Ředitel Finančního analytického úřadu (FAÚ, úřad proti praní špinavých peněz) Libor Kazda se s ostatními odborníky z českého bankovního sektoru shoduje, že popularita Česka jako země, kam se dají lehce převést peníze, není dána slabým kontrolním systémem bank, ale spíš početností zdejší ruské menšiny.
Získali jsme podrobnosti k 175 „českým“ a 32 „slovenským“ převodům peněz, které byly přes české a slovenské bankovní účty převedené z vyšetřovaných offshorových firem.
Na českých bankovních účtech se ocitlo na různě dlouhou dobu již uvedených téměř 38 miliónů dolarů, v přepočtu přibližně jedna miliarda korun. Na slovenských bankovních účtech to pak bylo dalších 100 miliónů korun. Podle profilu firem odhadujeme, že reálně v Česku a na Slovensku zůstalo méně než 8 procent peněz.
Na seznamu bankovních převodů, které se týkají České republiky, jich téměř polovina dále putovala na účty nedohledatelných nebo offshorových firem. Většina těchto firem měla bankovní účet buď u PPF Banky nebo u Raiffeisenbank. Podle šéfa FAÚ Libora Kazdy není problematické otevřít bankovní účet firmě, která je registrována v offshorové destinaci a nikdy nepodnikala. “Prověřována nebývá firma, která si zakládá účet, ale samotné bankovní transakce,” vysvětluje Kazda. “Pokud by se bance profil firmy zdál podezřelý, může ji označit jako rizikovou a s tímto příznakem pak posuzovat jednotlivé bankovní transakce,” dodává.
Obě banky na naši žádost o komentář pouze obecně odpověděly, že se řídí předpisy proti praní špinavých peněz, konkrétní transakce a klienty však odmítly komentovat s odkazem na bankovní tajemství. Finančně analytický úřad nám nicméně potvrdil, že banky transakce od vyšetřovaných firem opravdu nahlásily jako nestandardní.
Když jsme se snažili zjistit, co je to za platby a kdo by na nich mohl nejvíc profitovat, podařilo se nám najít čtyři druhy plateb.
Případ první: Fiktivní firmy, reálné milióny
První typ jsou obchodní platby mezi dvěma offshorovými společnostmi, přičemž ani jedna z firem nevykazuje reálné známky života (výroční zprávy, placení daní nebo webová stránka). Téměř polovina peněz z českých bankovních převodů proběhla právě mezi takovými firmami.
Firmou, o které nejsou dohledatelné téměř žádné informace, je například společnost Ontera Group. Jediná zmínka je o ní v obchodním věstníku Britských Panenských ostrovů z dubna 2016. Zde je Ontera Group uvedena na seznamu společností, které se ruší a vymazávají z obchodního rejstříku.
Tato firma měla podle seznamu bankovních převodů z Trasta Komercbanky obdržet ve čtyřech platbách na svůj účet vedený v Česku u PPF Banky 3 milióny dolarů a přes milión euro od kyperské firmy Crystalord Limited – dohromady tedy okolo 100 miliónů korun. Všechny platby proběhly v rámci několika týdnů v říjnu a listopadu 2013 a měly být za průmyslové vybavení. Podle všeho ale firma s průmyslovým vybavením nikdy neobchodovala. Není úplně jasné, co se s milióny na českém bankovním účtu firmy Ontera Group dále stalo. Podle analýzy podobných plateb v dalších evropských zemích ale máme za to, že peníze přes českou banku pouze protekly a putovaly dál do zahraničí, s největší pravděpodobností do Velké Británie nebo Ruska.
Případ druhý: Prostředníci
Svou roli v řetězci mají i některé společnosti, které zprostředkovávají dovoz zboží do Ruska. K těmto firmám doputovala necelá čtvrtina peněz z českých bankovních účtů, které jsou součástí „Globální pračky“.
