Jakub Šimák

Švýcarsko, Spojené státy americké a Kajmanské ostrovy jsou země, které podle mezinárodní nevládní organizace Tax Justice Network celosvětově nejvíce přispívají k utajování finančních informací. Tyto státy figurují na prvních třech příčkách žebříčku Financial Secrecy Index, který organizace každoročně publikuje, a jenž porovnává národní legislativy podle míry netransparentnosti poskytovaných finančních informací a počtu a aktivit společností registrovaných v daňových rájích. Finanční netransparentnost podstatně usnadňuje páchání finančních zločinů i nezákonné finanční toky včetně praní peněz, korupce či odklánění daní. Česká republika zaujala v žebříčku poměrně slušné 70. místo po boku Finska, Islandu a Dominikánské republiky.

Největší světové banky, advokátní kanceláře a účetní firmy v podstatě pomohly vytvořit globální byznys z toho, jak svým klientům navrhnout a prodat řešení, které by tajilo jejich reálnou finanční situaci a transakce. Od 80. let, kdy můžeme hovořit o globalizaci v oblasti finančnictví, pak na „trh” vstoupily i národní státy, které postupně upravovaly své jurisdikce, aby vyšly vstříc těmto klientům. Problémem je, že svět daňových rájů korumpuje a pokřivuje globální trh a investice směrem, který nemá nic společného s větší efektivitou. Naopak. Netransparentnost má v sobě potenciál zločinnosti, odsává bohatství na úkor většinové společnosti, přispívá k větší nerovnosti mezi lidmi, negativně ovlivňuje politiku na národní i globální úrovni. Problém se týká nejen bohatých, ale i chudých států. Tamní kapitál totiž putuje do zahraničních daňových rájů namísto toho, aby pomáhal místním vymanit se z chudoby. Tyto státy se pak spoléhají na zahraniční rozvojové programy.

O jakých finančních objemech tu vlastně mluvíme? Dle odhadů Tax Justice Network je v daňových rájích odkloněno 21-32 bilionů amerických dolarů (tedy přibližně 430-654 bilionů korun, názorněji – 430.000.000.000.000,- až 654.000.000.000.000,- Kč), které nejsou buďto vůbec zdaněny, nebo jen velmi střídmě. Skryté mezinárodní finanční operace pak každoročně dosahují hodnoty 1-1,6 bilionu dolarů (20-33 bilionů korun), což ochuzuje globální zahraniční rozvojovou pomoc chudším státům o 135 miliard dolarů ročně (2,8 bilionů korun). Jen Afrika od 70. let ztratila kvůli odlivu tamního kapitálu do daňových rájů zhruba 1 bilion dolarů (20 bilionů korun), což by více než pětkrát pokrylo její současné zahraniční dluhy, které čítají 200 miliard dolarů (4 biliony korun). Z tohoto pohledu je Afrika největším světovým finančním věřitelem, jejíž majetek je však v rukou bohaté světové elity, skrytý pod rouškou finančního tajemství. Zatímco zahraniční dluh afrických zemí vězí na bedrech místních zbídačených společností. Tímto neduhem však trpí i země podstatně blíže Česku – ekonomiky Řecka, Portugalska či Itálie byly sraženy na kolena částečně kvůli daňovým únikům a okrádání států, které trvalo po několik dekád.

Výsledky výzkumu organizace Tax Justice Network vyvracejí zažitý stereotyp, že státy, které finanční informace tají nejvíce, jsou malé, palmami poseté ostrovy v Karibiku, jak se mnozí domnívají. Jsou jimi naopak jedny z největších a nejbohatších států světa. Ty jsou totiž nejčastějšími příjemci nebo prostředníky utajovaných finančních operací. To vysvětluje, proč světoví lídři dosud nebyli příliš motivovaní se tímto problémem zabývat.

Analýza Tax Justice Network nicméně ukazuje, že poslední dobou se situace začala zlepšovat. Finanční a následná ekonomická krize, které udeřily zhruba před deseti lety, spolu s odhaleními a důkazy, které stále častěji přinášejí nevládní organizace a média, vytvořily příhodné politické podmínky. Světoví politici byli nuceni se daňovými ráji a finanční netransparentností začít vážně zabývat – poprvé od roku 2009, kdy Tax Justice Network začala Financial Secrecy Index publikovat. V loňském roce tak země skupiny G20 a OECD iniciovaly vznik mechanismu globální výměny informací o přeshraničních peněžních tocích – daňových poplatníků i zločinců. Systém má však zatím spoustu děr a například pověstné švýcarské bankovní tajemství zatím nikdo nezrušil.

Tax Justice Network nabízí údajně jediné realistické řešení problému – zabývat se přímo jeho příčinami. Tedy pořádně si posvítit na daňové ráje a globální trh, který je vytváří a udržuje v chodu. Prvním krokem je zaměřit se na legislativy států, které odliv financí do daňových rájů umožňují.

The post Švýcarsko a USA nejvíce napomáhají odlivu peněz do daňových rájů appeared first on investigace.cz.

Jižní Korea, Spojené arabské emiráty, Trinidad a Tobago nebo ostrov Guam. I přes rozdílnost vyjmenovaných zemí mezi nimi můžeme najít určitou spojitost – všechny země se totiž na začátku prosince dostaly na černou listinu daňových rájů, které odmítají spolupracovat s Evropskou unií v boji proti daňovým únikům. Popudem pro sestavení seznamu byl tlak veřejnosti vyvinutý kolem zveřejnění dokumentů v kauzách známých jako Panama a Paradise Papers. Na seznam se „probojovalo“ celkem 17 zemí mimo EU (celý výčet na konci textu).

Od ledna 2017 probíhal rozsáhlý screening na popud Rady Evropské unie, který v několika fázích hodnotil spolupráci 92 zemí, včetně například Spojených států amerických nebo Číny, na boji s daňovými úniky. Každá země se posuzovala na základě 3 kritérií: daňové transparentnosti, spravedlivého danění a závazku dodržování opatření dohodnutých Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejichž cílem je zabránit zemím ve vzájemných krádežích daňových základů (tzv. eroze základu daně a přesouvání zisku – Base Erosion and Profit Shifting (BEPS)).

