Ázerbájdžánská policie zatkla 5. prosince 2014 naši kolegyni a kamarádku Chadídžu Ismailovou. Chadídža byla napůl novinářka a napůl aktivistka – psala o tom, jak ázerbájdžánská vláda (a zejména rodina prezidenta) eliminuje opozici, šikanuje svobodné myšlení a porušuje ústavu. Psala o tom, jak je vládnoucí rodina Aliyevů zkorumpovaná. Přinášela důkazy o tom, jak Leila a Arzu – prezidentské dcery – vlastní mobilní operátory, nemovitosti, zlaté doly i média. Přestože tím porušují ázerbájdžánské zákony a tunelují státní podniky.
Za sérii článků, která se věnuje zahraničním investicím prezidentské rodiny, jsme spolu obdržely mezinárodní ocenění Global Shining Light Award. Ocenění jsme si letěly převzít do Rio de Janeira. Článek týkající se podnikání ázerbájdžánské rodiny v Praze a Karlových Varech jsme spolu ten večer oslavily sérií caipirinh.
Chadídža jsem naposledy viděla v létě. Vzala mě na piknik k Yanar Dag alias Ohňové hoře, kousek za Baku. Seděly jsme u stoletých plamenů, bavily se o tom, jak jsou všichni její kamarádi postupně zavíráni do vězení, jak pořád jen chodí k soudu a jak se s nikým raději moc nebaví, protože je pořád sledovaná a nechce lidem přidělávat problémy. Vysvětlovala mi, proč se v Baku nedá v restauraci koupit minerální voda Borjomi a popisovala mi, jak měla byt prošpikovaný kamerami a mikrofony – když na ni tajná služba chtěla získat kompromitující materiál.
Slíbily jsme si, že se uvidíme v Praze na konferenci Forum 2000. V té době ale už na Chadídža bylo uvaleno „státní vězení“ – nesměla vycestovat. Bylo jí jasné, že jde do tuhého. V pátek Chadídže oznámili, že jde na dva měsíce do vazby a hrozí jí až sedm let vězení – za údajné navádění k sebevraždě. V sobotu ráno vtrhlo 30 vyšetřovatelů do jejího bytu, aby se porozhlédli po důkazech. Jsem si jistá, že je tam najdou, i když tam původně žádné nebyly.