Jak pro Novaja Gazetu uvádí Dimitrij Gorovoj, bývalý člen Ruské státní dumy a tajemník parlamentní skupiny, která měla za cíl analyzovat výběr cel, velká část plateb z “Globální pračky” se týká legalizace peněz z takzvaných schémat “šedého dovozu”. Gorového pracovní skupina došla k závěru, že jen v roce 2013 přišel ruský stát na clech o 40 miliard dolarů (tedy přes jeden bilion korun).
“Tyto ztráty jsou způsobeny tak, že zboží je do Ruska dováženo přes řetězec nastrčených nebo falešných firem. Tyto firmy neposkytují finanční závěrky, reálně neobchodují a nikde neplatí clo,” tvrdí Gorovoj. “Celý ruský celní systém je zkorumpovaný. Když chce normální podnikatel cokoliv dovézt do Ruska, utopí se v papírování. To je důvodem, proč se většina exportů a importů odehrává přes speditérské společnosti, které často vlastní samotní celníci. A tak podnikatel nemá na vybranou a musí s nimi spolupracovat. Peníze za službu pak putují právě přes taková schémata, jako popisujete,” vysvětluje Gorovoj. Navíc dodává, že běžní Rusové na podobných schématech tratí hned dvakrát. “Poprvé, když peníze ze zaplacených cel chybí v rozpočtu a podruhé za vysoké ceny zboží, kdy k nim obchodníci musejí připočítat až 40 procent, což je částka, kterou si berou celníci-speditéři.”
Prostředníky neboli speditéry bývají firmy, které existují pouze na papíře a oficiálně nevykonávají žádnou činnost a často jsou registrované ve Velké Británii. Tito “zprostředkovatelé” ale nejsou schopni
poskytnout jakýkoliv servis kromě toho, že si vezmou zprostředkovatelský poplatek. Proto potřebují reálné firmy, které jsou schopné zboží do Ruska opravdu dodat. Podle analýzy plateb na české bankovní účty by takovou firmou mohla být společnost SG Group, registrovaná v Česku se sídlem v Letech.
Ta téměř deset let podnikala v České republice a podle našich informací ji v roce 2014 přišlo v únoru, březnu a dubnu ve čtrnácti platbách na účet v České spořitelně přes pět a půl miliónu dolarů, tedy téměř sto padesát milionů korun z moldavské banky Moldindconbank. Na konci roku 2014 ji ruští majitelé prodali společnosti Data Business LTD se sídlem v Londýně (konkrétně sídlila na adrese, kde spolu s ní byly papírově registrovány stovky dalších firem) a měsíc poté skončila SG Group v insolvenci, kam ji poslali věřitelé.
Firma Data Business LTD nikdy nebyla aktivní, nepodnikala a i ona byla v roce 2016 byla zrušena. Období zahájení insolvence firmy se shoduje s obdobím, kdy námi popisované schéma přestalo fungovat.
Novým jednatelem SG Group se stal Vladimir Sokolovsky z Ruska, který podle insolvenční správkyně Jany Fialové vykazuje znaky nastrčeného jednatele. “Na místě bývalého sídla firmy všichni dělají, jakoby o této firmě nikdy neslyšeli, což je po deseti letech aktivního provozu minimálně zvláštní,” popisuje situaci Jana Fialová. “Podle mého názoru to spíš vypadá, že jim někdo dal „přátelskou“ radu se o společnosti vůbec nezmiňovat,” dodává. Hlavním předmětem podnikání SG Group, s.r.o. byl provoz kamionové přepravy, především do Ruska a dalších postsovětských republik, v roce 2013 firma otevřela Truck centrum u Karlových Varů. Když do Truck centra přijela Jana Fialová řešit insolvenci, našla jen vypleněný prostor: „Odvezli si dokonce i topení, stejně tak jako celé účetnictví“, říká.