Na základě výsledků Rada EU zveřejnila na začátku prosince zprávu obsahující dvělistiny – černou (zmíněnou výše) a šedou. Druhá listina zahrnuje státy, které sice mají problémy s daňovými úniky, ale zavázaly se, že do konce roku 2018 (některé země nejdéle do roku 2019) vyhoví unijním požadavkům na transparentnost. Na šedou listinu se dostaly například Švýcarsko, Lichtenštejnsko nebo Turecko.

Zda trestem pro země na černé listině bude ztráta nároku na prostředky z fondů EU, omezení přístupu k mezinárodnímu financování nebo jenom prosté poškození jména daných zemí, se rozhodne na jednáních v příštích několika týdnech.

Seznam zemí na černé listině EU:
Americká Samoa, Bahrajn, Barbados, Grenada, Guam, Jižní Korea, Macao, Marshallovy ostrovy, Mongolsko, Namibie, Palau, Panama, Samoa, Spojené arabské emiráty, Svatá Lucie, Trinidad a Tobago a Tunisko.

The post Evropská unie sestavila černou listinu daňových rájů appeared first on investigace.cz.

Ve věku 72 let zemřel prominentní německý investigativní novinář Jürgen Roth. Skonal na sklonku září po dlouhé nemoci. Od 70. let minulého století až do své smrti napsal čtyřicet knih o korupci, obchodování se zbraněmi a mafii. Jeho patrně nejznámějším dílem je publikace s názvem „Gangsteři z Východu – nové cesty zločinu“, ve které píše zejména o ruské mafii z Tambova a jejím napojení na ruského prezidenta Vladimira Putina a praní peněz přes německou skořápkovou společnost SPAG (St. Petersburg Immobilien und Beteiligungs AG).

V jednom ze svých posledních rozhovorů, který poskytnul platformě Open Russia v červenci 2015, zmiňuje i rostoucí hrozbu putinovského Ruska pro zbytek světa. Na otázku „Kdo je Putin?“ odpovídá, že „je produkt KGB, který spolupracuje s mafií, když se mu to hodí, a že získal svou moc pomocí rozsáhlého archivu KGB používaje informace z něj k vydírání.“ Když mu je položena otázka „Co si myslí o budoucnosti Ruska?“ odpovídá: „Mé obavy ohledně budoucnosti Evropy se čím dál víc zvětšují. Budoucnost Ruska závisí na tom, jak moc silná bude občanská společnost, která je v současnosti značně slabá. V Rusku dle mého názoru vzniká tyranie. Putin a jeho společníci zůstanou u moci tak dlouho, jak jen to půjde. Nejvíce se bojím toho, že propukne otevřený konflikt a studená válka vzplane. […]“ Doufejme, že se jeho slova nestanou prorockými.

The post Zemřel investigativní novinář Jürgen Roth appeared first on investigace.cz.

Případ možného zneužívání příspěvků na financování kanceláří pro europoslance, kterým se v posledních letech zabývali investigativní novináři z celé Evropské unie (České centrum pro investigativní žurnalistiku nevyjímaje), se nakonec dostane až před Soudní dvůr Evropské unie. Slyšení bude oproti všem zvyklostem veřejné a bude se konat ve čtvrtek 19. října v 9:30 (vy jej můžete sledovat zde).

Každý europoslanec dostává od Evropského parlamentu přes 4 300 euro měsíčně na financování své kanceláře. Nikdo však již nehlídá, jestli jsou peníze použity správně a opravdu pro svůj účel, a příspěvek se tak stává snadno zneužitelným (více informací o tomto případu naleznete ZDE). V roce 2015 skupina téměř 50 novinářů ze všech členských zemí Evropské unie požádala Evropský parlament o přístup k dokumentům, které by dokládaly, jak europoslanci utrácejí tyto peníze. Přístup k dokumentům byl i přes rozpor se zákonem o svobodném přístupu k informacím odmítnut, a tak novináři podali žalobu k Evropském soudnímu dvoru.

„Celá iniciativa je podporována Evropskou federací novinářů,“ říká Mogens Blicher Bjerregar, ředitelka této organizace. Dodává, že je to proto, že „akce žádá větší transparentnost a odpovědnost a je realizována na podporu práva na svobodný přístup k informacím v oblasti daní, která si zaslouží naši největší pozornost“. Jestli se svého práva dočkáme, se dozvíme již ve čtvrtek.

The post Vyšetřování investigativních novinářů končí u Soudního dvora EU appeared first on investigace.cz.

Hospodářské noviny před několika týdny upozornily na to, že se české zbraně objevily na propagačním videu ázerbájdžánské armády. Česko přitom jako většina států EU dodržuje nezávazné zbrojní embargo vydané Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Evropskou unií, které nedoporučuje dodávky zbraní do Ázerbájdžánu ani do Arménie. Mezi oběma zeměmi panuje napětí od války o Náhorní Karabach z počátku 90. let, během které zahynulo zhruba 30 tisíc lidí. Posledním významným ozbrojeným střetem byla čtyřdenní válka z dubna loňského roku, ve které zahynulo zhruba 200 vojáků z obou stran.

Investigativní server Bellingcat minulý týden přinesl analýzu, v níž výzkumník Masis Ingilizian zkoumá další možný vývoj konfliktu v dané oblasti. Ázerbájdžán totiž v uplynulých letech výrazně posílil svou vojenskou přítomnost v oblasti Nachičevanské autonomní republiky, která je jeho exklávou.

Až do roku 2012 Ázerbájdžán v Nachičevanu žádné větší manévry nepodnikal. Důvodem zřejmě byla především geopolitická situace. Turecko oznámilo, že by v případě pokračování arménských expedic podél nachičevanské hranice vyhlásilo zemi válku, a Rusko zareagovalo prohlášením, že „bychom byli na pokraji další války“, pokud by jakákoliv země do sporu Ázerbájdžánu a Arménie zasáhla. Toto zastrašování mocnějších států tak podle Ingiliziana bylo jedním z hlavních faktorů, proč se obě země doposud držely zpátky. Neustále se měnící strategické cíle zainteresovaných stran však v uplynulých letech nasvědčují tomu, že další ozbrojený konflikt v budoucnosti je velmi pravděpodobný. Teoreticky pak i s použitím původem českého zbrojního arsenálu.

