnan amonný a jeho špatné skladování může za obří explozi v Bejrútu před dvěma lety. Libanonský přístav byl tehdy prakticky srovnán se zemí.

„Neodborné zacházení s ledkem je opravdu nebezpečné. I s ostatními hnojivy a další zemědělskou chemií je však třeba zacházet podle předpisů, je to jedno z nejvíce regulovaných zboží v Evropě, a to z dobrého důvodu. Vstupujete s nimi do potravního řetězce. I dovozy musí být certifikované, a tím pádem je jasné, že každá certifikace výsledný produkt prodražuje. Takže kdybyste teoreticky koupila chemickou látku, kterou potřebujete, někde na severu Afriky, bude samozřejmě výrazně levnější než ta, co koupíte tady,“ vysvětluje Petr Bělina a dodává, že kdo přemýšlí jen o nákladech a ne o dalších důsledcích, není nebezpečný jen sám sobě, ale i svému okolí a životnímu prostředí.

Indie, Pákistán, Čína

Zatímco s pesticidy se obchoduje v lahvích, v kanystrech nebo v barelech, hnojiva jsou jiná liga. Spotřeba zemědělců je obrovská a tyto produkty se proto často přepravují ve velkých objemech na nákladních lodích, ať už jsou legální, nebo ne. Pokud se na ně přijde, bývají kriminální aktivity někdy odhaleny právě v přístavech. Letos v červnu třeba policie na jihu Indie objevila 161 tun nelegálně uskladněných hnojiv původem z Ruska. V Pákistánu pak během policejní razie 10. července odhalili nelegální výrobu hnojiv. S pesticidy je situace podobná. Kudy a jak se dostávají do Evropy, případně rovnou na česká pole, se úplně přesně neví.

„Mechanismus je v zásadě jednoduchý. Hypotetický příklad: koupíte účinnou látku mimo Evropu, nejčastěji v Číně, cena je 10 až 15 eur za litr. Na černém trhu v Evropě to bude stát až šestkrát více. Samozřejmě musíte platit za přepravu a balení, ale na každém litru nebo kilogramu budete stále vydělávat až 50 eur. Zisk z jednoho kontejneru tak může činit i dva miliony eur. Jedná se ale o problém celosvětový a dá se říct, že čím jsou země méně rozvinuté, tím je ten problém větší. V některých regionech světa se uvádí, že nelegální trh může tvořit až 25 %,“ popisuje schéma jednatelka české asociace na ochranu rostlin Miluše Dvoržáková.

Podle zemědělských kontrolorů jsou v evropském hledáčku aktuálně spíš pesticidy než hnojiva. „Kvalita i bezpečnost minerálních hnojiv je dlouhodobě mimořádně vysoká, protože se s nimi obchoduje mezinárodně, v obrovských objemech a nelze jejich nekvalitu či nebezpečnost tak snadno skrýt,“ myslí si Ivana Kršková z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ).

Výroba pesticidů má také pověst špinavého průmyslu, jenž byl z Evropy částečně vytlačen. Ve velkém se přesunul do Indie a Číny. Paradox trhu s pesticidy ale tkví i v tom, že Evropa tyto přípravky na ochranu zemědělských plodin stále velmi potřebuje, a proto je často za velké peníze z východu zase dováží zpět.

A kde je stálá poptávka, přizpůsobí se jí i černý trh. Ten je i podle Europolu v případě zemědělské chemie sofistikovaným systémem ovládaným skupinami mezinárodního organizovaného zločinu. Je-li pak potřeba, dokáže tento systém na trhy dodat velice kvalitní napodobeniny originálních přípravků. Ty zemědělské jsou lukrativní komoditou – je to zboží relativně malého objemu pro úzký okruh lidí a má velkou hodnotu. Navíc legální forma byznysu je zatížena nemalými restrikcemi kvůli možným dopadům na zdraví lidí i volně žijících zvířat a na stav půdy i spodních vod. Tyto dopady výrobci a dovozci nelegálních hnojiv samozřejmě neřeší.

„Vyšetřování orgánů činných v trestním řízení v celé Unii ukazují, že za většinou environmentálních trestných činů stojí organizovaný zločin. V Europolu jsme také zaznamenali prudký nárůst počtu přeshraničních případů. Z tohoto důvodu je nutný koordinovaný přístup při vyšetřování,“ uvedla v nové zprávě, která rozebírá evropskou kriminalitu s dopadem na životní prostředí Catherine de Bolle, výkonná ředitelka Europolu.

Podle evropského policejního úřadu je v podstatě jakákoli „ekologická“ kriminalita velmi lukrativní a může být stejně výnosná jako nelegální obchod s drogami. Sankce za ni jsou přitom mnohem nižší a je také obtížnější tento druh nezákonností odhalit. Což jsou faktory, jež pro skupiny organizovaného zločinu představují nesporná lákadla.

Kdo to v Česku (ne)kontroluje?

Pokud se někde objeví tak výrazná kriminální aktivita, která navíc stále narůstá a má mezinárodní přesah, dalo by se čekat, že už dávno bude pod drobnohledem tuzemské policie a všech kontrolních orgánů. Jenže to se v Česku úplně neděje. Problematika spadá do kompetence tří různých resortů, přičemž každý z nich má za to, že ten druhý se tomu jistě věnuje víc. Řeč je o ministerstvu zemědělství, ministerstvu financí a ministerstvu vnitra.

Kompetenci odebrat vzorek z převáženého zboží nebo z pole má Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Nelegální chemie do Česka ale putuje po dopravních tepnách z velkých přístavů a kontrolor ÚKZÚZ ji sám nevystopuje, neboť nesmí zastavit kamion třeba na dálnici. To může celní správa. Ta sleduje zboží dovážené ze třetích zemí a daňové úniky, zejména padělky. Měla by tak být „akční“ složkou celého kontrolního řetězce, alespoň podle České asociace ochrany rostlin. Ve skutečnosti je to zřejmě jinak.