Podobně o společnosti mluví na stránkách kamionaci.com i uživatel pod přezdívkou Petr-Miki. Třebaže jde o anonymního přispěvatele, kterého se nám nepodařilo kontaktovat, uvádí řadu detailů, které nasvědčují autentické zkušenosti. Petr-Miki si například stěžuje, že společnost ze dne na den vrátila asi třicet aut leasingové firmě a přestala komunikovat i se svými zaměstnanci:
“[…]Já tam jezdil a dodnes my dluží 60tis.které už neuvidim.Nejprve to bylo v pohodě i slušný prachy,ale pak jako když mávneš proutkem,ze dne na den vratili 30 aut leasingovce a nás nechali bez vysvětlení doma.[…]Majitelé Rusáci nedostižný.Pár aut jim ještě jezdí,ale jak teď fungujou je mi záhadou.Jinak sídlo mají v Letech u Dobřichovic a pobočku s Truck centrem ve Verušičkách. Ta fa. je jako celek pouze pračka na černý prachy […]“
Po SG Group vedle pozemků a velkých dluhů zbyly také pohledávky v hodnotě přibližně 23 milónů korun, a to u společností NAI North American Industrial S.A. se sídlem v Kanadě a u společnosti BTSConcept LLC. z Oregonu. Na tyto pohledávky měla zástavní právo Evropsko-ruská banka, a.s., která však posléze pro insolvenční správkyni prohlásila, že se jednalo o pohledávky u tzv. papírových firem, které ve skutečnosti nevykonávaly žádnou činnost a reálně tak existovaly jen na papíře.
Spediční firmy tak ve schématu mohly hrát roli toho, kdo podezřelé peníze přijme v členské zemi EU, zamete za nimi stopy a sám zmizí ze světa.
Případ třetí: reálný obchod, nestandardní plátce
Platby, které skončily na účtech reálných a v Česku zaregistrovaných firem, je v součtu asi 8 procent z celkové částky, tedy přibližně 3 200 000 dolarů. České a slovenské firmy tak ve schématu slouží jako prvek, který je využívaný pro takzvané “vrstvení” – kdy se peníze, které je potřeba legalizovat, smíchají s reálnými obchodními transakcemi. Tím takzvaní “legalizátoři” vyšetřovatelům téměř znemožňují od sebe legální a nelegální prostředky oddělit a prokázat, že právě tyto peníze pocházejí z trestné činnosti.
České firmy, které platby obdržely, si často ani nevšimly, že plátcem je jiná firma než obvykle.
Případem takové firmy je Petrof, největší evropský výrobce pián a klavírů. Firma Petrof obdržela v roce 2013 jednu platbu ve výši 81 500 EUR od britské firmy Caldon Holdings, která je jednou z vyšetřovaných ve věci peněz propraných z ruských veřejných rozpočtů. V předmětu platby bylo převapivě uvedeno “zařízení – elektrické nářadí”. Zuzana Ceralová Petrofová, prezidentka skupiny Petrof, nám sdělila, že “…s uvedenou firmou Caldon Holdings Limited jsme dle dostupných informací nikdy neobchodovali a ani její název nám nic neříká”. Když jsme firmě Petrof poskytli detaily platby, potvrdili nám, že “tato platba byla zaplacena na náš účet jako platba za piana objednaná a odebraná naším stálým partnerem „Zona zvuku“ z Petrohradu. Odkud peníze za tuto zakázku poslali, jsme nezkoumali.”
Zona zvuku je mezi hudebníky známá a respektovaná firma, jejím majitelem je Denis Vladimirovič Patyajev. Když jsme se firmy Zona zvuku telefonicky dotázali, proč za ně britská firma Caldon Holdings zaplatila fakturu na 81 500 euro, napřed nás požádali, abychom dotazy poslali písemně. Na náš email nikdy neodpověděli a navíc přestali reagovat i na telefonáty.
Případ čtvrtý: Ruské peníze ruským firmám
Téměř třetina plateb v celkovém objemu přes 14 miliónů dolarů (tedy přes 350 miliónů korun) doputovalo z podezřelých offshorových firem na české bankovní účty firem, které vlastní občané Ruské federace.