Oficiální ázerbájdžánské televizní přenosy ukazují, jak Ázerbájdžán v posledních letech posílil a modernizoval svou armádu. Satelitní snímky navíc potvrzují, že od roku 2012 Ázerbájdžán v Nachičevanu buduje vojenské objekty. V autonomní oblasti navíc probíhají rozsáhlá vojenská cvičení. V důsledku vyzbrojování, změny Ázerbájdžánského přístupu a čtyřdenní války z loňského roku tak je vypuknutí střetů na arménsko-nachičevanské hranici reálnou možností.

I v případě toho, že by Nachičevanská autonomní republika v budoucnu nebyla přímým účastníkem konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem, bude exkláva podle Ingiliziana hrát zásadní roli jako potenciální ázerbájdžánský nástroj k odvedení pozornosti arménských vojsk od karabašské fronty. A jak říká Ingilizian, „země, která doposud v budoucnosti konfliktu žádnou větší roli nehrála, se teď stává součástí bitevního pole“.

The post Ázerbájdžánská militarizace Nachičevanu appeared first on investigace.cz.

Prezident Parlamentního shromáždění Rady Evropy (PACE) Pedro Agramunt rezignoval na svou pozici. Stalo se tomu tak v průběhu vyšetřování korumpování vysoce postavených evropských politiků Ázerbájdžánskou vládou, o které jsme psali ZDE.

Popud k rezignaci podali členové Parlamentního shromáždění i z důvodu Agramuntovy návštěvy Sýrie v březnu tohoto roku, kdy se prezident hlavního poradního orgánu Rady Evropy, která v Evropě dohlíží na dodržování lidských práv, sešel spolu se členy ruského parlamentu s Bašárem al-Assadem, syrským vůdcem, který je mezinárodně obviněn z porušování lidských práv.

V prohlášení vydaném Socialistickou stranou, která je v Parlamentním shromáždění nejpočetnější, stojí, že „i za předpokladu, že byla schůzka osobní a soukromá, by v žádném případě nemělo být jméno PACE spojováno s úkony, které by mohly být objektivně zhodnoceny jako podpora Assadova režimu a jeho akcí vůči syrskému obyvatelstvu.“

Novým prezidentem se 10. října stala Stella Kyriakides z Kypru, která ve třetím kole voleb obdržela většinu hlasů a porazila tak Emanuelise Zingerise, litevského druhého kandidáta. Úřadovat bude až do ledna příštího roku, kdy se budou konat řádné volby na post prezidenta Parlamentního shromáždění.

The post Dozvuky Ázerbájdžánského laundromatu appeared first on investigace.cz.

Možná je blázen, lhář a podvodník. Baron Prášil ruského vlivu ve Střední Evropě. Přestože může kauza Alexandra Usovského vyznívat jako fraška, je velmi důležitá. Stala se prvním detailně zdokumentovaným případem toho, jak Moskva praktikuje svoji zahraniční politiku. Odhaluje zdroje financování a vysvětluje, kdo se zodpovídá hybatelům kremelské propagandy. A jak Rusko dokáže využívat radikální nacionalisty.

V březnu letošního roku ukrajinští hackeři sdružení ve skupinách CyberHunta a Cyber Alliance publikovali na webových stránkách Inform Napalm tisíce dokumentů a e-mailů získaných nabouráním do e-mailu a facebookového profilu Alexandra Usovského. Muže, který podle uniklých dat v zemích Visegrádské čtyřky (Česku, Maďarsku, Polsku a Slovensku) ovlivňoval veřejné mínění ve prospěch Ruska. Jako zprostředkovatel  ruského miliardáře posílal peníze proruským aktivistům a snažil se ovlivňovat politické dění v regionu.

Jedním z těch, kdo od Usovského peníze obdrželi, byl bývalý komunistický politik Ladislav Kašuka. Pracovník bezpečnostní služby v supermarketu, který ve volném čase spravuje facebookovou stránku s názvem „Česko – Slovensko – Ruské priateľstvo a Slovanská vzájomnosť II“ a je velkým obdivovatelem Stalina, Putina nebo Gottwalda.

Kašuka před časem své napojení na Usovského několika médiím včetně The New York Times potvrdil. „Potřebujete pomoc?“, zněla první zpráva. Záhy následovaly další nabízející Kašukovi peníze na nákup vlajek na plánovanou demonstraci „proti fašistům v Kyjevě“ nebo fotoaparátu na zaznamenání připravovaných proruských akcí.

„Bylo to všechno trochu podivné, takže jsem byl překvapený,“ přiznal Kašuka pro The New York Times. Nakonec se ale rozhodl obě platby ve výši 300 a 500 euro přijmout, jelikož byly peníze koneckonců určeny „na dobrou věc“ – oslabení vlivu Západu v bývalých satelitních státech Sovětského svazu.

Usovskij na základě uniklé korespondence peníze, z nichž část putovala i ke Kašukovi, získal od ruského miliardáře Konstantina Malofejevova. Ten má blízko k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a je soustavným propagátorem ortodoxního křesťanství a růstu ruského vlivu ve světě.

V roce 2014 Malofejev Usovskému na jeho proruské aktivity věnoval sto tisíc eur. Částku Usovskij obdržel v hotovosti. Obratem si zhruba za pětinu získaných peněz koupil nové auto SUV Geely Emgrand X7. Zbylé peníze poté Usovskij dle svých slov využil k vytvoření sítě „svých lidí“.

V Česku s levicí, na Slovensku s pravicí

Na Slovensku Usovskij zvolil odlišnou taktiku. V roce 2013 zde založil neziskovou organizaci zvanou „Východoeurópská Kultúrna Iniciativa“. Ta oficiálně sídlí v Bratislavě, žádnou činnost ovšem nevykazuje a spíše tak Usovskému sloužila pouze jako potenciální platforma k poptávání dalších finančních prostředků. E-mailová schránka Usovského obsahuje stovky zpráv, které Bělorus rozeslal jako „ředitel evropské neziskové organizace”.