„Celní správa by se vámi uvedeným zbožím zabývala v případě nelegálního dovozu (pašování) tohoto zboží na území EU nebo v případě, že by se jednalo o prodej padělků nebo nedovolených napodobenin tohoto zboží. Pak by jednala pouze tehdy, pokud by si o tuto ochranu zažádal majitel práv k duševnímu vlastnictví,“ odpověděla investigaci.cz Ivana Kurková, zástupkyně tiskové mluvčí Generálního ředitelství cel. „Používání nelegálních chemikálií v zemědělství nespadá do kompetence celní správy, nýbrž do kompetencí orgánů ministerstva zemědělství, případně ministerstva životního prostředí. Pokud by se jednalo o trestné činy v této oblasti, řešila by je Policie ČR,“ dodala.

Ministerstvo životního prostředí ale tuto problematiku neřeší vůbec. „Obrátila bych se na ministerstvo zemědělství, případně na jejich resortní organizaci ÚKZÚZ,“ doporučila mluvčí MŽP Dominika Pospíšilová.

Ministerstvo zemědělství už pro změnu černý trh s agrochemií řeší, ale nepovažuje ho za velký problém. Resort se přitom odvolává na malý počet záchytů Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, který pod něj spadá.

„Je zásadní, že se podíl nepovolených přípravků na trhu v ČR nezvyšuje, což možná nekoresponduje s tvrzeními renomovaných výrobců,“ naráží mluvčí Vojtěch Bílý na to, že Česká asociace ochrany rostlin svou aktivitou mimo jiné chrání byznys legálních výrobců pesticidů. „ÚKZÚZ za poslední dobu řešil jednotky až nízké desítky případů ročně, kdy byly na trh uvedeny nepovolené přípravky na ochranu rostlin,“ doplňuje Bílý, mluvčí ministerstva zemědělství. Podrobnosti by podle něj mohla k záchytům poskytnout celní správa, případně policie.

Policie: „To řeší celní správa…“

Ačkoli se i podle Europolu jedná o závažný typ organizovaného zločinu, tuzemská Národní centrála pro boj s organizovaným zločinem (NCOZ) ho neřeší vůbec. „Náš útvar se zabývá každým podezřením z trestné činnosti, která je ve věcné příslušnosti našeho útvaru. Podobným případem (případy), o kterých se zmiňujete, jsme se však ještě nezabývali,“ odpověděl redakci mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej.

„Jedná se o kriminalitu, která je stále velmi latentní. Důvodem může být, že je stále na okraji zájmu společnosti. K orgánům činným v trestním řízení se informace o použití nebo prodeji těchto chemikálií velmi často nedostanou, protože nedochází k oznámení takových skutečností. Pevně věřím, že takovými informacemi disponují příslušné správní orgány a v rámci jejich dohledu a kontrol činí potřebná opatření,“ sdělil pak Jakub Vinčálek za policejní prezidium.

Na dotaz, kdo tedy spolupracuje s Europolem na jejich každoročním zátahu proti nelegálním pesticidům, prezidium uvedlo, že právě celníci. „Věc jsme s nimi konzultovali, pro Českou republiku akce v uplynulých letech neměla velký přínos. Obecně dovoz zboží ze zahraničí spadá do působnosti Celní správy,“ odkazuje odbor komunikace policejního prezidia obloukem na začátek.

K úspěšným záchytům je přitom podle Europolu nutná intenzivní spolupráce. „Pokud nechytneme vyloženě někoho s konkrétním kanystrem v ruce, máme všichni smůlu. Zpětně se takřka nedá dohledat, co kde kdo použil,” říká Miluše Dvoržáková z CropLife Česká republika.

Černý trh je o krok napřed. Nebo o deset?

Překupníci a uživatelé zakázané chemie mají v Česku poměrně volnou ruku. Zemědělci, kterému by kontrolní zemědělský úřad přišel na použití nepovolené látky, hrozí ztráta všech dotací, jež dostává od státu.

Příslušné paragrafy má k dispozici i policie. V praxi ale využitelné zatím moc nejsou. „Nelegální obchodování se zemědělskou chemií je trestnou činností spadající do působnosti Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR,“ vysvětluje policejní prezidium s tím, že takovým jednáním by mohla být teoreticky naplněna skutková podstata trestného činu nedovolené výroby omamných a psychotropních látek a jedů nebo jejich přechovávání. To by vyžadovalo někoho chytit a ještě prokázat, že látky, které někam veze nebo se je chystá prodat či rovnou použít, jsou nebezpečné nebo jedovaté.

Pokud by měl někdo „aspirovat“ na trestný čin poškození nebo ohrožení životního prostředí, musel by ho zničit opravdu výrazně a ve velkém rozsahu. „Jen pro vysvětlení, větším územím se rozumí území o rozloze nejméně tři hektary, u vodní plochy je to jeden hektar a u vodního toku nejméně dva kilometry jeho délky,“ popisuje Jakub Vinčálek z policejního prezidia. Jestliže by následkem použití nelegálních postřiků uhynula některá volně žijící zvířata, pak by podle něj bylo možné k tomu přičíst i týrání, ovšem aby se jednalo o trestný čin, muselo by uhynulých zvířat být alespoň 25. Skutkovou podstatu jako „záměrné uvádění nelegálních pesticidů na trh“ ale český trestní zákoník zatím nezná.

Ne všude je situace stejná. Třeba ve Francii hrozí za byznys s falešnými nebo zakázanými pesticidy až sedm let vězení a pokuta až do výše 750 000 eur, v sousedním Polsku až tři roky vězení.