Takovým případem jsou platby na bankovní účet u Komerční banky pro rakouskou firmu Harold Invest GmbH. Na její český účet přišlo v letech 2013 a 2014 přes 2 a půl miliónu euro, a to v 26ti platbách z moldavského účtu britských firem Valemont Properties a Alaro. Platby měly být podle bankovních výpisů za antény.
Podle obchodního rejstříku byla společnost Harold Invest založena v roce 2003 a jejími podílníky byli Olga Mironowa z Vídně, Lev Fischler a Nikolay Rybchenko z Jekatěrinburgu. Když jsme pátrali po firmě Harold Invest přímo na její vídeňské adrese, nebyla nikde k nalezení. Dům, ve kterém měla firma sídlit ale právě procházel rekonstrukcí a místní dělníci nám potvrdili, že fima má v domě schránku. Harlod Invest a její dceřinná společnost vlastní ve Vídni dalších devět nemovitostí, ale ani na jedné z nich nemá reálnou provozovnu.
Jediný Lev Jakovlevič Fischler z Jekatěrinburgu, kterého jsme byli schopni dopátrat, je autorem několika patentů v oboru elektrotechniky a v samotném Jekatěrinburgu vystupuje hned v několika firmách, které se elektrotechnikou a transformátory zabývají. Podle ruských médií je zároveň vice-prezidentem ruské pobočky globální společnosti ABB Electroengineering. Jedním z jejich největších ruských klientů jsou Ruské železnice, v jejichž čele byl až do roku 2015 Vladimir Jakunin. Ten byl známý svým vlivem nejen na Vladimira Putina a ruskou politiku, ale i přátelstvím s českým prezidentem Milošem Zemanem. Společnost ABB Electroengineering kvůli partnerství s ruskými železnicemi dokonce vytvořila speciální pracovní pozici: Manažer strategického partnerství s Ruskými železnicemi.
Platba z Ruska firmě s ruskými majiteli zní logicky a přímočaře, nebýt toho, že k převodu peněz bylo použité schéma, které logické a přímočaré vůbec není. Než dorazily na český účet rakouské společnosti, peníze musely putovat přes finanční ústavy hned v několika zemích, navíc je posílaly britské firmy Alaro a Valemont Properties, obě vyšetřované pro napomáhání legalizace výnosů z trestné činnosti neboli praní peněz.
Případ pátý: velmi osobní platby
Na této části jsme spolupracovali s Georgem Eckelsbergerem z Dossier.at
Ten dům na okraji městečka Gänserndorf, asi hodinu jízdy z Vídně, není ničím zvláštní. Od okolních domů v poklidném sousedství ho odlišují jen dvě vzrostlé túje, které stíní okna a opršelá vánoční výzdoba, která zůstala na venkovní fasádě ještě v únoru. A přece, tento dům je výjimečný tím, že v něm žijí Anna J. a Rudolf J., jedni z mála kdo na svůj účet obdržel v rámci Globální pračky peníze jako soukromá osoba.
Mezi květnem a listopadem 2013 přišlo manželům J. na účet přes padesát tisíc euro (v přepočtu na koruny je to víc než 1 250 000) od kyperské společnosti Crystalord Limited. Majitelkou této kyperské společnosti je Jekatěrina Tichonovová z Ruska. Crystalord je jedna z firem, která tvoří jádro Globální pračky a posílala platby v celkovém objemu 212 585 957 dolarů do všech koutů světa. Několik těchto plateb skončilo i na účtu Anny a Rudolfa. Platby přicházely v rozmezí 1950 až 3600 euro a byly stejnoměrně rozděleny mezi oba manžele. Oficiálním předmětem bankovních převodů byly “platby za konzultace”.
Najít o Anně a Rudolfovi jakékoliv informace je téměř nemožné. Nejsou uvedeni v telefonním seznamu, nikdy nepodnikali, takže nejsou uvedeni v obchodním rejstříku, a dohledatelní nejsou ani na internetu. To je pravděpodobně dáno jejich věkem – když jsme je poprvé navštívili, oba se v době, kdy v roce 2013 přijímali platby od Crystalordu, blížili sedmdesátce.