Za svého spojence na Slovensku poté Usovskij označil Mariána Kotlebu – lídra parlamentní krajně pravicové Lidové strany Naše Slovensko (LSNS). Česká média Mariána Kotlebu přezdívají “Nácek s elegancí Švejka”. Mezi jeho nápady patří například podpora domobrany nebo takzvané „vlakové hlídky”.

Na základě reportáže německé televize ZDF o Usovském financování LSNS začala v létě na podnět generální prokuratury vyšetřovat slovenská Národní kriminální agentura. Obě strany nicméně jakýkoliv přesun financí popřeli, Usovskij jen připustil, že „by s LSNS rád spolupracoval, žádné peníze ji ovšem neposlal”.

V České republice o aktivitách Alexandra Usovského informovala většina hlavních zpravodajských médií. Nikdo se ale do „souborů Usovskij“ neponořil hlouběji. Jaká je Usovského minulost a kdo byli jeho dalšími spojenci? A jaký byl jeho postup v Polsku nebo v Maďarsku?

Pokud se chcete o příběhu Alexandra Usovského dozvědět více, navštivte nově vzniklý projekt Vsquare, sdružující investigativní novináře ze zemí V4.

The post Kapesní revoluce ve jménu Ruska appeared first on investigace.cz.

Organizace Spojených národů pro drogy a kriminalitu (UNODC) odhaduje (zdroj zde), že celkový objem vypraných peněz dosahuje 2 až 5 procent celosvětového HDP ročně, v přepočtu skoro 2 biliony dolarů (asi 44,3 bilionů korun). Banky jsou v celém řetězci praní peněz posledním a zároveň nejsilnějším nástrojem, který může tyto nelegální finanční transakce zastavit. Často se to ale neděje. Problémy se zákonem měly i tak velké finanční instituce jako švýcarská HSBC, UBS, nebo německá Deutsche Bank. Podle Finančního analytického úřadu (FAÚ) je ale situace v českém bankovním sektoru dobrá.

FAÚ tvrdí (zdroj zde), že banky působící v ČR „vykazují velmi dobré povědomí o prevenci praní peněz, mají dobře zvládnuté řízení rizik a vyšší rizikovost produktů nebo klientů je vyrovnávána přísnější kontrolou”. S tím souhlasí i Ladislav Pauker z Komise pro bankovní a finanční bezpečnost Bankovní asociace: „Po zkušenostech s kolapsem českého bankovního systému na sklonku devadesátých let jsou bezpečnostní opatření, která musí každá banka dodržovat, poměrně přísná,“ tvrdí.

Na začátku letošního roku také nabyla účinnosti novela zákona č. 253/2008 Sb. (tzv. „AML zákona“), která implementuje novou směrnici Evropské unie o předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu. Postupně se zlepšujícímu stavu úrovně kontroly ze strany bank poté odpovídá i statistika oznámení o podezřelém obchodu ve smyslu §18 téhož zákona.

Navzdory veskrze kladnému hodnocení bank však legalizace výnosů z trestné činnosti v České republice stále působí značné škody. Například v roce 2015 celkový objem způsobené škody činil podle policie 100 milionů korun, a to jen v případech, o kterých PČR ví a zahrnuje je do svých statistik.

V Česku je v současnosti 47 bank a poboček zahraničních bank, 14 bank má u nás zahraniční zastoupení. Zajímavou pozici na bankovním trhu v České republice zaujímají banky, jejichž vlastnická struktura sahá do Ruské federace. I kvůli tomu, že ruský bankovní sektor má v posledních letech s praním peněz bohaté zkušenosti.

Charakterizace ruského bankovního sektoru

Ruský finanční sektor je k praní peněz poměrně náchylný. Americké ministerstvo zahraničí Rusko řadí mezi země, na které se v rámci boje s praním peněz soustředí nejvíc. Stejně tak Basilejský institut (neziskový institut specializující se na prevenci korupce a veřejnou správu, pozn. redakce) uvádí Rusko na seznamu 15 zemí Evropy a střední Asie s největším rizikem praní peněz a financování terorismu. Rusko je v nejnovější zprávě z roku 2017 na 6. místě v tomto regionu za Tádžikistánem, Tureckem, Ukrajinou, Kazachstánem a Kyrgyzstánem. K řazení zemí organizace využívá tzv. „Basilejského AML indexu”. Pro srovnání: Česká republika zaujala 126. pozici, celkově do průzkumu bylo zahrnuto 146 zemí světa.

Mezinárodní měnový fond (MMF) ale ve svém hodnocení ruského finančního sektoru uvádí, že regulační opatření kladoucí si za cíl zabránit praní peněz se v Rusku v uplynulých letech zdokonalily. Ruská centrální banka podle MMF podnikla kroky k ukotvení vyšších nároků na integritu bankovních institucí, dohled centrální banky je podle fondu „intenzivní a pronikavý”.

Ruská centrální banka v posledních letech skutečně učinila kroky k nápravě svého bankovního sektoru. Jen od roku 2013 odebrala licenci více než 300 úvěrovým institucím. I proto, že mnohé z nich se spoléhaly na finanční injekce od státu a své vlastní prostředky často neprůhledným způsobem vyváděly do jiných institucí v Rusku i v zahraničí. Modelovým příkladem tohoto jednání může být známý bankéř Anatolij Motylyov.

Vybrat peníze, vyvést, nechat se zachránit

První případ „selhání“ Motylyových podnikatelských aktivit se odehrál během finanční krize v letech 2007 a 2008. Jeho společnost Globex poskytující půjčky dosáhla během krize ztrát, které vyžadovaly záchranný balíček ruské vlády v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Po vykoupení Globexu ruské úřady zjistily, že stovky právnických osob, které byly klienty Globexu, představovaly pouhé skořápkové společnosti, které Motylyov využil k vyvedení peněz do svých selhávajících projektů na trhu s nemovitostmi.

Ačkoliv ruská vláda už měla zkušenosti se stylem Motylyova podnikání, nezabránila mu v tom, aby schéma „vyvést peníze a spoléhat se na záchranu ze strany státu” nezopakoval. V polovině roku 2015 ruská centrální banka odňala licenci čtyřem Motylyovým bankám a sedmi soukromým penzijním fondům. Všechny čtyři banky dohromady disponovaly vklady v hodnotě více než 1,1 miliardy dolarů. Fondy disponující více než jednou miliardou dolarů poté střežily vklady asi milionu Rusů.

Několik měsíců po odejmutí licencí ruská centrální banka oznámila, že ve finančních výkazech Motylyových společností objevila „díru” v hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Ruské úřady začaly Motylyovovy společnosti a jejich transakce vyšetřovat, sám majitel však podle dostupných informací pravděpodobně ze země zmizel.

Případ Anatolije Motylyova poukazuje na obecnější problém ruského bankovního sektoru, ve kterém v posledních letech došlo k mnoha selháním bank, falšování finančních dokumentů a provádění neprůhledných transakcí za účelem vyvedení peněz do zahraničí. Dalším příkladem je příběh Globální pračky, o kterém jsme psali v březnu, kdy bylo z 19 ruských bank vyvedeno přes 20 miliard dolarů. Tyto peníze poté protekly přes účty 732 bank v 96 zemích světa a svou roli v „globální pračce“ sehrály i některé české banky.

Banky napojené na ruský kapitál tak stále vyvolávají pochybnosti.

„Působení bankovních institucí s ruským kapitálem rizikové samozřejmě je a velmi. V Rusku byly banky zakládány skupinami organizovaného zločinu. Ty dnes kontroluje Kreml a využívá je k prosazování svých imperiálních zájmů,” tvrdí Petr Pojman, kriminolog a bezpečnostní expert.

Ruské banky působí v České republice od roku 1996. V uplynulých letech se v České republice těchto institucí objevilo hned několik, a v některých případech jejich činnost vyvolala podezření regulačních orgánů.

Jednou z těchto bank byla i Evropsko-ruská banka.

Evropsko-ruská banka

Evropsko-ruská banka (ERB) na českém trhu působila od roku 2009, 25. října loňského roku však vstoupila do likvidace. O den dřív jí Česká národní banka odňala povolení k činnosti. Hlavními důvody podle vyjádření banky byly „nefunkční řídicí a kontrolní systém banky a nákup dluhopisů v rozporu s právními předpisy“. Už půl roku předtím přitom ČNB provedla předběžná opatření, a částečným omezením činností ERB cílila na zamezení dalšího poškozování zájmů vkladatelů.

Majitel ERB Roman Popov opatření provedená ČNB kritizoval. Problematický nákup rakouských cenných papírů rakouské firmy M&A InvestConsult v hodnotě 60 milionů eur, za který na ERB Česká národní banka dokonce podala trestní oznámení, považoval za standardní. ČNB poté ve vyjádření pro Český rozhlas obvinil z „umělého vytvoření krachu banky”.

Evropsko-ruská banka byla první bankou s ruským kapitálem a licencí k provozování bankovních služeb. Česká licence jí pomohla vstoupit na evropský bankovní trh.

Banka sídlila jen pár minut chůze od neslavně proslulé restaurace U Holubů – místa, kde se v devadesátých letech scházely ruské mafiánské skupiny jako Solncevská mafie nebo Semjon Mogilevič. Z adresy na Smíchově dnes zbývá spíš jen memento podezřelých ruských operací.

ERB byla založena První česko-ruskou bankou (PČRB). Instituce sídlící v Moskvě k sobě v uplynulých letech přitáhla pozornost médií, politiků i tajných služeb díky své finanční podpoře francouzské Národní fronty vedené Marií Le Penovou nebo umožňováním peněžních převodů íránským obchodníkům se zbraněmi navzdory uvalenému embargu.

Vše začalo u IPB

PČRB byla založena v Rusku v roce 1996 českou bankou IPB, bankovní institucí, jejíž bankrot byl největším případem selhání banky v historii České republiky, spolu s ruskou bankou Vozrožděnije.

V období, kdy finanční krize zasáhla ruský bankovní trh, se banka Vozrožděnije rozhodla ukončit své působení v PČRB, kterou tak naplno převzala IPB.

IPB však v roce 2000 zkrachovala a PČRB byla převedena pod Českou konsolidační agenturu. Agentura ale žádný zájem o řízení banky neprojevila, a tak byla PČRB prodána ruské společnosti Strojtransgaz, jejímž většinovým podílníkem byla ruská státní společnost Gazprom. Tato akvizice vzbudila v ruských i českých médiích pochybnosti nad mírou napojení banky na ruskou vládu.

Český bankovní expert Jan Lamser, který vedl likvidaci aktiv IPB a jejích dluhů po zbankrotování banky, k tomu dodává: „Historie PČRB je spíš množinou náhodných rozhodnutí jejího českého managementu, než konspiračním plánem ruských politiků.”

V roce 2011 Strojtransgaz prodal 74,5 % akcií banky jednomu ze svých bývalých zaměstnanců, Romanu Popovovi. O rok později se Popov stal jediným akcionářem jak PČRB, tak v Česku založené ERB. Podle svých slov kromě koupě PČRB investoval do navýšení základního kapitálu ERB dalších zhruba 600 milionů korun – částku, která je vysoká i pro bývalého ředitele Strojtransgazu.

ERB byla založena v roce 2005, kdy se PČRB jako její matka chtěla vrátit na český trh. Získání licence bylo pro ERB obtížné, jelikož čelila komplikacím ze strany České Národní Banky i BIS (Bezpečnostní informační služby), která ji považovala za možné bezpečnostní riziko.

První pokus o získání licence v roce 2004 byl z důvodu nedostatečné dokumentace zamítnut, druhý pokus v roce 2005 pak opět také selhal kvůli výrazným změnám ve vlastnické struktuře banky. Třetí a úspěšný pokus přišel až v roce 2008, kdy banka licenci získala. Od roku 2009 tak banka na českém trhu fungovala s jednou pobočkou v Praze a druhou v Karlových Varech v Moskevské ulici.

Zvědavost v případě počínání PČRB a jejího majitele Romana Popova vzbuzuje také napojení banky na některé tradiční offshoreové destinace. Jedna z Popovových společností, Royaline Investments Ltd, pocházející z Britských panenských ostrovů, totiž sehrála roli u půjčky ilustrující netransparentní vyvedení prostředků z banky.