Oslovili jsme příbuzné Anny a Rudolfa, abychom o nich zjistili víc. A čím víc jsme se o Anně a Rudolfovi dozvídali, tím méně pravděpodobné bylo, že by si Anna a Rudolf v důchodu přivydělali víc než milión korun za „konzultace“. Jak nám řekla Rudolfova švagrová, Rudi (jak mu říkala), pracoval před odchodem do důchodu v továrně na pneumatiky. Anna je bývala zdravotní sestra a pracovala v jedné z vídeňských nemocnic. V Gänserndorfu žili přibližně 20 let. Jejich sousedé je znají jako příjemný pár, který se během venčení psů vždycky rád zapojí do sousedských debat. Jak se tedy stalo, že jsou nejspíše součástí globálního schématu na praní peněz?
Rozhodli jsme se Annu a Rudolfa navštívit a zeptat se jich na vysvětlení toho, proč jim někdo z kyperské firmy s ruským vlastníkem posílal peníze. Během první návštěvy dvou novinářů z rakouského Dossieru dveře otevřela Anna. V momentě, kdy zjistila, že se baví s novináři, hovor ukončila. Nicméně připustila, že ví, o jaké platby se jedná. Na otázku, jestli ví něco o podivných, ruských platbách, které obdržela na svůj účet, “To je v minulosti, nechci o tom mluvit,” řekla a rychle zabouchla dveře.
Vzhledem k tomu, že Anna do Rakouska přišla z tehdejšího Československa, rozhodli jsme se ji navštívit ještě jednou s tím, že třeba bude otevřenější si s námi promluvit česky nebo slovensky. Když jsme za ní znovu jeli do Gänserndorfu, byl to jeden z těch vzácných prosluněných únorových dní. Tentokrát ale otevřel Rudolf. “Nechte mě na pokoji,” odpověděl na prosbu o rozhovor. Odmítl se i podívat na seznam bankovních převodů peněz od firmy Crystalord na svůj a Annin účet. “Moje žena zemřela před třemi týdny, byla to její věc,” zvýšil Rudolf hlas. “Už mě s tou blbostí nikdy neotravujte! Běžte pryč nebo na vás vypustím psy!”
Je možné, že ani Rudolf ani Anna neznali celou pravdu o podezřelém finančním schématu. Podle rakouských zdrojů je vysoce nepravděpodobné, že by oni sami profitovali z globální finanční čistírny peněz. A přestože spousta okolností jejich života připomíná příběh manželů Anschlagových, tedy dvou ruských agentů, kteří v Německu zůstali pracovat i po konci studené války, není ani pravděpodobné, že by Anna a Rudolf sami byli ruští spící agenti nebo ilegálové.
Podle bývalého šéfa české rozvědky ÚZSI Karla Randáka je příběh Anny a Rudolfa jiný.
“Jsem si téměř jistý, že Anna a Rudolf nejsou spící agenti nebo ilegálové, protože je doslova nemožné takové lidi dostopovat. Agenti nedostávají peníze tak, že by jim je někdo převedl na účet. Naopak, mají normální práci a s ostatními lidmi z ruské komunity se nestýkají,” vysvětluje.
Pochybuje i o tom, že by šlo o běžné ruské agenty, protože by byli pečlivě vyškolení tak, aby suverénně popřeli, že s platbami mají cokoliv společného.
“Tihle lidé možná nevědomky pracovali pro někoho, kdo byl součástí “Globální pračky”. Nemuseli tak znát žádné podrobnosti finančních převodů a plateb. Možná jen chtěli pomoct nějakému rodinnému známému, který je zneužil jako prostředníky, aby sám sebe chránil. A teď se bojí cokoliv vysvětlovat, protože jim došlo, že jsou namočení do problému, kterému úplně nerozumí.”
Infografika ukazuje jednotlivé státy a objemy peněz, které přes jejich účty protekly v rámci „Globální pračky“.
Text vznikl za přispění Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a s přispěním Davida Grossmanna a Marie Kučerové. Infografiku vytvořila Lenka Matoušková.