PČRB nejdříve poskytla půjčku ve výši 12 milionů eur kyperské společnosti Laerma Limited zastoupené Natalií Myskinovou, manželkou Vladimira Myskina, zaměstnance PČRB, který půjčku schválil. Banka ovšem prostřednictvím Royaline díky smlouvě o zřízení zástavního práva získala 50% obchodní podíl společnosti Dastyno Commerce s.r.o., jehož nominální hodnota činí pouhých 100 000 korun. Vzhledem k tomu, že společnost Dastyno v obchodním rejstříku neeviduje žádné finanční výkazy, jeví se jako typický příklad skořápkové společnosti určené k zástavě úvěru, který dlužník nikdy nehodlá splatit.

Ačkoliv ERB už na seznamu bank v České republice nefiguruje, První česko-ruská banka zde stále má své zahraniční zastoupení, přestože i ta v Rusku přišla loni o bankovní licenci.

Dalšími českými bankami s napojením na ruský kapitál jsou Expobank a Sberbank.

Expandující Expobank

Expobank na českém bankovním trhu působí od roku 1991. Původně působila pod názvem BAWAG Bank CZ, od roku 2008 poté banka vystupovala pod názvem LBBW Bank CZ jako dceřiná společnost německé LBBW. Na konci roku 2014 se společně s příchodem nového většinového akcionáře Igora Kima banka přejmenovala na Expobank CZ.

Igor Kim je ruský investor, který na bankovních trzích působí přes 20 let. Kim se narodil v Kazachstánu a vyrůstal na východě Ruska. V roce 1992 byl jedním ze zakladatelů malé sibiřské banky, později se stal jejím ředitelem. V roce 1996 dohlížel na restrukturalizaci banky Sibacadembank, dnes známé jako Ursa Bank, v současnosti jedné z 20 největších ruských bank.

Za své působení na bankovních trzích Kim již nakoupil přes 30 bank. Webový portál Forbes hodnotu Kimova majetku odhaduje na miliardu dolarů.

Kim v roce 2013 pro Reuters sdělil (celý článek zde), že “se poohlíží po akvizicích nejen ve východní, ale i ve střední Evropě”. V expanzi mu má pomoci právě česká pobočka Expobank.

Banka na svých webových stránkách uvádí, že Kimův úspěch „je výsledkem chytrých investic v minulosti a inteligentního bankovního řízení bez napojení na politiku”.

Expobank za první dva roky svého působení pod novým jménem a s novým vlastníkem vykázala zisk ve výši 442 milionů korun (105 milionů korun v roce 2015 (zdroj zde), 337 milionů korun v roce 2016 (zdroj zde)), a plánovanou expanzi odstartovala hned v prvních dvou letech svého působení na českém trhu.

„V roce 2016 a na začátku roku 2017 Expobank učinila dvě akvizice – nejdříve získala jednu z účelových společností LBBW v České republice (East Portfolio s.r.o.) a rozšířila portfolio svých klientů, ve druhé polovině roku poté banka provedla svou první evropskou akvizici Marfin Bank a.d. Beograd (Srbsko) a stala se tak první českou bankou na srbském trhu,” uvádí výroční zpráva z loňského roku.

Expobank kromě České republiky tak v současnosti působí v 8 dalších zemích. Těmi jsou Hongkong, Kazachstán, Kypr, Lotyšsko, Lucembursko, Rusko a Velká Británie, tedy země známé ve finančním světě zejména díky silnému bankovnímu tajemství a problémům s bankovním sektorem, který dostatečně neprověřuje ani původ peněz, ani klienty.

Banka na svých stránkách láká klienty tvrzením, že „klienti banky mohou jednoznačně profitovat z působení sesterských a dceřiných společností banky v Evropě a dalších částech světa”.

Právě jedna ze sesterských společností české Expobanky se ale již v minulosti potýkala s problémy ohledně svých interních kontrolních mechanismů. V Lotyšsku banka nejprve v roce 2014 dostala od FKTK (lotyšská Komise pro finanční a kapitálové trhy) varování, jehož důvodem byly „některé nedostatky v interním kontrolním systému banky a selhání v zajištění dostatečné dokumentace klientů”. V roce 2015 poté banka obdržela pokutu ve výši 105 tisíc eur za „nedostatky v monitoringu uskutečněných transakcí a due diligence klientů banky” (zdroj).

Sberbank, ruská státní banka

Poslední a zároveň největší ruskou bankou působící na českém trhu je Sberbank, banka přímo podléhající ruské státní správě, konkrétně ruské centrální bance.

Sberbank na český bankovní trh pronikla v roce 2012, kdy od rakouské Volksbank odkoupila celou její středoevropskou divizi (ke změně jména banky došlo na konci února roku 2013). Sberbank hned zpočátku vyvinula výraznou snahu o propagaci svého příchodu do České republiky prostřednictvím několika marketingových kampaní v čele s televizními reklamami, zároveň výrazně investovala do rozšíření svých poboček.

Sberbank Europe působí v 10 zemích střední a východní Evropy: v Bosně a Hercegovině, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Německu, Rakousku, Slovensku, Slovinsku, Srbsku a na Ukrajině.

Od svého nástupu na český trh dceřiná společnost Sberbank CZ vykazuje podle svých slov „nárůst ve všech segmentech” (fyzické osoby, malé a střední podniky, korporátní klienti) (zdroj), stejně tak od změny vlastníka a názvu každoročně utrží zisk v řádu stamilionů korun (výjimkou byl rok 2015, kdy banka vlivem letitého soudního sporu byla nucena z rozhodnutí soudu zaplatit náhradu škody ve výši zhruba 130 milionů korun).

I Sberbank však musela v uplynulých letech čelit komplikacím vycházejícím z podstaty jejího vlastnictví. V důsledku ukrajinské krize Spojené státy i Evropská unie na ruskou Sberbank (evropské dcery Sberbank byly ze sankcí vyňaty) a další ruské státní podniky uvalily sankce, kterými bance zabránily přístup ke svému kapitálu za účelem dlouhodobého financování.

V říjnu roku 2016 poté ČNB zakázala Sberbank poskytovat úvěry na financování investiční výstavby a komerčních nemovitostí (zdroj). ČNB ve svém odůvodnění tvrdila, že banka „nedodržuje náležitým způsobem obezřetnostní pravidla, jimiž se musí každá úvěrová instituce řídit, v důsledku čehož pak může být ohrožena jeho finanční stabilita a zájmy jeho vkladatelů”.

O několik měsíců později, 17. února, nicméně ČNB oznámila, že „v důsledku deklarovaného zjednání nápravy pominuly důvody pro omezení činnosti”.

Na rozdíl od PČRB i ERB jsou Expobank i Sberbank v České republice stále velmi aktivní, a jak nám sdělil ředitel Finančního analytického úřadu Libor Kazda, z hlediska prevence praní peněz prý tyto banky oproti dalším bankovním institucím působícím na českém trhu nelze vyčleňovat.

„Banky jsou ve finančním sektoru typem institucí nejnáchylnějších k praní peněz. Na druhou stranu lze říci, že banky z našeho pohledu fungují dobře a z tzv. „povinných osob” (fyzické nebo právnické osoby, na které se vztahuje AML zákon, pozn. redakce) vykazují nejvyšší míru spolupráce. To platí i pro banky s ruskými vlastníky.”

The post Peníze těch ruských appeared first on investigace.cz.

Pavla Holcová, Šarūnas Černiauskas

Škoda Vagonka platila miliony korun britské firmě, u které není dohledatelné, kdo ji vlastní. Bankovní převody, které byly oficiálně vykazovány jako platby za „organizační a technickou podporu” při zakázce na dodávku vlaků do Litvy, vyšetřují v současné době litevské úřady.

V prosinci 2016 zasahovali litevští finanční policisté z útvaru FNTT v ústředí Litevských železnic – největší litevské státní firmě. FNTT prohlásilo, že se jejich vyšetřování týká předraženého nákupu zboží a služeb. Část peněz skončila na účtu britské společnosti, která je podezřelá z legalizace výnosů z trestné činnosti neboli praní peněz, odtud pak podle tvrzení FNTT peníze doputovaly k top managementu Litevských železnic.

Jak se nám s litevskými kolegy z 15min.lt podařilo dopátrat, jednou ze sporných plateb je i 1,8 milionu euro (téměř padesát milionů korun) od firmy Škoda Vagonka.

Škoda Vagonka, která je součástí holdingu Škoda Transportation, se zavázala, že Litevským železnicím dodá dvouposchoďové vlaky a zajistí jejich servis. Za to měla Vagonka dostat zaplaceno 111 milionů euro (přibližně 3 miliardy korun). Litevští vyšetřovatelé mají za to, že částka 1,8 milionu euro může být provize za zprostředkování kontaktů. V této souvislosti však ke dni uzávěrky tohoto textu nikdo nebyl obviněn.

Podezřelý nákupčí

Hlavní postavou litevského vyšetřování je Juozas Širvinskas, majitel a ředitel společnosti Litmotas. Oficiálně dodává Litevským železnicím náhradní součástky na vlaky EJ575 vyrobené ve Škodě Vagonce.

Litevští vyšetřovatelé z FNTT odmítají v oficiálních prohlášeních uvádět jména podezřelých. Nicméně samotná firma Litmotas potvrdila, že Širvinskas aktuálně řeší situaci se svými právníky. S Juozasem Širvinskasem jsme se snažili spojit, ale úředníci ve společnosti Litmotas nás odmítli s tím, že pan ředitel se nebude k ničemu vyjadřovat.

„Mluvila jsem s panem ředitelem po telefonu. Řekl, že zatímco se to řeší, tak nebude nic komentovat. Uběhlo příliš málo času, takže k tomu není co dodat. Pokud by se situace změnila, tak se vám myslím ozve. (…) Jestli k tomu má co dodat, tak vám po konzultaci s právníky zavolá,” odpověděla nám sekretářka Juozase Širvinskase.

Účelový účet

Podle FNTT má nejmenovaná britská firma v Litvě bankovní účet, na který byly v rámci nákupů techniky pro Litevské železnice převedeny finanční částky v řádech milionů, které pak byly vybírány v hotovosti. FNTT zatím nespecifikoval, kde nakonec tato hotovost skončila, ani kdo a jak vybíral tak velkou hotovost, nicméně mají za to, že šlo o peníze na úplatky.

„Máme důvodné podezření, že část těchto peněz mohla skončit v kapsách vedení Litevských železnic,” okomentoval poznatky ředitel FNTT Kęstutis Jucevičius.

Podle našich zdrojů je touto britskou firmou Railway Baltica. Ta byla zapsána do britského obchodního rejstříku v Birminghamu v roce 2007. Širvinskas měl údajně plnou moc k tomu, aby spravoval firemní účty v Litevské bance. Vzhledem k tomu, že místní úřady vyhodnotily pohyby na účtu jako podezřelé, zahájily vyšetřování.

Vlastníci Railway Baltica nejsou ve veřejných zdrojích dohledatelní. Dostupné informace ale prohlubují podezření ohledně její činnosti. V roce 2007 byla totiž Railway Baltica založena dvěma společnostmi z karibského státu Belize: Consulting Group Corp. a Trade Invest Systems Ltd. Tato druhá společnost je známa z jiného případu z Ruska (viz rámeček Magnitského stopa).

Obě belizské společnosti byly jedinými správci Railway Baltica po celou dobu její existence.

Společnost Railway Baltica požádala jen pár týdnů před zásahem litevských úřadů v ústředí Litevských železnic o výmaz z britského rejstříku.

Vagonka

Mezi platbami, které byly převedeny na účet Railway Baltica, je i platba v hodnotě 1,8 milionu euro (téměř 50 milionů korun) od české společnosti Škoda Vagonka. Zatím není známo, kdy přesně byla platba provedena a zda byla jednorázová, nebo rozložená do delšího časového období. Škoda Vagonka patří do skupiny společností Škoda Transportation. Tisková mluvčí Škoda Transportation Lubomíra Černá tuto platbu potvrdila:

„Obecně můžeme říct, že na trzích, kde naše firma nemá svou dceřinou společnost nebo kancelář, vždy spolupracujeme s místními zástupci. Konkrétně v Litvě naši dceřinou společnost Škoda Vagonka v minulosti zastupovala firma Railway Baltica a v současné době nás zastupuje přímo pan Juozas Širvinskas.

Zástupce pro nás zajišťuje především nezbytnou organizační a technickou podporu při realizace dodávek a provádění následného servisu a dále marketingovou a obchodní činnost. Všechny platby, které svým obchodním zástupcům vyplácíme, jsou prováděné na základě uzavřené smlouvy související s dodávkou našich vozidel.”

Když jsme se ptali na obchodní strukturu firmy, která je oficiálním partnerem Škoda Vagonky a vede přes Litvu a Velkou Británii na Belize, tiskové oddělení Škoda Transportation nám neposkytlo žádné vysvětlení:

„Jak už jsme psali, tak společnost Railway Baltica i pan Širvinskas zajišťovali pro naši dceřinou společnost Škoda Vagonka služby v rámci uzavřených smluv související s nezbytnou organizační a technickou podporu při realizace dodávek a provádění následného servisu a dále marketingovou a obchodní činnost,” zopakovala Lubomíra Černá.

Třináct „ešusů”

Škoda Vagonka je hlavním dodavatelem nových osobních vlaků Litevským železnicím. Jedenáct vlaků typu EJ575, vlakovými nadšenci překřtěných kvůli komplikovanému oficiálnímu názvu „trojdílná hliníková souprava“ na „ešusy”, už je v provozu. Další dva vlaky má Vagonka dodat letos. Všech 13 vlakových souprav stálo celkově 111 milionů euro (přibližně 3 miliardy korun).

Tato obří zakázka se obešla bez větší soutěže. V roce 2011 Škoda Vagonka vyhrála veřejnou zakázku na dodání pěti vlakových souprav s tím, že byla jediná, kdo se do soutěže přihlásil. Dodala tak do Litvy dvě třídílné vlakové soupravy v hodnotě 6.99 milionů euro za jednu (přibližně 185 milionů korun) a tři dvoudílné vlakové soupravy v hodnotě necelých 9 milionů euro (přibližně 243 milionů korun).

O několik let později Litevské železnice dokoupily další tři vlaky v hodnotě 27 a čtvrt milionů euro. Tentokrát se veřejná soutěž ani nekonala. Litevské železnice využily zákonnou možnost nevyhlašovat veřejnou soutěž na nákup vlaků s tím, že je potřeba zajistit plnou kompatibilitu s již dříve nakoupenými vlakovými soupravami. „Chtěli bychom se také vyhnout dodatečným nákladům spojených s dokumentací, náhradními díly, testováním a školením zaměstnanců,“ uvedly Litevské železnice na dotaz, proč výběrové řízení neproběhlo.

Úřady prověřují možnou korupci

FNTT není jediným litevským úřadem, který má své pochyby o účelu peněz, které se objevily na účtech Railway Baltica. Diana Vilyté, ředitelka litevského Úřadu pro veřejné zakázky prohlásila, že pochybuje o vysvětlení Škoda Transportation ohledně plateb.

„Vy jim to věříte? Já ne. Když dodavatel platí takové částky peněz pochybným firmám, vypadá to primitivně. (…) Škoda (Transportation) by měla být ohledně plateb transparentní,“ okomentovala systém plateb Diana Vilyté. Zároveň vyzvala litevské finanční úřady, aby se těmito platbami zabývaly a rozjeli další vyšetřování bankovních převodů od Škoda Vagonky.

Litevské železnice hlavně na napojení na politiku a skrytý sponzoring politických kampaní.

Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė nedávno nazvala Litevské železnice „státem ve státě”. Na povrch pak vyplavaly další skandály následované nucenými rezignacemi představenstva Litevských železnic.

V současné době vyšetřují hned dva litevské finanční úřady machinace kolem Litevských železnic. FNTT se zabývá platbami pro netransparentní finanční skupiny okolo Juozase Širvinkase, kterému už bylo sděleno obvinění a okolo vánočních svátků strávil několik dní ve vazbě.

Druhé a nezávislé vyšetřování spustil litevský Protikorupční úřad (STT) těsně před Vánocemi. STT se chce zaměřit zejména na dohody a platy mezi Litevskými železnicemi a jejich dceřinými společnostmi. Jen mezi lety 2011 a 2015 se jednalo o ne zcela transparentní dohody v hodnotě 429 milionů eur.

The post Škoda Transportation má problémy, Litevci vyšetřují její převody peněz appeared first on investigace.cz.

Slovenská protikorupční organizace Aliancia Fair-play v pondělí 26. září pořádá druhý ročník neformální konference Network. České centrum pro investigativní žurnalistiku se na akci částečně také podílí, proto si dovolujeme zveřejnit toto stručné sdělení:

V krajinách V4 vzniká množstvo skvelých nápadov a občianskych iniciatív. Mohli by zásadne skvalitniť život v regióne. Na opačnej strane je však stále veľa prekážok – od korupcie cez neochotu a nezáujem.

Preto známa slovenská protikorupčná organizácia Aliancia Fair-play spolu s Českým centrem pro investigativní žurnalistiku, Fundacija ePanstwo, Visegrad Fund a Noémi Alexa organizuje v pondelok 26. septembra v Bratislave druhý ročník neformálnej konferencie Network, aby vzájomne poprepájala dobré nápady, skúsenosti, hodnotných ľudí a ich odborné rady a skúsenosti, aby boli silnejší.

Na prednáškach, diskusiách a worshopoch počas jedného dňa stretnete vyše 20 spíkrov. Tešiť sa môžete na Luka Ravenscrofta z britského Behavioural Insights Team, ktorý ukáže, ako využívať behaviorálne vedy na zlepšenie rozhodovania občanov. Nemenej atraktívne bude stretnutie s českou štátnou zástupkyňou Lenkou Bradáčovou, ktorá vyšetruje najväčšie korupčné kauzy či s Dánielom Bolykym z Maďarska, ktorý spolupracuje so svetoznámym psychológom Philipom Zimbardom a snaží sa meniť ľudí na každodenných hrdinov.

Kompletní program a lístky nájdete zde.

Jedním z hlavních podporovatelů konference je Visegrad Fund.

The post Podílíme se na konferenci Network v Bratislavě appeared first on investigace.cz.